8 C 229/2024 - 106

Rubrum

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupený [Jméno žalobce B], [Anonymizováno] proti [Jméno žalovaného A] o ochranu osobnosti[Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat na adresu žalobce prostřednictvím držitele poštovní licence doporučený dopis, který bude označen aktuálním datem a podepsán žalovaným, následujícího znění: Vážený pane doktore, dne [datum] jsem uvedl v rámci rozhovoru pro internetový portál Parlamentní listy následující nepravdivé a dehonestující tvrzení: „Pouze bych ve svém vyjádření dodal, že podobně jako já se pana [jméno FO] zbavil i [jméno FO], takže pan [jméno FO] se může chlubit tím, že je jediný poradce, kterého vyhodili dva premiéři.“ Toto tvrzení je nepravdivé, protože jste nebyl mnou ani [právnická osoba] vyhozen, neboť váš pracovní poměr byl v daném případě rozvázán dne [datum] dohodou uzavřenou mezi vámi a [právnická osoba], a to z vaší iniciativy. Tohoto tvrzení jsem se tímto dopustil již podruhé, přičemž mi bylo známo, že je nepravdivé a dehonestující. Tímto se vám za své výroky omlouvám.

II. Žalovaný je povinen do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku zveřejnit prostřednictvím webových stránek internetového portálu Parlamentní listy text následujícího znění: Dne [datum] jsem uvedl v rámci rozhovoru pro internetový portál Parlamentní listy následující nepravdivé a dehonestující tvrzení: „Pouze bych ve svém vyjádření dodal, že podobně jako já se pana [jméno FO] zbavil i [jméno FO], takže pan [jméno FO] se může chlubit tím, že je jediný poradce, kterého vyhodili dva premiéři.“ [Jméno žalobce A] nebyl mnou ani [právnická osoba] vyhozen, neboť jeho pracovní poměr byl v daném případě rozvázán dne [datum] dohodou uzavřenou mezi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [právnická osoba], a to z iniciativy [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Tohoto tvrzení jsem se tímto dopustil již podruhé, přičemž mi bylo známo, že je nepravdivé a dehonestující a tímto se vám za své výroky omlouvám.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve zbylém rozsahu se žaloba v požadavku žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na poměrnou náhradu nákladu [částka], ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal ochrany osobnosti osobní omluvou podle výroku I, dále omluvou v Parlamentních listech podle výroku II a peněžitého zadostiučinění 1 mil. Kč, protože o něm žalovaný opětovně pronesl nepravdivý výrok, který byl otištěn [datum] v Parlamentních listech. Nepravdivost spočívá ve skutečnosti, že žalobce ukončil pracovní poměr u Úřadu vlády dohodou, nikoli tím způsobem, že by dostal výpověď. Žalovaný však uvedl, že byl žalobce vyhozen pro neschopnost. Pro stejný výrok, pronesený žalovaným [datum] na [právnická osoba], byla žalovanému uložena zdejším soudem povinnost se omluvit pod sp.zn. [spisová značka]. [adresa] výrok je způsobilý poškodit žalobce jako uznávaného a váženého žurnalistu, publicistu a politického komentátora v očích širší veřejnosti; může tedy přivodit jeho profesní a společenskou dehonestaci. Čest a pověst žalobce může být zasažena trvale. Nepravdivý výrok toho typu nese způsobilost zasáhnout do osobnosti žalobce. Protože jde o opakovaný zásah, domáhá se žalobce peněžitého zadostiučinění; nadto žalovaný jednal úmyslně. Negativní účinek výroku byl násoben šířením po sociálních sítích. V souladu s judikaturou by zadostiučinění mělo představovat důraznou, dostačující a přiměřenou sankci.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, případně ji odmítnout, nebo řízení o ní zastavit, protože je zde překážka věci rozhodnuté; navíc žaloba postrádá bližší odůvodnění namítaného jednání a označení důkazů. Žalobce ve skutečnosti napadá výrok z [datum], za nějž se žalovaný omluvil [datum], přičemž vyjádřil-li se žalovaný [datum], prakticky pracoval s konstrukcí výroku z [datum], ohledně něhož již soudní řízení proběhlo. Žalovaný se rovněž dovolává širšího posouzení kontextu, za nějž byl výrok [datum] pronesen, jakož i poměru mezi žalobcem a [jméno FO]. Došlo ke zkreslení kontextu výroku z [datum], který představuje ve skutečnosti tzv. hodnotící, nebo nanejvýš hybridní výrok, a proto nelze testovat jeho obsah principem pravdivosti, nýbrž je nutné jeho autoru ponechat volnost pro svobodu slova. Žalovaný reagoval na řadu článků, v nichž byl žalobce hodnocen jako ten, kdo byl vyhozen pro neschopnost. Žalobce sám poskytl rozhovor pro časopis Respekt [datum]. V žádném případně nešlo o jeho dobrovolný odchod z Úřadu vlády, neboť stejně jako skončil po roce v týmu žalovaného (byl postaven mimo službu), skončil i v týmu [jméno FO] (dostal výpověď). Způsob rozvázání pracovního poměru žalobce je nepodstatný, protože o konsensus nešlo; naopak je třeba přihlédnout k tomu, že hodnotící výrok může mít reálnou skutkovou část a ve zbytku je právem autora, nikoli přehnaně, přesto ale hodnotit danou skutečnost v rámci svobody slova, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že i žalobce jednal jako osoba veřejně činná, pročež musel počítat s případnou kritikou, jež není expresivní, vulgární. Žalovaný dále namítá, že schází odůvodnění příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou žalobce a namítaným výrokem z [datum]; ostatně výrok žalovaného nemohl logicky zasahovat do minulosti žalobce, zejména nemohl ovlivnit výsledek jeho volby do Rady ČT, a jiné jím vypovězené události. Požadavek na zadostiučinění [Anonymizováno] je nesrovnatelný s tím, čehož se žalovaný domáhá ve sporu s [jméno FO]. I pokud by soud shledal výrok žalovaného z [datum] způsobilým zasáhnout do osobnosti žalobce, bylo by nanejvýš přípustné mu přiznat osobní omluvu, v žádném případě další nároky, a to i s přihlédnutím k předchozímu soudnímu řízení, v němž mu byl přiznán toliko nárok na omluvu osobní.

