8 C 208/2022 - -93

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0], trvalý pobyt: [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], adresa pro doručování: [Adresa zainteresované osoby 1/0], zastoupen advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0], o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 206 509,36 Kč spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 206 509,36 Kč od 30.6.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do výše 43 490,64 Kč a dále v rozsahu rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení 0,129 % denně z částky 250 000 Kč od 19.10.2018 do zaplacení a přiznaným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 206 509,36 Kč od 30.6.2021 do zaplacení.

III. Soudem ustanovené zástupkyni žalovaného z řad advokátů [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] se přiznává za její zastupování v řízení odměna a náhrada v celkové výši 48 000 Kč, která ji bude vyplacena účtárnou zdejšího soudu na číslo účtu, které sdělí do 15 dnů od doručení tohoto usnesení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaného v poměrné výši 41,58 % z částky určené v bodu III. výroku tohoto rozhodnutí, a to České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v bodě III. a IV. výroku).

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 497 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v bodě IV. výroku prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění

1. Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobce opakovaném doplnění nakonec domáhal zaplacení částky ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím, které představoval úrok z prodlení „0,129 % denně z částky 250 000 Kč od 19.10.2018 do zaplacení". Uvedl, že celkem si od něj žalovaný zapůjčil 3 x 250 000 Kč - na smlouvy ze dne [datum], [datum] a [datum], která je předmětem této žaloby (dále jen žalovaná smlouva). Dle žalované smlouvy žalobce předal žalovanému v hotovosti 250 000 Kč u sebe doma, proti ověřenému podpisu na žalované smlouvě. Žalovaný měl vrátit 250 000 Kč do dne 18.10.2018, přičemž bylo sjednáno, že pokud tak neučiní, má žalobce právo na úrok z prodlení 0,3 % denně z dlužné částky. Žalobce nicméně uvedl, že "chtěl podstatně snížit výši požadované částky", proto žádá úrok z prodlení pouze 0,129 % denně z dlužné částky. Ke splácení závazku žalobce uvedl, že se s žalovaným dohodl, že nejprve mu bude platit 14 000 Kč měsíčně jako úrok z prodlení na smlouvu ze dne [datum], do 1.7.2019 obdržel 4 x 14 000 Kč (z toho 2 x prostřednictvím [jméno FO]), a dne 1.7.2019 obdržel od žalovaného 250 000 Kč, které započetl na úhradu jistiny ze smlouvy ze dne [datum]. Dále se dohodli s žalovaným na placení 20 000 Kč měsíčně jako úrok z prodlení na smlouvu ze dne [datum], která je předmětem řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], takto obdržel následně 3 x 20 000 Kč během roku a půl, což zohlednil v opraveném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pod sp.zn. [spisová značka]. Na žalovanou smlouvu tak neobdržel žádnou platbu. Uvedl, že žalovanému půjčil, neboť se znali, a přestože si nemyslel, že důvod zápůjčky je rozumný, žalovaný mu přislíbil "ručení" nemovitostmi své sestry(ačkoli žádné zajištění dluhu fakticky provedeno nebylo), z jejichž prodeje mu nakonec zaplatil uvedených 250 000 Kč dne 1.7.2019 (pozemky ze [adresa]), takže žalobce "o nic nemohl přijít". Poté, co měl žalovaný splatit smlouvu ze dne [datum], tj. dne [datum], mu dal žalobce potvrzení i samotnou smlouvu, a žalovaný ji roztrhal, proto žalobce její existenci nemá jak doložit. Žalobce uvedl, že dále žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě výzvy ze dne [datum], kdy vstřícně požadoval pouze vrácení jistiny z dlužných částek, že do poslední chvíle čekal, že žalovaný prodá byt, ale z důvodu hrozby promlčení mu nezbylo, než uplatnit dlužnou částku u soudu. Ohledně požadovaného úroku z prodlení uvedl, že tím, že požaduje ve své žalobě úročení 0,129 % denně z dlužné částky, domnívá se, že jde o smluvní úrok z prodlení běžný.