8 C 212/2015 - 688

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozená [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [Jméno žalobce] částku 250 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 100 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni [Jméno žalobce] 2 382,46 Kč jako náhradu nákladů řízení, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to za zastupování žalobkyně [Jméno žalobce] a původní žalobkyně f) [jméno FO] za dobu od podání žaloby dne 11.8.2015 do 7.7.2016.

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice řízení na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice 25 919,965 Kč jako náhradu nákladů řízení žalobkyně na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to za zastupování žalobkyně [Jméno žalobce] a původní žalobkyně f) [jméno FO] za dobu od 8.7.2016 do 7.1.2017, a dále za zastupování žalobkyně [Jméno žalobce] od 8.1.2017, ustanovenou zástupkyní [Jméno advokátky].

V. Ustanovené zástupkyni [Jméno advokátky] se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování [jméno FO] (původní žalobkyně f)) v době od 8.7.2016 do 7.1.2017, jejichž výše a splatnost budou určeny v samostatném usnesení.

VI. Ustanovené zástupkyni [Jméno advokátky] se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobkyně [Jméno žalobce] v době od 8.7.2016, jejichž výše a splatnost budou určeny v samostatném usnesení.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatky ve výši 2 500 Kč na účet číslo [č. účtu], VS: [var. symbol], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně [Jméno žalobce] (původně v řízení označovaná jako žalobkyně a)) se i s dalšími žalobci (původně označenými jako žalobci b) až h)), o jejichž nárocích již byla řízení pravomocně zastavena poté, co žaloby vzali o své nároky zpět, společně podanou žalobou domáhali proti žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že žalobkyně a) [Jméno žalobce] byla ve dnech [datum] hospitalizována na gynekologicko-porodnickém oddělení žalované v důsledku svého těhotenství, kdy do nemocnice byla tato žalobkyně přijata k plánovanému porodu. V důsledku „non lege artis“ postupu ze strany zaměstnanců žalované došlo dne [datum] k usmrcení rozeného dítěte žalobkyně pojmenované jako [jméno FO]. Žalobkyně a) byla matkou zemřelého dítěte. Z lékařských zpráv podle žalobkyně a) jednoznačně vyplývá, že průběh hospitalizace žalobkyně a) v nemocnici nelze označit jinak něž jako „lege artis“.

2. Dále tato žalobkyně tvrdila, že žalovaná nároky uznala pouze v malé části (vyplaceno bylo 180 000 Kč žalobkyni a) jakožto část požadovaného ztížení společenského uplatnění, bolestné nebylo žalobkyni a) vyplaceno vůbec. Žalovaná se podle žalobkyně zjevně rozhodla plnit pouze toliko z titulu jednorázových částek dle ustanovení § 444 o.z.. Žalobkyni sice byla vyplacena jednorázová náhrada dle ustanovení § 444 odst. 3 o.z. ve výši 230 000 zaslaná jí dne 18.6.2015 vedlejší účastnicí na straně žalované (a + 10 000 Kč zaslaných jí přímo žalovanou), a to mimo dalších odškodněných osob, které původně žalovaly v tomto řízení, ale své žaloby již v minulosti vzaly zpět. Původní žalobkyni f) [jméno FO] (matce žalobkyně [Jméno žalobce] a babičce zemřelé [jméno FO]) nebylo vyplaceno žádné odškodnění, neboť nespadala do žádné z kategorií dle ustanovení § 444 odst. 3 o.z..

3. Dle žalobkyně však tato jednorázová odškodnění nemohou být dostatečnou satisfakcí za vzniklou nemajetkovou újmu, což i dle starší judikatury platí při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo. Dle předložených znaleckých posudků (s konstatováním v její konkrétní věci zvlášť výjimečného případu hodného mimořádného zřetele) s přihlédnutím ke způsobu úmrtí [jméno FO] „non lege artis“ poskytované péči, otřesným zážitkům žalobkyně jako matky, vše vyústilo v rozpad fungující rodiny a zpřetrhání rodinných vztahů a vazeb, spojených s psychickými potížemi žalobkyně. Proto daný případ tyto atributy mimořádnosti dle názoru žalobkyně bezezbytku splňuje. Konstantní judikatura soudů nevylučuje, aby se jednotlivec domáhal náhrady za nemateriální újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv cestou ochrany osobnosti podle ust. § 11 a § 13 obč. zák. vedle nároku na náhradu imateriální újmy, která je součástí nároku na náhradu škody dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. Z hlediska legislativní úpravy se jedná o dva samostatné nároky (srovnej rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 85/2004, sp. zn. Pl. 16/2004). A právě tyto nároky za zásah do jejich osobnostních práv žalobci (a zde již pouze žalobkyně pro sebe a za svou zemřelou matku po zastavení řízení ve věci ostatních žalobců) vůči žalované jednotlivě uplatnili.

