8 C 180/2015-371

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobci jsou ve společném jmění manželů vlastníky nemovitých věcí zapsaných katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce] pro k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] na listu vlastnictví [číslo] to pozemku p.č. [rok] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že vlastní ve společném jmění manželů nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Uvedli, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9C 1766/96, potažmo Krajským soudem v Brně pod. zp. zn. 14 Co 378/2009 zrušil Ústavní soud svým nálezem č. j. IV.ÚS 4684/12 ze dne 20.11.2013 rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Cdo 1584/2011-341 ze dne 26.9.2012 a rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010 pro porušení práva žalobců (v uvedeném řízení v postavení 3. a 4. žalovaného) na spravedlivý proces a ústavně zaručené právo vlastnit majetek dle čl. 11 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010 byli žalobci neprávem zbaveni vlastnického práva k uvedeným nemovitostem, jejichž vlastníkem se tak stala [jméno] [příjmení]. Ta je dne 6.6.2011 převedla darovací smlouvou na svou vnučku [celé jméno svědkyně] a tato následně kupní smlouvou ze dne 2.11.2012 za kupní cenu 2.000.000 Kč na žalované. Žalobci v řízení vedeném pod sp. zn. 9C 1766/96 prokázali, že nemovitosti nabyli v dobré víře kupní smlouvou ze dne 10.1.2003 od [jméno] [příjmení]. Pro nedostatky smlouvy byla sepsána a podepsána dne 7.3.2003 nová smlouva. Nebyla v ní žádná zmínka o zatížení nemovitostí právní vadou či o probíhajícím řízení a neupozornila je na to ani prodávající, naopak žalobci byli smlouvou i prodávající ujištěni, že převáděné nemovitosti jsou zcela bez vad a práv třetích osob. Tomu odpovídal i výpis z katastru nemovitostí opatřený žalobci před uzavřením kupní smlouvy. Dodatečně žalobci zjistili, že soudní řízení již od roku 1996 probíhalo bez toho, aby o tomto byla v katastru nemovitostí zmínka. Pokud by byly nemovitosti zatíženy právy třetích osob, respektive byly předmětem neskončeného soudního řízení, neposkytla by [právnická osoba] žalobcům hypoteční úvěr na úhradu kupní ceny. Žalobci kupní smlouvu uzavřeli s důvěrou ve stav potvrzený údaji ve veřejné evidenci, dlouhodobě se k nim chovají jako ke svému vlastnictví, investovali do ní, rekonstruovali ji a obývali spolu se svými dětmi. O probíhajícím soudním řízení pod sp. zn. 9 C 1766/96 byly vyrozuměni až v srpnu 2003 ze soudní obsílky. Podle nálezu Ústavního soudu je podstatnou pro posouzení otázky vlastnictví nemovitostí otázka dobré víry žalobců. Neexistovala dostatečná opora pro závěr, že vlastníkem byla [jméno] [příjmení]. Soudu bylo v řízení vedeném pod sp. zn. 9C 1766/96 uloženo, zabývat se důvodností žaloby [jméno] [příjmení] i tím, zda nejsou vlastníky nemovitostí žalobci. To však nebylo procesně možné, neboť předmětem řízení 9C 1766/96 není návrh na určení vlastnictví žalobců. Je dán naléhavý právní zájem žalobců na určení jejich vlastnictví, protože v katastru nemovitostí jsou vlastníky zapsáni žalovaní. Ti nabyli nemovitosti kupní smlouvou uzavřenou s [celé jméno svědkyně], která je nabyla darovací smlouvou od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na základě rozsudku Krajského soudu v Brně, jenž byl nálezem Ústavního soudu zrušen. Neexistuje tak nabývací titul [jméno] [příjmení], potažmo [celé jméno svědkyně] ani žalovaných. Žalobci podali v řízení 9C 1766/99 v říjnu 2015 návrh na připuštění vstupu žalovaných a přistoupení [celé jméno svědkyně] do řízení a vzájemný návrh na určení svého vlastnického práva, Krajský soud se jím však nezabýval pro nepřípustnost v odvolacím řízení a jeho rozsudkem č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010 byli žalobci neprávem zbaveni vlastnických práv, které nabyli v dobré víře. Tím se však odvolací soud nezabýval. Žalobci byli při nabytí nemovitostí v březnu 2013 v dobré víře na základě ujištěni [jméno] [příjmení] i z výpisu z katastru nemovitostí. Žalobci jsou sami obětí neprovedení zápisu poznámky do katastru. Nebyli v roce 2003 povinni iniciovat zápis poznámky spornosti a mají pochyby, zda by ji katastrální úřad vyznačil, když jim odmítl zapsat vlastnické právo po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 20.11.2013. Od léta 2010 do konce roku 2013 bylo řízení 9C 1766/96 pravomocně skončeno s tím, že vlastníkem je [jméno] [příjmení], takže žalobci nemohli dosáhnout zápisu poznámky a nemá to ani nic společného s jejich dobrou vírou. I žalovaní mohli být teoreticky v dobré víře, ale stejně jako oni v roce 2012, postupovali i žalobci při nabývání nemovitosti v roce 2003, rovněž nabyli nemovitosti kupní smlouvou, vycházeli ze zápisu v katastru nemovitostí, financovali kupní cenu z hypotečního úvěru, nemovitost koupili za cenu obvyklou, prodávající jim sdělil, že na nemovitosti nejsou právní vady a v katastru nebyla zapsána poznámka spornosti. Na tom nic nemění nesouhlas žalovaných, že by nálezem IV. ÚS 4684/12 zanikly či neexistovaly nabývací tituly žalovaných a jejich předchůdců. I žalobci do nemovitosti investovali a bydleli tam.

2. Žalovaní nesouhlasili s názorem, že by žalobci byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13.5.2010 neprávem zbaveni jejich vlastnického práva a že se neprávem vlastníkem stala [jméno] [příjmení], která je darovala své vnučce a tato je prodala žalovaným. Uvedli, že žalobci nepatřičně interpretují závěry Ústavního soudu, když z nálezu sp. zn. IV. ÚS 4684/12 nevyplývá, že by žalobci vůbec kdy vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyli. V řízení 9C 1766/96 se původní žalobkyně [jméno] [příjmení] domáhala určení svého vlastnického práva k uvedeným nemovitostem vůči [právnická osoba]. [anonymizováno], spol. s r.o., která je posléze prodala [jméno] [příjmení] a ta žalobcům. [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobci je u Okresního soudu ve Vyškově veden pod sp. zn. 3 C 9/2005 spor o náhradu škody spojený s předmětnými nemovitosti. Žalovaní se na základě svého návrhu ze dne [datum] stali vedlejšími účastníky řízení 9 C 1766/96, jehož účastníky jsou i žalobci, když [jméno] [příjmení] jako původní vlastník a žalobce podala návrh na určení vlastnického práva i vůči nim. Odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4684/12, zejména body 16 až 19, z nichž neplyne, jak žalobci dovozují, že dosud učiněná meritorní rozhodnutí ve věci 9C 1766/96 byla zrušena. Zrušení rozhodnutí Ústavním soudem tedy oprávněnost nároku žalobců vůči žalovaným neprokazuje. Žalovaní nesouhlasí s tvrzením žalobců o nabytí nemovitostí kupní smlouvou ze dne [datum], resp. [datum] v dobré víře spočívající v tom, že jim prodávající [jméno] [příjmení] neuvedla existenci závad v kupní smlouvě. Žalovaní usuzují z nesouhlasu žalobců, aby žalovaní nahlédli do spisu vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 9/2005 ve věci sporu mezi žalobci a [jméno] [příjmení], že žalobci neučinili dost pro to, aby mohla být akceptována jejich dobrá víra, a podle žalovaných tím zastírají okolnosti svědčící o tom, že nebyli v dobré víře. V řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3C 9/2005 a u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43C 14/2005 vypověděl [anonymizováno] [příjmení], že předal žalobcům mj. listinu označenou jako Dohoda o vypořádání vzájemných vztahů mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka], kde se v čl. II výslovně hovoří o soudním řízení týkajícím se předmětné nemovitosti. Žalovaná poukazují rovněž na to, že žalobci nepožádali dosud o vyznačení poznámky ve smyslu ustanovení § 9 zák. č. 265/1992 Sb., značící přítomnost soudního sporu v katastru nemovitost a mají na současném stavu zásadní podíl. Učinili tak až 29.9.2014, po 5 letech od doby, kdy byla [jméno] [příjmení] zapsána jako vlastník a 2 roky poté, co se vlastníky stali žalovaní. Naproti tomu žalovaní vlastnické právo k nemovitostem v dobré víře nabyli, a to později než žalobci. Dobrá víra představuje vnitřní stav subjektu ve vztahu k určité faktické či právní skutečnosti. Vnitřní stav spočívá v neznalosti, nevědomosti, případně ve vnitřním přesvědčení. Protože se právo musí snažit o nalezení rovnováhy mezi ochranou poskytovanou osobě, která je v dobré víře, a oprávněnými zájmy osob poskytnutím takové ochrany dotčených, nechrání dobrá víra svého nositele vždy. Objektivní hodnocení dobré víry klade na osobu dovolávající se dobré víry vyšší nároky zavedením objektivních hledisek„ racionálního člověka“ a jeho„ běžné opatrnosti“. Stěžejní otázkou pak není, byl-li subjekt vnitřně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání, resp. nevěděl-li o jeho neoprávněnosti, nýbrž to, zda by se v subjektivní dobré víře rovněž nacházel za dané situace, tedy s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu, při zachování běžné opatrnosti i běžný racionálně uvažující člověk. Je či není-li subjekt objektivně v dobré víře, souvisí s otázkou jeho zavinění ohledně jeho nevědomosti. Ten, kdo jen nevěděl, splňuje požadavky dobré víry posuzované subjektivně, zatímco v objektivně hodnocené dobré víře být nemusí, protože s ohledem na zachování běžného stupně opatrnosti racionálního člověka vědět mohl a měl. Nevědomá nedbalost tedy objektivně hodnocenou dobrou víru vylučuje. Žalovaní vlastnické právo k nemovitostem nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 6.8.2012 od [celé jméno svědkyně] za kupní cenu v místě a čase obvyklou ve výši 2.000.000 Kč, jejíž část 1.800.000 Kč financovali ze dvou úvěrů. [právnická osoba] ani [právnická osoba] neseznaly v této transakci jakýkoliv problém a peníze na financování předmětných nemovitostí uvolnily. Vlastnické právo na žalované nepřešlo kupní smlouvou ze dne [datum], protože v této smlouvě došlo k administrativní chybě, kdy byla převáděna budova bez pozemku, takže správně byla uzavřena kupní smlouva až dne [datum]. Mezitím došlo ke vkladu zástavního práva. Administrativní chyba v kupní smlouvě ze dne [datum] je bez vlivu na dobrou víru nabyvatelů. Úvěrující banka si právní stav nemovitostí ověřovala, jinak by prostředky na úhradu kupní ceny neuhradila. Při výběru nemovitosti postupovali žalovaní tak, že hledali inzeráty a účastnili se prohlídek. V rámci samotné koupě jednali s [celé jméno svědkyně], někdy byli jednání přítomni i členové její rodiny. Žalovaní si dům prohlédli, později jej navštívili i s projektantem. Jelikož se po právní stránce zdálo být vše v pořádku, rozhodli se nemovitost zakoupit a nikdo je na problematiku běžícího soudního řízení neupozornil. O soudním sporu se dozvěděli až v okamžiku, kdy jim byl doručen nález Ústavního soudu, kterým byla zrušena všechna předchozí rozhodnutí ve věci, tedy dávno poté, co nemovitost nabyli do svého vlastnictví a začali s rekonstrukcí. Prodávající [celé jméno svědkyně], vnučka [jméno] [příjmení], v čl. II kupní smlouvy prohlásila, že převáděné nemovitosti jsou prosty věcných nebo závazkových práv, zejména na nich neváznou žádné dluhy, věcná břemena, předkupní práva, nájemní práva, zástavní práva, práva vyplývající z výkonu rozhodnutí nebo exekuce, ani jiné právní povinnosti, že nehrozí žádné řízení, které by mohlo ve svém důsledku omezit vlastnické právo žalovaných k uvedeným nemovitostem. Dále si žalovaní nechali vytvořit výpis z katastru nemovitostí, kde před podpisem kupní smlouvy byla vlastníkem nemovitostí [celé jméno svědkyně], z výpisu nebylo patrno, že by na tomto listu vlastnictví vázla jakákoliv poznámka, či jiná skutečnost značící právní vadu. Žalovaní se tedy v době před podpisem kupní smlouvy chovali tak, jakým se dalo očekávat od každé jiné rozumně uvažující osoby kupující nemovitost. S negativním výsledkem prošli všechny veřejně dostupné evidence a byli ubezpečení o tom, že na nemovitostech nevázne žádná závada. V dobré víře tedy skutečně byli a s tímto judikatura Ústavního soudu spojuje i možnost originárního nabytí vlastnického práva k nemovité věci zapsané do katastru nemovitostí. Ve spojení s tímto odkazují na nález II. ÚS 165/2011, ze kterého vychází nález I. ÚS 2219/12 iniciátorkou sporu o vlastnické právo k předmětným nemovitostem byla právní předchůdkyně žalovaných [jméno] [příjmení], když žalovala [právnická osoba]. [právnická osoba] vůči které se dožadovala určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou uzavřela s touto společností dne 2.7.1996. Společnost [anonymizováno]. [právnická osoba] však dne 2.12.1996 prodala tyto nemovitosti paní [příjmení] a ta je dne 7.3.2003 prodala žalobcům. Soud nedospěl k závěru, že by byla kupní smlouva ze dne 2.7.1996 neplatná a žalobu vůči nynějším žalobcům zamítl, odvolací soud však naopak rozhodl, že vlastníkem předmětných nemovitostí je [jméno] [příjmení] a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Potvrzeno bylo i rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012. Po zápisu [jméno] [příjmení] jako vlastníka darovala [jméno] [příjmení] nemovitosti své vnučce [celé jméno svědkyně] a ta je prodala žalovaným. Existují tak dvě paralelní linie, z nichž jedna počíná u [jméno] [příjmení] a končí u žalobců a druhá, která počíná u [jméno] [příjmení], ale až po rozhodnutí Krajského soudu v Brně a končí u žalovaných, kteří nabyli vlastnické právo dávno po výmazu žalobců z katastru nemovitostí. Žalobci mohli sledovat stav katastru nemovitostí a sledovat, zda nedochází k nakládání s předmětnými nemovitostmi. Přičemž prvně si takové skutečnosti mohli všimnout při vkladu zástavních práv banky.

3. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V dané věci je naléhavost právního zájmu žalobců je dána tím, že se považují za vlastníky sporných nemovitostí, aniž by jako vlastníci byli evidováni. Nezbývá jim tak, než podat určovací žalobu proti žalovaným, kteří jsou jako vlastníci nemovitostí aktuálně zapsáni v katastru nemovitostí. Existenci naléhavého právního zájmu v případě, kdy se za vlastníka považuje ten, kdo tak není zapsán ve veřejném seznamu, řešila opakovaně i judikatura soudů vyšších stupňů.

4. Soud ve věci provedl dokazování výslechem žalobců (žalovaní se svým výslechem nesouhlasili), výslechem svědků, výpisy z listů vlastnictví [číslo] [číslo] [číslo] dohodou o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 4.9.2003, oznámením [jméno] [příjmení] [jméno] úřadu [obec] venkov o podané žalobě k zápisu poznámky ze dne 24.8.2004, ohlášením [jméno] [příjmení] došlým Katastrálnímu úřadu [obec] venkov dne 30.9.2010, darovací smlouvou ze dne 6.6.2011, kupní smlouvou ze dne 6.8.2012, kupní smlouvou ze dne 6.8.2012, zástavními smlouvami reg. [číslo] ze dne 3.8.2012 a ze dne 16.1.2017, žádostí žalobců ze dne [datum] o přiznání nároku na náhradu škody, spisem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 9 C 1766/96, spisem Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 3C 9/2005, spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 43 C 14/2005, výpisem z centrální evidence obyvatel, usnesením č. j. 41D 112/2014-102 ze dne 5.12.2017, z nichž byl zjištěn tento skutkový stav: slyšení jako účastníci řízení žalobci uvedli, že v době, kdy nemovitost kupovali, nebyli nikým na žádné možné vady spočívající ve vedení sporu upozorněni. V nemovitosti bydleli od r. 2003 asi do roku 2007 a pak ji pronajímali společnosti, která tam ubytovávala své zaměstnance. K pronájmu přistoupili z důvodu právní nejistoty, ve které byli. Společnost užívala nemovitost asi do roku 2010, žalobci neví, kdo tam bydlel v roce 2012, kdy ji koupili žalovaní. Společnost potřebovala dům hned, tlačila proto na její vyklizení. V roce 2003, kdy žalobci nemovitost koupili, byla údajně po dobu 5 let prázdná a neobývaná. Od chvíle, kdy se žalobci začali o nemovitost zajímat, zajistili výpis z LV a jeho aktuálnost ověřovali i před uzavřením samotné smlouvy. [příjmení] [příjmení] jim o soudním řízení neřekla a nebylo jim sděleno cokoli, co by mohlo budit podezření, že něco není v pořádku. Pan [anonymizováno] si vzal za zprostředkování koupě provizi, ale dohodu mezi [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] ze dne 17.8.2001 jim nepředložil a ani na ni neupozornil, o probíhajícím sporu jim neřekl. Prohlídky nemovitostí s [anonymizováno] [příjmení] se účastnila žalobkyně, z jeho strany nebylo známo nic o předložení dohody uzavřené v roce 2001 mezi paní [příjmení] a [celé jméno svědka]. Nejsou tak hloupí, aby kupovali nemovitost, když by jim bylo dáno na vědomí, že jsou s ní nějaké problémy. Na výpisu z LV byla paní [příjmení] zapsána již několik let. Prohlídku nemovitosti zajišťoval žalobce přes makléře, který zajišťoval úvěr a tedy i prohlídku nemovitosti. Ani znalec, který zpracoval znalecký posudek [číslo] 2003, žádné výhrady neshledal. Po koupi nemovitosti žalobci dělali nové podlahy a rozvody elektřiny, a protože tam chtěli bydlet, investovali do ní v letech 2003 a i později v letech 2008 nebo 2009 v souvislosti se zajištěním vody odhadem 400.000 Kč, včetně času věnovaného opravám Po rozhodnutí soudu stáli před rozhodnutím, zda čekat na další výsledek řízení, nebo pořídit jinou nemovitost, a protože je tlačil čas a nevěděli, co bude, koupili nemovitost v jiné vsi. Že nemovitost byla prodána žalovaným, zjistili z výpisu z katastru, neví, kdy. Napadlo je o věci informovat žalované, ale až v době, kdy byli již zapsáni na LV, takže to nemělo smysl, údajně byli žalovaní informováni o potížích s nemovitostí, ale to až poté, co ji koupili. dohoda o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001, uzavřená mezi [jméno] [příjmení], v té době vlastnicí sporných nemovitostí a [celé jméno svědka], synem [jméno] [příjmení], který v uvedené době nemovitosti užíval, obsahuje v článku II. věta druhá a třetí tato slova:“ [jméno] [příjmení] podala dne [datum] k Okresnímu soudu v Břeclavi žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy, dne 17. 5. 1999 byla žaloba na změněna na určení neplatnosti vlastnického práva [jméno] [příjmení] k nemovitostem uvedených v článku I této dohody. Do dnešního nebylo o této žalobě soudem rozhodnuto.“ Článek III. věta druhá zní:„ [celé jméno svědka] se zavazuje, že s [jméno] [příjmení] zpětvzetí žaloby uvedené v článku II této dohody a do 31. 10. 2001 předá [jméno] [příjmení] opis podání s razítkem podatelny okresního soudu v Břeclavi, kterým bude provedeno zpětvzetí žaloby.“ [příjmení] [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3C 9/2005 k dohodě o vypořádání vzájemných vztahů ze dne [datum] uváděla, že neví, zda ji podepsala a zda jde o její pravý podpis a že článku II. nevěnovala pozornost, protože se jí to netýkalo, předložila ji v řízení 9C 1766/99 sama prostřednictvím své právní zástupkyně k důkazu s údajem, že tuto dohodu uzavřela. Z dohody o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 je tak patrno, že [jméno] [příjmení] o vedení žaloby věděla. Dohoda o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 není nijak obsáhlá a na splnění ujednání uvedeného v článku navazují ujednání uvedená v článcích IV. až VIII., takže sotva lze uvěřit údaji [jméno] [příjmení], že článku II. nevěnovala pozornost, protože se jí netýkal, když právě od něj se odvíjí znění článku III. a od článku III. pak další v dohodě následující ujednání. [příjmení] [jméno] [příjmení] o vedení sporu však samo o sobě neznamená, že tuto informaci poskytla i žalobcům. v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3C 9/2005 žalují žalobci [jméno] [příjmení], od které nemovitosti nabyli, o zaplacení částky 2.000.772 Kč, z titulu náhrady škody způsobené jim v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy ze dne 7.3.2003, kdy je [jméno] [příjmení] jako prodávající neupozornila na právní vadu předmětu koupě, spočívající v tom, že si na něj činí v řízení vedeném pod sp. zn. 9C 1766/96 nárok [jméno] [příjmení] a prodávající podle žalobců o této vadě věděla. Škoda vzniklá žalobcům je představována kupní cenou 1.590.000 Kč, náklady 50.057 Kč za vyřizování úvěru, provizí 80.000 Kč realitní kanceláři a vynaložením částky 280.715 Kč na úpravy nemovitosti, kterou dokládali fakturami a daňovými doklady vystavené prodejci materiálů a zboží v souvislosti s provedenými investicemi do domu. Uvedli, že na zaplacení kupní ceny nemovitosti si vzali půjčku a na její zaplacení pak úvěr. Tomu odpovídá i smlouva o půjčce ze dne 10.1.2003, kterou si žalobce půjčil od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] peněžní hotovost 1.500.000 Kč s úrokem ve výši 80.000 Kč, vrátit měl tedy 1.580.000 Kč a znění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4.9.2003 (založené na čl. 242 i do spisu 8C 180/2015), uzavřené mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalobci jako dlužníky, kterou byl žalobcům poskytnut úvěr ve výši 1.580.000 Kč, úročený sazbou 4,6%, zajištěný zástavním právem k nemovitostem nacházejícím se v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a to stavbě [adresa] a pozemku p.č. [rok] (zastavěná plocha a nádvoří). Úvěr byl poskytnut v souvislosti se smlouvou o půjčce ze dne [datum] a kupní smlouvou ze dne [datum], splácen měl být podle plánu splátek počínaje listopadem 2003 do 31.10.2018 splátkami po 12.222 Kč. [jméno] [příjmení] v řízení uváděla, že o žalobě [jméno] [příjmení] nevěděla, nemovitost koupila bez právních vad a opravila ji. U jednání konaného dne 15.5.2013 uvedla, že se o sporu dozvěděla až po prodeji nemovitosti žalobcům, kdy jí bylo doručeno usnesení, kterým byla přibrána do řízení. Žalobci uváděli, že v domě bydleli do roku 2007, pak jej pronajímali. Protože jim volal syn paní [příjmení], že od ní nic nedostanou, myslí si, že paní [příjmení] o sporu věděla. Uváděli a doložili, že na úhradu kupní ceny si vzali půjčku a na splacení půjčky si vzali úvěr, na kterém přeplatili mil. Kč. V domě dělali nové podlahy, omítky, koupelnu, kotel, některá okna, kuchyňskou linku, vodovodní přípojku. Investice stopli poté, co obdrželi usnesení o jejich přibrání do řízení. S paní [příjmení] do kontaktu nepřišli. Dobu, po kterou dům obývali a následně pronajímali, popisovali stejně, jako v současném řízení. [příjmení] [příjmení] uváděla, že paní [příjmení] viděla až pro prodeji domu žalobcům. V době, kdy dům kupovala a pak prodávala paní [příjmení], byla v dobré víře. Dům chtěli koupit i [celé jméno svědka], o sporu jí nic neřekli, její vlastnictví nezpochybňovali. K dohodě o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 uvedla, že neví, zda ji podepsala a jde -li o její pravý podpis. Tato otázka, tedy zda paní [příjmení] věděla ke dni 17.8.2001 o probíhajícím sporu, nebyla v řízení 3C 9/2005 zatím vyjasněna. [příjmení] [jméno] [příjmení] sama tuto listinu předložila v řízení 9C 1766/99 prostřednictvím své zástupkyně k důkazu spolu se svým podáním ze dne 20.6.2003, kde jasně uvedla, že dohodu o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001, tedy před prodejem domu žalobcům, uzavřela. V řízení 9C 1766/96 bylo sice usnesením 9C 1766/96- 42 ze dne 26.7.2001, tedy dříve, než nemovitosti žalobcům prodala, rozhodnuto o připuštění jejího vstupu do řízení na místo žalované, toto usnesení se jí však nedařilo dlouhodobě doručit. Podle výpisu z centrální evidence obyvatel několikrát změnila bydliště (dříve bydlela od roku 1995 do 30.10.1998 v [obec], [ulice a číslo], od [číslo] do 18.11.1998 v [obec], [ulice a číslo], od 18.11.1998 do 4.9.2002 v [obec], [ulice a číslo] a od 4.9.2002 do 30.8.2004 v [obec a číslo]), a podařilo se jí doručit až na adresu [adresa] (doručenka čl. 58 spisu), kdy jí bylo doručeno i usnesení č. j. 9C 1766/96- 57 ze dne 14.4.2003 o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, tedy až poté, co již nemovitosti žalobcům dne [datum] prodala, nicméně ač o vedení sporu podle znění dohody o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 věděla, žalobce o ní podle tvrzení svého i žalobců nevyrozuměla. Pro vedené řízení o náhradě škody je ve vztahu k žalobcům přitom důležité to, co se zanedbalo do data [datum], pozdější pochybení by mohlo mít vliv až na případné další kupující, pokud by žalobci nemovitosti dále prodali. Výpis z listu vlastnictví byl ke dni [datum] bez poznámky, v té době nebylo povinností soudu o vedení sporu Katastrální úřad informovat a [jméno] [příjmení], v jejímž zájmu vyznačení poznámky bylo, tak až do roku 2004 neučinila a svou nečinností podpořila dobrou víru u ostatních nabyvatelů. Do spisu 3C 9/2005 byla na čl. 194 založena smlouva o budoucí kupní smlouvě ze dne 10.6.1999, uzavřená mezi [jméno] [příjmení] jako budoucí prodávající a [jméno] [celé jméno svědkyně] jako budoucí kupující, kterou se zavázaly uzavřít do 1.7.1999 kupní smlouvu na prodej