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Jelikož jeho vyjádření nebylo zcela konzistentní, když žalovaný zjevně nerozlišoval mezi smlouvami a z nich uplatněnými žalobními nároky v různých řízení u zdejšího soudu ([spisová značka] a [spisová značka]), a následně na výzvu soudu k doplnění požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, soud rozhodl osvobození žalovaného od soudních poplatků ve smyslu § 138 zák č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a ustanovil mu k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů ve smyslu § 30 odst. 2 o.s.ř. usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. K věci samé poté žalovaný uvedl, že mezi jednotlivými smlouvami účastníci nikdy nerozlišovali, že je přesvědčen, že v červenci 2018 měl předchozí půjčky od žalobce za zaplacené, půjčil si od něj asi 400 000 Kč v hotovosti, které byly rozděleny do více smluv kvůli omezení hotovostních plateb pravděpodobně tedy 200 000 Kč na každou smlouvu a měl vrátit 600 000 Kč za 3 měsíce, nicméně připouští, že tedy podepsal dvě předložené smlouvy na zápůjčky ze dne [datum] a [datum] ve výši á 250 000 Kč. Uvedl, že potřeboval peníze půjčit rychle, když na něj byl činěn nátlak v rámci jeho podnikání v Teplicích, kde se stal obětí podvodu, a protože banka by mu (tak rychle) nepůjčila, požádal známého žalobce. Bohužel peníze zmizely, a proto musel splácet z jiných zdrojů. Žalovaný má dlouhodobé zdravotní problémy v [Anonymizováno] [Anonymizováno], proto je často unavený a věci si správně nepamatuje. Nicméně žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že se dohodli na přednostním splácení třetí smlouvy, či úroků z prodlení. Sám měl spočítáno, že splátkami po 20 000 Kč měsíčně splatí dluh do dubna 2020. Tvrdí, že vždy k polovině měsíce (k 15. dni) pravidelně 20 000 Kč žalobci splácel, vždy v hotovosti sám, příp. prostřednictvím svého tehdejšího zaměstnance [jméno FO], a to buď u žalobce v místě bydliště, nebo příp. v hospodě, kde se spolu pravidelně setkávali, přesně si to ovšem nepamatuje. První splátka byla uhrazena ještě před splatností zápůjčky [datum], následně uhradil 18 splátek do dubna 2020, a k [datum] byla uhrazena splátka 250 000 Kč z prodeje pozemků jeho sestry [jméno FO] v červnu 2019. Tvrdí, že oba účastníci vnímali smlouvy jako jednu zápůjčku, bez bližší domluvy, proto je třeba započítávat splátky nejprve na starší zápůjčku ze smlouvy ze dne [datum], a že své splátky poukazoval vždy primárně na jistinu dluhu ve smyslu § 1932 občanského zákoníku. Dále uvedl, že smluvní úrok z prodlení 0,3 % denně považuje za neplatný pro rozpor s dobrými mravy. K tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 1490/2019, ve kterém se Nejvyšší soud přihlásil ke korektivu dobrých mravů i ve vztazích mezi podnikateli, tím spíše dopadá i na vztah mezi fyzickými osobami. S ohledem na okolnosti závazkového vztahu mezi známými, kdy žalobce byl obeznámen s poměry žalovaného, pak považuje smluvní úrok z prodlení 0,3 % denně za nemravný.

3. Soud nařídil k projednání věci jednání postupně na den [datum] a [datum], a z provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci podepsali smlouvu, na základě které měl ke dni podpisu žalobce předat žalovanému 250 000 Kč v hotovosti, a žalovaný měl povinnost vrátit celou zapůjčenou částku do dne [datum]. Dále byla součástí smlouvy povinnost žalovaného pro případ prodlení zaplatit smluvní úrok z prodlení 0,3 % z dlužné částky za každý den prodlení. Soud vzal ze shodných tvrzení účastníků za prokázané, že zápůjčka byla sjednána mezi dvěma známými, kteří spolu chodili do hospody, protože banka by žalovanému na jeho tehdejší aktuální potřebu peníze (přinejmenším včas) neposkytla.

