8 C 170/2020 - 209

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl soudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/1, 591 01 Žďár nad Sázavou proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 3) [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B], bytem [Adresa advokáta B] pro určení dědice takto:

Výrok

I. Určuje se, že dědičkou po zůstavitelce [jméno FO], zemřelé dne [datum], je [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně].

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], advokáta.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni nahradit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů částku 5 967 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne [datum] návrh, kterým se domáhala, aby soud určil, že je dědičkou po [jméno FO], zemřelé dne [datum] (dále jen „zůstavitelka“ nebo „paní [jméno FO]“), když k podání návrhu byla vyzvána usnesením soudního komisaře, který projednává pozůstalost. Žalobkyně se dědického práva domáhá s odůvodněním, že zůstavitelka zanechala dvě pořízení pro případ smrti, jednak závěť sepsanou formou notářského zápisu dne [datum], dále závěť sepsanou zůstavitelkou dne [datum], jejíž platnost žalovaní popřeli. Tuto závěť předala zůstavitelka žalobkyni při jedné z jejích návštěv ve [adresa], její obsah s ní nekonzultovala. Žalobkyně závěť až po její smrti předložila soudnímu komisaři. Pokud by tuto žalobu nepodala, byt, který je zejména předmětem dědictví, by přešel do podílového spoluvlastnictví žalovaných, čímž by vůle zůstavitelky byla popřena.

2. Žalovaní s návrhem nesouhlasili a navrhovali jeho zamítnutí s tím, že listina sepsaná rukou zůstavitelky vůbec není platnou závětí, její formulace neodpovídá tomu, jaké výrazy zůstavitelka používala (např. nikdy o nich nehovořila jako o něčích [Anonymizováno], ale vždy jako o [Anonymizováno], nepoužívala pojem „poslední vůle“), byla vždy pečlivá a případnou novou závěť by vždy sepsala formou notářského zápisu. Zpochybnili datum sepisu závěti, podle nich byla závěť sepsána až v době, kdy zůstavitelka bydlela u žalobkyně. Tomu odpovídá i skutečnost, že [Anonymizováno] žalovaných (svého [Anonymizováno]) o existenci závěti informovala až v roce [Anonymizováno].

3. Návrhu bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Brně ze dne [datum] č.j. [spisová značka] vyhověno. Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] oba citované rozsudky a vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že nebyla vyřešena otázka pasivní věcné legitimace na straně žalované. Rozhodnutí soudu v řízení o žalobě na určení dědického práva může vyvolat právní účinky v řízení o pozůstalosti pouze za předpokladu, že usnesení, jímž byl účastník řízení o pozůstalosti odkázán k podání žaloby v občanského soudním řízení, splňuje požadavky vymezené ust. § 170 odst. 1,2 z.ř.s., tedy mimo jiné také poučení o tom, proti komu má být žaloba podána, případně soud v občanském řízení v tomto směru žalobce poučil, a že se tak řízení o určení dědického práva účastnili všichni účastníci řízení o pozůstalosti, jejichž dědická práva vedle sebe nemohou obstát. Pokud je účastník vyzvaný k podání žaloby pasivní, musí být účastníkem na straně žalované. O tom musí být odkázaní účastníci poučeni. V případě nedostatku takového poučení pozůstalostním soudem by měla být tato vada zhojena soudem ve sporném řízení prostřednictvím poučení o tom, kdo má být účastníkem tohoto řízení. Žalovaní dědici mají v řízení postavení nerozlučných společníků, v případě, že žalobce některého z nich opomene, nemůže být jeho žalobě vyhověno. Nedomáhal-li se pozůstalý [Anonymizováno] [Jméno žalované A] narozený [datum] určení, že je dědicem zůstavitelky, měla soudní komisařka jeho účast v pozůstalostním řízení usnesením ukončit. Nestalo-li se tak, pak se ohledem na výše uvedené závěry bylo nezbytné, aby žaloba na určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky, směřovala proti všem, kdo se jako dědici zůstavitelky účastní pozůstalostního řízení, tedy i vůči pozůstalému [Anonymizováno] [Jméno žalované A], narozenému [datum].