sporných nemovitostí. U jednání dne 15.8.2013 (čl. 229) [jméno] [příjmení] poukazovala na jazykovou bariéru při podání současného vyjádření, nicméně podání ze dne 20.6.2003, učinila prostřednictvím své právní zástupkyně. V následném podání ze dne 20.8.2013 [jméno] [příjmení] tvrdí, že v dohodě o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001, nevěnovala pozornost odstavci II., zmiňujícím podání žaloby, protože se jí to netýkalo. U jednání dne 17.10.2013 (čl. 246) byl jako svědek slyšen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který vypověděl, že [jméno] [příjmení] ani její syn jej neupozornili na podanou žalobu, svědek o ní nevěděl, [jméno] [příjmení] ani její syn na ni svědka neupozornili, byl mu znám pouze problém s vyklizením nemovitosti, kterou asi 2 roky bezplatně užíval pan [celé jméno svědka]. Svědek uvedl, že je možné, že předal žalobcům dohodu o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001, s určitostí to však nepotvrdil. [celé jméno svědka] slyšen jako svědek v řízení uvedl, že o probíhajícím sporu věděl. Z domu se vystěhoval v roce 2002 či 2003. Tvrdil, že dohodu o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 uzavřel pod tlakem, žádal žalobce, aby nechodili na zahradu, která prodána nebyla, ale to až po prodeji domu. Svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] slyšena jako svědek v řízení uvedla, že o probíhajícím sporu věděla ona, její manžel a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] o něm neřekla. Dohoda o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 jí nic neříká, od [jméno] [příjmení] nemovitost nekoupili, protože neměli peníze. O nahlédnutí do spisu 3C 9/2005 jako účastníci řízení 9C 1766/99 požádali dne 24.7.2015 žalovaní, žalobci s tímto nesouhlasili. Nesouhlas žalobců s tím, aby žalovaní nahlédli do spisu, nelze podle názoru soudu považovat za úkon bránící akceptovat jejich dobrou víru, kdy by takto zastírali okolnosti svědčící o tom, že nebyli v dobré víře, protože dosud nic takového z obsahu spisu 3C 9/2005 nevyplývá. Spíše mohlo jít o obavy z možného zneužití údajů, když se v řízení 9C 1766/99 měnil okruh účastníků i předmět řízení a byla vydávána soudy různých stupňů vzájemně si odporující rozhodnutí, v jejichž důsledku žalobci pozbyli jak vlastnictví nemovitostí, tak finanční prostředky do nich investované, a proto dne 20.12.2017 požádali Ministerstvo spravedlnosti ČR o přiznání nároku na náhradu škody. Opětovně požádali žalovaní o nahlédnutí do spisu dne 21.4.2016 a bylo jim vyhověno. Usnesením ze dne 16.10.2019 bylo řízení ve věci 3C 9/2005 přerušeno. S dobrou vírou žalobců nemá nic společného jejich nesouhlas s nahlížením do spisu 3C 9/2015 v roce. 2015, protože existence dobré víry byla důležitá ke dni 7.3.2003, kdy nemovitost koupili, případně mohli vlastnické právo vydržet, což se však nestalo, protože 10- letá lhůta od koupě v roce 2003 by uplynula v roce 2013, žalobci však v řízení vedeném pod sp. zn. 9C 1766/96 již dne 11.8.2003 a 12.8. 2003 (na čl. 82 spisu 9C 1766/96 návrh na vydání předběžného opatření a usnesení č. j. 9C 1766/96-81 ze dne 6.8.2003, z něhož se dozvěděli, že a jaké řízení je ohledně nemovitostí vedeno, takže sice vlastnické právo k nemovitostem nemohli vydržet, ale pro posouzení dobré víry jsou okolnosti z roku bezpředmětné. Žalobci nemohli vydržet vlastnické právo ani za pomoci započítání do jejich vydržecí doby té doby, kdy v dobré víře vlastnil předmět domnělého vydržení jejich předchůdce, když [jméno] [příjmení], která nemovitost koupila dne 2.12.1996, byla dne 18.4.2003 doručena žaloba ve věci 9C 1766/96 a nejméně již ke dni 17.8.2001, kdy podepsala dohodu o vypořádání vzájemných vztahů z uvedeného dne, věděla, že nemovitost si nárokuje [jméno] [příjmení]. Od roku 1996 do roku 2001 uplynulo pouze 5 let, kdy [jméno] [příjmení] mohla být v dobré víře, nejpozději od srpna 2001 je její dobrá víra vyloučena a žalobci, kteří nemovitost nabyli v březnu 2003, byli v dobré víře jen po dobu 5 měsíců, když jim byla v srpnu 2003 doručena žaloba ve věci 9C 1766/96. Vydržení vlastnického práva k nemovitostem nepřichází v úvahu u žádné ze stran, tedy ani u žalovaných, kteří uzavřeli kupní smlouvu v roce 2012 a lhůta potřebná k vydržení ani u nich neuplynula. Odmítnutí účastnické výpovědi žalovaných je jejich procesním právem a nelze je považovat samo o sobě za důkaz, že mají ve vztahu ke své dobré víře cokoliv skrývat. v řízení vedeném u Městského soudu ve Brně pod sp. zn. 43C 14/2005 žalovali žalobci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o vrácení provize 80.000 Kč, protože zprostředkoval koupi sporné nemovitosti, jejímiž vlastníky se však žalobci nakonec nestali. Žaloba byla zamítnuta. I zde požádali žalovaní jako účastníci řízení 9C 1766/99 dne 21.4.2016 o nahlédnutí do spisu, který se však nacházel v té době u Okresního soudu ve Vyškově a byl připojen ke spisu 3C 9/2005 a bylo jim sděleno, že nahlédnutí lze realizovat jen prostřednictvím dožádaného soudu. U jednání dne 16.5.2008 vypověděl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že když zprostředkovával prodej nemovitosti, nebyla zatížena žádným právem třetích osob a žalobci předával Dohodu o vypořádání vzájemných vztahů. z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] v nynějším řízení bylo zjištěno, že nemovitost byla žalobcům prodána přes jeho realitní kancelář. Na spor o určení vlastnického práva [jméno] [příjmení] si nic nepamatoval, uvedl, že si pamatuje pouze na to, že nemovitost byla zdevastována. Nic mu neříká jméno [celé jméno svědkyně] ani [jméno] [příjmení], nemluvil s nimi. K Dohodě o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 si vybavil jen problémy při vyklizení nemovitosti s dřívějším majitelem panem [celé jméno svědka]. Uvedl, že Dohodu o vypořádání vzájemných vztahů ze dne [datum] možná dříve viděl, spíše však ne. Je vyloučeno, že by ji žalobcům předal, v takovém případě by nemovitost nekoupili, v teoretické rovině možná tak za poloviční cenu, jako spekulativní koupi. Není mu známo, že by na nemovitosti vázly právní vady, výpis z listu vlastnictví byl určitě čistý, jinak by považoval za svou povinnost na to upozornit. Nemovitost s právními vadami je prakticky neprodejná. Prodávajícím byla paní [jméno] [příjmení]. Kupující zaplatili kupní cenu a svědkovi provizi. Uvedl, že žalobce byl jediný zájemce, kterého si vybavuje, u předchozího výslechu v řízení 3C 9/2005, tedy před 6 lety, hovořil o více zájemcích. [příjmení] [jméno] [příjmení] svědkovi nepodala žádné písemné či ústní informace ohledně právních vad nemovitosti. Prodej nemovitosti začal svědek zařizovat na pokyn jejího syna asi v roce 2001 nebo 2002, nemovitost se prodávala cca 1 rok. Obýval ji pan [celé jméno svědka] a nemovitost zdevastoval, v době, kdy ji koupil žalobce, byla už vyklizena. Pan [celé jméno svědka] se nestěhoval dobrovolně, měl údajně uzavřenu ústní nebo písemnou smlouvu o vyklizení nemovitosti s nějakou firmou. Vyklizení nemovitosti si zařizoval syn paní [příjmení], se kterým měl svědek přátelský vztah, ale v souvislosti s vyklizením nemovitosti od něj žádné dokumenty nedostal. Svědek konfrontován se svou výpovědí do protokolu před Okresním soudem ve Vyškově dne 17. 10. 2013 uvedl, že si nevybavuje, že by předával dohodu o vypořádání vzájemných vztahů. Předával větší množství listin, vyloučit to nedokáže, ale již si to nepamatuje. K listině vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 14/2005 ze dne 16. 5. 2008 uvedl, že si nepamatuje na dohodu o vzájemném vypořádání vztahů, vyloučit to nemůže, podrobnosti si již nevybavuje. Pro svědka je rozhodující čistý výpis z listu vlastnictví, a pokud by měl listinu svědčící o váznoucí právní vadě na nemovitosti, určitě by to přinejmenším žalobci sdělil. K rozporu mezi svoji výpovědí v citovaných protokolech a v nynějším řízení svědek uvedl, že žalobci předal listiny, co měl, nanosili mu je prodávající, nevybavuje si, kde je vzal, co v nich bylo, ani neví, zda je prohlížel. Jedná se o záležitost starou 17 let a podrobnosti si nevybavuje. Svědek ve své výpovědi v řízeních před Městským soudem v Brně a Okresním soudem ve Vyškově jednou uvedl, že mohl předat žalobcům Dohodu o vypořádání vzájemných vztahů a podruhé, že tak učinil. Nyní uvedl, že tomu tak nebylo. Kromě toho, že slyšený svědek vystupoval v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 14/2005 jako žalovaný ve sporu o vrácení provize žalobcům a mohl tak vypovídat tendenčně, aby provizi nemusel vracet a ač se výpověď svědka s odstupem let v některých bodech odlišuje, nebylo z ní jednoznačně zjištěno, že žalobci by jím byli o probíhajícím sporu informováni ani že by jim byla předána Dohoda ze dne 17.8.2001. Navíc se lze přiklonit k názoru, že by sotva žalobci kupovali nemovitost s vědomím právních vad za cenu odpovídající nemovitosti, na níž žádné vady neváznou a s ohledem na to, jak komplikovaně si zajišťovali prostředky na úhradu kupní ceny, tj. nejdříve půjčkou s úrokem 80.000 Kč, následně úročeným úvěrem a s ohledem na následné investice do domu nelze uvažovat ani o spekulativní koupi. Tento závěr se však netýká jen žalobců, ale i žalovaných, kteří stejně jako žalobci dokladovali investice do nemovitosti, čerpání úvěru apod., cca částky asi 2.200.000 Kč, vynaložené postupně v letech 2012 až 2019, např. na bazén, střechu, solární set, centrální vysavač, pokojové termostaty, krbovou vložku, bránu, odpady, práce podlahářské, truhlářské, stavební apod., zřízení zástavního práva k nemovitosti, a to nejdříve zástavní smlouvou reg. [číslo] ze dne 3.8.2012 uzavřenou mezi zástavním věřitelem [právnická osoba], [celé jméno svědkyně] jako zástavcem a žalovanými jako dlužníky, bylo zřízeno zástavní právo ke sporným nemovitostem, k zajištění pohledávky zástavního věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 2.040.000 Kč, poté zástavní smlouvou reg. [číslo] ze dne 16.1.2017 uzavřenou mezi zástavním věřitelem [právnická osoba] a žalovanými jako zástavci, bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem, nacházejícím se v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a to pozemku p.č. [rok], jehož součástí je budova [adresa]. Zástavní právo bylo zřízeno v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo], kterou byl žalobcům poskytnut úvěr ve výši 1.580.000 Kč, úročený sazbou 4,6%, zajištěný zástavním právem k nemovitostem. Ač byl i úvěr [číslo] ze dne [datum], poskytnutý žalobcům [právnická osoba] zajištěn zástavním právem k nemovitostem nacházejícím se v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a to stavbě [adresa] a pozemku p.č. [rok], není o něm na výpisu z listu vlastnictví z doby, kdy žalovaní uzavřeli kupní smlouvu ze dne [datum], žádný údaj, stejně tak ani ke dni [datum], kdy nemovitost nabyla darem [celé jméno svědkyně]. z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] nebylo zjištěno s ohledem na její zdravotní stav v podstatě ničeho právně významného. Uvedla, že před doručením usnesení č. j. 9 C 1766/96-42 ze dne 26. 7. 