8 C 209/2024 - 149

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B]. sídlem [Adresa advokáta B] o 128 848 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 128 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 5. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 88 766 Kč tyto k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno advokáta B]., advokáta se sídlem [Adresa advokáta B], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku náklady řízení ve výši 757 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 8. 2024 domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 128 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 5. 7. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodňuje žalobkyně tak, že dne [datum] soud vypořádal zaniklé společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného (dále jen „SJM“) tak, že mimo jiné přikázal žalobkyni a žalovanému uhradit celkem dluh 257 696 Kč rodičům žalobkyně, a to tak, že žalobkyně má uhradit jednu polovinu a žalovaný druhou polovinu. Za dluh odpovídají dle žalobkyně oba společně, k tomu, že svou část dluhu zaplatila, uvedla: „Můj otec [tituly před jménem] [jméno FO] zemřel dne [datum]. Můj podíl na dluhu vůči rodičům jsem v dědickém řízení vyrovnala.“ Dne [datum] žalobkyně uhradila na účet matky žalobkyně díl, který by jinak byl povinen uhradit žalovaný. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky po žalovaném jako regresní náhrady. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dne 24. 6. 2024.

2. Odpovědí na žalobu odmítl žalovaný nárok žalobkyně v celém rozsahu. Potvrdil, že žalovanému byla rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „Rozsudek o vypořádání SJM“), mimo jiné uložena povinnost uhradit manželům [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] dluh ve výši 128 848 Kč (bod IV. výroku), přičemž stejná povinnost byla uložena též žalobkyni (bod III. výroku). Dluh považuje žalovaný za promlčený již v době, kdy byl označeným rozhodnutím přikázán k úhradě žalobkyni a žalovanému, proto má za to, že žalobkyně a žalovaný odpovídají každý toliko za svůj díl. pokud by však byl dluh posouzen jako solidární, je i tak nárok žalobkyně jako regresní úhrada nedůvodný. Žalovaný poukazuje na usnesení Krajského soudu v [adresa] – [Anonymizováno] ze dne [datum], [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o osvobození žalobkyně jako dlužnice v insolvenčním řízení od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, to se vztahuje i na ručitele a jiné osoby s právem postihu vůči dlužníkovi. Rodiče žalobkyně, manželé [jméno FO], se do insolvenčního řízení nepřihlásili s pohledávkou, která by odpovídala dluhu, který byl žalobkyni a žalovanému přikázán k úhradě Rozsudkem o vypořádání SJM. Pouhé čtyři měsíce po osvobození od placení pohledávek – pokračuje žalovaný – pak žalobkyně provedla úhradu částky 128 848 Kč rodičům jako věřitelům, kteří se do insolvenčního řízení nepřihlásili a které ani sama žalobkyně v insolvenčním návrhu nezmiňuje; žalovaný považuje nepřihlášené „závazky“ po osvobození v oddlužení za zaniklé a jako takové nemohly být ani plněny. Žalobkyně nicméně ani nepostupovala podle § 1876 odst. 1 „obč. zákoníku“ [zjevně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) – pozn. soudu], nedala žalovanému příležitost uplatnit námitky proti pohledávce rodičů žalobkyně, toto právo pak zachovává i § 1890 o. z., zejména námitku promlčení; žalobkyně plnila dluh, který jí nepříslušel, a pokud by jí příslušel, pak plnila naturální obligaci, což však nemůže jít k tíži žalovaného. Žalovaný uzavírá, že postup žalobkyně považuje za účelový, je sporné, zda vůbec žalobkyně nějakou částku plnila, přitom by plnila na tři roky promlčený dluh a neumožnila solidárnímu dlužníkovi uplatnit jeho námitky proti pohledávce; žalovaný vznáší námitku promlčení proti „předmětnému závazku“.

3. Replikou se žalobkyně vyjádřila k procesní obraně žalovaného tak, že odmítla promlčení, protože doba plnění pohledávek rodičů ve výši 257 697 Kč byla ponechána na vůli dlužníka podle § 564 „bývalého občanského zákoníku“ [zjevně tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění, (dále jen „o. z. 1964“) – pozn. soudu], bylo dohodnuto, že žalobkyně a žalovaný zaplatí až na dluh budou mít. Osvobození žalobkyně od placení pohledávek (v insolvenčním řízení u Krajského soudu v [adresa] – [Anonymizováno]) se netýká pohledávky rodičů za žalovaným, nemá význam, že nebyli přihlášenými věřiteli. Žalobkyně odmítá aplikaci § 1876 odst. 1 o. z. na daný případ, dovozuje z doktríny, že právo na následný regres má i spoludlužník, který plnil věřiteli bez vyzvání, stejně jako § 1890 o. z. Pokud by měly být pohledávky rodičů promlčené, pak námitku promlčení žalovaného ale žalobkyně považuje za rozpornou s dobrými mravy, to odůvodňuje tím, že rodiče žalobkyně se podíleli na investicích do SJM žalobkyně a žalovaného, ale ve výsledku z toho profitoval jen žalovaný.

4. Soud nařídil a provedl k projednání věci první jednání dne [datum] za účasti žalobkyně a žalovaného. Žalovaný doplnil procesní obranu tak, že žalobkyně neprokázala nárok, protože není zřejmé, kdo je vlastníkem pohledávky, vzhledem ke skutečnosti, že otec žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zemřel a žalobkyně netvrdí, kdo je vlastníkem pohledávky s ohledem na výsledek řízení o pozůstalosti; žalobkyně ani netvrdí, jak došlo k úhradě samotného dluhu z její strany a kdy. Žalovaný u jednání upřesnil, že namítá promlčení pohledávky rodičů žalobkyně za žalovaným a namítl promlčení pohledávky žalobkyně za žalovaným, jak byla uplatněna žalobou v tomto řízení. Mezi účastníky byla za nespornou prohlášena skutečnost, že za trvání manželství převzali dluh v celkové výši 257 696 Kč, a to oba společně od obou rodičů žalobkyně a že pohledávka rodičů trvala ke dni právní moci Rozsudku o vypořádání SJM. Soud poskytl žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle odst. 1 žalobkyni vyzval, aby doplnila svá neúplná skutková tvrzení ve vztahu k uplatněnému nároku a označila důkazy k jejich prokázání, a to tvrzení, že zaplatila na společný dluh přikázaný k úhradě žalobkyni bodem III. výroku Rozsudku o vypořádání SJM a zaplatila na část přikázanou žalovanému bodem IV. výroku tohoto rozsudku, dále kdo je věřitelem této pohledávky po skončení pozůstalostního řízení po zemřelém otci žalobkyně, jak poskytla žalovanému možnost uplatnit námitky proti pohledávce rodičů žalobkyně, kterou tvrdí, že uhradila ve větším rozsahu, než jí bylo přikázáno Rozsudkem o vypořádání SJM, tedy i za žalovaného, a z jakých skutečností vyplývá, že se osvobození žalobkyně v insolvenčním řízení nevztahuje na pohledávku rodičů žalobkyně; podle odst. 3, aby žalobkyně označila důkaz k tvrzení o platbě dne [datum]. Soud poskytl žalovanému poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., podle odst. 1 vyzval žalovaného, aby doplnil skutková tvrzení o tom, kdy a v jaké výši nastala splatnost pohledávky rodičů, jejíž promlčení namítá v rámci procesní obrany a označil k tomu důkazy. Soud poté poučil účastníky podle § 118b o. s. ř. a ke splnění povinností vyplývajících z výzvy podle § 118a a z § 118b o. s. ř. poskytl účastníkům lhůtu 30 dní od skončení jednání. Soud poučil účastníky o následcích nesplnění uvedených výzev.

5. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] doplnila žalobní tvrzení tak, že uvedla k výzvě podle § 118a o. s. ř., které se jí dostalo u prvního jednání ve věci dne [datum], že část společného dluhu, který byl přikázán žalobkyni k úhradě bodem III. výroku Rozsudku o vypořádání SJM: „uhradila na základě ústní dohody s matkou započtením mého povinného dílu 178.404 Kč z dědictví po otci [jméno FO].“ Uvedla, že pozůstalostní řízení u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] skončilo usnesením tak, že bylo nabytí celé pozůstalosti (veškerého majetku) potvrzeno matce žalobkyně. K zaplacení částky 128 848 Kč odpovídající části dluhu přikázaného k úhradě žalovanému bodem IV. Rozsudku o vypořádání SJM žalobkyně uvedla, že částku v této výši vložila hotovostně na účet své matky dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že nevyzvala žalovaného před úhradou na jeho část dluhu ([datum]), aby ji v této části dluhu zprostil. Sdělení o úhradě ve prospěch matky zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že osvobození od placení pohledávek v insolvenčním řízení, kde byla dlužníkem, nemá účinky na povinnost žalovaného platit pohledávky jako osoby, která by měla proti dlužníku právo postihu, odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2591/2018.

6. Žalovaný podáním doručeným soudu dne [datum] doplnil tvrzení procesní obrany tak, že uvedl k výzvě podle § 118a o. s. ř., které se mu dostalo u prvního jednání ve věci dne [datum], že Rozsudek o vypořádání SJM sice přikázal žalobkyni a žalovanému k úhradě po 128 848 Kč, ale správný součet pohledávek, ze kterých se skládá celková pohledávka, která takto byla přikázána účastníkům řízení, je 257 697 Kč – sestává z částky 98 000 Kč jako nezaplacené kupní ceny za [jméno FO], kupní cena byla splatná [datum] podle Kupní smlouvy ze dne [datum]; z částky 60 000 Kč jako půjčky na zakoupení [jméno FO], poskytnutá nejpozději dne [datum], splatnost nebyla sjednána, podle § 563 o. z. 1964 se uplatní splatnost dne [datum], neboť tento den byl dnem, kdy věřitelům vzniklo právo požádat o zaplacení dluhu a tím určit dobu jeho splnění; z částky 99 697 Kč jako souhrn různých půjček poskytnutých rodiči žalobkyně za trvání manželství na úhradu společných úvěrů žalobkyně a žalovaného, splatnost této částky 99 697 Kč nebyla sjednána, podle žalovaného se tedy uplatní splatnost podle § 563 o. z., o vrácení tak mohli rodiče žalobkyně požádat vždy den následující po poskytnutí příslušené půjčky, přitom žalovaný tvrdí, že žalobkyně sama v řízení o vypořádání SJM tvrdila, že se jednalo o půjčky poskytnuté na dobu trvání manželství, proto žalovaný dovozuje, že jejich splatnost by v této výši nastala nejpozději ke dni rozvodu manželství žalobkyně a žalovaného, a to dne [datum]. Běh promlčecí lhůty proto žalovaný posuzuje co do počátku ke dni, kdy mohlo být právo požádat o vrácení půjčky vykonáno poprvé, již za účinnosti § 101 o. z. 1964 a i v současné době podle o. z. se uplatní promlčení práva věřitele vyzvat dlužníka k plnění na pohledávku, u které nebyla sjednána splatnost (žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu R 289/1984 a 31 Cdo 3125/2022); žalovaný považuje pohledávku rodičů žalobkyně za promlčenou, protože tito nevyzvali žalovaného k plnění nejpozději v promlčecí lhůtě počítané ode dne následujícího po poskytnutí půjček, z nichž celková půjčka sestává. Žalovaný uzavírá, že rodiče žalobkyně vyzvali žalovaného k zaplacení částky 128 848 Kč dopisem ze dne [datum], tedy po skončení řízení o vypořádání SJM, tento požadavek žalovaný odmítl dopisem ze dne [datum], pokud by tedy měla být pohledávka rodičů žalobkyně splatná až ke dni výzvy žalovanému, pak by byla ke dni podání žaloby žalobkyně rovněž promlčena.

