8 C 219/2023 - 134

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci: žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], bytem [Adresa žalobce], zastoupený advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A], proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované], zastoupená advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B], o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitým věcem: pozemky p.č. st. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno][Anonymizováno]5, vše zapsané na LV č. [hodnota], pro k.ú. [adresa], obec [adresa], se zrušuje.

II. Tyto nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání jeho podílu na zrušeném spoluvlastnictví částku ve výši [částka], a to do 15 dní od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba na zaplacení částky [částka], kterou žalovaná uplatnila vůči žalobci z titulu tzv. širšího vypořádání, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu uplatněného samostatného žalobního nároku na zaplacení částky [částka], za tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce; v rozsahu předmětu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení v částce [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VII. Žalovaná je dále povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] soudní poplatek za návrh na zahájení řízení (v rozsahu samostatného nároku na zaplacení částky [částka] v rámci tzv. širšího vypořádání) ve výši [částka] podle položky 4 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na bankovní účet č. [č. účtu], variabilní symbol: [var. symbol].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se původně žalobce domáhal u zdejšího soudu v řízení pod sp.zn. [spisová značka] (dále také jen původní řízení) vypořádání společného jmění účastníků (SJM), které zaniklo rozvodem jejich manželství dne [datum] na základě rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] pod sp.zn. [spisová značka]. Jako předmět vypořádání SJM učinil nejprve pozemek st..č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] (dále také jen dům č.p. [Anonymizováno]) a pozemek p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa]. Uvedl, že nemovitosti mají celkem hodnotu [částka] (z toho pozemky ve výši [částka] a dům ve výši [částka]) dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. Nicméně jelikož z následných nesporných tvrzení manželů vyplynulo, že pozemky byly převedeny do vlastnictví účastníků ještě před uzavřením manželství, dne [datum] žalobce změnil (doplnil) svou původní žalobu tím, že rozšířil předmět řízení o návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované v rozsahu ideálních podílů k pozemkům p.č. st. [Anonymizováno] a p.p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], které nebyly součástí SJM, ale byli v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Soud nárok na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemkům p.č. st. [Anonymizováno] a p.p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] (dále také jen společné nemovitosti) vyloučil ve smyslu § 112 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), k samostatnému projednání pod sp.zn. [spisová značka], a řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o vypořádání SJM. Původní řízení bylo skončeno rozsudkem ze dne [datum], kterým bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že stavba rodinného domu č.p. [Anonymizováno] postavená na pozemcích v podílovém spoluvlastnictví účastníků byla přikázána do výlučného vlastnictví žalované.

2. Žalobce se domáhal původním návrhem vypořádání podílového spoluvlastnictví ke společným nemovitostem tím způsobem, aby soud přikázal pozemky do jeho výlučného vlastnictví oproti úhradě vypořádacího podílu žalované, neboť obdobně navrhoval v původním řízení také přikázání do svého výlučného vlastnictví nemovitost budovy rodinného domu na něm stojící. Po rozhodnutí v předchozím řízení pod sp.zn. [spisová značka], kterým byla budova rodinného domu přikázána do výlučného vlastnictví žalované, změnil svůj návrh ve vztahu k vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví tak, že navrhl přikázat společné nemovitosti rovněž do výlučného vlastnictví žalované za náhradu (vypořádací podíl). Ohledně výše vypořádacího podílu ovšem uvedl, že má za to, že již neodpovídá původnímu znaleckému ocenění (srov. shora), který je cca 3 roky starý, a navrhl k určení ceny obvyklé vypracování nového znaleckého posudku. Na jeho základě (cena obvyklá byla určena znalkyní ve výši [částka]) pak žádal, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu na vypořádání spoluvlastnictví polovinu ceny obvyklé, tj. částku [částka].