4. Soud proto v souladu se závěry Nejvyššího soudu ČR vyzval usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] žalobkyni k doplnění žaloby tak, že bude směřovat vůči všem účastníkům o pozůstalosti. Žalobkyně sdělila, že [Jméno žalované A] zemřel, požádala o připojení dědického spisu.

5. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že [Jméno žalované A] narozený [datum] zemřel dne [datum], že [Anonymizováno] zůstavitele [jméno FO] [Jméno advokáta B] dědictví odmítl, byl srozuměn s tím, že jeho účast v řízení končí. Učinil tak do protokolu soudní komisařky dne [datum]. Pozůstalost pak nabyli žalovaný 1) a žalovaná 2).

6. Žalobkyně po výzvě shora popsané označila účastníky na straně žalované jako procesní nástupce zemřelého [Jméno žalované A] žalované 1) a 2) a [Jméno advokáta B], narozeného [Datum narození advokáta B], bytem u [adresa]. Usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] soud připustil přistoupení dalšího účastníka [Jméno advokáta B] s tím, že on a zároveň žalovaní 1) a 2) budou v řízení nadále i coby procesní nástupci zemřelého [Jméno žalované A]. Z procesní opatrnosti se jeví jako logické, pokud na straně žalované budou za zemřelého [Jméno žalované A] vystupovat všichni tři jeho možní dědici s ohledem na skutečnost, že [Jméno advokáta B] odmítl dědictví po zemřelém [Anonymizováno] v době, kdy nemusel mít povědomí o tomto sporu a pokud by je měl, není vyloučeno, že by dědictví neodmítl. Označení všech dědiců zemřelého [Jméno žalované A] proto soud pokládal za správné.

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že zůstavitelka byla matkou žalobkyně a babičkou žalovaných. Měla [Anonymizováno] děti – žalobkyni a otce žalovaných, [Jméno žalované A], nar. [datum]. Účastníky dědického řízení jsou žalobkyně, žalovaní a otec žalovaných. Dne [datum] pořídila zůstavitelka formou notářského zápisu závěť, jíž odkázala své nemovitosti nacházející se v [adresa]) žalobkyni a ostatní majetek stejným dílem žalovaným s tím, že svému [Anonymizováno] [Jméno žalované A] neodkazuje nic. Žalobkyně předložila soudní komisařce zůstavitelkou ručně sepsanou listinu datovanou dnem [datum], nazvanou „poslední vůle“, kde zůstavitelka uvádí, že byt ve [adresa] bude po její smrti prodán a po odečtení všech nákladů spojených s vyklizením bude finanční obnos rozdělen tak, že připadne žalobkyni a druhá polovina bude rozdělena na třetiny a takto rozdělena mezi žalované a jejich otce. [právnická osoba] pověřila zůstavitelka žalobkyni. Projednáním pozůstalosti byla zdejším soudem pověřena jako soudní komisař notářka [tituly před jménem] [jméno FO]. V průběhu pozůstalostního řízení došlo mezi účastníky ke sporu ohledně platnosti závěti zůstavitelky ze dne [datum]. Kdyby nebylo ručně psané závěti, po zůstavitelce by dědili [Anonymizováno] ve [adresa] žalovaní. [Anonymizováno] žalovaných se určení, že je dědicem nedomáhal (ponechal uplynout lhůtu stanovenou k tomuto usnesením č.j. [spisová značka]). Protože žalovaní namítali neplatnost závěti ze dne [datum], odkázal soud (soudní komisař) podle ust. § 170 odst. 1 z.ř.s. usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], žalobkyni k podání žaloby na určení, že je dědičkou zůstavitelky. K tomu měla lhůtu tří měsíců, žaloba byla podána včas.

8. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

9. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že ve společnosti [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. byla zůstavitelka sledována až od [Anonymizováno] [Anonymizováno], její dřívější zdravotní stav nemohou hodnotit. Podle [podezřelý výraz] vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] byla zůstavitelka na prvním [podezřelý výraz] vyšetření v doprovodu žalobkyně dne [datum], a to na doporučení [tituly před jménem] [jméno FO]. Při tomto vyšetření uvedla, že se necítí dobře, má problémy s [Anonymizováno], [Anonymizováno] ji připravil o [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], je z toho špatná, [Anonymizováno] je daleko - ve [adresa]. Závěr uvedeného [podezřelý výraz] vyšetření: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], přechodné stavy [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] porucha. Při následujícím vyšetření dne [datum], žalobkyně lékařce sdělila, že vyřešili problém s [Anonymizováno], [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) je klidná; zůstavitelka zkonstatovala, že se cítí lépe, závěr: pacientka zlepšena, [Anonymizováno]. Závěry z vyšetření [datum] a ze dne [datum] opakují, že zůstavitelka [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], stavy [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] poruchou. Podle [tituly před jménem] [jméno FO], neurologa, byla zůstavitelka v letech [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] v neurologické ambulanci pro diagnózu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], od počátku poruchy [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v [podezřelý výraz] [Anonymizováno], [Anonymizováno] se [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Lehká asistence dcery, v průběhu roku [Anonymizováno] narůstající závislost na asistenci. Podle praktického lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] je zřejmé, že zůstavitelka měla již v letech [Anonymizováno]-[Anonymizováno] zhoršené kognitivní schopnosti, k jejímu zdravotnímu stavu v letech [Anonymizováno]-[Anonymizováno] se nicméně nemůže vyjádřit zcela odpovědně, když u něj byla registrována teprve od [datum]. V roce [Anonymizováno] byla [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

10. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru zdravotnictví – [podezřelý výraz] bylo zjištěno, že ze zdravotnické dokumentace nelze usoudit, že by v roce [Anonymizováno] zůstavitelka trpěla duševní poruchou, která by měla za následek snížení jejích posuzovacích a rozpoznávacích schopností. V druhé polovině roku [Anonymizováno] již z provedených vyšetření vyplývá, že duševními potížemi trpěla, a to [Anonymizováno] [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Uvedené duševní poruchy mohly vést ke snížení jejích rozpoznávacích a ovládacích schopností, jednalo se ovšem jen o mírné snížení obou těchto schopností. Znalec dospěl k závěru, že ke dni [datum] zůstavitelka netrpěla duševní poruchou, která by měla za následek snížení jejích posuzovacích a rozpoznávacích schopností. Neužívala léky, které by měly za následek snížení jejích posuzovacích a rozpoznávacích schopností.

