8 C 200/2018 - 225

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované][Anonymizováno] sídlem náměstí [Jméno opatrovníka A]. [Anonymizováno] 2. [Jméno opatrovníka B], narozená [Datum narození opatrovníka B]. [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení aktiv pozůstalosti, rozsudkem a opravným usnesením takto:

Výrok

I. Určuje se, že zůstavitel [jméno FO], zemř. dne [datum], posledně bytem [adresa], měl ke dni svého úmrtí ve svém vlastnictví pohledávku za žalovanou 2) ve výši 1.853.665,31 Kč, odpovídající hodnotě cenných papírů, a to: - 16.060 ks cenných papírů Generali Fond konzervativní (FKN) ISIN [IBAN] v hodnotě á 1,2434 Kč, tj. v celkové hodnotě 19.969,- Kč, - 796.386 ks cenných papírů Generali Fond korporátních dluhopisů (FKD) ISIN [IBAN] v hodnotě á 1,8761 Kč, tj. v celkové hodnotě 1.488.147,17 Kč, - 63.309 ks cenných papírů Generali Fond ropy a energetiky (FRE) ISIN [IBAN] v hodnotě á 1,1661 Kč, tj. v celkové hodnotě 71.535,48 Kč, - 95.513 ks cenných papírů Generali Fond nových ekonomik (FNE) ISIN [IBAN] v hodnotě á 0,7288 Kč, tj. v celkové hodnotě 67.451,44 Kč, - 63.020 ks cenných papírů Generali Fond zlatý (FZL) ISIN [IBAN] v hodnotě á 0,8317 Kč, tj. v celkové hodnotě 50.788,50 Kč, - 126.364 ks cenných papírů Generali Fond nemovitostních akcií (FNA) ISIN [IBAN] v hodnotě á 0,6184 Kč, tj. v celkové hodnotě 75.720,44 Kč, - 143.205 ks cenných papírů Generali Fond živé planety (FZP) ISIN [IBAN] v hodnotě á 0,5769 Kč, tj. v celkové hodnotě 80.053,28 Kč, které žalovaná 2) dne 11. 6. 2013 zpeněžila a výtěžek si dne 14. 6. 2013 přivlastnila, koženou sedací soupravu, nacházející se v domě zůstavitele.

II. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 47.880,69 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) nemá žádný z nich na náhradě nákladů řízení nárok.

IV. Opatrovníku [tituly před jménem] [jméno FO] se přiznává za výkon funkce opatrovníka odměna ve výši 120.414,36 Kč.

V. Žalovaná 2) je povinna nahradit České republice, na účet Okresního soudu v [adresa] na náhradě nákladů vyplacených na odměně opatrovníka 64,4 % a nikoli 58,7 % těchto nákladů, jak bylo při vyhlášení rozsudku chybně uvedeno, tedy částku 77.546,85 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen nahradit České republice, na účet Okresního soudu v [adresa] na náhradě nákladů vyplacených na odměně opatrovníka 35,6 % a nikoli 41,3 % těchto nákladů, jak bylo při vyhlášení rozsudku chybně uvedeno, tedy částku 42.867.51 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. České republice se proti žalované 1) náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobce domáhal určení, že jeho otec, [jméno FO], byl ke dni svého úmrtí vlastníkem pohledávky za 2. žalovanou ve výši 1.853.665,31 Kč odpovídající jednak hodnotě cenných papírů, které 2. žalovaná dne 11. 6. 2013 neoprávněně zpeněžila a výtěžek si dne 14. 6. 2013 přivlastnila, dále pak hodnotě 18.883,79 Kč cenných papírů vedených na majetkovém účtu zůstavitele č. [hodnota] v samostatné evidenci investičních nástrojů společnosti [právnická osoba]. 18.883,79 Kč, dále pohledávce z titulu dohodnutého rozdělení zisku z prodeje společných nemovitostí v k. ú. [jméno FO] vůči [jméno FO] ve výši 90.000 Kč a vůči [jméno FO] ve výši 90.000 Kč, pohledávce vůči společnosti [právnická osoba] a.s. ve výši 1.084.681 Kč a vlastníkem kožené sedací soupravy, nacházející se v domě zůstavitele. V průběhu řízení byla žaloba ve vztahu k určení vlastnictví zůstavitele k cenným papírům v hodnotě 18.883,79 Kč, k pohledávkám vůči [jméno FO] a [jméno FO] po 90.000 Kč a k pohledávce vůči společnosti [právnická osoba] a.s. ve výši 1.084.681 Kč vzata zpět a řízení bylo usnesením ze dne 2. 12. 2021 v této části zastaveno. Předmětem řízení zůstalo určení vlastnictví zůstavitele k pohledávce za 2. žalovanou ve výši 1.853.665,31 Kč a ke kožené sedací soupravě, koupené podle dokladu ze dne 13. 9. 2007 za 63.000 Kč, kdy druhou z uvedených položek učinili účastníci nespornou.

2. Žalobce uvedl, že účastníky tohoto řízení jsou dědici po [jméno FO], zemřelém dne 24. 6. 2013. Žalobce je synem, 1. žalovaná dcerou a 2. žalovaná byla manželkou zůstavitele, který manželství s 2. žalovanou uzavřel 3 měsíce před svým úmrtím. V řízení o projednání pozůstalosti vedeném pod sp. zn. [spisová značka], resp. [Anonymizováno] zůstal mezi dědici nevyřešený spor ohledně majetkových hodnot ve výši 3.157.230 Kč, zjištěných až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti, zahájeném z důvodu podezření, že ve prospěch pozůstalosti byly vyplaceny finanční prostředky, které 2. žalovaná zatajila a neoprávněně si je přisvojila. Žalobce uvedl, že zůstavitel pracoval na poměrně vysoké manažerské pozici, pobíral tak nadstandardní mzdu, byl poměrně šetrný, a tak bylo překvapující, že se v rámci dědického řízení nezjistily na jeho bankovních účtech takřka žádné finanční prostředky. V bezprostřední časové souvislosti s jeho úmrtím 2. žalovaná svévolně a bez informování ostatních dědiců odklonila z pozůstalosti finanční prostředky v celkové výši nejméně 3.305.060,47 Kč. [adresa].853.665,31 Kč byla zcizena 13 dnů před úmrtím zůstavitele z jeho účtu cenných papírů u [právnická osoba] CEE, investiční společnost a.s., částka 18.883,79 Kč den po úmrtí zůstavitele, částka 20.535,72 Kč v říjnu 2013 a částka 1.411.975,65 Kč několika transakcemi v průběhu 3 měsíců po zůstavitelově úmrtí. Minimálně část poslední transakce ve výši 1.226.297,65 Kč v dědickém řízení 2. žalovaná nejdříve zamlčela a doznala ji teprve po konfrontaci s výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO], kdy bylo prokázáno, že jmenovaní se zůstavitelem realizovali podnikatelské projekty, z nichž nebyl zůstaviteli v důsledku jeho úmrtí vyplacen zisk. O těchto pohledávkách 2. žalovaná věděla, od pana [jméno FO] inkasovala již v roce 2014 částku 86.000 Kč a částku 90.000 Kč od pana [jméno FO] aktivně vymáhala. Před dědici tyto pohledávky zamlčela a poté přišla s verzí, že mělo jít o její společnou investici se zůstavitelem. Tvrdila a neprokázala, že prostředky zcizené z účtů cenných papírů měly být jejími vlastními, což ani neodpovídá realitě, když aktiva do účtů cenných papírů přitékala z bankovních účtů zůstavitele na základě trvalého převodu, realizovaného vždy bezprostředně po výplatě mzdy. Nadto odčerpaná částka podstatně převyšuje částku, kterou měla 2. žalovaná získat z prodeje její nemovitosti v [Anonymizováno]. Ohledně odčerpání částky 1.226.297 Kč z účtu zůstavitele 2. žalovaná tvrdila a neprokázala, že si její převod ústně sjednala se zůstavitelem těsně před jeho úmrtím.