7. Žalobkyně odmítla výklad žalovaného, pokud jde o splatnost pohledávek rodičů žalobkyně, trvá na tom, že dohoda o vrácení půjček byla tak, že žalobkyně a žalovaný zaplatí dluh, až na to budou mít.

8. Žalovaný se vyjádřil dále k doplněným žalobním tvrzením tak, že k započtení povinného dílu žalobkyně na pohledávku rodičů žalobkyně a tím k úhradě dluhu žalobkyně přikázaného jí bodem III. Rozsudku o vypořádání SJM dojít nemohlo, protože žalobkyně neměla vůči svojí matce žádnou existující a k započtení způsobilou pohledávku – tou nemůže být povinný díl ve výši 178 404 Kč, přičemž z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se podává, že žalobkyni žádná pohledávka vůči její matce nevznikla a vzdání se možného nároku nelze považovat za způsobilou pohledávku k započtení.

9. Soud odročil první jednání ve věci a pokračoval v projednání věci u dalšího jednání dne [datum] za účasti žalobkyně a žalovaného. Soud provedl dokazování dalšími listinami označenými účastníky řízení a listinami ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], jakož i výslechem svědkyně [jméno FO], kterou navrhla k důkazu žalobkyně. Soud poskytl žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., podle odst. 1 žalobkyni vyzval, aby doplnila svá neúplná skutková tvrzení o uzavření ústní dohody o započtení pohledávky žalobkyně vyplývající z práva na povinný díl v pozůstalostním řízení po otci žalobkyně a pohledávky matky žalobkyně odpovídající společnému dluhu, jak byl přikázán k úhradě účastníkům řízení Rozsudkem o vypořádání SJM, a poučil ji aby tvrdila, kdy byla dohoda o započtení uzavřena a jaký je její obsah a označila k tvrzení, že tato dohoda byla uzavřena, důkaz; soud poučil žalobkyni, že následkem nesplnění této výzvy může být neúspěch ve věci žalobkyně. Soud dále vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení v tom, kdy a jakým způsobem žalobkyně, žalovaný a rodiče žalobkyně sjednali, že u dluhů vymezených v bodě III. a IV. výroku Rozsudku o vypořádání SJM účastníků bude splatnost ponechaná na vůli dlužníka; soud poučil žalobkyni, že následkem nesplnění této výzvy může být neúspěch ve věci žalobkyně. Žalobkyně na tomto jednání dále uvedla, a to v návaznosti na výpověď svědkyně [jméno FO], že část dluhu vůči rodičům byla žalobkyní uhrazena převodem vlastnického práva ke [Anonymizováno] v hodnotě 105 000 Kč žalobkyně darovací smlouvu na otce žalobkyně, že o těchto [Anonymizováno] bylo rozhodováno excindační žalobou, k důkazu žalobkyně na tomto jednání označila a předložila rozsudek Krajského soudu v [adresa] – [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [incidenční spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že tento rozsudek dohledala až nyní, poté, co si začala uspořádávat listiny po rodičích.

10. Doplněním skutkových tvrzení žalobkyně po skončení druhého jednání ve věci dne [datum], tvrdila, že úhrada společného dluhu žalobkyně a žalovaného vůči rodičům dle Rozsudku o vypořádání SJM se řešila ještě za života otce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], že poskytla na úhradu tohoto dluhu otci [Anonymizováno] žalobkyně v hodnotě 105 000 Kč, že o vyloučení [Anonymizováno] z insolvenčního řízení proběhlo řízení o excindační žalobě, rozsudek o vyloučení [Anonymizováno] z „insolvence“ našla žalobkyně v dokladech po otci o víkendu před jednáním soudu dne [datum], rozsudek opatřený originálním razítkem soudu nemohla mít žalobkyně dříve k dispozici, protože nebyla účastníkem tohoto řízení o vyloučení [Anonymizováno]. Zbytek dluhu připadající na žalobkyni dle bodu III. výroku Rozsudku o vypořádání SJM řešila žalobkyně s matkou „po vydání usnesení Krajského soudu v [adresa] – [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým vzal soud na vědomí splnění oddlužení“, tak, že „tento zbytek části dluhu na mě připadající […] byla vyrovnána (sic!) částí mého povinného dílu v dědictví po otci“ a část, která připadala na žalovaného byla žalobkyní zaplacena matce v hotovosti na její účet dne [datum]. Ke splatnosti dluhu ve výši 267 696 Kč vůči rodičům žalobkyně dále uvedla, že část ve výši 98 000 Kč byla splatná jako [jméno FO] podle písemné dohody ze dne [datum] do [datum], ale žalobkyně se dohodla s rodiči, že dluh zaplatí žalobkyně a žalovaný, až na zaplacení dluhu budou mít; část ve výši 60 000 Kč odpovídající půjčce od rodičů na uhrazení úvěru na zakoupení [jméno FO], kterou poskytli dne [datum], byla splatná dle dohody žalobkyně s rodiči až na to bude žalobkyně s žalovaným mít; část ve výši 99 697 Kč odpovídající půjčkám na platby úvěrů měla být splatná až na to boudu žalobkyně s žalovaným mít, tedy jako v předchozích případech. Žalobkyně uvedla, že tyto dohody s rodiči sjednala žalobkyně, protože žalovaný byl mimo domov kvůli [Anonymizováno]. Žalobkyně má za to, že mezi žalobkyní a žalovaným a rodiči žalobkyně byla sjednána splatnost všech tří částí společného dluhu tak, že byla ponechána na vůli dlužníků, odkazuje přitom na výklad § 564 o. z. 1964 rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1869/2013 a zdůrazňuje z něj, že splatnost ponechána na vůli dlužníka může být sjednána i jiným než výslovným textem zákona, např. tak, že dlužník zaplatí, „až bude chtít“ nebo „až bude moci“. Pokud jde o promlčení pohledávky rodičů, žalobkyně odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4134/2015, podle nichž, právo věřitele navrhnout určení dobu splnění závazku nepodléhá promlčení, a dále shodně jako u předchozího rozhodnutí tohoto soudu zdůrazňuje přípustné formulace dohody o ponechání splatnosti na vůli dlužníka.