11. Ze zprávy a svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], praktického lékaře, bylo zjištěno, že se zůstavitelkou a její rodinou se dlouhodobě zná, zůstavitelka si někdy za ním přicházela pro různé rady, například [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], poradil jí, sehnal znalce, právničku a ona s nimi dále komunikovala sama. K výraznějšímu zhoršení stavu zůstavitelky došlo koncem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] již byla závažná, nedokázala se rozhodnout. V roce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jej často kontaktovala sousedka zůstavitelky, problémy tehdy narůstaly, bylo patrno, že se její stav zhoršuje. Ohledně zhoršení stavu zůstavitelky a nutnosti péče urgoval žalobkyni, jako její [Anonymizováno]. Od konce roku [Anonymizováno] s ní začala žalobkyně chodit k lékařům a poté si ji vzala k sobě. Naposledy u něho zůstavitelka byla dne [datum] spolu se žalobkyní. Dříve docházela do ordinace sama, později se sousedkou, paní [jméno FO], která u ní asi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], když to bylo potřeba. [Anonymizováno] zůstavitelky je [Anonymizováno] [podezřelý výraz], zůstavitelka k němu měla vztah jako k „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“. Do roku [Anonymizováno], kdy byla soběstačná, nepotřebovala zůstavitelka větší péči rodiny, občas jí pomáhal [Anonymizováno]. Domnívá se, že by se s ním radila, i pokud by řešila něco s bytem. Jednu dobu uvažovala o prodeji bytu s tím, že by si koupila menší, ale to se pak neuskutečnilo, říkala, že má sepsanou závěť a nechá to tak. V roce [Anonymizováno] by si jistě nechystala smlouvu sama, ani by nebyla sama schopna ji sepsat, byla velmi akurátní, řešila by vše na úřadě nebo u notáře. Nebyla ten typ, že by sepisovala něco sama. O darovací smlouvě z roku [Anonymizováno] věděl od žalované 2) Tehdy se s ním zůstavitelka poradit nepřišla. Neví o žádné reakci rodiny na toto darování. Pokud by za ní někdo přišel domů jako úřední osoba, tak to by akceptovala. Zůstavitelka byt řešila neustále, zda jej prodat, nebo darovat. Darovací smlouva svědka nepřekvapila, ani jej nepřekvapilo, když se při jednání dozvěděl, že byla „zrušena“. Asi byl nějaký důvod ke zrušení. Zůstavitelka sice neměla dobré vztahy se svým [Anonymizováno], ale [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] u ní byli stále, psali u ní úkoly a podobně. S nimi měla vztahy dobré, často o nich hovořila. S [Anonymizováno] neměla vztah špatný, ale odtažitý. Tak závažnou věc jako závěť by dle jeho názoru nepsala vlastní rukou sama, řešila by to s notářem nebo advokátem. Pokud ví, tak ani ta první závěť nebyla psána vlastní rukou. Alespoň se domnívá, že byla formou notářského zápisu. Žalobkyně se o zůstavitelku začala výrazně starat koncem roku [Anonymizováno], poté co ji svědek opakovaně telefonicky urgoval. [Anonymizováno] by se nebyl schopen postarat, [Anonymizováno] má vlastní rodinu, vnučka[Anonymizováno]je v [Anonymizováno]. Nejprve sháněli pečovatelský domov ve [adresa]. Neví, zda by mohla změnit závěť více ve prospěch [Anonymizováno]. Zůstavitelka byla žena, která se rozhodovala samostatně, dokud mohla, ve stáří se mění názory i schopnosti. V prvním čtvrtletí roku [Anonymizováno] se o zůstavitelku nikdo významněji starat nemusel. [Anonymizováno] ji běžně navštěvovala. Obecně lze uvést, že starší lidé se mění, mnohdy podléhají okolí, které se o ně stará.

12. Ve své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že v roce [Anonymizováno] řešila zdravotní problémy zůstavitelky, na základě doporučení kardiologa v srpnu [Anonymizováno] vyhledaly i [podezřelý výraz]. V domě seniorů byla od [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jednou na [Anonymizováno] [Anonymizováno] jí před odjezdem žalobkyně dala zůstavitelka listinu k uschování, jednalo se o závěť, která byla v nezapečetěné obálce. Přečetla si ji, žalované neinformovala, informovala až [Anonymizováno], který se chtěl do bytu nastěhovat, což nešlo. Zůstavitelka na bytě lpěla. Chtěla, aby rodina měla nějakou památku. Pokud jezdily k lékařům do [adresa], pobývaly v tom bytě. Z darovací smlouvy v roce [Anonymizováno] byla zůstavitelka nešťastná, tvrdila, že o tom nevěděla. [Anonymizováno] prý přijel v doprovodu nějakého dalšího pána, odvezli ji na poštu, tam podepsali nějaké papíry. [Anonymizováno] jí volal v [Anonymizováno] [Anonymizováno], tak se divil, co se stalo. On se o [Anonymizováno] (zůstavitelku) nestaral. Když řekla [Anonymizováno] o závěti, volal do domova, neptal se, jak se má, jen zda je schopna podpisu. V návaznosti na to podala návrh na omezení svéprávnosti. V průběhu řízení zůstavitelka zemřela. Neví, jak se dověděla o zpětném převodu bytu. Vztah k bytu měla zůstavitelka kvůli vyplácení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Nechtěla, aby se tam někdo stěhoval. Věděla, co ji to stálo, získat byt znovu do vlastnictví.

13. Z dopisu žalobkyně [Anonymizováno] žalovaných ve spojení s protokolem ze dne [datum] dědického spisu bylo zjištěno, že jej dne [datum] informovala o existenci ručně psané závěti zůstavitelky.

14. Z darovacích smluv soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena darovací smlouva ohledně bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s příslušenstvím, kterou byla uvedená nemovitost darovaná zůstavitelkou žalovanému 1), dne [datum] pak darovací smlouva, kterou byla nemovitost darovaná žalovaným 1) zpět zůstavitelce.

