8 C 183/2019 - 277

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobce: [žalobce], narozený [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [advokát] sídlem [adresa] proti žalovaný: [žalovaná]., IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [advokát] sídlem [adresa] pro: odškodnění a o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 25.000.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od 22.5.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, kteréhožto plnění se žalovaná může zprostit zaplacením ekvivalentu této částky a tohoto úroku z prodlení žalobci v nových izraelských šekelích podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni úhrady, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1.023.841,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V návrhu ze dne [datum] žalobce uvedl, že je vdovcem po [jméno FO], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum]. Manželka žalobce byla v době od [datum] do [datum] pacientkou žalované, jež je zdravotnickým zařízením, mezi jehož předměty podnikání patří po celou dobu jeho existence i gynekologická péče. V návaznosti na stížnost manželky žalobce na citlivou rezistenci v horním zevním kvadrantu levého prsu a plánovanou hormonální stimulaci v rámci umělého oplodnění byl zaznamenán dne [datum] do dokumentace žalované požadavek na provedení mamologického vyšetření. Následně byla manželce žalobce zaměstnankyní žalovaného, vystavena žádanka o provedení mamografického vyšetření. Na základě předmětné žádanky pak manželka žalobce absolvovala dne [datum] mamografické vyšetření v zařízení [právnická osoba]. Mamografický snímek pořízený dne [datum] byl následně dne [datum] popsán v [právnická osoba] tak, že vlevo v periferii horního kvadrantu v tukové zóně je cípatý densní stín velikosti cca 8 mm nejisté etiologie, u nějž je nutno vyloučit drobnou ložiskovou lézi, resp., že nález je nutno dovyšetřit. Téhož dne, tedy [datum], byl uvedený popis mamografického snímku zaslán společností [právnická osoba]. Záznam o absolvovaném mamografickém vyšetření v lednu 2006, včetně nutnosti vyloučení ložiskové léze a doporučení sonografického vyšetření, byl navíc dne [datum] samotnou žalovanou učiněn i do výpisu z vedené zdravotnické dokumentace. Manželce žalobce se přesto během následujícího ambulantního vyšetření dne [datum] dostalo ze strany zaměstnance žalované informace, že absolvované mamografické vyšetření dopadlo dobře, a že je možno zahájit přípravy k dalšímu cyklu hormonální stimulace. Na doporučené sonografické vyšetření levého prsu manželka žalobce šla až do [datum], kdy jí žalovaná poskytla zdravotní péči naposledy, žalovanou odeslána nebyla, stejně tak nebyla žalovanou odeslána na žádné jiné vyšetření prsu, a její prsa již nebyla žádným z lékařů žalované vyšetřena ani pohmatem. Manželka žalobce dokonce podstoupila v době od [datum] do [datum] v zařízení žalované další cyklus hormonální stimulace, zahrnující i podávání přípravku Puregon, stimulujícího tvorbu ženského pohlavního hormonu – estrogenu, jenž stimuluje nádorový růst prsní žlázy, a jenž je proto dle souhru údajů o tomto přípravku, konkrétně části „4.3 Kontraindikace“, u jakéhokoliv nádoru prsu kontraindikován. V dubnu 2008 pak manželka žalobce pozorovala zatvrdnutí předmětné rezistence v levém prsu. Dne [datum] proto absolvovala sonografické vyšetření levého prsu ve [právnická osoba], jež opětovně vyslovilo podezření na přítomnost zhoubného nádoru. Toto podezření na zhoubný nádor levého prsu bylo následně potvrzeno histologickým vyšetřením ze dne [datum], provedeným [právnická osoba] V době potvrzení diagnózy byl již nádor ve stádiu IIA, navíc přisedlý k hrudní stěně, resp. k prsnímu svalu, a byl již tedy primárně inoperabilní. Manželka žalobce proto musela nejprve podstoupit tzv. neadjuvantní (předoperační) chemoterapii, jejímž cílem bylo zmenšení nádoru tak, aby mohl být chirurgicky odstraněn. Dne [datum] pak absolvovala chirurgické odstranění nádoru, včetně exenterace axilly (podpažní jamky) a následně u ní byla zahájena radioterapie a rovněž hormonální terapie blokátorem ovariálních funkcí a antiestrogeny, resp. úplná blokáda funkcí vaječníků a blokáda periferních estrogenních receptorů. Dle žaloby došlo u manželky žalobce k další progresi předmětného nádorového onemocnění a dne [datum] manželka žalobce tomuto onemocnění podlehla. Absolutní a dlouhodobý nezájem žalované o výsledek jí samotnou vyžádaného mamografického vyšetření, neodeslání manželky žalobce na doporučené sonografické vyšetření ani na žádné jiné zobrazovací vyšetření jejího levého prsu, systematické nevyšetřování jejích prsou ani pohmatově, podání jí nepravdivé informace, že mamografické vyšetření dopadlo dobře, a dokonce podávání jí přípravku Puregon, jenž nádorový růst prsní žlázy stimuluje a je proto u jakéhokoliv nádoru prsu kontraindikován, zcela jistě není ani postupem souladným s profesními povinnostmi a standardy ve smyslu ustanovení čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, ani poskytováním zdravotní péče v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ani takovým použitím registrovaný léčivého přípravku způsobem, který je dostatečně odůvodněn vědeckými poznatky ve smyslu ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ani takovým počínáním si, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, ve smyslu ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Již manželka žalobce se proto žalobou o náhradu nemajetkové újmy podanou dne [datum] u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] domáhala vůči žalované přiznání náhrady nemajetkové újmy. Umírání a smrt milované manželky pro žalobce, dnes 60-ti letého, finančně jinak velmi dobře situovaného, představovalo a představuje enormní zásah do jeho osobnostní sféry, potencovaný vědomím o rozsahu a trvání protiprávního jednání žalované. Právní zástupce žalobce proto jménem žalobce vyzval žalovanou doporučenou předžalobní výzvou ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum], o laskavé odškodění za škodu vzniklou mu usmrcením jeho manželky a o náhradu nemajetkové újmy žalobci v souvislosti s jejím umíráním a smrtí vzniklé, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce je občanem Státu Izrael, v úhrnné výši 4.000.000 nových izraelských šekelů (ILS), případně jejich ekvivalentu v českých korunách podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni úhrady, a to ihned, tedy do pěti dnů od doručení této výzvy, ve smyslu ustanovení § 1959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pětidenní lhůta poskytnutá žalované k plnění však marně uplynula dne [datum], od dne [datum] je tak žalovaná v prodlení. Z hlediska právní teorie ve výše popsaném spatřuje žalobce porušení právní povinnosti žalovaného, které by mělo být příčinnou souvislostí svázáno s újmou žalobce, jak ji v žalobě vymezil, tedy s enormním zásahem do jeho osobnostní sféry způsobeným umíráním a smrtí milované manželky potencovaným vědomím o rozsahu a trvání protiprávního jednání žalovaného. Své nároky žalobce opřel co do částky 240.000 Kč o § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „základní nárok“) a co do částky 24.760.000 Kč o § 13 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „nárok z převisu“).