3. Žalovaná ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke společným nemovitostem souhlasila s žalobcem ohledně určení společných nemovitostí, zrušení spoluvlastnictví i způsobu vypořádání tak, že společné nemovitosti budou přikázány do jejího výlučného vlastnictví, byť se domnívala, že původní znalecký posudek (srov. shora) je dostatečný k určení ceny obvyklé, ze které bude vypočten vypořádací podíl pro žalobce, tak jak se účastníci shodli v předchozím řízení. Po vypracování nového znaleckého posudku a zpětvzetí některých námitek proti výši zjištěné ceny obvyklé považovala nadále za nespornou rovněž cenu obvyklou společných nemovitostí ve výši [částka]. Ke své schopnosti uhradit vypořádací podíl odkázala na předchozí řízení, ve kterém mimo jiné dokládala své výlučné vlastnické právo k nemovitosti (dům na adrese [adresa], který dostala darem od své matky) s úmyslem ho prodat, s tím, že skutečně v mezidobí od předchozího řízení došlo k prodeji této nemovitosti, a z těchto prostředků je schopna vyplatit i vypořádací podíl v tomto řízení.

4. V průběhu řízení na soudním jednání dne [datum] dále žalovaná nově uplatnila vzájemným návrhem samostatný nárok z tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví. K výzvě soudu upřesnila, že samostatným nárokem se domáhá zaplacení částky ve výši [částka] z titulu tzv. investice. Svůj nárok odůvodnila tím, že před uzavřením manželství na koupi společných nemovitostí (vedle společných půjček) uhradila ze svých výlučných prostředků částku ve výši [částka] dne [datum] jako platbu na číslo účtu realitní kanceláře určené v kupní smlouvě na společné nemovitosti ze dne [datum]. Za promlčený svůj dílčí nárok nemá, protože promlčecí lhůta z tzv. širšího vypořádání za investici do pořizovací ceny společné věci může začít běžet až po právní moci rozsudku, kterým bylo podílové spoluvlastnictví vypořádáno, jinak by nebylo možné nároky z tzv. širšího vypořádání uplatnit nikdy.

5. Žalobce k tomu sice nejprve uvedl výčtem, jak byli domluveni účastníci kupní cenu uhradit, nicméně následně uvedl, že tento dílčí nárok neuznává, když 1) zaplacení uplatněné částky nepovažuje za nesporné, a především 2) proti nároku uplatnil námitku promlčení. Má za to, že i v případě prokázání existence takové investice v podobě zaplacení části kupní ceny z výlučných prostředků žalované nastává splatnost takového vypořádání již za trvání podílového spoluvlastnictví, a i v případě, kdy účastníci byly manželé, od právní moci rozsudku o rozvodu manželství dne [datum] uplynula promlčecí doba před uplatněním tohoto dílčího nároku (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 22 Cdo 726/2018).

6. Soud věc projednal postupně na jednání dne [datum] a [datum], na kterých se účastníci v základu shodli na základních skutečnostech, a dále bylo provedeno dokazování, ze kterého soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Skutková zjištění:

7. Při zjišťování skutkového stavu soud především vyšel ze skutečností, které mezi účastníky byly nesporné ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. Za nesporné mezi účastníky dle jejich shodného tvrzení soud považuje, že jsou spoluvlastníky „společných nemovitostí“ (pozemků p.č. st. [Anonymizováno] a p.p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa]), a to každý v rozsahu podílu ideální (poloviny) k celku. Účastníci se shodují rovněž na tom, že spoluvlastnictví má být zrušeno a společné nemovitosti mají přejít do výlučného vlastnictví žalované. S přihlédnutím k důkazu znaleckým posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] znalkyně [tituly před jménem] [právnická osoba], má soud za zjištěné skutečnosti z nesporných tvrzení účastníků, že cena obvyklá společných nemovitostí je ve výši [částka], tzn. hodnota (poloviny) ve výši [částka]. Soud má rovněž s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním předchozího řízení za zjištěné, že z prodeje domu na adrese [adresa] v [Anonymizováno], žalovaná má dostatečné prostředky k vyplacení zjištěné výše vypořádacího podílu, když tato skutečnost ani nebyla předmětem sporu mezi účastníky.