4. Žaloba byla na straně žalobkyně a) (i dalšími žalobci, kterými byly osoby spřízněné s žalobkyní a) – tj. druh žalobkyně a) a otec zemřelé [jméno FO], polorodí sourozenci a prarodiče zemřelé) podána již v r. 2015. Dle názoru žalobkyně a) a následně pak i v trestním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] i v civilním řízení pod sp. zn. [spisová značka], se prokázal chybný postup žalované při porodu [jméno FO]. Žalobkyně a) byla ve dnech [datum] hospitalizována na gynekologicko-porodnickém oddělení žalované k plánovanému porodu. V důsledku „non lege artis“ postupu ze strany žalované došlo k usmrcení rozeného dítěte jménem [jméno FO], a to dne [datum]. Pokud jde o příbuzenské poměry pak žalobkyně a) je matkou zemřelého dítěte. Další původní účastníci řízení žalobce c) byl otcem zemřelého dítěte a druhem žalobkyně a), žalobci b), d) a e) byli polorodí sourozenci zemřelého dítěte, žalobci f), g), h) byli prarodiče zemřelého dítěte. K pochybení žalované v péči o žalobkyni bylo tvrzeno, že zaměstnanci žalované žalobkyni a) po přijetí na předmětné oddělení (s hypertenzí a zvracením dne [datum] hod.), neprovedla laboratorní odběry a spokojila se s odběry 3 dny starými ze dne [datum] a s konstatováním že žalobkyně a) „přiznala dietní chybu“. Již při příjmu (kdy žalobkyně a) udávala zvracení, pomočení, ležení v tzv. klubíčku, vysoký krevní tlak) bylo možno vyslovit podezření na tzv. HELLP syndrom. Řádné provedení odběrů v době při přijetí žalobkyně a) mohlo pomoci při rozhodování a zvolení správného postupu léčby. Dle názoru žalobců rovněž nebylo „lege artis“ postupem další péče o žalobkyni a), zejména podání žalobkyni a) dvě amp. Torecanu, aniž by byla známa aktuální hodnota laboratorních výsledků (když je známo, že toto léčivo může způsobit trombocytopenii). Po nahlédnutí do souhrnu údajů o přípravku Torecan je patrné, že doporučená denní dávka u perorální, rektální a parenterální formy je 6,5 mg jednou až 3x denně. Podání intravenózní cestou se užívá pouze výjimečně a aplikace musí probíhat pomalu kvůli riziku hypotenze. Využívá se hlavně v akutních případech, kdy se užije jedna ampule. V případě žalobkyně a) byly aplikovány ampule dvě. V souhrnu údajů o tomto přípravku je rovněž uvedeno, že během těhotenství by tento lék neměl být podáván, kdy jako nežádoucí účinek se může vyskytnout trombocytopenie, dále mj. neklid, křeče a extrapyramidové příznaky. Předávkování způsobuje mj. kolaps i křeče (kolaps spojený s poruchou vědomí u žalobkyně a) skutečně posléze nastal). Způsobu podání tohoto léčiva lze jednoznačně hodnotit jako „non lege artis“, neboť toto léčivo nesmí být podáno v případě trombocytopenie, kdy u žalobkyně a) (jak vidno z následných kontrolních odběrů) přítomna byla. Jako postup „non lege artis“ shledávají žalobci rovněž neuvedení v chorobopisu rychlosti podání infúze u žalobkyně a), stejně jako podání léčiva apometropolol perorálně (bez znalostí laboratorních výsledků), stejně tak nedokonalé sledování žalobkyně a) během hospitalizace. Vše výše uvedené hodnotili žalobci jako „non lege artis“ jednání, mající bezprostřední příčinnou souvislost s poruchou vědomí a pádem žalobkyně a) z nemocničního lůžka, kde byla žalobkyně a) nalezena po delším čase v bezvědomí (viz z výpisu ze zdravotnické dokumentace „pacientka na zemi, leží na břichu, na slovní podnět nereaguje…pomočená, krvácení z rodidel, na nic si nepamatuje“), stejně jako bezprostřední příčinnou souvislost s úmrtím dítěte. Žalobkyně a) má za to, že žalovaná nepostupovala při jejím ošetřování a léčbě „lege artis“, tj. dle pravidel věd a uznávaných medicínských postupů, s respektováním individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Žalobkyni a) (jakož i původním žalobcům b) – h) vznikla v důsledku popsaných pochybení v zařízení žalované, které vedly k úmrtí [jméno FO], újma na jejich přirozených právech, a to právo na respektování soukromého a rodinného života v důsledku porušení práva [jméno FO] na život. Právo na soukromý a rodinný život náleží mezi lidská práva požívající široké ochrany, a to jak z pohledu českého, tak i mezinárodního či evropského práva. Žalobkyně a), matka po zemřelé, úmrtí svého dítěte pociťuje jako osobní neštěstí, které vedlo k totální destabilizaci rodiny, rozpadu vztahu s otcem zemřelého dítěte [jméno FO], se kterým žila v rodinném domě [adresa] v harmonickém soužití po celé 4 roky a s nímž vychovávala jeho dvě děti nezl. [jméno FO] a nezl. [jméno FO] a své dítě z prvního vztahu – tehdy nezl. [jméno FO]. Žalobkyně a) a původní žalobce c) (její druh a otec zemřelé [jméno FO]) měli zájem na fungování vztahu. Rozpadem vztahu po úmrtí dítěte se žalobkyně a) odstěhovala spolu s dcerou z domu do panelového bytu v [Anonymizováno], kde dosud žije sama. Její životní úroveň rapidně poklesla. Bylo by proto spravedlivé, aby byla odčiněna způsobená nemajetková újma v podobě přiměřeného zadostiučinění, která v případě žalobkyně a), matky zemřelé, jakožto nárok z titulu imateriální újmy činí 250 000 Kč. Další žalobkyně b), sestra zemřelé, úmrtí sestry rovněž pociťovala jako osobní neštěstí. U žalobkyně b) navíc došlo rozpadem rodiny k problémům ve škole, kdy nedokončila studia. Je spravedlivé, aby i u ní byla odčiněna způsobená nemajetková újma v podobě přiměřeného zadostiučinění, která v případě dcery žalobkyně a) žalobkyně b), jakožto nárok z titulu imateriální újmy činí 100 000 Kč. Původní žalobce c), jako otec zemřelé, pociťuje úmrtí své dcery jako osobní neštěstí. Úmrtím dítěte se psychický stav jeho i jeho družky, žalobkyně a), zhoršil natolik, že vyústil v rozpad jejich vztahu. Je spravedlivé, aby byla odčiněna způsobená nemajetková újma v podobě přiměřeného zadostiučinění, která v případě původního žalobce c), jakožto nárok z titulu imateriální újmy činí 250 000 Kč. V případě dvou dětí žalobce c), sourozenců zemřelé, došlo rovněž k zásahu do práva na soukromý a rodinný život. Obě děti navíc přišly úmrtím dítěte s následným rozpadem družského poměru o možnost vyrůstat v úplné rodině, kdy zpřetrhání rodinných vztahů lze hodnotit jako těžkou psychickou újmu. Je spravedlivé, aby byla odčiněna způsobená nemajetková újmy v podobě přiměřeného zadostiučinění, které v případě žalobců d), e), jakožto nárok z titulu imateriální újmy činí 100 000 Kč, každému z nich. V případě původní žalobkyně f) [jméno FO], babičky zemřelé (a matky žalobkyně a)), došlo rovněž k zásahu do práva na soukromý a rodinný život. [jméno FO] byla s rodinou žalobkyně a) v pravidelném kontaktu. Úmrtí své vnučky proto pociťovala jako osobní neštěstí. Je spravedlivé, aby i byla odčiněna způsobená nemajetková újmy v podobě přiměřeného zadostiučinění, které v případě [jméno FO], babičky zemřelé, jakožto nárok z titulu imateriální újmy činí 100 000 Kč. V případě původního žalobců g) a h), prarodičů zemřelé, došlo rovněž k zásahu do práva na soukromý a rodinný život. Žalobci g) a h) byli s rodinou žalobkyně a) v pravidelném kontaktu. Úmrtí své vnučky proto pociťovali jako osobní neštěstí. Je spravedlivé, aby byla odčiněna i jim způsobená nemajetková újmy v podobě přiměřeného zadostiučinění, které v případě žalobců g) a h), jakožto nárok z titulu imateriální újmy činí u každého z nich 100 000 Kč. Výše uvedené částky byly dle názoru žalobců velmi vstřícné i při použití právních předpisů stran odškodňování platných do 31.12.2013. Všichni uvedení členové rodiny byli spolu v nejužším kontaktu, kdy (vyjma původní žalobkyně [jméno FO]), žalobci spolu bydleli ve stejné obci a byl zde předpoklad dalšího prohlubování vzájemných vztahů. Původní žalobci f) – h) doposud odškodnění nebyli, kdy u výše uvedených poškozených zůstala cesta ochrany osobnosti jedinou možností, jak dosáhnout náhrady imateriální újmy. Žalobkyně a) a původní žalobce c) jako rodiče zemřelé [jméno FO] se snažili s žalovanou jednat nejprve osobně, poté prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaná nároky uznala pouze v malé části (180 000 Kč žalobkyni a) jakožto část požadovaného ztížení společenského uplatnění, bolestné nebylo žalobkyni a) vyplaceno vůbec. Žalovaná se zjevně rozhodla plnit pouze u žalobců a) – e), a to toliko z titulu jednorázových částek dle ustanovení § 444 OZ. Žalobcům a) – e) sice byly vyplaceny jednorázové náhrady v rozmezí 175 000 Kč – 240 000 Kč dle ustanovení § 444 odst. 3 OZ, zaslané žalobcům a) – e) dne 18.6.2015 (konkrétně žalobkyni a) částku 230 000 Kč, žalobkyni b) částku 175 000 Kč, žalobci c) částku 240 000 Kč, žalobci d) částku 175 000 Kč, žalobci e) částku 175 000 Kč), avšak tato jednorázová odškodnění nemohou být dostatečnou satisfakcí za vzniklou újmu, což i dle starší judikatury platí při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo. Žalobci pak poukazovali ve svých podáních na to, že žalovaná neměla vůli s nimi komunikovat a řádně a včas je odškodnit (žalovanou původně přislíbená částka, která nebyla vyplacena), a to i přes porušení celé řady právních povinností žalovanou, kdy o chybách ve svém postupu žalovaná musela velice dobře vědět. Dále pak akcentovali to, že někteří z nich byli žalovanou očerňováni, zejména pak žalobkyně a), žalovanou s tvrzením prostupujícím všemi řízeními, že si za své následné psychické problémy může defacto žalobkyně a) buďto sama či v důsledku jiných podružných okolností. Mnohaleté bagatelizování vzniklých následků v případě žalobkyně a) pak vedlo pouze k prohloubení jejich negativních zážitků a zkušeností s žalovanou, cynický postoj žalované ke způsobené škodě (s přihlédnutím k její opakující se argumentaci a s přihlédnutím, že právě žalovaná má být garantem odbornosti) nepříjemně zasáhl a prohloubil její utrpení, které dodnes trvá. Žalobci opakovaně kontaktovali žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně, naposledy například e-mailovou zprávou ze dne 23.5.2023, 13.11.2023 či 4.4.2024, nicméně žádosti o stanovisko žalované buďto zůstaly bez odpovědi či na návrhy žalobců bylo reagováno zamítavým způsobem.

5. Původní žalobkyně f) [jméno FO] v průběhu řízení dne [datum] zemřela a její pohledávku za žalovanou (shora touto žalobou uplatněnou o zaplacení 100 000 Kč) nabyla v rámci pozůstalostního řízení žalobkyně a) podle usnesení Okresního soud v [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Proto bylo podle § 107 odst 1 o.s.ř. rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku č.j. 8 C 212/2015-548, že Okresní soud ve Frýdku – Místku bude na straně původní žalobkyně f) [jméno FO], pokračovat s žalobkyní a) [Jméno žalobce]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.11.2019.

6. Původní žalobci c), d) e), g) a h) (tj. [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]) vzali v podání ze dne18.12.2023 své žalobní nároky zpět a řízení bylo ve vztahu mezi těmito žalobci a žalovanou a vedlejší účastnicí na straně žalované zastaveno usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Mísku č.j. 8 C 212/2015-629 ze dne 5.1.2024 zastaveno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.1.2024.

7. Žalobkyně b) [jméno FO] se v podání ze dne 17. 6. 2024 rozhodla vzít svou žalobu taky zpět. O tomto zpětvzetí včetně nákladů řízení mezi žalobkyní b), žalovanou a vedlejší účastnicí řízení na straně žalované soud již rozhodl a řízení zastavil v usnesení ze dne 19.6.2024, toto usnesení již je rovněž v právní moci od 27.6.2024.

8. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok žalobkyně a) o zaplacení 250 000 Kč a na ní přešlý nárok původní žalobkyně f) – její matky [jméno FO], zemřelé dne [datum], ve výši 100 000 Kč.

9. Žalovaná ve svém 1. vyjádření k žalobě ze dne 4.12.2017 uvedla, že neuznává nároky vznesené původně všemi žalobci, a to ani částečně. Žalovaná poukazovala na to, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod č.j. [spisová značka] byl vypracován Ústavní znalecký posudek Fakultní nemocnici [adresa], přičemž tento posudek zadával soud pro posouzení, zda existuje za právní základ nároku ve věci o náhradu škody a nemajetkové újmy. Ze závěrů znaleckého posudku, na který žalovaná odkazovala, vyplývá, že medicínský postup žalované byl proveden dle uznávaných postupů v medicíně a podle pravidel lékařské vědy a znalecký ústav neshledal, že by nemocnice jakkoli pochybila. Není tedy dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklým následkem, a proto požadavek žalobců na náhradu nemajetkové újmy není opodstatněný. Skutková tvrzení obsažená v žalobě jsou intepretací událostí ex post, nikoliv ex ante. Z tohoto důvodu jde o skutková tvrzení, která nemají oporu v provedeném, zatímním dokazování, a v této souvislosti žalovaná navrhla, aby si soud připojil též spis vedený u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhovala žalovaná, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Své procesní stanovisko pak žalovaná změnila až v průběhu dalšího řízení, konkrétně až při přípravném jednání dne 15.5.2023, kde učinila nesporným, že ve zdravotní péči o žalobkyni a) v zařízení žalované ve dnech [datum] došlo k pochybení tak, jak toto pochybení popsáno jako zanedbání povinností lékařů žalované ve znaleckém posudku Všeobecné fakultní nemocnice [adresa] – znaleckého ústavu ze dne [datum] (čl. 461 – 483 spisu) zadaného Policí České republiky ve věci č. j. [Anonymizováno]. Nicméně žalovaná s ohledem na již vyplacené částky žalobkyni (jednorázové odškodné, ztížení společenského uplatnění se zvýšením, dlužný úrok z prodlení z částky za ztížené společenské uplatnění) nechtěla již žalované cokoli dalšího vyplácet, a to i s ohledem na to, že podle žalované žalobkyně své „potíže“ zveličuje, a navíc tvrzení, o která opírá nárok na nemajetkovou újmu v tomto řízení, byla totožná s těmi, která použila žalobkyně v řízení o ztížení společenského uplatnění vedeném u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. [spisová značka], proto dle žalované není důvod žalobkyni jakkoli dále odškodňovat.