2. Žalovaný nárok uplatněný danou žalobou neuznává, a to ani zčásti. Co se týče nároku žalobce, který opírá o § 444 odst. 3 SOZ, vznesl námitku promlčení. SOZ v rámci § 106 odst. 1 stanovil, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Vycházeje z tvrzení žalobce tedy promlčecí doba jeho nároku počala běžet v momentě smrti jeho manželky, tedy dne [datum] a její běh skončil dne [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum], tedy téměř o jeden rok později. Žalovaný odkázal na judikaturou a literaturou přijatý výklad § 444 odst. 3 SOZ, jehož prostřednictvím je pozůstalým poskytnuta náhrada za imateriální újmu, která jim vznikla v souvislosti s usmrcením blízké osoby. Dle žalovaného není přípustné rozšiřovat nároky pozůstalé osoby nad nároky v zákoně výslovně stanovené (§ 444 SOZ a § 449a SOZ) s vyjma pokud se jednorázová náhrada za ztrátu blízké osoby nejeví jako dostatečná satisfakce za újmu imateriální povahy, tj. pokud by ztráta blízké osoby zasáhla do osobnostní sféry pozůstalého do té míry, že by se odškodnění poskytnutí dle § 444 odst. 3 SOZ jevilo jako nedostatečné. je možné, aby se pozůstalý domáhal další satisfakce v rámci ochrany osobnosti dle § 11 a 13 SOZ. Dle žalovaného je zde co do částky odpovídající náhradě škody dle § 444 odst. 3 SOZ nárok promlčen a ve zbytku nároku, který je opřen o ochranu osobnosti, chybí vylíčení skutkových okolností, tvrzení a předložení důkazů pro možnost uplatnění institutu dle § 11 a 13 SOZ. Co se týče výše požadované náhrady škody a nemajetkové újmy, žalobce ji nijak blíže neodůvodňuje a nerozvádí, pouze poukazuje na své občanství státu Izrael a v doplnění žaloby upřesňuje s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2338/18, že požadovanou částku náhrady nemajetkové újmy dovozuje na základě své subjektivní úvahy, resp. svého subjektivního cenění si svých osobnostních práv. V této souvislosti je ale dle názoru žalovaného potřeba vzít v úvahu, že v rámci žalobcem citovaného rozsudku Ústavního soudu žalobce při stanovení výše požadované náhrady nemajetkové újmy alespoň odkázal na konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva týkající se zásahů obdobné povahy, což žalobce v tomto případě nečiní. Žalovaný si dále dovolí podotknout, že dle jeho názoru by skutečnost, že žalobce je občanem státu Izrael neměla mít na výši náhrady jakýkoli vliv. Jak hmotněprávní, tak procesněprávní právní úprava, která se na posuzovanou věc vztahuje, je česká, tudíž i případná výše odškodnění by měla být stanovena dle českých poměrů. V opačném případě by to vedlo k nerovnosti na základě občanství, což je možné považovat jednak za nedovolené diskriminační jednání, a jednak by se v případě, že by nadepsaný soud při svém rozhodnutí tento aspekt vzal v úvahu, jednalo dle názoru žalovaného o postup v rozporu se zásadou legitimního očekávání, že v obdobných případech budou soudy rozhodovat obdobně a dále o postup v rozporu s právem na spravedlivý proces. Taktéž je třeba vzít v potaz, že žalobcem uplatněná částka 25. mil. Kč je neporovnatelně vyšší než částka, kterou by bylo možné kalkulovat na základě metodiky stanovení výše peněžitého odškodnění (náhrady) za duševní útrapy spojené s usmrcením blízké osoby, kterou představil nedávno Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 894/2018, přičemž panuje obecně shoda na tom, že na základě současné právní úpravy je možné pozůstalým přiznat mnohonásobně vyšší náhradu než za SOZ, který je na posuzovaný případ uplatnitelný. Pokud výše uvedené převedeme na posuzovaný případ, tak dle nyní představené metodiky by měl žalobce hypoteticky nárok (odhlédnuto od toho, zda má reálný základ) při průměrné hrubé nominální měsíční mzdě za rok 2005 ve výši [částka] na náhradu ve výši [částka], přičemž nová právní úprava je prezentována jako posun k vyššímu odškodňování sekundárních obětí oproti zde reálně aplikovatelnému SOZ. Žalovaný má za to, že výše žalobcem uplatňovaného nároku je silně za hranicí satisfakční povahy náhrady škody a její povaha je punitivní. Žalovaný má dále za to, že žalobce netvrdí a tím spíše ani neprokazuje, jak silné pouto bylo mezi ním a jeho zesnulou manželkou. Z listin doložených k žalobě sice plyne, že spolu podstupovali metody umělého oplodnění. Zároveň z nich však plyne, že žalobce v době zahájení těchto metod žil trvale v Izraeli, zatímco jeho manželka žila v České republice, nesdíleli tedy společnou domácnost a o tom, do jaké míry spolu mohli trávit a trávili čas, nejsou dostupné žádné informace. Přičemž síla citových vazeb na zesnulou je vedle existenční závislosti pozůstalého na zemřelé osobě a věku zemřelé osoby a pozůstalého jedním z nejdůležitějších faktorů při případném posuzování adekvátní výše náhrady nemajetkové újmy nad rámec paušálů dle § 444 odst. 3 SOZ. Pouze pro určité srovnání si žalovaný předestřel, že manželka žalobce ve své původní žalobě na ochranu osobnosti podanou proti žalovanému, požadovala jako náhradu nemajetkové újmy částku [částka], částka nyní požadovaná žalobcem coby tzv. sekundární oběti je absolutně neadekvátní, odhlédnuto od toho, zdali je jeho nárok vůbec po právu. Žalobce uvádí, že předmětem podnikání žalovaného je i gynekologická péče, z čehož zřejmě automaticky dovozuje, že měl žalovaný jeho zesnulé manželce poskytovat služby i v tomto oboru. Žalovaný namítá, že gynekologické služby na svém pracovišti sice poskytuje, nicméně pouze v omezeném rozsahu, který přímo souvisí s poruchou plodnosti, manželka žalobce měla svého na žalovaném nezávislého gynekologa, který byl odpovědný za tento segment její péče o zdraví. Reprodukční medicína je pouze subdisciplínou oboru gynekologie a porodnictví. Žalovaný tudíž tyto služby manželce žalobce neposkytoval a ani k tomu nebyl nad rámec úkonů nutných pro realizaci asistované reprodukce povinen a ani oprávněn. Obecně platí a bylo tomu tak i v dotčené době, že v případě, že má pacientka podezření, že prsa nejsou v pořádku, např. tím, že si v nich nahmatá nějaký útvar, primárně by tuto otázku měla řešit se svým praktickým lékařem, popř. tzv. registrujícím gynekologem. Žalovaný nemá informaci o tom, že by manželka žalobce kdy své potíže se svým praktickým lékařem a registrujícím gynekologem probírala. Pokud tomu tak však bylo, byla povinnost těchto dotčených lékařů, aby zajistili „dovyšetření“ a následně rozhodli o dalším případném sledování či přímo léčbě manželky žalobce. Pro úplnost si žalovaný dodává, že na jeho pracovišti vůbec nefungují tzv. registrující gynekologové, kteří mají povinnosti dle výše citované vyhlášky, ale jen gynekologové specializovaní na léčbu neplodnosti. Žalovaný setrvává na svém právním názoru, že na jeho straně při péči o manželku žalobce nedošlo k porušení právních povinností a že v dané situaci postupoval v souladu s obvyklými postupy v dané odborné oblasti. Přestože v dotčené době bylo u asymptomatických žen podle příslušných zákonných ustanovení indikováno, resp. hrazeno preventivní mamografické vyšetření až od 45. roku věku, ošetřující lékař žalovaného přesto manželku žalobce odeslal na mamologické vyšetření do odborného zařízení, neboť pracoviště žalovaného není zdravotnickým zařízením, kde by bylo možné toto vyšetření provést. Z lékařské zprávy ze zdravotnického zařízení, které provedlo mamografické vyšetření je patrné, že se jedná o dílčí vyšetření, jelikož je v něm jednoznačně uvedeno, že pacientku je nutno dovyšetřit. To však neznamená a ani znamenat nemůže, že toto vyšetření má provést, resp. zajistit žalovaný, jelikož, jak již bylo výše uvedeno, nemá pro tuto sekci zdravotnických služeb oprávnění. Popis nálezu z předloženého mamografického vyšetření je neurčitý, podle obsahu se jeví spíše jako interní poznámky sloužící jako podklad pro další dovyšetření pacientky mamologickým zařízením. Žalovaný má nadto odůvodněný dojem, že manželce žalobce byly výsledky mamografického vyšetření sděleny přímo mamologickým zařízením, nicméně že manželka žalobce tuto skutečnost nijak nereflektovala. Důkazem, který podle žalovaného danou skutečnost dosvědčuje, je Ambulantní zpráva z [právnická osoba] ze dne [datum], kterou manželka žalobce předložila v rámci řízení před Městským soudem v Praze. V dané lékařské zprávě je jasně uvedeno „cca 2 roky ví o nálezu v prsu, od ledna změna charakteru.“ K vyšetření byla manželka žalobce odeslána „z chirurgie NNH“. Z uvedené zprávy je patrné, že ke změně charakteru útvaru v prsu manželky žalobce došlo v lednu 2008. Jak žalobce, tak jeho manželka však ve svých žalobních návrzích tvrdili, že manželka žalobce změnu pozorovala až v dubnu 2008 (tedy o celé 3 měsíce později), a že tudíž její kroky vyšetření v jiném zařízení byly neprodlené. To se však jeví v rozporu s důkazy, které k prokázání svých tvrzení sami předkládali. Lékařská zpráva z [právnická osoba] byla zpracována [znalec]. Dle žalovaného žalobce k důkazu o oprávněnosti svého nároku předkládá soudu jednak „znalecké posudky“ předložené jeho manželkou v původním řízení, které však mají charakter spíše prostého listinného důkazu a jednak lékařský posudek, který v původním řízení nechal zpracovat Městský soud v Praze. Tyto posudky byly vypracovány lékaři s odborností onkologie – radiologie, přičemž se v rozporu se zákonem vyjadřují k postupu lékařů žalovaného v oboru gynekologie – porodnictví. Hodnotí tak postup lékařů zcela jiné odbornosti a jejich vyjádření jsou v tomto smyslu nekompetentní a neměl by jím být přikládán žádný význam. Nadto v daných posudcích vyjadřují názor, zda žalovaný postupoval lege artis, což je posouzení právního charakteru, které znalcům vůbec nepřísluší. Co se týče žalobcem předloženého důkazu – popis léku Puregon, dovolí si žalovaný poznamenat, že daný dokument není datován, nicméně z jeho obsahu je patrné, že byl vypracován až po tvrzeném pochybení žalovaného, jelikož obsahuje údaj o tom, že datum posledního prodloužení registrace daného léku bylo dne [datum]. Předně tedy dokument vůbec neprokazuje, že údaje v něm uvedené byly dostupné v inkriminované době. Dále z dokumentu není patrný ani jeho původ, tzn. zdali je z oficiálního a důvěryhodného zdroje. Dokument v některých pasážích obsahuje překlepy, což působí značně nedůvěryhodně. Navíc v sekcích „datum revize textu“ je pouze prázdné místo bez uvedení jakéhokoli údaje. Co se týče obsahové stránky daného dokumentu, tak v podstatě je v sekci „kontraindikace“ pouze stručně uvedeno, že mezi ně patří „nádory ovária, prsu, dělohy…“ bez jakéhokoli bližšího údaje. V sekci „zvláštní upozornění a opatření pro použití“ je uvedeno, že „byly hlášeny případy nádoru vaječníků a jiných orgánů reprodukčního systému, a to benigních a maligních u žen, které podstoupily léčbu neplodnosti řadou různých léků. Zatím nejsou jednotné názory na to, zda léčebné užití gonadotropinů zvyšuje riziko těchto nádorů u neplodných žen“. V sekci „nežádoucí účinky“ je, co se týče prsou uvedeno pouze, že nežádoucí účinky zahrnují „potíže s prsy (citlivost prsů, bolest a/nebo jejich napětí)“. Pokud výše uvedené shrneme, tak jako kontraindikace Puregonu je v dokumentu předloženým žalobcem zmíněn jen rozvinutý nádor prsu, v rámci zvláštních upozornění je zmíněna možnost zvýšení rizika nádorů po gonadotropinu jen co se týče reprodukčních orgánů, mezi které prsa nepatří, a toto sdělení je navíc relativizováno dodatkem, že na věc zatím není jednotný názor. V neposlední řadě u nežádoucích účinků jsou u prsou zmíněny jen zanedbatelné obtíže, není zde ani slovo o potencionální stimulaci vzniku nádoru u prekancerózního stavu. V rámci praxe reprodukční medicíny je obecně přijímán názor, že stimulace gonadotropiny je kontraindikována u pacientek s prokázaným zhoubným nádorem prsu. Výsledky studií, které hodnotily riziko vzniku nádoru prsu u pacientek léčených gonadotropiny v porovnání s kontrolní skupinou (ženy bez léčby gonadotropiny), jsou nejednoznačné. Většina studií zvýšené riziko neprokázala. Co se týče žalobcem předloženého znaleckého posudku zpracovaného [znalec], jak žalovaný již uvedl výše ve svém vyjádření, [znalec] nemá erudici v oboru gynekologie a porodnictví, natož asistované reprodukce. Nadto, [znalec] neuvádí žádnou literaturu, ze které cituje. Pouze se jednou neurčitě odvolává na „doporučení gynekologické společnosti“, a to bez přiložení tohoto dokumentu coby přílohy posudku, bez uvedení přesného názvu, natož datace dokumentu. Na položené dotazy odpovídá velmi stručně bez jakéhokoli bližšího vysvětlení, přičemž navíc většina dotazů je skutkové povahy, tzn. měly by být prokazovány spíše výslechy, popř. zdravotnickou dokumentací, ne vyjádřením znalce. Od sekce „Údaje o přípravku PUREGON“ není vůbec patrné, zdali [znalec] cituje literaturu, či jde o její vlastní závěry. Tato část posudku navíc opět obsahuje překlepy, které snižují důvěryhodnost daného posudku. Žalovaný si nadto dovolí nadepsanému soudu sdělit, že [znalec] již zřejmě nefiguruje v seznamu znalců, alespoň se to tak jeví na základě lustrace elektronické verze seznamu. Co se týče žalobcem předloženého znaleckého posudku [znalec], platí ohledně erudice a citace literatury totéž, co u [znalec]. Posudek [znalec] např. obsahuje sdělení, že estradiol „má vliv stimulační a považuje se (kým? pozn. vložena autorem vyjádření) za jednu z příčin vzniku, či spíše za hlavní příčinu vzniku hormonálně závislého karcinomu prsu“. Na rozdíl od [znalec] však [znalec] uvádí v jiné sekci posudku alespoň jeden zdroj citace, a to SPC spolu se zdrojovou www adresou. Z vyznění posudku [znalec] nicméně plyne, což má samozřejmě vliv i na jeho závěry, že se domníval, že žalovaný byl odpovědný i za celkovou gynekologickou péči o manželku žalobce, ne pouze za sekci asistované reprodukce. Např. v odpovědi na otázku č. 5, [znalec] uvádí, že „nikde v dokumentaci není záznam o tom, že by toto vyšetření bylo podnětem palpačnímu (pomocí hmatu) vyšetření prsou“ paní [znalec]. Dále na str. 10 posudku uvádí, že „základním vyšetřením prsu je vyšetření palpační, které je směřováno do ordinací gynekologů a praktiků. […] V dokumentaci [žalované] jsem však za všechna popsaná léta nenalezl popis palpačního vyšetření prsu“. Jak žalovaný vysvětlil s ohledem na v dané době platnou legislativu, a jak uvádí i [znalec] palpační vyšetření prsou mělo být součástí pouze pravidelných prohlídek ženy u praktického lékaře a gynekologa. Závěr [znalec] o pochybení na straně žalovaného v této oblasti má tak jedinou logickou příčinu, a to tu, že [znalec] se domníval, že manželka žalobce na klinice žalovaného měla taktéž svého gynekologa. Pochybení lze u posudku [znalec] shledat i v tom, že vycházel z premisy, že manželka žalobce neprodělala před hormonální stimulací těhotenství, a z toho dovozoval v jejím případě vyšší riziko karcinomu prsu. Jak však plyne z žalobcem předložených důkazů, zejména ze zdravotnické dokumentace, manželka žalobce za sebou měla porod dítěte v roce 1987 a následně v letech 1990, 1992 a 1993 umělé přerušení těhotenství. Nad rámec výše uvedeného si žalovaný stejně jako v případě [znalec] nadepsanému soudu dovoluje oznámit, že [znalec] již zřejmě taktéž nefiguruje v seznamu znalců. Pokud žalobce uvádí, že přes léčbu došlo u jeho manželky k progresi předmětného nádorového onemocnění a dne [datum] zemřela, toto tvrzení žalobce považuje za rozporné, jelikož byl, jak je uvedeno v důkazních materiálech předložených samotným žalobcem, celý nádor chirurgicky vyňat a nikde v dokumentaci není uvedeno nic o tom, že by se v blízké časové souvislosti zjistilo, že měl daný nádor metastáze. V případě manželky žalobce v žádném případě nelze hovořit o progresi původního nádorového onemocnění. V rámci lékařské vědy je všeobecně přijímán model tzv. pětiletého přežití nádorového onemocnění, které je v rámci onkologické oblasti postaveno naroveň a považováno za vyléčení se. Tuto skutečnost ve svém posudku zmiňuje i sám [znalec]. Jak je patrné z časového popisu výše, manželka žalobce zemřela až necelých osm let po extrakci nádoru. Ze znaleckého posudku [znalec] předloženého žalobcem je patrné, že ještě [datum] měla manželka žalobce provedeno mamografické a ultrazvukové vyšetření prsou bez známek recidivy. V případě, že příčinou byl karcinom, což žalobce tvrdí, ale nikterak neprokazuje, muselo se zřejmě jednat již o nové objevení rakoviny. Odpovědnost za úmrtí manželky žalobce tak již z principu nelze přičítat žalovanému, aniž by bylo nutné přistoupit k hlubší analýze podmínek pro odpovědnost za škodu na zdraví dle § 444 odst. 3 SOZ a za porušení práv k ochraně osobnosti, tedy ke zjišťování, zdali je zde porušení právní povinnosti, škoda a kauzální nexus.