8. Ve vztahu k samostatnému nároku žalované z tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví má dále soud za zjištěné z listin kupní smlouvy ze dne [datum] a výpisu z účtu žalované číslo [č. účtu], že kupní smlouvou ze dne [datum] byli účastníci (jako kupující [Jméno žalobce] a [jméno FO]) zavázáni společně a nerozdílně zaplatit za společné nemovitosti částku ve výši [částka] na účet číslo [č. účtu] (vedený u [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].) realitní kanceláře [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., a to do 10 dnů po zápisu vlastnického práva k parcele. Na totožný účet číslo [č. účtu] následně byla poukázána z účtu [jméno FO] (tehdy) [jméno FO], tj. žalované, částka ve výši [částka] dne [datum]. Soud má z uvedeného za prokázané, že součástí dohody o nákupu společných nemovitostí mezi účastníky byla tedy také tato dílčí platba žalované na jejich pořízení z výlučných prostředků žalované, což vyplývá již ze samotného faktického zaplacení této částky na pořizovací cenu, a jejímu uplatnění až po cca 17 letech jako nároku na širší vypořádání podílového spoluvlastnictví. Současně žalobce nevznesl žádnou námitku procesní obrany v tom smyslu, že dohoda o pořizovací ceně měla jiné podmínky, nebo že také on platil jakoukoli část pořizovací ceny společných nemovitostí ze svých výlučných prostředků; a z tvrzených skutečností ani provedených důkazů není ani prokázáno ničeho ohledně jakékoli dohody o příp. „vypořádání“ takto investovaných výlučných prostředků žalované do společné věci. Právní posouzení:

9. Podle § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, a není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud proto věc založenou žalobou ze dne [datum] posuzoval v poměrech „nového“ občanského zákoníku (zrušení podílového spoluvlastnictví je rozhodnutí o věcném právu). Podle předchozích předpisů zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z. 1964“) je však třeba posuzovat otázky související se vznikem dílčího nároku z tzv. širšího vypořádání, tj. právo ze závazku investice do pořízení společných nemovitostí, neboť dosavadními předpisy se řídí i vznik práva a povinností. Ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

10. Podle § 1140 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

11. Podle § 1141 odst. 1 o.z. stanoví, že spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních 12. Podle § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Podle § 1144 o.z., že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

15. Podle § 1147 o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Jak shora uvedeno, soud má za prokázáno, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky „společných nemovitostí“, a že se před zahájením řízení a ostatně ani po většinu jeho průběhu nedokázali shodnout na přesném způsobu vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví v případě jeho zániku (ve smyslu § 1141 o.z.). O zrušení spoluvlastnictví tak musí rozhodnout soud (§ 1143 o.z.). S ohledem na charakter nemovitostí jako pozemků, které jsou 1) pozemkem, na němž stojí stavba ve výlučném vlastnictví žalované, resp. 2) pozemkem, který v jeho bezprostředním okolí tvoří jako zahrada s dalšími nemovitostmi funkční součást, je zřejmé, a mezi účastníky ostatně nesporné, že není možné věci v podílovém spoluvlastnictví rozdělit (§ 1144 a § 1147 o.z.). Jelikož účastníci jsou ve shodě, jakým způsobem má být zaniklé podílové spoluvlastnictví vypořádáno, a žalovaná současně deklaruje připravenost vyplatit zjištěný vypořádací podíl žalobci ve výchozí zákonné lhůtě po právní moci rozsudku, soud rozhodl o zániku a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním společných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, a současně o povinnosti vyplatit žalobci vypořádací podíl (§ 1147 věta první o.z.). Lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu určil jako výchozí zákonnou, když žalovaná deklarovala schopnost v této lhůtě povinnost splnit. K samostatnému nároku na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví.

17. Podle § 1148 odst. 1 o.z., při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

18. Samotné uplatnění vzájemného samostatného nároku na vypořádání podílového spoluvlastnictví v tzv. širším smyslu je tak výslovně v souladu se současnou právní úpravou, nicméně přestože nemělo výslovnou zákonnou oporu v poměrech o.z. 1964, judikatura byla dlouhodobě ustálena v názoru, že toto vypořádání je přípustné a žádoucí v rámci řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví (tzv. v užším smyslu) s tím, že z procesního hlediska jde o objektivní kumulaci samostatných žalobních nároků, o kterých je nutné rozhodovat samostatně. Původní judikatura je použitelná i za účinnosti stávající právní úpravy dle § 1148 o.z. (srov. např. rozh. Nejvyššího soudu pod sp.zn. 22 Cdo 2354/2016). Jelikož účastníci pořídili společné nemovitosti na základě smlouvy ze dne [datum], tzn. za účinnosti již zrušeného o.z. 1964, je nutné závazky z těchto právních úkonů posuzovat dle předchozí právní úpravy (§ 3028 odst. 2 o.z.). V poměrech předchozí právní úpravy byly tzv. investice do pořízení společné věci součástí rozhodování spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí dle § 139 o.z. 1964 (srov. např. rozh. Nejvyššího soudu pod sp.zn. 22 Cdo 599/99).