10. Vedlejší účastník na straně žalované se připojil ke stanovisku žalované, s žalobou původně rovněž nesouhlasil, a to ani poté, co většina účastníků vzali své žaloby zpět. V průběhu řízení, pak také doplnil, že v daném případě je třeba na tu věc nahlížet komplexně, tj. z pohledu toho, jak vysoké odškodnění již bylo v této souvislosti žalobkyni vyplaceno. Zdůraznil také, že žádné peníze nemohou jakkoliv odčinit smrt dítěte. V dané věci ke zděděnému nároku žalobkyně a) po její matce [jméno FO], uvedl, že pokud jde o tento nárok, není ve smyslu zákonných ustanovení odškodnitelný, neboť tato osoba nespadala pod osoby poškozené uvedené v ust. § 444 odst. 4 o.z., proto jí nebylo možné odškodnit. Byť se jí to mohlo také dotýkat, což však je dnes již nezjistitelné. Nicméně je třeba v případě odškodnění vycházet ze zákonné úpravy, která zde byla v době, kdy k nemajetkové újmě došlo.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, (ze souhlasných prohlášení a také viz protokol o přípravném jednání ze dne 15.5.2023), že žalobkyně [Jméno žalobce], byla jako těhotná (těsně před svým porodem) ve dnech [datum] hospitalizována na gynekologicko-porodnickém oddělení. V příčinné souvislosti se zanedbáním povinnosti lékařů žalované a jejich chybného postupu došlo dne [datum] k úmrtí rozeného dítěte žalobkyně pojmenovaného [jméno FO]. Zanedbání povinností lékařů žalované bylo popsáno ve znaleckém posudku Všeobecné fakultní nemocnice [adresa] – znaleckého ústavu ze dne [datum] (čl. 461 – 483 spisu) zadaného Policí České republiky ve věci č. j. [Anonymizováno] přibráním tohoto znaleckého ústavu. V souvislosti i s tímto listinným důkazem vzal soud za prokázané, že chybný postup zaměstnanců žalované spočíval v tom, že žalobkyni po přijetí na předmětné oddělení (s hypertenzí a zvracením dne [datum]), neprovedli laboratorní odběry, což bylo závažným pochybením lékařů a mylně uzavřeli diagnózu jako dietní chybu žalobkyně. Již při příjmu (kdy žalobkyně udávala zvracení s příměsí krve, pomočení, ležení v tzv. klubíčku a kdy byl zjištěn vysoký krevní tlak s otoky dolních končetin) bylo možno v zařízení žalované vyslovit podezření na tzv. HELLP syndrom, to se však nestalo. Řádné provedení krevních odběrů v době při přijetí žalobkyně mohlo pomoci při rozhodování a zvolení správného postupu léčby a přistoupení k ukončení těhotenství žalobkyně císařským řezem. Lékařská péče o žalobkyni do jejího porodu císařským řezem provázely však další pochybení, a to nedokonalé sledování žalobkyně během hospitalizace, kdy v souvislost s poruchou vědomí došlo k pádu žalobkyně z nemocničního lůžka, kde byla žalobkyně nalezena po delším čase v bezvědomí (viz záznam ve zdravotnické dokumentaci: „pacientka na zemi, leží na břichu, na slovní podnět nereaguje…pomočená, krvácení z rodidel, na nic si nepamatuje“). Lékaři teprve tehdy rozhodli o provedení císařského řezu, což bylo správné rozhodnutí, ale nezabránilo to úmrtí plodu, který pravděpodobně zemřel již v době přípravy žalobkyně k císařskému řezu. Příčinou úmrtí plodu bylo kompletní odloučení placenty v celém rozsahu a tím přerušení kyslíkového zásobení plodu. K tomuto mohlo dojít v důsledku záchvatu křečí žalobkyně s přechodným bezvědomím, což nebylo personálem porodního sálu žalované zaznamenáno, nebo pádem žalobkyně (tj. rodičky) z postele na břicho. Další možnou příčinou úmrtí plodu mohl být také krátký pupečník, což bylo zjištěno až při operaci a toto nebylo možné prokázat dříve. Těhotenství u žalobkyně mělo být ukončeno císařským řezem již dne [datum] před 24. hodinou, pokud by byla provedena příslušná laboratorní vyšetření byla by indikace k císařskému řezu zcela jasná z důvodů tzv. HELLP syndromu. Lékaři však mohli ukončit těhotenství císařským řezem i bez tohoto vyšetření, neboť měli dostatek dalších důvodů k tomuto císařskému řezu. Již při přijetí žalobkyně byl totiž zjištěn zvýšený krevní tlak s hodnotou TK 160/95, dalším důvodem byly opakované proteinurie, otoky dolních končetin, zvracení s příměsí krve, bolesti v podžebří, a to za situace, kdy navíc na ultrazvuku bylo vysloveno podezření na růstovou restrikci a na kardiotokografickém záznamu bylo popisované snížení srdeční frekvence plodu. Komplex takto zjištěných nálezů u žalobkyně měl vést bezprostředně k provedení císařského řezu ze sdružené indikace těchto potíží, avšak nestalo se tak. Ze závěrů psychiatra pak vyplynulo, že v souvislosti s traumatem (porod mrtvého plodu po závažném zhoršení zdravotního stavu ke konci gravidity) vedlo u žalobkyně k rozvoji poruchy nálad, depresivnímu prožívání s přechodným výskytem suicidálních ideací a bilancování, k poruchám spánku vyhýbání se situacím a činnostem připomínajícím trauma, k výrazným problémům v sociálních interakcích se zásadním dopadem na partnerský vztah, s projevy nedůvěřivosti vůči partnerovi a okolí, k nadměrným pocitům viny a obviňování okolí, sociální izolaci, k výraznému zanedbávání sebepéče a po určité době došlo u žalobkyně k přechodu do trvalé změny osobnosti po zmíněné katastrofické zkušenosti, když u žalobkyně je zjištěna přítomnost rysů, které se dříve u ní neprojevovaly (sociální stažení, nedůvěřivý postoj ke světu, pocity prázdnoty, bezradnosti, odcizení, žití na okraji společnosti, nedostatečná kapacita k psychologické obraně proti stresu. Z pohledu psychiatra pak bylo konstatováno, že jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. Ze znaleckého posudku znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] zadaného Policí České republiky ve věci č. j. [Anonymizováno] (č.l. 484 – 495) bylo zjištěno (soud vzal v tomto řízení sp. zn. 8 C 212/2015 za prokázané) že ještě v roce 2018 trpí jí žalobkyně duševní poruchu, jedná se u ní o přetrvávající změnu osobnosti po katastrofické události a toto chování nebylo před traumatizujícím prožitkem přítomno, počátek změny přetrvávající změny osobnosti je velmi zřetelně vidět po porodu dcery [jméno FO]. U žalobkyně se v průběhu období, která následovala po neúspěšném porodu také rozvinuly psychopatologické příznaky, které lze hodnotit jako posttraumatickou stresovou poruchu. Tato porucha již aktuálně (pozn. r. 2018) není přítomna, je však přítomná přetrvávající změna osobnosti po katastrofické události. Z psychiatrického hlediska se jedná o duševní poruchu závažného charakteru, jedná se o závažnou a déletrvající poruchu zdraví. Negativní změny osobnosti u žalobkyně již prakticky nejsou léčitelné, jsou nevratné a přetrvávají i přes intenzivní psychiatrickou či psychologickou léčbu. Osobnost žalobkyně je patologicky strukturovaná, v důsledku osobnostních změn došlo k podstatné redukci sociálních, rodinných, partnerských vztahů žalobkyně, je osamělá, nedůvěřivá a dominují u ní pocity odcizení, vyřazení ze společnosti a není schopná navázat partnerský vztah.

12. Mezi účastníky bylo dále nesporné, (ze souhlasných prohlášení a také viz protokol o přípravném jednání ze dne 15.5.2023), že: a) žalobkyni dne [datum] byla z titulu jednorázového odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. vyplacena částka 230 000 Kč (10 000 Kč činila spoluúčast, kterou žalobkyni doplatila žalovaná ze svého), b) žalobkyni byla z titulu ztížení společenského uplatnění vyplacena částka 180 000 Kč a dne [datum] podle pravomocného rozsudku zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] z titulu navýšení ZSÚ pro psychickou újmu podle pol. 016 vyhl. č. 440/2001 Sb. částka celkem 589 021 Kč, z toho 360 000 Kč jako dvojnásobek ZSÚ a 229 021 Kč jako úrok z prodlení; c) původním žalobcům, a to žalobkyni b) [jméno FO] a dále žalobci d) [jméno FO] a žalobkyni e) [jméno FO] byla každému z nich vyplacena částka 175 000 Kč z titulu jednorázového odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák.; d) žalobci c) [tituly před jménem] [jméno FO] byla vyplacena částka 240 000 Kč z titulu jednorázového odškodnění podle§ 444 odst. 3 obč. zák.; e) žalobcům g) a h), tj. prarodičům zemřelé [jméno FO] nebylo vyplaceno ničeho; f) původní žalobkyni f) [jméno FO], která zemřela dne [datum], a její nárok na vyplacení této nemajetkové újmy zdědila žalobkyně a) rovněž dosud nebylo vyplaceno ničeho. S tímto nesporným zjištěním, pak zcela korespondují i k důkazům provedené listiny a označené jako úmrtní list [jméno FO] (původní žalobkyně f) čl. 515, usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (právní moc 13. 3. 2017) čl. 511, usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (právní moc 23. 9. 2019) čl. 539, usnesení Okresního soudu ve [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], právní moci 21. 11. 2019 čl. 548.

13. Mezi účastníky zůstalo sporné, jaké mimořádně závažné újmy žalobkyně [Jméno žalobce] a její matka [jméno FO] (původní žalobkyně f)) utrpěly či jaké mimořádné okolnosti, za nichž došlo k porušení jejich osobnostních práv, jsou na straně těchto žalobkyň, a které by odůvodňovaly postup odškodnění jejich psychického utrpení dle ustanovení § 13 odst. 2, 3 o. z.