11. Účastníci řízení na svých procesních stanoviscích setrvali i v procesních podáních ze dne [datum] a [datum] a u jednání soudu dne [datum]. U tohoto jednání soud provedl dokazování listinami a rozhodl o důkazech, které neprovedl.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Z písemnosti označené jako [Jméno žalobkyně] – výzva ze dne [datum] (č. l. 20) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení částky 128 848 Kč z důvodu, že žalobkyně zaplatila za žalovaného dne [datum] částku v této výši jako část společného dluhu dle vypořádání SJM. Z podací stvrzenky pro č. zásilky [Anonymizováno] (č. l. 20v) soud zjistil, že odesílatel, právní zástupce žalobkyně, dal k doručení zásilku pro žalovaného dne [datum] a z informace o zásilce v e-mailu ze dne [datum] (č. l. 21) soud zjistil, že z adresy [e-mail] je právnímu zástupci žalobkyně zaslán e-mail, jehož obsahem je sdělení, že zásilka č. [Anonymizováno] byla doručena příjemci. Z e-mailu odeslaného právním zástupcem žalovaného dne [datum] právnímu zástupci žalobkyně (č. l. 22) dne [datum] v [Anonymizováno]) soud zjistil, že právní zástupce žalovaného oznamuje převzetí právního zastoupení ve věci požadavku zaplacení 128 848 Kč, sděluje, že nárok žalovaný odmítá, není zřejmé, z jakého důvodu toto žalobkyně požaduje, nevyplývá, kdy, komu a jak zaplatila, požaduje vysvětlení, co má být titulem pro požadované plnění a proč byl placen promlčený dluh. Z e-mailu odeslaného právním zástupcem žalobkyně dne [datum] v [Anonymizováno]. právnímu zástupci žalovaného (č. l. 22) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně uvádí, že částka 128 848 Kč požadovaná žalobkyní je část společného dluhu žalobkyně a žalovaného, že tuto část zaplatila žalobkyně své matce [jméno FO] dne [datum] jako zbytek společného dluhu dle vypořádání SJM; tento e-mail byl doručen právním zástupci žalovaného dne [datum], jak soud zjistil z e-mailu z [Anonymizováno]. potvrzující doručení (č. l. 22 verte). Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (č. l. 23) soud zjistil, že předmětem řízení bylo vypořádání SJM, ve výroku rozsudku pod bodem III. byl žalobkyni přikázán „do výlučného vlastnictví“ dluh vůči [tituly před jménem] [jméno FO], narozenému [datum], a [jméno FO], narozené [datum], ve výši 128 848 Kč, a pod bodem IV. byl žalovanému přikázán „do výlučného vlastnictví“ dluh vůči [tituly před jménem] [jméno FO], narozenému [datum], a [jméno FO], narozené [datum], ve výši 128 848 Kč, přitom výrok v této části III. a IV. nabyl právní moci dne [datum]; z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno právní mocí rozsudku Okresního soudu v [adresa] ke dni [datum]; řízení o vypořádání SJM bylo zahájeno dne [datum]; z odst. 12. odůvodnění soud zjistil, že dluhy vůči manželům [jméno FO] ve výši 257 697 Kč neměl soud důvod přikazovat pouze žalobkyni, a proto jej mezi manžele (žalobkyni a žalovaného – pozn. soudu) rozdělil rovným dílem, současně nad rámec toho soud poznamenává, že „tvrzenou námitku promlčení těchto dluhů je třeba uplatnit přímo u věřitelů, nikoli v rámci vypořádání společného jmění manželů.“ Z dopisu, který je adresován [jméno FO] dne [datum] (č. l. 51), soud zjistil, že je podepsán [jméno FO] a [jméno FO], text odkazuje na bod IV. rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] a je v něm vznesen požadavek, aby žalovaný zaplatil 128 848 Kč do [datum] na tam uvedený účet. Z podacího lístku [právnická osoba]. číslo [Anonymizováno] (č. l. 49) soud zjistil, že žalovaný odesílal dne [datum] doporučeně zásilku panu a paní [jméno FO]. Z e-mailu právního zástupce žalovaného adresovaný na e-mail [e-mail] dne [datum] v [Anonymizováno] hodin (č. l. 50) soud zjistil, že je zde hodnocen dluh [jméno FO] jako promlčen a nevymahatelný, další text se týká hrazení zjevně jiného dluhu, kterou má žalovaný hradit, aby se vyhnul exekuci; tomuto e-mailu předcházel e-mail ze dne [datum] v [Anonymizováno]), ve kterém žalovaný vznáší dotaz na právního zástupce, zda mají rodiče [jméno FO] od p. [jméno FO] nárok a zda mohou vymáhat to, co uvádí v dopise, jehož kopii zasílá. Z výpisu z účtu u [Anonymizováno] za období od [datum] až [datum] (č. l. 56) soud zjistil, že jde o výpis k účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO], je jí adresován a jediná zobrazená platba, je pohyb na účtu dne [Anonymizováno] ve výši 128 848 Kč jako vklad hotovosti na účet s popisem „Úhrada zbývajícího dluhu od [Jméno žalobkyně] z doby manželství [Jméno žalobkyně] a [jméno FO] za [jméno FO].“ Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], a to ze žaloby o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum] na (č. l. 1) soud zjistil, že žaloba byla podána žalobkyní, která je žalobkyní i v přítomném řízení, podána soudu [datum]; manželství uzavřeno dne [datum] a rozvedeno dne [datum], jde o právní moc rozsudku o rozvodu, v žalobě jsou označeny movité věci, pohledávky, investice, úspory, dluhy – mimo jiné 98 000 Kč jako dluh u [jméno FO], 60 000 Kč jako půjčka na zakoupení [Anonymizováno] a 99 697 Kč jako splátky úvěrů [jméno FO]. Z vyjádření a doplnění skutkových tvrzení podané žalobkyní dne [datum] (č. l. 139) soud zjistil, že žalobkyně uvedla v řízení o vypořádání SJM, že dluhy tvořily mimo jiné: dluh 98 000 Kč u [jméno FO] a [jméno FO] z kupní smlouvy ze dne [datum] jako [jméno FO], kupní cena nebyla nikdy uhrazena; dluh u manželů [jméno FO] 60 000 Kč jako půjčka použitá na zaplacení části kupní ceny na zakoupení [jméno FO]; dluh u manželů [jméno FO] 99 697 Kč jako součást celkového dluhu odpovídajícího tomu, co rodiče žalobkyně zaplatili za žalobkyni a žalovaného na jejich úvěry v celkové výši 114 000,20 Kč. Z protokolu o jednání soudu dne [datum] (č. l. 129) soud zjistil, že žalobkyně u jednání uvedla, že dluhy, které by měl ze SJM převzít výlučně žalovaný jsou dluh 99 697 Kč jako splátky úvěrů poskytnutých [jméno FO], dluh 60 000 Kč jako půjčku na zakoupení [jméno FO], dosud nebyla vrácena, dluh 98 000 Kč jako nezaplacená kupní cena, kdy manželé [jméno FO] prodali žalobkyni a žalovanému své [jméno FO], o čemž byla uzavřena kupní smlouva a kupní cenu 98 000 žalobkyně a žalovaný nezaplatili. Ze [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 145) soud zjistil, že jde o smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a společností „[Anonymizováno]“ za účelem financování [jméno FO]; část kupní ceny hrazená klientem prodejci je 60 000. Z Kupní smlouvy ze dne [datum] (č. l. 156) soud zjistil, že ji uzavřeli prodávající [tituly před jménem] [jméno FO], narozený [datum], a jako kupující žalovaná dne [datum], prodávající prohlásil, že je výhradním vlastníkem prodávaného [jméno FO], kupní cena tohoto [Anonymizováno] je 98 000 Kč a kupující cenu zaplatí v hotovosti do [datum]. Z protokolu o jednání soudu ze dne [datum] (č.l. 269) soud zjistil, že byl proveden výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného [datum], který uvedl po poučení podle § 126 o. s. ř., že vztah s žalobkyní má, [Anonymizováno]. Jak žalobkyně a žalovaný hospodaří, svědek s manželkou (svědek hovoří o „my“, tedy zjevně tím označuje sebe a manželku [jméno FO] – pozn. soudu) jen tušil, že asi moc peněz nevydělávali, konkrétní výdělky ale nevěděli, o dluzích se dozvěděli na přelomu roku [Anonymizováno]. Pomáhali hlavně tím, že nakupovali oblečení dětem, pak také uhradili většinu dluhů, které žalobkyně s žalovaným měli. Svědek předložil tabulky, z nich vyplývá, komu, jaké částky spláceli, jak ke dni rozvodu, tak po rozvodu. Svědek s manželkou věděli, že žalobkyně a žalovaný nejsou schopni své dluhy zaplatit, tak se rozhodli jim pomoci, čísla účtu věřitele jim řekla žalobkyně; svědek k opakovanému dotazu soudu uvedl, že to byla půjčka, nijak to nerozlišovali, žalobkyně s žalovaným tehdy byli manželé, byli rodina, tak jim půjčili, to, co platili po rozvodu, byla půjčka žalobkyni jako dceři. Svědek dále uvedl, že za žalobkyni a žalovaného zaplatili v hotovosti 13 000 Kč jako [Anonymizováno], to byl dar. [jméno FO] přepsal svědek na žalobkyni za trvání jejího manželství, [Anonymizováno] za 98 000 Kč v roce [Anonymizováno]. K dotazu právního zástupce žalobkyně svědek dále uvedl, že [jméno FO] si pořizovali žalobkyně s žalovaným někdy v roce [Anonymizováno], na to jim svědek s manželkou půjčili 60 000 Kč, k tomu svědek namísto smlouvy předložil výpis z účtu a potvrdil, že ohledně [jméno FO] byla mezi svědkem a žalobkyní uzavřena písemná smlouva. Svědek uvedl k dotazu právního zástupce žalovaného, že se dohodl s žalobkyní a žalovaným jako manželi, že jim prodá [jméno FO], zaplacení kupní ceny nebylo stanoveno žádným termínem, svědek si představoval, že zaplatí, jak se jejich situace zlepší, doplnil, že dříve již daroval s manželkou žalobkyni a žalovanému [Anonymizováno] a tak si říkali, že toto by již mohli zaplatit; u částky 60 000 Kč jako [Anonymizováno] svědek uvedl, že už „v té době jsme věděli o jejich dluzích, kdy peníze vrátí, to jsme neřešili, potřebovali pomoct.“ K úvěrům, které svědek s manželkou spláceli za žalobkyni a žalovaného, svědek uvedl k dotazu právního zástupce žalovaného, že „splatnost dluhů z úvěru nebyla dohodnuta, poskytovali jsme s vědomím, že situace je jaká je, považovali jsme ale poskytnuté peníze za půjčku.“ Soud dále zjistil, že byl proveden výslech svědkyně [jméno FO], narozené [datum], která po poučení podle § 126 o. s. ř. uvedla, že žalobkyně byla od svých [Anonymizováno] (tedy svědkyně a jejího manžela [tituly před jménem] [jméno FO] – pozn. soudu), žalovaný je bývalý zeť svědkyně, že nejprve věděla, že manželé [jméno FO] si brali nějaké úvěry, ale ne že by měla nějaký přehled do jejich financích, pomáhala jim tak, že občas něco koupila dětem, často je navštěvovala, byla ráda, že má vnučky, koupili manželům [jméno FO]. Někdy v roce [Anonymizováno] zjistili „průšvihy“, ale zpočátku, do té doby, jinak nepomáhali, poté prodali žalobkyni [anonymizováno] – a to prodali, „protože už nám prostě přišlo, že by nám i mohli něco zaplatit, říkali jsme si, že až bude jejich finanční situace lepší.“ Dále uvedla, že žalobkyni a žalovanému půjčili 12 000 – 13 000 Kč, aby si vůbec mohli zřídit [Anonymizováno]. Svědkyně k dotazu právního zástupce žalobkyně uvedla, že žalovaný se na [jméno FO], svědkyně tedy vybrala 60 000 Kč, aby si žalobkyně s žalovaným mohli koupit [Anonymizováno] na žalobkyni uvedla svědkyně, že kupní smlouva byla „stanovena“, protože už svědkyni vadilo, že jim [Anonymizováno] dali a říkali si, že by jim mohli taky něco zaplatit, až se jejich finanční situace zlepší; žalovaný pracoval jako [Anonymizováno], svědkyně si tedy říkala, že finanční situace žalobkyně a žalovaného taky bude jednou lepší, ale „splatnost stanovena nebyla“. Pokud jde o [Anonymizováno], půjčovali žalobkyni a žalovanému částku 60 000 Kč, „tak tam jsme neměli stanovený termín splátky, říkali jsme si, že jak se zlepší jejich situace, tak nám to zaplatí.“, a pokud jde o půjčky na zaplacení úvěrů, „to zaplacení úvěru, to byla půjčka, až budou schopni splácet.“ Ze závěrečného návrhu žalobkyně ze dne [datum] (č. l. 354) soud zjistil, že v řízení o vypořádání SJM žalobkyně uvedla, že má za to, že v řízení prokázala společné dluhy 98 000 Kč, 60 000 Kč a 114 000,20 Kč, že dluhy promlčené nejsou, bylo dohodnuto, že zaplatí až budou mít, jedná se tak o splatnost upravenou § 564 o. z. 1964, pokud by přesto byly dluhy promlčeny, pak by si žalobkyně nedovolila námitku promlčení vůči rodičům vznést, protože jde o morální závazek. Z písemnosti označené jako Dlužná částka manželů [jméno FO] ke dni rozvodu (č. l. 274) a Dlužná částka manželů [jméno FO] po rozvodu (č. l. 273) soud zjistil, že je do řízení založil [tituly před jménem] [jméno FO] při svém svědeckém výslechu, jde o soupis různých částek, s daty bez uvedení roku., což soud shodně zjistil, pouze s jinými daty a částkami z písemnosti označené jako Z výpisů z účtu matky žalobkyně (č. l. 159 – 160) soud zjistil, že jde o výpisy z účtu. [č. účtu] – [jméno FO] a totéž za měsíce [Anonymizováno], výpisů z účtu matky žalobkyně (č. l. 162 – 171) [Anonymizováno], soud zjistil, že jsou na nich uvedeny různé pohyby na tomto účtu, přičemž dodatečně jsou na nic zakroužkovány a zvýrazněny částky, které odpovídají částkám uvedeným v tabulkách na č. l. 273 a 274. Soud provedl dále k důkazu přílohy podání žalobkyně ze dne [datum], a to dopisem [Anonymizováno] (č.l. 143), [Anonymizováno] (č. l. 144), z nichž soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro věc samu, dále dopis adresovaný [Jméno žalobkyně] - Potvrzení o splnění platebních povinností (č. l. 148), ze kterého soud zjistil, že jde o potvrzení o splnění platebních povinností ke [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 145) soud zjistil, že jde o smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a společností „[Anonymizováno].“ za účelem financování [jméno FO] [jméno FO], je ze dne [datum]. Z Dohody o předčasném ukončení (č. l. 149) soud zjistil, že byla uzavřena dohoda mezi žalobkyní a společností „[Anonymizováno].“ dne [datum] týkající se [Anonymizováno] ze dne [datum]. Ze [Anonymizováno] (č. l. 150) ze dne [datum] a [Anonymizováno] (č. l. 152) ze dne [datum] soud zjistil, že jde o smlouvy uzavřené žalobkyní se společností [právnická osoba]. v prvním případě jde o úvěr 171 000 Kč a v druhém o 90 000 Kč, kdy dnem čerpání je vždy den podpisu smlouvy. Z e-mailu (č. l. 154) soud zjistil, že žalobkyni zasílá společnost [právnická osoba]. vyčíslení zůstatku úvěru. Z Bankovní informace (č. l. 155) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] sděluje žalobkyni údaje o třech úvěrech z roku [Anonymizováno]. Z Prohlášení žalobkyně ze dne [datum] (č. l. 158) soud zjistil, že potvrzuje žalobkyně příjem částky 3 410 Kč na splátku úvěru u společnosti „[Anonymizováno]. Z Prohlášení žalobkyně ze dne [datum] (č. l. 161) soud zjistil, že potvrzuje žalobkyně příjem částky 8 080 Kč na splácení úvěru u společnosti [Anonymizováno]. Z [Anonymizováno] (č. l. 172) soud zjistil, že je zde uvedeno ke stavbě [adresa], mezi vlastníky je [Jméno žalovaného]; a z [Anonymizováno] (č. l. 173) soud zjistil, že je zde uvedeno k jednotce [adresa]. Z výňatku z výpisu z účtu s datem [datum] (č. l. 275) soud zjistil, že mimo jiné je zde platba 60 000 Kč jako výběr [Anonymizováno] dne [datum]. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], a to z protokolu o jednání před soudním komisařem dne [datum] (č. l. 79) soud zjistil, že jde o řízení o pozůstalosti po [tituly před jménem] [jméno FO], narozeném [datum], který zemřel dne [datum], zahájené usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], kterým byla pověřena notářka [tituly před jménem] [jméno FO] úkony soudního komisaře, k jednání se dostavily manželka [jméno FO], narozená [datum], a dcera [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně]. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne [datum] (č. l. 85), soud zjistil, že jde o protokol v téže pozůstalostní věci, k jednání se dostavily opět pozůstalá manželka [jméno FO] a pozůstalá dcera [Jméno žalobkyně], notář konstatuje, že zůstavitel zemřel jako ženatý, přičemž s pozůstalou manželkou neměli nějak upraven zákonný rozsah společného jmění, které ke dni úmrtí trvalo, dále notář zjistil, že zůstavitel po sobě zanechal jednu dceru, která by tak připadala společně s pozůstalou manželkou v úvahu jako dědic ze zákona podle ustanovení § 1635 o. z., a to každý k jedné polovině pozůstalosti, že zůstavitel zanechal pořízení pro případ smrti, a to závěť ze dne [datum] sepsanou notářským zápisem, ve kterém odkázal veškerý svůj majetek své manželce [jméno FO], manželka prohlašuje, že uznává závěť za platnou a pravou, pozůstalá dcera (žalovaná – pozn. soudu) prohlašuje, že „uznává závět za pravou a platnou, a nepožaduje výplatu svého povinného dílu.“ Z protokolu soud dále zjistil, že žalovaná prohlásila, že na ni byl podán insolvenční návrh, insolvenční řízení vedeno u Krajského soudu v [adresa] – [Anonymizováno] [spisová značka], insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO], že již však bylo insolvenční řízení ukončeno zprávou o splnění oddlužení. Poté notář vyhlásil usnesení, kterým vyrozuměl [jméno FO], že jí svědčí dědické právo po zůstaviteli z důvodu dědění ze zákona a ze závěti, že dědictví může do jednoho měsíce odmítnout, uvedená neodmítla dědictví a účastníci prohlašují za nesporné, že dědicem je [jméno FO] a účastníci uvedli, že do SJM zůstavitele a manželky náležel majetek – ve výčtu není uvedena žádná pohledávka manželů [jméno FO] za žalobkyní a žalovaným, závazky (tedy dluhy – pozn. soudu) nejsou, stejný výčet je uveden v usnesení o nařízení soupisu pozůstalosti spolu s dluhem 283 Kč vůči [právnická osoba] [adresa]. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (č. l. 57) soud zjistil, že [jméno FO] byl jako dědictví přiznán majetek, ve kterém není uvedena žádná pohledávka manželů [jméno FO] za žalobkyní a žalovaným, v odůvodnění usnesení je uvedeno, že pozůstalá „dcera pro prohlásila, že uznává závěť za pravou platnou, a nežádá výplatu svého povinného dílu“ (sic!). Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z Návrhu na povolení oddlužení žalobkyně ze dne [datum] (č. l. 94) a z Doplnění návrhu na povolení oddlužení ze dne [datum] (č. l. 94) a Doplnění návrhu na povolení oddlužení ze dne [datum] (č. l. 107) a ze Seznamu přihlášených pohledávek ze dne [datum] (č. l. 126) soud zjistil, že žalobkyně v insolvenčním návrhu neuvedla jako věřitele své rodiče. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] - [spisová značka] ze dne [datum] (č. l. 40) soud zjistil, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalobkyně jako dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a žalobkyně byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Z insolvenčního rejstříku pro řízení [spisová značka] soud zjistil, že bylo zahájeno insolvenční řízení žalobkyně jako dlužnice dne [datum] a že s účinky dne [datum] bylo rozhodnuto o úpadku žalobkyně a povoleno jeho řešení oddlužením, z [Anonymizováno] soud zjistil, že s účinky dne [datum] bylo žalobkyni schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a usnesení o Krajského soudu v [adresa] – [spisová značka] ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum], pokud jde o osvobození žalobkyně od placení pohledávek, a dne [datum], pokud jde o vzetí na vědomí splnění oddlužení žalobkyně insolvenčním soudem; a z [Anonymizováno] soud zjistil, že rozsudek v incidenčním sporu sp. zn. [incidenční spisová značka] byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn [datum]. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] u jednání soudu dne [datum], soud zjistil, že svědkyně je dcerou žalobkyně a žalovaného, s matkou má blízký vztah, do roku [Anonymizováno] sdílely společnou domácnost, s otcem nemá svědkyně žádný vztah kromě příležitostné komunikace, přání k svátku a narozeninám, ani na Vánoce si nedávají dárky, příčinu však nedokáže určit, s prarodiči ze strany matky má vztah dobrý, pravidelně se stýkají. Svědkyně byla v letních měsících roku [Anonymizováno] se žalobkyní v bance, tam žalobkyně vkládala na účet babičky, tedy matky žalobkyně, částku ve výši, která odpovídá předmětu sporu, jako důvod tohoto vkladu svědkyně označila skutečnost, že babička i děda svědkyně, rodiče žalobkyně, půjčili žalobkyni a žalovanému peníze na [Anonymizováno], protože žalovaný měl [Anonymizováno] bylo zakoupeno žalobkyní a žalovaným, aby žalobkyně mohla zajistit v té době [Anonymizováno]. Svědkyně uvedla, že tyto vkládané peníze byly polovinou celkového dluhu, který byl rozdělen na půl, žalobkyně – pokračuje svědkyně – svou část dluhu zaplatila tak, že jednak v roce [Anonymizováno] převedla na svého otce, dědečka svědkyně, [Anonymizováno], jednak po skončení insolvence zaplatila část z našetřených peněž získaných ze sporu s žalovaným, jehož předmětem byl [Anonymizováno] a žalovaný musel zaplatit žalobkyni asi 40 000 Kč; k této platbě došlo v roce [Anonymizováno]. Žalobkyně dále uvedla, že žalobkyně část dluhu zaplatila v řízení o dědictví po dědečkovi svědkyně, otci žalobkyně, druhá půlka dluhu jsou dle svědkyně peníze vložené žalobkyní na účet babičky svědkyně, matky žalobkyně. Svědkyně uvedla, že tyto skutečnosti jsou ji známy z komunikace v rámci rodiny s matkou a babičkou. Svědkyně dále uvedla, že má za to, že žalovaný, její otec, nezaplatil dluh vůči rodičům žalobkyně, protože nechtěl, má dále za to, že žalobkyně a žalovaný byli domluveni s rodiči žalobkyně tak, že dluh zaplatí, až na to budou mít, u sjednání této dohody ale svědkyně osobně přítomna nebyla, je jí to známo pouze na základě rozhovoru žalobkyně s prarodiči svědkyně, kdy bylo vzpomínáno na [adresa].