3. V rámci doplnění stanoviska žalovaný, co se týče nároku z převisu, poukázal na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] aspektem rozhodnutí je v kontextu nároku žalobce z převisu to, že Nejvyšší soud konkrétně v odst. 27 deklaruje, že vydáním tohoto rozhodnutí je překonán právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] podle nějž snížil-li zjištěný postup odborného zdravotního personálu non lege artis šanci postižené pacientky na přežití, šlo (bez ohledu na dovozené procentní vyjádření tohoto snížení) o zásah do jejích osobnostních práv, který ovlivnil i samotný fatální výsledek tohoto léčení, a zasáhl tak do osobnostních práv pozůstalých osob. Tento závěr již tedy neplatí. Nejvyšší soud dále v odst. 28 upřesňuje, že dle jeho současného výkladu, snížení šance na přežití pacienta v důsledku non lege artis postupu poskytovatele zdravotních služeb může představovat zásah do osobnostních práv jen daného pacienta, nikoli tzv. druhotných obětí, tedy případných pozůstalých osob. Soud k této námitce žalovaného sdělil, že z toho, co je soudu známo, rozhodnutí zatím představuje ojedinělý judikát a rozhodování jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu prochází určitým vývojem. Vůči rozhodnutí se nevymezil ani Ústavní soud v rámci rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], kdy postup soudů nižší soudní instance, které v rámci svého rozhodnutí postupovaly v souladu s tímto rozhodnutím, shledal jako neporušující práva stěžovatelek.

4. K otázce příčinné souvislosti dále žalovaný namítal, že velmi významnou skutečností ve zde posuzovaném případě je, že i kdyby bylo připuštěno, že došlo k pochybení v postupu na straně žalovaného, jsou zde dány prokazatelné skutečnosti, které by vedly k přerušení příčinné souvislosti. Manželce žalobce bylo [znalec] doporučeno, aby v rámci léčby absolvovala celkovou ablaci prsu, ošetřující lékař pouhé vynětí nádoru (tumerektomii) důrazně nedoporučil, jelikož manželka žalobce byla z pohledu umístění nádoru apod. rizikovým pacientem z recidivy. Manželka žalobce přesto absolvovala na jiném pracovišti pouze vynětí nádoru, k tomuto zákroku však přes žádost soudu nebyla zajištěna příslušná dokumentace. Co se týče znaleckého posudku zpracovaného [znalec] a jeho výslechu coby znalce, má žalovaný za to, že jednak opět byla žalobcem při zadání posudku zvolena neodpovídající odbornost znalce, který je opět znalcem v odvětví onkologie, jednak ze znění samotného posudku i následného výslechu znalce vyšlo najevo, že nelze přesně určit rozsah podkladové dokumentace, kterou žalobce znalci poskytl ke zpracování znaleckého posudku, nicméně s ohledem na určitá tvrzení a závěry znalce uvedené v rámci výslechu lze dojít k závěru, že mu některé části zdravotnické dokumentace žalobcem předloženy nebyly a na druhou stranu mu byly předloženy některé části dokumentace, které žalobce nezaložil do soudního spisu, čímž byla ze strany žalobce nastolena situace, kdy došlo k porušení zásady rovnosti zbraní stran sporu. V rámci výslechu znalce a následného vyjádření žalobce vyšlo najevo, že i přestože byly znalci poskytnuty podklady (v určitém ohledu) v širším rozsahu, než byly žalobcem poskytnuty soudu, ani tento rozsah nepředstavuje kompletní zdravotnickou dokumentaci manželky žalobce vedenou poskytovateli zdravotních služeb a znalec tak při zpracování znaleckého posudku vycházel z nekompletních podkladů. Znalec navíc v rámci svého výslechu měnil svá tvrzení obsažená v posudku, hovořil neurčitě, nedokázal blíže popsat, o které standardy péče a lékařské studie své předchozí a nyní prezentované názory opírá, zaštiťoval se obecnými a vágními formulacemi, a jeho sdělení směrem k soudu byla nesouvislá a zmatená, kdy ze strany soudu bylo v rámci dotazování znalce navíc zjištěno, že mezi ním a právním zástupcem žalobce existuje provazba daná spoluprací v minulosti v oblasti dodávek léčiv farmaceutických firem, které právní zástupce žalobce zastupoval, na onkologická pracoviště, kde působil znalec, což značně podrývá důvěru v nezávislost znalce při zpracování dotčeného posudku. Co se týče tvrzení žalobce, že lék Puregon neměl být za žádných okolností podáván jeho manželce, dokud nebyla dovyšetřena drobná ložisková léze v jejím ňadru a k tomu žalobcem předložených důkazních prostředků, dovolí si žalobce shrnout, že „popis léku Puregon“, který žalobce založil do soudního spisu, sice není datován, nicméně z jeho obsahu je patrné, že byl vypracován až po tvrzeném pochybení žalovaného, jelikož obsahuje údaj o tom, že datum posledního prodloužení registrace daného léku bylo dne [datum]. Předně tedy tento dokument vůbec neprokazuje, že údaje v něm uvedené byly dostupné v inkriminované době. Dále z dokumentu není patrný ani jeho původ, tzn. zdali je z oficiálního a důvěryhodného zdroje. Navíc bylo dle názoru žalovaného prokázáno výslechem MUDr. [jméno FO], že stimulace gonadotropiny je v některých případech indikována i u žen s prokázaným nádorem, a to v případě, pokud nemají ukončeny reprodukční plány. V důsledku toho, že chemoterapie, coby nejčastější metoda léčby nádorových onemocnění, má vliv na tvorbu jak pohlavních buněk i tak pohlavních hormonů a jejím důsledkem může být i trvalá neplodnost, podstupují ženy stimulaci za účelem odběru a zmrazení vajíček pro jejich případné použití poté, co dojde k zaléčení jejich nádorového onemocnění.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Pokud jde o skutkový základ nároku soud vycházel především z lékařských zpráv a znaleckého posudku [znalec]. Bylo prokázáno, že manželka žalobce, [jméno FO], byla pacientkou žalovaného od [datum] do [datum] (záznamy ve zdravotnické dokumentaci z doby od [datum] do [datum]). Žalovaná poskytovala [jméno FO] zdravotní péči v oblasti asistované reprodukce, v souladu s předmětem svého podnikání zapsaném v obchodním rejstříku (záznamy v dokumentace žalované, výpisu žalované z obchodního rejstříku k žalobě připojeného). Dne [datum] byl v návaznosti na stížnost [jméno FO] na citlivou rezistenci v horním zevním kvadrantu levého prsu a plánovanou hormonální stimulaci zaměstnancem žalované [jméno FO] však byla předána žádanka o provedení mamografického vyšetření (žádanka). [jméno FO] mamografické vyšetření absolvovala dne [datum] v zařízení [právnická osoba], výsledek vyšetření byl nejasný se závěrem nutného dovyšetření (lékařská zpráva z [datum]) [jméno FO] následně absolvovala u žalované cyklus hormonální stimulace, zahrnující i podávání přípravku Puregon (stimulačního protokolu žalované z období od [datum]. do [datum], ze záznamu v dokumentaci žalované ze dne [datum], ze znaleckého posudku MUDr. [znalec], ze znaleckého posudku [znalec], ze znaleckého posudku [znalec]). Dne [datum] absolvovala sonografické vyšetření levého prsu ve [právnická osoba], jež opětovně vyslovilo podezření na přítomnost zhoubného nádoru. Toto podezření na zhoubný nádor levého prsu bylo následně potvrzeno histologickým vyšetřením ze dne [datum], provedeným [právnická osoba]. [jméno FO] podstoupila (předoperační) chemoterapii. Dne [datum] pak absolvovala chirurgické odstranění nádoru a následně u ní byla zahájena radioterapie a rovněž hormonální terapie (znalecký posudek [znalec]-úvodní část). Dne [datum] [jméno FO] zemřela v důsledku nádorového onemocnění, kterému podlehla (úmrtní list).

