8 C 177/2020-176

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne 19. 5. 1952 trvale bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 220 480,51 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 6. 2021, č. j. 8 C 177/2020-86, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I., kterou byla uložena žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 219 506,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 216 476 Kč jdoucím od 30. 6. 2020 do zaplacení, potvrzuje a ve zbývající části výroku I. se mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 974,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 216 476 Kč od 21. 6. 2020 do 29. 6. 2020 zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 119 761,50 Kč, a to ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. 8 C 177/2020-86, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 220 480,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 216 476 Kč jdoucím od 21. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále žalované uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 90 782 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala si žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítla zejména to, že vady díla vytýkala již před přípravným jednáním a také po celou dobu stavby požadovala po žalobkyni provedení záznamu do stavebního deníku a odstranění vad, žalobkyně však vydat stavební deník a zaznamenat zjištěné vady stavby odmítala. K prokázání svých tvrzení navrhovala provést důkazy, které však soud prvního stupně neprovedl, vycházel z jednostranného tvrzení žalobkyně a vycházel z toho, že žalovaná v koncentrační lhůtě svá skutková tvrzení nedoplnila. Dále žalovaná namítla rovněž to, že již před soudem prvního stupně uváděla, že od smlouvy o dílo uzavřené se žalobkyní řádně odstoupila dne 2. 7. 2020, přičemž soud prvního stupně smlouvu o dílo považoval za platnou a dospěl k závěru, že odstoupení namístě není, nezabýval se však otázkou vad a pouze zkoumal otázku platnosti či neplatnosti smluvních ujednání dle původní smlouvy o dílo. Dle žalované tedy soud prvního stupně naprosto chybně hodnotil průběh jednání, neprovedl navržené důkazy a nemohl tedy dojít ke správnému závěru, neboť řešil pouze otázku platného či neplatného odstoupení od smlouvy, došel k závěru, že odstoupení je neplatné, a vycházel tedy z toho, že by se strany měly řídit platně uzavřenou smlouvou o dílo. Dle žalované takto ale rozhodl soud prvního stupně zcela předčasně, důkazní prostředky provedl jen zčásti a mohl tak dojít ke zcela chybnému závěru, pokud žalobě vyhověl. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná následně podáním ze dne 9. 8. 2021 své odvolání obsáhle doplnila, přičemž nejprve shrnula, jakého obsahu smlouva o dílo byla mezi účastnicemi dne 23. 3. 2020 uzavřena a jaké plnění na podkladě uzavřené smlouvy o dílo žalobkyni poskytla ve výši celkem 470 000 Kč. Dále uvedla, že žalobkyni nejméně od května 2020 při kontrole stavby opakovaně vytýkala vady díla a žádala o jejich zhojení, přičemž takto postupovala v souladu se smlouvou, jelikož forma vytýkání vad při kontrolách a při přejímacím řízení nebyla dle ní ve smlouvě o dílo stanovena, když stanovena ve smlouvě o dílo byla pouze forma pro reklamaci, kterou lze ale chápat jako samostatný prostředek ke zhojení vad. Na podporu tohoto svého závěru ohledně výkladu smlouvy o dílo poukázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, a na komentář k ust. § 2593 o. z. Poté žalovaná znovu poukázala na to, že opakovaně žádala žalobkyni o zaznamenání vad díla do stavebního deníku, který měla k dispozici pouze žalobkyně, ačkoli v souladu s právními předpisy měl být stavební deník na stavbě přístupný kdykoli v průběhu práce na staveništi všem oprávněným osobám. [příjmení] slovních výtek se dle svých tvrzení dále žalovaná obrátila na žalobkyni v reakci na vystavení faktury na částku 216 476,10 Kč písemným dopisem ze dne 22. 6. 2020, ve kterém mimo jiné poukázala na to, že žalobkyni několikrát upozorňovala na změny v předmětu díla, kdy o těchto nebyl žalobkyní učiněn žádný zápis. Z tohoto dopisu navíc dle žalované vyplývá to, že strany o ukončení smlouvy v této době již jednaly a že se žalobkyně s žalovanou dohodly na ukončení smlouvy o dílo, a z tohoto důvodu proto žalovaná odmítla žalobkyni uhradit zálohovou fakturu, přičemž žalobkyně na tento dopis reagovala předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2020, ve které žalovanou vyzývala, aby zálohovou fakturu uhradila. V reakci na to pak žalovaná žalobkyni dne 2. 7. 2020 zaslala dopis, kterým ve smyslu článku VII., 7.2 odstoupila od smlouvy, kdy z tohoto dopisu rovněž vyplývá, že se žalovaná několikrát pokoušela s žalobkyní uzavřít dohodu, avšak žalobkyně na navrhované řešení nereagovala a vytčené vady v přiměřené lhůtě, tedy nejméně od května 2020 do 2. 7. 2020, neodstranila. I kdyby dle žalované soud nebral v potaz ústní vytýkání vad stavby, minimálně písemná výzva byla žalobkyni doručena dne 25. 6. 2020, avšak žalobkyně přesto nápravu vytčených vad nezjednala a ani se o to nepokusila do deseti dnů od doručení výzvy, a tedy žalovaná dne 2. 7. 2020 od smlouvy řádně a v souladu se smlouvou odstoupila. Ovšem i ústní výzvy ze strany žalované se do dispoziční sféry žalobkyně dostaly, a to za přítomnosti svědků pana [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení], avšak žalobkyně nápravu vytčených vad neučinila a ani se o to nepokusila. Postup žalované měl přitom dle ní oporu v ust. § 2593 o. z. s tím, že žalovanou vytýkané porušení smlouvy je podstatné, protože pokud by žalovaná věděla, že žalobkyně nebude postupovat v souladu s projektovou dokumentací a výsledná stavba bude životu a zdraví nebezpečná, smlouvu by s žalobkyní nikdy neuzavřela. Žalovaná tedy byla dle svého přesvědčení oprávněná i ve smyslu ust. § 2002, [číslo] a [číslo] odst. 1 písm. d) o. z od smlouvy odstoupit. Přesto soud prvního stupně rozhodl, jelikož žalovaná v poskytnuté koncentrační lhůtě nedoplnila svá skutková tvrzení týkající se údajných vad, na základě kterých by mohla být následně posouzena, případně prokazována oprávněnost jejího odstoupení od uzavřené smlouvy o dílo, že od smlouvy nebylo odstoupeno a práva a povinnosti stran ze smlouvy stále trvají.

4. S tímto závěrem však žalovaná nesouhlasí, jelikož odstoupení od smlouvy je jednostranným adresným právním jednáním, jehož důsledkům může druhá strana zabránit jen, připouští-li to zákon a za podmínek zákonem stanovených, účinky odstoupení tedy nastávají při splnění zákonem stanovených podmínek jeho dojitím druhé smluvní straně. Co do obsahu odstoupení nemá přitom občanský zákoník žádné zvláštní požadavky a ani neuvedení důvodů odstoupení nemá na jeho účinky vliv. Žalovaná tedy dle svého názoru od smlouvy řádně odstoupila, a úkolem soudu proto nebylo zkoumat oprávněnost odstoupení žalované od smlouvy z hlediska řádné specifikace vad nemovitosti. I přesto však žalovaná za účelem prokázání, že řádně odstoupila od smlouvy poté, co žalobkyni vytkla vady díla a požadovala jejich nápravu, která však do odstoupení od smlouvy nebyla realizována, navrhla soudu provést důkazy, které soud neprovedl, a nemohl proto dojít ke správnému skutkovému zjištění. Soud prvního stupně se zejména nezabýval provedením a aktuálním stavem stavby ani otázkou, zda nejsou tvrzení žalobkyně v rozporu se skutečným stavem. Soud za tímto účelem neprovedl místní šetření, znalecký posudek ani výslechy svědků pana [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], kteří ve svém prohlášení uvedli, že byli svědky vytýkání stavebních nedostatků stavby ze strany žalované. Žalovaná navíc tyto vady podložila znaleckým vyjádřením znalce [jméno] [příjmení]. Dále poukázala žalovaná rovněž na nedostatky stavebního deníku vedeného žalobkyní a na to, jaké vady stavby byly znalcem [jméno] [příjmení] v rámci místního šetření dne 31. 8. 2020 zjištěny.