19. Podle § 139 odst. 1 a 2 o.z. 1964, z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.

20. Podle § 137 odst. 1 o.z. 1964, podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

21. Podle § 451 o.z. 1964, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

22. Podle § 454 o.z. 1964, se bezdůvodně obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

23. Soud se nejprve zabýval vznikem a charakterem žalobního nároku žalované z titulu investice do pořízení společných nemovitostí. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, účastníci se v rámci pořízení společných nemovitostí dohodli, že část kupní ceny zaplatí z výlučných prostředků žalovaná do výše [částka], aniž by se dohodli, zda a příp. jakým způsobem bude tato část kupní smlouvy případně v budoucnu vypořádána, a aniž by žalobce „vyrovnal“ toto plnění žalované svým plněním z vlastních výlučných prostředků. V poměrech této věci to znamená, že došlo k dohodě o žalovanou uplatněné investici ve smyslu § 139 odst. 2 o.z. 1964 tak, že nad rámec ostatních plateb na kupní cenu, uhradila žalovaná z vlastních výlučných prostředků [částka]. Při absenci jakékoli jiné dohody mezi spoluvlastníky je rozhodující pro vypořádání takové investice velikost spoluvlastnických podílů. Lze proto uzavřít, že v takovém případě plnila žalovaná na pořizovací cenu společných nemovitostí ve smyslu § 137 odst. 1 o.z. 1964 za žalobce, a to polovinu této částky (ve výši [částka]), kterou by jinak měl ve smyslu § 137 odst. 1 o.z. 1964 plnit dle svého polovičního spoluvlastnického podílu sám. Žalované tak vzniklo ve smyslu § 137 odst. 1 o.z. 1964 právo na náhradu takto vynaložených prostředků. Ve smyslu § 454 o.z. 1964 proto došlo v tomto rozsahu k bezdůvodnému obohacení žalobce, když žalobce tuto náhradu žalované nezaplatil.

24. Dále se soud musel zabývat námitkou promlčení, kterou proti tomuto dílčímu nároku vznesl žalobce. Ustálená doktrína (srov. např. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv, Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009) a judikatura (srov. např. rozlišuje splatnost investic do společné věci dle hlediska dohody o hospodaření se společnou věcí. V případě investic jakéhokoliv druhu, vynaložených jedním z podílových spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem ostatních spoluvlastníků, jsou jejich části, připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebylo-li dohodnuto něco jiného) již za trvání spoluvlastnictví a nikoli až po jeho zrušení. V případě investic jakéhokoliv druhu, vynaložených jedním z podílových spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem ostatních spoluvlastníků, jsou jejich části, připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebylo-li dohodnuto něco jiného) již za trvání spoluvlastnictví a nikoli až po jeho zrušení. K tomu srov. např. rozh. Nejvyššího soudu pod sp.zn. 22 Cdo 3766/2011 nebo rovněž rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 796/2018, na které poukazoval v tomto řízení žalobce.

25. Podle § 107 o.z. 1964 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

26. Podle § 114 o.z. 1964, jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.

27. Jestliže žalovaná učinila svou investici do pořízení společné věci dne [datum] od tohoto okamžiku byl počítán běh promlčecí lhůty. I s přihlédnutím ke skutečnosti, že účastníci byli následně sezdáni, a mezi nimi jakožto manželi neběžela promlčecí lhůtě (§ 114 o.z. 1964), soudu nezbývá než uzavřít, že i v případě, že by byla dvouletá promlčecí lhůta počítána až od rozvodu jejich manželství ([datum], srov. shora) pak nejpozději od [datum] je právo na uplatnění bezdůvodného obohacení žalobce promlčeno. Protože žalovaná prvně uplatnila svůj nárok až na jednání dne [datum], soudu nezbylo než bez ohledu na další okolnosti žalobu v rozsahu dílčího vzájemného nároku na zaplacení částky [částka] pro vznesenou námitku promlčení ze strany žalobce zamítnout. K bodu V. výroku:

28. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud samostatně rozhodoval v rozsahu předmětu řízení určených žalobou na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a ostatních samostatných nárocích žalovaných z titulu tzv. širšího vypořádání, když z procesního hlediska jde o objektivní kumulaci samostatných nároků.

29. Ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nerozhodoval soud podle zásad úspěchu ve věci (§ 142 o.s.ř.), když vyšel především ze závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. I. ÚS 262/20. V něm Ústavní soud uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze úspěch či neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Pokud soud rozhoduje o způsobu vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o.s.ř. To vychází z toho, že každý ze spoluvlastníků může podat žalobu a úspěch nelze dovozovat jen z toho, že soud žalobě vyhoví (což bude ostatně pravidlem). Ostatní spoluvlastníky nelze sankcionovat za to, že nepodali (jako první) příslušný návrh. V řízení se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, kteří mají shodné postavení. Co do způsobu vypořádání soud není vázán návrhem účastníků (způsob vypořádání vyplývá ze zákona), účastníci ani nemusí způsob vypořádání navrhnout. Na druhou stranu návrhy všech jednotlivých účastníků mohou mít rozumný a přesvědčivý základ. Za této situace se zpravidla jeví jako spravedlivé, aby si každý z účastníků sám nesl náklady řízení, aniž by bylo podstatné, že soud žalobnímu návrhu fakticky vyhověl.

30. Naopak ve věci samostatné nároku ve věci tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví soud postupoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když v tomto dílčím nároku byl procesně plně úspěšný žalobce, a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto přiznal dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dle účinného znění ke dni provedení úkonu (dále jen a.t.) žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 026 Kč, kterou tvoří odměna jeho zástupce z řad advokátů (§ 6 odst. 1 a.t.) z tarifní hodnoty 170 000 Kč (§ 8 odst. 1 a.t.) ve výši 7 900 Kč (§ 7 bod 5. a.t.) za úkony účasti na jednání dne [datum] a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) a.t.), a dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (jednání dne [datum]), resp. 450 Kč (jednání dne [datum]) dle § 13 odst. 4 a.t., to vše navýšené o náhradu 21 % daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen uhradit (§ 137 o.s.ř.). Naopak se soud neztotožnil s vyúčtovaným úkonem za převzetí věci, když tento nárok byl uplatněn v rámci soudního jednání, na kterém tak došlo nejen k seznámení se tímto nárokem žalované, ale rovněž k vyjádření k němu, a oba tyto úkony tak byly součástí úkonu účasti zástupce žalobce na daném jednání. Žalovaná je povinna stanovenou náhradu nákladů řízení uhradit k rukám zástupce žalobce (§ 149 o.s.ř.), a to ve výchozí lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 o.s.ř.). K bodu VI. výroku.

31. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Náklady státu (§ 141 odst. 2 o.s.ř.) v tomto řízení představují náklady na znalečné, které stát prostřednictvím zdejšího soudu vyplatil ustanovenému znalci [tituly před jménem] [právnická osoba] na základě usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve výši 19 758 Kč, z nichž 15 000 Kč bylo uhrazeno ze složené zálohy žalobcem, a zbylá částka 4 758 Kč byla uhrazena prostřednictvím účtárny zdejšího soudu státem. S ohledem na charakter řízení, ve kterém soud nerozhoduje dle úspěchu ve věci (srov. odůvodnění pod bodem 29.) soud rozhodl o povinnosti účastníků zaplatit náklady státu (téměř) rovným dílem, když žalobce uhradil zálohu na provedení znaleckého posudku na zjištění ceny obvyklé ve výši 15 000 Kč, a proto soud uložil celou zbývající část k úhradě žalované. Žalovaná je povinna uhradit náklady státu prostřednictvím zdejšího soudu do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (160 odst. 1 o.s.ř.), a to na č. účtu [č. účtu] pod var. symbolem [var. symbol]. K bodu VII. výroku.

18. Dále soud uložil současně s konečným rozhodnutím (§ 9 odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – dále jen ZSOP) žalované (jako žalobci vzájemné žaloby v rámci tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví) povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 8 500 Kč podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků (k odůvodnění z jakého důvodu soud považuje dílčí návrh žalobce za samostatný nárok srov. shora), neboť jej spolu s uplatněním nároku na soudním jednání ve věci nezaplatila, a soud ji dosud dodatečně k zaplacení nevyzval.

Poučení