14. Soud provedl dokazování listinami předloženými k důkazům a označenými jako - znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z oblasti zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne [datum] č. l. 96–102, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] – ztížení společenského uplatnění ze dne [datum], č. l. 103-106, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] č. 157/23/2017 ze dne [datum] č. l. 439 447, ústavní znalecký posudek Všeobecné fakultní nemocnice v [Anonymizováno] ze dne [datum] č. l. 461-495, ze kterých vzal za prokázaná a potvrzená nesporná tvrzení účastníků o chybném lékařském postupu v zařízení žalované při porodu žalobkyně v důsledku čehož došlo k úmrtí dítěte [jméno FO], a dále toho jakým zásadním způsobem se toto negativně projevilo na zdraví a na osobnosti samotné žalobkyně [Jméno žalobce]. - Ústavně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, specializace gynekologie a porodnictví za konzultace z oboru psychiatrie Fakultní nemocnice [adresa] ze dne [datum] (jež byl obsahem spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka], č. l. 98-112), na který odkazovala žalovaná, vycházel z toho, že medicínský postup žalované byl proveden dle uznávaných postupů v medicíně a podle pravidel lékařské vědy a znalecký ústav neshledal, že by nemocnice jakkoli pochybila. Tento znalecký posudek však byl v rozporu jak se znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], tak rovněž s ústavně znaleckým posudkem Všeobecné fakultní nemocnice v [Anonymizováno] ze dne [datum] č. l. 461-495, když oba tyto posudky vycházely z toho, že žalovaná pochybila v péči o žalobkyni a) při porodu její dcery [jméno FO] tím, že neprovedla při přijetí žalobkyně a) dne [datum] akutní krevní odběry při prokázané hypertenzi, emesi a proteinurii, čímž nezjistila aktuální krevní obraz, který by vynutil aktivní postup – ukončení těhotenství žalobkyně a) okamžitým císařským řezem. Postup lékařů pak vyhodnotili jako chybný, v jehož důsledku došlo k úmrtí [jméno FO]. Soud proto vyhodnotil Ústavně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, specializace gynekologie a porodnictví za konzultace z oboru psychiatrie Fakultní nemocnice [adresa] ze dne [datum] jako listinný důkaz, který je zcela ojedinělý a který nekoresponduje s ostatními listinnými důkazy provedenými v této věci, a který jí je rovněž v rozporu se souhlasným prohlášením procesních stran o tom že v případě péče o žalobkyni došlo k pochybení a lékařů žalován, tak jak bylo vyjádřeno ve znaleckých posudcích označených v tomto odstavci. - Ze vzájemné komunikace žalobkyně a žalované (č. l. 116-121), vzal soud za prokázané, že bezprostředně poté, co došlo k úmrtí [jméno FO] při porodu žalobkyně, a to v listopadu 2013, podala žalobkyně stížnost na nemocnici, tj. zařízení žalované, kde byla žalobkyně hospitalizovaná ve dnech [datum], obě tyto účastnice se kontaktovaly za účelem sumarizace nároků žalobkyně na přelomu roku 2013/2014, dne 12. 2. 2014 potvrdila žalovaná, že obdržela vyčíslení nároků žalobkyně s tím, že k kontaktovala příslušnou pojišťovnu a o výsledku jednání mezi žalovanou a její pojišťovnou bude žalobkyně žalovanou písemně vyrozuměna, v květnu 2014 pak žalovaná sděluje žalobkyni, že dosud neobdržela přesné vyčíslení požadované újmy na výši bolestného a ztížení společenského uplatnění, případně jinou nemajetkovou újmou, když všechny tyto položky měly tvořit celkovou výši žalobkyní požadované náhrady ve výši 2 000 000 Kč. Z této vzájemné komunikace pak nevyplynulo, že by došlo k omluvě žalované žalobkyni za chybný postup jejich lékařů při porodu dcery žalobkyně, nevyplynulo z toho ani to, že by žalovaná vyjádřila písemně nějakou lítost ve vztahu k žalobkyni za to, co se přihodilo ve dnech [datum] při porodu žalobkyně, při němž došlo k úmrtí [jméno FO]. - dále pak trestním spisem Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka], z něhož vzal za prokázáno, že trestní stíhání lékařů žalované, kteří se podíleli na porodu žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zastaveno pro skutek, který souvisel s porodem žalobkyně ve dne [datum], který byl klasifikován u obou obžalovaných lékařů žalované jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť trestní stíhání obou lékařů bylo promlčeno. Při posouzení doby promlčení pak soud vyšel znaleckého posudku znalkyně [jméno FO] ze dne [datum] zadaného Policí České republiky ve věci č. j. [Anonymizováno], když v souladu se závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] měl soud v této trestní věci za to, že výlučnou příčinou vzniku účinků posttraumatické stresové poruchy je porod mrtvého dítěte, přitom nejde toliko o závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], ale i o vývody dvou dalších zpracovaných znaleckých posudků na duševní stav poškozené. Promlčecí doba je 5 let od účinků trestného činu, účinek trestného činu mohou nastat nejdříve dne [datum] a nejpozději [datum], promlčecí doba tedy uplynula nejdříve dne [datum] a nejpozději dne [datum]. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo [jméno FO] doručeno [datum] a [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], z tohoto tedy bylo Okresním soudem ve [adresa] v trestní věci dovozeno, že trestní stíhání obou lékařů bylo v době doručení usnesení o zahájení trestního stíhání u obou lékařů již promlčeno. - spisem Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka], ze kterého vzal za prokázané, zejména z pravomocného rozsudku zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum], že žalobkyni byla z titulu navýšení ZSU pro psychickou újmu podle pol. 016 vyhl. č. 440/2001 Sb. přiznána proti žalované k zaplacení částka celkem 589 021 Kč, z toho 360 000 Kč jako dvojnásobek ZSÚ a 229 021 Kč jako úrok z prodlení, přičemž z tohoto řízení je patrné, že i těchto nároků se musela žalobkyně domáhat soudně, byť je zřejmé, že základní výměru ZSU (bez zvýšení) byla žalovaná ochotna zaplatit žalobkyni i bez soudního řízení.

15. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení bylo prokázáno, že celého skutku, ze kterého požaduje náhradu za svou imateriální újmu, se žalobkyně účastnila jako přímá aktérka, tj. osoba která porodila v zařízení žalované mrtvé dítě, která si prožila celé trauma tzv. na vlastní kůži, a která se pak dále v životě velmi trápila tím, co prožila v souvislosti s porodem a úmrtím svého dítěte. Dopady do jejího života byly zcela zásadní, když žalobkyně potvrdila, že po porodu trpěla takovými stavy, které jí neumožňovaly naplňovat partnerské soužití s [jméno FO] (jejím druhem a otcem zemřelé [Anonymizováno], se kterým tehdy žila), popisovala, jak byla plačtivá, žárlivá ve vztahu k jeho dětem, jak „nedávala“ situace ohledně Vánoc, svátků, jak se stále zaobírala situací ohledně porodu mrtvé [Anonymizováno]. Dusila v sobě vztek, a pak následně bouchala jako papiňák, když se rozhodla od druha odejít ke své matce, bylo to, protože hledala nějakou oporu. Prožívala takový vnitřní smutek, který jí bránil prožívat běžné každodenní radosti, zasahoval negativně do života s jejím druhem, a nakonec uvedl k ukončení partnerského soužití a jejímu odstěhování k matce [jméno FO] i s dcerou [jméno FO]. Žalobkyně rovněž popsala, jakou nedůvěru chová od té doby k lékařům, doslova uvedla, že když ji něco bolí raději si vezme nějakou tabletku od bolesti sama. Souvisí to s tím, že se při porodu nedovolala pomoci, i když „věděla“, že je něco hodně špatně, ale nevěděla, co má dělat, cítila se naprosto bezmocně. Ikdyž se druh snažil vodit ji k lékařům, povzbuzovat ji, nefungovalo to, protože žalobkyně byla naštvaná a zlá, že nemají společné děti. Po smrti Natálky se chovala vůči svému druhovi špatně, neměla zájem ani o sexuální život ani o fyzický kontakt s ním, bylo jí to nepříjemné. Jemu se její chování nelíbilo. Navíc měla potřebu pořád chodit na loučku za [Anonymizováno] (hřbitov), ale on už tam s ní chodit nechtěl, pořád jí říkal, ať se sebere a zapomene na to, ale to se jí nedařilo, pořád jí to táhlo na hřbitov. Žalobkyně ve své výpovědi také potvrdila, že nemocnice, tj. žalovaná, se jí za pochybení při porodu neomluvila, přestože ona sama o tu omluvu stála a trápilo jí a trápí doteď, že se tak nestalo. Dodnes také nenavázala žádný vážný vztah s jiným partnerem, dovolenou tráví na zahradě, občas si dá skleničku vína, nejčastěji o víkendu, a to sedmičku až litr. Má „svoje zvířátka“, a i když pracuje, když má pracovat s kolektivem, netěší jí to, raději pracuje sama.

16. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] pak soud má za prokázané mj. z výpovědi tam slyšeného [tituly před jménem] [jméno FO] (v procesním postavení svědka), že jde o bývalého přítele žalobkyně a otce zemřelého jejich dítěte. Svědek potvrdil, že se žalobkyně po smrti novorozeného dítěte velice změnila. Nejprve obviňovala sebe, později i své okolí. Přestože před tou událostí byla milá, pracovitá a veselá, poté byla zlá na celý svět, dělala žárlivé scény, a proto se v srpnu 2013 rozešli. Před tou událostí jezdili společně na kole, na lyže, učil ji hrát golf. Po té události všechny aktivity ukončila, žal řešila alkoholem a péčí o 12 koček. Těhotenství probíhalo u žalobkyně standardně, pak se jí udělalo špatně, proto ji svědek odvezl do nemocnice. Na příjmu si stěžovala na bolest pod hrudním košem, zvracela, personál žalované to označil za dietní chybu. Chtěl být u porodu, ale z nemocnice mu zavolali až druhý den a oznámili mu, že dítě zemřelo. Žalobkyně byla převezena na JIP v [adresa], po porodu svědek viděl, že měla na obličeji i celém těle podlitiny.