5. Následně žalovaná ještě poukázala na své postavení spotřebitele a na ochranu, která je spotřebiteli právním řádem České republiky poskytována, kdy dle ní nelze přehlížet skutečnost, že v této věci vede spor žalovaná jako spotřebitel ve věku téměř sedmdesáti let se žalobkyní jako profesionálem v poskytování stavebních služeb, které si u ní žalovaná objednala a které žalobkyně zjevně provedla vadně. Pokud by odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, vedl by tento postup dle žalované nevyhnutelně k tomu, že by žalovaná v budoucnu požadovala po žalobkyni zaplacenou cenu za dílo uhradit zpět z titulu škody způsobené vadou díla. Podle žalované s ohledem na skutečnosti, které byly v tomto řízení prokázány, nelze rozhodnout tak, jak bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, a proto i ve svém doplnění odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že je považuje za ryze účelové a nesprávné, s argumenty žalované nesouhlasí, a naopak plně souhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně. Dále žalobkyně poukázala na to, že zejména v doplnění odvolání ze dne 9. 8. 2021 je v rozporu se zásadou koncentrace řízení uvedeno mnoho nových tvrzení a skutečností, ke kterým však podle občanského soudního řádu nemůže odvolací soud vůbec přihlížet. V rozporu se zásadou koncentrace řízení se například uvádí, že vady by mohly ohrozit zdraví i život osob s tím, že žalobkyně nepostupovala v souladu se stavebními normami a projektovou dokumentací. Zároveň se v odvolání uvádí, že vady byly údajně vytýkány od května 2020 do 2. 7. 2020, kdy údajně dne 25. 6. 2020 měla být žalobkyni doručena jakási výzva s vytčením vad, dále se v rozporu se zásadou koncentrace řízení uvádí, že strany se údajně dohodly na ukončení smlouvy o dílo, přičemž naprosto v rozporu se zásadou koncentrace řízení se nyní až v odvolání poprvé v rámci skutkových tvrzení objevuje, že údajní svědci měli být přítomni vytýkání konkrétních vad, a to rovněž s odkazem na znalecký posudek [jméno] [příjmení], který však žalovaná založila do soudního spisu až po koncentraci řízení, kdy navíc tento soudní znalec ani nemá znalecké oprávnění k posuzování stavebních prací, ale pouze k oceňování nemovitostí. Proti takto uvedeným tvrzením se pak žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání ohradila a učinila uvedená nová skutková tvrzení spornými.

7. Dále poukázala žalobkyně na to, že žalovaná byla při jednání soudu dne 20. 5. 2021 soudem poučena o tom, jak má skutková tvrzení doplnit, a také o své povinnosti případně doplněná skutková tvrzení prokázat, avšak na toto poučení reagovala žalovaná nedostatečně. Žalobkyně sice nečinila sporným, že skutečně od žalované přípis ze dne 22. 6. 2020 a přípis ze dne 30. 6. 2020 obdržela, avšak ostatní výše uvedené skutečnosti tvrzené žalovanou již označila na nepravdivé a za sporné. Podle přesvědčení žalobkyně tedy žalovaná v návaznosti na poskytnuté poučení soudu v žádném případě neunesla břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní, a již jen na základě této skutečnosti nemohl tedy soud obranu žalované uznat za důvodnou. Navzdory poučení soudu tedy dle žalobkyně žalovaná v rámci koncentrační lhůty netvrdila (a dostatečně ani nyní netvrdí), jaké konkrétní vady žalobkyni vytýkala a kdy s tím, že i pokud by tak učinila, ještě by to neznamenalo, že popsané skutečnosti jsou fakticky existujícími vadami. V přípisu ze dne 22. 6. 2020 a ani v přípisu ze dne 30. 6. 2020 se o žádných vadách nehovoří. V návaznosti na to žalovaná v rámci koncentrace řízení netvrdila ani to, jakou lhůtu dala žalobkyni k odstranění vad a kdy se tak stalo, rovněž nereagovala na výzvu soudu, zda se jednalo o podstatné porušení smlouvy a v čem mělo spočívat. Žalobkyně pak sporovala rovněž to, že by odmítla žalované vydat stavební deník stejně jako to, že by žalovaná žádala do stavebního deníku zapsat jakési své připomínky a vytknout vady. Rovněž není dle žalobkyně pravdou to, že by odmítala komunikovat se žalovanou písemnou formou. Pokud žalovaná chtěla nějaké vady vytknout, nic jí nebránilo v tom, aby zaslala žalobkyni doporučený dopis či alespoň e-mail. Žalobkyně rovněž popřela, že by jí byl předkládán jakýsi blíže neurčený reklamační protokol či specifikované vady v rekapitulaci rozpočtu, kdy z těchto tvrzení žalované ostatně opět nebylo zřejmé, kdy a za jakých okolností mělo údajně dojít k odmítnutí převzetí uvedených dokumentů a jakou osobou, není zřejmé, co mělo být obsahem těchto dokumentů, nadto by takto tvrzené skutečnosti žalobkyně ani neprokázala.

8. Žalovaná tedy ve věci nemohla a nemůže dle žalobkyně unést své břemeno tvrzení a důkazní, další skutečnosti a důkazy již doplňovat nemůže, neboť by to bylo v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Jde-li pak o čestná prohlášení, která byla žalovanou založena do spisu, pak tyto nemohou být dle žalobkyně relevantním důkazem k prokázání skutečností, které měla žalovaná tvrdit a prokazovat dle výzvy soudu. Nadto se dle žalobkyně jedná o prohlášení vytvořená účelově rodinnými příslušníky žalované, kteří nejsou odborníci v dané věci, kdy navíc ani z jejich prohlášení nevyplývá, že by žalovaná poskytla k odstranění údajných vad žalobkyni nějakou lhůtu a kdy se události staly. Z přípisu žalované ze dne 22. 6. 2020 pak dle žalobkyně vyplývá to, že žalovaná se svévolně rozhodla nezaplatit žalobkyni sjednanou cenu díla. Jde-li o podání žalované ze dne 2. 6. 2021 a označení důkazů v něm obsažených, to bylo učiněno již po koncentrační lhůtě a není tedy možné, aby k němu soud přihlížel. Dále žalobkyně znovu uvedla, že neobdržela reklamaci vad ani písemnou ani ústní formou. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil a žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Na podkladě včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobkyně k němu, a poté co při jednání dne 20. 1. 2022 dokazování provedené před soudem prvního stupně v potřebném rozsahu zopakoval, dospěl k závěru, že odvolání žalované je jen v malé části důvodné.