2001, které nabylo právní moci 2003, ji bylo doručeno až po převodu nemovitostí, její údaj, že před tím o žádných problémech a o soudním sporu nevěděla, odporuje skutečnosti, že již dne 17.8.2001 jednala se synem [jméno] [příjmení] o podmínkách možného mimosoudního ukončení sporu, které nebyly naplněny. Uvedla tak v rozporu se skutečností, že při převodu nemovitostí žádné vady na této nevázly, ani omezení vlastnického práva, při samotném převodu nebyl žádný problém, šly hned druhý den na katastr. Nemovitost nabyla v dobré víře za 1.590.000 Kč a také v dobré víře prodala. Se soudními spory bylo započato až po dvou letech od prodeje nemovitosti žalobcům. V roce 1996 nemovitost koupila na inzerát, 7 let do ní neměla přístup, protože zde bydlel pan [celé jméno svědka] a ani neměla možnost zde přebírat korespondenci. S [celé jméno svědkyně] svědkyně nemluvila, pouze s manželkou pana [celé jméno svědka] na téma odkupu nemovitosti, ke kterému nedošlo. Na dohodu o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 ani na její předání žalobcům či [anonymizováno] [příjmení] si nevzpomněla. svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že od počátku věděl o sporu, který vedla jeho matka [jméno] [příjmení] ve věci 9C 1766/96. V době, kdy se snažila je z domu vyklidit, o něm věděla i paní [příjmení]. Neví již přesně, kdy to bylo, ani zda o sporu bylo něco řečeno i žalobcům. S někým hovořil až v době, kdy žalobci prováděli na nemovitosti stavební úpravy, tedy pravděpodobně až poté, co nemovitost koupili. Neví, kdo všechno mohl o probíhajícím sporu vědět kromě svědka, jeho právního zástupce, jeho matky a manželky. Dcera [celé jméno svědkyně] byla v době průběhu sporu ještě malá, v době převodu nemovitost na ni už o sporu asi věděla. Protože neměla pro dům využití, pověřila jeho prodejem svědka, s žalovanými se asi nikdy osobně nesetkala a neví ani, zda s nimi komunikovala jinak. V souvislosti s prodejem tady byla pouze dvakrát, a to podepsat u notáře kupní smlouvu. Není si vědom toho, že by o již skončeném sporu informoval žalované, na spor si blíže nepamatuje. [jméno] [příjmení] darovala nemovitost [celé jméno svědkyně] v roce 2011, ačkoli ta v té době žila v Anglii, a to proto, že ji měla ráda. [celé jméno svědkyně] žila ve [příjmení] [jméno], požádala o vyřízení prodeje svědka, který s žalovanými nemovitost prohlédl a prodal ji. Není si vědom toho, že by je informoval o probíhajícím sporu. Kupní smlouvu přijela [celé jméno svědkyně] podepsat, nemovitosti předával žalovaným svědek. Dohodu o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 svědek podepsal pod nátlakem kumpánů paní [příjmení], kteří mu vyhrožovali ve vztahu k jeho dětem. Neví, zda ji předával [anonymizováno] [příjmení] a zda ji ten měl. Byť to byl právě slyšený svědek, kdo si podle výpovědi [celé jméno svědkyně] patrně ponechal kupní cenu získanou prodejem nemovitosti žalovaným, nebylo z jeho výpovědi zjištěno, že by kteréhokoli z účastníků o sporech ve vztahu k nemovitosti informoval. svědek [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení], která dům prodala žalobcům, uvedl, že se při prodeji nemovitosti žalobcům nijak neangažoval. V kontaktu byl s [anonymizováno] [příjmení], s žalobci nikoli. Dohoda ze dne 17.8.2001 je mu sice povědomá, ale není si vědom toho, že by ji někomu předával. Žalobcům ne. O věci vedené pod sp. zn. 9C 1766/96 věděl to, že matka koupila dům, ve kterém bydleli [celé jméno svědka] a společnost, která matce dům prodávala, se zaručila, že je vystěhuje. Neví, zda jeho matka věděla o probíhajícím sporu v době, kdy prodávala dům žalobcům. Svědek šel do domu, aby se z něj [celé jméno svědka] vystěhovali, a ti vytáhli nájemní smlouvu, že mohou dům 10 let užívat. V roce 2001 byli vyklizeni, ale pak se do domu vrátili zpět, v té době se ve věci [anonymizováno] [příjmení] ještě neangažoval. Neví, zda mezi dokumenty, které mu v souvislosti s prodejem domu předávali, byla i Dohoda ze 17.8.2001, ani zda [anonymizováno] [příjmení] předával nějaké dokumenty žalobcům. S ohledem na znění dohody o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 měla [jméno] [příjmení] o sporu před prodejem nemovitostí žalobcům vědět a neinformovat je o tom. Nárok na náhradu škody, která jim tím vznikla, je předmětem soudního řízení u Okresního soudu ve Vyškově. Důležité pro účely tohoto řízení je, jestli byli před koupí varováni i žalovaní a za tímto účelem byl proveden výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], od které nemovitosti nabyli: svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že její vztah s babičkou [jméno] [příjmení] byl velmi dobrý, vídaly se 1x týdně. O tom, že paní [jméno] [příjmení] měla převést sporné nemovitosti na [právnická osoba]. [anonymizováno], spol. s r.o., ta pak na paní [jméno] [příjmení] a ta následně na žalobce nevěděla, o těchto věcech se nebavili. O vedení sporu ve věci pod sp. zn. 9 C 1766/96 se svědkyně dozvěděla v době, kdy se museli odstěhovat z nemovitosti v [obec] do [obec], v době, kdy jí bylo 14 nebo 15 let. Svědkyně v nemovitosti bydlela zhruba od svých 8-9 let do 15 let. Odstěhování rozuměla tak, že jeho důvodem bylo nárokování si nemovitosti někým, často slýchala jméno paní [příjmení]. V době, kdy se z domu odstěhovali, šlo o citlivé téma a s dětmi to nikdo blíž neprobíral. O soudním řízení svědkyně věděla z obecné debaty rodičů mezi sebou nebo s babičkou, potažmo o tom se svědkyní mluvila matka, ale ne o detailech, konkrétně s ní nikdo nic neprobíral. S matkou má svědkyně dobrý vztah, s otcem v kontaktu není, ten má novou rodinu. S žalobci ani s žalovanými se nikdy nesetkala ani s nimi nebyla v jiném kontaktu, o sporu s nimi tedy nehovořila a nevzpomíná si, že by s někým z nich jednala, neví ani o tom, že by žalované někdo o probíhajícím soudním řízení informoval, žalobce nezná. [jméno] [příjmení] se podle svědkyně rozhodla nemovitosti jí darovat proto, aby nemovitost zůstala v rodině. V době, kdy svědkyně nemovitost dostala jako dar, blíže o sporu informována nebyla, pouze o tom, že spor vyhráli a nemovitost byla rodině svědkyně vrácena. Svědkyně neví, na základě čeho se před darováním stala babička vlastníkem nemovitost. Neptala se jí na důvod darování nemovitosti právě svědkyni a nikoli jinému členu rodiny, domnívá se, že otci ji paní [příjmení] nedarovala proto, že ten měl problémy a byl exekučně stíhán a bratr svědkyně má jiného otce než svědkyně, nebyl tedy pokrevním vnukem paní [příjmení]. Kdo darování inicioval, svědkyně neví, neměla v tom žádné slovo. Neví, kdo sepsal darovací smlouvu, k podpisu ji dal svědkyni a její babičce podepsat otec svědkyně. Každá z nich podepisovala smlouvu zvlášť. Neví, zda v době darování někdo v nemovitosti bydlel. Kupce pro nemovitost svědkyně nehledala a ani ji ze své vůle ji neprodávala, všechno byla záležitost jejího otce. V době prodeje nemovitosti byl vztah svědkyně s otcem dobrý. V době, kdy svědkyně nemovitost prodávala, již nežila v [obec] a ačkoliv byla nemovitost vedena na její jméno, neměla s nemovitostí a s prodejem nic společného, nemovitost prodával otec svědkyně. V době prodeje nemovitosti žalovaným svědkyně nevěděla, že spor není zcela ukončen. Myslí, že o ukončení sporu v době, kdy byla v katastru zapsána, věděla od otce. Nevzpomíná si, že by s ní otec probíral důvod prodeje, z pohledu svědkyně to bylo z důvodu potřeby financí. Svědkyně sama kupní cenu za nemovitost neobdržela a neví, co se s ní stalo, ani za kolik se nemovitost prodala. Uzavřenou kupní smlouvu nečetla, neví, kdo ji sepsal, k podpisu ji svědkyni dal její otec, myslí, že podepisovala dvě smlouvy. Podepisovala ji na úřadě v [obec], má za to, že důvodem byla blízkost pracoviště jejího otce. Iniciátorem prodeje nemovitosti žalovaným byl rovněž otec svědkyně, ta bydlela v té době ve [příjmení] [jméno]. Otec jí zavolal, že se musí vrátit do České republiky a podepsat smlouvu. Byla se s otcem na nemovitost podívat, ve srovnání se stavem v době, když svědkyně viděla dům naposledy, potřeboval renovaci. Po prodeji nemovitosti žalovaným, jim ji mohl předat jen otec svědkyně, ta u toho nebyla. Neví, kdo podal přiznání k dani z nemovitosti a kdo zaplatil daň z nemovitosti. Dohodu o vypořádání vzájemných vztahů ze dne 17.8.2001 svědkyně nikdy neviděla. darovací smlouvou ze dne 6.6.2011 darovala [jméno] [příjmení] sporné nemovitosti [celé jméno svědkyně] v bodě II. smlouvy je uvedeno, že na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena. usnesením 41D 112/2014-102 ze dne 5.12.2017 bylo projednáno dědické řízení po [jméno] [příjmení], zemřelé dne 12.1.2014. Dědictví bylo potvrzeno jedinému dědici, [celé jméno svědka], který byl jediným potomkem zůstavitelky a podle výpisu z CEO je [celé jméno svědkyně] zase jedinou dcerou [celé jméno svědka], pokud tedy bylo uvedeno, že [jméno] [příjmení] darovala nemovitosti jediné vnučce, bylo ověřeno, že [jméno] [příjmení] neměla jiné pokrevní potomky, jímž by nemovitost mohla darovat. kupní smlouvou uzavřenou dne 6.8.2012 mezi [celé jméno svědkyně] jako podávající a žalovanými jako kupujícími prodala [celé jméno svědkyně] žalovaným dům [adresa], postavený na pozemku parc. č. [rok] kú. [obec] [anonymizována dvě slova], tedy pouze dům bez pozemku. Bod II. obsahuje prohlášení prodávající o tom, že není vedeno žádné řízení, které by mohlo ve svém důsledku omezit vlastnické právo kupujícího. Toto prohlášení bylo ke dni podpisu smlouvy pravdivé, protože proti [celé jméno svědkyně] v té době skutečně žádné řízení vedeno nebylo, ale o sporných nemovitostech ano, a sice vedeno bylo dovolací řízení poté, co Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010, který nabyl právní moci dne 24.7.2010, o vlastnictví [jméno] [příjmení]. Dovolání bylo podáno dne [datum] a dříve, než Nejvyšší soud ČR o něm v řízené 30 Cdo 1587/2011-341 dne 26.9.2012 rozhodl, [jméno] [příjmení] dne 6.6.2011 nemovitosti darovala vnučce [celé jméno svědkyně] a ta je prodala dne 6.8.2012 žalovaným. Kupní smlouvu podepsala [celé jméno svědkyně] dne 3.8.2012 v [obec] a žalovaní dne 6.8.2012 v [obec], což odpovídá tomu, že se prodávající a kupující nemuseli při sjednávání smlouvy osobně setkat. Žalovaní prostřednictvím svého právního zástupce uvedli, že v rámci samotné koupě jednali s [celé jméno svědkyně], někdy byli jednání přítomni i členové její rodiny, později opět prostřednictvím právního zástupce uvedli, že tímto jednáním měli na mysli právní jednání v podobě faktického uzavření kupní smlouvy. Dne 2.11.2012 byla uzavřena nová kupní smlouvou uzavřená mezi [celé jméno svědkyně] jako podávající a žalovanými jako kupujícími, kterou již prodala [celé jméno svědkyně] žalovaným dům [adresa], postavený na pozemku parc. č. [rok] kú. [obec] nad [anonymizováno] i pozemek parc. č. [rok], tedy již dům i s pozemkem. Bod II. obsahuje opět prohlášení prodávající o tom, že není vedeno žádné řízení, které by mohlo ve svém důsledku omezit vlastnické právo kupujícího. Tato kupní smlouva byla podepsána oběma stranami v [obec], ale opět v různých dnech, a to [celé jméno svědkyně] dne 30.10.2012 a žalovanými dne 2.11.2012 a v různých dnech proběhlo i ověření podpisů. na výpisu z listu vlastnictví [číslo] ze dne 1.1.2003 