13. Soud neprováděl důkaz opisem z rejstříku trestů žalobkyně, jehož vyžádání navrhoval žalovaný, neboť takový důkaz soud hodnotí jako nemající vztah k projednávané věci, pokud tím chtěl žalovaný prokázat nevěrohodnost žalobkyně, tedy že byla v minulosti odsouzena za trestný čin a žalobou snad sleduje nepoctivý záměr obohatit se, jde o skutečnost nevýznamnou pro posouzení věci, žalovaný byl soudem poučen, že žalobkyně jako účastník řízení má v rámci dispoziční zásady možnost uplatňovat jakýkoli nárok, odpovědnost se projevuje jako neúspěch v věci. Ostatně ani při účastnickém výslechu by nebyla žalobkyně poučována podle § 126 o. s. ř. Takový důkazní návrh by se tedy musel vztahovat k prokázání tvrzení o odsouzení týkající se předmětu sporu, pak by jím soud byl i vázán podle § 135 o. s. ř., žalovaný však ani poté nic takového netvrdil. Soud neprovedl ani důkaz účastnickou výpovědí žalobkyně, protože pro provedení výslechu nebyly splněny podmínky podle § 131 o. s. ř., když skutečnosti tvrzené žalobkyní, jakož i uplatněné žalovaným v procesní obraně bylo lze prokázat jinými důkazy a s ohledem na výsledky dokazování a skutková zjištění soudu by výslech žalobkyně suploval jen její skutková tvrzení. Soud neprováděl důkaz čestným prohlášením matky žalobkyně přiloženým k žalobě k prokázání tvrzení o platbě částky 128 848 Kč, primárně v civilním procesu totiž platí zásada bezprostřednosti (přímosti), kdy soud musí provést výslech svědka ke skutečnostem, které viděl, slyšel či jinak vnímal, nelze to nahrazovat jeho písemným prohlášením, pokud lze současně svědka vyslechnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022), to v daném řízení bylo naplněno, s výslechem matky jako svědka však žalobkyně nesouhlasila, nato však soud upozorňuje, že skutečnost, která měla být výslechem prokázána, zaplacení částky 128 848 Kč dne [datum], jak tvrdila žalobkyně, byla zjištěna výpisem z účtu o vkladu hotovosti, jehož pravost a správnost žalovaný nerozporoval; výslech svědka byl v takovém případě nadbytečným důkazem k již zjištěné skutečnosti z jiných důkazů; k jiným skutečnostem výslech svědkyně nebyl navržen, a k jiným skutečnostem jej soud neprováděl podle § 120 odst. 2 o. s. ř., protože byly prokázány jinak, zejména spisem pozůstalostního řízení zdejšího soudu a v něm obsaženými veřejnými listinami provedenými k důkazu. Soud dále neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v [adresa] - [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [incidenční spisová značka], jakož ani žalobou v tomto incidenčním sporu, protokolem o jednání v incidenčním sporu a darovací smlouvu ze dne [datum], protože byly žalobkyní označeny k prokázání skutkového tvrzení, které žalobkyně jako rozhodnou skutečnost tvrdila a důkazy k ní označila v rozporu s právní úpravou § 118b odst. 1 o. s. ř., totiž na druhém jednání ve věci. Soud takový důkaz tedy posoudil jako důkaz nezákonný, ke kterému nemůže přihlížet (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 2901/23, zejm. bod 40. a 55. odůvodnění). Rozhodnou skutečností takto tvrzenou bylo, že žalobkyně měla uhradit částku 105 000 Kč jako část poloviny dluhu, který ji byl přikázán Rozsudkem o vypořádání SJM [Anonymizováno] svému otci, označený rozsudek o excindační žalobě (správně žalobě na vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka – pozn. soudu) má prokázat, že k tomu došlo. Takové tvrzení a důkaz k jeho prokázání přitom nespadá pod žádnou z výjimek tzv. koncentrace řízení podle § 118b odst. 1, věta třetí o. s. ř.; nemá jimi být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků a zjevně nejde o skutečnost, která nastala až po prvním jednání ve věci dne [datum] (rozsudek vydán [datum]). Nejde ani o skutečnost a důkaz, který žalobkyně nemohla bez své viny včas, tj. ve lhůtě dané po poučení na základě § 118b o. s. ř., uvést. Žalobkyně přímo tvrdí, že měla otci [Anonymizováno] a tím uhradit část svého dluhu u otce, pomine-li soud oxymorní rys takového tvrzení, je nutné uzavřít, že takové skutečnosti musela být žalobkyně přítomna za života otce, tedy nejpozději do [datum], je tak naprosto zjevné, že žalobkyně o této rozhodné okolnosti věděla již při zahájení přítomného řízení, natož u prvního jednání ve věci [Anonymizováno]. Odůvodnění žalobkyně, že si vzpomněla až před druhým jednáním dne [datum], když uvádí, že našla o víkendu před jednáním originál označeného rozsudku, neobstojí pro závěr, že nemohla o tom vědět. Ani odůvodnění, že nebyla účastníkem takového řízení, neobstojí, když jde o incidenční spor v její vlastní insolvenční věci, a i při připuštění absurdní nevědomosti žalobkyně, kterou soud odmítá, byl rozsudek zveřejněn dne [datum], což vylučuje, že by žalobkyně o něm nemohla bez zavinění vědět. Žalobkyně konečně ani nemůže tvrdit, že si na tuto skutečnost vzpomněla na základě svědecké výpovědi [jméno FO], která toto v řízení sice jako první uvedla, avšak žalobkyně sama v podání ze dne [datum] uvádí, že se to sama žalobkyně „dozvěděla“ o víkendu před jednáním, tedy před výslechem svědkyně. Pomine-li soud, že svědkyně připustila, že se o skutečnostech, o kterých vypověděla, dozvídala z komunikace mezi žalobkyní a její matkou, babičkou svědkyně, tedy zprostředkovaně, pak nemůže být takový údaj z výpovědi posouzen jako bezprostřední nová skutečnost, o které se účastník dozví až z výpovědi svědka, neboť o takové skutečnosti v daném případě musela, a dokonce to sama připouští, žalobkyně vědět již před zahájením výslechu (srov. shodně výklad doktríny [jméno FO].). Žalobkyně pak ani tuto skutečnost netvrdila v rámci poučení soudem podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., soud žalobkyni poučil na prvním jednání ve věci dne [datum] podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzval ji, aby doplnila neúplná skutková tvrzení v žalobě, že „podíl na dluhu vůči rodičům jsem v dědickém řízení vyrovnala“, tedy o tom, jak došlo k zaplacení její části dluhu přikázané Rozsudkem o SJM a současně části dluhu připadající žalovanému, tedy ještě v době před nastoupením účinků tzv. zákonné koncentrace řízení, soud poskytl žalobkyni poučení o tom, že neplní povinnost tvrzení a důkazní a že při nesplnění k výzvě jí hrozí neúspěch ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011 uveřejněný pod č. 59/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobkyně v rámci lhůty podle § 118a a § 118b o. s. ř. tvrdila, že „uhradila na základě ústní dohody s matkou započtením (jejího) povinného dílu.“ Soud shledal toto tvrzení neúplným a poučil žalobkyni dále podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení o to, kdy byla uzavřena ústní dohoda s matkou o započtení a především, aby označila důkazy k prokázání toho, že taková dohoda uzavřena byla, když na základě výsledků dosavadního dokazování tato skutečnost prokázána (uzavření dohody o započtení) nebyla, soud poučil žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy. K tomuto poučení a výzvě žalobkyně neuvedla žádné další tvrzení ani neoznačila důkaz, dokonce výslovně uvedla, že „byla vyrovnána (sic!) částí mého povinného dílu v dědictví po otci“ až po osvobození od placení pohledávek (srov. podání žalobkyně ze dne [datum]). K tvrzení o úhradě dluhu [Anonymizováno] otci nemůže soud přihlédnout ani z důvodu toho, že soud poučil žalobkyni o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní o ústní dohodě o zápočtu. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3314/2024, je poučení podle § 118a ve spojení s § 118b odst. 1, věta třetí, o. s. ř. výjimkou z koncentrace pouze pro skutková tvrzení a důkazní návrhy v rozsahu poučení. Dodatečné poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. proráží koncentraci jen ohledně skutečností, jichž se poučení týká, a jen v části, v níž je obsahově nové (op. srov. [jméno FO].). V přítomné věci poučení směřovalo k neúplnému skutkovému tvrzení o právně významné skutečnosti – zaplacení části dluhu přikázaného žalobkyni, o ústní dohodě o započtení a k označení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Širší poučení soud žalobkyni ani poskytnout nemohl, neboť jak upozorňuje Ústavní soud v již shora citovaném nálezu, bodech 36. a 37. jeho odůvodnění, nalézací soud nemůže zvýhodňovat jednu stranu sporu na úkor druhé, vést řízení paternalisticky a podrobně napovídat, jak má vést účastník řízení, aby byl úspěšný. Poučení podle § 118a o. s. ř. nelze vykládat extenzivně tak, že po něm smí účastník uvádět jakékoli nové verze skutkového stavu. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1241/2024, jsou nové skutečnosti takové, jimiž byl dotčen dosavadní tvrzený skutkový základ věci, žalobkyně přitom nejprve v rámci tzv. koncentrace tvrdila úhradu dluhu svého prostřednictvím povinného dílu (v žalobě, vyjádření po poučení u prvního jednání), a po nastoupení účinků tzv. koncentrace řízení teprve poprvé nově tvrdila „úhradu darovací“ smlouvou (soud upozorňuje, že nejde o změnu žaloby podle § 95 o. s. ř., žalobkyně novou skutečností o [Anonymizováno] nezměnila totožnost skutku, který spočívá v tom, že požaduje plnění od žalovaného proto, že uhradila společný dluh i v rozsahu, který měl žalovaný hradit sám). Z uvedených důvodů pak soud neprovedl ani důkaz navržený žalovaným vylučovací žalobou [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] proti insolvenční správkyni žalobkyně a vyjádřením insolvenční správkyně, když se týkaly skutečnosti, ke které soud v tomto řízení nepřihlíží. Soud dále nepřihlíží ani ke skutečnosti uvedené svědkyní [jméno FO] o tom, že měla žalobkyně dle informací, které byly svědkyni sděleny, zaplatit vedle [Anonymizováno] a v pozůstalostním řízení také částku odpovídající cca 40 000 Kč, kterou měla žalobkyně získat v jiném sporu vedeném s žalovaným. Takové tvrzení naplňuje stejná kritéria jako je uvedeno shora, nelze jej mít za spontánní novou skutečnost, o které do doby výslechu svědkyně nemohla žalobkyně vědět (platila by takovou částku žalovanému v roce 2024), žalobkyně ji však ani v návaznosti na výslech svědkyně dále netvrdila.