3. Pro provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním:

4. Žalovaný dostal [datum] otázku od redaktora Parlamentních listů: Třetí soudní spor z nedávné doby je případ [jméno FO]. Tomu jste se již omluvil, ovšem stále trváte na tom, že to bylo jinak, že jste ho coby premiér z postu poradce skutečně vyhodil a soud nevzal v potaz svědectví několika tehdejších ministrů. Jak to berete? Pochybil soud? a odpověděl na ni: Svědectví těch tří ministrů je zřejmě obsaženo ve spisech. Není dobré kritizovat rozhodnutí soudu. Pokud jsem správně informován, pan [jméno FO] nebyl nedávno znovuzvolen do Rady ČT, což také svědčí o jeho pověsti, a považuji tuhle záležitost za uzavřenou. Pouze bych ve svém vyjádření dodal, že podobně jako já se pana [jméno FO] zbavil i [jméno FO], takže pan [jméno FO] se může chlubit tím, že je jediný poradce, kterého vyhodili dva premiéři (rozhovor žalovaného pro PL).

5. Zdejší soud přiznal žalobci právo na omluvu žalovaného za obdobný výrok, pronesený na televizi [adresa]. [Anonymizováno] jenž zněl: [Jméno žalobce A] je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v Lidovém domě nebo Úřadu vlády, už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost, přičemž Krajský soud v Praze i Nejvyšší soud hodnotily závěry zdejšího soudu o nepravdivosti výroku jako správné, vč. Přiznané omluvy (rozsudky zdej. Soudu [spisová značka] a KS v Praze [spisová značka], usnesení NS [spisová značka]). Žalovaný se žalobci omluvil dopisem z [datum] (písemná omluva žalovaného).

6. Třetí osoby pronášely o žalobci řadu urážek na sociální síti poté, co Deník N zveřejnil [datum] zprávu, že exprezident [jméno FO] opět lhal o [jméno FO]. Šlo o urážky jako lidský odpad, křivák, blb, Zmrdeněk, sráč, primotivní homofob, dobytek z Ruska, šmíráček, lempl, sprostý slizký šmejd, apod. (posty na twittru).

7. Žalobce adresoval tehdejšímu ministru a vedoucímu Úřadu Vlády [tituly před jménem] [adresa] výpověď z pracovního poměru, datovanou [datum] v souvislosti s tzv. operací Olovo a z důvodu nechuti spolupracovat se žalovaným, přičemž o pět dní později byla uzavřena mezi žalobcem a Úřadem vlády ČR dohoda o rozvázání pracovního poměru (výpověď a dohoda).