10. V posuzované věci se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 220 480,51 Kč s příslušenstvím, kdy žalovaná částka představuje jednak nezaplacenou zálohovou fakturu vystavenou žalobkyní na částku 216 476, 10 Kč (požadováno je žalobou jen 216 476 Kč) dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi dne 23. 3. 2020 a jednak smluvní pokutu ve výši 4 004,51 Kč za období od 21. 6. 2020 do 27. 7. 2020 požadovanou z důvodu neuhrazení předmětné zálohové faktury, jak bylo ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastnicemi rovněž sjednáno. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a namítala, že od uzavřené smlouvy o dílo se žalobkyní odstoupila dopisem ze dne 2. 7. 2020, a tudíž žalobkyně není se již oprávněna domáhat po ní zaplacení zálohové faktury, nýbrž jen hodnoty dosud provedeného díla. Vlastní uzavření smlouvy o dílo se žalobkyní žalovaná nesporovala.

11. Pokud byla žalovaná soudem prvního stupně nejprve vyzvána k předložení dokladů, ze kterých by vyplývalo právo žalované od smlouvy odstoupit, pak žalovaná (podáním ze dne 26. 11. 2020) předložila dopis z 2. 7. 2020, kterým od smlouvy odstoupila, vytknutí nedostatků ze dne 28. 6. 2020 a prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 26. 6. 2020 s tím, že uvedla, že vytýkala vady v průběhu celé stavby, naposledy dne 22. 6. 2020 a 2. 7. 2020 odstoupila od smlouvy. Dále uvedla, že několikrát žalobkyni vyzývala ke zjednání nápravy, kdy na jednání byl přítomen i znalec, který stanovil hodnotu provedených prací, a že žalobkyně měnila rozsah provedené práce a kvalita provedených prací byla výrazně v rozporu s běžným prováděním práce a stavebními normami. Navrhla vypracování znaleckého posudku o hodnotě provedených prací s tím, že stav nemovitosti výrazně ohrožuje život a zdraví.

12. Soudem prvního stupně byla následně nařízena mediace, účastnice se k mediátorovi dostavily, avšak mediace zahájena nebyla.

13. Dále soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne 30. 3. 2021, aby do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení o tom, jaké konkrétní vady díla byly žalovanou žalobkyni vytýkány, jakou formou (ústní nebo písemnou), kterého data k jejich vytčení došlo a zda byla poskytnuta lhůta pro nápravu těchto vad, případně jak byla tato lhůta dlouhá, dále porušení jakých konkrétních povinností bylo žalobkyni žalovanou vytýkáno, jakou formou (ústní nebo písemnou), kterého data k jejich vytčení došlo a zda byla poskytnuta lhůta pro nápravu, případně, jak byla tato lhůta dlouhá, a dále zda došlo ze strany žalobkyně k podstatnému porušení smlouvy o dílo, která byla mezi účastnicemi dne 23. 3. 2020 sjednána, a pokud ano, v čem žalovaná toto porušení spatřuje, kdy současně byla vyzvána, aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Na tuto výzvu soudu prvního stupně reagovala žalovaná svým podáním ze dne 1. 4. 2021, kterým sdělila, že nesporným faktem je, že smlouva byla uzavřena dne 23. 3. 2020 a dalším nesporným faktem je přípis adresovaný právnímu zástupci žalobkyně ze dne 2. 7. 2020, kterým došlo k odstoupení od smlouvy. Dále toto podání žalované obsahuje větu:„ Dále prohlášení pana [jméno] [příjmení] ze dne 26. 6. 2020, prohlášení pana [jméno] [příjmení] ze dne 26. 6. 2020, přehled prováděných stavebních prací, kopii stavebního deníku“. Dále žalovaná sdělila to, že dne 31. 8. 2020 se uskutečnilo jednání na místě samém, tohoto jednání se zúčastnil zhotovitel, objednatel a soudní znalec [jméno] [příjmení], který se může vyjádřit k rozsahu a kvalitě prováděných prací. Dle žalované by pak měl být zpracován znalecký posudek o hodnotě skutečně provedených prací s tím, že stavební deník byl veden nestandardně a obsahuje podpis objednatele pouze při zahájení činnosti. K tomuto podání připojila žalovaná prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 26. 6. 2020, odstoupení od smlouvy ze dne 2. 7. 2020 a kopii stavebního deníku.

14. V reakci na podání žalované žalobkyně ve svém podání ze dne 17. 5. 2021 uvedla, že neobdržela výzvu žalované k tomu, aby odstranila konkrétní vady díla či zjednala nápravu ve lhůtě do deseti dnů, ze strany žalované napadly žádné konkrétní výtky k tomu, že by mělo být dílo prováděno vadně a v čem by tato vadnost měla spočívat s tím, že je na žalované, aby konkrétně skutkově vymezila a prokázala, kdy žalobkyni vady vytýkala, jakým způsobem a o jaké vady se jednalo, a také to, že žalobkyni poskytla dostatek času k odstranění takových pomyslných vad. Žalobkyně nesouhlasila ani s tvrzením žalované ohledně toho, že na návrhy žalované náležitě nereagovala, uvedla, že vždy měla snahu řešit uvedenou situaci, ale do dnešního dne se nedozvěděla o tom, co by vlastně měla udělat jinak s tím, že na straně žalované vždy stálo jen obecné tvrzení, že dílo je moc drahé a že by žalovaná ráda hradila nižší cenu. Připustila sice, že na díle byly provedeny jisté vícepráce a méněpráce, což ale není důvodem k odstoupení od smlouvy. Navrhovaný znalecký posudek pak považovala za nadbytečný. Namítla rovněž, že pokud by žalovaná umožnila žalobkyni dílo dokončit, pak konečné vyúčtování by bylo daleko vyšší, než žalobou uplatněný nárok.

15. Soud prvního stupně poté konal přípravné jednání dne 20. 5. 2021, při kterém žalovaná prostřednictvím svého zástupce mimo jiné uvedla, že dílo je zcela vadné, nebyl zpracováván stavební deník, a proto vady nemohly být písemně vytýkány ve stavebním deníku, kdy byly vytýkány ústně na místě samém, kdy při šetření na místě samém byl slyšen i znalec [příjmení], který se k otázce kvality díla, tak i jeho hodnoty vyjádřil a jeho výslech žalovaná navrhla k důkazu. Dále zástupce žalované uvedl, že vady díla jsou neodstranitelné a jedná se zejména o chybně uložené traverzy, a potom jsou vady na střeše, kde byly použity špatné materiály. Následovalo poučení soudu prvního stupně žalované ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby ve věci doplnila skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání, jaké konkrétní vady díla byly žalovanou žalobkyni vytýkány, jakou formou a kterého data k jejich vytčení došlo, zda byla poskytnuta lhůta pro nápravu vad, pokud ano, jak byla dlouhá, porušení jakých konkrétních povinností bylo žalobkyni žalovanou vytýkáno, jakou formou a kterého data k jejich vytčení došlo a zároveň, zda byla žalovanou poskytnuta lhůta pro nápravu porušení povinností, a pokud ano, jak byla dlouhá, a dále kdy došlo k vadnému plnění či porušení povinností ze strany žalobkyně, zda ze strany žalobkyně došlo k podstatnému porušení smlouvy o dílo a v čem je toto podstatné porušení smlouvy o dílo spatřováno, kdy žalovaná byla poučena rovněž o tom, že nebudou-li uvedené skutečnosti dotvrzeny a navrženy důkazy k jejich prokázání, vystavuje se nebezpečí prohry v uvedeném sporu. Poskytnuto bylo rovněž poučení ve smyslu ust. § 118b o. s. ř., které bylo také součástí předvolání k přípravnému jednání. Zástupce žalované požádal o lhůtu deseti dnů, ve které by doložil e-mailovou korespondenci mezi stranami.