6. Pokud soud cituje v seznamu použitých důkazů znalecké posudky, označuje tímto pouze konkrétní listiny, ze kterých vycházel. Jestliže soud konkrétní znalce nevyslechnul, pak z těchto posudků vycházel pouze jako z listinných důkazů s přihlédnutím k tomu, že průběh asistované reprodukce jakož i onemocnění a jednotlivá vyšetření [jméno FO], s výjimkou otázky prvotního vyšetření a zjištění nádorového onemocnění, žádná ze stran nezpochybňovala. Ke znaleckým závěrům se soud vyjádří níže.

7. Znalec [znalec] z oboru radiační a klinická onkologie vypracoval znalecký posudek ve věci č.j. [spisová značka] Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Znalec v posudku uvedl, že lze předpokládat, že mamografické vyšetření bylo žalované doručeno, originál je uložen v dokumentaci. Žalovaný neprovedl ani nezajistil jakékoliv další vyšetření, aplikoval [jméno FO] přípravek Puregon, který je u nádoru prsu kontraindikován. Znalec následně vylíčil další léčebný postup souvisejíc s nádorovým onemocněním [jméno FO]. V roce 2012 byla protinádorová léčba ukončena bez známek onkologického onemocnění. Postup žalovaného nebyl leges artis, nelze však určit, zda nádor vzniknul hormonální manipulací či zda byl jeho růst pouze urychlen. Při výslechu u jednání [datum] znalec uvedl, že je dlouholetým pracovníkem Masarykova onkologického ústavu v Brně, přednostou kliniky radiační onkologie. Ročně dělá asi tak 7 až 8 posudků. K dotazu soudu, zda lze prokázat souvislost s úmrtím na nádorové onemocnění ze dne [datum] s léčebným postupem společnosti [žalované]. v roce 2006 znalec uvedl, že „To nejde, to by byla spekulace.“ V dokumentaci, kterou měl k dispozici do roku 2013, tam v roce 2013 žádný nádor nebyl. Logicky, pokud se od té doby do roku 2016 nenašel jiný primární nádor, například ve střevě, na plicích, tak opravdu jedná se o souvislost s primárním nádorem prsu. Na nádory prsu umírají i ženy až tak mezi 7 až 10 rokem i později, vzniknou metastázy vzdálené na základě mikroskopických zbytků choroby kdekoli v těle. Nádor prsu se pokládá za systémové nádorové onemocnění a v době diagnózy se předpokládá, že je nádor v celém těle. V prsu a v uzlinách je nejvíc, ale mikroskopické zbytky nádoru kolují v ženě a usazují se v různých orgánech. Jsou třeba 5-10 let mírné a pak začnou bujet. Na přímý dotaz, zda lze vyloučit, že by se jednalo o nový nádor, znalec uvedl, že neodpoví, protože neví. Znalec dále uvedel, že p. [jméno FO] podstoupila ještě před operací chemoterapii, čili nádor se zmenšil a chirurg [jméno FO] se rozhodl provést částečné odstranění prsu. O typu operace rozhoduje chirurg po dohodě s pacientkou. [jméno FO], onkolog, navrhoval celkovou resekci, ale za provedení výkonu odpovídá chirurg. Z hlediska vývoje a prognózy tento typ operace neměl vliv na její další vývoj. [jméno FO] pravděpodobně nezemřela na lokální recidivu, což je u částečných operací největší riziko, ale pravděpodobně zemřela na vzdálené metastázy. Potvrdit to však znalec nemohl.

8. Svědek [jméno FO] pracuje v oboru 25 let jako lékař, gynekolog v [právnická osoba], od roku 2008, pracující na oddělení onkologie. Uvedl, že byl ošetřujícím lékařem p. [jméno FO]. Přišla někdy v roce 2008 s diagnózou zhoubného nádoru prsu. Navrhoval jí léčbu. Potřebovala předoperační chemoterapii, protože ten nádor byl hodně pokročilý. Pak jí navrhl operační řešení, které odmítla a šla na operaci někam jinam, což jí zásadně nedoporučoval a pak už jsem ji neviděl. Dle svědka to byla hrozně komplikovaná paní. Standardní sekvence chemoterapie je 4+4 cykly chemoterapie. Už po sedmi cyklech nutila svědka k operačnímu výkonu. Skončila tu chemoterapii dřív. Problém asi nastal ještě předtím, než ke svědkovi přišla. Nerespektovala doporučení, absolutně. Ve zprávě ze [datum] je indikována radikální chirurgický výkon, čili odstranění celého prsu. Nádor byl tady vysoko v horním zevním kvadrantu. Paní byla velmi rizikový pacient z hlediska recidivy, a tak to nakonec dopadlo. Paní [jméno FO] byla hodně cílená na své tělo, absolutně nesnesla představu o tom, že by jí uřízli celé ňadro. Nebyli schopni garantovat stav, že když vyndají jenom drobnou lézi, ono to bylo asi třícentimetrové ložisko, které vyčnívalo výrazně prostě přes kůži, prorůstalo do ní, že v okolí nebudou nádorový buňky a radioterapie, ozařování v tomto místě, je velice problematické, protože nepostihne vnější část kvadrantu toho prsu. Pak už se svědek jenom náhodně dozvěděl, že má metastázi v kostech a pak už to šlo asi nějak hodně rychle, ale na tohle všechno ji připravil. Na všechno ji varoval. Šla za doktorem, který jí odstranil tu bouličku. Pak proběhla nějaká radioterapie a pak to byla její volba. K následné operaci svědek uvedl, že nemá žádné zprávy. Pan doktor [jméno FO] byl specialista, že vyřezával jenom nádory. Všichni ho kritizovali. Celá onkologická společnost byla proti němu. On si tvrdošíjně stál za tím, že to je správný postup. Měl spoustu recidiv, spoustu prošvihlých pacientek, ale přesto to tak dělal. A k němu šly vždycky ty dámy, který nesouhlasily s tím, že se to prso odstraní celé. Tak si našly slepé místo v onkologii, pana doktora [jméno FO], který odstranil jenom tento nádůrek . Všichni byli spokojeni a bylo to fajn. Už to nedělá. Přístup k operaci prsu je vlastně hrozně jednoduchý, když se to vezme. Vycházíme z toho, že všichni pacienti, kteří podstupují onkologickou léčbu, mají bioptickou verifikaci nádoru, čili víme, co to je za nádor. Nejdřív se udělá biopsie. Odebere se tkáň. Zjistí se, jaký je to typ nádoru a na to se snažíme nastavit tu terapii. Aby byla prostě optimální. Bylo tomu tak i v případě paní [jméno FO]. Dostala chemoterapii. Nádor nějakým způsobem reagoval. Mají kontrolu na mamografii, sonografii před operací a pak dochází k operaci. Ta operace má dva základní přístupy, buďto ablace prsu anebo tzv. segmentoktomie nebo parciální výkon. Ten parciální výkon musí být vždy doplněn ozařováním, ale samozřejmě do toho vstupuje individuální znalost té procedury chirurga. V rámci té zprávy, kterou svědek také pro paní [jméno FO] vypracoval z [datum]., svědek potvrdil, mu [jméno FO] tvrdila, že delší dobu v tom prsu pozorovala nějaké změny, které pak se od toho ledna rapidně změnily. Když přišla, tak vlastně vyčnívalo v tom levém horním kvadrantu něco, co vypadalo asi tak jako 2 cm nad kůží. Bylo to takový libidní, tmavě červený až domodra, jako napnutá kůže, čili nepochybně nádor od prvního vidění.

9. Svědek MUDr. [jméno FO] uvedl, že pracuje v centru reprodukční medicínu, v klinice [žalované], od roku [datum] jako vedoucí lékař se zaměřením na reprodukční medicínu. Dle svědka všichni lékaři, kteří pracují v centru reprodukční medicíny, jsou v gynekologové. Mají atestaci z gynekologie a porodnictví, v centru se zabývají pouze léčbou neplodnosti. Neposkytují standardní běžnou ambulantní gynekologickou péči. Vždy se dotazují při vstupní konzultaci pacientky, zda má svého registrujícího ambulantního gynekologa a kdy proběhla vlastně poslední preventivní gynekologická prohlídka. To je automatická otázka u všech pacientek. Pokud zjistí nějaký gynekologický problém, vždycky odesílají k danému specialistovi, který pacientku vyšetří, zhodnotí a vždycky požadují nějaké písemné vyjádření k navrhované léčbě. Svědek netuší, jestli nějaké písemné vyjádření obdrželi u paní [jméno FO]. V dokumentaci našel zprávu z mamografie, nicméně ze zápisu lékařů není o tomto žádná zpětná vazba, není zápis, že by jakýkoliv lékař četl nebo reagoval písemně na ten nález. Jediný lékařský záznam, který popisuje výsledek mamografie je až v roce 2008, kdy tzv. výpis z dokumentace, to znamená jednotlivé léčebné kroky od první návštěvy pacientky až do té poslední, zmiňuje výsledek mamografie. To je výpis doktory [jméno FO] z rolku 2011, kde je právě popis z mamografie. Dle zápisu MUDr. [jméno FO] tento odesílal pacientku na mamografické vyšetření. Viděl výsledek té mamografie, ale i žádanku. Z dokumentace nevyplývá, že by v tomto případě čekali na výsledek. Od března nasadili stimulačního cyklus a přípravek Puregon. Kontraindikace v souhrnu léčebného přípravku Puregon je, nicméně v dnešní době standardně u pacientek, které mají diagnostikovaný karcinom prsu a nemají ještě ukončené reprodukční plány, to znamená, že nemají třeba dítě a je u ní indikovaná chemoterapie, tak standardně se provádí stimulace za účelem zamrazení vajíček, protože chemoterapie je toxická a likviduje samozřejmě tkáň ovária, a proto je to dnešní standardní postup.

10. Znalecké posudky MUDr. [jméno FO] a Prof. MUDr. [jméno FO], čtené vzhledem k tomu, že soudu byly poskytnuty pouze kopie a znalci nebyli vyslechnuti, jako listinné důkazy - odborná vyjádření, soud nepovažuje vzhledem k navazujícímu odůvodnění za podstatné, neboť se zabývají postupem žalovaného v době před tím, než došlo k úmrtí [jméno FO], konkrétně jsou ze dne [datum] a [datum], přičemž k úmrtí došlo až [datum].