14. Důkazy soudem provedené pak soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci ve věci, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství dne [datum], vzniklo tak mezi nimi SJM v zákonném režimu, nebylo manželi modifikováno a nebyla o jeho jednotlivých částech ani o celku účastníky přítomného řízení jako manželi žádná dohoda, a to až do zániku manželství dne [datum] právní mocí rozsudku o rozvodu. Žalobkyně zahájila žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] řízení o vypořádání SJM, jehož předmětem bylo mimo jiné vypořádání vzájemných majetkových vztahů účastníků řízení ze zaniklého SJM k pasivům, tedy dluhům žalobkyně a žalovaného odpovídajícím pohledávkám rodičů žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] ve výši celkem 257 697 Kč sestávající z jednotlivých dluhů ve výši 98 000 Kč, 60 000 Kč a 99 697 Kč. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že v době trvání manželství převzali tyto dluhy jako zápůjčku společně od rodičů žalobkyně a že tato celková pohledávka rodičů žalobkyně kde dni právní moci vypořádání SJM učiněného Rozsudkem o vypořádání SJM trvala (jak učinili nesporným u jednání soudu dne [datum]). Žalobkyně se zavázala Kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] s otcem [tituly před jménem] [jméno FO] zaplatit mu kupní cenu ve výši 98 000 Kč v hotovosti do [datum] jako úplatu za převod vlastnického práva k [jméno FO]. Matka žalobkyně poskytla účastníkům řízení částku 60 000 Kč, aby ji použili na zaplacení části kupní ceny za [jméno FO], na základě [Anonymizováno] uzavřené žalobkyní a společností „[Anonymizováno]“ dne [datum], když celková [Anonymizováno] byla 179 362 Kč, z čehož část 60 000 Kč měla žalobkyně zaplatit jednorázově a zbytek této kupní ceny splátkami úvěru. Rodiče žalobkyně společně poskytli účastníkům řízení dále celkem částku 99 697 Kč, a to dílčími platbami, které byly určeny na platby dluhů účastníků řízení u třetích osob jako věřitelů z úvěrů poskytnutých účastníkům řízení. Rodiče žalobkyně poskytli peněžní prostředky 60 000 Kč a 99 697 Kč účastníkům řízení k užívání, aniž by se s nimi dohodli na době, kdy mají účastníci řízení tyto prostředky rodičům žalobkyně vrátit. Nejednalo se však o dar, rodiče žalobkyně v minulosti již finančně vypomáhali, darovali [Anonymizováno], ale v této době roku [Anonymizováno] již očekávali, že jim budou tyto prostředky vráceny. Protože si však byli vědomi dluhů účastníků řízení a skutečnosti, že v té době neměli vysoké příjmy, spoléhali na to, že jim prostředky budou vráceny, až na to budou účastníci mít. Jednalo se o poskytnutí prostředků v rámci rodiny, jejich dceři a jejímu manželovi, v roce [Anonymizováno] a poté již jen dceři po rozvodu jejího manželství s žalovaným. Z uvedených důvodů proto rodiče neuvažovali nad konkrétním termínem, kdy by očekávali, že jim účastníci řízení nebo později dcera prostředky vrátí. Představovali si, že zaplatí, jakmile se zlepší finanční situace jejich dcery a manžela, který v té době byl zaměstnán jako [Anonymizováno], z čehož matka žalobkyně usuzovala na vyšší příjmy, z nichž by mělo v budoucnu dojít k vrácení poskytnutých prostředků. Rodiče žalobkyně v době, kdy probíhalo řízení o vypořádání SJM uvedené prostředky zpět nepožadovali po žalobkyni ani žalovaném, nicméně očekávali jejich vrácení. Rozsudkem o vypořádání SJM bylo závazně určeno, že žalobkyně a žalovaný společně odpovídají za dluh vůči rodičům žalobkyně v celkové výši 257 697 Kč jako pasivum SJM a žalobkyni bylo přikázáno uhradit rodičům polovinu dluhu ve výši 128 848 Kč a žalovanému bylo přikázáno uhradit rodičům polovinu dluhu ve výši 128 848 Kč, takto vypořádaný vzájemný vztah účastníků řízení se stal závazným právní mocí Rozsudku o vypořádání SJM dne [datum]. Rodiče žalobkyně vyzvali žalovaného, aby jim zaplatil polovinu dluhu, která mu byla přikázána k úhradě Rozsudkem o vypořádání SJM, písemně dopisem ze dne [datum], toto žalovaný odmítl odpovědí na tento dopis odeslanou dne [datum], když žalovaný zjevně považoval takový dluh za promlčený (e-mailová komunikace žalovaného a právního zástupce dne [Anonymizováno]. a [datum]). Žalobkyně podala dne [datum] insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, které ji bylo povoleno rozhodnutím o úpadku dne [datum] a poté schváleno plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Žalobkyně v insolvenčním návrhu ani v jeho doplnění neuvedla pohledávku svých rodičů jako věřitelů a tito se do insolvenčního řízení žalobkyně s pohledávkou nepřihlásili. Otec žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO], zemřel dne [datum]. V řízení o pozůstalosti byla zjištěna jeho závěť, kterou veškerý svůj majetek odkázal své manželce, matce žalobkyně. Pohledávka za účastníky řízení ve výši 257 697 Kč, a ani žádná jiná, nebyla výslovně učiněna předmětem soupisu majetku pozůstalosti po otci žalobkyně a nebyla jakkoli v pozůstalostním řízení řešena. Žalobkyně, jako dcera zemřelého, uznala závěť za pravou a platnou a výslovně prohlásila, že nepožaduje výplatu svého povinného dílu. Pozůstalostí řízení skončilo právní mocí usnesení, kterým bylo poté, co bylo v tomto řízení provedeno vypořádání SJM rodičů žalobkyně, nabytí dědictví v celém rozsahu potvrzeno matce žalobkyně jako jinému dědici, a to mimo jiné s odůvodněním, že žalobkyně nežádala výplatu svého povinného dílu. Žalobkyně byla pravomocně ke dni [datum] osvobozena do placení pohledávek svým věřitelům zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Žalobkyně vložila dne [datum] hotovost ve výši 128 848 Kč na účet své matky [jméno FO]. Žalobkyně poté vyzvala žalovaného k zaplacení této částky s odůvodněním, že tato částka odpovídá tomu, co žalobkyně zaplatila své matce, ačkoli byl žalovaný povinen toto zaplatit podle Rozsudku o vypořádání SJM. Výzva byla žalovanému doručena a bylo na ni reagováno právním zástupcem žalovaného dne [datum] s tím, že mělo-li by jít o úhradu společného dluhu účastníků řízení, jednalo by se o platbu promlčeného dluhu; s tím žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyjádřila nesouhlas dne [datum]. Žalobkyně předem neoznámila žalovanému, že hodlá ve prospěch své matky provést platbu ve výši poloviny dluhu přikázaného k úhradě žalovanému.

15. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti; podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů; podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. podle § 143 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 8. 1998 do 31. 12. 2013, jeho odst. 1, písm. b) společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství; podle § 145 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 8. 1998 do 31. 12. 2013, jeho odst. 3 závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně; podle odst. 4 z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně; podle § 511 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, jeho odst. 1 jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne, podle odst. 2 není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili; podle odst. 3 jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní. podle § 513 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první; podle § 559 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, jeho odst. 1 splněním dluh zanikne, podle odst. 2 dluh musí být splněn řádně a včas. podle § 564 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy. podle § 588 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. podle § 657 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, 1. 1. 1992 – 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce na základě uvedených ustanovení zákona takto. Žalobkyně jako kupující a [tituly před jménem] [jméno FO], její otec, jako prodávající uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, na jejímž základě se prodávající zavázal převést kupující vlastnické právo k [jméno FO] a kupující se zavázala zaplatit prodávajícímu kupní cenu ve výši 98 000 Kč v hotovosti do [datum]. Závazek byl smlouvou založen v době účinnosti o. z. 1964, práva a povinnosti z něj se tedy posoudí podle této právní úpravy (§ 3028 odst. 3 o. z.), když nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by tomu bránila; to platí i o posouzení osob dlužníka a věřitele, neboť právní poměry rodinné a věcné se posoudí co do vzniku a práv a povinností nabytých podle právní úpravy účinné v době jejich vzniku a nabytí (§ 3028 odst. 2 o. z.). Žalobkyně tedy v době trvání manželství s žalovaným, aniž měli tito jakkoli smluvně upraven režim SJM, převzala povinnost zaplatit úplatu za koupi věci, která byla určena pro další užívání pro potřeby rodiny žalobkyně a žalovaného. Takto došlo k založení závazku jednoho z manželů, vznikl jednomu z manželů za trvání manželství a který tak byl součástí SJM (§ 143 o. z. 1964). Jednalo se o dluh společný oběma manželů, ze kterého jsou žalobkyně a žalovaný zavázáni společně a nerozdílně (§ 145 odst. 2 o. z. 1964). Společnému dluhu odpovídala společná pohledávka rodičů žalobkyně, manželů [jméno FO], neboť předmět koupě měli tito ve svém SJM, pohledávka tak byla nabyta jedním z manželů, otcem žalobkyně, za majetek spadající do SJM (§ 143 o. z. 1964); z právních úkonů týkajících se SJM jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně, rodiče žalobkyně tak byli oprávněni z pohledávky společně a nerozdílně. Splatnost pohledávky rodičů žalobkyně ve výši 98 000 Kč nastala dne [datum], jak bylo písemnou kupní smlouvou ujednáno mezi otcem žalobkyně a žalobkyní. Změna doby plnění pohledávky odpovídající kupní ceně z kupní smlouvy nebyla žalobkyní a jejím otcem jako stranami závazku sjednána, když taková skutečnost nebyla z provedeného dokazování zjištěna. Žalobkyně byla soudem poučena podle § 118a o. s. ř., že její tvrzení o době splatnosti ponechané na vůli dlužníků není úplné a byla vyzvána, aby tvrdila, kdy a jakým způsobem toto bylo sjednáno a označila důkazy k prokázání této skutečnosti a byla poučena o následnících nesplnění takové výzvy soudu na jednání dne [datum]. Žalobkyně poté tvrdila jen, že zaplaceno nebylo do [datum] a ani později, a proto se dohodla s rodiči, že dluh zaplatí s žalovaným až na to budou mít, k tomu cituje z výpovědi otce: „Zaplacení kupní ceny nebylo stanoveno žádným termínem, představoval jsem si, že jak se jejich situace zlepší, tak zaplatí. Nevěděli jsme v té době, že jsou tam takové dluhy.“ Soud takové sdělení otce žalobkyně posoudil s ohledem zejména na obsah písemné kupní smlouvy ze dne [datum], kterou sama žalobkyně označila k důkazu a tvrdila, že doba plnění byla sjednána na den [datum]. Přitom soud přihlédl k tomu, že citovanou výpověď uvedl svědek dne [datum] a v rámci ní obecně shrnul, že jinak poskytované prostředky účastníkům řízení byly pomocí v jejich tíživé rodinné situaci. Otec žalobkyně nadto formuloval citované tak, že si „představoval“, což soud hodnotí, tak že jde o subjektivních vnitřní představu otce žalobkyně jako věřitele, který nepožadoval zaplacení, ačkoli bylo již po splatnosti dle písemné Kupní smlouvy (zde nutno rozlišovat od ústních půjček níže), tedy že vzhledem k rodinným vztahům nečinil v tu dobu již rozdíl mezi jednotlivými dluhy co do jejich důvodu. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že mezi otcem žalobkyně jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující byla dohodnuta (tedy dvoustraně sjednána) změna závazku z kupní smlouvy, pokud jde o určení doby plnění kupní ceny; tedy, že by ze splatnosti [datum] bylo nově dohodnuto ponechání splatnosti na vůli dlužníků. Skutečnost, že otec žalobkyně nepožadoval zaplacení i po splatnosti ve snaze pomoci rodině žalobkyně není právním úkonem (dnes jednáním), jehož účinkem by byla změna obsahu závazku z kupní smlouvy. Soud považuje pohledávku rodičů žalobkyně na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy za převod [jméno FO] ve výši 98 000 Kč za splatnou dne [datum]. Rodiče žalobkyně poskytli žalobkyni částku ve výši 60 000 Kč, aby žalobkyně tyto prostředky použila k zaplacení části kupní ceny za [jméno FO] na základě smlouvy o úvěru na kupní cenu tohoto [Anonymizováno] uzavřené žalobkyní a poskytovatelem úvěru dne [datum]. Dále pak rodiče poskytli žalobkyni postupně peněžní prostředky ve výši 99 697 Kč, aby je žalobkyně použila na zaplacení dluhů u poskytovatelů jiných úvěrů nebo je rodiče žalobkyně zaplatili napřímo těmto osobám. Rodiče žalobkyně očekávali, že tyto prostředky jim žalobkyně a žalovaný vrátí, nejednalo se o dar. Rodiče žalobkyně a žalobkyně v každém jednotlivém případě poskytnutí peněžních prostředků s očekáváním jejich vrácení uzavřeli reálnou smlouvu o půjčce (§ 657 o. z. 1964). Žalobkyni a žalovanému tak vznikl společný dluh v SJM, protože se jednalo o půjčky za účelem uspokojování potřeb rodiny účastníků řízení. Skutečnost vzniku těchto půjček byla i v přítomném řízení účastníky prohlášena za nespornou k době právní moci Rozsudku o vypořádání SJM, ze kterého ostatně soud, pokud jde o důvod těchto dluhů, vychází z rozhodnutí soudu podle § 135 odst. 2 o. s. ř., soud tedy považuje dluhy za společné žalobkyni i žalovanému; pokud jde o přikázání odpovědnosti za dluhy co do poloviny každému, je tím soud vázán podle § 159a o. s. ř. Pohledávka rodičů žalobkyně z těchto půjček se posoudí jako součást SJM jak věřitelů, tak coby dluh i dlužníků, tj. účastníků řízení za stejných právních okolností, jak je shora uvedeno u kupní smlouvy, na což soud odkazuje (§ 3028 o. z. a § 143 a § 145 o. z. 1964). Právní poměry z půjček je tak třeba posoudit podle ustanovení o. z. 1964, neboť k jejich vzniku došlo za účinnosti tohoto zákona, to platí i o vztazích solidárně zavázaných spoludlužníků. Splatnost pohledávek z půjček nebyla rodiči žalobkyně a účastníky řízení (žalobkyní) sjednána, to bylo mezi účastníky rovněž nesporné. Absenci ujednání o době plnění konkrétním dnem však byla žalobkyní a žalovaným přikládán jiný právní význam. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že při poskytnutí půjček rodiče žalobkyně očekávali, že jim budou prostředky vráceny účastníky řízení, až na to budou mít, až se jejich situace zlepší. Každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné), zásadně podléhá výkladu. Tím spíše pak právní jednání (úkon), který pochybnosti z projevu vyvolává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 uveřejněný pod č. 37/2021 Sb. s. r. st.). Podle § 35 odst. 2 o. z. 1964, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem; k tomu četná judikatura Nejvyššího soudu přijala výklad, že lze přihlédnout ke skutečné vůli jednajícího, pokud není v rozporu s jazykovým projevem (srov. např. jeho rozsudky ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 824/97, uveřejněný pod č. 9/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3751/2014, uveřejněný pod č. 100/2016 časopisu Soudní judikatura, či jeho usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2069/2017). V daném případě je nutné výkladu podrobit právní úkon rodičů žalobkyně, přitom jejich jazykový projev a vůle při poskytnutí půjček, o jehož podobě svědčí obsah jejich svědeckých výpovědí, nejsou v rozporu. Soud tedy nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním), op. srov. [Anonymizováno], tedy k době poskytnutí peněžních prostředků a jejich přijetí dlužníky. Soud vychází u jednoznačně reprodukované vůle rodičů žalobkyně u jednání soudu v řízení o vypořádání SJM žalobkyně a žalovaného dne [datum], jak jsou zachyceny v protokolu o jednání, který soud posuzuje jako veřejnou listinu, vychází z domněnky jejich pravosti a správnosti o tom, že rodiče žalobkyně skutečně před soudem pronesli to, co je v protokolu uvedeno, čeho so ostatně dovolávají i oba účastníci řízení ve svých procesních podáních v přítomné věci. Výslech matky žalobkyně soud neprováděl pro nesouhlas samotné žalobkyně a vzhledem k obsahu výpovědi dcery žalobkyně soud vyhodnotil obsah protokolu ze řízení o vypořádání SJM jako souladný s ostatními důkazy, nicméně žalovaný, jak již bylo uvedeno, protokoly nezpochybňoval, pouze sdělením rodičů žalobkyně přikládal jiný právní význam. Rodiče žalobkyně si nesjednali s účastníky řízení konkrétní dobu plnění dluhu 60 000 Kč a 99 697 Kč, jednalo se o pomoc rodičů rodině žalobkyně do doby, než se zlepší finanční situace rodiny, proto také poprvé vyzvali rodiče žalobkyně k platbě žalovaného až [datum]. Oba rodiče shodně uvedli, že si představovali, že jim budou prostředky vráceny, až na to bude žalobkyně s manželem, žalovaným, mít, uvažovali přitom i o zaměstnání a výdělkových možnostech žalovaného. Trvali však přitom na tom, že to není dar. Součástí výkladu právního jednání (úkonu) je i zohlednění dobré víry adresáta právního jednání (op. srov. [Anonymizováno]), kdy vyložit úmysl jednajícího lze jen podle takového úmyslu, který byl anebo musel být adresátovi znám, tedy podle okolností, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Rodiče žalobkyně tedy poskytovali peněžní prostředky dočasně, dali najevo, že je budou chtít vrátit žalobkyní a žalovaným, avšak postačí, že se tak stane, až se zlepší finanční situace rodiny. Žalobkyně, potažmo žalovaný jako manžel, tak naopak mohli vnímat, že jsou jim prostředky poskytnuty dočasně, budou je muset vrátit, ale toto bude záviset na jejich možnostech, subjektivních poměrech. Jinými slovy, že tedy nemůže nastat objektivní okolnost, která bude účastníky řízení bez ohledu na jejich majetkové poměry, finanční situaci, nutit prostředky bez dalšího (např. ihned) vrátit. Soud za takového skutkového stavu naznal, že pokud jde o pohledávku rodičů žalobkyně na zaplacení částky 60 000 Kč a 99 697 Kč za účastníky řízení, byla doba plnění sjednána tak, že byla ponechána na jejich vůli. Soud má z okolností poskytnutí půjček za to, že žalobkyně přijetím půjček (reálný závazek) s tímto souhlasila. Skutkový stav tak zcela koresponduje se závěry přijatými za původní právní úpravy § 564 o. z. 1964 Nejvyšším soudem např. v jeho rozsudku ze dne 24. 7. 2013, sp .zn. 33 Cdo 1869/2013 a usnesení ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4134/2015, a shodně i doktrína, podle které není nutné, aby účastníci „použili výslovně výrazů uvedených“ v zákoně, „obvykle jde o formulaci, že dlužník zaplatí, až bude chtít, až bude ochoten nebo až bude moci.“ ([jméno FO]. Splatnost pohledávek rodičů žalobkyně odpovídající právu na vrácení dočasně poskytnutých peněžních prostředků tedy mohla nastat jedině na základě rozhodnutí civilního soudu v řízení o žalobě věřitele z těchto pohledávek, rodičů žalobkyně, na určení splatnosti; přípustná v takovém případě není splatnost na základě výzvy nebo dokonce na základě žaloby na plnění (op. srov. sp. zn. [spisová značka].). Soud tedy souhlasí s žalobkyní, že splatnost těchto pohledávek ještě (ke dni vyhlášení tohoto rozsudku) nenastala, nemohou tedy být ani promlčeny, protože právo věřitele podat žalobu k soudu podle § 564 o. z. 1964 promlčení nepodléhá. Teprve dnem následujícím po uplynutí doby splatnosti určené soudním rozhodnutím začíná běh promlčecí doby ([hodnota].