16. Ve lhůtě deseti dnů od přípravného jednání zaslala žalovaná soudu podání ze dne 26. 5. 2021, ve kterém uvedla, že není pravdou, že žalobkyně nebyla vyzývána k odstranění vad, přiložila korespondenci ze dne 22. 6. a 30. 6. 2020 (správně 28. 6. 2020) a podotkla, že žalobkyně odmítala vydat stavební deník, do kterého žádala žalovaná uplatnit své připomínky a vytknout vady, odmítala komunikovat písemnou formou a stavební deník předala až 17. 9. 2020, avšak bez podpisu objednatele. Dále v tomto podání žalovaná uvedla, že byl zpracován reklamační protokol, který žalobkyně odmítla převzít, a současně odmítla převzít specifikované vady uvedené v rekapitulaci rozpočtu. K tomuto svému podání připojila žalovaná uzavřenou smlouvu o dílo mezi účastnicemi, krycí list rozpočtu, rekapitulaci rozpočtu a rozpočet s poznámkami a své dopisy ze dne 22. 6. a 28. 6. 2020 s tím, že další podklady budou zaslány obratem.

17. Následně se žalovaná obrátila na soud podáním ze dne 2. 6. 2021, tedy již po uplynutí lhůty deseti dnů po konání přípravného jednání, ve kterém sdělila, že prováděla výtky vad žalobkyni s tím, že vše vyvrcholilo až v přestupkovém řízení vedeném u Městského úřadu v Rokycanech, kdy žalovaná navrhla, aby byl vyžádán předmětný spis a doložen jako důkazní prostředek v listinné podobě.

18. Následovalo vyjádření žalobkyně obsahově zčásti shodné jako její předchozí vyjádření ve věci, kdy žalobkyně dále namítla, že žalovaná na výzvu soudu řádně nereagovala a svá tvrzení náležitě nedoplnila s tím, že sporovala rovněž tvrzení žalované ohledně odmítnutí vydání stavebního deníku, ohledně jejích žádostí zápisů do stavebního deníku, ohledně toho, že by odmítala komunikovat písemnou formou s tím, že žalované nic nebránilo, aby se na žalobkyni písemnou formou, minimálně prostřednictví e-mailu, obrátila, sporovala, že by jí byl předkládán jakýsi blíže neurčený reklamační protokol či specifikované vady v rekapitulaci rozpočtu s tím, že i taková tvrzení jsou zcela neurčitá. Ve vztahu k podání žalované ze dne 2. 6. 2021 také namítla, že bylo učiněno až po koncentrační lhůtě, a nelze tak k němu přihlížet, nadto dle žalobkyně zmiňované přestupkové řízení nijak s meritem projednávané věci nesouviselo. Pokud žalovaná předložila rozpočet s vpisovanými údaji tužkou či propiskou, pak tak činila žalovaná bez souhlasu žalobkyně a nemají dle žalobkyně žádnou relevanci.

19. Podáním ze dne 23. 6. 2021 ve věci specifikace vad zaslala žalovaná stanovisko znalce ke kvalitě stavby, která byla v minulosti vytýkána žalobkyni, ovšem nebyla zaznamenána do stavebního deníku s připojením vyjádření znalce [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací nemovitosti, ze dne 21. 6. 2021.

20. Soud prvního stupně poté konal jednání dne 24. 6. 2021, při kterém žalovaná prostřednictvím svého zástupce uvedla, že vytýkání vad lze prokázat jen svědeckými výpověďmi, soudem prvního stupně byly provedeny listinné důkazy předložené účastnicemi s výjimkou vyjádření znalce [příjmení] ze dne 21. 6. 2021, soud prvního stupně následně rozhodl, že důkaz spisem přestupkového řízení stejně jako znaleckým vyjádřením znalce [příjmení] proveden nebude s ohledem na jejich předložení po koncentraci řízení, po poučení dle ust. § 119a o. s. ř. účastnice další důkazy nenavrhovaly a soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kterým žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

21. Soud prvního stupně k vyhovění podané žalobě přistoupil z toho důvodu, že žalovaná neunesla své břemeno tvrzení ke své obraně proti uplatněnému nároku žalobkyně, jelikož v poskytnuté koncentrační lhůtě nedoplnila svá skutková tvrzení, na základě kterých by následně mohla být posouzena, případně prokazována oprávněnost jejího odstoupení od uzavřené smlouvy o dílo, což vedlo soud prvního stupně k závěru, že od smlouvy oprávněně ze strany žalované odstoupeno nebylo a práva a povinnost stran z platně uzavřené smlouvy o dílo stále trvají, a žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni zálohovou fakturu vystavenou v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo. Současně shledal soud prvního stupně oprávněným rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za období 21. 6. 2020 do 27. 7. 2020 v kapitalizované výši 4 004,51 Kč, neboť ta byla mezi účastnicemi rovněž platně ve smlouvě o díle sjednána. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, které vypočet na celkovou částku 90 782 Kč.

22. Po zhodnocení výše uvedených skutečností s přihlédnutím k tomu, jak reagovala žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně na výzvy soudu prvního stupně k doplnění svých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud uzavřel, že žalovaná neunesla své břemeno tvrzení ohledně skutečností, které by ji opravňovaly odstoupit od smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi dne 23. 3. 2020.

23. Ve shodě se soudem prvního stupně přitom vychází odvolací soud předně z toho, že smlouva o dílo ze dne 23. 3. 2020 byla (ve smyslu ust. § 2586 a násl. o. z.) mezi účastnicemi platně uzavřena, a že na základě této smlouvy zavázala se žalobkyně provést pro žalovanou dílo specifikované v této smlouvě o dílo, a to za sjednanou cenu díla, která vycházela z rozpočtu připojeného ke smlouvě o dílo, jak odvolací soud ověřil zopakováním k důkazu smlouvy o dílo ze dne 23. 3. 2020 včetně rekapitulace rozpočtu, krycího listu rozpočtu a vlastního rozpočtu. Žalovaná se v této smlouvě zavázala uhradit žalobkyni cenu díla v celkové výši 749 891 Kč bez DPH s připočtením 15 % DPH ve výši 112 483,65 Kč tedy celkovou cenu díla 862 375 Kč, a to jednak formou zálohových plateb a jednak formou platby konečné (doplatkové). První záloha ve výši 70 000 Kč byla žalovanou uhrazena již dne 2. 10. 2019, dále bylo sjednáno zaplacení zálohové platby ve výši 400 000 Kč do sedmi dnů od podpisu smlouvy, přičemž tato částka byla podle shodného tvrzení obou účastnic žalobkyni žalovanou uhrazena. Dále měla být cena díla hrazena prostřednictvím průběžně vystavovaných zálohových faktur během realizace stavby do částky 322 375 Kč s tím, že splatnost zálohových faktur byla sjednána na sedm dní. [ulice] faktura měla být vystavena po dokončení díla na částku 70 000 Kč se splatností deset dnů. Ujednáno bylo rovněž to, že v případě prodlení objednatele, tedy žalované, s úhradou faktur a dalších účetních nebo daňových dokladů řádně vystavených a doručených se sjednává mezi stranami smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z dlužné částky do zaplacení (viz článek IV. smlouvy o dílo).