a 10.1.2003, tedy před kupní smlouvou uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalobci (jde o výpis ze dne, kdy byla podepsána 1. verze kupní smlouvy ze dne 10.1.2003, pro jejíž nedostatky byla následně podepsána nová kupní smlouva dne 7.3.2003), je uvedena jako vlastník nemovitosti [jméno] [příjmení], a to na základě kupní smlouvy ze dne 2.12.1996. [příjmení] je i výpis z listu vlastnictví [číslo] ze dne 7.3.2003, tedy ke dni uzavření 2. verze kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalobci. Na výpisu z listu vlastnictví [číslo] ze dne 6.8.2003 byli uvedeni jako vlastníci nemovitosti žalobci, a to na základě kupní smlouvy ze dne 7.3.2003. Omezení vlastnického práva nebylo na žádném z těchto výpisů z listu vlastnictví zapsáno. Na [list vlastnictví] ze dne 15.7.2003 byli jako vlastníci již zapsáni žalobci podle kupní smlouvy ze dne 7.3.2003 s účinky vkladu ke dni 11.3.2003. Ke dni 3.12.2008 (na čl. 218 spisu 9C 1766/96) bylo na LV zapsáno oznámení o určující žalobě a o omezení vlastnického práva a o zřízení zástavního práva ve prospěch [obec] [anonymizováno] a.s, podle smlouvy ze [datum]. Ke dni 30.8.2004 a 7.10.2008 (na čl. 115 a 188 spisu 9C 1766/96) bylo sice na listu vlastnictví zapsáno zástavní smluvní právo ve prospěch [obec] [anonymizováno] a.s, nikoli však v době, kdy nemovitosti koupili žalovaní tak, aby je mohl tento zápis jakkoli varovat. Na výpisu z listu vlastnictví [číslo] ze dne 1.4.2010 byli uvedeni jako vlastníci nemovitosti stále žalobci, ovšem s poznámkou o podané žalobě ve věci 9C 1766/96. Až poté, co byla uzavřena Kupní smlouva ze dne 10.1.2003, resp. ze dne 7.3.2003, požádala totiž dne 24.8.2004 [jméno] [příjmení] katastrální úřad oznámením o podané žalobě o zápis poznámky o vedení sporu do katastru nemovitostí a Ohlášením změny vlastnického práva k nemovitostem došlým Katastrálnímu úřadu [obec] [anonymizováno] dne 30.9.2010, tedy dříve, než darovala nemovitosti vnučce [celé jméno svědkyně] a než ta je prodala žalovaným, sdělila [jméno] [příjmení] katastrálnímu úřadu, že se stala na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010 vlastníkem sporných nemovitostí, zapsaných v té době na žalobce a z důvodu pravomocně skončeného řízení a požádala o výmaz poznámky o podané žalobě. Na výpisu z listu vlastnictví [číslo] ze dne 6.6.2011, tedy ke dni uzavření darovací smlouvy ze dne 6.6.2011, byla uvedena jako vlastník nemovitosti [jméno] [příjmení], a to na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010. Omezení vlastnického práva již nebylo na výpisu z [list vlastnictví] v té době zapsáno, stejně tak ani zajištění úvěru [číslo] ze dne 4.9.2003 zástavním právem ve prospěch [právnická osoba] Na výpisu z listu vlastnictví [číslo] ze dne 13.6.2012 a ke dni 6.8.2012, tedy i ke dni uzavření kupní smlouvy ze dne 6.8.2012, resp. ke dni 2.11.2012, byla uvedena jako vlastník [celé jméno svědkyně], a to na základě darovací smlouvy ze dne 6.6.2011, opět bez údaje o zřízení zástavního práva ve prospěch x [právnická osoba] Neexistujícího vkladu zástavních práv banky si tak nemohla všimnout žádná ze stran. ze znaleckého posudku [číslo] 2003 nebylo zjištěno nic pro předmět sporu významného, má v něm být podle žalobců konstatován stav nemovitostí už po částečné rekonstrukci, kdy žalobci dělali nové podlahy a rozvody. v řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 1766/96 se původní žalobkyně [jméno] [příjmení] domáhala žalobou ze dne 17.12.1996 a po několika změnách žaloby vůči [právnická osoba]. [právnická osoba] určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou uzavřela s touto společností dne 2.7.1996, dále kupní smlouvy ze dne 2.12.1996, uzavřené mezi prodávající [právnická osoba]. [anonymizováno] a kupující [jméno] [příjmení] a kupní smlouvy ze dne 7.3.2003, uzavřené mezi prodávající [jméno] [příjmení] a žalobci jako kupujícími, současně i o určení svého vlastnického práva ke sporným nemovitostem. Protože je [právnická osoba]. [právnická osoba] prodala dne 2.12.1996 [jméno] [příjmení] a ta je dále dne 7.3.2003 prodala žalobcům, stali se všechny tyto smluvní strany v průběhu řízení 9C 1766/96 jeho účastníky. V průběhu řízení [jméno] [příjmení] zavinila protahování řízení, když podávala opakovaně návrhy na nařízení předběžného opatření, odvolávala se proti rozhodnutím o nich, přes výzvy soudu neplnila důkazní povinnost, neučinila včas žádné opatření k tomu, aby se zájemci o koupi nemovitostí dozvěděli o zpochybnění vlastnického práva osoby evidované v katastru nemovitostí a zavinila tak, že v průběhu řízení 9C 1766/96 došlo k několika převodům vlastnictví tak, že nakonec ve sporu na pozici žalovaných stanuli současní žalobci. Ve spise 9C 1766/96 se nachází (na čl. 195) smlouva o půjčce ze dne 2.7.1996, kterou si [jméno] [příjmení] půjčila od [právnická osoba] [právnická osoba] částku 1.000.000 Kč a (na čl. 193) kupní smlouva rovněž ze dne 2.7.1996, uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [právnická osoba], kterou na společnost přešly uvedené nemovitosti za dohodnutou kupní cenu 1.000.000 Kč vypořádanou tak, že kupující nebude požadovat svou pohledávku vůči prodávající ze smlouvy o půjčce. Kupní smlouvou ze dne 2.12.1996 (na čl. 36 spisu) [právnická osoba] [právnická osoba] převedla nemovitosti na [jméno] [příjmení] za sjednanou kupní cenu 1.100.000 Kč a ta je převedla kupní smlouvou ze dne 7.3.2003 (na čl. 52 spisu, tj. dříve, než jí byla doručena dne 18.4.2003 žaloba) na žalobce za sjednanou kupní cenu 1.590.000 Kč, práva 3. osob na nemovitostech podle smlouvy nevázla. Rozsudkem 9C 1766/96 - 239 ze dne 26.1.2009 soud I. stupně zamítl žalobu [jméno] [příjmení] jak proti [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [právnická osoba] a to pro nedostatek pasivní věcné legitimace, protože že jako vlastníci předmětných nemovitostí již byli zapsáni žalobci, tak proti žalobcům, a to pro neprokázání neplatnosti kupní smlouvy. Postupně zůstala předmětem řízení jen ta část žaloby, v níž se [jméno] [příjmení] domáhala určení svého vlastnického práva vůči žalobcům, a to z důvodu neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 2.7.1996 mezi ní a [právnická osoba] [právnická osoba] s tím, že následně uzavřené kupní smlouvy ze dne 2.12.1996 a 7.3.2003 jsou neplatné proto, že [právnická osoba] [právnická osoba] jako nevlastník nemohl převést vlastnické právo na [jméno] [příjmení] a ta je rovněž jako nevlastník nemohla převést na žalobce. Soud zjistil, že mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce ve výši 1.000.000 Kč a týž den i kupní smlouva ke sporným nemovitostem se kupní cenou 1.000.000 Kč vypořádanou tak, že [právnická osoba] [právnická osoba] jako kupující a věřitel ze smlouvy o půjčce nebude požadovat od [jméno] [příjmení] jako prodávající jakékoliv další plnění na pokrytí své pohledávky ze smlouvy o půjčce. Kupní smlouvu ze dne 2.7.1996 soud neshledal neplatnou ani pro absence vážnosti vůle [jméno] [příjmení], ani pro uvedení v omyl, kdy [jméno] [příjmení] netvrdila ani neprokázala, že by celou půjčenou částku včetně příslušenství vrátila, ani pro odporování smlouvy zákonu či jeho obcházení pro právně nepřípustný způsob realizace neúčinného zástavního práva, kdy podle soudu zřízení zástavního práva a existence zástavní smlouvy týkající se předmětných nemovitostí nebyly prokázány nebyly. [jméno] [příjmení] uvedla, že její vůlí bylo podepsat kupní smlouvu na převod vlastnického práva a půjčku nevrátila s tím, že kupní smlouvou budou splněny její závazky ze smlouvy o půjčce. Že by se jednalo o zajištění závazku, nebylo prokázáno. Žalobci v řízení poukazovali na svoji nepochybnou dobrou víru při nabytí nemovitostí a na nález Ústavního soudu, sp. zn. pl. ÚS 78/06 z 16.10.2007, podle něhož v takovém případě jim být případná relativní neplatnost kupní smlouvy ze dne 2.7.1996 nemůže být k tíži, musí mít účinky jen ve vztahu mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [právnická osoba] [jméno] [příjmení] uváděla, že kupní smlouvu ze dne 2.12.1996 uzavírala rovněž v dobré víře, akceptovala platný stav stvrzený katastrálním úřadem V době, kdy byla vlastníkem nemovitostí, jednala s ní o kupní smlouvě [jméno] [příjmení], snacha [jméno] [příjmení] a byla uzavřena i smlouva o smlouvě budoucí. Pokud by byly pochybnosti o jejím vlastnictví, neměla by [jméno] [příjmení] zájem vstupovat do takovýchto právních vztahů. Její vlastnictví bylo akceptováno i v Dohodě o vypořádání vzájemných vztahů, uzavřené dne 17.8.2001 mezi ní, jako vlastníkem nemovitostí, a synem [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka]. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 14 Co 378/2009- 282 ze dne 13.5.2010 rozsudek soudu I. stupně částečně změnil, a to tak, že určil, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem nemovitostí. Oproti názoru prvoinstančního soudu dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy ze dne 2.7.1996 z důvodu absence vážnosti vůle a obcházení zákona. Dospěl k závěru, že smluvní strany neměly vůli uzavřít kupní smlouvu ze dne 2.7.1996, na jejímž základě by se [právnická osoba] [právnická osoba] stala vlastníkem nemovitostí, nýbrž sjednat zajištění splnění dluhu [jméno] [příjmení] ze smlouvy o půjčce. Kupní smlouva byla podle názoru Krajského soudu je neplatná i pro obcházení zákona, kdy byla uzavírána s cílem dosáhnout výsledku, který není zákonem předvídán a nebylo žádoucí, neboť jí účastníci obešli institut zajišťovacího převodu práva, k jehož naplnění jejich projevy vůle fakticky směřovaly a bylo tím znemožněno dosažení výsledku jednání předvídaného tímto institutem pro případ splnění závazků ze smlouvy o půjčce, tedy zpětný převod vlastnického práva na [jméno] [příjmení], jak bylo jejich úmyslem. Krajský soud v Brně se neztotožnil s námitkami žalobců, že i v případě neplatnosti smlouvy ze dne 2.7.1996 by nebyla neplatná kupní smlouva, kterou nemovitosti nabyli v roce 2003, a to s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 78/06 Odvolací soud naproti tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky rozhodnutí R 29/2007 a 22 Cdo 1836/2002, podle nichž situace vyvolaná odstoupením od smlouvy o převodu nemovitostí není srovnatelná s nabytím věci od nevlastníka. I když Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1747/2007 uvedl, že nález týkající se odstoupení od smlouvy lze vztáhnout i na případ, kdy první kupní smlouva byla zrušena z jiného důvodu než odstoupením, není ani toto rozhodnutí v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, neboť je nelze považovat za srovnatelné k situaci, kdy určitá osoba nabývá věc na základě neplatného právního úkonu v dobré víře od osoby, která není vlastníkem převáděné věci, na rozdíl od případů rozebíraných nálezy Ústavního soudu České republiky, v nichž jde o odstoupení od smlouvy nebo zrušení smlouvy dříve platné a účinné. Podle názoru odvolacího soudu se další nabyvatel nemovitostí převedených od původního vlastníka neplatnou kupní smlouvou nestává jejich vlastníkem jen na základě toho, že při uzavření další, také neplatné, kupní smlouvy jednal v dobré víře v zápis do katastru nemovitostí. Nejvyšší soud ČR rozsudkem č. j. 30 Cdo 1587/2011-341 ze dne 26.9.2012, které nabylo právní moci dne 25.10.2012, dovolání [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně odmítl a dovolání žalobců zamítl. Nepovažoval za relevantní jejich námitku procesního pochybení odvolacího soudu o absenci vážnosti vůle účastníků kupní smlouvy ze dne 2. 