3. Úspěch žaloby pozitivně ovlivní i právní sféru 1. žalované, neboť čistá hodnota dědictví tak vzroste spolu s hodnotou jejího podílu. Je sice pravdou, že původcem protiprávního stavu je 2. žalovaná, nicméně 1. žalovaná je rovněž účastníkem dědického řízení a účastníky nyní projednávaného řízení musejí být všichni dědicové, jinak by rozsudek nebyl pro takto „opomenuté“ dědice závazný a 1. žalovaná je účastníkem tohoto řízení z titulu svého dědického postavení.

4. Námitku 2. žalované o duplicitním uplatňování práv jako účelovou odmítá. V pozůstalostním řízení se ke sporným k aktivům či pasivům nepřihlíží. Aktiva, která 2. žalované protiprávně odklonila z pozůstalosti je nutno považovat za sporná a žalobci nezbývá, než se svých práv a tím i práv 1. žalované domáhat určovací žalobou, co je předmětem pozůstalosti podle § 175y o.s.ř., jinak by o nich nebylo možno jakkoli rozhodnout a § 175y o.s.ř. by byl zcela zbytečný. Odkazuje na rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] podle kterého „Spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc (lhostejno, zda movitá či nemovitá), se v občanském soudním řízení typové řeší právě žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem věci (srov. opět mutatis mutandis cit. rozsudek); je tomu tak právě proto, že je-li zde více dědiců a dědictví ohledně sporné věci nebylo vypořádáno, nemohou se dědicové bez dalšího domáhat určení, že jsou (spolu)vlastníky věci.“ 5. K nakládání s cennými papíry neměla 2. žalovaná žádný právní titul a dědickou podstatu zkrátila. Trestní řízení bylo zastaveno proto, že mělo toliko subsidiární charakter, když v té době stále probíhalo dědické řízení, kde měl žalobce své nároky prokázat. Až nyní u soudního jednání předložila 2. žalovaná listiny, které dříve v dědickém řízení nepředložila a i u mediátora přislíbila dodání potřebných listin, pak komunikace s ní ustala. Dříve uváděla, že na účet zůstavitele byla kupní cena z prodeje domu převedena z větší části, že podílové listy byly koupeny i z jejích prostředků, aniž by uvedla, jakou částku konkrétně měla takto investovat ze svého, poté tvrdila, že celá částka 1.800.000 Kč pocházela z jejího výlučného vlastnictví. 6. 1. žalovaná zpochybnila svou pasivní legitimaci s tím, že spor o rozsah pozůstalosti se jí netýká, sporná skutková tvrzení se týkají výhradně žalobce a 2. žalované a případný určovací výrok soudního rozhodnutí má účinky i vůči těm, kdo účastníky řízení nejsou, takže by měl dopad na dědické řízení i za situace, kdy 1. žalovaná účastníkem nynějšího řízení nebude. 7. 2. žalovaná k pohledávce ve výši 1.853.665,31 Kč uvedla, že veškeré transakce proběhlé před smrtí zůstavitele byly prováděny na základě jeho rozhodnutí a pokynů. Vznáší námitku promlčení pohledávky za [jméno FO] a [jméno FO]. Se zahrnutím pohovky do aktiv pozůstalosti souhlasila, žalobce ve vztahu k ní však žádný nárok neuplatňoval. U jednání dne 17. 5. 2017 v dědickém řízení 2. žalovaná uvedla a později u jednání 14. 7. 2014 i dokladovala, že z kupní ceny získané prodejem nemovitostí dne 1. 11. 2012 převedla na účet zůstavitele částku 1.157.550 Kč. Kupní cena činila celkem 1.415.000 Kč, z toho 1.157.550 Kč bylo převedeno na účet zůstavitele a zbytek představovala daň z převodu nemovitostí. 2. žalovaná zrušila stavební spoření a částku 123.026 Kč převedla na účet bývalé manželky zůstavitele č. [č. účtu], plnila tedy za zůstavitele, který měl tuto částku vyplatit bývalé manželce na vypořádání společného jmění. Na výpisu z účtu č. [č. účtu] zůstavitele je ke dni 31. 8. 2010 údaj prokazující, že 2. žalovaná na účet poukázala z prostředků získaných z vypořádání svého předchozího společného jmění částku 700.000 Kč. Ze svých výlučných prostředků převedla do majetku zůstavitele 1.980.576 Kč, tedy částku převyšující žalovanou pohledávku. Od zůstavitele měla plnou moc, pověřující ji k převodům podílových listů a na účet, z něhož byl nákup podílových listů hrazen, byly vloženy i její výlučné prostředky, takže 2. žalovaná tak nakládala právě s těmi podílovými listy, které byly za její prostředky pořízeny. Její prostředky byly uloženy v podílových listech ještě před sňatkem a cena podílových listů odpovídala vkladům z výlučného vlastnictví 2. žalované. Zůstavitel 2. žalované důvěřoval, měl možnost transakce a nakládání s majetkem kontrolovat a ovlivnit je, pokud by s nimi nesouhlasil, jeho zdravotní stav mu kontrolu umožňoval. 2. žalovaná ze svých výlučných prostředků převedla na účet zůstavitele 920.000 Kč, neměl tedy vůči ní žádnou pohledávku. V původním dědickém řízení nabyl žalobce nemovitosti za 1.100.000 Kč a další majetek za 200.000 Kč, v dodatečném rozhodnutí o dědictví ze dne 18. 3. 2021 další majetkové hodnoty a je v rozporu s principem práva, aby žalované byly o dědictví ukráceny.