17. Pokud jde o k důkazům předložené facebookové profily žalobkyně a její dcery [jméno FO] (včetně komunikace a fotografií) u jednání dne 19.6.2024, aniž by byly tyto důkazy stranou žalovanou označeny dříve (do konce přípravného jednání dne 15.5.2023). Těmito důkazy mělo být prokazováno, že žalobkyně nebyla v takovém stavu po úmrtí [jméno FO] jak bylo touto žalující tvrzeno. Těmito listinnými důkazy měla být rovněž vyvrácena výpověď žalobkyně, např. o tom, že neměla, resp. nemá žádného přítele, když z těchto dvou facebookových profilů je zřejmé, že v nějaké v době, nejméně od r. 2021 do r. 2023 nějakého přítele měla. Soud tyto důkazy provedl, když žalovanou stranou bylo tvrzeno, že se jedná o výjimku z koncentrace, neboť některé z příspěvků na těchto profilech vznikly až po koncentraci řízení, proto nemohly být označeny a použity před tímto okamžikem, tj. okamžikem koncentrace 15.5.2023, jiné pak vyvracejí pravdivost výpovědi žalobkyně. Z těchto důkazů vzal soud za prokázané, že většina příspěvků na těchto profilech byla datována před 15.5.2023, a navíc se o žádnou výjimku z koncentrace nejedná, když tyto FCB profily mohly být obecně označeny (i s příspěvky a fotografiemi) do konce koncentračního okamžiku, a pokud by se i o výjimku z koncentrace jednalo, pak z nich soud nevzal za prokázané (a to ani z příspěvků po 15.5.2023), že by utrpení žalobkyně po úmrtí jejího dítěte v r. [Anonymizováno] a následně nemělo být takové, jak vyplynulo (bylo prokázáno) z jiných listinných důkazů a výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení sp. zn. [spisová značka], a výpovědi žalobkyně, které byly ve vzájemné shodě. Naopak FCB profil žalobkyně (a případně její dcery ve vztahu k žalobkyni) vykazoval jen několik málo příspěvků připravených jídel, času v zahradním bazénu, komentářů k fotkám její vnučky, pomálu výletům, a pokud zde byly fotky žalobkyně s nějakým mužem a komentářem (např. formou srdíček), pak jen z tohoto nelze usuzovat na hloubku a intimitu „partnerského“ vztahu žalobkyně a jiného muže“, ani na to, jak dlouho případně „jakýsi takovýto vztah trval“, jak se vyvíjel a proč případně skončil (fotky mohly být pořízeny v jiné době, než zde pak umístěné apod). Rovněž nelze odmyslet od toho, že obecně je známo, že na sociálních sítích se lidé prezentují tak, jak chtějí, aby je „svět vnímal“, než jaká je skutečná realita života, jaká traumata a životní prohry ve skutečnosti prožívají. Dojem z FCB žalobkyně (a případně její dcery ve vztahu k žalobkyni) rozhodně nepůsobí tak, že by žalobkyně žila bujarým, šťastným životem, plným společenských událostí, obklopena řadou kamarádek a kamarádů a každoročně trávící na dovolené nezapomenutelné zážitky.

18. Soud hodnotil všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (vyjma listinného důkazu označeného jako FCB profily žalobkyně a [jméno FO] a Ústavně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, specializace gynekologie a porodnictví za konzultace z oboru psychiatrie Fakultní nemocnice [adresa] ze dne [datum]). Tyto důkazy (vyjma těch zmíněných FCB profilů a listiny označené jako znalecký posudek Fakultní nemocnice [adresa]) byly ve vzájemné shodě, a koneckonců vycházely v jisté části (jak je uvedeno shora) i z nesporných tvrzení účastníků. Ústavně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, specializace gynekologie a porodnictví za konzultace z oboru psychiatrie Fakultní nemocnice [adresa] ze dne [datum] soud vyhodnotil jako důkaz, který je v rozporu s dalšími nejméně 2 listinami provedenými k důkazům (viz shora), proto tomuto důkazu neuvěřil, když v řízení ho žádný jiný důkaz nepodpořil, a to ani vzdáleně. Rovněž tak FCB profily rozhodně neprokazovaly tvrzení strany žalované, že žalobkyně se „rozhodně po úmrtí dcery“ necítila tak ztrápeně a osaměle, jak tvrdila a prokazovala svou účastnickou výpovědí a jak vyplývalo z jiných listinných důkazů.

19. Soud neprovedl (pro nadbytečnost) důkazy k nesporným skutečnostem a dále rovněž důkazy označené žalobkyní jako (další nové) znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie k prokázání újmy (její a její matky), která jim měla vzniknout v důsledku úmrtí [jméno FO] dne [datum], jejichž následkem byl tvrzený totální rozpad vztahů mezi jednotlivými původními žalobci, tak jak je to popsáno v žalobních tvrzeních v důsledku prodělaného traumatu. Důvodem bylo to, že u žalobkyně byla tato mimořádná újma a mimořádné okolnosti prokázány jinými důkazy (viz shora) a tento důkaz by byl nadbytečný a neekonomický a původní žalobkyně f) [jméno FO] již v r. [Anonymizováno] zemřela a ve vztahu k ní takový posudek z objektivních důvodů provést nešlo, a navíc ani žádná mimořádná újma či mimořádné okolnosti, která by odůvodňovaly přiznání imateriální újmy uplatňované v tomto řízení ve vztahu k [jméno FO] tvrzeny nebyly, a to ani po poučení dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. (k povinnosti tvrdit chybějící významná skutková tvrzení s tím, že nebudou-li tyto skutečnosti dotvrzeny, vystavuje se žalobkyně riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního a následně neúspěchu ve věci). Žalobkyně ani po poskytnutém poučení žádné další skutečnosti, které by svědčily o mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy, či o mimořádných okolnostech, za kterých k tvrzenému neoprávněnému zásahu do osobnostních práv mělo dojít, neuvedla.

20. Na základě takto z důkazů zjištěného skutkového stavu učinil soud skutkový závěr: žalovaná nepostupovala při ošetřování a léčbě žalobkyně ve dnech [Anonymizováno] dle uznávaných medicínských postupů, v souladu s profesními povinnostmi a standardy. V důsledku pochybení lékařů v zařízení žalované, které vedly po pádu žalobkyně k porodu mrtvé [jméno FO] po dramatických událostech (pád a bezvědomí žalobkyně v zařízení žalované, kde žalobkyně nebyla ani dostatečně monitorovaná, aby jejímu pádu bylo alespoň preventivně zabráněno), kříšení plodu po porodu, samé modřiny na těle žalobkyně po pádu před porodem v zařízení žalované (a takto viděna ve zuboženém stavu svým tehdejším partnerem – ten ji takto popsal). Žalobkyně prožila obrovské životní trauma, které ji pro její vnitřní pocity a prožívání zcela diskvalifikovalo po určitou dobu z partnerského soužití, z prožívání běžných radostí života. Žalobkyně jako matka po zemřelé [jméno FO], úmrtí svého dítěte pociťovala a dosud pociťuje jako velké osobní neštěstí, které do roka od úmrtí vedlo k totální destabilizaci tehdy fungující rodiny, rozpadu vztahu s otcem zemřelého dítěte [tituly před jménem] [jméno FO], se kterým žila v rodinném domě v [Anonymizováno] v harmonickém soužití a vychovávala s ním jeho dvě děti [jméno FO] a [jméno FO] a své dítě z prvního vztahu – tehdy nezl. [jméno FO]. Žalobkyně a původní žalobce c) (její druh a otec zemřelé [jméno FO])[Anonymizováno]měli do té doby zájem na fungování vztahu (který v té době již trval 4 roky), rozuměli si, nicméně pro změnu v chování žalobkyně po úmrtí jejich společného dítěte (žárlivost na straně žalobkyně, závist, žal, neschopnost žalobkyně intimností v partnerském soužití, zrušení společných aktivit z její strany, požívání alkoholu žalobkyní) došlo záhy (do 1 roku) k rozpadu vztahu po úmrtí dítěte. Žalobkyně se odstěhovala spolu s dcerou z domu v [Anonymizováno] do [Anonymizováno] ke své matce [jméno FO], a následně pak do dalšího bytu v [Anonymizováno], kde nyní (po odstěhování dcery [jméno FO]) žije sama. Její životní úroveň zásadně poklesla, a to nikoli v materiálním slova smyslu, ale zejména v kvalitativním způsobu života vedeném do porodu (4 roky fungující rodina, sportovní aktivity – lyže, golf atd.), a po porodu (uzavření se do sebe, samotářský způsob života s kočkami, bolest, žal, ztráta sebedůvěry, pro vnitřní nastavení žalobkyně neschopnost vést spokojený život, inklinace k řešení vlastních problémů alkoholem, nedůvěra v lékařskou profesi a pomoc lékařů). Žalobkyně obdržela odškodnění jen ve výši dle § 444 odst. 3 o.z. 240 000 Kč. A pak také z titulu navýšení ZSU pro psychickou újmu byla žalobkyni přiznána proti žalované k zaplacení částka celkem 589 021 Kč, z toho 360 000 Kč jako dvojnásobek ZSÚ a 229 021 Kč jako úrok z prodlení, přičemž je patrné, že i těchto nároků se musela žalobkyně domáhat soudně. Žalovaná se žalobkyni nikdy neomluvila, naopak, traumata a problémy prožité v souvislosti s úmrtím jejího dítěte byly žalovanou zpochybňovány. Lékaři, kteří se podíleli na péči o žalobkyni ve dnech [datum] (a způsobili daná pochybení, která vedla k úmrtí dítěte žalobkyně) přestože byli obžalováni, pro promlčení skutku bylo jejich trestní stíhání nakonec zastaveno. Za pochybení v souvislosti s úmrtím dítěte žalobkyně tak nebyl nikdo potrestán, nikdo se žalobkyni za žalovanou adekvátně neomluvil, o finanční nároky (ZSÚ) se žalobkyně musela s žalovanou rovněž soudit. Uvedená fakta tak tragiku celého případu na straně žalobkyně jen prohloubily, když žalobkyně je stále usazená v pozici „té ublížené, nedůvěřivé, poškozené celou tou situací“. Pokud jde o zděděný nárok na nemajetkovou újmu od [jméno FO], pak soud nezpochybňuje to, že jako babička zemř. [jméno FO] a jako matka žalobkyně musela prožívat smutek z tohoto úmrtí, ovšem nebylo jakkoli tvrzeno, a dokonce ani z výpovědi žalobkyně k jejím nárokům to nevyplynulo, v čem měla spočívat na její straně ([jméno FO]) mimořádná závažnost či jaké mimořádné okolnosti by svědčily pro přiznání nemajetkové újmy této osobě, vyjma toho, že „dosud tato osoba nebyla nijak odškodněna a byla ze smrti [Anonymizováno] smutná“.

