8 C 2/2020-25

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně], zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného], o zaplacení 21 161,37 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni -) částku ve výši 8 577,94 spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 14 273,24 od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 11 433,04 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 8 577,94 Kč od [datum] do zaplacení, a -) částku ve výši 12 383,43 spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 12 383,43 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do výše 200 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 100 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 299 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v níže uvedených obdobích v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného] (za období od [datum] do [datum]) ve výši 16 752,36 Kč dle faktury [číslo]). Zaplacení částek z faktury [číslo] žalovaný uznal co do důvodu a výše dne [datum] a zavázal se zaplatit dluh ve splátkách (pod hrozbou jejich ztráty). Žalovaný do podání žaloby zaplatil k dluhu z faktury [číslo] částku 2 479,12 Kč dne [datum], 2 840,20 Kč dne [datum] Kč a 2 855,10 dne [datum]. Dále žalobkyně vyúčtovala nárok z titulu smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením faktury [číslo] dále odběr za období [datum] až [datum] ve výši 12 583,43 Kč (vč. smluvní pokuty 200 Kč za prodlení se zaplacením záloh) dle faktury [číslo]. Na další nároky neuhradil žalovaný ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila již v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne [datum] a platebního kalendáře bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, ze které se žalobkyně zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [adresa žalovaného], pro provoz domácnosti, a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy; měsíční záloha původně ve výši 2 300 Kč.

5. Z informací pro zákazníka – spotřebitele bylo mimo jiné zjištěno, že neobsahuje žádnou informaci o příp. sjednaných smluvních pokutách.

6. Z faktury [číslo] ze dne [datum] ([variabilní symbol]) a dohody o uznání a splátkách dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uznal mimo jiné svůj dluh ve výši 16 752,36 Kč z faktury [číslo] se splatností dne [datum], a zavázal se jej splatit 6 měsíčními splátkami 2 855,10 Kč od [datum] Dohodou bylo rovněž sjednáno, že se vyjma samotného uznání dluhu tato dohoda ruší, pokud žalovaný nezaplatí řádně byť jedinou sjednanou splátku dluhu.

7. Z faktury [číslo] (var. symbol [číslo]) ze dne [datum] bylo zjištěno, že za nezaplacení předchozí faktury ze dne [datum] byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 100 Kč.

8. Z faktury [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyní byla vyúčtována žalovanému částka nedoplatku ve výši 12 583,43 Kč splatného dne [datum], a to za odběr elektřiny za zúčtovací období od [datum] do [datum] ve výši 12 383,43 Kč a 200 Kč smluvních pokut za prodlení se zaplacením záloh, z nichž 100 Kč není předmětem této žaloby.

9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě shora uvedených vyúčtování ve smyslu § 142a občanského soudního řádu.

10. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala umožnit odběr plynu v odběrném místě [adresa žalovaného], pro provoz domácnosti, a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy; měsíční zálohy za odběr plynu byly sjednány původně ve výši 2 300 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému odběr fakturou [číslo] ze dne [datum], a následně byla uzavřena mezi účastníky dohoda o uznání a splátkách dluhu ze dne [datum], ve které žalovaný uznal mimo jiné svůj dluh ve výši 16 752,36 Kč z faktury [číslo] se splatností dne [datum], a zavázal se jej splatit 6 měsíčními splátkami 2 855,10 Kč od [datum] Dohodou bylo rovněž sjednáno, že se vyjma samotného uznání dluhu tato dohoda ruší, pokud žalovaný nezaplatí řádně byť jedinou sjednanou splátku dluhu. Žalovaný neuhradil řádně již první splátku, druhou pak ve splatnosti neuhradil vůbec, když uhradil 2 479,12 Kč dne [datum], 2 840,20 Kč dne [datum] Kč a 2 855,10 dne [datum]. Žalovaný nadále řádně neplatil předepsané zálohy, když žalobkyně vyúčtovala smluvní pokuty za prodlení se splátkami ke dni [datum] a [datum]. Za nezaplacení faktury [číslo] dále žalobkyně vyúčtovala další smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému odběr fakturou [číslo] ze dne [datum] ve výši nedoplatku 12 583,43 Kč splatného dne [datum], a to za odběr elektřiny za zúčtovací období od [datum] do [datum] ve výši 12 383,43 Kč, 2 x 100 Kč smluvních pokut za prodlení s placením záloh. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z dalších předložených důkazů soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti.

11. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporu.

12. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

13. Podle § 2054 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 1810 o.z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

17. Podle § 1811 odst. 1 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

18. Podle § 1812 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

19. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 o.z., a to jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 o.z.). Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky energií, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Vzniklý dluh z faktury [číslo] žalovaný utvrdil uznáním dluhu, soud má proto za to, že v době uznání tento dluh trval (§ 2054 o.z.). Dalším neplněním dluhu dohoda o splátkách uznaného dluhu pozbyla platnosti, proto se s celým uznaným dluhem žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o.z.), a to i s dluhem vzniklým po uzavření dohody o splátkách dle faktury [číslo] to vždy den po stanovené splatnosti (srov. shora), a žalobkyni vzniklo dále právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Soud proto v rozsahu žalobních nároků 1 (ve výši 8 577,94 Kč), a části nároku [číslo] (12 383,43 Kč) žalobě vyhověl.

22. Dále žalobkyně požadovala částky á 100 Kč za smluvní pokuty za prodlení se zaplacením jakékoli povinnosti (nárok [číslo] ve výši 100 Kč, část nároku [číslo] do výše 100 Kč). Soud především nemá tyto smluvní pokuty (lhostejno jak označeny, neboť jde o paušalizovanou náhradu škody za porušení smluvní povinnosti ve smyslu § 2048 o.z.) za transparentně sjednané ve smlouvě ve smyslu ust. § 1753 o.z., neboť ujednání upravující smluvní pokuty nemohl žalovaný rozumně očekávat v části listiny, která je sice označena jako 1. strana smlouvy, ale zcela netransparentně, a pod touto částí listiny žalovaný nepřipojil svůj podpis, tedy nepřijal je výslovně. Soud dospěl k závěru, aby bylo jednáno v souladu s principem poctivosti, je nutné ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek (či ceník, sazebníku apod.), nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 – s tím, že v případě výkladu, podle kterého nejde o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky„ svého druhu“ apod., mělo by být dle Nejvyššího soudu nahlíženo na takové ujednání totožně (k tomu přiměřeně srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. Cpjn 200/2013). Předložená smlouva má charakter listiny, která je na obou stranách nadepsána jako " Smlouva o sdružených dodávkách plynu" s dodatkem v závorce "dále jen " Smlouva - strana 1/2, resp. 2/2. [příjmení] smlouvy označená v závorce jako 2/2 vytváří na první pohled dojem běžné formulářové smlouvy, ve které je nahoře velkým písmem uvedeno, že jde o Smlouvu, je zde umístěno logo žalobkyně, jsou předvyplněné veškeré položky počínaje žalobkyní jako "obchodníkem", a připraveny položky pro vyplnění "zákazníka", platební podmínky, smluvní a technické podmínky, odběrné místo, termín zahájení dodávky - účinnosti smlouvy, zakončené místem, datumem a prostorem pro podpisy účastníků smlouvy. Naopak strana smlouvy označená jako 1/2 na první pohled vytváří dojem spíše vedlejších ujednání formou tzv. všeobecných obchodních podmínek, ve kterých je monotónní text rozčleněn do odstavců "předmět smlouvy", "sdružené služby dodávky plynu", "trvání smlouvy", "cenové podmínky", "ostatní ujednání", "prohlášení zákazníka". To vše bez označení účastníků, bez podpisů bez jakýchkoli základních atributů, které zpravidla definují začátek či konec smlouvy. Smluvní pokuty, které žalobkyně uplatňuje, jsou nad to sjednány právě v odstavci označeném jako "ostatní ujednání", tedy v části smlouvu vytvářející dojem, že jde o zbytkové a pro smluvní vztah zcela marginální ujednání. Jediným obsahem tohoto odstavce je ale naopak právě výčet různých situací, ve kterých vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu. Také tento samotný text je nepřehledný, ze syntaktického hlediska je větná skladba zbytečně komplikovaná a vyžaduje vyšší soustředění, aby čtenář pochopil vazbu jednotlivých vět souvětí a vztah práv a povinnosti k jednotlivým podmínkám jejich vzniku. Proto i v případě, že by takto sepsaná a podepsaná listina byla skutečně celá řádnou smlouvou, pod kterou žalovaný připojil svůj podpis, dle názoru soudu nemůže zavázat žalovaného k povinnosti zaplatit požadované smluvní pokuty takto netransparentně skrytě a nesrozumitelně formulované ujednání. Soudy dlouhodobě vykládají ochranu spotřebitele ve smyslu směrnice Rady Evropských společenství [číslo] EHS ze dne [datum], o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla do českého právního řádu implementována původně především § 55 a § 56 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), a v účinné právní úpravě v § 1810 a násl. o.z. Shora uvedené rozhodnutí Ústavního soudu není založeno primárně na skutečnosti, že smluvní pokuta nemůže být součástí obchodních podmínek (byť v poměrech tehdy rozhodované věci tomu tak bylo), ale je založena na požadavku tranparentnosti sjednání takových smluvních podmínek:„ ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová. Právní úprava proto stanoví základní limity pro uplatnění obchodních podmínek. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti podle ustanovení (tehdy) § 56 obč. zák. obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle demonstrativního výčtu se za takové ustanovení považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzulí přitom pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl naplněn i druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení“) ”; (k tomu dále srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 33 Cdo 961/2017, příp. rozhodnutí příslušného odvolacího soudu Krajského soudu v Ústí nad Labem v obdobné věci např. 9 Co 209/2019 či 9 Co 262/2019.