7.1996 tuto kupní smlouvu uzavřít bez jejich výslechu, připojil se s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 4280/2009 potvrzeného usnesením Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2011 sp. zn. I. ÚS 3391/10, dále na rozsudek ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2018/2011, hodnotící nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/11 jako odklon od dosavadní rozhodovací praxe k názoru odvolacího soudu, týkajícího se možnosti nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka jen na základě dobré víry nabyvatele. Konstatoval, že Ústavní soud se v nálezu ze dne 13. 8.2012, sp. zn. I. ÚS 3061/11, ztotožnil se závěry vyjádřenými v nálezu sp. zn. II. ÚS 165/11, avšak zdůraznil nezbytnost náležitého posouzení a přísného hodnocení dobré víry nabyvatelky, čímž zaujal právní názor, že nemovitost lze nabýt i od nevlastníka, byl-li nabyvatel s přihlédnutím ke všem okolnostem věci v dobré víře, avšak absence nosných důvodů v odůvodnění citovaného nálezu pro vytěsnění dosud ustáleného právního názoru o nemožnosti nabýt vlastnické právo od nevlastníka i kdyby nabyvatel byl v dobré víře, neumožnila Nejvyššímu soudu ČR mechanicky převzít argumentačně nepodložený závěr o opačné možnosti, tedy nabytí nemovité věci od nevlastníka nabyvatelem jednajícím v dobré víře mimo zákonem předvídané případy. Rozsudky Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009- 282 ze dne 13.5.2010 i Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Cdo 1587/2011-341 ze dne 26.9.2012 byly zrušeny nálezem Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 4684/12 ze dne 20.11.

13. Na rozdíl od názoru odvolacího i dovolacího soudu považoval Ústavní soud otázku dobré víry žalobců pro posouzení otázky vlastnictví za podstatnou a soudy nevypořádáním se s ní pochybily, což má podle bodu 17 nálezu za následek nepostačující oporu pro závěr o vlastnictví [jméno] [příjmení]. Podle bodu 16 citovaného nálezu, je„ třeba najít při střetu principu ochrany dobré víry nového nabyvatele a principu ochrany vlastnického práva původního vlastníka, praktickou konkordanci mezi oběma těmito principy tak, aby zůstalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, pak tak, aby výsledek byl slučitelný s obecnou představou spravedlnosti. V materiálním právním státu nelze apriori, bez pečlivého zhodnocení konkrétních okolností případu, odepřít ochranu osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v určitý skutkový stav, potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence.“ Podle bodu 19 nálezu:„ Ústavní soud považuje dále za nutné připomenout, že otázku, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí, není možno zodpovědět bez posouzení dobré víry ostatních nabyvatelů, a to zejména stěžovatelky 1), neboť sám závěr, že stěžovatelé 2) a 3) nebyli v dobré víře, by pro konstatování existence vlastnického práva vedlejší účastnice 1) nepostačoval. I když by poslední, tzn. v katastru nemovitostí zapsaný, nabyvatel nebyl v dobré víře, ještě to neznamená, že tato podmínka nebyla splněna u některého z nabyvatelů, který v řetězu převodů figuroval před ním.“. Ústavní soud v bodě 17 a 19 nedospěl k závěru, jak se žalobci domnívají, o neexistenci nabývacích titulů [jméno] [příjmení], [celé jméno svědkyně] a žalovaných, jejich platnost měla být teprve zkoumána, soudům bylo vytýkáno nezkoumání dobré víry jednotlivých nabyvatel. O tom byli žalobci ostatně vyrozuměni i podáním Katastrálního úřadu [obec] ze dne 19.11.2014 (čl. 486 spisu 9C 1766/96), kdy byl zamítnut návrh na vklad jejich vlastnického práva na základě nálezu Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 4684/12 ze dne 20.11.13 s tím, tato postrádá uznávaný elektronický podpis a časové razítko, listina byla zaslána katastrálnímu úřadu jen v elektronické podobě. V době vydání citovaného nálezu, kdy Ústavní soud v bodě 18 uvedl, že:„ dospějí-li obecné soudy, ať už v tomto či případně dalším navazujícím řízení, k závěru, že určovací žaloba vedlejší účastnice 1) nebyla podána důvodně, a nebude-li možné, aby stěžovatelé 2) a 3) opětovně nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem, zakládá tato skutečnost pro stěžovatele 2) a 3) nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které vedlejší účastnice 1), příp. další osoby, které měly z jejího jednání majetkový prospěch, na úkor stěžovatelů 2) a 3) získaly. Opačný výklad by totiž vedl k faktickému vyloučení možnosti revize vadného pravomocného rozhodnutí cestou mimořádných opravných prostředků, neboť by postačovalo, aby ten, v jehož prospěch bylo rozhodnutí vydáno, účelově inicioval převod vlastnického práva na další osoby.“, tedy ke dni 20.11.2013 původní žalobkyně ještě žila, zemřela až dne 12.1.2014. Ke dni jejího úmrtí již nemovitosti nebyly na její jméno vedeny, protože je již v roce 2011, tedy v době pravomocného ukončení sporu rozsudkem č. j. 14 Co 378/2009- 282 ze dne 13.5.2010, převedla na svou vnučku [celé jméno svědkyně] a ta následně v roce 2012 na žalované, takže nebyly ani předmětem dědického řízení. Právním nástupcem [jméno] [příjmení] byl dnes již zemřelý manžel, který dědictví odmítl a syn [celé jméno svědka]. Následně vyznělo řízení 9C 1766/96 z procesních důvodů do ztracena, protože syn [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], neupravil žalobu v tom smyslu, aby požadoval určení, že [jméno] [příjmení] byla ke dni svého úmrtí vlastníkem sporných nemovitostí, což s ohledem na jejich převedení ještě za života [jméno] [příjmení] na vnučku již nemělo smysl, ani nepodal návrh na záměnu účastníků, tedy o řešení jeho vlastnického práva již nešlo. Určení vlastnického práva se nedomáhala ani dnes již zaniklá společnost [právnická osoba] ani [jméno] [příjmení], tedy pro účely nynějšího řízení by zkoumání jejich dobré víry k ničemu nevedlo. Pokud jde o řešení otázky platnosti jiných dříve uzavřených smluv, jimiž docházelo k převodu nemovitostí na další účastníky řízení, v usnesení č. j. 14 Co 61/2018-76 ze dne 21.6.2018 konstatuje Krajský soud v Brně, že obecné soudy i Ústavní soud učinily závěr o jejich platnosti. K platnosti smluv, jimiž nabyli vlastnické právo ke sporným nemovitostem účastníci tohoto řízení není tedy výhrad a na soudu je toliko zkoumání, zda byli nabyvatelé při uzavření kupních smluv ze dne 7.3.2003 a ze dne 2.11.2012 v dobré víře. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 14 Co 378/2009- 598 ze dne 19.10.2017, který nabyl právní moci dne 27.11.2017, změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi již jen formálně, kdy stejně jako soud I. stupně zamítl vůči [jméno] [příjmení] a žalobcům žalobu [jméno] [příjmení] na určení jejího vlastnického práva k nemovitostem, které pouze podle současné právní úpravy jinak označil. Zamítnuta správně byla žaloba [celé jméno svědka], protože [jméno] [příjmení] ještě před vydáním rozhodnutí dne 12.1.2014 zemřela. Řízení vůči společnosti [právnická osoba] bylo pro její výmaz z obchodního rejstříku zastaveno. Žalovaní se stali připuštěním jejich vstupu do řízení Krajským soudem usnesením ze dne 23.6.2017 vedlejšími účastníky na straně [celé jméno svědka]. V odůvodnění rozsudku ze dne 19.10.2017 odvolací soud konstatoval, že mu bylo uloženo nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 11. 2013 sp. zn. IV. ÚS 4684/12 zabývat otázkou dobré víry [jméno] [příjmení] a žalobců při nabývání sporné nemovitosti do vlastnictví, naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva byl v době rozhodování soudu I. i II. dán ve vztahu k žalobcům, v té době zapsaným v katastru nemovitostí, následně však došlo k dalším dvěma převodům vlastnického práva, a to k uzavření darovací smlouvy ze dne 6. 6. 2011, kterou nemovitosti přešly na [celé jméno svědkyně] a poté kupní smlouvou ze dne 2. 11. 2012 na žalované a jen vůči těmto katastrálním vlastníkům je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, tedy jen žalovaní jsou pasivně věcně legitimováni. Pokud proto žaloba o určení vlastnictví k nemovitosti nesměřovala proti jejím katastrálním vlastníkům, nebyl dán na požadovaném určení naléhavý právní zájem, ačkoliv [celé jméno svědka] v odvolacím řízení navrhl určení vlastnictví [jméno] [příjmení] ke dni 13. 5. 2010, kdy žalobci byli ještě katastrálními vlastníky, protože bylo nutno vycházet ze stavu daného v době jeho rozhodování. I nadále se [celé jméno svědka] domáhal určení vlastnického práva ve prospěch [jméno] [příjmení], nikoli svůj. Žalobě na určení vlastnictví [jméno] [příjmení] nebylo možno vyhovět pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva, když spornou nemovitost převedla na svou vnučku a naléhavý právní zájem na opětovném určení jejího vlastnického práva je vyloučen. Ten by mohl být dán jen vůči současným katastrálním vlastníkům na základě tvrzení, že vlastnictví na ně nebylo převedeno platně, taková žaloba však předmětem řízení nebyla (a podle názoru soudu projednávajícího současný spor není třeba znovu platnost nabývacích titulů účastníků zkoumat, když byly již zhodnoceny jako platné). V řízení by nebyla dána ani aktivní věcná legitimace [celé jméno svědka], který netvrdil, že by se domáhal vydání rozhodnutí o určení vlastnictví [jméno] [příjmení] za účelem dodatečného projednání v dědickém řízení tak, aby mu bylo mohlo být jako právnímu nástupci po zemřelé [jméno] [příjmení] potvrzeno jeho dědictví a ani by se takového nároku domáhat nemohl, když [jméno] [příjmení] své vlastnické právo darováním, jehož platnost nenapadl, pozbyla ještě před svým úmrtím. Ač se žalobci považují za vlastníky sporných nemovitostí s tím, že vlastnické právo vydrželi, bude se touto soud zabývat v řízení o určení vlastnictví mezi žalobci a žalovanými. Proti rozsudku č. j. 14 Co 378/2009- 598 podali žalobci dovolání ze dne 12.1.2018, kdy namítali, že Krajský soud v Brně nezkoumal podle pokynu Ústavního soudu dobrou víru žalobců ani ostatních nabyvatelů (byla podána i ústavní stížnost žalovanými, týkala se však toliko výroku o náhradě nákladů řízení). Usnesením Nejvyššího soudu České republiky č. j. 30 Cdo 1229/2018-704 ze dne 27.2.2019 bylo dovolání žalobců odmítnuto pro nesplnění zákonem stanovených náležitostí. Bylo konstatováno, že v mezidobí od vydání nálezu Ústavního soudu [celé jméno svědka] po úmrtí [jméno] [příjmení] byly nemovitosti převedeny na žalované, na což [celé jméno svědka] procesně reagoval. Určovací žaloba neměla naději na úspěch již proto, že se [celé jméno svědka] domáhal deklarace vztahu vůči osobám, jež v době rozhodování Krajského soudu nemovitosti nevlastnily. Žalobci podali dne 18.1.2018 také stížnost k Ústavnímu soudu, o níž bylo rozhodnuto nálezem II. ÚS 222/18, týkajícím se však pouze výroku o náhradě nákladů řízení ve věci 9C 1766/96.