21. Aktivní legitimace na straně žalobkyně je daná, neboť ta, jako poškozená postupem žalované non lege artis tvrdí, že utrpěla škodu, totéž platí i ve vztahu k nároku nabytém po [jméno FO] žalobkyní. Pasivní legitimace žalované je dána, neboť to byla žalovaná (její zaměstnanci – lékaři), kdo postupem non lege artis způsobila vznik případné škody žalobkyni.

22. Vzhledem k § 3079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, posuzuje se věc podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti mělo podle žalobních tvrzení dojít před 1. 1. 2014.

23. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti“. Podle ust. §3028 odst. 2 o. z. „Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanovením tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobnostních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů“.

24. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 obč.zák. musí být splněny současně tyto hmotněprávní podmínky a) existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení či jen v ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální jednotě, b) neoprávněnost (protiprávnost) tohoto zásahu a c) existence příčinné souvislosti mezi a) a b). Dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to žalobkyně ve výši 240.000 Kč skutečně obdržela. Je třeba tak řešit, zda toto odškodnění je dostačující s hledem na to, co žalobkyně skutečně prožila, jaká újma jí vznikla na přirozených právech, když k porušení došlo (chybný lékařský postup vyhodnocený soudem jako „non lege artis“), v jehož důsledku došlo k úmrtí dítěte žalobkyně. V tomto ohledu pak je třeba zdůraznit, že žalobkyně v tomto konkrétním případě nefiguruje jen jako tzv. sekundární oběť, když jí zemřelo dítě, ale také jako oběť primární, které se v zařízení žalobkyně nedostalo adekvátní a účinné pomoci, naopak prožila tam situace, kdy byly zpochybňovány její potíže (chybně vyhodnoceny jako „dietní chyba“), došlo tam k jejímu pádu, při kterém pravděpodobně dítě v ní zemřelo, a to proto, že nebyla monitorována a nebyla učiněna taková preventivní opatření s ohledem na stav žalobkyně, aby k pádu vůbec nedošlo. Je třeba si dále uvědomit, že žalobkyně odcházela ze zařízení žalované potlučená (samá modřina – jak ji vnímal a popsal po porodu druh a otec zemř. dítěte), bez očekávaného dítěte (to zemřelo), s pocity viny, že za to částečně může sama, že „nic neudělala“ pro to, aby se dítě narodilo živé a zdravé.

25. V prvé řadě je třeba upozornit na zásadní rozhodnutí soudní praxe (Ústavního soudu České republiky i obecných soudů), podle kterých je neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života způsobení úmrtí blízkého člena rodiny. V tomto směru pak je žalobkyně tou obětí (poškozenou) sekundární. Tím je dána shora zmíněná aktivní legitimace žalobkyně.

26. Jestliže byl neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby způsoben někým, kdo byl vědomě použit právnickou či jinou fyzickou osobou k plnění činnosti této právnické či jiné fyzické osoby, a takto použitá fyzická osoba (lékaři) jednala v rámci svého pověření, postihuje občanskoprávní odpovědnost podle § 13 zásadně tuto právnickou osobu (obdoba pojetí přijatého v § 420 odst. 2 ve spojení s § 853). Tím je dána shora zmíněná pasivní legitimace žalované.

27. Konstantní judikatura soudů pak nevylučuje, aby se jednotlivec domáhal náhrady za nemateriální újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv cestou ochrany osobnosti podle ust. § 13 obč. zák. vedle nároku na náhradu imateriální újmy, která je součástí nároku na náhradu škody dle ust. § 444 odst. 3 obč. zák. Z hlediska legislativní úpravy se jedná o dva samostatné nároky (srovnej rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 85/2004, sp. zn. Pl. 16/2004). V případě neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti se odpovědnost za nemajetkovou újmu a za újmu majetkovou (za škodu nebo bezdůvodné obohacení) navzájem nevylučují, nýbrž se uplatňují souběžně vedle sebe a nezávisle na sobě. Každý z odpovědnostních důvodů totiž spočívá na jiných skutkových okolnostech a slouží k nahrazení jiného druhu újmy, byť obě újmy vznikly na základě téhož jednání (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28Cdo 4755/2009).

28. Podle § 444 odst. 3 obč. zák. za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč, b) každému dítěti 240 000 Kč, c) každému rodiči 240 000 Kč, d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč, e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč, f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč. K navýšení náhrad nad paušální jednorázové částky zakotvené v ust. § 444 odst. 3 obč. zák. cestou ustanovení § 13 odst. 3 obč. zák. je místo v případech mimořádných, tj. v případech mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy či při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30Cdo 5188/2007).

29. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, jsou zdravotničtí pracovníci povinni vykonávat zdravotnické povolání svědomitě.

30. Podle ustanovení § 13 odst. 1 o.z. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

31. Podle ustanovení § 13 odst. 2 o.z. pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

32. Podle ustanovení § 13 odst. 3 o.z. výši náhrady podle odst. 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

33. Zákonným předpokladem vzniku práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 o.z. je: 1) protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby, 2) snížení důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti ve značné míře a 3) příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem do osobnostní sféry a snížením důstojnosti a vážnosti fyzické osoby.

34. V řízení bylo jednoznačně prokázáno a nebylo ani mezi stranami sporné, že žalovaná poskytovala péči žalobkyni v souvislosti s jejím těhotenstvím a porodem, a dále i poporodní péči. Z provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, na základě čehož byl znalci posouzen postup žalované. Vztah příčinné souvislosti mezi úmrtím dítěte a pochybením lékařů při jeho porodu byl prokázán – viz shora popsané důkazy, soud má existenci příčinné souvislosti postavenou najisto; škodlivého následku (k úmrtí dítěte v nemocnici při porodu) by zřejmě nedošlo, pokud by lékaři postupovali při porodu v souladu s požadavky na správný postup (tzv. lege artis). Tímto je proto jednoznačně daná odpovědnost žalované. K otázce postupu žalované, tedy zda žalovaná porušila svou právní povinnosti postupovat tzv. lege artis (tedy zda porušila svou povinnost poskytovat takovou zdravotní péči, která je v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy), bylo provedeno dokazování a soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalovaná porušila svou právní povinnost – viz skutkový závěr, když dne [datum] byla žalobkyně přijata do zařízení žalované a její obtíže - nauzea, průjmová stolice, emesa, byly mylně považovány za dietetickou chybu. Při hypertenzi 160/95, otocích a proteinurii, měly být a lékaři nebyly ordinovány čerstvé aktuální odběry krve (lékaři se spolehli na 3 dny staré odběry, které byly fyziologické). Tím došlo ke zpoždění diagnózy HELLP syndromu. Při pozdní diagnostice HELLP syndromu s abrupcí placenty již nebylo možné zabránit úmrtí plodu. Kritickou chybou bylo opomenutí odebrání aktuálních krevních náběrů při prokázané hypertenzi, emesi a proteinurii. Postup lékařů nebyl v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Došlo k porušení pravidel lékařské vědy a tedy šlo o postup non lege artis.. Žalobkyně se osobně „podrobila“ tomuto postupu non lege artis v zařízení žalované, sama tím utrpěla obrovské trauma, když se jí nedostalo péče, kterou očekávala, jejím pádem (bez dostatečného monitoringu) došlo zřejmě k úmrtí plodu (a pokud ne tehdy, pak při samotném, ale opožděném císařském řezu), porodila mrtvé dítě, a byť bylo po porodu oživováno, oživování bylo neúspěšné. Žalobkyni se zhroutil její dosavadní život, do roku přišla o fungující rodinný, partnera, nikdy se už z této situace zcela nevzpamatovala. Vede samotářský život, bojí se lékařů, nedůvěřuje jim.

35. Žalobkyně se domáhala výhradně přiznání mimořádného peněžitého zadostiučinění podle § 13 obč. zák. Splnění předpokladů odpovědnosti za zásah do osobnostních práv se zásadně posuzuje k době, kdy k zásahu došlo. To však neznamená, že okolnosti následně nastalé či vyšlé najevo nejsou právně významné pro rozhodnutí o tom, zda a jak má být zásah odčiněn. Při určení formy a rozsahu odčinění újmy se přihlíží např. k tomu, jakého druhu a míry satisfakce se již poškozenému (žalobkyni) dostalo (např. odsouzení trestním soudem, postižení za přestupek, konstatování porušení práva, jiné plnění atd.).

36. Ustanovení § 13 o.z. nevymezuje případnou hranici (ať minimální nebo maximální) pro určení jeho výše. Pouze hovoří o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené. Určení výše nároku na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích lze v zásadě proto zjišťovat značně obtížně. Vesměs se tudíž uplatní postup podle ustanovení § 136 o.s.ř., kdy soud tuto výši určí podle své úvahy. I ta však podléhá hodnocení. Soud je zde povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Základem posouzení podle zmíněného ustanovení je proto zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí posuzovaného případu.

37. Podle ustálené judikatury k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, podle níž je posuzována projednávaná věc, ustanovení § 444 odst. 3 o. z. zakládá právo na jednorázové odškodnění pozůstalých za nemajetkovou újmu, která jim vznikne v případě usmrcení osoby blízké. Rozsah odškodnění je dán stanovením absolutních částek, na které pozůstalému vzniká nárok, prokáže-li existenci příbuzenského či jiného obdobného poměru s usmrceným, a to bez dalšího dokazování. Tato úprava je ovšem natolik paušální, že ji nelze považovat za vyčerpávající řešení daného problému, a nevylučuje, pokud jednorázové odškodnění není dostatečnou satisfakcí za vzniklou újmu na osobnostních právech, aby se dotčené osoby domáhaly další satisfakce podle ustanovení na ochranu osobnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1577/2009, nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04). Pro navýšení náhrad nad paušální jednorázové částky zakotvené v ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák. cestou ustanovení § 13 odst. 2 a 3 obč. zák. je místo v případech mimořádných, tj. v případech mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy či při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo. Pro přiznání finančního zadostiučinění nad rámec jednorázového odškodnění musí tedy žalobkyně splnit, kromě zákonem stanovených kumulativních podmínek uvedených v ustanovení § 13 obč. zák. [morální zadostiučinění (omluva) se jeví nepostačující či neúčinné a neoprávněným zásahem došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve značné míře], také podmínku mimořádnosti, a to buď v okolnostech, nebo ve vzniklé nemajetkové újmě (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 947/2011).