8. Soud provedl důkaz níže uvedenými listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění, a to: : výpisem z centrální evidence obyvatel, podle níž je 1. žalovaná dcerou a 2. žalovaná manželkou zůstavitele, na adrese jehož bydliště 2. žalovaná bydlela od 1. 9. 2010 : spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], kde bylo podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 projednáno dědictví po zůstaviteli [jméno FO], zemřelému dne 24. 6. 2013, tedy 8 týdnů po sňatku s 2. žalovanou, uzavřené dne 30. 4. 2013. Zákonnými dědici v I. dědické skupině, kteří dědí rovným dílem, je 2. žalovaná, manželka zůstavitele a jeho děti, a to žalobce a 1. žalovaná. U předběžného šetření, které se konalo dne 6. 8. 2013, uvedla 2. žalovaná, že zůstavitel vlastnil nemovitosti, dva účty u [právnická osoba]., podílové listy u [právnická osoba], a.s. a dvě auta. Dne 24. 10. 2013 se konalo ve věci jednání za přítomnosti 2. žalované, tehdejšího právního zástupce žalobce a tehdejší opatrovnice 1. žalované, její babičky [jméno FO], u kterého byl sepsán přehled jiných aktiv a pasiv, než které jsou předmětem nynějšího řízení. U jednání dne 7. 11. 2013, konaného přítomnosti 2. žalované, tehdejšího právního zástupce žalobce a opatrovnice 1. žalované byla mezi dědici uzavřena dohoda, schválená za 1. žalovanou opatrovnickým soudem. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 24. 2. 2014 byla zjištěna cena majetku 5.405.161,13 Kč a dluhů 3.905.174,31 Kč, čistá hodnota dědictví tak činila 1.499.986,81 Kč. Dne 1. 9. 2014 požádal žalobce o dodatečné projednání dědictví, jehož předmětem byl nově zjištěný majetek, a to poslední příjem zůstavitele za červen 2013 ve výši 1.505.986 Kč, vyplacený na účet zůstavitele č. [č. účtu], kdy do pozůstalosti byla zařazena zůstavitelova náhradová pohledávka za jeho manželkou na dorovnání jeho podílu na společném majetku a další majetkové hodnoty se současným řízením nesouvisející (1/3 pohledávky zůstavitele za Finančním úřadem v [adresa] ve výši 74.085 Kč z titulu přeplatku u daně z příjmů fyzických osob, ve výši 43.119 Kč z titulu přeplatku na osobním daňovém účtu u daně z příjmů fyzických osob a ve výši 45.201 Kč z titulu přeplatku na osobním daňovém účtu na pojistném na důchodové spoření, 1/3 nároku na vyplacení částky 44.577,59 Kč, vyplývající ze smlouvy o penzijním připojištění č. [hodnota], uzavřené s Penzijní společností [právnická osoba], a.s.) a majetkové hodnoty, původně žalované v současném řízení (cenné papíry v ceně 18.711,635 Kč, pohledávky po 90.000 Kč za [jméno FO] a za [jméno FO]) a nově byl zjištěn dluh zůstavitele ve výši 224.000 Kč, představující pohledávku [jméno FO], z titulu nesplacené půjčky poskytnuté zůstaviteli na nákup osobního auta, kterou 2. žalovaná vrátila věřitelce dne 19. 12. 2013. U jednání dne 16. 11. 2015 bylo k vybavení domácnosti zůstavitele a 2. žalované uvedeno, že šlo o běžně opotřebené věci ve stáří 6-7 let. U jednání dne 30. 9. 2015, bylo konstatováno, že jako nová aktiva přichází do úvahy částka 1.505.986 Kč, představující odměnu zůstavitele za červen 2013, částka 44.577,59 Kč podle smlouvy o důchodovém spoření, jako nová pasiva částky 140.172 Kč a 224.000 Kč, půjčené [jméno FO]. Ta k vybavení domácnosti zůstavitele uvedla, že zůstavitel měl i koženou sedací soupravu a pohledávky po 90.000 Kč za [jméno FO] a za [jméno FO]. Až u jednání dne 17. 5. 2017 uvedla 2. žalovaná, že peníze investované zůstavitelem do nákupu cenných papírů pocházely z větší části z jejích vlastních prostředků, získaných prodejem nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] kú. [adresa] ze dne 1. 11. 2012 a tyto prostředky pak před smrtí zůstavitele po dohodě s ním převedla na základě plné moci z jeho účtu zpět na svůj účet a dne 6. 8. 2013 i částku 1.226.297 Kč. Po jeho smrti už žádné převody kromě prostředků za cca 18.000 Kč neprováděla. S účtem zůstavitele u [právnická osoba]. musela nakládat kvůli SIPU. Popřela, že by od pana [jméno FO] dostala nějaké plnění, tvrdila, že pan [jméno FO] jí nic nedlužil. V rozporu s tímto tvrzením je prohlášení pana [jméno FO] ze dne 4. 8. 2017, že měl zůstaviteli vyplatit 90.000 a v roce 2014 vyplatil 2. žalované 86.000 Kč, pan [jméno FO] měl vyplatit částku 90.000 Kč a dosud ji nevyplatil. U jednání dne 14. 7. 2017 uvedl pan [jméno FO] jako svědek, že se zůstavitelem a panem [jméno FO] koupili a pak prodali nemovitosti v [jméno FO], kupní cenu si rozdělili, z toho zůstaviteli patřila částka asi 80.000 Kč, kterou svědek převedl v roce 2014 na účet 2. žalované v [právnická osoba], přičemž záležitost s 2. žalovanou projednal a ta věděla, oč se jedná. Vklad hotovosti 80.000 Kč dne 11. 8. 2014 na účet 2. žalované byl v dědickém řízení dokladován. Rovněž i pan [jméno FO] uvedl, že se zůstavitelem a panem [jméno FO] koupili a pak prodali nemovitosti v [jméno FO], zůstaviteli patřil podíl na zisku kolem 90.000 Kč, k jehož úhradě jej 2. žalovaná vyzývala. Ta až poté u jednání dne 31. 5. 2018 připustila existenci dříve popíraných pohledávek za [jméno FO] a za [jméno FO], s tím, že šlo o vrácení prostředků, které investovala se zůstavitelem do obchodního projektu. Ve zprávách založených do dědického spisu se nachází sdělení společnosti [právnická osoba]. dne 7. 10. 2016, že stav majetku zůstavitele ke dni jeho úmrtí dne 24. 6. 2013 činil částku 18.711,64 Kč, a to na produktech: : ve Fondu ropy a energetiky CZ 0008474152-3424 ks á 1,1155=3.819,47 Kč, : ve Fondu nových ekonomik CZ 0008474137-5507ks á 0,6759=3.755,98 Kč, : ve Fondu zlatý CZ 0008472370-4795 ks á 0,7465=3.579,48 Kč, : ve Fondu nemovitostních akcií CZ 0008472396-6459 ks á 0,5834=3.768,18 Kč, : ve Fondu živé planety CZ 0008472693-6907 ks á 0,5534=3.822,33 Kč. Ke dni 30. 9. 2016 zůstavitel žádné podílové listy již nevlastnil. Tato zpráva se vztahuje k nyní již nežalovaným aktivum na účtu cenných papírů u [právnická osoba] CEE, investiční společnost a.s. v hodnotě 18.883,79 Kč. Až podáním ze dne 26. 1. 2017 souhlasila 2. žalovaná se zahrnutím ceny podílových listů 18.711,634 Kč do aktiv dědictví, a to kromě dalších položek v podobě částky 1.505.986 Kč za příjem zůstavitele, 44.577,59 Kč na důchodovém spoření a 74.085 Kč na přeplatku na dani. Společnost [právnická osoba]. dne 13. 12. 2016 sdělila, že zůstavitel uzavřel dne 9. 8. 2007 Smlouvu o podmínkách pro koupi a odkup podílových listů č. [hodnota], podle níž pravidelně platil 20.000 Kč měsíčně do Generali Fondu konzervativního (FKD). Majetkový účet byl k 9. 10. 2015 zrušen.