24. Žalobkyně vystavila žalované dne 15. 6. 2020 zálohovou fakturu [číslo] na částku 216 476,10 Kč s uvedeným datem splatnosti dne 20. 6. 2020. Jde-li o otázku doručení této faktury žalované, pak žalobkyně před soudem prvního stupně netvrdila a také neprokazovala, kdy tuto fakturu žalované doručila (elektronicky s ohledem na souhlas žalované s elektronickým zasíláním faktur). S ohledem na to odvolací soud vyzval žalobkyni k doplnění těchto jejích tvrzení a jejich prokázání s tím, že z předložených důkazů vyplývá a ostatně je rovněž tvrzením žalované, že na tuto fakturu reagovala nejprve svým dopisem ze dne 22. 6. 2020, a tudíž nejpozději dne 22. 6. 2020 musela mít fakturu k dispozici. Tuto skutečnost žalovaná potvrdila i před odvolacím soudem a uvedla, že přesný datum doručení této faktury uvést schopna není. Žalobkyně poté uvedla, že dřívější datum doručení této faktury než dne 22. 6. 2020 nebude z její strany prokazováno s tím, že k výzvě odvolacího soudu stanovení splatnosti faktury na pět dnů vysvětlila nedopatřením.

25. K otázce této zálohové faktury tedy odvolací soud uzavírá, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně vystavila tuto fakturu v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo, neboť ji vystavila v průběhu provádění díla jako fakturu zálohovou, a to ve výši, která nedosahovala částky 323 375 Kč sjednané ve smlouvě o dílo pro výši zálohových plateb v průběhu prováděné díla, kdy jiné (bližší) podmínky pro možnost vystavení zálohové faktury sjednány nebyly. Na rozdíl od soudu prvního stupně má však odvolací soud za to, že tato zálohová faktura stala se splatnou až dne 29. 6. 2020, pokud je třeba vyjít z toho, že doručena žalované byla až dne 22. 6. 2020 a že sjednaná splatnost zálohových faktur ve smlouvě o dílo byla sedm dní, kdy tuto lhůtu je třeba počítat od doručení zálohové faktury, jak to z kontextu platebních a fakturačních ujednání účastníků ve smlouvě jednoznačně vyplývá.

26. Tento závěr odvolacího soudu má pak vliv na jeho rozhodnutí v souvislosti s otázkou počátku prodlení žalované se zaplacení této zálohové faktury a rovněž ve vztahu k požadavku žalobkyně na hrazení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o dílo, jak bude ještě dále podrobněji zdůvodněno, s ohledem na to, že na rozdíl od soudu prvního stupně vychází odvolací soud z počátku prodlení žalované až ode dne 30. 6. 2020, tedy po uplynutí sjednané lhůty splatnosti sedmi dnů od doručení zálohové faktury ze dne 15. 6. 2020 žalované.

27. Žalovaná jako svoji obranu namítala, že od smlouvy o dílo uzavřené s žalobkyní dne 2. 7. 2020 platně odstoupila, což by s ohledem na účinky odstoupení od smlouvy mohlo mít vliv na trvání práv a povinností z předmětné smlouvy o dílo mezi účastnicemi, a tedy rovněž na povinnost žalované uhradit žalobkyni zálohovou fakturu. Pokud jde o účinky odstoupení od smlouvy ze strany žalované, je třeba nejprve v obecné rovině uvést, že ke splnění povinnosti zhotovitele provést dílo stanoví zákon (občanský zákoník) dvě podmínky, a to dokončení díla a předání díla, když ujednáno nebylo v poměrech posuzované věci předání a převzetí díla po částech (viz § 2606 o. z.). Obě tyto podmínky musí být tedy splněny kumulativně (viz § 2604 o. z.), kdy musí být dodržen i postup předání díla sjednaný ve smlouvě, tedy v poměrech posuzované věci protokolární předání díla (viz článek 6.1 smlouvy), k němuž nedošlo (předání díla není tvrzeno ani ze strany jedné z účastnic). V poměrech posuzované věci nelze tudíž považovat dílo za předané a převzaté, a tedy ani povinnost ze strany žalobkyně, byť zčásti, za splněnou, a tudíž se zde neuplatní ustanovení § 2004 odst. 2 věta prvá o. z. ohledně možnosti věřitele odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění (k tomu srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018). Pokud by tedy žalovaná za zjištěné situace platně a účinně od smlouvy o dílo uzavřené se žalobkyní odstoupila, závazek ze smlouvy o dílo by byl zrušen od počátku a práva a povinnosti účastnic z této smlouvy by zanikla (viz § 2004 odst. 1 o. z., a § 2005 odst. 1 o. z.), s výjimkami danými v ust. § 2005 odst. 2 o. z.

28. Odvolací soud se však, jak už výše uvedeno, ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná přes opakované, řádné a nakonec i úplné poučení soudu prvního stupně ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kterého jí dostalo naposledy při přípravném jednání soudu prvního stupně, při kterém byla současně poučena rovněž o koncentraci daného řízení ve smyslu ust. § 118b o. s. ř., včas svá tvrzení ohledně naplnění předpokladů pro možnost platně od smlouvy uzavřené se žalobkyní z její strany odstoupit nedoplnila.

29. Žalovaná sice v řízení před soudem prvního stupně tvrdila a rovněž prokázala, že svým dopisem ze dne 2. 7. 2020 od smlouvy o dílo uzavřené se žalobkyní (jednostranným právním jednáním) odstoupila, kdy dodržela písemnou formu odstoupení od smlouvy sjednanou účastnicemi ve smlouvě o dílo, přičemž poukázala i na ustanovení smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi, které žalovanou od smlouvy odstoupit skutečně opravňovalo (článek 7.2 smlouvy, viz také § 2001 o. z.), avšak dostatečným způsobem netvrdila naplnění hmotněprávních předpokladů pro to, aby ve smyslu ujednání smlouvy o dílo (čl. 7 smlouvy – řádné neplnění povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo ze strany zhotovitele, práce neodpovídají kvalitě stanovené ve smlouvě a současně nebyla zhotovitelem učiněna náprava do 10ti dnů poté, co mu byla doručena výzva k nápravě), případně ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku (§ 2002 a násl. o. z., § 2615 a násl. o. z., § 2099 a násl. o. z., § 2593 o. z., § 1969 o. z.) byla od smlouvy o dílo skutečně oprávněna platně a účinně odstoupit.

30. Odvolací soud se přitom ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná v dostatečném rozsahu nevylíčila konkrétním způsobem skutkové okolnosti případu v tom směru, jaké vady díla či jaké jiné porušení smlouvy o dílo ze strany žalobkyně žalobkyni vytýkala, kdy a jakým způsobem se tak stalo, jakou lhůtu k případné nápravě vytýkaných nedostatků žalobkyni poskytla a s jakým výsledkem. Tvrzení žalované totiž zůstalo po celou dobu, po kterou mohla svá tvrzení před soudem prvního doplnit (v koncentrační lhůtě dle § 118b o.s.ř.), jen obecná a nekonkrétní, která posouzení důvodnosti obrany žalované neumožňovala. Ani vymezení tvrzených vad díla při přípravném jednání soudu prvního stupně v tom směru, že dílo je„ zcela vadné“, že jde zejména„ o chybně uložené traverzy a vady na střeše, kde byly použity špatné materiály“, dostatečně konkrétní není z důvodů, které uvedl již soud prvního stupně, jelikož neumožňuje dostatečně určitou identifikaci namítaných vad díla. Zcela i v takovém případě schází doplnění tvrzení žalované o tom, kdy tyto vady díla žalobkyni vytýkala a jakým způsobem, jakou lhůtu k nápravě žalobkyni stanovila a s jakým výsledkem, zda šlo o podstatné porušení smlouvy a proč, přičemž ani v žalovanou předkládaných prohlášeních [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], kde jsou uváděny i jiné vady než výslovně tvrzené žalovanou v tomto řízení, není okamžik vytčení vad a postup žalované při jejich vytčení blíže specifikován. I pokud by odvolací soud přihlédl k tomu, co bylo uvedeno v dopisech, resp. e-mailu žalované, ze dne 22. 6. 2020 a 28. 6. 2020, pak ani v těchto písemnostech žalované, byť jejich obsah žalovaná ani za součást svých skutkových tvrzení výslovně neprohlásila, resp. jako součást svých skutkových tvrzení nezopakovala, se dostatečně určité vytčení ať už vad díla či jiných porušení povinností ze strany žalobkyně či nekvality jí prováděných prací nenachází, stejně tak jako výzva a stanovení lhůty ke zjednání nápravy.