8. Pokud žalovaný poukazoval na řadu článků k hodnocení předmětu řízení, podává se z nich, že žalovaný postavil mimo službu až do ukončení vyšetřování své poradce [jméno FO] a [jméno FO] (zpráva [právnická osoba] z [datum]); a žalobce se vyjádřil k ukončení své činnosti pro [jméno FO], že mu nikdo neřekl důvod, na úřadu vlády prostě končí, ráno přišel na zasedání vlády, a už si neměl kam sednout (článek HN z [datum]); načež tehdejší vedoucí úřadu vlády [jméno FO] reagoval, že se domnívá, že žalobce svou osobní situaci neunesl a do budoucna si svými proslovy a výlevy komplikuje život (článek BBC Czech z [datum]). Redaktoři idnes nazvali článek ze [datum] „Proč vyhodil [jméno FO]?“ s tím, že se jednalo o odchod nedobrovolný. Obdobně k tomu přistoupili i v článku z [datum], kdy uvedli, že se oba premiéři rozešli se žalobcem ve zlém, první kvůli podezření, že vyzradil existenci dokumentu z kauzy Olovo, a druhý je měl zase vyhodit proto, že měl žalobce vyzradit médiím předlistopadovou historii [jméno FO] (články idnes). Obdobně i redaktor Respektu hodnotil, že byl žalobce donucen odejít poté, co označil za autor pamfletu proti [jméno FO], jiného [jméno FO] poradce, přičemž i později, zastával-li obdobný post pro [jméno FO], dostal výpověď z nejasných důvodů (rozhovor žalobce pro Respekt z [datum]).