15. Žalovaný 1) ve své účastnické výpovědi uvedl, že zůstavitelka měla vztah k tomu bytu, nikdy nechtěla, aby se prodal. Jeho [Anonymizováno] od mládí [Anonymizováno], měl [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Zůstavitelka za něj platila i [Anonymizováno]. Převod bytu v roce [Anonymizováno] iniciovala [Anonymizováno] (zůstavitelka), on slíbil, že tam [Anonymizováno] nechá dožít. [Anonymizováno] bydlel hůře, [Anonymizováno] (zůstavitelka) stále chtěla, aby se s bytem „něco udělalo“. On nevěděl o závěti z roku [Anonymizováno]. [Anonymizováno] (zůstavitelka) chtěla, aby se za ní stavil s advokátem, byl to [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten jí vše vysvětlil. Schůzka byla jedna, pak řekla, aby se nachystaly smlouvy. Ty pak advokát nachystal a on je se zůstavitelkou babičkou podepsal. Zůstavitelce potom došel dopis z katastru nemovitostí o provedení smlouvy. To asi zjistil jeho [Anonymizováno], kontaktoval žalobkyni, ta začala zůstavitelku vydírat, aby byl klid, převedli byt zpět. K lékařům chodil se zůstavitelkou jeho [Anonymizováno] a žalobkyně. On jí pomáhal v bytě.

16. Soud neprováděl výslech advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], když tento měl se zůstavitelkou jednat v roce [Anonymizováno], tj. v jiném než předmětném období. Ze stejných důvodů soud neprováděl výslech sousedky zůstavitelky, paní [jméno FO], když tato měla zůstavitelku doprovázet k lékaři teprve po zhoršení zdravotního stavu zůstavitelky.

17. Žalovaní přes výzvu odvolacího soudu učiněnou při jednání dne [datum] nenavrhli žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že listina psaná vlastní rukou zůstavitelky v [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla sepsána v jiné době.