17. Soud činí dílčí závěr, že rodiče žalobkyně měli společnou pohledávku jako solidární věřitelé za účastníky řízení, žalobkyní a žalovaným jako solidárními dlužníky, v celkové výši 257 697 Kč sestávající ze tří dílčích shora uvedených pohledávek. Aktivní i pasivní solidarita byla v dané věci dána skutečností, že se jednalo ve všech případech vzniku závazků o právní úkony týkající se jak SJM věřitelů, tak SJM dlužníků. Žalobkyně a žalovaný odpovídali za dluhy v uvedené výši společně a nerozdílně rodičům žalobkyně; jde o solidaritu založenou právním předpisem (§ 145 a § 511 odst. 1 o. z. 1964). Na tomto režimu pasivní solidarity nic nezměnil ani Rozsudek o vypořádání SJM, jeho výrok pod bodem III. a IV. totiž nemohl mít jakýkoli vliv na ochranu věřitelů, tedy jejich právo požadovat zaplacení celé pohledávky solidárně zavázaných bývalých manželů, to dovodila judikatura za původní právní úpravy již v [Anonymizováno] a závěr byl zastáván i doktrínou ([jméno FO]). Přikázání k úhradě poloviny dluhu ve výši 128 848 Kč žalobkyni a totožně žalovanému nezrušilo odpovědnost za celkový dluh společně a nerozdílně, jak tvrdil v procesní obraně žalovaný. Rozsudek o vypořádání SJM pouze potvrdil zákonný režim, že z pasivní solidarity jsou ve vzájemném poměru žalobkyně a žalovaný jako spoludlužníci zavázání každý do výše poloviny společného dluhu, což odpovídá právní úpravě § 511 odst. 2 o. z. 1964. Aktivní solidarita se nezměnila ani smrtí otce žalobkyně, původně solidárně oprávněná matka žalobkyně, tak mohla i nadále vymáhat po dlužnících celý dluh. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně jako spoludlužník nabyla pohledávku shora označenou, když naopak bylo prokázáno a zjištěno, že celé jmění zůstavitele přešlo po jeho smrti na matku žalobkyně, částí vypořádáním SJM se zůstavitelem a ve zbytku potvrzením nabytí dědictví.

18. Skutkový stav posoudil soud po právní stránce na základě uvedených ustanovení zákona dále takto. Žalobkyně zaplatila vkladem na účet své matky částku 128 848 Kč, což je částka odpovídající polovině společného dluhu, jak byl přikázán každému z účastníků řízení Rozsudkem o vypořádání SJM. Žalobkyně tedy splnila dluh, aniž byla určena jeho splatnost a aniž byla svou matkou jako věřitelem vyzvána k plnění, tuto skutečnost žalobkyně v řízení neprokázala, soud ji však nemá vzhledem k předmětu řízení za rozhodnou. Žalobkyně tvrdila, že druhou polovinu společného dluhu ve výši 128 848 Kč zaplatila, resp. zasloužila se o jeho zánik v pozůstalostním řízení po otci žalobkyně. Shrnuto, žalobkyně uplatnila nárok na následný regres proti žalovanému jako solidárnímu spoludlužníkovi podle § 511 odst. 3 o. z. 1964 (stále podle § 3028 odst. 2 a 3 o. z. viz shora) z důvodu, že zaplatila celkem částku 2 x 128 848 Kč, resp. zasloužila se o zánik celého společného dluhu. Spoludlužník může podle označené právní úpravy požadovat po ostatních, aby mu nahradili, co sám plnil v rozsahu vyšším, než odpovídá jeho podílu. Nárok spoludlužníka je tak podmíněn tím, že skutečně zaplatil, nebo jakkoli přivodil zánik společného dluhu svým majetkem v rozsahu vyšším, než kolik na něj v rámci vnitřního podílu připadá ([jméno FO]. Žalobkyně podle § 511 o. z. 1964 prokázala, že zaplatila matce jako věřiteli částku 128 848 Kč, tedy polovinu společného dluhu. Druhou polovinu měla žalobkyně poskytnout matce tak, že došlo k uzavření ústní dohody o zápočtu pohledávky žalobkyně odpovídající právu na vyplacení povinného dílu po zůstaviteli, otci žalobkyně, a pohledávky rodičů, již jen matky, žalobkyně. Žalobkyně však žádnou pohledávku k započtení způsobilou proti pohledávce rodičů žalobkyně neměla. Soud zjistil, že žalobkyně sice je dcerou zůstavitele, otce, měla tedy vzhledem k platné a pravé závěti zůstavitele právo jako nepominutelný dědic na povinný díl § 1643 o. z., kterému neodpovídá právo na podíl z pozůstalosti, ale právo na peněžní částku rovnající se hodnotě tohoto povinného dílu. Soud zjistil, že žalobkyně svým prohlášením učiněným v pozůstalostním řízení před soudním komisařem v době před potvrzením nabytí dědictví matce žalobkyně jako jedinému dědici se práva na povinný díl vzdala, když uvedla, že jeho výplatu nežádá. Nepominutelný dědic se může po smrti zůstavitele svého práva na povinný díl vzdát, pokud tak učiní, nezůstává mu právo na výplatu peněžní částky (pohledávka), nemůže se jej tedy ani domáhat cestou zaplacení a není tak ani způsobilým právem (pohledávkou) k započtení, jednostrannému a ani dohodou ([jméno FO]. Žalobkyně se práva na povinný díl jednoznačně vzdala, když prohlásila, že jeho výplatu nežádá, což vyplynulo ze dvou veřejných listin – protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne [datum] (č. l. 85 pozůstalostního spisu) a z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (č. l. 57). Soud tedy nemá za zjištěnou skutečnost, kterou žalobkyně tvrdila, že byla uzavřena dohoda o zápočtu pohledávky žalobkyně z povinného dílu a pohledávky její matky (do výše 128 848 Kč). Konstrukce tvrzená žalobkyní neobstojí, soud ji považuje i s ohledem na následné snahy prolomit koncentraci jinými tvrzeními za účelovou, když žalobkyně nemohla započíst pohledávku, které se výslovně vzdala, neměla tedy co započíst, byť dohodou. Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že v době, kdy se žalobkyně prokazatelně vzdala práva na povinný díl, byla dlužnicí v insolvenčním řízení a uplatnil se tak na její právní jednání § 412 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Neplatnost tímto ustanovením předvídaná je relativní neplatností, protože je stanovena na ochranu zájmů věřitelů, relativně tedy ve vztahu k určité specifické skupině osob s právem za dlužníkem, o neplatnost absolutní tak jít nemůže, protože chybí současné narušení veřejného pořádku (a contrario § 588 o. z.), práva věřitelů zastupuje insolvenční správce a ten by se jediný mohl dovolat neplatnosti. Vzdání se dědického podílu žalobkyní je tedy platným právním jednáním. Pro úplnost soud dodává, že ani v případě, kdy by pohledávku z povinného dílu žalobkyně skutečně měla, tedy nezanikla-li by vzdáním se práva vůči dědici, matce, pak ale žalobkyně neunesla břemeno důkazní o uzavření ústní smlouvy o zápočtu. Soud žalobkyni poučil na jednání dne [datum] podle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř., že její tvrzení o ústně uzavřené dohodě o zápočtu těchto dvou pohledávek je neúplné a není k němu označen důkaz, a poučil ji o následcích nevyhovění výzvě označit důkaz k prokázání tvrzení o uzavření takové dohody. Žalobkyně v podání ze dne [datum] toliko sdělila skutečnosti, ke kterým soud nepřihlíží (viz shora), a dále se vrátila k žalobnímu tvrzení – zcela neurčitému pojmu „vyrovnala dluh“ povinným dílem. Z takového tvrzení není podáno žádných konkrétních skutečností o tom, kdy a za jakých okolností a s jakým obsahem byla ústní dohoda o zápočtu uzavřena a zejména chybí důkaz k tvrzení o uzavření ústní dohody, skutečnost o uzavření této dohody tak zůstala pouze v rovině tvrzení (§ 101 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Soud přitom nemůže opakovaně poučovat žalobkyni o tomtéž, jen proto, že není schopna správně tvrdit a odznačovat důkazy (viz op. shora nález Ústavního soudu bod 36. a 37. jeho odůvodnění), protože by tím porušil rovnost účastníků řízení. Žalobkyně tedy nesplnila povinnost tvrzení a důkazní o tom, že zaplatila na společný dluh s žalovaným více, než kolik připadá na její podíl v rámci vnitřního vztahu s žalovaným podle Rozsudku o vypořádání SJM. Žalobkyně tak ani neunesla tomu odpovídající břemena, která ji, jako účastníka vyvozujícího z takové skutečnosti pro sebe úspěch ve sporu, tížila.