31. V dopise ze dne 22. 6. 2020 žalovaná jen obecně uvádí, že byla vedena řada jednání k možnosti změn v předmětu díla s tím, že z žádného nebyl udělán zápis, jen se měnil rozpočet (to samo o sobě není určité vymezení porušení povinností žalobkyně, pokud vůbec o porušení jejích povinností jde), dále zde polemizuje se způsobem účtování DPH (cena díla byla přitom ve smlouvě zcela určitě sjednána, včetně DPH), poukazuje na dohodu o ukončení prací (tu žalobkyně popřela) a žádá o stornování zálohové faktury a následně již uvádí jen to, že nechce platit za špatnou organizaci a nepřesnou dodávku materiálu (opět jen zcela obecně bez konkretizace chyb v organizaci práce a nepřesností v dodávce materiálu) s tím, že ve vícepracích není odpočet všeho, co si odvezli (není uvedeno, co v odpočtu schází). Výzva k nápravě konkrétních nedostatků zde schází (žalovaná žádá jen o případnou konzultaci až po DPH – nejdříve v pátek 26. 6. 2020), přičemž na den 2. 7. 2020, kdy žalovaná vyhotovila odstoupení od smlouvy, připadl teprve desátý den od vyhotovení dopisu ze dne 22. 6. 2020. Ve svém e-mailu ze dne 28. 6. 2020 v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně pak žalovaná uvádí, že od počátku stavby má s panem [příjmení] rozpory ohledně skutečně spotřebovaného materiálu a stavební morálky pracovníků (opět ale bez bližší specifikace takových rozporů a doby, kdy k nim došlo), dále upozorňuje na články 1.6, 1.8 a 3.5 smlouvy (bez dalšího) s tím, že nebylo vše odečteno, co bylo odvezeno (opět neuvádí, co odečteno nebylo, a kdy se tak stalo), a také avizuje, že požadovanou částku 216 476,10 Kč složí do notářské úschovy, neboť v případě nutnosti tuto částku vracet by ji měla problém od žalobkyně získat. Opět zde také schází výzva k nápravě konkrétních nedostatků, kdy tento email předchází odstoupení od smlouvy ze strany žalované jen o čtyři dny. Ani v jedné z těchto písemností tak žalovaná skutečně žádné konkrétní vady díla nevytýká, a jde-li o případné porušení (jiných) povinností ze strany žalobkyně, uvádí je znovu jen povšechně, pouze s odkazem na označení článků smlouvy o dílo bez konkrétního popisu jednání žalobkyně maximálně s tím, že nebylo odpočteno vše, co bylo odvezeno, že nechce platit za špatnou organizaci práce a nepřesnou dodávku materiálu a že měla rozpory se žalobkyní ohledně skutečně spotřebovaného materiálu a stavební morálky, aniž by však i zde popsala konkrétní porušení povinností ze strany žalobkyně (co nebylo odečteno, co nebylo spotřebováno, v čem spočívala špatná organizace práce a špatná pracovní morálka, kdy k tomu došlo). Ani po případném zohlednění obsahu těchto úkonů žalované nelze tedy tvrzení žalované považovat za dostatečná.

32. Pokud žalovaná dále ve svých podáních hovořila o reklamačním protokolu či svých poznámkách k rozpočtu, které měla odmítat žalobkyně převzít, pak opětovně neuvedla, kdy měla údajný reklamační protokol, který však ani nepředložila, a rozpočet se svými poznámkami žalobkyni předložit a žalobkyně jej odmítnout převzít. Nadto ani žalovanou předložená rekapitulace rozpočtu s různobarevnými vpisky (zřejmě žalované), které se zřejmě týkající rozsahu dosud provedeného díla, nedostatečná tvrzení žalované nemůže nahradit, neboť ani z nich porušení povinností ze strany žalobkyně či vady díla nevyplývají, stejně jako další podstatné skutečnosti ohledně doby vytčení vad a nedostatků a požadavku na zjednání nápravy. Pokud žalovaná hovořila ve svých podáních o jednání o vadách v souvislosti s místním šetřením znalce [jméno] [příjmení], který však není znalcem v oboru stavebnictví, jak správně namítá žalobkyně, pak k tomuto šetření mělo dojít až dne 31. 8. 2020, tedy až poté, co podle svých tvrzení od smlouvy o dílo dne 2. 7. 2020 žalovaná odstoupila, a tedy průběh a výsledky tohoto šetření nemohly být podkladem pro odstoupení od smlouvy z její strany dne 2. 7. 2020, přičemž jiné odstoupení od smlouvy nebylo ze strany žalované tvrzeno a prokazováno.

33. Soud prvního stupně pak správně nepřihlížel k podáním žalované ze dne 2. 6. 2021 a 23. 6. 2021, pokud jimi žalovaná mínila doplňovat svá skutková tvrzení, neboť k nim došlo až po koncentraci daného řízení ve smyslu ust. § 118b o. s. ř., když odvolací soud (ve prospěch žalované) vychází z toho, že účastnicím byla poskytnuta soudem prvního stupně při přípravném jednání požadovaná lhůta deseti dnů ode dne jeho konání, ač to v protokolu výslovně uvedeno není; současně však ani v těchto podáních žalovaná tvrzené nedostatky v činnosti žalobkyně či vady díla nekonkretizovala a jen odkázala na důkazní prostředky, které však správně soud prvního stupně neprovedl.

34. Odvolací soud k důkazu neprovedl ani žalovanou v průběhu odvolacího řízení předložený znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [jméno], Ph.D., ze dne 13. 1. 2022 týkající se vad díla, jelikož tento důkazní prostředek byl ze strany žalované předložen opožděně v rozporu s ust. § 118b o.s.ř. i § 119a o.s.ř., nelze jej považovat za důkaz nový, který by nemohl být předložen před soudem prvního stupně, jak to správně ve svém vyjádření k tomuto důkaznímu prostředku namítla žalobkyně, jelikož žalované ničeho nebránilo v tom, aby takový důkazní prostředek včas navrhla, což však neučinila, jelikož k důkazu navrhovala jen znalecký posudek k ocenění provedených prací (díla) ze strany žalobkyně, nikoli ke zjištění vad díla zhotoveného žalobkyní; ani jiné zákonné podmínky uvedené v ust. § 205a o.s.ř. pro možnost uplatnění tohoto důkazu až v odvolacím řízení splněny nebyly. Takto předkládaný důkaz by ovšem stejně nebyl způsobilý nahradit nedostatečná skutková tvrzení žalované před soudem prvního stupně, a tudíž by také nemohl nic změnit na závěrech ohledně neunesení jejího břemene tvrzení v daném sporu.