9. Z výpovědi žalobce se podává, že ačkoli je v současné době určitým způsobem zvyklý na to, že se na sociálních sítích vyjadřují příznivci žalovaného hanlivě, urážlivě, jde to v některých případech tzv. Za hranu. Výroky žalovaného jsou způsobilé ovlivnit osoby, pokud by se chtěl žalobce ucházet o některou veřejnou funkci tak, aby zvolen nebyl. I když to žalobce nemůže prokázat, ví, že to mělo rozhodující vliv v předchozích volbách do rady České televize. Žalobce to ví, jelikož je členem TOP09, přičemž žalobce má ve Sněmovně stále vliv, a to i u některých poslanců současné vládní koalice. V době, kdy byl žalovaný ve funkci prezidenta republiky, snažila se část poslaneckých klubů zabránit zvolení žalobce do Rady ČT. Žalobci nešlo o příjem z takové činnosti, nýbrž o nezávislost ČT. V současné době je žalobce obrněn proti negativním názorům veřejnosti, resp. Dokáže na ně reagovat, a přihlíží i k tomu, že existují názory občanů, jež mu dávají zapravdu, nicméně v době, kdy byl žalovaný premiérem a komentoval kauzu Olovo, nemohl žalobce řadu let najít práci, ve státní správě, na kterékoli úrovni; byl vnímán jako persona non grata. Žalobce není politikem, sice zastával veřejnou funkci v Radě ČT, nicméně poslední 3 roky píše blogy, politické komentáře, a záleží tedy na úhlu pohledu, zda někdo jeho činnost vnímá jako veřejnou. Sám žalobce ji jako veřejnou vnímá, ale nejedná jako veřejný činitel. Žalobce je toliko členem politické strany, a vnímá se jako publicista, a ačkoli vnímá, že mají jeho články slušnou relevanci, není novinářem v pravém slova smyslu. Výrok žalovaného nevnímá žalobce jako politiku, nýbrž jako osobní útok na svou integritu, neboť se celý život snažil chovat čestně, což dokázal i svými postoji; výroky mu vadí z občanského hlediska. Útok jej vyřadil na řadu let ze společenského života, přišel o část přátel a známých. Žalobce dovede oddělit osobní život od pracovního, nicméně v této věci se ty roviny střetávají. V Radě ČT by měl i určitý příjem zhruba [Anonymizováno] jedete odpočinout. Nebo se žalobci v jeho bydlišti přihodilo, že se jej zeptal starší člen ochranky, proč to tomu [jméno FO] dělá, že je to troufalost atd. Na takové okolnosti žalobce v průběhu času naráží, někdo říká, že je statečný, kdy např. Při kauze Olovo šlo i o život, a někdy se pak setká zejména u starších lidí s tím, že je vnímán jako problémový, protože měl ten spor se [jméno FO]. Žalobci to do jisté míry zkomplikovalo život, vztahy; snaží se od toho odhlédnout. Žalobce by neměl problém se setkat s žalovaným, aby si věc vyříkali, ale žalovaný na to zřejmě nepřistoupí, nebudou-li přítomna média a kamery; potřebuje ke konfrontacím publicit a veřejný zájem. Žalobce se domnívá, že je žalovaný natolik zbabělý, že k takovému setkání nikdy nedojde. A pokud naposledy vyzval k ignorování soudů, i kdyby se setkání účastnil, druhý den by šel do Parlamentních listů a řekl by pravý opak. Když jsem byl na Úřadu vlády, [Jméno žalovaného A] si mě poměrně rychle oblíbil, stoupal jsem do vyšších platových tříd; přišel jsem z terénu, nikoli na doporučení M. Šloufa, byl jsem ředitelem polygrafické školy a byl jsem doporučen tehdejším ministrem [jméno FO]. Žalobce zpracovával pro žalovaného odborné výstupy, později jej žalovaný povýšil a psal jak S. [jméno FO], tak p. [jméno FO], že má žalobce vysoký morální kredit, aby jej později ustavil do role koordinátora mezi poslaneckými a senátorskými kluby politických stran. Žalovaný mu sdělil, že písemné výstupy žalobce jsou skvělé. Postupem doby si žalovaným natolik oblíbil žalobce, že jej chtěl ustavit ředitelem Kabinetu kanceláře předsedy vlády, tedy učinit jej fakticky jedním z nejbližších spolupracovníků, a to i proto, že to v té době vykonával [tituly před jménem] [jméno FO], jenž byl absolventem vysoké školy politické UVKSČ a nemohl s ohledem na lustrační zákon tu práci vykonávat. Žalobce nebyl členem komunistické strany. Žalovaný povýšil žalobce morálně a pracovně v takových dvou pozicích, z čehož pak sešlo kauzou Olovo. Šlo o dvě volby do Rady ČT, jichž se žalobce účastnil a které byly ovlivněny negativním vztahem žalovaného k žalobci; prvně šlo o volbu v r. 2022 a poté v r. 2023, když ač se to dá těžko prokázat, má žalobce informace, že s největší pravděpodobností dva členové ODS byli proti volbě žalobce pro sympatii k žalovanému. Nebyl to hlavní, ale jeden z důvodu nezvolení. Pak jsou zde lidé, kteří se se žalobcem nechtěli bavit pro sympatii k žalovanému a žalobce je pro ně blbec vyhozený pro neschopnost, hajzl, zrádce atd., to je neoddělitelné.

10. Žalobce pro úspěch navržené výše peněžitého zadostiučinění poukazoval na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jímž mělo být [jméno FO] přiznáno [Anonymizováno] za nepravdivou informaci o jejím mileneckém poměru v době umírání [jméno FO] (článek z [datum] ČT24).

11. Soud zamítl důkazní návrh žalobce na provedení důkazu flash diskem k reportáži TN pro nadbytečnost, protože případné vyjádření žalovaného o tom, že se nemají respektovat rozhodnutí soudu, přímo nesouviselo s předmětem zdejšího řízení.

12. Soud zamítl důkazní návrh žalovaného na vyslechnutí [tituly před jménem] [adresa], jakož i na poskytnutí dodatečné lhůty, v níž by mohl uplatnit novoty ke způsobu ukončení pracovního poměru žalobce na Úřadu vlády ČR, a to rovněž pro nadbytečnost, kdy přihlédl k výsledkům předchozího řízení [spisová značka], z nichž se podává jednak spolehlivé zjištění k této otázce, jednak i to, že výslech [tituly před jménem] [adresa] byl již jednou soudy všech stupňů vyhodnocen jako nadbytečný, jelikož se [tituly před jménem] [adresa] vyjádřil k tématu pro [právnická osoba] [datum] (bod 18 odůvodnění prvostupňového rozsudku, bod 49 rozsudku odvolacího soudu, bod 15 odůvodnění usnesení NS).

13. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: jestliže se žalovaný vyjádřil [datum] pro internetové médium Parlamentních listů tímto výrokem: Svědectví těch tří ministrů je zřejmě obsaženo ve spisech. Není dobré kritizovat rozhodnutí soudu. Pokud jsem správně informován, pan [jméno FO] nebyl nedávno znovuzvolen do Rady ČT, což také svědčí o jeho pověsti, a považuji tuhle záležitost za uzavřenou. Pouze bych ve svém vyjádření dodal, že podobně jako já se pana [jméno FO] zbavil i [jméno FO], takže pan [jméno FO] se může chlubit tím, že je jediný poradce, kterého vyhodili dva premiéři. Opětovně své tvrzení založil na nepravdivé skutečnosti, že způsobil vyhození žalobce z Úřadu Vlády ČR, neboť pracovní poměr skončil dohodou, jíž předcházela výpověď, podaná nikoli žalovaným, nýbrž samotným žalobcem. Současný výrok byl zveřejněn a způsobil žalobci nové urážky ze strany třetích osob, přičemž žalovaný při pronesení výroku věděl v návaznosti na výsledky předchozího řízení, že je základ jeho výroku nepravdivý.

14. Podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (§ 81). Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil (§ 2910). Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (§ 2951).

15. Úmluvy o ochraně lidských práv a základní svobod garantuje nejen svobodu projevu, ale i odpovědnost s ní spojenou takto: Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci (čl. 10). Obdobné platí podle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práva a svobod, jenž umožňuje omezení svobody projevu zákonem na ochranu práv a svobod druhých; ostatně vnitřní omezení svobody projevu obsahuje Listina v čl. 10 odst. 1, v němž garantuje každému právo na ochranu cti, pověsti a jména.

16. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo.

17. Odpovědnost za zásah do osobnosti člověka zakládá neoprávněné jednání, způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu tím, že je dotčeno dobré jméno, čest, pověst, zdraví a život člověka, nebo právo na příznivé životní prostředí. Mezi jednáním odpovědného a následkem v osobnosti dotčeného musí existovat vztah příčiny a následku.

18. Nepravdivé výroky jsou zpravidla způsobilé zasáhnout do chráněných složek osobnosti člověka, přičemž se rozlišuje, zda je nepravdivost spojena se skutkovým tvrzením, nebo s hodnotícím úsudkem jednajícího, případně, zda má výrok povahu spojení skutkového i hodnotícího úsudku. Zatímco skutkové výroky prokazovat lze, u hodnotících se zpravidla vyžaduje, aby nebyly vulgární, excesivní; i přesto však na jednajícím je, aby se vystříhal úmyslného hanění, pomluv, apod. (k tomu viz. NS [spisová značka]).

19. Mezi účastníky nebylo sporu o výsledcích předchozího řízení, vedeného zdejším soudem pod zn. [spisová značka], v němž se posuzoval podobný výrok žalovaného. Soud neshledal současnou žalobu ani neurčitou, ani kolidující s požadavkem, aby stejná věc nebyla projednána znovu (§ 159a odst. 4 o.s.ř.), jelikož současný výrok žalovaný pronesl [datum], zatímco předchozí pronesl [datum], přičemž za starší výrok se žalovaný omluvil, zatímco ve vztahu k novému probíhá současné řízení; tedy mezi starším a novějším výrokem není dána totožnost jednání, ani následku.

20. Pokud jde o kolizi svobody projevu a ochrany osobnosti, vyšel soud z testu načrtnutého Ústavním soudem (II. ÚS 2051/14). V této věci se jedná o nový výrok, pronesený žalovaným pro internetový deník, při rozhovoru, v němž se dotýkal řady témat z oblasti veřejného života a politiky, a s určitou veřejnou autoritou, kdy v minulosti zastával 10 let funkci prezidenta republiky, a před tím ještě 4 roky funkci premiéra. Zcela jistě tedy nelze vycházet jen z toho, že by daný výrok pronášel jako běžný občan.

21. Stejně tak žalobce požíval určitého veřejného postavení, když se samotný výrok dotýkal jeho činnosti na Úřadu vlády a také v souvislosti s děním v kauze Olovo, jež se dotýkala vládní strany ČSSD; ostatně žalobce sám k povaze a rozsahu nemajetkové újmy uvedl, že se jej výrok dotýká nejen osobně, nýbrž i v profesní a pracovní oblasti, jako váženého žurnalisty, novináře, v minulosti člena rady ČT, apod. Lze tedy hodnotit, že oba aktéři daného výroku sehráli role osob veřejně známých, hodnocených, a svým způsobem vyhledávaných pro další mediální zájem. Žalovaný jistě počítal s tím, že bude jeho názor (či výrok) vztahován k ovlivňování veřejného mínění.