11. Dále byl ve věci vyslechnut znalec navržený žalující stranou Doc. MUDr. [jméno FO], Ph.D. Ve svém písemném vyhotovení znaleckého posudku ze dne [datum], kromě nálezu a poskytnutých podkladů, uvedl následující závěry. Bylo povinností žalovaného po odeslání na mamografické vyšetření zajímat se o výsledek tohoto vyšetření, aplikaci přípravku Puregon nepovažuje za správnou. Na otázku, zda jednání žalované bylo v příčinné souvislosti s úmrtím [jméno FO] (ačkoliv otázka příčinné souvislosti v daném případě neměla být znalci pokládána) znalec uvedl, že na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Již z principu je nemožné predikovat další osud pacientky v případě, že by na něj bylo adekvátně reagováno. Uvedl však zároveň, že byl v roce 2016 příčinou jejího úmrtí. Tento závěr však znalec nijak nezdůvodnil. Na druhou stranu s ohledem na absenci jakékoliv diagnostické dokumentace do dubna 2008 znalec sám potvrdil, nelze logicky zpětně potvrdit ani vyvrátit, že již [datum] o karcinom skutečně šlo. Pravděpodobně s ohledem na velikost nádoru dle znalce však ano. S jistotou však predikovat, jaký by byl výsledek v roce 2016, pokud by byla provedena další vyšetření a odstranění ložiska, samozřejmě nelze.

12. Znalec byl soudem rovněž vyslechnut. Uvedl, že je znalcem v oboru onkologie, radioterapie více jak 10 let. Jako důchodce pracuje v hospici [právnická osoba]. Předtím pracoval v [právnická osoba], což je firma USA. Provozoval klinické studie nových léků, předtím jsem byl přednosta kliniky [právnická osoba] 13 roků. Vycházel z dokumentace, kterou jsem dostal od právního zástupce žalující strany. V úvodu výslechu uvedl, že měl k dispozici veškerou lékařskou dokumentaci, kterou potřeboval k vyhotovení posudku vyjma zápisu z vyšetření [datum]. Dále trval na tom, že žalovaný neposlal [jméno FO] na další vyšetření, přestože „to je normální.“ Použili kontraindikované léky, aniž se zajímali o další vyšetření. Ten lék prostě je vyroben s tím, že se nemá používat u těchto lidí (s nádorovým onemocněním). Onkologická léčba tady v tomto případě byla až po dvou letech, kdy už měl nádor tři a půl centimetrů. Po konfrontaci s názory MUDr. [jméno FO] uvedl, že co mají gynekologové ve standardech nezná, ale rozhodně je to velký risk. Chyba byla, že neprohlídli prso, až za dva roky. K onkologické péči uvedl, že to neví přesně, ale začalo to tak, že první návštěva byla [datum]. Paní podstoupila v nemocnici [právnická osoba] sonografické vyšetření prsou, podpažních jamek. Tam našli nádor. Potom [právnická osoba] provedli biopsii, kde se zjistilo, že tam je 60% estrogenních a 30% nádorových buněk s progresivními receptory. Potom následovala chemoterapie. Ta měla zmenšit ten nádor. Dále znalec uvedl, že pacientce bylo aplikováno 8 cyklů chemoterapie (v rozporu s výpovědí MUDR. [jméno FO]) a že nádor byl odstraněn [právnická osoba] (v rozporu s výpovědí MUDr. [jméno FO] i lékařskou dokumentací). Nakonec byla v [právnická osoba]. To byly doby, kdy se měnily standardy z hlediska menšího nádoru, kdy šlo chirurgicky vzít ze tkáně a udělat test na nejbližší uzliny, takže to bylo provedeno. Pokud se zvolí odstranění celého prsu nebo odstranění nádoru, je to jedno, riziko se dle znalce nezvyšuje, je to dnes dokázáno klinickou studií, kdy v roce 2012 byly publikovány výsledky dvacetiletého sledování pacientů zařazených do studia. Takže v roce 2009 ta situace byla jiná. Dle písemného posudku [datum] byla pacientce v zařízení doporučena tumorektomie a [datum] tumorektomii podstoupila. U jednání znalec připustil, že na konci roku 2009 byla pacientce doporučena tumorektomie, ale již v roce 2008 ji podstoupila, respektive v roce 2008 měla chemoterapii. Pak byla operace. Připustil tedy chybu v uvedeném roce. Místo pak ozářili kurativní dávkou. Dle znalce je medicína je hrozně jako variabilní prostor, variabilní příčiny a všechno možné. Tady samozřejmě nikdy nemůže někdo říct, že něco je takhle a tady v těchto případech. Je velmi vysoké procento toho, že to bylo špatně. Nezachycení toho nádoru v době, kdy mohl být daleko lépe léčen. Ten nádor roste dost dlouho. Znalec dále uvedl, že kdyby tam byla leze, vedle toho ještě, pak by to bylo jasné, že to je nádor zvlášť a ta původní leze tam někde je. A tam se ta leze zmalignizovala nebo už byla maligní a takhle to je. V té medicíně prostě jsou různé věci a nikdo to nemůže říct stoprocentně, ale má za to, že je tam velmi vysoká pravděpodobnost, že tohle se stalo. Dle znalce nové nádorové onemocnění souviselo s tím předcházejícím. Je to na stejném místě. Obě dvě ty leze, ta první tam nebyla při dalším tom, takže tam byla jenom jedna, ta vyrostla tady do toho a je to velmi pravděpodobné, že to tak je. Že měla ten nádor taky agresivní, takže se nepodařila ani ta další léčba, protože všecky ty věci jsou pravděpodobné. Nemůže říct, že ta chemoterapie to vyléčí, hormony to vyléčí, radioterapie to vyléčí. Ani jeden z těchto léčebných prostředků není stoprocentní. Na dotaz, zda znalec viděl následné lékařské zprávy, znalec potvrdil, že ano. Kopie zpráv [právnická osoba] a dokumentaci [právnická osoba], kde [jméno FO] zemřela. Dle znalce onemocnění, které se řešilo v tom [právnická osoba] na závěr, souvisí s tím původním onemocněním na 90%. Pokud byl vyzván znalce k objasnění tohoto závěru, projevil se u něj výpadek paměti. Připustil, že má zdravotní problémy. Uvedl, že vychází ze svých znalostí. Nemocná umírala na karcinom prsu, což je základní diagnóza, pak je tam plicní embolie, která v té konečné fázi, proto byla vlastně přijata do té nemocnice, nemohla dýchat atd. To byl ten nádor s metastázemi, protože ten nádor, dyž je tam tak dlouho, tak prostě vznikají metastáze a vznikají do plic, v játrech, tady někde v kostech žeberních a byla tam ta tromebolická nemoc oboustranná, takže nemocná nemohla dýchat, měla problémy s dechem a vlastně na to zemřela. Tam ještě to srdce jde vždycky na konci nepravidelně. Nádor byl odstraněný a byly tam metastázy, ale jestli lokálně to bylo posuzováno, to znalec nevěděl. Později znalce připustil, že neví jestli tam zbyla nějaká rezidua. Dle znalce je to prostě s tím nádorem, který tam byl léčený, ale jestli zůstal v tom prsu, jestli se to tam opakovalo, to v dokumentaci nevidí. Přesto jste přesvědčený, že tam ta příčina je, že se jednalo o metastáze jsou z toho nádoru. Podle znalce na základě studií, které byly v té době už známy postup nebo doporučení [právnická osoba] a následně [právnická osoba] byl chybný. Později znalec připustil, že neví, jaký standart byl ve vztahu k podávání léku Puregon v roce 2006. Ohledně závěrů k postupu žalované vycházel pouze z dokumentů předložených právním zástupcem žalobce a informací od něj. Dle svého vyjádření znalec nedisponoval ani závěrečnou zprávou MUDr. [jméno FO]. Znalce rovněž potvrdil, že [jméno FO] ukončila hormonální terapii pro intoleranci předčasně poté se nádor rozjel a zase byla léčena hormonálními léky. To by mohlo mít vliv i na ten následný průběh. Zda absolvovala [jméno FO] následné preventivní prohlídky nedovedl znalec s ohledem na nedostatek dokumentace upřesnit. Připustil, že nedokončila řádně ani chemoterapii. Dle znalce je dávka pět ze šesti dost velká na to, aby stačila. Na otázku soudu k rozpornosti tvrzení ohledně závěrů o lezi při vyšetření [datum]. a následně uváděných 90 procent pravděpodobnosti souvislosti původní léčby s úmrtím se však znalec nevyjádřil. Na dotaz, zda při operaci podle zpráv byl odstraněn dostatečný lem s nádorem znalce uvedl, že věří, že ano, ale prostě nikdy zase to není jisté. Po přímém dotazu soudu znalce připustil dřívější spolupráci s právním zástupcem žalobce.

13. K výslechu znalce soud uvádí následující. Znalec se původně k výslechu nechtěl dostavit. Na první předvoláni nereagoval a následně se písemně omluvil s tím, že po prodělané operaci má problém s mluveným projevem, vypadávají mu slova a jména, zřejmě forma afázie (pozn. porucha produkce a porozumění řeči, která vzniká při ložiskovém poškození mozku. klinický obraz afázie je velmi variabilní). Výpověď znalce vykazovala jisté nedostatky. Sám znalec připustil, že nestudoval veškeré standardy ve vztahu ke gynekologům, neměl k dispozici veškeré podklady, pouze ty, které mu předložila žalující strana. Závěr o 90% souvislosti mezi prvotním nádorovým onemocněním a následným smrtelným odůvodnil pouze logikou, nikoliv lékařskými zprávami. Příčinu úmrtí zmínil pouze obecně. Vycházel pouze z lokace nového nádorového onemocnění. Neměl ani zcela přehled o léčbě [jméno FO] v případě prvního nádorového onemocnění, zejména ve vztahu k neukončení cyklů chemo i radioterapie a změny pracoviště, nedisponoval závěrečnou zprávou [právnická osoba]. Určité rozpory panují i mezi písemným posudkem a vyjádřením znalce u jednání, kdy zpočátku některé skutečnosti potvrdit nemohl, u jednání již si však závěry byl jistý. V neposlední řadě byla u jednání patrná vazba mezi právním zástupcem žalobce a znalcem pravidelným očním kontaktem po položených otázkách, kterou později znalec i potvrdil s tím, že dříve spolupracovali ve farmaceutickém prostředí. Tyto skutečnosti vedli k soud k tomu, že závěry znalce Doc. Mudr. [znalec], Ph.D. nelze pro rozhodnutí ve věci, vyjma skutečností vypsaných ze zdravotnické dokumentace, použít.