5. S dobrou vírou judikatura Ústavního soudu spojuje nález II. ÚS 165/2011 a I. ÚS 2219/12 možnost originárního nabytí vlastnického práva k nemovité věci zapsané do katastru nemovitostí, kdy V bodě 28,31 a 58 Ústavní soud opakovaně uvádí, že:“ je třeba dospět k závěru, že i za účinnosti starého občanského zákoníku bylo nezbytné zvažovat a chránit i práva dobrověrného nabyvatele. Bylo tedy možné, aby i v případě, že nabyvatel odvozoval své vlastnické právo od osoby, která vlastnické právo měla nabýt na základě právního úkonu, jenž se později ukázal absolutně neplatným (tudíž tato osoba ve skutečnosti vlastnické právo nenabyla), se tento nabyvatel stal skutečným vlastníkem věci, a to i jinak než vydržením. Fundamentální podmínkou pro takové - z povahy věci originární, nikoliv derivativní - nabytí vlastnictví přitom byla právě dobrá víra nabyvatele; navíc Ústavní soud takovou možnost nabytí vlastnictví dovodil pouze v případech vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí, a to právě s ohledem na souvislosti a význam takové veřejnoprávní evidence. V neposlední řadě pak Ústavní soud k takovému kroku - formulaci ústavněprávního požadavku ochrany dobré víry nad zákonný rámec při nabývání vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru - přistoupil s ohledem na dlouhodobou nečinnost zákonodárce, který sám v rozporu s ústavněprávními principy nezbytnou ochranu dobré víry nezajistil; za takové situace jsou to potom obecné soudy, které jsou povinny zajistit a poskytovat ochranu dobré víry, vyplývající z ústavního pořádku“. …“ dobrá víra nového nabyvatele, respektive jeho nabytí nemovitosti v dobré víře si obecně zasluhuje totožnou ústavní ochranu jako vlastnické právo původního vlastníka.„ …….“ i podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí (respektive v oprávnění převodce-nevlastníka převést vlastnické právo k dané nemovitosti). Tato dobrá víra nabyvatele totiž musí obecně požívat totožné ústavní ochrany jako vlastnické právo původního vlastníka, neboť vychází z fundamentálních principů právní jistoty a ochrany nabytých práv a souvisí též s nezbytnou důvěrou jednotlivců v akty veřejné moci. Dochází tak v takových případech ke kolizi dvou základních práv, a to práva dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě a vlastnického práva původního vlastníka dle čl. 11 Listiny. Nelze-li v konkrétním případě zachovat maximum z obou základních práv, je třeba tuto kolizi řešit v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, přičemž je nezbytné zvažovat jak obecné souvislosti tohoto typu kolize základních práv (případy dobrověrného nabytí nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka), tak individuální okolnosti konkrétního rozhodovaného případu.“ 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že dobrá víra žádné ze stran nebyla prolomena. Je skutečností, že existují dvě linie, obě se počínající u [jméno] [příjmení], z toho jedna končící kontinuálními převody u žalobců a druhá po rozhodnutí Krajského soudu v Brně a po následných převodech vlastnictví u žalovaných, ovšem jen časová posloupnost, kdy žalovaní nabyli vlastnické právo až po výmazu žalobců jako vlastníků z katastru nemovitostí, tedy že byli pozdějšími nabyvateli než žalobci, není pro otázku zkoumání dobré víry nijak významná, pokud strany postupovaly při uzavření kupních smluv se stejnou opatrností a v podstatě i stejným způsobem. Obě strany čerpaly a splácely úvěr, jehož pomocí byla hrazena kupní cena, nemovitost užívaly a žalovaní užívají dosud. Soud se tedy rozhodl respektovat současný relativně pokojný stav a žalobu zamítnout. Podle právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu sp. zn. I. ÚS 3061/11 i Nejvyššího soudu vysloveného v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1587/2011 sice nemůže být judikatura bez vývoje a není vyloučeno, aby (a to i při nezměněné právní úpravě) byla nejen doplňována o nové interpretační závěry, ale i měněna. Změna rozhodovací soudní praxe, zvláště jde-li o praxi nejvyšší soud instance povolané i k sjednocování judikatury nižších soudů, je ovšem jevem ve své podstatě nežádoucím, neboť takovouto změnou zjevně je narušen jeden z principů demokratického právního státu, a to princip předvídatelnosti soudního rozhodování.“, v dané věci však absence zákonné úpravy a dlouhodobě i jednotné judikatury, nutící soudy vyplňovat tyto mezery nejednotným výkladem, vedly v průběhu řízení vedeného pod sp. zn. 9C 1766/96 k poškození žalobců, jejichž žaloba byla nyní zamítnuta zcela jednoduše proto, že za stavu, kdy existuje jen jedna nemovitost, k níž nabyly svého času vlastnické právo dvě strany v dobré víře a uspokojení obou nelze spravedlivě dosáhnout, nelze než respektovat stav, kdy nemovitost užívají žalovaní, zatímco bytová potřeba žalobců byla saturována koupí jiné nemovitosti. I okolnost, že žalobci v nyní probíhajícím řízení nepožádali dříve o vyznačení poznámky o vedení sporu, svědčí podle soudu o jejich současné rezignaci na faktické získání nemovitosti do jejich vlastnictví, tedy o stavu současném, nikoli ale o narušení dobré víry v době, kdy kupní smlouvu uzavřeli a náhradu újmy jim vzniklé řeší podanými žalobami na náhradu škody. Podle názoru soudu o vyznačení poznámky o vedení sporu nemohli požádat ani v době probíhajícího řízení 9C 1766/99, protože ve smyslu ust. § 9 odstavec 1 písmeno b) zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, účinného do 31.12.2013 poznámku zapíše katastrální úřad na základě mj. podaného žalobního návrhu, kterým se navrhovatel domáhá, aby soud vydal takové rozhodnutí, týkající se nemovitostí evidovaných v katastru, na jehož základě by mohl být proveden záznam do katastru podle § 7, pokud se na jeho základě nezapisuje poznámka spornosti podle § 9a nebo na základě podané žádosti, kterou se žadatel domáhá, aby správní orgán vydal takové rozhodnutí, týkající se nemovitostí evidovaných v katastru, na jehož základě by mohl být proveden záznam do katastru podle § 7, žalobci však v uvedeném řízení v postavení žalobců podávajících žalobu nebyli, jako vlastníci nemovitostí až do skončení sporu byli zapsáni a vyznačení takové poznámky by pro ně postrádalo smysl a nemohli tak ani zabránit tomu, aby žalovaní tyto nemovitosti nabyli do vlastnictví, tedy ani úvěrování koupě nemovitostí bankou. Ostatně žalobci sice požádali soud podáním ze dne 24.9.2014, došlým soudu dne 29.9.2014 (na čl. 380 spisu 9C 1766/96) o zaslání požadavku na zápis poznámky o probíhajícím soudním řízení Katastru nemovitostí pro zamezení případnému dalšímu převodu, v té době již byla sice žalovanými od roku 2012 uzavřena kupní smlouva, ale Katastrální úřad poznámku nezapsal ani na žádost Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2014 (čl. 381 spisu 9C 1766/96). Rozhodnutím, kterým byli žalobci poškozeni, byl rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009- 282 ze dne 13.5.2010, dlužno však poznamenat, že byl vydán nejen v době absence právní úpravy této problematiky ale i v době dlouhodobého sporu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR o možnosti nabytí vlastnického práva od nevlastníka (např. II. ÚS 1747/2007, 31 Odo 1424/2006), přetrvávající i po vydání rozhodnutí odvolacího soudu, kdy i po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/2011 ze dne 11.5.2011, kde byl vysloven názor, že„ obecné soudy (musí) v důsledku dlouhodobé nečinnosti zákonodárce poskytovat ochranu vlastnickému právu v dobré víře jednajícím osobám“, setrvával Nejvyšší soud na svých závěrech (např. 29 Cdo 2018/2011 ze dne 18.8.2011 či 30 Cdo 4280/2009 ze dne 1.6.2011) s poukazem na nedostatečné odůvodnění nálezu Ústavního soudu, tedy že "nosné důvody", z nichž by bylo možno dovozovat relevantní argumentaci vytěsňující dosud v rozhodovací (právní) praxi ustálený právní názor, že vlastnické právo nelze nabýt od nevlastníka, i kdyby "nabyvatel" byl v dobré víře, ledaže by byly splněny podmínky pro vydržení věci, odůvodnění tohoto nálezu neobsahuje“.

7. V průběhu tohoto řízení soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost svědčící o narušení dobré víry kteréhokoli z účastníků. Obě strany nemovitost nabyly kupní smlouvou za kupní cenu v místě a čase obvyklou, kterou financovali z úvěrů, kdy žádný z bankovních ústavů úvěr poskytujících neseznal žádnou překážku při poskytnutí úvěru, prodávající jim sdělili, že na převáděných nemovitostech neváznou věcná či závazková práva, dluhy, věcná břemena, resp. že nehrozí žádné řízení, které by mohlo jejich vlastnické právo omezit, měly k dispozici výpis z katastru nemovitostí s údajem svědčícím o vlastnictví převádějícího, absentovala na nich poznámka o vedení sporu, obě se tedy chovaly způsobem, který lze očekávat od každé jiné rozumně uvažující osoby.