38. Z toho, co bylo shora řečeno, vyplývá, že se jedná (v případě nároků dle § 444 odst. 3 o.z. a § 13 o.z.) o dva samostatné nároky, ovšem velmi těsně provázané. Pozůstalí mohou dosáhnout odškodnění újmy za smrt osoby blízké z obou těchto titulů, v případě odškodnění z titulu ochrany osobnosti za splnění dalších zákonných podmínek. Žalobkyni již byla vyplacena částka 240 000 Kč představující paušální náhradu podle § 444 odst. 3 obč. zák., původní žalobkyni [jméno FO] nebylo vyplaceno ničeho. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, soud aplikoval základní východiska, která se týkají možnosti aplikaci § 13 obč. zák. Zvážil všechny relevantní okolnosti.

39. Při stanovení výše zadostiučinění je nutno přihlédnout i k tomu, že nemajetková újma spočívající v duševním strádání skupiny blízkých osob je snášena lépe díky jejich vzájemné psychické podpoře. Tento tzv. koncept sdílené újmy by odůvodňoval např. možnost snížení peněžité náhrady, případně její nepřiznání. V této souzené věci však toto sdílení nebylo žádné, když se záhy rozpadl i vztah žalobkyně s otcem zemř. dítěte, rozpadla se celá širší rodina (s prarodiči na straně otce, jeho dětmi). Proto nelze uvažovat o tomto konceptu sdílené újmy vedoucí ke snížení či nepřiznání nároku dle § 13 o.z.

40. Odpovědnost žalované za protiprávní zásah do života žalobkyně je nepochybně naplněna, vzhledem k charakteru zásahu, jeho neodvratnosti (smrt očekávaného dítěte), zjištěným skutečnostem jak „probíhal porod“ žalobkyně (její pád, pozdní císařský řez, mrtvě narozené dítě), zjištěným vazbám mezi žalobkyní a otcem zemř. dítěte, rodinným vazbám, které se krátce (do roka) po úmrtí rozpadly v příčinné souvislosti s úmrtím dítěte v závislosti na zásadní změně v chování žalobkyně, které se stalo nepřijatelným pro dosavadní partnerské soužití, a toto vše dosud bez adekvátní omluvy žalované, bez potrestání přímých viníků tohoto postupu non lege artis (lékařů). Jsou tak dle soudu splněny zákonné předpoklady pro přiznání nemajetkové újmy v penězích, jejichž výši by bylo lze odvíjet od později přiznávaných nároků v souvislosti s úmrtím dítěte a traumatech tímto vyvolaných u matek, které po pochybení lékařů rodily mrtvé dítě. Dále zohledňovanou skutečností pak bylo i to, že sama žalobkyně utrpěla v důsledku péče non lege artis v zařízení žalobkyně jako primární oběť tohoto postupu trauma „z lékařů“, trpí nedůvěrou v jejich schopnosti pomáhat, měla pocity viny, že „nezachránila“ před smrtí při porodu své dítě (a další děti už nikdy neměla). Jako primární oběť učinila v zařízení žalované osobní zkušenost, že jí neposkytli péči lege artis, dostatečně ji nemonitorovali, došlo k jejímu pádu, bezvědomí, a pak po následném (pozdě provedeném) císařskému řezu k porodu mrtvého dítěte. Ona sama pak utrpěla zřejmě vlivem pádu modřiny po celém těle, takto ji popsal ve své výpovědi její druh a otec zemř. dítěte v řízení o ZSU, kterého se domáhala rovněž soudně. Soud při odůvodnění nároku na nemateriální újmu dle § 13 o.z. vychází i z toho, že nedošlo k žádné adekvátní omluvě ze strany žalované za ztrátu dítěte, nikdo nebyl potrestán za postup non lege artis, při kterém zemřelo dítě žalobkyně, většiny nároků se musela žalobkyně domáhat soudně a jí prožívané útrapy a její duševní stav, v jakém se nacházela a nachází od úmrtí dítěte ([datum]) byl opakovaně žalovanou zpochybňován a bagatelizován, ať již výroky typu, že již před vztahem s [jméno FO] měla „vztahy neuspokojivé a komplikované“, že její duševní stav je dobrý, protože na „FCB profilu“ má fotky, které „popírají“, že by na tom byla „tak špatně“ – jakoby z fotek a pár zpráv a laiků bylo možné spolehlivě zjistit duševní stav, rozpoložení a psychiku člověka (kteréhokoli) v souvislosti s prožitými událostmi.

41. Okolnosti projednávaného případu považoval soud za mimořádné do té míry, že skutečně a bez pochyb odůvodňují úvahu o výši relutární satisfakce nad míru určenou tehdy v ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák. Za tuto okolnost na straně žalobkyně považoval soud právě to, že to byla ona, která prožívala vše nejen jako sekundární oběť (poškozená) úmrtím dítěte, ale i jako oběť primární, která se právě v zařízení žalované podrobila se všemi důsledky z toho plynoucími péči non lege artis a celé toto martyrium prožila tzv. na vlastní kůži. Dodnes se pak žalobkyně potýká s pocitem viny „co mohla udělat jinak, aby její dítě porod přežilo“. Právě toto jednoznačně ukazuje na to, že nepostačuje pouze odškodnění dle § 444 odst. 3 o.z., kterého se jí dostalo (jen a pouze) jako sekundární oběti za úmrtí dítěte a nikoli již za to, co v souvislostech s jeho úmrtím sama v zařízení žalované prožila, nikdo se jí dosud neomluvil, nikdo nebyl potrestán, i o jiné nároky (ZSU) se žalobkyně musela s žalovanou soudit. Intenzita a šíře pokrytí nemajetkové újmy žalobkyně dle § 444 odst. 3 o.z. nemůže být dostatečná při takto závažných, a tedy mimořádných okolnostech daného případu, při zohlednění toho, že se žalobkyni nikdo za žalovanou dosud adekvátně neomluvil. Své jiné nároky si musela proti žalované vysoudit (ZSU) a její duševní stav a narušená psychika po prodělaném (a zpackaném porodu) mrtvého dítěte jsou dodnes podrobovány ze strany žalované zpochybňování, lékaři nemohli být uznáni vinnými, neboť skutek byl promlčen. Tyto okolnosti pak traumata žalobkyně bezpochyby v průběhu let nemírnily, ale naopak přiživovaly. Dále pak soud vyhodnotil vyšší závažnost dopadů do práva žalobkyně na rodinný život, které také odůvodňují úvahu soudu o mimořádně zvýšené peněžní satisfakci (tj. nad rámec § 444 odst. 3 o.z.). Jak bylo uvedeno – žalobkyni se rozpadl druhovský poměr, z aktivní ženy se stala samotářkou s životem s kočkami, bez optimistické životní perspektivy, bez dlouhodobého a uspokojivého partnerského vztahu, s inklinací řešit životní prohry alkoholem. Její život se otřásl v základech, prošel mohutnou destabilizací a žalobkyně dosud nenašla (optimistickou) životní rovnováhu. Požadovanou nemateriální újma za takto zjištěné mimořádné okolnosti daného případu, které mají trvalý charakter, považuje soud za adekvátní s ohledem k jak závažnému porušení povinností ze strany žalované došlo jakož i následnému chování žalované - viz na početnou sérií nedbalostních pochybení ze strany žalované (špatná diagnóza – dietní chyba, neprovedení aktuálních krevních odběrů, nedostatečný monitoring žalobkyně, který mohl zabránit pádu žalobkyně a případně i úmrtí dítěte, opožděně provedený císařský řez, toto vše ponecháno dosud bez adekvátní omluvy žalobkyni, tj. 12 let, a kdy zcela absentuje trestní postih viníků - lékařů, nutnost podávání žalob o přiznání ZSU, i této žaloby, kdy ani v rámci smírného řešení sporu nebyla žalovaná jakkoli přístupná této variantě uzavření celé záležitosti). Navíc ani čas nezhojil rány na duši žalobkyně (dodnes nedůvěřuje lékařům – léčí se „sama“, žije samotářským způsobem života, inklinuje k depresívním stavům, trpí neoprávněnými pocity viny za úmrtí dítěte), proto je dle soudu výše požadované nemateriální újmy žalobkyní zcela přiměřená těmto okolnostem, když se jedná jen o cca 1x násobek částky za odškodnění dle § 444 odstz. 3 o.z. (z tohoto titulu obdržela 240 000 Kč, a k tomuto požadovala dalších 250 000 Kč). Toto rozhodně není zjevně nepřiměřený požadavek žalobkyně, a to i při zohlednění toho, že žalobkyně z titulu ZSU již obdržela částku 360 000 Kč. Částku za vyplacený úrok z prodlení za opožděnou výplatu ZSU soud nezohledňoval, když úrok z prodlení má charakter sankce dlužníka (žalované) za pozdní peněžitou úhradu dluhu věřitele (žalobkyně), jak koncepčně tento nárok pojímá ust. § 517 odst. 2 o.z.. Soud proto v této části žalobě při úvaze shora uvedené o zaplacení částky 250 000 Kč v návaznosti na ustanovení § 136 o.s.ř. vyhověl.