19. Soud činí dílčí závěr, že žalobkyně zaplatila na společný dluh s žalovaným pouze částku 128 848 Kč (vklad hotovostí na účet matky žalobkyně). Žalobkyně tedy neprokázala, že by zaplatila více, tedy jakoukoli část z částky 128 848 Kč nebo tuto celou, či jakýmkoli jiným způsobem, který by měl srovnatelné účinky jako splnění dluhu, by přivodila jeho zánik ve prospěch žalovaného. Tím tedy nevznikl žalobkyni následný regres podle § 511 o. z. 1964 (jakož i podle současné právní úpravy), protože ten vzniká spoludlužníkovi pouze, pokud zaplatí na společný dluh více, než na něj připadá. Pro úplnost soud dodává, že skutečnost, že žalobkyni bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek, tedy včetně těch, které za ní měla matka (rodiče žalobkyně), nepovažuje soud za rozhodnou. Osvobození žalobkyně po splnění oddlužení je beneficiem, které náleží pouze jí, přitom se netýká žalovaného jako spoludlužníka; ten by neměl, pokud by sám hradil více na společný dluh právo následného regresu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2591/2018), avšak skutečnost, že by žalobkyně prokázala plnění na pohledávku, od níž byla osvobozena, neznamená, že by měl žalovaný právo námitky, protože plnění na pohledávku od níž je dlužník v oddlužení osvobozen nezakládá bezdůvodné obohacení, taková pohledávka má povahu naturální obligace a je na dlužníku zda ji dobrovolně splní, ač nemusí ([Anonymizováno]), jinými slovy osvobození spoludlužníka od placení pohledávek není námitkou proti následnému regresu, jako je např. promlčení.

20. Soud činí z obou uvedených dílčích závěrů celkové hodnocení věci. Žalobkyně nemá právo na zaplacení částky 128 848 Kč a jejího příslušenství, jak se žalobou domáhala, protože neprokázala, že by měla v této výši následný regres po žalovaném jako spoludlužníkovi. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně ke dni vyhlášení tohoto rozsudku zaplatila na společný dluh s žalovaným toliko polovinu, a to ve výši, která byla žalobkyni přikázána k úhradě Rozsudkem o vypořádání SJM. Protože nezaplatila více, než byla povinna, byť osvobozena od placení pohledávek, nemusí jí žalovaný ničeho hradit. Soud proto žalobu zamítl, jak vyplývá z bodu I. výroku tohoto rozsudku. Nelze přitom současně opomenout uvést, že pokud by i žalobkyně ke dni vyhlášení tohoto rozsudku prokázala zaplacení více, než kolik jí určil bod III. výroku označeného rozsudku, pak by nebyla s žalobou v celé výši úspěšná. Žalovaný vznesl v řízení námitku promlčení jak nároku rodičů žalobkyně, tak nároku žalobkyně na pohledávku z následného regresu. Pokud jde o pohledávku ve výši 98 000 Kč, resp. ve vztahu k žalovanému 49 000 Kč, vyplynulo z dokazování, že tato byla splatná dne [datum], promlčecí doba (dnes lhůta) činí podle § 101 o. z. 1964 tři roky, skončila tedy [datum]. Žalovaný by se tedy ubránil námitkou promlčení, kterou vznesl v tomto řízení, i proti následnému regresu, protože žalobkyně porušila povinnost vyrozumět žalovaného před tím, než uhradila více, než musela, o tom, že tak hodlá učinit (pokud by se tak stalo). Tuto skutečnost sama žalobkyně tvrdila a byla tak mezi účastníky nesporná. Spoludlužník musí podle § 511 odst. 2 o. z. 1964 (i podle současné právní úpravy) bez zbytečného odkladu vyrozumět ostatní spoludlužníky o tom, že je proti němu uplatněno více, než činí jeho podíl na společném dluhu, a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Poruší-li tuto povinnost má spoludlužník zachovány námitky, které proto nemohl uplatnit ([hodnota]). Námitka promlčení by nebyla soudem hodnocena jako v rozporu s dobrými mravy, za okolností, které v daném zřízení vyplynuly, je naopak zřejmé, že následek promlčení by přesně odpovídal smyslu právní úpravy a zajištění právní jistoty, vztah příbuzenství, [Anonymizováno], zde soud nehodnotí jako [právnická osoba] proti dobrým mravům. Rodičům žalobkyně nic nebránilo uplatnit tuto pohledávku u soudu včas, především jim v tom nebránil žalovaný; ponechání delší doby plnění, než byla sjednána, jde tak k tíži rodičů, resp. matce žalobkyně. Obdobně to pak platí pro pohledávky ve výši 60 000 Kč a 99 697 Kč, resp. jejich polovin, nikoli však pro promlčení, ale pro to, že nejsou splatné. Žalobkyni sice § 564 o. z. 1964 nebrání, aby platila na pohledávku věřitele, u které byla ponechána doba plnění na její vůli, naopak to je přirozená podstata tohoto institutu. Takovým plněním však žalobkyně jako spoludlužník nemůže změnit obsah právního poměru jako takového, tedy přivodit splatnost společné dosud nesplatné pohledávky, u které splatnost závisela na vůli dlužníka, tedy společného dluhu, u kterého beneficium ponechání doby plnění na vůli dlužníka svědčí všem spoludlužníků, nejen žalobkyni. Žalovaný je totiž rovnocenným dlužníkem s vlastním právním poměrem k rodičům žalobkyně, i jeho povinnost plnit je tak ponechána na jeho vůli; jeho spoludlužnice toto změnit nemůže ani dobrovolným plněním za žalovaného jako spoludlužníka. Uplatnila-li by tedy žalobkyně následný regres na základě výše uvedeného plnění své matce, nebylo by možné žalobě proti žalovanému ani tak vyhovět, protože pohledávka, která de facto přešla na žalobkyni v podobě následného regresu, není splatná [§ 564 o. z. 1964 platí nadále a žalobkyně by musela postupovat, jak mohli postupovat její rodiče jako věřitelé ([hodnota].)]. Dokud není doba plnění soudním rozhodnutím určena, není pohledávka splatná a nelze vyhovět žalobě na plnění (srov. žalobkyní označené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4134/2015). Jak shora uvedeno, splatnost nemůže stanovit soud v řízení o splnění povinnosti, ale výlučně soud v řízení o určení splatnosti, to je podstata původní právní úpravy § 564 o. z. 1964. Žalovanému tak byla zachována námitka nesplatnosti pohledávek rodičů žalobkyně v rozsahu 60 000 Kč a 99 697 Kč, protože mu nebyla dána možnost využít této obrany podle § 564 o. z. 1964. Soud nicméně dodává, že jde o úvahu nad rámec právního závěru, že žalobkyně nemá následný regres, protože neuhradila více, než kolik na ni z předmětného společného dluhu s žalovaným připadá podle Rozsudku o vypořádání SJM. Pro úplnost soud uzavírá, že v rozporu s dobrými mravy však neshledává ani počínání žalobkyně, pokud jde o vymáhání následného regresu (soud pomíjí účelovost tvrzení o zápočtu), pokud by byl důvodný, jak namítal žalovaný. Z okolností, které soud zjistil, vyplývá, že poměry v rodině žalobkyně a žalovaného a rodičů žalobkyně byly zjištěny již Rozsudkem o vypořádání SJM v roce [Anonymizováno], žalovaný však i v přítomném řízení svými sděleními demonstroval, že nepřijal odpovědnost za finanční chování v době manželství, bez ohledu na to, zda a o čem věděl; jedná se o odpovědnost za uzavření manželství a vznik SJM. Od roku [Anonymizováno] přitom nečinil nic proto, aby byly výsledky Rozsudku o vypořádání SJM jakkoli konsolidovány, snaha žalobkyně uplatnit následný regres tak v celkových skutkových souvislostech není v rozporu s dobrými mravy. Výkon práva může být v rozporu s dobrými mravy pouze tehdy, pokud jde o výkon nikoli ve prospěch toho, kdo právo vykonává, ale naopak bez ohledu na vlastní prospěch jen ke škodě jiné osoby.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, ubránil se v celém rozsahu neoprávněnému nároku žalobkyně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 88 766 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 128 848 Kč sestávající z částky 6 260 Kč za každý z 11 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení / 2. podání odporu dne [datum] / 3. podání vyjádření dne [datum] / 4. další porada s klientem dne [datum] / 5. účast u jednání dne [datum] / 6. podání vyjádření dne [datum] / 7. podání vyjádření dne [datum] / 8.-9. za účast u jednání dne [datum] v rozsahu déle než 2 hodiny [Anonymizováno]. / 10. podání vyjádření dne [datum] / 11. účast u jednání dne [datum]) a k tomu 11 paušálních náhrad výdajů 3x po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 8 x 450 podle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 73 360 Kč ve výši 15 405,60 Kč.

Poučení