18. V návaznosti na výše uvedené lze shrnout, že soud neměl důvodu učinit jiný závěr, než při svém předchozím rozhodování a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Po zůstavitelce zůstaly dvě závěti, první psaná formou notářského zápisu v [Anonymizováno] [Anonymizováno], druhá, psaná vlastní rukou zůstavitelky v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaní namítali neplatnost druhé závěti s tím, že neobsahuje skutečnou vůli zůstavitelky, ale byla jí nadiktována v pozdější době, kdy již trpěla [podezřelý výraz] poruchou. Soud má v této souvislosti za prokázané, že zůstavitelka skutečně trpěla [Anonymizováno] potížemi, tyto jsou nicméně jednoznačně prokázány až v roce [Anonymizováno]. Jak vyplývá z předložené zdravotnické dokumentace i svědeckých a účastnických výpovědí, zdravotní stav zůstavitelky se postupně horšil, ještě v prvním [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] ovšem nepotřebovala výraznější péči, poté se však její zdravotní stav zhoršoval; do roku [Anonymizováno] byla soběstačná, poté zůstavitelce začala více pomáhat sousedka, koncem roku [Anonymizováno] již praktický lékař kontaktoval žalobkyni s tím, že zůstavitelka potřebuje výraznější péči. Žalobkyně zdravotní potíže se zůstavitelkou řešila již od [Anonymizováno] [Anonymizováno], po zhoršení v roce [Anonymizováno] vyhledaly i [podezřelý výraz], který u zůstavitelky shledal [Anonymizováno] [Anonymizováno] až [Anonymizováno] stupně. Uvedené mohlo vést k mírnému snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností (viz znalecký posudek). Soud vzhledem k provedenému dokazování, vč. závěrů znaleckého posudku, který není v rozporu s dalšími důkazy, nemá za prokázané, že by zůstavitelka ke dni sepisu vlastnoruční závěti trpěla [podezřelý výraz] poruchou, která by měla za vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti; znaleckým posudkem bylo naopak prokázáno, že zůstavitelka takovou [podezřelý výraz] poruchou v předmětné době netrpěla. Soud dále dospěl k závěru, že závěť byla sepsána dle vůle zůstavitelky, když nemá za prokázané, že by obsah sporné závěti byl zůstavitelce nadiktován. Navíc, pokud by snad jednotlivá slova nadiktována byla, nebylo prokázáno, že by takto sepsaná listina neobsahovala skutečnou vůli zůstavitelky, která byla k datu závěti soběstačná. Samo sepsání a podpis listiny vlastní rukou zůstavitelky zůstalo nesporné. Její kognitivní schopnosti k datu uvedenému na listině ([datum]) pak nezpochybňovali ani žalovaní, když např. žalovaný 1 vypověděl, že ještě v roce [Anonymizováno] mu žalobkyně z vlastní vůle chtěla darovat předmětný [Anonymizováno], potom si to však rozmyslela. Že by druhá závěť byla zůstavitelce nadiktována v době, kdy již měla omezené rozpoznávací a ovládací schopnosti (v roce [Anonymizováno] či později), prokázáno nebylo. Stejně tak nebylo prokázáno, že by bylo zůstavitelce při sepisu vlastnoruční závěti záměrně nadiktováno datum odpovídající době, kdy ještě duševními potížemi netrpěla ([Anonymizováno] [Anonymizováno]). Soud má za prokázané, že kognitivní funkce zůstavitelky se postupem času horšily, stejně jako její celkový zdravotní stav. V roce [Anonymizováno] sepsala u notáře závěť, ve které svému [Anonymizováno] neodkázala ničeho, v roce [Anonymizováno] sepsala druhou, vlastnoruční závěť, do které již [Anonymizováno] (byť co do podílu o 1/6) zahrnula. Jak vystihl obvodní lékař zůstavitelky, starší lidé se mění. Soud má za to, že postupem času člověk bezpochyby může změnit názor, sama skutečnost, že zůstavitelka nešla znovu k notáři, vůli zůstavitelky nijak nezpochybňuje. Nelze ani s jistotou a na základě provedeného dokazování dovodit, že by zůstavitelka nikdy neučinila právní jednání jinak než na úřadu či za přítomnosti úřední osoby. Obvodní lékař zůstavitelky, který měl značné povědomí o chování zůstavitelky, sice vypověděl, že zůstavitelka s ním pravidelně konzultovala vážnější kroky, patrně tak ovšem nečinila bezpodmínečně vždy, když např. převod [Anonymizováno] na [Anonymizováno] v roce [Anonymizováno] s ním nekonzultovala. Pokud obě strany vypověděly, že zůstavitelce na [Anonymizováno] [Anonymizováno] záleželo, a i obvodní lékař zmiňoval o neustálém dilematu zůstavitelky, co má udělat s [Anonymizováno], tyto skutečnosti nejsou nijak v rozporu s vůlí vyjádřenou ve druhé závěti. Soud má za to, že pokud by zůstavitelka byla plně spokojená s obsahem závěti z roku [Anonymizováno], neměla by potřebu opakovaně řešit, co s daným [Anonymizováno] bude, a neustále o tom hovořit se svým lékařem. Jiný obsah první a druhé závěti je pak logický (kdyby byly listiny shodného obsahu, byla by pozdější závěť nadbytečná), když ke změně názoru u člověka dochází z různých příčin, ať už jde o prosté plynutí času či nastalé okolnosti (typicky potřeba výraznější péče a pomoci přijímaná od konkrétních osob). Soud tak má za to, že zůstavitelka v [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] byla způsobilá k právním jednáním a jako taková vlastnoručně sepsala závěť, ve které rozhodla o rozdělení budoucí pozůstalosti, z níž největší díl (celá ) připadl žalobkyni, která se o ni z rodiny nejvíce starala a kterou rovněž pověřila výkonem závěti (prodejem [Anonymizováno]).

19. Podle ust. § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle ust. § 1494 odst. 1,2 o.z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl. Podle ust. § 1498 o.z. dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Co je stanoveno o závěti, platí obdobně i o dovětku. Podle ust. § 1553 o.z. zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně určit, jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován.