42. Soud má za to, že v souladu s požadavky na uplatnění principu proporcionality (utrpěná újma způsobená žalovanou s progresí již do ochrany osobnostních práv žalobkyně, jež jí přiznávají právo na nemateriální újmu dle ust. § 13 o.z., neboť k odstranění popsané újmy nepostačuje jednorázové odškodnění dle § 444 odst. 3 o.z.) je zcela na místě žalobě o zaplacení 250 000 Kč vyhovět, když právě tato částka byla požadována žalobkyní a jež zohledňuje mimořádnost okolností, za nichž žalobkyně přišla o rozené dítě, jakož i těch okolností, které se udály poté jak na straně žalující, tak na straně žalované, a jež byly podrobně popsány shora. Soudu se jevilo jako ospravedlnitelné, aby se stanovení výše nemateriální náhrady odvíjelo v rozpětí mezi 240 000 Kč až 500 000 Kč, a to proto, že uvedené rozpětí odpovídá typovým případům náhrad při úmrtích dítěte. V tomto ohledu k porovnání požadované výše nemateriální újmy lze např. zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, kdy v něm projednávaný případ byl jiný v tom, že matka sice obdržela částku 750 000 Kč, ovšem za poněkud jiných (příznivějších) okolností – žalovaná se písemně matce omluvila, k odškodnění se stavěla žalovaná vždy kladně, svou vinu na smrti dítěte u porodu nepopírala. V této věci a nyní posuzovaném případě žalobkyně celkem získá po vyhovění této žalobě částku 240 000 Kč (jednorázová náhrada) + 360 000 Kč (ZSU) a nyní 250 000 Kč, což je dohromady 850 000 Kč, tj. sice o 100 000 Kč více než ve zmíněném případě, ale v něm ty okolnosti, za kterých bylo matce přiznáno 750 000 Kč, byly pro matku zemřelého dítěte při porodu, daleko příznivější než ty, které panují jako zcela jedinečné v této projednávané věci, a byly pro žalobkyni [Jméno žalobce] daleko méně příznivé. Soud poctivě zkoumal míru naplnění všech rozhodných kritérií, přičemž se zřetelem k výše popsaným konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že spravedlivou a přiměřenou náhradu nemajetkové újmy představuje ve vztahu k pozůstalé žalobkyni jako matce mrtvě narozeného dítěte částka v uvedeném rozmezí 240 000 Kč až 500 000 Kč (s ohledem na zjištěné okolnosti), soud proto přiznal žalobkyni k zaplacení částku 250 000 Kč (při srovnání s jiným případem – viz odůvodnění shora), kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když nebyl shledán žádný důvod pro lhůtu delší či pro zaplacení částky 250 000 Kč ve splátkách.

43. V případě nároku po [jméno FO], který přešel na žalobkyni po smrti [jméno FO], tj. o zaplacení částky 100 000 Kč, soud žádné mimořádné okolnosti pro odškodnění dle § 13 o.z. neshledal, když v tomto nebylo možné vyjít jen z toho, že tato osoba (babička zemřelé) dosud ničeho od žalované na odškodném nedostala (rozuměj nárok dle § 444 odst. 3 o.z.) a že ze smrti vnučky byla smutná. Mimořádnost musí být daná nad rámec běžných okolností, tj. nad obvyklou míru prožité bolesti ze ztráty blízké osoby. [jméno FO] ještě nemohla mít utvořené pevné citové pouto, byť se na ni jistě těšila a brala těhotenství žalobkyně jako radostnou událost v rodině, což soud nezpochybňuje. To, že se vše v jednom okamžiku zvrtlo v neštěstí, a vnučka se nenarodila živá, ještě samo o sobě neznamená „mimořádnost v okolnostech“ jež umožňují přiznat dané osobě nárok dle § 13 o.z., když tato osoba nebyla odškodnitelná v poměrech dle ust. § 444 odst. 3 o.z. Proto soud tuto náhradu nemajetkové újmy žalobkyni nepřiznal a v této části žalobu zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (když zde byla kumulace nároků). Soud při určení tarifní hodnoty pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení postupoval podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, když v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu činí tarifní hodnota 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). K tomu srov. usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, a ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, která byla za účelem sjednocení soudní praxe po projednání občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schválena k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a zde zveřejněna pod č. 2/2022 a 12/2022. Shodný názor Nejvyšší soud zaujal i ve vztahu k věcem ochrany osobnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1081/2020, a ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1178/2021).

45. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v náhradě za nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč pro sebe a ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu pro již zemřelou původní žalobkyni [jméno FO] (tento nárok na žalobkyni přešel v souvislosti s pozůstalostním řízením). Vzhledem k tomu, že každý z nároků na náhradu nemajetkové újmy dle § 13 o. z. za zásah do osobnostních práv 2 osob (žalobkyně a [jméno FO]) je třeba posuzovat samostatně, neboť samostatně vznikají i zanikají a samostatně se promlčují (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 7/2019), je třeba každý ze dvou takto uplatněných nároků ocenit zvlášť paušální tarifní hodnotou 50 000 Kč za dobu do 7.1.2017 (tj. do úmrtí [jméno FO]), a poté součtem ve výši 100 000 Kč. Sazbu odměny ustanoveného advokáta žalobkyně (a původně i [jméno FO]) je tudíž třeba stanovit z tarifní hodnoty 50 000 Kč pro každou ze zastupovaných osob, tj. ve výši 2 480 Kč za 1 úkon (§ 7, § 8 odst. 1, při redukci dle § 12 odst. 4 AT), a následně za úkony od 8.1.2016 pak ze 100 000 Kč – za 1 úkon právní služby 5 100 Kč (§ 7, § 8 odst. 1 AT, nyní již bez redukce dle § 12 odst. 4 AT). a) Odměna právní zástupkyně žalobkyně tak činí za úkony pro žalobkyni a [jméno FO] (pro každou z nich z punkta 50 000 Kč pro účely výpočtu odměny), které učinila právní zástupkyně. na tzv plnou moc do doby, než byla těmto účastnicím ustanovena, tj. do 7.7.2016, ve výši 2x 2 480 Kč, celkem 4 960 Kč, a to za sepis žaloby. K ní náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT). Za předpokladu, že by tyto nároky byly 100% úspěšné, by to pak byla částka ve výši 5 560 Kč. To však ale nebyly. Při takovéto kumulaci nároků pak pro účely výše náhrady nákladů řízení platí tento výpočet: / (250 000 – 100 000) : (350 000 x 100) /, ze kterého vyplynulo, že žalobkyně má nárok na úhradu 42,85 %, což činí 2 382,46 Kč, které jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně – viz výrok III. tohoto rozsudku dle § 149 o.s.ř., ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. b) Náklady řízení za odměnu právní zástupkyně žalobkyně poté, co byla žalobkyni a [jméno FO] ustanovena (tj. za dobu od 8.7.2016 do [datum] - úmrtí [jméno FO]) činí za úkony pro žalobkyni a [jméno FO] (pro každou z nich z punkta 50 000 Kč pro účely výpočtu odměny), které učinila ustanovená právní zástupkyně, částku ve výši 2x 2 480 Kč, celkem 4 960 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení. K ní náleží opět 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT). Za předpokladu, že by tyto nároky byly 100% úspěšné, by to pak byla částka ve výši 5 560 Kč. To však ale nebyly. Při takovéto kumulaci nároků pak pro účely výše náhrady nákladů řízení platí stejný výpočet jako v bodě 45. a), ze kterého vyplynulo, že žalobkyně má nárok na úhradu 42,85 %, což činí 2 382,46 Kč, viz první část výroku IV. tohoto rozsudku. c) Náklady řízení za odměnu ustanovené právní zástupkyně žalobkyně (za dobu již od úmrtí [jméno FO] tj. od 8.1.2017) činí za úkony provedené již jen pro žalobkyni (nyní proto z punkta 100 000 Kč pro výpočet odměny bez následné redukce dle § 12 odst. 4 AT z částky za úkon), které učinila ustanovená právní zástupkyně, částku ve výši 9,5 x 5 100 Kč, celkem 48 450 Kč, a to za 10 úkonů: 1. vyjádření z 1.2.2018, 2. vyjádření z 8.10.218, 3. porada s žalobkyní ze dne 23.11.2018, 4. návrh na přerušení řízení – odměny, 5. účast u ústního jednání dne 15.5.2023, 6. vyjádření ze dne 25.5.2023, 7. účast u ústního jednání dne 21.12.2023 – 2 úkony, 8. účast u jednání dne 5.4.2024, 9. účast u jednání dne 19.6.2024. K těmto úkonům pak náleží 10x paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem 3 000 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT). Dále pak byl uplatněn nárok za cestovné (§ 13 odst. 1 AT) za čtyři cesty osobním automobilem z [adresa] a zpět k jednáním u okresního soudu 15.5.2023 ve výši 663 Kč, 21.12.2023 ve výši 663 Kč, 5.4.2024 ve výši 677 Kč a 19.6.2024 ve výši 677 Kč (v celkové délce 4x 80 km se spotřebou 7,5 l /100 km, vyhláškové ceně za 1 l benzinu 95 a cen náhrad za použití automobilu - vyhlášky č. 497/2022 Sb. a vyhl. č. 398/2023 Sb.) a také náhrada za čas strávený cestou ze sídla právní zástupkyně žalobkyně k okresnímu soudu a zpět v rozsahu 8 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ AT). Za předpokladu, že by tyto nároky byly 100% úspěšné, by to pak byla v součtu částka ve výši 54 930 Kč (48 450+3 000+2 680+800). To však ale nebyly. Při takovéto kumulaci nároků pak pro účely výše náhrady nákladů řízení platí stejný výpočet jako v bodě 45. a), ze kterého vyplynulo, že žalobkyně má nárok na úhradu 42,85 %, což činí z částky 54 930 Kč jen 23 537,505 Kč, viz druhá část výroku IV. tohoto rozsudku. d) Součet částek pro účely celého výroku IV. dle bodu 45. b), c) činí 25 919,965 Kč, které jsou povinny za náklady žalující strany zaplatit České republice společně a nerozdílně žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či případné povolení splátek soud v daném případě žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky v řízení ani tvrzeny a tím méně prokázány. Soud současně ani neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 o. s. ř.., žádné takové rovněž nebyly tvrzeny.

46. Výroky V. a VI. o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené zástupkyni (jak žalobkyni, tak i původně [jméno FO]) mají oporu v ust. § 140 odst. 2 věta před středníkem občanského soudního řádu, neboť byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Přesná výše odměny a její splatnost pak bude určena až po skončení tohoto řízení v samostatném usnesení.

47. Výrok VII. o povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 500 Kč vychází z § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, když žalobkyně a) i původní žalobkyně [jméno FO] (její nárok po smrti [jméno FO] přešel na žalobkyni a)) byly od poplatků osvobozeny a dle § 2 odst. 3 citovaného zákona přešla poplatková povinnost na žalovanou, která od poplatku osvobozena není. Soudní poplatek v daném případě s oporou o ust. § 6 odst. 2 cit. zákona a položku 3, písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 2 500 Kč.

Poučení