14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. S ohledem na dobu, kdy mělo k tvrzenému porušení povinnosti žalovaného dojít, v roce 2006, je na posuzovanou věc potřeba aplikovat v souladu s § 3079 ve spojení s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ''NOZ''), hmotněprávní úpravu účinnou v dané době, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ''SOZ'') a zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. To platí i pro úpravu případného promlčení nároku dle § 106 odst. 1 SOZ. V souladu se standartně v judikatuře a literatuře přijatým výkladem § 444 odst. 3 SOZ, je jeho prostřednictvím pozůstalým poskytnuta náhrada za imateriální újmu, která jim vznikla v souvislosti s usmrcením blízké osoby. Ústavní soud ČR k tomu v rámci rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 16/04 dodal, že není přípustné rozšiřovat nároky pozůstalé osoby nad nároky v zákoně výslovně stanovené (§ 444 SOZ a § 449a SOZ), připustil však, aby pokud se jednorázová náhrada za ztrátu blízké osoby nejeví jako dostatečná satisfakce za újmu imateriální povahy, tj. pokud by ztráta blízké osoby zasáhla do osobnostní sféry pozůstalého do té míry, že by se odškodnění poskytnutí dle § 444 odst. 3 SOZ jevilo jako nedostatečné, je možné, aby se pozůstalý domáhal další satisfakce v rámci ochrany osobnosti dle § 11 a 13 SOZ. 3 15. Podle ust. § 444 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (SOZ), (1) Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. (3) Za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč, b) každému dítěti[Anonymizováno]240 000 Kč, c) každému rodiči 240 000 Kč, d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč, e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč, f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč. Podle § 11 SOZ Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Dle § 13 (1) SOZ má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. (2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. (3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

16. Podmínkou vzniku odpovědnosti za škodu je porušení či nesplnění určité právní povinnosti, přičemž dle staré právní úpravy nebylo rozhodující, zda došlo k porušení povinnosti uložené právním předpisem či smlouvou, neboť § 420 odst. 1 starého občanského zákoníku pouze stanovil, že „každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti“. Porušením povinnosti může být i tzv. postup non lege artis, tedy neposkytnutí zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, či nerespektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Chybný lékařský zákrok lze zpravidla prokázat znaleckým posudkem či vyjádřením jiného odborníka z daného oboru. Mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou musí být dána příčinná souvislost.

17. Nejvyššího soudu (viz závěr velkého senátu ve věci [spisová značka], který soud dále pro vyčerpávající odůvodnění cituje) setrvale vychází ze závěru, že o vztah příčinné souvislosti jde, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Současně však upozorňuje na to, že odpovědnost nelze neomezeně činit závislou na kauzalitě, neboť by to mohlo vést k zákonu neodpovídajícímu a ve společenských poměrech neúnosnému ukládání povinnosti nahradit škodu. Je-li tu více příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Soubor C 8673). Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoli faktické příčiny, sebevíce vzdálené od škodního následku, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a které podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti mají zpravidla (typicky) za následek způsobení určité škody (tzv. adekvátní příčinná souvislost). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků, adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, č. 177/2007 Sbírky ÚS, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, a ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 83/2019, nebo v literatuře Knappová, M., Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek II, 3. vydání, Praha, ASPI, 2002, s. 459). Tato tzv. teorie adekvátnosti kauzálního nexu vychází z toho, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit její náhradu tam, kde škůdce škodu způsobil, ačkoli mu lze vytknout, že ji způsobit nemusel, že mohl jednat jinak. Tato odpovědnost tedy předpokládá, že vůbec bylo v lidských silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou újmu. Předestřené obecné pojetí příčinné souvislosti se v zásadě prosadí bez ohledu na konkrétní povahu vzniklé škody, neboť zákon nemá žádnou speciální úpravu pro určitou oblast škod, tedy ani pro tzv. medicínské spory. V rámci uplatňování nároků na náhradu škody na zdraví ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče a prokazování rozhodných skutečností, včetně příčinné souvislosti, akceptovala judikatura určitá specifika v procesní rovině, zejména možnost obrácení důkazního břemene (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), případnost pravděpodobnostně formulovaných závěrů znalce (jak Nejvyšší soud podotknul v již odkazovaném rozsudku sp. zn. [spisová značka], s ohledem na složitost biologických procesů je takováto formulace závěru pochopitelná a v praxi znaleckého dokazování v oboru zdravotnictví nikoli výjimečná) i to, že nelze vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta, nicméně existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující; nestačí tu pouhá naděje na vyléčení, či obecné konstatování obvyklé padesátiprocentní pravděpodobnosti vyléčení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru se jeví vhodné dodat (i s ohledem na bod 27 nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3416/20), že se nejedná o arbitrární a odlišný výklad hmotného práva (pojetí příčinné souvislosti), ale toliko procesní zvážení míry důkazu, tedy pravidla určujícího, kdy lze skutečnost pokládat za prokázanou, tj. kdy je důkaz podán (viz též Lavický, P.: Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 22 a násl.), respektive odůvodnění zvýšené míry důkazu ve sledované oblasti (viz opět Lavický, P., citované dílo, s. 22 a násl.).

18. Značná složitost procesů v lidském těle, omezenost lidského poznání, individuální rozdíly mezi fyziologií každého člověka i faktory ovlivňující jeho zdravotní stav mohou nepochybně v řadě případů činit obtížně seznatelnými veškeré podstatné skutečnosti pro posouzení existence příčinné souvislosti ve výše předestřeném pojetí jakožto nezbytného předpokladu pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody vůči poskytovateli zdravotní péče. Na obtíže s jednoznačným zjištěním kauzality, jež jsou někdy zvláště těžce překonatelné ve sporech týkajících se dopadů pochybení v medicínských sporech, reaguje tzv. teorie ztráty šance, a to jinak koncipovaným pojetím újmy, kterou je již právě samotná ztráta šance. Jak zdůrazňuje odborná literatura, nemělo by jít o procesní nástroj ke snížení důkazního standardu, ani o založení tzv. probabilistické proporcionální odpovědnosti vycházející při stanovení existence příčinné souvislosti z pravděpodobnosti, v jaké bylo určité jednání příčinou určitého následku, což se následně promítá i do roviny výše určení náhrady újmy (viz Doležal, A., Doležal, T.: Kauzalita v civilním právu se zaměřením na medicínskoprávní spory, Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2016, s. 184 a s. 186). Újmou v pojetí této teorie tedy není skutečně způsobená újma, ale již sama ztracená příležitost (šance), čemuž odpovídá též to, že kompenzována může být právě tato ztracená příležitost. Stěžejní pro danou teorii, snažící se překlenout problém prokázání příčinné souvislosti se vzniklou újmou, tedy je umělá konstrukce šance jako právního statku (k tomu viz též Melzer, F., Tégl, P. a kol.: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894 - 3081. Praha: Leges, 2018, s. 498). Ve vztahu k této újmě je pak posuzována příčinná souvislost s protiprávním jednáním (jinak řečeno, nezkoumá se existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou újmou na zdraví či na životě, ale mezi protiprávním jednáním a újmou v podobě ztráty šance na uzdravení, respektive přežití). Lze dodat, že i v evropském kontextu přitom tato doktrína, v podstatě přelévající procesní institut míry důkazu do hmotného práva, budí značné kontroverze (k tomu viz Koziol, H.: Harmonisation and fundamental questions of European tort law, Wien: Jan Sramek Verlag, 2017, s. 106 a násl.) a nelze ji jednoznačně mít za odpovídající vývoji evropské rozhodovací praxe [k rozdílnému přístupu k dané teorii v jednotlivých státech viz též Infantino, M., Zervogianni, E. (eds): Causation in European Tort Law, Cambridge University Press, 2017, s.

644. Ostatně též ve věci řešené ve Velké Británii – Gregg v. Scott, kterou ve svých úvahách o aplikovatelnosti dané teorie zmínil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 1919/08, byla v konečném rozhodnutí, stejně jako v předcházejících obdobných sporech, doktrína ztráty šance odmítnuta [viz Holčapek, T.: Dokazování v medicínskoprávních sporech, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 179, či Oliphant, K.: Anglické právo a proporcionální odpovědnost in Tichý, L. (eds) Prokazování příčinné souvislosti multikauzálních škod, Praha: Univerzita Karlova, 2010, s. 37]. Pro inkorporaci takto pojaté teorie ztráty šance do vnitrostátní soudní aplikační praxe by bylo třeba již s ohledem na základní princip vázanosti soudu zákonem najít pro ni oporu v příslušných zákonných předpisech a jejich interpretaci. V tomto směru nelze přehlédnout, že ztráta šance není sama o sobě právním statkem výslovně chráněným normami občanského práva, respektive úpravou odpovědnosti za škodu. Občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 zajišťoval náhradu hmotné škody (ve formě skutečné škody a ušlého zisku nahrazovaných podle § 442 obč. zák.), dále škody na zdraví prostřednictvím specifických nároků odvozených od povahy utrpěné škody a jejich dopadů na život poškozeného (§ 444 a násl. obč. zák.), a dále náhrady poskytované v případě usmrcení blízké osoby (§ 444 odst. 3 obč. zák.). Lze ovšem uvážit, zda je možné revidovat dosavadní pojetí škody a za pomoci jiného než jazykového výkladu daných ustanovení, zejména podle jejich systematiky, smyslu a účelu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 646/2018, respektive zejména již zmiňovaný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a na něj navazující rozhodnutí, za pomoci uváděných kritérií účelu zákona, historie jeho vzniku, systematických souvislostí nebo některých z principů majících svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku) dospět k závěru o ztrátě šance jako o specifickém právním statku chráněném normami civilního deliktního práva, zejména zda by v daném případně obstál analogický výklad zmíněných norem, který by i ztrátu šance umožnil subsumovat pod ustanovení zakládající povinnost k náhradě utrpěné škody. V tomto směru je třeba připomenout, že odpovědnost za škodu podle rozhodné úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ze své podstaty směřovala k reparaci protiprávním jednáním narušeného právního stavu, případně ve výslovně stanovených případech k poskytnutí satisfakce (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, komentář k § 420, s. 1202), aniž by na ni bylo pohlíženo jako na abstraktní, od reality odtržený institut, byla naopak imanentně spjata s újmou vzniklou poškozenému (srov. znovu přiměřeně Holčapek, T. citované dílo s. 172), přičemž mimo funkci reparační plnila též funkci prevenční spočívající v ovlivňování jednání osob tak, aby ke vzniku škody nedošlo (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 179/2018). Ztotožnění narušeného stavu zakládajícího odpovědnostní vztah mezi pacientem a poskytovatelem zdravotní péče se ztrátou šance na uzdravení či vyhnutí se zdravotním komplikacím jako specifickým právním statkem by předně neumožňovalo zákonným způsobem předjímanou reparaci, neboť by nebylo možné určit faktickou újmu, od níž se odvíjí stanovení náhrady. Myslitelná by byla toliko od potenciální újmy odvozená satisfakce, jež by se nutně pohybovala v rovině hypotetických úvah a spekulací s ohledem na nemožnost zjistit a postihnout veškeré relevantní faktory působící na konkrétního člověka. Přijetí ztráty šance jako samostatného právního statku by s sebou přineslo řadu dalších dopadů - možnost souběžného uplatnění nároků na náhradu škody způsobené ztrátou šance a na náhradu skutečně nastalé škody na zdraví či životě nebo možnost uplatnění nároku na kompenzaci i v případě, že k samotnému negativnímu následku nakonec nedošlo a újma ve faktické rovině vůbec nenastala. Nárokovaná náhrada by se tak mohla multiplikovat či být poskytována bez vazby na reálně utrpěnou újmu, což by se ve své podstatě vymykalo koncepci náhrady škody a míjelo s její reparační funkcí. Rovněž by bylo třeba nalézt opodstatnění z hlediska systematiky právního řádu pro to, aby byla táž úprava nároků z civilních deliktů aplikována rozdílně ve vztahu k oblasti medicínskoprávních sporů, ve vztahu k nimž je daná doktrína nejčastěji vzpomínána (viz shora zmíněné texty a níže uvedená rozhodnutí Ústavního soudu), a nikoliv ve vztahu k jiným situacím, v nichž může protiprávní jednání jednoho snížit šance jiného na dobrý zdravotní stav či přežití, a konstruovat tak bez adekvátního normativního podkladu specifickou variantu přísné odpovědnosti, aniž by se v tomto případě jednalo o zákonem vyjádřený právněpolitický zájem na širším přístupu k ochraně osob postihnutých škodlivými událostmi (k vyjádření zájmu na striktnější formě ochrany prostřednictvím speciální skutkové podstaty náhrady škody viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2543/2010).