5. Z vlastní činnosti je soudu známo, že pod sp.zn. [spisová značka] je u zdejšího soudu veden spor mezi totožnými účastníky (dosud neskončený), a současně ze shodných tvrzení žalobce a žalovaného (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) má soud za zjištěné, že nárok, který v dalším řízení žalobce uplatňuje pochází z obdobné smlouvy jako v tomto řízení (zápůjčka mezi účastníky rovněž na 250 000 Kč) s tím, že jediný rozdíl spočívá v tom, že další smlouva je datována ke dni [datum] a její splatnost dne [datum].

6. Dále má soud za zjištěné ze shodných tvrzení účastníků, resp. z jejich tvrzení v tom rozsahu, ve kterém se překrývají, že žalovaný uhradil žalobci bez bližšího určení částky 4 x 14 000 Kč do [datum] (tj. 56 000 Kč), dne [datum] jednorázově částku ve výši 250 000 Kč, a dále mezi dnem [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] částky 3 x 20 000 Kč (tj. 60 000 Kč).

7. Z výpovědi svědka [jméno FO] má soud toliko za potvrzené, že mezi účastníky existoval závazkový vztah, kdy byl žalovaný povinen vrátit dluh žalobci, a že některé splátky předal žalobci svědek. Nicméně soud nemůže hodnotit svědeckou výpověď tak, že by z ní mohl mít za zjištěné tvrzení žalovaného, že předával on (či prostřednictvím svědka) pravidelně 19 x 20 000 Kč ke každému 15.dni v měsíci od října 2018, neboť svědek uvedl pouze, že "vše bylo vždy domluvené, on jen předal peníze v místě bydliště žalobce a o víc se nezajímal". K četnosti předaných plateb uvedl, že si to nepamatuje, že to mohlo být "párkrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát?". Soud má za to, že taková výpověď toliko potvrzuje, že byly předány některé splátky, což je mezi účastníky obecně nesporné (srov. shora).

8. Z lékařských zpráv z roku [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný se dlouhodobě léčí s potížemi, které lékaři popisují ve svých závěrech jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz].

9. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a podacího lístku a obálky soud zjistil, že žalobce vyzval žalované k úhradě dlužných částek ze smluv ze dne [datum], resp. [datum] á 250 000 Kč s tím, že dosud bylo uhrazeno pouze 3 x 20 000 Kč.

10. Z dalších důkazů soud pro věc samu skutkové závěry nečinil, když platba 250 000 Kč ke dni [datum] byla mezi účastníky nesporná. Předložené tabulky s výpočty úroků z prodlení žalovaného soud neprováděl, neboť nevycházejí z ostatních skutkových zjištění.

11. Tvrzení žalobce o existenci třetí smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi totožnými účastníky dne [datum], kterou měl žalovaný nota bene splácet přednostně, a na kterou proto žalobce započetl platby (do [datum]) 4 x 14 000 Kč přednostně na smluvní úrok z prodlení, a dále 250 000 Kč dne [datum] na jistinu, soud neměl za prokázané, když žalobce je nijak nedoložil, resp. uvedl, že je doložit nemůže, a to ani po poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.

12. Obdobně tvrzení žalovaného, že splácel žalobci pravidelně 19 x 20 000 Kč každý měsíc od října 2018 soud nemá za prokázané, když ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] nic takového zjištěno nebylo (srov. shora), a účastnická výpověď žalovaného provedená po poučení soudem dle § 118a o.s.ř jako podpůrný důkaz, když žalovaný neměl k dispozici jakékoli jiné důkazy k platbám provedeným v hotovosti, je soudem hodnocena jako neprůkazná a nedůvěryhodná, navazující na samotná tvrzení žalovaného, který sám uvádí, že se mu v důsledku jeho zdravotní indispozice věci pletou, přesně si je nepamatuje jaké smlouvy podepsal a jaké částky si půjčil, a mezi jednotlivými závazky a jejich plněním v zásadě tak v minulosti v podstatě nijak nerozlišoval. Výpověď žalovaného tak byla spíše prezentací subjektivního přesvědčení, že vše bylo uhrazeno, přičemž vycházel ze svého výpočtu, kdy má být závazek zcela uhrazen, a z toho, že by jinak nemohl chodit s panem žalobcem pravidelně do hospody. Takovou výpověď proto soud hodnotí jako nekonzistentní a neprůkaznou. Z účastnické výpovědi je možné považovat za zjištěné toliko skutečnosti ohledně motivace žalovaného půjčit si finanční prostředky od žalobce, když uvedl, že v bance byl, ale banka by mu nepůjčila s ohledem na nízké příjmy a evidovaný závazek po splatnosti.