9. V dědickém řízení 2. žalovaná prokázala, že kupní smlouvou ze dne 1. 11. 2012 prodala nemovitosti v Hruškách za kupní cenu 1.415.000 Kč, splatnou do 15. 11. 2012., z toho 1.200.000 Kč mělo být uhrazeno na účet [tituly před jménem] [adresa]-1072530267/0100.

10. Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 29. 11. 2019 (později změněným rozhodnutím Krajského soudu v Brně) bylo rozhodnuto o ceně nově zjištěného majetku, tvořeného pohledávkami ze smlouvy o penzijním připojištění, pohledávkami za Finančním úřadem z titulu přeplatku daní a posledním příjmem zůstavitele ve výši 1.505 986 Kč, sníženém o částku připadající podle pracovně právních předpisů zůstavitelově manželce, cennými papíry v celkové ceně 18.711,635 Kč, vedených u [právnická osoba] na účtu č. [hodnota], pohledávkami po 90.000 Kč za [jméno FO] a za [jméno FO], o novém pasivu a čisté hodnotě pozůstalosti. Mezi dědici zůstalo sporným, zda do dědictví patří cenné papíry, nakoupené za prostředky ze zůstavitelova účtu krátce před jeho smrtí, finanční prostředky vyvedené ve stejném období z jeho účtu na jiná konta a podíl na blíže nespecifikovaném zařízení a vybavení bytu manželů [jméno FO], soud k nim proto podle § 175k/3 o.s.ř. nepřihlížel s tím, že se dědici mohou svých práv ohledně tohoto majetku domáhat žalobou mimo dědické řízení.

11. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 18. 3. 2021, jímž bylo rozhodnuto o odvolání do usnesení č.j. [spisová značka], byla stanovena cena nově zjištěného majetku, tvořeného pohledávkami ze smlouvy o penzijním připojištění, pohledávkami za Finančním úřadem z titulu přeplatku daní, posledním příjmem zůstavitele ve výši 1.505.986 Kč, sníženým o částku připadající podle pracovně právních předpisů zůstavitelově manželce, tedy o částce, která byla původně předmětem žaloby, cennými papíry v celkové ceně 18.711,635 Kč, vedených u [právnická osoba], na účtu č. [hodnota], tedy opět o částce, která byla původně předmětem žaloby a pohledávkami po 90.000 Kč za [jméno FO] a za [jméno FO], které byly rovněž původně předmětem žaloby, o novém dluhu a čisté hodnotě pozůstalosti. Ke spornému majetku a dluhům nebylo podle § 175q odst. 1 písm. d/ a § 175k odst. 3 o.s.ř. přihlíženo s tím, že dědici se mohou svých práv ohledně nich domáhat žalobou podle ust. § 175y odst. 1 o.s.ř. mimo dědické řízení. : z výpisu z Majetkového účtu vlastníka vedeného v samostatné evidenci Investičních nástrojů [právnická osoba]. investora [jméno FO] bylo zjištěno, že na něj chodily od ledna do července 2013 podle položky označené jako „vydání“ příjmy z jeho účtu č. [č. účtu] ve výši 20.000 Kč měsíčně na FKN. Před smrtí zůstavitele došlo na tomto účtu k převodům (odkupu) cenných papírů uvedených v žalobě, a to podle pokynů ze dne 11. 6. 2013, provedených dne 14. 6. 2013, za částku 1.853.665,31 Kč. Po smrti zůstavitele proběhly ve dnech 6. 10. 2013 a 25. 6. 2013 další odkupy za celkovou částku 39.419,51 Kč na základě zadaných příkazů přes internet, kdy účet byl ovládán prostřednictvím certifikátu. Cena získaná za odkupy byla zaslána na účet 2. žalované č. [č. účtu], ke kterému má podle sdělení [právnická osoba]. dispoziční oprávnění od 1. 1. 2012 jen 2. žalovaná. Konkrétně šlo o odkupy podílů v celkové částce 39.419,51 Kč, a to jednak za původně žalovanou částku 18.711,64 Kč na základě pokynů ze dne 27. 6. 2013 ve fondech: FZP za 3.860,32 Kč, 6907 ks, FNA za 3.817,91 Kč, 6459 ks, FZL za 3.573,71 Kč, 4795 ks, FNE za 3.777,80 Kč, 5507 ks, FRE za 3.854,05 Kč, 3424 ks a za částku 20.535,72 Kč na základě pokynů ze dne 8. 10. 2013 ve fondech: FZP za 4.247,18 Kč, 6733 ks, FNA za 3.926,71 Kč, 6412 ks, FZL za 4.034,22 Kč, 5288 ks, FNE za 4.140,81 Kč, 5544 ks, FRE za 4.186,80 Kč, 3383 ks. : z výpisu z účtu zůstavitele č. [č. účtu], vedeného u společnosti [právnická osoba]. a pohybů kreditní karty bylo zjištěno, že zůstavitel pravidelně investoval na ČP Invest investiční společnost (která byla k 1. 1. 2016 sloučena s [právnická osoba].) částku 20.000 Kč měsíčně. Na účet č. [č. účtu] byla dne 9. 7. 2013 připsána částka 1.505.986 Kč jako odměna zůstavitele za červen 2013, po smrti zůstavitele byla dne 6. 8. 2013 převedena z jeho účtu na účet 2. žalované č. [č. účtu] částka 1.226.297,65 Kč. : z výpisu z účtu zůstavitele u [právnická osoba]. č. [č. účtu] za měsíc srpen 2010 bylo zjištěno, že na něj byla dne 31. 8. 2010 připsána částka 700.000 Kč z účtu s názvem [jméno FO]. : do úředního záznamu Policie ČR, č. j. [Anonymizováno] ze dne 24. 2. 2015 uvedla 2. žalovaná, že investovala společně se zůstavitelem do jeho účtu, ona sama sem investovala například kupní cenu asi 1.300.000 Kč z prodeje nemovitostí a v roce 2010 sem vložila 700.000 Kč z vypořádání předchozího společného jmění s bývalým manželem. Uvedla, že k oběma účtům na podílových fondech měli dispoziční práva oba a 2 - 3 týdny před úmrtím zůstavitele se domluvili, že peníze z podílových fondů vedených na jméno zůstavitele převede 2. žalovaná na své fondy. 2. žalovaná uvedla, že dala na hromadu peníze za prodej auta, z pojistek a z podílových fondů, z toho vypořádala dluhy a vyplatila ostatní dědice. : ze Smlouvy o úschově ze dne 23. 10. 2012 bylo zjištěno, že 2. žalovaná prodala nemovitosti (kupní smlouva ze dne 1. 11. 2012 je založena v dědickém spise) za 1.415.000 Kč, z toho 1.157.550 Kč šlo na účet úschov č. [č. účtu] a zbytek na daň. Z úschovy mělo být pak 1.157.550 Kč převedeno na účet zůstavitele u [právnická osoba]. č. [hodnota]- [č. účtu]. : z listiny ze dne 19. 3. 2008, nadepsané jako Zrušení smlouvy o stavebním spoření – vyúčtování bylo zjištěno, že byla vyplacena částka 123.026 Kč na účet č. [č. účtu], který byl podle sdělení 2. žalované účtem první manželky zůstavitele.