19. Akceptace specifické formy újmy výlučně v medicínskoprávních sporech (bez náležitého normativního zmocnění) by tedy byla značně arbitrární a neobstála by jako systémově konformní řešení, což by ostatně bylo možné říci i o jejím případném vztáhnutí na veškeré újmy na životě nebo zdraví, neboť i ohledně hmotné škody by mohla vyvstávat otázka, zda její povaha jednoznačně vylučuje, aby se uplatnila doktrína ztráty šance, a zda existuje náležitý právní důvod pro rozdílně pojímané následky protiprávního jednání z pohledu totožné úpravy civilních deliktů. Pokud by pak ztráta šance měla být v zájmu jednotného výkladu dotčených norem vztažena ke všem typům škody (tj. i hmotné), pak by byla stěžejní reparační funkce náhrady škody v podstatě potlačena na úkor satisfakční a spory z civilních deliktů by se přesunuly do hypotetické a spekulativní roviny potenciálních újem v podobě ztráty šance, což by ve svém důsledku vedlo k narušení principu právní jistoty a obtížné předvídatelnosti práva (oba tyto principy přitom představují předpoklad obecné důvěry občanů v právo a systém soudů, tedy i fungování právního státu – viz též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 2. 2011 ve věci Ştefănică a ostatní proti Rumunsku, č. stížnosti 38155/02, či nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 825/20). Uvedené by dále mohlo vést k rozhojnění sporů a k rozmělnění preventivní funkce náhrady škody, neboť pro jednajícího by v řadě situací mohlo být obtížně rozlišitelné, zda jeho počínání není s to ovlivnit šance jiného na zachování či kvalitu jeho hmotných nebo nehmotných statků.

20. Z úvah vyslovených v rámci obiter dicta v kasačním nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3416/20 je zřejmá akcentace výkladu klonícího se k začlenění teorie ztráty šance (či nějaké její alternativy) do interpretace právních norem, opírající se o tezi, že přísnější pojetí odpovědnostních vztahů ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče systémově prospěje zlepšení úrovně zdravotních služeb a tím i zdraví a ochraně života jako ústavně chráněných hodnot. Jakkoliv je zlepšování kvality zdravotní péče nepochybně žádoucím a celospolečensky prospěšným cílem navázaným na ústavně chráněné statky jako je život a zdraví, nelze odhlédnout od toho, že systém poskytování zdravotní péče je po odborné, personální, organizační i finanční stránce natolik komplexní a mnohovrstevný, že je poněkud problematické, aby soud bez potřebných znalostí a podkladů jednoznačně konstatoval prospěšnost či neprospěšnost určitého pojetí odpovědnosti poskytovatelů. V tomto směru lze poukázat například na problém tzv. defenzivní medicíny, provázející narůstající tendenci pacientů volat lékaře k právní odpovědnosti v případě nepříznivých léčebných výsledků, jež u zdravotníků vyvolává nejistotu, kterou pak řeší prováděním zbytečných vyšetření a nasazování všech dostupných léčebných postupů bez uvážení aplikace klinického úsudku a kritického posouzení, zda z toho má pacient skutečně prospěch (viz Sláma, O. in Kuře, J., Petrů, M.: Filosofie medicíny v českých zemích, Praha: Triton, 2015, s. 259).

21. Problematika defenzivní medicíny je rozpracována zejména v zahraniční literatuře, jež v návaznosti na zkušenosti s vývojem v jednotlivých státech poukazuje na řadu problematických aspektů. Zbytečné vyšetřovací a léčebné úkony činěné z obav před soudním sporem mají jako každé jiné lékařské úkony svá rizika s potenciálními negativními dopady na zdraví pacienta, snižuje se ochota přistupovat k potenciálně rizikovým úkonům, zvyšuje se nákladnost zdravotní péče, zhoršuje se tím optimalizace alokace omezených zdrojů ve zdravotnictví či ochota pojistitelů sjednávat pojištění zdravotnickým zařízením, snižuje se i stav zdravotníků a jejich výkonnost. Publikované studie hovoří i o tom, že dostupné důkazy nepodporují závěr, že by zlepšování kvality péče prospívala hrozba negativních dopadů při pochybení při péči. Zahraniční zkušenost dále poukazuje na to, že gradace soudních sporů si někde vyžádala naopak i nezbytnost zákonné limitace uplatňovaných nároků v zájmu zachování fungování systému zdravotní péče. Rovněž je zmiňována vhodnost mechanismů volených v některých státech, jež v tomto směru přistupují k alternativnímu řešení sporů, a je poukazováno na koncepční problém, zda je na stávající medicínu třeba pohlížet jako na vědu založenou na jednoznačném exaktním a přesném poznání a pojímající lidský organismus jako stroj způsobilý k opravě, či jako na stále nedokonalé umění pravděpodobnosti v mnohém dosud neznámém lidském organismu.

22. Tento přehled ilustruje, že lze mít pochybnosti, zda bez zhodnocení širších mimoprávních souvislostí, a to způsobem, jenž se vymyká pouhé interpretaci norem a jenž spíše přísluší zákonodárci než soudu, lze jednoznačně konstatovat, že koncipování širší odpovědnosti poskytovatelů zdravotnických služeb zahrnující též odpovědnost za ztrátu šance by bylo v obecné rovině jednoznačným přínosem pro ochranu života a zdraví, a to navíc přínosem natolik intenzivním a zásadním, aby opodstatnil odklon od textu zákona (§ 420 obč. zák.), a tedy i narušení principu právní jistoty a zásady rovnosti před zákonem. Rovněž nahlíženo z širšího kontextu relevantních právních norem, přelévá-li doktrína ztráty šance v podstatě procesní otázku prokazování kauzality v medicínskoprávních sporech do roviny hmotného práva (tím, že poškozeného tíží důkazní břemeno jen ohledně příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a ztrátou šance, nikoliv již újmou samotnou), pak by pro tento přesun měly být dány dostatečné důvody, zejména absence možnosti ponechat řešení dané otázky v procesní rovině. Jak přitom bylo vyloženo výše, specifika sporů mezi poskytovatelem zdravotní péče a poškozeným, v nichž se poškozený začasté může nacházet v obtížné důkazní situaci, a to právě i v otázce prokázání příčinné souvislosti, byla dosavadní judikaturou reflektována v procesní rovině (viz výše) a lze mít za to, že zvýšené obtíže poškozených v těchto sporech dostát svým procesním povinnostem (unesení důkazního břemene) lze kompenzovat adekvátními nástroji v rovině procesního práva. Ani z tohoto úhlu pohledu se tak nejeví důvodu pro výklad inkorporující teorii ztráty šance do výkladu deliktního práva coby metodu prolamující jeho základní zásady.

23. Ve světle uvedeného tedy nelze mít za to, že by si účel zákona, systematické souvislosti či princip mající svůj základ v ústavně konformním výkladu právního řádu žádaly, aby se soud odchýlil od znění dotčeného zákona (v daném případě § 420 obč. zák.). Při uvážení hodnot v podobě vázanosti zákonem, zásady rovnosti před zákonem (jíž je třeba vnímat i ve vztahu k ostatním potenciálním škůdcům a poškozeným), předvídatelnosti práva a právní jistoty, jakož i významu stěžejních chráněných hodnot, jako je život (viz čl. 6 Listiny) a zdraví v mezích zákona (viz čl. 31 a čl. 41 Listiny, předpokládající ochranu zdraví v mezích zákonných předpisů), Nejvyšší soud neshledal, že by byly dány jednoznačné a dostatečně přesvědčivé důvody pro natolik široký výklad § 420 obč. zák., jenž by umožňoval pokládat ztrátu šance za chráněný statek srovnatelný se škodou na zdraví ve smyslu tohoto ustanovení. Zákonné normy umožňují i ve vztahu k újmám vzniklým v důsledku chybných postupů ve zdravotnických zařízeních domáhat se adekvátní kompenzace, případně též satisfakce. Závěr o přínosnosti zpřísněné povinnosti k náhradě škody nevyžadující zjištění vztahu příčinné souvislosti není možno vyslovit na základě pouhé interpretace zákona, již s ohledem na komplexnost systému veřejného zdravotnictví a složitost dané problematiky ilustrovanou odbornými statěmi zabývajícími se dopady rozhojnění soudních sporů na celkovou kvalitu zdravotní péče. Povšechný úsudek soudu by tedy v tomto směru byl poněkud spekulativním a nevěrohodným. Obtíže fakticky vznikající při zjišťování a dokazování vzniku újmy v souvislosti se zdravotní péčí jsou pak překonatelné nástroji procesního práva, což rovněž ubírá na přesvědčivosti závěru o nezbytnosti akceptace ztráty šance jakožto svébytného právem chráněného statku v rámci ochrany stěžejních statků chráněných právním řádem jako je život a zdraví. Tímto závěrem velkého senátu je překonán právní názor vyslovený v již citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 41/2017, podle nějž snížil-li zjištěný postup odborného zdravotního[Anonymizováno]personálu non lege artis šanci postižené pacientky na přežití, šlo (bez ohledu na dovozené procentní vyjádření tohoto snížení) o zásah do jejích osobnostních práv, který ovlivnil i samotný fatální výsledek tohoto léčení, a zasáhl tak do osobnostních práv pozůstalých osob. V obecné rovině však nelze vyloučit, že porušení povinnosti postupovat lege artis může s ohledem na provázanost poskytovaných zdravotních služeb s nanejvýš osobní sférou každého jedince vést (nehledě na to, zda ve výsledku dojde k újmě na zdraví) k nejistotě, útrapám, psychickému strádání v důsledku neúměrného znejistění apod., nepřiměřeně narušujícím soukromí či integritu tímto postupem zasažené osoby, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou, což by (podobně jako například nedostatečné poskytnutí informací zdravotnickým zařízením - srov. více rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017) případně mohlo vést ke vzniku újmy v podobě zásahu do osobnostních práv takto dotčené osoby ve smyslu § 11 obč. zák. Tento závěr podporuje vývoj právní úpravy prohlubující autonomii pacienta a jeho specifická práva, podstatně rozšířená zejména zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, účinným od 1. 4. 2012. Právě z práva pacienta na určitý standard zacházení při provádění lékařských zákroků by bylo možno dovodit existenci specifického nároku označitelného za nárok ze ztráty šance na vyléčení, jestliže došlo k postupu non lege artis, avšak přesné důsledky z hlediska tradičních nároků nejsou dostatečně přesně určitelné. I když nelze spolehlivě doložit vztah příčinné souvislosti k jednotlivým dílčím nárokům vyjmenovaným v § 444 až 449 obč. zák., není vyloučen zásah do osobnostních práv pacienta tím, že mu nebyla poskytnuta odborná péče na náležité úrovni a on tím byl zasažen na nejcennější hodnotě, jíž je lidské zdraví, a musí se vnitřně vypořádat s tím, že byl zbaven možnosti dosáhnout uzdravení či dosažení předpokládaného zdravotního stavu. Jde o ryze osobnostní nárok nemajetkové povahy, odlišný od uvedených dílčích nároků. V tomto směru tedy dovolací soud akceptuje závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3416/20, to ovšem pouze ve vztahu k osobě pacienta, nikoliv k osobám dalším, to znamená vůči tzv. druhotným obětem. Vzhledem k tomu, že osobnostní práva tohoto typu nepodléhají podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dědění, nemohli žalobci získat aktivní legitimaci k uplatnění takového nároku ani jinou cestou.