35. Nedostatečná tvrzení žalované tudíž skutečně soudu prvního stupně neumožňovala, aby mohl považovat odstoupení od smlouvy o dílo ze strany žalované za řádné, platné a účinné, k němuž byla na podkladě uzavřené smlouvy o dílo a příslušných ustanovení občanského zákoníku oprávněna. V takovém případě však nemohl soud prvního stupně dospět k závěru, že žalovaná od smlouvy o dílo platně odstoupila, jak se snaží v odvolání tvrdit žalovaná jen s ohledem na to, že projev k odstoupení od smlouvy v náležité formě učinila. Podmínkou pro posouzení odstoupení od smlouvy jako platného právního jednání, resp. jednání zakládajícího účinky odstoupení od smlouvy, není totiž jen to, že v náležité formě k takovému právnímu jednání - odstoupení od smlouvy došlo, nýbrž i to, že byly splněny hmotněprávní předpoklady pro to, aby žalovaná od smlouvy odstoupit mohla. Pokud by totiž takové předpoklady naplněny nebyly, nemohlo by být pohlíženo na odstoupení od smlouvy jako na platné a účinné (k tomu srovnej obdobně, byť za úpravy zákona č. 40/1964 Sb., např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 264/2005, 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 272/2016, ze dne 23. 10 2013, sp. zn. 33 Cdo 3160/2012). Nelze tedy souhlasit se žalovanou, že bez ohledu na to, zda byly či nebyly splněny hmotněprávní předpoklady pro možnost žalované od smlouvy odstoupit, je třeba v každém případě pohlížet na její odstoupení od smlouvy ze dne 2. 7. 2020 jako na platné, které účinky odstoupení od smlouvy (zrušení závazku z této smlouvy a práv a povinností stran této smlouvy) také vyvolalo. Nadto nelze souhlasit se žalovanou ani s tím, že by odstoupení od smlouvy nemuselo obsahovat určitý údaj o důvodu odstoupení od smlouvy, neboť údaj o důvodu odstoupení je imanentní součástí každého jednostranného odstoupení od právního jednání (k tomu srovnej obdobně, byť za úpravy zákona č. 40/1964 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2464/2014). V poměrech posuzované věci pak samotné odstoupení od smlouvy ze dne 2. 7. 2020 obsahuje jen obecné konstatování, že docházelo a dochází k porušování povinností ze strany žalobkyně, dále odkaz na blíže nespecifikované ústní výzvy a na dopis žalované ze dne 22. 6. 2020, jehož obsah byl rozebrán již shora, a tedy ani ve spojení s ním není vymezení důvodu odstoupení od smlouvy jednoznačně seznatelné. Tím spíše bylo třeba, aby žalovaná svá skutková tvrzení ohledně naplnění předpokladů pro možnost od smlouvy o dílo odstoupit doplnila, neboť jedině tak mohlo být také vlastní odstoupení od smlouvy žalované ve vztahu k důvodu odstoupení od smlouvy interpretováno za použití pravidel pro výklad právních jednání dle § 555 a násl. o.z.

36. S ohledem na výše uvedené odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nedostatečná tvrzení žalované k její obraně neumožňovala uzavřít, že by žalovaná byla se svojí obranou úspěšná, tedy že od smlouvy o dílo uzavřené se žalobkyní platně a účinně odstoupila, a proto nebylo třeba se zabývat ani dalšími skutečnostmi týkajícími se sjednané formy právního jednání mezi účastnicemi a možnostmi jeho naplnění, kdy však v obecné rovině lze přisvědčit žalobkyni i soudu prvního stupně, že obsah sjednané smlouvy svědčí pro sjednání písemné formy vytčení vad a porušení povinností žalobkyně (viz články 5.3 a 7.2 smlouvy o dílo), stejně jako tomu, že žalovaná i v případě, pokud stavební deník neměla na staveništi k dispozici, mohla svá právní jednání písemně vůči žalobkyni jistě činit jinak než zápisy ve stavebním deníku.

37. Pokud se v dopisu žalované ze dne 22. 6. 2020 objevuje zmínka o dohodě ohledně ukončení smlouvy, pak žalobkyně sjednání dohody o ukončení smlouvy o dílo nepotvrdila, tato tvrzení žalované sporovala a ostatně ani sama žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně netvrdila, že by došlo mezi účastnicemi k dohodě o ukončení smlouvy, nýbrž důvod zániku závazku ze smlouvy o dílo shledávala ve svém odstoupení od smlouvy ze dne 2. 7. 2020, a s tímto tvrzením tedy přichází opět opožděně až v odvolacím řízení. S výjimkou poznámky žalované v jejím dopise ze dne 22. 6. 2020 také nebyl předložen ani žádný jiný důkaz, který by ukončení smlouvy dohodou stran prokazoval s tím, že naopak v žalovanou předloženém stavebním deníku bylo ze strany žalobkyně poznamenáno pouze to, že došlo k přerušení prací z důvodu odmítnutí žalované uhradit zálohu dle smlouvy o dílo. Důvodem nedokončení díla je tak podle obsahu tohoto zápisu nikoli akceptace odstoupení od smlouvy ze strany žalované či dohoda o ukončení smlouvy, nýbrž naopak nesplnění povinnosti žalované dle smlouvy o dílo k zaplacení zálohové faktury.

38. Odvolací soud dále nemůže akceptovat ani stanovisko žalované v tom směru, že by z důvodu jejího postavení spotřebitelky měl v dané věci rozhodnout jinak. Ačkoli je pravdou, že žalované postavení spotřebitelky v dané věci svědčí, a žalobkyně je zde v silnějším postavení podnikatele, neznamená to, že by bylo možno přehlédnout, že žalovaná neunesla přes poučení soudu prvního stupně, které se jí ve zcela dostatečném rozsahu dostalo, své břemeno tvrzení ohledně jejího oprávnění od smlouvy o dílo uzavřené se žalobkyní odstoupit. Ani postavení spotřebitelky nemůže vést k jinému závěru ohledně neunesení jejího břemene tvrzení v daném sporu, zejména pokud žalovaná byla od počátku daného řízení zastoupena advokátem. Postavení žalované jako spotřebitelky by mohlo být hodnoceno až v souvislosti s případným řešením otázky hmotného práva ve vztahu k možnosti odstoupení od smlouvy, ke kterému však nemohl soud prvního stupně s ohledem na nedostatečná tvrzení žalované vůbec přistoupit.

39. Ve vztahu k postavení žalované jako spotřebitelky odvolací soud dále dodává, že v případě smlouvy o dílo uzavřené účastnicemi šlo o individuálně sjednanou smlouvu, jejíž obsah nelze považovat za rozporný s předpisy na ochranu spotřebitele, a tedy rovněž žalovaná se byla povinna, byť v postavení spotřebitelky, ujednáními této smlouvy řídit. V poměrech posuzované věci to v případě požadavku žalobkyně na zaplacení zálohové faktury znamená, že žalovaná byla povinna zálohovou fakturu vystavenou žalobkyní v průběhu provádění prací zaplatit, neboť ta svojí výší nepřesahuje sjednanou výši zálohových faktur, které mohly být v průběhu prací vystaveny, kdy žádné bližší podmínky pro vystavení jednotlivých zálohových faktur ve smlouvě o dílo sjednány nebyly. Zdůraznit je dále třeba, že jde jen o zálohovou fakturu, přičemž konečná faktura dosud vystavena nebyla a dosud nedošlo ani ke splnění povinnosti ze strany žalobkyně ke zhotovení díla, neboť k jeho předání sjednaným protokolárním způsobem dosud nedošlo a dílo, alespoň podle shodných tvrzení účastnic, dosud nebylo ani dokončeno.