12. Z důkazů vyžádaných a provedených na žádost žalobce, a to z přiznání k dani z příjmů zůstavitele za zdaňovací období roku 2012 a 2013 včetně příloh nebylo zjištěno pro předmět sporu nic relevantního.

13. Podle § 143 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

14. Podle § 175k odstavec 3 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, tedy ve znění účinném v době úmrtí zůstavitele, jsou-li aktiva a pasiva mezi účastníky sporná, omezí se soud jen na zjištění jejich spornosti; při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení, se k nim nepřihlíží. Toto ustanovení v současnosti převzala i nová právní úprava, obsažená v ust. § 172 odstavec 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

15. Podle § 175y odstavec 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví v důsledku postupu podle § 175k odst. 3 nebo podle § 175l odst. 1 věty druhé nebrání účastníkům řízení, aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví.

16. Protože se dědici v dané věci neshodli na tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, soud k nim v řízení o projednání pozůstalosti v souladu s ust. § 175k odstavec 3 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 nepřihlížel, do soupisu aktiv je nezahrnul. V takovém případě má dědic požadující zahrnutí sporného majetku k projednání v rámci pozůstalosti právo podat dle § 175y odst. 1 žalobu na určení toho, co zůstavitel ke dni svého úmrtí vlastnil. K tomuto soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2138/2006, zabývající se obdobnou situací. 2. žalovaná vznesla dne 29. 1. 2019 námitku překážky litispendence, tedy, že o téže věci je rozhodováno v pozůstalostním řízení, kdy po skončení dědického řízení podal žalobce návrh na dodatečné projednání dědictví, jehož předmětem jsou žalované nároky a bude o nich rozhodováno v rámci dědického řízení. Až v roce 2021 byla následně vypořádána část žalovaných věcí, jichž se týkalo pozdější zpětvzetí žaloby. Za překážku zahájeného řízení dle § 83 odstavec 1 o.s.ř. nelze považovat s ohledem na specifiku zákonné úpravy v § 175y odstavec 1 uplatnění v dědickém řízení těch věcí, k nimž nebylo v dědickém řízení přihlíženo.

17. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že zůstavitel žil v době svého úmrtí v manželství s 2. žalovanou, žil a hospodařil s ní minimálně od roku 2010, od kdy měli společné bydliště a narodila se jim společná dcera. Z žádného tvrzení nelze dovodit, že podílové listy v hodnotě 1.853.665,31 Kč tvořily součást jejich společného jmění, když manželství bylo uzavřeno až dne 30. 4. 2013, byť po několikaletém partnerském soužití. Zůstavitel měl na svém majetkovém účtu podílové listy v hodnotě 1.853.665,31 Kč, prostředky na jejich koupi pocházely z pravidelného vkladu částky 20.000 Kč měsíčně, prováděného již od roku 2007, cenné listy tedy byly zakoupeny z jeho výlučných prostředků, nebyly součástí společného jmění a zůstavitel je nabyl za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví. Krátce před smrtí zůstavitele, a některé i krátce po ní, byly podílové listy prodány a částka za ně získaná byla připsána na účet 2. žalované. Ta ani u prvního jednání neuvedla, jakou konkrétní částku investovala na účet podílových listů z částky 1.157.550 Kč, získanou prodejem nemovitostí ani z částky 700.000 Kč a investici těchto částek do nákupu jí zpeněžených podílových listů neprokázala. Částku 123.026 Kč, kterou měla podle svého tvrzení vyplatit za zůstavitele jeho bývalé manželce na vypořádání SJM, měla uplatnit v dědickém řízení jako pohledávku za zůstavitelem, neprokázala tvrzení, že vůlí zůstavitele projevenou v jí udělené plné moci, bylo pověřit ji převodem podílových listů s tím, aby si takto získané prostředky, tedy částku 1.853.665,31 Kč ponechala. Neprokázala, že výlučně za její prostředky byly právě žalované podílové listy koupeny, netvrdila ani neprokázala, že by jí byly podílové listy zůstavitele případně darovány. Nebyl včas navržen důkaz, že s cennými papíry a ziskem z nich nakládala podle pokynů zůstavitele. U prvního jednání nebyl zodpovězen opakovaný dotaz soudu na tvrzenou udělenou plnou moc k nakládání s podílovými listy a nebylo sděleno ani to, má-li takovou plnou moc 2. žalovaná k dispozici. Navíc by nepochybně takto argumentovala již v počátcích dědického či nynějšího řízení, případně by potřebné listiny předložila v rámci mediace. Ustanovený mediátor však soudu sdělil, že žádné podklady neobdržel. Zůstalo tak nesporným, že zůstavitel měl ke dni svého úmrtí ve svém vlastnictví pohledávku za 2. žalovanou ve výši 1.853.665,31 Kč, odpovídající hodnotě zpeněžených cenných papírů, a opak nebyl prokázán. Právní zástupkyně 2. žalované uváděla, že částka 1.157.550 Kč byla převedena na účet ČP Invest a použita na koupi podílových listů pravděpodobně. Ještě předtím dne 31. 8. 2010 měla převést na účet zůstavitele u Raiffeisenbank č. [č. účtu] ze svého účtu částku 700.000 Kč, získanou z vypořádání jejího dřívějšího společného jmění, a celá tato částka měla být také převedena na účet ČP Invest za účelem koupě v žalobě uvedených podílových listů. Dříve u jednání v dědickém řízení dne 17. 5. 2017 uváděla, že peníze investované zůstavitelem do nákupu cenných papírů pocházely z jejích vlastních prostředků, získaných prodejem nemovitostí z větší části. Nejistota o tom, zda a kolik výlučných prostředků 2. žalované bylo použito na nákup podílových listů, je patrna i z jejích nejednoznačných údajů a z ničeho neplyne, zda byla aspoň část v žalobě označených podílových listů zakoupena za trvání manželství a tvořila část společného jmění. Dne 24. 2. 2015 uvedla 2. žalovaná do úředního záznamu Policie ČR, č. j. [Anonymizováno], že investovala společně se zůstavitelem do jeho účtu, ona sama sem investovala například kupní cenu asi 1.300.000 Kč z prodeje nemovitostí a v roce 2010 sem vložila 700.000 Kč z vypořádání předchozího společného jmění s bývalým manželem. Převod kupní ceny 1.157.550 Kč na účet zůstavitele č. [č. účtu] a částky 700.000 Kč dne 31. 8. 2010 Kč na účet zůstavitele u [právnická osoba]. č. [č. účtu] z vypořádání dřívějšího společného jmění žalované, tedy vklad výlučných prostředků 2. žalované na účty zůstavitele sporné nejsou, nebylo už ale prokázáno, že za její výlučné prostředky byly koupeny právě zpeněžené a v žalobě uvedené podílové listy. Z Majetkového účtu cenných papírů neplyne, že na něj byly tyto částky vloženy na nákup cenných papírů za trvání manželství 2. žalované se zůstavitelem či dříve, a že cenné papíry tak byly jejím majetkem výlučným či společným majetkem spolu se zůstavitelem, tedy že za prostředky žalované převedené na Majetkový účet cenných papírů byly podílové listy uvedené v žalobě koupeny. Pokud by prostředky získané prodejem nemovitostí byly použity ke koupi podílových listů specifikovaných ve výroku I., mělo by se tak stát během období cca půl roku, tedy od splatnosti kupní ceny 15. 11. 2012 do zadání pokynu k jejich prodeji 11. 6. 2013. Soud se blíže nezabýval tvrzením o pohledávce za zůstavitelem z titulu plnění za něj jeho bývalé manželce na vypořádání společného jmění, protože stejně jako předchozí platby, měla být i tato pohledávka za zůstavitelem včas přihlášena do dědického řízení.