22. Žalovaný předmětný výrok pronesl v době, kdy byly známé výsledky soudního řízení před okresním, krajským i dovolacím soudem. Dokonce to bylo i poté, co již odeslal žalobci omluvu za výrok z [datum] (omluva je datována [datum]).

23. Přestože žalovaný věděl, jak soudy hodnotily povahu výroku, zopakoval jeho nepravdivou část opětovně, aniž by ovšem rozlišil své vlastní mínění či přesvědčení od vyznění závěru výroku, tedy vlastně znovu nepravdivě zopakoval, že žalobce „vyhodil“.

24. Za popsaných souvislostí nebylo možné dospět k závěru, že by měl být prostor politické svobody ovlivňovat veřejné mínění, příp. podávat vlastní komentáře k veřejně sledovaným otázkám, chráněn. Žalovaný uvedl opakovaně zjevnou nepravdu, ačkoli se tři soudní instance shodly, že jeho předchozí výrok z [datum] neměl pravdivé jádro. Rozdíl mezi tím být „vyhozen“ a tím, se na odchodu dohodnout, představuje natolik odlišné průběhy jednání o skončení pracovního poměru, že je nelze vtěsnat pod pouhé hodnotící výroky. Ukončování pracovních vztahů má své výstupy, a pokud chtěl žalovaný vyjádřit, že nějakým způsobem ovlivnil zánik pracovního vztahu žalobce, měl po skončení předchozí soudní věci volit jiné vyjádření, chtěl-li jeho součástí učinit své vlastní hodnocení. Tím, že výrok znovu prakticky zopakoval, znovu bez právního důvodu zasáhl do cti a pověsti žalobce. [adresa] projevu není bezbřehá, naopak vyžaduje od schopného politického aktéra rozlišování mezi fakty a hodnocením.

25. Jestliže žalovaný zpochybňoval příčinné spojení mezi výrokem z [datum] a tvrzenou újmou žalobce, přidržel se soud shora popsaného výkladu, že nepravdivé výroky zpravidla vždy zasahují do osobnosti dotčené osoby, a také toho, že bylo příčinné spojení obdobně posouzeno v předchozím řízení. Žalovaný svým výrokem přirozeně nemohl způsobit žalobci újmu do doby minulé, nicméně okamžitě po zveřejnění výroku ji způsobil žalobci přímo tím, že se stal znovu pasivním účastníkem nepravdy.

26. Jestliže žalobce v předchozím řízení žádal toliko osobní omluvu dopisem, není tím dáno, že nemohl žádat více, a tím spíše není dáno, že by omluvy osobní a na internetovém médiu postačovaly k slušnému a dostatečnému vyvážení nemajetkové újmy, kterou vytrpěl opětovným a úmyslně proneseným výrokem.

27. Soud dospěl k závěru, že je nezbytné alespoň zčásti vyhovět žalobnímu požadavku na peněžité zadostiučinění, což by s sebou mělo přinést i určitý sankční a zároveň preventivní účinek, aby se namítané jednání již napotřetí neopakovalo. Jestliže se žalovaný za předchozí výrok omluvil, zjevně neměla omluva ten účinek, že by postačila k zamezení opakování obdobného výroku.

28. Žalobce užil k vymezení peněžitého zadostiučinění částku, která je sice velmi nadsazená úvaze soudu, nicméně je třeba přihlédnout k zákonné náležitosti žaloby, že určitou částku obsahovat musí, aby byla určitá a projednatelná. Pokud jde o žalobcovo srovnání se sporem [jméno FO], v němž získala zadostiučinění [Anonymizováno], zakládal se na zcela odlišné situaci, kdy tvrzení o jejím milostném poměru v době umírání [jméno FO] zásadně převyšuje újmu zdejšího žalobce. Soud také dospěl k závěru, že přiznávají-li se peněžitá zadostiučinění v řádech set tisíc Kč osobám, jež byly neoprávněně trestně stíhány, nebo snad i vězněny, případně osobám, jež se staly obětí dopravních nehod, nebo tr. činnosti, měla by újma žalobce nalézat odraz v částce desítek tisíc Kč, blízké spíše částkám, které jsou užívány pro postihování, pokutování za závadné jednání, jak jsou jinak známé z veřejného práva. Takovému srovnání pak podle hodnocení zdejšího soudu odpovídá částka [částka].