13. Závěr o skutkovém stavu: Po skutkové stránce tak má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný podepsali dne [datum] a dne [datum] v zásadě totožné smlouvy, ze kterých vyplývá, že žalobce předal žalovanému vždy ke dni podpisu hotově částku 250 000 Kč. Tyto částky měl žalovaný povinnost vrátit žalobci na účet nebo hotově do dne [datum], resp. do dne [datum] dle žalované smlouvy. Dále byla součástí smlouvy povinnost žalovaného pro případ prodlení zaplatit smluvní úrok z prodlení 0,3 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný následně uhradil žalobci bez bližšího určení částky 4 x 14 000 Kč do [datum] (tj. celkem 56 000 Kč), dne [datum] jednorázově částku ve výši 250 000 Kč, a dále mezi dnem [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] částky 3 x 20 000 Kč (tj. celkem 60 000 Kč). Zápůjčka byla sjednána mezi dvěma známými, kteří spolu chodili do hospody, znali navzájem své poměry, proč žalovaný žádá žalobce o zápůjčku, že peníze potřebuje rychle, a že banka by žalovanému na jeho tehdejší aktuální potřebu peníze (přinejmenším včas) neposkytla. Žalovaný se dlouhodobě léčí s potížemi, které lékaři označují jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz]. Jelikož žalovaný řádně svůj závazek neplnil, žalobce jej vyzval dne [datum], aby dlužné částky (z obou smluv) uhradil (s tím, že je k datu uhrazeno 3 x 20 000 Kč), a jelikož ten tak neučinil, žalobce uplatnil svůj nárok u (zdejšího) soudu - ze smlouvy ze dne [datum] v tomto řízení, a ze smlouvy ze dne [datum] v řízení pod sp.zn. [spisová značka], které ke dni rozhodnutí soudu v projednávané věci tj. dne [datum] nebylo pravomocně skončeno).

14. Právní posouzení: Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ve smyslu § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.). Z této smlouvy byl žalobce (jako zapůjčitel) povinen přenechat žalovanému (jako vydlužiteli) věci určené podle druhu, konkrétně peníze, čemuž souvztažně odpovídá povinnost žalovaného po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu, příp. spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky, úrokem (§ 2392 o.z.), který ovšem v posuzované smlouvě sjednán nebyl. Obsahem smlouvy je naopak smluvní úrok z prodlení. Žalovaný se ocitl ode dne následujícího po dni splatnosti (srov. shora) v prodlení (jako dlužník dle § 1968 věta první o.z.), a žalobci (jako věřiteli) tak vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Soud se nejprve zabýval sporem o smluvní ujednání úroku z prodlení.

15. Podle § 1 odst. 2 o.z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

16. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Úroky z prodlení plní 1) motivační funkci, neboť mají dlužníka v prvé řadě přimět k včasnému plnění; 2) sankční funkci, jelikož postihují dlužníka při nevčasném plnění bez ohledu na to, zda tím byla způsobena škoda a 3) funkci kompenzační, neboť náhrady škody se věřitel zásadně může domáhat pouze v případě, že není kryta úroky z prodlení (§ 1971 o.z.). Ústavní soud opakovaně určil (srov. nález sp.zn. I. ÚS 523/07 či I. ÚS 728/10), že přes zásadu smluvní volnosti není výše možného sjednaného úroku bezbřehá, je modifikována právě funkcemi institutu úroku z prodlení, a podléhá testu zásady přiměřenosti. Existuje tedy již neústavní výše úroku z prodlení, a to tehdy, když s ohledem na okolnosti již neplní své zákonné funkce. Cílem takového ujednání pak není motivovat dlužníka k včasnému plnění, přiměřeně ho sankcionovat za plnění opožděné ani obdržet přiměřenou kompenzaci za pozdní plnění, nýbrž získat prostřednictvím neústavně vysokých úroků z prodlení majetek dlužníka, jehož hodnota bude ve významném nepoměru k původnímu dluhu (srov. rozh. Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 3194/18). Ústavní soud v těchto rozhodnutích určil, že již samotná sazba smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z dlužné částky je za hranicí ústavnosti. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR ve světle rozhodovací praxe Ústavního soudu rovněž uzavřela, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, přičemž dospěla k závěru, že uvedené závěry ohledně neústavní výše sjednaných úroků z prodlení mohou dopadat i do vztahů mezi podnikateli s tím, že samotná sazba sjednaného úroku z prodlení neplatnost takového ujednání nezakládá, když je nutné vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem věci existujících v době uzavření konkrétní smlouvy. Pokud v takovém případě lze uzavřít, že sjednaná výše úroku, výrazně se odchylující od sazby úroku stanovené nařízením vlády, již neslouží k plnění jeho funkce, ale má již ve vztahu k smluvnímu partnerovi zneužívající charakter, lze takové ujednání posoudit jako rozporné s dobrými mravy (srov. rozh. Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 1490/2019). Současně Nejvyšší soudu připomněl, že obecné vnímání hranice mravnosti v podnikatelských vztazích je odlišné od vztahů nepodnikatelských (srov. rozh. Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 765/2020).