18. V dědickém řízení bylo ze sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne 13. 12. 2016 zjištěno, že zdrojem prostředků na nákup podílových listů byly od roku 2007 pravidelně zůstavitelem realizované vklady 20.000 Kč měsíčně do Generali Fondu konzervativního (FKD). Podílové listy byly nabyty za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. právním jednáním zůstavitele v době před uzavřením manželství za majetek, náležející do jeho výlučného vlastnictví. [právnická osoba] zůstavitele proběhly na základě pokynů ze dne 11. 6. 2013, provedených dne 14. 6. 2013, tedy 14 dní před úmrtím zůstavitele, odkupy cenných papírů uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku za celkovou částku 1.853.665,31 Kč, jejíž převod na svůj účet 2. žalovaná nepopírá, byť s neprokázaným tvrzením, že peníze investované zůstavitelem do nákupu cenných papírů pocházely z větší části z jejích vlastních prostředků. V dědickém řízení žalovaná tvrdila, že žalobce podal žalobu na odkloněné majetkové hodnoty, které byly projednány v původním řízení, aniž by cenné papíry v rámci předběžného šetření uvedla, proto nebyly v původním dědickém řízení projednány vůbec a nebylo o nich rozhodnuto ani usnesením ze dne 24. 2. 2014.

19. Na žádost 2. žalované byl proveden u druhého jednání také důkaz jejím výslechem, provedeným z opatrnosti proto, aby neprovedení tohoto důkazu nebylo důvodem zrušení rozhodnutí. Výslech účastníka je prostředkem důkazním a nikoli unesením břemene tvrzení, která byla žalovanou u dalšího jednání částečně měněna. Žalovaná uvedla, že správně jí zůstavitel neudělil plnou moc s pověřením k převodům podílových listů, ale měla k jeho účtu od března 2013 dispoziční právo. Toto však plyne jednak i z připojeného dědického spisu a jednak byla plná moc ze dne 12. 6. 2013, správně dispoziční právo zůstavitele k účtu 2. žalované, předloženo až po skončení 1. jednání, které se ve věci konalo, tedy po koncentraci řízení a pro rozhodnutí ve věci ani nic nového nepřináší. 2. žalovaná uvedla, že vzájemné dispoziční právo obou u [právnická osoba] bylo běžnou praxí mezi ní a zůstavitelem. U zůstavitele byla zjištěna jeho diagnóza v dubnu 2013, měli malé dítě, hospodařili spolu 8 nebo 9 let a zůstavitel chtěl dát své věci do pořádku. Na jeho pokyn převedla žalovaná podílové listy z jeho účtu na svůj, a protože se bála sama převod provést, rozepsala je na několik účtů a o převod požádala pracovníka investiční společnosti [právnická osoba] pana [jméno FO]. Protože i zůstavitel měl k jejímu účtu dispoziční právo, mohl si převody ověřit. I když k převodu došlo 14 dní před jeho smrtí, aktivně fungoval, byl duševně v pořádku a mohl převody kontrolovat. Dne 11. 3. 2003 převedla žalovaná na jeho účet č. [hodnota] - [č. účtu] částku 500.000 Kč. Tento údaj byl uveden až u druhého jednání, k tomuto tvrzení byl předložen výpis, který měla žalovaná údajně získat až 5. 9. 2022 a výpis z účtu z 20. 11. 2012 k převodu částky 1.157.550 Kč z účtu č. [č. účtu] [tituly před jménem] [jméno FO], schovatele kupní ceny podle Smlouvy o úschově ze dne 23. 10. 2012. Kromě toho, že uvedené výpisy neprokazují tvrzení, že sporné cenné listy byly koupeny z výlučných prostředků 2. žalované, nelze vzhledem k době převodů (v letech 2003 a 2012) uvěřit, že se 2. žalovaná o těchto skutečnostech a listinách dozvěděla až po prvním jednání, které se ve věci konalo, tím spíše, že bankovní údaje měly být slibovány bezvýsledně již mediátorovi. Stejně tak až po koncentraci řízení byl navržen výslech svědka [jméno FO], který měl být slyšen nikoli k tomu, že sporné cenné listy byly koupeny za výlučné prostředky žalované, ale k okolnosti, zda zůstavitel byl o transakci informován, aniž by byl prokázán důvod, který by zůstavitele k takovému převodu vedl.