8. Žalobcům nelze upřít snahu řešit otázku svého vlastnického práva nikoli jako otázku předběžnou, ale vydáním meritorního rozhodnutí i v řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 1766/96, kdy podali dne 22.10.2015 (čl. 530 spisu 9C 1766/96) vzájemný návrh na určení svého vlastnického práva a na přistoupení [celé jméno svědkyně] a žalovaných do řízení (kdy na základě uvedeného by sice mohli při požadavku zápisu poznámky spornosti argumentovat, otázkou ale je, k čemu by jim to bylo, když již o 3 roky dříve, v roce 2012 žalovaní nemovitost koupili). Krajský soud je dne 4.11.2015 informoval k návrhu ze dne 22.10.2015 o nepřípustnosti projednání vzájemné žaloby v odvolacím řízení s odkazem na ust. § 216 o.s.ř.

9. Žalobci vytýkají nezajištění zápisu poznámky spornosti i soudům, ovšem podle soudu nemá tato výtka opodstatnění, protože ve vztahu k nim by zápis poznámky spornosti po datu 7.3.2003, kdy již nemovitosti koupili neměl žádný význam a před datem 7.3.2003 nebylo povinností soudu vedení sporu katastrálním úřadům oznamovat: -) v době podání žaloby ve věci 9C 1766/96 a návrhu na vydání předběžného opatření dne 18.12.1996 se Katastrálnímu úřadu podání určovací žaloby dle Instrukce č.1068/93- neoznamovalo. Podle § 8 písm. j) citované instrukce ve znění ke dni 18.12.1996, tedy v době zahájení řízení, se zasílala příslušnému katastrálnímu úřadu pouze oznámení o zahájení řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti a oznámení o prohlášení konkursu a pravomocná rozhodnutí v těchto věcech (§ 9 zák. č. 265/1992 Sb.). Tato instrukce byla účinná v době od 1.9.1993 do 1.4.1998. Podle § 9 odstavec 1 písmeno b) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, poznámku zapisoval katastrální úřad na základě na základě podaného žalobního návrhu, kterým se navrhovatel domáhá, aby soud vydal takové rozhodnutí, týkající se nemovitostí evidovaných v katastru, na jehož základě by mohl být proveden záznam do katastru podle § 7, takže jen navrhovatel, kterým byla [jméno] [příjmení], mohla zápis poznámky iniciovat, žalobci v té době v pozici žalovaných tak učinit nemohli. [jméno] podali vzájemnou žalobu po prodeji nemovitostí žalovaným až dne 22.10.2015, která nebyla akceptována. -) podání žalob na určení vlastnického práva k nemovitosti se oznamovalo katastrálnímu úřadu až podle Instrukce č. 1100/98-OOD, která platila v době od 1.4.1998 do 1.1.2002, a to ještě jen v době od 1.3.2000 do 31.12.2000, kdy platilo ustanovení § 8 písmeno j) podpísmeno bb). Na pokyn soudce nebo soudního tajemníka (vyššího soudního úředníka) se sice podle § 8 písmeno k ) zasílala i rozhodnutí o předběžném opatření podle § 76a o. s. ř., ovšem usnesením č. j. 9C 1766/96-12 ze dne 14.5.1998 byl návrh na nařízení předběžného opatření pro nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní jednak zamítnut, toto usnesení tak bylo bez vlivu na postup katastrálního úřadu ve věci zápisu poznámky do katastru, protože by dle něj k žádnému zápisu nedošlo a jednak se podle této instrukce se podání návrhu na nařízení předběžného opatření zpětně nehlásilo a vzhledem k neexistujícímu vybavení soudů počítači, systémem ISAS v té době by ani nebylo dohledatelné, ve které věci v minulosti byly návrhy na nařízení předběžného opatření podány, což by ostatně nešlo u návrhů podaných do roku 2005 dohledat zpětně ani teď. Podáním ze dne 17.5 1999, došlým soudu dne 19.5.1999 [jméno] [příjmení] změnila žalobu na určení vlastnického práva a navrhla záměnu na straně žalované strany ze [právnická osoba]. [anonymizováno] spol. s.r.o. na [jméno] [příjmení], která vstoupila do řízení usnesením č.j. 9C 1766/96 42 ze dne 26.7.2001, které jí bylo i s žalobou dle zpátečního lístku (na čl. 58 spisu 9C 1766/96) doručeno až po uzavření kupní smlouvy ze dne 7.3.2003, a to dne 18.4.2003, takže ani ta v té době už nemovitosti nevlastnila a nic ji nenutilo k iniciování zápisu poznámky v katastru a před prodejem ostatně na výpisu z LV zapsána byla. -) od 1.1.2002 platí Instrukce č. 505/ 2001 Org. Dne 8.4.2003 učinila [jméno] [příjmení] podání ze dne 6.4.2003, jímž žádala o nařízení předběžného opatření. V té době se podle § 8 písm. f), podpísmeno ee) Instrukce [číslo] 2001 Org. ve znění účinném do 31.12.2003 podání takového návrhu sice již katastrálnímu úřadu oznamovalo a mělo mu být zaslán, nicméně v té době již žalobci uzavřeli kupní smlouvu ze dne 7.3.2003, takže nezapsání poznámky již nemělo na jejich jednání vliv a návrh byl usnesením č. j. 9C 1766/96- 57 ze dne 14.4.2003 opět zamítnut. Dne 29.7.2003 rozšířila [jméno] [příjmení] žalobu o další účastníky, kromě [jméno] [příjmení] i na žalobce a opět požádala o nařízení předběžného opatření, návrh na nařízení předběžného opatření byl usnesením č. j. 9C 1766/96- 81 ze dne 6.8.2003 zamítnut. Opět měly být návrh a usnesení podle § 8 písmeno e) podpísmeno jj) a písmeno g) podpísmeno ee) Instrukce č. 505/ 2001 Org. oznámeny katastrálnímu úřadu a opět platilo, že v té době již žalobci uzavřeli kupní smlouvu ze dne 7.3.2003, takže nezapsání poznámky již nemělo na jejich jednání vliv. Usnesením č. j. 9C 1766/96- 140 ze dne 14.4.2006 byl připuštěn vstup žalobců do řízení. Upřesněné znění žaloby ze dne 9.11.2005 a usnesení č. j. 9C 1766/96-140 ze dne 14.4.2006 o připuštění změny žaloby ze dne 29.7.2003 a o připuštění vstupu žalobců do řízení zaslal Okresní soud v Břeclavi Katastrálnímu úřadu v [obec] dne 15.9.2008 (čl. 182 spisu 9C 1766/96) s žádostí o vyznačení poznámky o vedení sporného řízení, což by mělo smysl pro další případné nabyvatele nemovitostí. Okresní soud v Břeclavi zaslal dne 25.11.2008 (čl. 212 spisu 9C 1766/96) Katastrálnímu úřadu v [obec] dotaz, kdy a na základě čeho byla na [list vlastnictví] zapsána poznámka o vedení sporu, protože podle výpisu z [list vlastnictví] ze dne 7.10.2008 tato poznámka zapsána již byla, ovšem na základě nikoli oznámení soudu, ale podle oznámení o podané žalobě č. j. 465/2003 ze dne 24.8.2004, tedy na základě oznámení [jméno] [příjmení] ze dne 24.8.2004, která požádala o výmaz této poznámky dne 30.9.2010 poté, co byla určena vlastníkem nemovitostí rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010. Na základě oznámení soudu ze dne 15.9.2008 katastrální úřad poznámku nezapsal, takže ke dni, kdy nemovitosti koupili žalovaní, nebyla poznámka na listu vlastnictví zapsána. Podáním ze dne 24.9.2014, došlým soudu dne 29.9.2014 po prodeji nemovitostí žalovaným, žalobci požádali soud o zaslání informací katastrálnímu úřadu o vedení sporu, spis se v té době nacházel u Krajského soudu v Brně (a to dle čl. 380 spisu 9C 1766/96 od 11.6.2014), kterému bylo podání žalobců téhož dne 29.9.2014 přeposláno a Krajský soud v Brně dne 10.10.2014 (čl. 381 9C 1766/96) vyrozuměl Katastrální úřad [obec] vedení sporu o určení vlastnického práva k nemovitostem a o zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR rozsudkem č. j. 30 Cdo 1587/2011-341 ze dne 26.9.2012, o čemž byli žalobci vyrozuměni. Dne 27.2.2015 (čl. 510 spisu 9C 1766/96) zaslal Krajský soud v Brně Katastrálnímu úřadu [obec] žalobu i její upřesněné znění ze dne 9.11.2005 s žádostí o zápis poznámky o nově probíhajícím řízení v důsledku zrušení předchozích rozhodnutí nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4684/12 ze dne 20.11.2013. Katastrální úřad [obec] však Krajskému soudu v Brně odpověděl dne 5.3.2015 (čl. 510b spisu 9C 1766/96), že žaloba ve věci 9C 1766/96 ze dne 18.12.1996 nenavazuje na stav katastru, nemovitosti již vlastní žalovaní, není pro ně závazná, řízení o zápisu poznámky je tak bezpředmětné a zápis poznámky nebude proveden. 10. [jméno] [příjmení], která především situaci způsobila a získala tak jak nemovitost, tak i kupní cenu za ni složenou ve formě poskytnuté půjčky, aniž by oznámením o podané žalobě chránila další potencionální zájemce o koupi nemovitostí, již zemřela. Ještě za jejího života byly nemovitosti převedeny na dnes již zaniklou [právnická osoba] s.r.o., která za ně formou nevrácené půjčky uhradila kupní cenu 1.000.000 Kč a prodala je [jméno] [příjmení], která za ně zaplatila kupní cenu 1.100.000 Kč a ta je poté prodala za 1.590.000 Kč žalobcům. Od léta roku 2010 do konce roku 2013 bylo řízení 9C 1766/96 pravomocně skončeno s tím, že vlastníkem je [jméno] [příjmení] a žalobci dříve v pozici žalovaných ani nemohli dosáhnout zápisu poznámky na listu vlastnictví, vzájemnou žalobu (která nebyla připuštěna), podávali až v roce 2015 poté, co nemovitosti již koupili žalovaní a dřívější neiniciování zápisu poznámky spornosti nemá ani nic společného s jejich dobrou vírou v době, kdy sami nemovitosti kupovali. Zkoumání otázky, zda požádali včas o zápis poznámky spornosti a zda k tomu byli vůbec v průběhu řízení 9C 1766/96 oprávněni, by souviselo spíše s řízením o náhradu škody, pokud by vlastnické právo k nemovitostem pozbyli žalovaní a nemohli se zhojit na prodávající. U vnučky [jméno] [příjmení] však nebylo zjištěno, že o vedení sporu v době, kdy nemovitost prodávala, ani že by měla z jednání [jméno] [příjmení] majetkový prospěch, když následně kupní cenu z prodeje neobdržela. [příjmení] [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], byl sice jejím jediným dědicem, nemovitosti však nezdědil, když je zůstavitelka [jméno] [příjmení] ještě před smrtí převedla na vnučku, ač v době darování, tedy ke dni 6.6.2011 věděla, že proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13.5.2010 bylo podáno dovolání, které jí bylo doručeno prostřednictvím jejího tehdejšího právního zástupce dne 19.10.2010 (doručenka na čl. 317 spisu 9C 1766/96) a že tak rozhodnutí ze dne 13.5.2010 nemusí být konečné.

11. Návrhem žalovaných na spojení věci s jiným řízením či na zastavení řízení pro překážku věci zahájené, a to řízení vedené pod sp. zn. 9 C 1766/96 se nebylo třeba zabývat z důvodu pravomocného skončení uvedeného řízení, v jehož průběhu se navíc soud otázkou zkoumání dobré víry při nabytí vlastnického práva nezabýval. Vadou věci zahájené ve smyslu ust. § 83 odst. 1 o.s.ř. tedy toto řízení netrpí.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 150 občanského soudního řádu. Žalovaní mají sice dle ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, soud však dospěl k závěru, že jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení, a to pro okolnosti věci spočívající v tom, že k převodu nemovitostí na obě strany docházelo za stavu, kdy byly v dobré víře a žádná z nich vznik sporu nezavinila. Ti, kdo měli mít pochyby o svém vlastnickém právu a vyrozumět o tom další nabyvatele, tedy [jméno] [příjmení], případně [jméno] [příjmení], účastníky tohoto řízení nejsou.