22. Soud se v posouzení smluvního úroku z prodlení 0,3 % denně (tj. 109,5 % ročně) v této věci ztotožnil s námitkou žalovaného, že jde o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Výše úroku z prodlení stanovená v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., byla k prvnímu dni prodlení v posuzované věci 9 % ročně. Více než 10 násobek (přepočet 109,5 % ročně) smluvního úroku z prodlení tak soud hodnotí jako výrazně se odchylující od zákonné výše. Soud přihlédl i ke shora uvedeným ustáleným závěrům rozhodovací praxe vyšších soudů. V prvé řadě v posuzovaném závazkovém vztahu nešlo o vztah podnikatelů. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce jako nepodnikající fyzické osoby, které se v době uzavření smlouvy znaly, a podle všeho žalobce vyšel žalovanému vstříct, když ten nebyl schopen získat v daný okamžik subjektivně potřebné peníze z běžných produktů bank. Soud sice nepřehlédl, že v žalované smlouvě nebyl sjednán žádný poplatek za zápůjčku, resp. úrok, ani další sankce spojená s porušením smlouvy, nicméně ze samotného tvrzení žalobce, že se měli s žalovaným vždy dohodnout na přednostních měsíčních platbách 20 000 Kč měsíčně, které budou přednostně započítávány na úrok z prodlení, dokud nebude mít žalovaný dostatek peněz na splacení dlužné jistiny, vyplývá, že žalobci primárně nešlo o úhradu dlužné částky, ale o využití takto sjednaného příslušenství přednostně před splacením dlužné částky. Soud sice nesdílí tvrzené přesvědčení žalobce, že neměl co ztratit, neboť žalovaný měl k dispozici nemovitosti své sestry, kterými mu "ručil", když žádné zajištění dluhu ze žalované smlouvy nebylo ve skutečnosti nijak sjednáno, nicméně pokud měl subjektivně pocit, že zapůjčení finančních prostředků ve statisícových řádech žalovanému nebylo rizikové, přestože podle všeho znal jeho osobní poměry a zřejmě i zdravotní poměry, resp. jejich projevy, které žalovaný prezentoval jak soudu po dobu celého řízení, tak lékařům, jejichž závěry byly předloženy, tak soudu nezbývá než uzavřít, že sjednaná výše úroku z prodlení nesloužila ke shora uvedeným funkcím tohoto institutu, ale ve svém důsledku již měla pouze držet dluh žalovaného ve výši, kterou běžným splácením zjevně splnit nemohl, a v důsledku jej nutit získat prostředky prodejem nemovitostí své sestry, příp. vlastního bytu, jak sám žalobce uvedl. Z tvrzení účastníků vyplývá, že jako známí z hospody znali své poměry. Žalovaný věděl, že by mu žalobce mohl půjčit statisícové částky, když s tímto požadavkem by u banky neuspěl. Žalobce také znal poměry žalovaného, důvody půjčky, (ne)možnost půjčit si v bance, možnosti splácení, i možnost získání peněz z prodeje nemovitostí své sestry, příp. bytu. Žalobci bylo známo, že žalovaný potřebuje urychleně půjčit peníze. Ve shodě se závěry Nejvyššího soudu je třeba připomenout, že žalobce neposkytl zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti, ale jako výpomoc mezi fyzickými osobami. Jedním ze základních znaků podnikání je vytváření zisku (§ 420 o.z.), z toho důvodu může být hranice mravnosti i u úroku z prodlení posunuta, když se předpokládá, že i zapůjčení peněz je činností směřující k tomuto cíli. Tak tomu ovšem v posuzované věci není. Soud při zvážení všech shora uvedených okolností uzavření žalované smlouvy dospěl k názoru, že účastníky prokazatelně sjednaná výše úroku z prodlení ve více než dvanástinásobku výše zákonné již v rozporu s dobrými mravy (§ 547 o.z.), a proto je na místě přes zásadu smluvní volnosti, hodnotit toto dílčí ujednání jako neplatné (§ 580 o.z.), a to absolutně (§ 588 o.z.). Takto sjednaný úrok z prodlení je proto právním jednáním, které je neplatné od počátku. Není ani možné, aby si žalobce v rámci soudního vymáhání autokorekcí požadovaný úrok z prodlení snížil na jinou sazbu, která by mu již připadala mravná. Moderace neplatného smluvního úroku z prodlení není možná. Na platnost samotné smlouvy o zápůjčce ovšem dílčí neplatnost ujednání o úroku z prodlení nemá vliv. Prodlení žalovaného od [datum] je nesporné, a proto s přihlédnutím k § 1970 o.z. soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Podle § 1932 odst. 1 o.z. (ve znění v době plnění dluhu) má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví pro plnění jinou vůli.