20. Žalovaní odkazovali na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]. V souladu s tímto rozhodnutím se soud zabýval obsahem projevu vůle zůstavitelky, tedy ji interpretoval a shledal jej dostatečně určitým. Soud se tedy od závěrů citovaného rozhodnutí neodchýlil. Pokud jde o žalovanými zmiňované usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], soud se nepokoušel nahrazovat vůli zůstavitelky, jak již bylo uvedeno, tato vyplývá z projevu nazvaného poslední vůle jednoznačně. Totéž platí o posledním žalovanými zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], který se týká projevu vůle v písemné výpovědi z pracovního poměru.

21. Po právním posouzení věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Po výzvě učiněné v souladu se stanoviskem obsaženým ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ČR žalobkyně řádně doplnila a správně označila okruh žalovaných, žaloba správně směřuje proti všem možným dědicům zůstavitelky a je správně formulována z hlediska pasivní legitimace. Listina ze dne [datum] je vlastnoručně psanou závětí zůstavitelky, kterou není potřeba překlenout výkladem, její obsah je jasný. Přestože je nazvaná „poslední vůle“, zůstavitelka v ní povolává [Anonymizováno][Anonymizováno]dědice, které v ní jasně definuje – [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a jasné jsou i jejich podíly. Zároveň obsahuje určení vykonavatele závěti – žalobkyni. Nejedná se o dovětek. V době sepisu této poslední vůle byla zůstavitelka způsobilá závěť pořídit, účastníci nezpochybnili, že by listinu nepsala ona. Žalovaným se nepovedlo prokázat, že by listina byla sepsána později v období, kdy již zůstavitelka trpěla [podezřelý výraz] poruchou. Soud má za to, že v daném případě i po skutkové stránce závěť splňuje náležitosti podle § 1494 o.z., přičemž soud neshledal neplatnost závěti ani pro nezpůsobilost zůstavitelky či nedostatek její vůle. Soud tedy žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky (výrok I.).

22. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl podle výsledku řízení, kdy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení úspěšné žalobkyni. Náhradu nákladů řízení soud přiznal ve výši vypočtené z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), když se v daném řízení nejedná o dědické řízení vedené podle z.ř.s., nýbrž řízení civilní, jehož předmětem je určení právního vztahu. Samotné určení, že žalobkyně je dědičkou, není penězi ocenitelné, a v dané věci je proto nutno vycházet z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 3 a.t. (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 1052/21 ze dne [datum]). Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů ve výši celkem [částka]. Uvedená částka je složena z náhrady soudního poplatku ve výši [částka] a odměny za právní zastoupení ve výši celkem [částka], sestávající - z mimosmluvní odměny - za pět úkonů právní služby v rámci řízení v prvním stupni (přípravu a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření ze dne [datum] a účast na dvou soudních jednáních dne [datum] a dne [datum]) - za dva úkony právní služby v rámci odvolacího řízení v prvním stupni (písemné vyjádření k odvolání a účast soudním jednání dne [datum]) - za jeden právní služby v rámci dovolacího řízení v prvním stupni (písemné vyjádření k dovolání) - za jeden úkon právní služby v rámci řízení v prvním stupni po vrácení věci Nejvyšším soudem (a účast na soudním jednání dne [datum]) tedy celkem za devět úkonů, tedy 9 x [částka] podle § 7 bod 5. a.t. ([částka]) - paušální náhrady hotových výdajů za uvedené úkony ve výši 9 x [částka] ([částka]) a náhrady 21% daně z přidané hodnoty přiznané podle § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. ze základu [částka] ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení celkem ve výši [částka] jsou podle § 149 odst. 1 o.s.ř. žalovaní 1) a 2) povinni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to společně a nerozdílně.

23. Soud uložil náhradu nákladu řízení (jak vůči úspěšné žalobkyni, tak vůči soudu) pouze žalovaným 1) a 2), neboť tento nárok žalobkyně od počátku svého vstupu do řízení nerozporoval.

24. V průběhu řízení stát platil náklady řízení - znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], jemuž bylo na základě usnesení ze dne [datum] č.j. [spisová značka] účtárnou zdejšího soudu vyplaceno znalečné ve výši [částka]. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tedy tyto náklady soud uložil nahradit v řízení neúspěšným žalovaným 1) a 2) (výrok III.)

25. Uložené povinnosti jsou žalovaní 1) a 2) povinni zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.)

Poučení