20. Problematickou se jeví věrohodnost tvrzení 2. žalované, která původně učiněná tvrzení později vyvracela, případně si v nich odporovala. V dědickém řízení u předběžného šetření v roce 2013 nejprve neuvedla majetek značné hodnoty a až později, kdy již jeho existenci nemohla zpochybnit, u jednání dne 17. 5. 2017 tvrdila, že peníze investované zůstavitelem do nákupu cenných papírů pocházely z větší části z jejích vlastních prostředků, získaných prodejem nemovitostí, později v současném řízení, že cenné listy byly pořízeny z jejích prostředků, respektive že převedla na účet zůstavitele peněžní prostředky přesahující jejich hodnotu. Prostředky získané odkupem cenných listů měla před smrtí zůstavitele po dohodě s ním převést na základě původně tvrzené existující, a ani přes opakované výzvy nikdy nedoložené plné moci, opravňující 2. žalovanou převést je zpět na její účet. V dědickém řízení 2. žalovaná tvrdila, že po smrti zůstavitele už žádné převody kromě prostředků za cca 18.000 Kč neprováděla, ale v rozporu s tímto tvrzením ve skutečnosti dala dne 8. 10. 2013 pokyn k odkupu dalších podílových listů za celkovou částku 20.535,72 Kč. Popírala pohledávky zůstavitele za panem [jméno FO] a panem [jméno FO], i panem [jméno FO] poskytnuté plnění. Teprve po předložení prohlášení pana [jméno FO] ze dne 4. 8. 2017, že měl zůstaviteli vyplatit asi 90.000 a že 2. žalované vyplatil v roce 2014 částku 86.000 Kč a po jeho výpovědi u jednání dne 14. 7. 2017 připustila existenci těchto pohledávek i jejich částečnou úhradu, ovšem nově s tvrzením, že šlo o její společnou investici se zůstavitelem. Na účet zůstavitele č. [č. účtu] byla dne 9. 7. 2013 připsána částka 1.505.986 Kč jako jeho odměna za červen 2013. O té 2. žalovaná pomlčela, neuvedla ji ani o měsíc později při předběžném šetření dne 6. 8. 2013. Naopak částka 1.226.297,65 Kč byla po smrti zůstavitele z jeho účtu převedena na účet 2. žalované č. [č. účtu] stejného dne, kdy proběhlo předběžné šetření, tedy dne 6. 8. 2013. Řada tvrzení 2. žalovaná byla sice realizována prostřednictvím jejího zástupce, vzhledem k době nejméně 7 let, po kterou toto zastoupení trvalo, tedy od udělení plné moci v roce 2015 v dědickém řízení doposud, lze předpokládat dostatek prostoru, aby si případné nejasnosti klient se svým zástupcem dostatečně vysvětlil. Důvěru nebudí ani jednání 2. žalované, která v řízení o dodatečném projednání dědickém řízení prezentovala jako důvod své osobní neúčasti na jednáních bolestivý zásah ze smrti manžela. Tato bolest jí však nebránila v realizaci odkupů cenných papírů, kdy první odkupy proběhly 28. 6. 2013, tedy již 4 dny po smrti manžela a dříve, než proběhlo dne 6. 8. 2013 v dědickém řízení předběžné šetření, v jehož rámci na tento majetek zůstavitele neupozornila. Nicméně všech jednání v původním dědickém řízení, ukončeném usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 24. 2. 2014 se účastnila osobně, a to již ode dne 6. 8. 2013, kdy se přibližně 6 týdnů po úmrtí manžela dostavila k předběžnému šetření. Teprve až v průběhu řízení o dodatečném projednání dědictví, kdy byl zjišťován další majetek zůstavitele a způsob, jakým s ním bylo naloženo, jednala 2. žalovaná již prostřednictvím zástupce. Osobně se jednání začala účastnit znovu až ode dne 17. 5. 2017, téměř 3 roky od podání návrhu na dodatečné projednání dědictví poté, co u předchozího jednání na tvrzený důvod osobní neúčasti na jednání poukázal zástupce žalobce.

21. Bylo prokázáno, že 2. žalovaná skutečně disponovala zůstatkem kupní ceny z prodeje nemovitostí, který převedla na účet zůstavitele č. [hodnota] - [č. účtu], že na jiný účet zůstavitele byla z účtu [jméno FO] v roce 2010 vložena částka 700.000 Kč a že ze zrušené smlouvy o stavebním spoření náležela 2. žalované po vyúčtování v roce 2008 částka 123.026 Kč. Své pohledávky za zůstavitelem mohla uplatnit v dědickém řízení. Měla k dispozici kupní smlouvu ze dne 1. 11. 2012 i Smlouvu o úschově ze dne 23. 10. 2012, z nichž bylo možno ověřit převod části kupní ceny na účet zůstavitele u [právnická osoba]. č. [hodnota] - [č. účtu], mohla předložit notáři Zrušení smlouvy o stavebním spoření - vyúčtování ze dne 19. 3. 2008 a tvrdit a prokázat, že za zůstavitele uhradila jeho dluh 123.026 Kč vůči první manželce a účet, na který byl vyplacen zůstatek stavebního spoření, byl účtem první manželky zůstavitele, na který byl plněn jeho dluh, mohla prokázat, že částka 700.000 Kč, která byla v srpnu 2010 připsána na účet zůstavitele byla její platbou, i když byla převedena z účtu s názvem [jméno FO], případně tyto pohledávky v případě jejich sporování podle § 175y o.s.ř. uplatnit žalobou. Nemůže sice prokázat, že za své výlučné prostředky koupila právě sporné podílové listy, své pohledávky vůči zůstaviteli však prokázat mohla a tyto možnosti nevyužila.

22. Vznesla-li 2. žalovaná námitku promlčení pohledávek za [jméno FO] a [jméno FO], bylo řízené ohledně uvedených položek sice již zastaveno, ale i bez toho by námitku promlčení mohli uplatňovat jen dlužníci, nikoli dědici vůči době vzájemně.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou je odůvodněn § 150 občanského soudního řádu a žalobce ostatně po 1. žalované tuto náhradu ani nepožadoval. Soud přihlédl k tomu, že se nijak nepodílela na zatajení majetku zůstavitele a na straně žalované se ocitla toliko v důsledku svého postavení dědice. Prostřednictvím opatrovníka namítla nedostatek pasivní legitimace na své straně a je skutečností, že určovací výrok bude mít účinky ve vztahu ke všem dědicům. Zůstavitel zanechal více dědiců, mezi nimiž nedošlo ke shodě na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, proto nebylo v dědickém řízení ke spornému majetku přihlíženo. K jeho projednání tak může dojít až po právní moci rozhodnutí o tom, že zůstavitel sporný majetek vlastnil. Až do právní moci rozhodnutí o dědictví není jisté, jak budou práva a povinnosti dědiců k majetku zůstavitele upravena, dědici jsou považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví. V jejich vzájemném sporu o majetkových právech patřících do dědictví za situace, kdy 1. žalovanou žaloba podána nebyla, je 1. žalovaná pasivně legitimována, byť není spolu s 2. žalovanou v postavení nerozlučných společníků podle § 91 odst. 2 o. s. ř. Kromě uvedeného se lze domnívat, že vyhovující rozsudek ve vztahu k 2. žalované a zamítavý rozsudek ve vztahu k 1. žalované pro nedostatek její pasivní legitimace nelze vydat, když předmětem řízení není určení majetkových práv žalovaných, ale zůstavitele a úspěch žaloby ovlivní i majetkovou sféru 1. žalované v důsledku vzrůstu hodnoty dědictví a v souvislosti s tím i hodnoty jejího podílu.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, dále podle § 146 odstavec 2 věta prvá o.s.ř. podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady a podle § 146 odstavec 2 věta druhá o.s.ř. podle kterého byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

25. Důvodně byla podána žaloba na určení, že do aktiv pozůstalosti patří cenné papíry v hodnotě 1.853.665,31 Kč a pohledávky po 90.000 Kč vůči [jméno FO] a [jméno FO] z titulu dohodnutého rozdělení zisku, tedy co do aktiv v hodnotě 2.033.664,31 Kč. 2. žalovaná sice celkovou pohledávku 180.000 Kč za pány [jméno FO] a [jméno FO] v dědickém řízení dne 31. 5. 2018 (tedy před zahájením řízení [spisová značka] dne 7. 8. 2018) přiznala, nespornou ji však neučinila, naopak tvrdila a neprokázala, že šlo jen o vrácení společné investice její a zůstavitele.