24. Podle § 1933 odst. 1 o.z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

25. Dále se soud zabýval spornými skutečnostmi spočívající v tvrzeném zániku závazku žalovaného jeho splněním. Jak bylo skutkově zjištěno (srov. shora), byly uzavřeny dvě smlouvy - [datum] a [datum], se splatností [datum], resp. [datum]. Naopak nebylo zjištěno, že by existovala jakákoli vůle mezi účastníky zaplatit nějaký závazek přednostně (existence třetí smlouvy ani nebyla prokázána). Za těchto okolností soudu nezbylo než si zodpovědět, jakým způsobem byly závazky ze dvou shora uvedených smluv plněny, resp. nesporné plnění žalovaného bylo na jejich uspokojení započítáváno. Při absenci jakékoli vůle účastníků bylo třeba nejprve započíst plnění na dluh nejdříve splatný (tj. smlouva ze dne [datum] splatná dne [datum]) a teprve poté na žalovanou smlouvu. Plnění se dále započte nejprve na úroky z prodlení (když jiné příslušenství zjištěno nebylo), a to na úroky z prodlení v zákonné výši 9 %.

26. Jak bylo zjištěno, do [datum] uhradil žalovaný 4 splátkami 56 000 Kč a dne [datum] jednorázovou splátkou 250 000 Kč, tj. celkem 306 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se smlouvou ze dne [datum] dne [datum]. Od [datum] do [datum] dosáhl úrok z prodlení výše 16 089,04 Kč. K 1.7.2019 proto byl zaplacen splátkami a poté jednorázově jak úrok z prodlení tak celá jistina smlouvy ze dne [datum] celkovou částkou 266 089,04 Kč.