24. Lze uzavřít, že na zavázání poskytovatele zdravotní péče k náhradě škody bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti jednání se škodlivým následkem coby jedné z podmínek obecné odpovědnosti ve smyslu § 420 obč. zák. by bylo možné pohlížet jako na ukládání povinnosti bez náležitého zákonného podkladu (k extenzivnímu či analogickému výkladu zákonných norem přitom soud neshledal důvody), vymykající se systémové koncepci institutu náhrady škody a přesouvající jej bez náležitého opodstatnění do roviny zcela hypotetické a spekulativní. Specifický osobnostní nárok pacienta charakterizovaný v předchozím odstavci je pak vázán jen na osobu, jíž byla neodpovídajícím způsobem poskytována lékařská péče.

25. Ve vztahu k [jméno FO] probíhá spor u Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka], který řeší otázku škody způsobené právě její osobě jako pacienta. Z posledního zrušovacího rozhodnutí Vrchního soudu čj. [spisová značka] vyplývá stanovisko odvolacího soudu, že postup žalované nebyl leges artis, a že zásah do osobnosti pacientky byl intenzivní a bude zjevně na místě poskytnutí zadostiučinění v peněžité formě. Nutno však dodat, že žalobu podávala ještě [jméno FO] za svého života v souvislosti s prvotní léčbou nádorového onemocnění a tedy ve shodě s citovanými závěry nálezu, dle kterého v obecné rovině nelze vyloučit, že porušení povinnosti postupovat lege artis může s ohledem na provázanost poskytovaných zdravotních služeb s nanejvýš osobní sférou každého jedince vést (nehledě na to, zda ve výsledku dojde k újmě na zdraví) k nejistotě, útrapám, psychickému strádání v důsledku neúměrného znejistění apod., nepřiměřeně narušujícím soukromí či integritu tímto postupem zasažené osoby, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou, což by případně mohlo vést ke vzniku újmy v podobě zásahu do osobnostních práv takto dotčené osoby.

26. V tomto sporu však jde o jiný případ. Žalobce se domáhá nemajetkové újmy odvozené od újmy pacientky, v souvislosti s jejím umíráním a smrtí. Smrt nastala [datum], tedy necelých 8 let po chirurgickém odstranění prvotního nádoru. Ačkoliv byl žalobce opakovaně vyzván k prokázání souvislosti mezi prvotním nádorovým onemocněním a smrtí poškozené, respektive mezi postupem žalované spočívajícím v nezájmu o výsledek mamografického vyšetření a podávání přípravku Puregon a úmrtím, tuto skutečnost se žalobci nepodařilo prokázat. Jediným, kdo takovou souvislost připouštěl, a to ještě ve vztahu toliko mezi nádorovými onemocněními, byl znalec [znalec], jehož závěry však soud z výše uvedených důvodů nemůže přijmout. Naopak znalec [znalec] výslovně uvedl, že takovýto závěr by byla spekulace. Tedy nepřipustil ani určitou míru ztráty šance. Otázky taky vyvolává skutečnost, zda pacientka v době, kdy zahájila léčebný proces u žalovaného, nádorovým onemocněním již trpěla a její následný přístup k léčbě prvotního nádorového onemocnění, tedy předčasné ukončení chemoterapie i hormonální léčby a volba jiného než doporučeného postupu. Tyto všechny skutečnosti by rovněž mohly mít zásadní vliv na příčinu úmrtí a tedy i příčinnou (ne)souvislost s postupem žalované. Nicméně, i kdyby nebylo možné spolehlivě doložit vztah příčinné souvislosti k jednotlivým dílčím nárokům vyjmenovaným v § 444 až 449 SOZ (a odvozených nároků dle § 11 a 13 SOZ), není sice vyloučen zásah do osobnostních práv pacienta, jde však o ryze osobnostní nárok nemajetkové povahy, odlišný od dílčích nároků, které jsou předmětem tohoto sporu. Takovýto zásah by se týkal tedy pouze ve osoby pacientky, manželky žalobce, nikoliv tzv. druhotných obětí, jimiž je v dané věci žalobce. Závěry o zásahu do práv pacientky by však nebylo možno akceptovat a vztáhnout na úmrtí poškozené, které nastalo o 8 let později, bez přesvědčivých skutkových závěrů o příčinné souvislosti.

27. Žalobce neprokázal, že došlo u manželky žalobce k další progresi předmětného nádorového onemocnění v důsledku nesprávného lékařského postupu žalovaného, ani že v důsledku postupu žalovaného dne [datum] manželka žalobce tomuto onemocnění podlehla, přičemž žalobce se domáhal nemajetkové újmy, specifického nároku odvozeného od povahy utrpěné škody a dopadu na život poškozené. Proto soud žalobu zamítnul.

28. Soud se rovněž ztotožňuje s námitkou žalované strany ohledně promlčení uplatněného nároku (který soudem však nebyl shledán jako důvodný). SOZ v rámci § 106 odst. 1 stanovil, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (subjektivní lhůta). Pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 106 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je rozhodující den, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Předpoklady úspěšného uplatnění práva na náhradu škody na zdraví jsou porušení právní povinnosti ze strany zdravotnického zařízení tím, že zdravotnický pracovník porušil povinnost poskytovat zdravotní péči v duchu lege artis, dále prokázání existence škodlivého následku na straně pacienta a v neposlední řadě příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklým škodlivým následkem. Z uvedeného vyplývá, že zákonné slovní spojení „kdy se poškozený dozví o škodě a kdo za ni odpovídá“ nepokrývá pouze informace o ustáleném zdravotním stavu pacienta, ale obsahuje také další předpoklady možnosti uplatnění práva před civilním soudem (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. [spisová značka] 834/15). Promlčecí doba nároku počala běžet nejpozději v momentě smrti manželky, od které žalobce svůj nárok odvozuje, tedy dne [datum] a její běh skončil dne [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum], tedy téměř o jeden rok později. Není přitom pochyb o tom, že se žalobce si byl vědom, kdo alespoň hypoteticky za uplatněný nárok zodpovídá, když se manželka ještě za života žalobou ze dne [datum] u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] domáhala vůči žalované přiznání náhrady nemajetkové újmy. Pokud současně žalobce odvozuje svůj nárok na nemajetkovou újmu z úzké vazby na svoji manželku, lze prakticky vyloučit, že by o tomto sporu a potencionálním škůdci neměl povědomí už v době její smrti.

29. Nad rámec výše uvedeného se soud ztotožňuje s názorem žalovaného, že je potřeba, aby žalující strana uvedla významná skutková tvrzení tak, aby nároky uplatněné z titulu ochrany osobnosti nebyly totožné s nároky z titulu náhrady škody, jinými slovy je potřeba uvést skutečnosti ohledně tzv. „převisu“ nad nároky uplatněné z titulu náhrady škody na zdraví. Nároky z titulu náhrady škody na zdraví jsou speciálními nároky ve vztahu k obecným nárokům vzniklým v režimu ochrany osobnosti, přičemž dvojím hodnocením nemajetkové újmy, a to v rámci náhrady škody na zdraví a v rámci řízení na ochranu osobnosti by nepochybně došlo k porušení principu proporcionality a právní zásady ne bis in idem. Pokud tedy má být přistoupeno vedle náhrady dle § 444 odst. 3 SOZ k další satisfakci dle § 13 SOZ, je potřeba, aby žalující strana uvedla významná skutková tvrzení tak, aby nároky uplatněné z titulu ochrany osobnosti nebyly totožné s nároky z titulu náhrady škody, jinými slovy je potřeba uvést skutečnosti ohledně tzv. „převisu“ nad nároky uplatněné z titulu náhrady škody na zdraví. Pokud se žalobce zároveň domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu porušení jeho práv na ochranu osobnosti, je potřeba tvrdit a prokazovat onu zvýšenou intenzitu a okolnosti, které by odůvodňovaly odškodnění nad rámec § 444 odst. 3 SOZ. Takovéto skutečnosti však žalující strana neuvedla, a jako jediný důkaz navrhla výslech žalobce, který se však přes výzvu soudu k jednání nikdy nedostavil. Soud rovněž připomíná, že unesení břemena důkazního v podobě výslechu účastníka by přinejmenším mělo předcházet unesení břemena tvrzení, což se v dané věci nestalo.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k úspěchu žalovaného ve sporu. I když rozhodování soudu záviselo do značné míry na posouzení znalců a byla by možná i úvaha o aplikaci ustanovení § 150 os.ř., protože jak vyplývá z rozhodnutí vrchního soudu shora citovaného, k jistému pochybení ze strany žalovaného postupem non leges artis došlo, žalobce vstupoval do řízení bez jediného důkazu o příčinné souvislosti s tímto postupem a smrtí manželka a navíc, výše uplatněného nároku výrazně, a to řádově v 10ti násobcích, převyšoval standardy nemajetkové újmy přiznávané dle našeho právního řádu. Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla z původní částky [částka] o polovinu zvýšena, překročeny 2 hodiny jednání, z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla z původní částky [částka] o polovinu snížena, z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně patnácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Poučení:

Poučení