23. Soud zaznamenal také odchylné názory na zdejšímu soudu příslušném odvolacím soudu, které především vyzdvihují autonomii vůle smluvních stran, do které soud nemá zasahovat, příp. charakter smluvních pokut jako zcela běžných ujednání, které spotřebitel ve smlouvě o dodávkách energie může a má očekávat. Soud si je vědom, že ve smyslu § 1751 o.z. lze dokonce část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky. V takovém případě by ovšem šlo, jak shora vyloženo, o ustanovení neúčinné ve smyslu § 1753 o.z. Soud má současně za to, že jednorázová smluvní pokuta za prodlení ve výši 100 Kč je v zásadě běžná a přiměřená. Soud je ovšem přesvědčen, že právě způsob, jakým byly smluvní pokuty žalobkyní v její formulářové smlouvě sjednány, nemůže zavázat spotřebitele (žalovaného), neboť vytváří dojem, že jde o ujednání záměrně skrytá do části smlouvy, která ani nadpisem odstavce ani jiným způsobem neavizuje spotřebiteli, že by zde mohly být uvedeny sankce a podmínky porušení smlouvy, přestože jej má zavázat k povinnosti platit další částky nad rámec sjednané služby. Jde o text nejen skrytý v rámci struktury smlouvy, ale také o text nepřehledný, z něhož lze nepřiměřeně složitě zjistit konkrétní podmínky vzniku smluvní pokuty (o čemž ostatně svědčí také to, že ani žalobkyně se v navazujících listinách, kterými tuto povinnost vymáhá, nedrží jednotné terminologie ze smlouvy samotné). Za nikoli nevýznamnou soud považuje také skutečnost, že ani v listině„ Informace pro zákazníka – spotřebitele“ není uvedeno k případně sjednaným smluvním pokutám ničeho. Ostatně i ve výzvách k zaplacení žalobkyně uvádí, že jde o pokuty„ z obchodních podmínek“. Právě ve střetu autonomie vůle a zákonné ochrany spotřebitele soud vidí důvody, proč je zde důvod zasáhnout do autonomie vůle smluvních stran (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 342/09). Na tom nemůže nic změnit ani názor či empirická zkušenost části společnosti, že obdobně postupují také další dodavatelé energií. Soud výsostně posuzoval způsob sjenání smluvních pokut, a dospěl k závěru, že v tomto případě byly sjednány netransparentně, v rozporu se zásadou poctivosti, jejíž optikou jsou chráněna práva spotřebitele shora uvedenou směrnicí i českým právním řádem. Z uvedených důvodů se soud přiklonil k výkladu, že tyto smluvní pokuty byly sjednány netransparentně, a proto se k nim nepřihlíží (§ 1811 a násl. o.z.)

24. Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS stanoví, že členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání. Podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí 93/13 EHS z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení [anonymizováno], bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a [anonymizováno] Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení [anonymizováno], bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice 93/13 EHS, totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], [anonymizováno], C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení [anonymizováno], bod 41). Soud proto nejen, že je přesvědčen, že může za shora popsaných okolností zasáhnout do autonomie vůle smluvních stran, ale nic jiného mu ani nezbývá.

25. Soud nepoučil žalobce o právním posouzení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (poplatku), ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky není po právu 26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, leč neúspěch měl toliko v nepatrné části nároku. Dále soud rozhodoval dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 299 Kč. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 847 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k zaplacení, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.) a 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), vše navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobkyni (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).

Poučení