27. K uspokojení žalované smlouvy tak ke dni [datum] bylo zaplaceno 39 910,96 Kč. Další splátky celkem ve výši 60 000 Kč, které nebyly zjištěny k přesnému dni, byly uhrazeny mezi [datum] a [datum]; tj. celkem 99 910,96 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se žalovanou smlouvou dne [datum]. Od [datum] do [datum], dosáhl úrok z prodlení výše 15 719,17 Kč. K 1.7.2019 tak byl zaplacen úrok z prodlení, a na jistinu bylo započteno plnění ve výši 24 191,79 Kč. Zůstatek jistiny žalované smlouvy ke dni [datum] tak byl ve výši 225 808,21 Kč. Od [datum] do [datum], kdy byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou, dosáhl úrok z prodlení ze zbylé výše jistiny částky ve výši 40 701,15 Kč. S ohledem na absenci zjištění přesného data úhrady splátek 3 x 20 000 Kč, soudu nezbývá než vyjít z prvního dne, ke kterému bylo najisto postaveno, že splátky byly uhrazeny, tj. [datum] (srov. shora). K [datum] tak byl z těchto splátek uhrazen úrok z prodlení ve výši 40 701,15 Kč ke sni [datum] a z jistiny bylo uhrazeno 19 298,85 Kč. Ke dni [datum] tak zbývalo z jistiny žalované smlouvy uhradit 206 509,39 Kč, se kterými byl žalovaný i nadále v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do této výše a s tím přiznal také nárok na úrok z prodlení toliko v zákonné výši 9 % (bod I. výroku). Naopak v části již zaplacené jistiny žalované smlouvy a rozdílu mezi požadovaným a přiznaným úrokem z prodlení soud žalobu zamítl (bod II. výroku).

28. Dále soud připojil k rozsudku usnesení, kterým rozhodl o nákladech ustanoveného zástupce žalovaného z řad advokátů, které hradí stát dle § 140 odst. 2 o.s.ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.). Soud přiznal advokátu odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 48 000 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny vypočtené z tarifní hodnoty věci započatých 250 tis. Kč (dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod. 6 a.t.) sestávající z částky 9 300 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě a 2 x účast na soudním jednání dne [datum] v délce 2 x započatých dvou hodin a 1 x účast na jednání dne [datum] (dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t.), a pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. (zástupce není plátcem DPH). Náhrada bude vyplacena prostřednictvím zdejšího soudu na číslo účtu, které zástupce sdělí soudu do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí (bod III. výroku).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměrně úspěšnější byla ve věci strana žalovaná. Strana žalobce byla v řízení úspěšná v částce 242 153,44 Kč (přiznaná část jistiny s přiznaným úrokem z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku dne [datum]), naopak strana žalovaná byla úspěšná v celkové částce 543 412,50 Kč (zamítnutá výše jistiny a zamítnutý rozdíl v požadovaném a přiznaném úrok z prodlení kapitalizovaném ke dni vydání rozsudku 30.5.2023). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 29,21 % a žalovaný v rozsahu cca 70,79 %. Poměr úspěchu žalovaného je tak cca 41,58 %. Celkem soud proto přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v uvedeném poměru úspěchu žalovaného, což při současně rozhodnuté odměně ustanoveného zástupce je částka ve výši 19 958,40 Kč (cca 41,58 % z částky 48 000 Kč, jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci). Náklady řízení strany žalované představují odměnu a náhrady zástupce žalované z řad advokátů (ustanoveného zástupce) podle advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb. – dále jen a.t.). Celková výše náhrady vyplývá z rozhodnutí soudu o nákladech ustanoveného zástupce (srov. bod III. výroku tohoto rozhodnutí, resp. bod 28. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Žalobce je povinen určené náklady řízení zaplatit státu prostřednictvím soudu, který zástupce procesně úspěšnému účastníkovi ustanovil (§ 149 odst. 2 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o nákladech řízení ustanoveného zástupce (§ 160 o.s.ř.) (bod IV. výroku).

30. Dále soud doplnil k písemnému vyhotovení meritorního rozhodnutí samostatné usnesení, kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř.. Náklady státu (§ 141 odst. 2 o.s.ř.) v tomto řízení představují náklady na soudem vyplacené svědečné svědka [jméno FO] ve výši 702 Kč (dle usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Jelikož ve věci byl žalobce neúspěšný v rozsahu cca 70,79 % (srov. shora) a žalovaný byl osvobozen od soudních poplatků, byly náklady státu uloženy k zaplacení žalobci, ovšem pouze v rozsahu, ve kterém byl ve věci neúspěšný (srov. bod 28. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Žalobce je povinen ně, a to prostřednictvím zdejšího soudu do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (160 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce je povinen určené náklady řízení státu zaplatit prostřednictvím soudu, a to ve lhůtě 3 dnů od dne právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 o.s.ř.) (bod V. výroku).

Poučení