40. Požadavek žalobkyně na zaplacení zálohové faktury nelze za daného stavu věci považovat ani za zneužití práva z její strany, jak bylo žalovanou namítáno při jednání odvolacího soudu, ani za jednání, jehož účelem je dosažení nedovoleného výsledku, či jednání rozporné s dobrými mravy. Nelze totiž za dané situace v tomto sporu přisvědčit úvaze žalované, že by žalobkyni muselo být zřejmé, že nikdy nebude provádět dílo, které by proti této záloze zúčtovala, a že naopak bude muset celou částku odpovídající záloze vrátit, neboť pro takový závěr s ohledem na nedostatečná skutková tvrzení žalované před soudem prvního stupně není dán podklad. Naopak žalobkyně tvrdí, že požadovaná záloha (spolu s dalšími již zaplacenými zálohami) ani nepokrývá již„ prostavěnou“ část díla. Jak již shora uvedeno ani otázka vedení stavebního deníku není pro posouzení věci ani v této otázce zásadní, jelikož žalované skutečně nic nebránilo, aby se na žalobkyni obracela i jinak než zápisy ve stavebním deníku, nadto žalobkyně i tvrzení žalované ohledně vedení stavebního deníku popírala Závěry žalované přednesené až v průběhu odvolacího řízení, a tedy pozdě (po zákonné koncentraci řízení) ohledně údajného motivu jednání žalobkyně pramenícího z její špatné finanční situace, nemohl pak odvolací soud vzít s ohledem na jejich opožděnost v potaz, nadto nelze v obecné rovině nepoznamenat, že případná nepříznivá finanční situace žalobkyně, i pokud by zde skutečně byla, může být vyvolána i jednáním jejích zákazníků, kteří odmítají plnit dle uzavřených smluv se žalobkyní. 41. [příjmení] otázkou samozřejmě je, že žalovanou nyní již prostřednictvím vypracovaného znaleckého posudku identifikovatelné vady díla povedou zřejmě k dalšímu jednání účastnic, případně i k uplatnění nároků z vad díla či jiných ze strany žalované vůči žalobkyni, nedojde-li mezi nimi k dohodě. To však samo o sobě nic nemění na povinnosti žalované k úhradě stále jen zálohové faktury vystavené žalobkyní v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo (výsledek tohoto sporu tedy také nijak nepředjímá a nepředurčuje případný výsledek sporu mezi účastnicemi, pokud by k němu došlo, ohledně vad díla a nároků z vad díla vyplývajících či ohledně jiného porušení povinností ze strany žalobkyně a nároků z něho vyplývajících).

42. S ohledem na neúspěšnou obranu žalované je tak v tomto sporu třeba přes postavení žalované jako spotřebitelky požadavku žalobkyně na zaplacení zálohové faktury odpovídající svojí výší ujednáním ve smlouvě o dílo platně uzavřené mezi účastnicemi dne 23. 3. 2020 vyhovět. Korigovat je třeba jen požadavek žalobkyně a rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně v otázce počátku prodlení žalované se splněním této povinnosti, jelikož k prodlení žalované se splněním této povinnosti s ohledem na výše uvedená zjištění odvolacího soudu došlo až dne 30. 6. 2020. Jde-li o výši úroku z prodlení požadovaného žalobkyní, na který má dle ust. § 1970 o. z. nárok, ta zůstává shodná, neboť k prodlení žalované došlo v prvním pololetí roku 2020, a tudíž v souladu s občanským zákoníkem i nařízením vlády č. 351/2013 Sb. činí právě 10 %.

43. Pokud se jedná o požadavek na zaplacení smluvní pokuty, ani ten nelze dle názoru odvolacího soudu považovat za nepřiměřený, nýbrž naopak za platně sjednaný ve smlouvě o dílo (čl. 4 smlouvy) ve smyslu ust. § 2048 a násl. o. z., kdy výše sjednané a požadované smluvní pokuty je zcela adekvátní a odpovídá významu zajištěné povinnosti. Je však třeba opětovně korigovat tento požadavek žalobkyně v tom směru, že žalovaná není v prodlení se zaplacení zálohové faktury již ode dne 21. 6. 2020, nýbrž až od 30. 6. 2020, a tudíž za žalobkyní požadované období prodlení žalované od 21. 6. 2020 do 27. 7. 2020, náleží žalobkyni smluvní pokuta jen za dobu od 30. 6. 2020 do 27. 7. 2020, tedy při denní částce smluvní pokuty 108,23 Kč požadované žalobkyní a odpovídající ujednání ve smlouvě (0,05% denně z dlužné částky) částka o 974,07 Kč nižší než jí bylo požadováno, tedy částka 3 030,44 Kč.

44. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud postupem dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterou byla uložena žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 219 506,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 216 476 Kč jdoucím od 30. 6. 2020 do zaplacení, jako věcně správný potvrdil, a ve zbývající části výroku I. postupem dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 974,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 216 476 Kč a od 21. 6. 2020 do 29. 6. 2020 zamítá.

45. Dále odvolací soud s ohledem na to, že zčásti změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobkyni, neboť její neúspěch spočívající v částečném zamítnutí žaloby odvolacím soudem je neúspěchem pouze v nepatrné části (představuje necelé 0,5 % předmětu řízení), přičemž zde současně odvolací soud neshledal ani s ohledem na poměry účastníků, zejména žalované, ani s ohledem na celkové okolnosti tohoto případu, zejména s ohledem na přístup k plnění procesních povinností ze strany žalované v průběhu řízení před soudem prvního stupně, takové okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které by úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. výjimečně přiznáno být nemělo, když ostatně ani sama žalovaná aplikaci ust. § 150 o. s. ř. v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nenavrhovala a v tomto ohledu nijak neargumentovala. Jde-li o náhradu nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně, odkazuje odvolací soud na správně provedený výpočet této náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně v napadeném rozsudku, a tudíž ve shodě s ním vychází z toho, že náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně představují částku 90 782 Kč. Jde-li o řízení před soudem odvolacím, zde náklady řízení žalobkyně spočívají v nákladech jejího právního zastoupení advokátem, a to celkem za tři úkony poskytnuté právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. k), g), odst. 2 advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.), tedy za vyjádření se k odvolání žalované, účasti u jednání odvolacího soudu a vyjádření se k důkaznímu návrhu znaleckým posudkem ze strany žalované, kdy vyjádření se k důkaznímu návrhu ze strany žalované je třeba považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna jen ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, a to s ohledem na povahu a složitost tohoto úkonu týkajícího se zejména procesních podmínek možnosti takový důkaz provést. Za dva úkony právní služby, za které náleží odměna v plné výši, náleží přitom zástupci žalobkyně dle § 8 odst. 1 za použití § 7 advokátního tarifu odměna ve výši 9 220 Kč za každý z těchto úkonů právní služby, a za úkon, za který náleží odměna ve výši poloviny mimosmluvní odměny, pak ve výši 4 610 Kč Celkem tak odměna zástupce žalobkyně v odvolacím řízení představuje částku 23 050 Kč. S připočtením náhrady paušálních výdajů dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč a s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí pak celkové náklady žalobkyně v tomto odvolacím řízení částku 28 979,50 Kč. S připočtením částky 90 782 Kč jako náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně představují tedy celkové náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů částku 119 761,50 Kč, kterou je tak povinna žalovaná žalobkyni zaplatit v běžné lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).