26. Důvodně nebyla podána žaloba na určení, že do aktiv pozůstalosti patří cenné papíry v hodnotě 18.883,79 Kč, protože již u jednání před notářem dne 26. 1. 2017, tedy před zahájením řízení [spisová značka], učinila 2. žalovaná tuto položku nespornou, ani na určení, že do aktiv pozůstalosti patří pohledávka vůči společnosti [právnická osoba] a.s. ve výši 1.084.681 Kč, protože poslední příjem zůstavitele 1.505.986 Kč učinila 2. žalovaná nesporným rovněž již ve vyjádření ze dne 26. 1. 2017 (čl. 193 dědického spisu) i u jednání dne 17. 5. 2017 a 31. 5. 2018, tedy před zahájením řízení [spisová značka], nadále se již jednalo jen o soudem stanovené snížení o částku náležející podle pracovněprávních předpisů manželce zůstavitele. Důvodně nebyla podána žaloba podle názoru soudu ani na určení, že do aktiv pozůstalosti patří kožená sedací souprava, nacházející se v domě zůstavitele, protože v dědickém řízení se sice hovořilo o zařízení domácnosti, ale spíše povšechně, aniž by žalobce tuto položku výslovně do aktiv požadoval zahrnout. Sedací souprava nebyla ale předmětem projednání dědictví, byť ji 2. žalovaná výslovně nesporovala, spíše se zmínila, že jde o proleželý a poškrábaný nábytek, více se o ní blíže nejednalo a nebylo o ní v dědickém řízení ani rozhodováno. Celkem tak nebyla důvodně podána žaloba na určení, že do aktiv pozůstalosti patří majetek v hodnotě 1.123.564,79 Kč (18.883,79 Kč + 1.084.681 Kč + 20.000 Kč).

27. Jestliže předmětem řízení byl podle žaloby majetek v celkové hodnotě 3.157.230 Kč (1.853.665,31 Kč + 90.000 Kč + 90.000 Kč + 18.883,79 Kč + 1.084.681 Kč + 20.000 Kč), byl žalobce úspěšný co do částky 2.033.665,31 Kč, tedy co do 64,4 % předmětu sporu a neúspěšný co do částky 1.123.564,79 Kč, tedy co do 35,6 % předmětu sporu a žalobce má tak nárok na náhradu 28,8 % svých nákladů.

28. Náhrada nákladů řízení je tvořena uhrazeným soudním poplatkem ve výši [právnická osoba] Kč a náklady právního zastoupení ve výši 164.252,39 Kč. Předmětem řízení bylo zpočátku určení vlastnického práva zůstavitele k majetku, jehož hodnota v součtu činila 3.157.230 Kč, kdy sazba jednoho úkonu právní služby činí 20.940 Kč podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) a odměna za 4 úkony činí 83.760 Kč (převzetí zastoupení dne 27. 11. 2014, sepis žaloby, vyjádření ze dne 22. 2. 2019 a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 1. 11. 2021. Odměna za podání ze dne 26. 2. 2019 se nepřiznává, protože šlo o repliku k vyjádření 1. žalované). Po částečném zastavení řízení zůstalo jeho předmětem určení vlastnického práva zůstavitele k majetku v hodnotě 1.873.665,31 Kč (1.853,665,31 + 20.000), kdy sazba jednoho úkonu právní služby činí 15.820 Kč a odměna za 3 činí 47.460 Kč (účast na jednání přesahující dobu 2 hodin dne 28. 6. 2022 a 6. 9. 2022). Náhrada za 7 paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 AT činí 2.100 Kč a náhrada cestovních nákladů z [adresa] a zpět ke dvěma jednáním ve dnech 28. 6. 2022 a 6. 9. 2022 částku 1.625,78 Kč (při jedné cestě dlouhé celkem [hodnota] km, průměrné spotřebě benzínu 5,9 l/100 km, jeho ceně 37,10 Kč / 1 l podle § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb., paušálu 4,70 Kč/ 1 km podle § 1 písm. b) citované vyhlášky. Byť se hodnota pohonných hmot zvýšila, nebyl předložen doklad o nákupu více oktanového benzínu či za jinou než vyhláškovou částku). Podle § 14 odstavec 1 písmeno a) a odstavec 3 advokátního tarifu na ztrátě času za 8 půlhodin po 100 Kč činí náhrada 800 Kč a podle § 14a advokátního tarifu představuje 21 % DPH z částky 135.745,78 Kč částku 28.506,61 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 166.252,39 Kč, z toho 28,8 % představuje částku 47.880,69 Kč. Tuto je 2. žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

29. O odměně ustanoveného opatrovníka bylo rozhodnuto podle § 1 odst. 2 a odst. 3 ve spojení s ustanovením § 7 bod 6 AT. Vyhláškou č. 406/2021 Sb. bylo zrušeno ust. § 12a vyhl. č. 177/1996 Sb s účinností od 1. 1. 2022. Podle čl. II. náleží za úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky advokátovi odměna podle dosavadních právních předpisů. Ust. § 9 odstavec 5 bylo zrušeno již dříve nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 4/2019 ze dne 24. 9. 2019.

30. Podle zrušeného § 12a odstavec 1 se sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb mj. ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení snižují o 20 %. Sazba odměny za 1 úkon právní služby poskytnuté před 1. 1. 2022 by se tak snížily podle dosavadních právních předpisů o 20 %, tedy podle § 7 bod 6 AT na částku 16.752 Kč (20.940 Kč sníženo o 20 %), náleží mu tak za 3 úkony právní služby ustanoveného opatrovníka (převzetí zastoupení dle usnesení [spisová značka] ze dne 7. 11. 2018, vyjádření ze dne 4. 2. 2019 a účast opatrovníka na mediaci) odměna 50.256 Kč a po za 3 úkony po datu 1. 1. 2022 odměna 47.460 Kč (účast na jednání dne 28. 6. 2022 přesahující 2 hodiny a 6. 9. 2022). Odměna za výkon funkce opatrovníka tak představuje celkem za 6 úkonů právní služby 97.716 Kč, za 6 paušálů po 300 Kč AT náhradu 1.800 Kč a náhrada na 21% DPH z částky 99.516 Kč činí 20.898,36 Kč. Celková výše odměny opatrovníka tak činí 120.414,36 Kč a 2. žalovaná je povinna podle § 148 o.s.ř podle neúspěchu v řízení z ní státu nahradit 64,4 %, tedy 77.546,85 Kč a žalobce 35,6 %, tedy 42.867,51 Kč. Protože při vyhlášení rozsudku byl chybně uveden procentuální podíl na těchto nákladech a jednalo se o zřejmou nesprávnost v počtech, je součástí rozsudku podle § 164 o.s.ř. oprava nesprávného údaje.

Poučení