29. Soud tedy vyhověl žalobě ve většině požadavků žalobce; toliko zamítl požadavek na peněžité zadostiučinění jdoucí nad úvahou stanovenou částku 50 tis. Kč.

30. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně úspěšnému žalobci přiznal poměrnou náhradu nákladů. Převážný úspěch žalobce shledal soud porovnáním mezi tím, čeho se domáhal, a tím, co soud přiznal ve výroku rozsudku. Jednotlivé nároky z ochrany osobnosti nelze exaktně vyčíslovat, zejména nároky na omluvu osobní a na omluvu veřejnou nelze zpeněžit, či převést na jiného; mají čistě nemajetkovou povahu, přičemž nelze tvrdit, že by byly méně hodnotné, než nárok na peněžité zadostiučinění. Naopak řádná omluva může žalobci napomoci ve vnějším světě, jak o tom vypovídal, ve vztazích s třetími osobami, při publikační činnosti, na sociálních sítích apod. Soud tedy při hodnocení úspěchu a neúspěchu přihlédl ke skutečnosti, že rozdíl mezi požadovanou peněžitou satisfakcí milion a [Anonymizováno] vyžaduje něco trochu jiného, než při běžných majetkových sporech. Žalobce jednak neznal předběžný náhled soudu, a pokud by zažaloval zadostiučinění nižší, mohl by se později setkat s úvahou soudu, že mohl požadovat i zadostiučinění vyšší; tedy výše zadostiučinění je do značné míry vázána na úvahu soudu. Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že se běžně částka milionu Kč užívá k zahajování obdobných sporů. Soud tedy vyvažování úspěchu a neúspěchu shledal spíše v poměru uplatněných nároků, kdy lze s jistou dávkou zjednodušení uzavřít, že byl žalobce úspěšný ze dvou třetin, tedy s nároky nepeněžitými, a spíše z jedné třetiny neúspěšný s nárokem vyjádřeným v penězích, byť zajisté i peněžité zadostiučinění čerpá svůj základ v nemajetkové hodnotě (má jen zmírňovat nastalou újmu; vyvažovat).

31. Pro výpočet náhrady aplikoval soud, obdobně jako v předchozí věci účastníků, ustanovení §§ 7 a 9/4 a) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, kdy žalobci přiznal náklady za právní zastoupení advokátem, jenž věc převzal, sepsal předžalobní výzvu, sepsal žalobu, sepsal repliku k vyjádření žalovaného, a účastnil se jednání s délkou dvě a čtvrt hodiny; tedy vykonal šest úkonů právní služby, za něž náleží odměna 6 x [částka], a paušální náhrada hotových výdajů 6 x [částka] podle § 13 téže vyhlášky. Dále soud přiznal cestovné za cestu zástupce ze sídla kanceláře k soudu a zpět, tj. 2 x 62 km podle seznam.cz, s dobou cesty 2 x 45 min, přičemž zástupce řádně doložil spotřebu auta 8,6 l/100km benzinu, tedy s přihlédnutím k vyhlášce č. 398/2023, a k ceně tam určené [částka]/litr benzinu a 5,6 Kč/km za opotřebení vozidla, činí cestovné [částka]. Dále soud přiznal náhradu promeškaného času na cestě 2 x [částka] podle § 14 advokátního tarifu; a také náhradu daně z přidané hodnoty 21% (0,21 x (6x3100 + 6x300 + 1102 + 400)) = [částka]; a také náhradu zaplaceného soudního poplatku [částka]. Součtem náhrada obnáší [částka] [částka].

32. Lhůty k plnění určil soud v řádech dnů podle § 160 o.s.ř., kdy u nároků vyšel z žalobního návrhu, aniž by shledal potřebu lhůty nastavovat jiným způsobem, a pokud jde o náhradu nákladů určil lhůtu obecnou třídenní.

33. Co se týče námitky žalovaného, že by neměl být nárok na veřejnou omluvu konstruován bez účasti média navrženým způsobem, protože nemusí být vykonatelný, dospěl soud k závěru, že nelze takové obavy přijímat, jednak z důvodu, že médium, jako jednu ze svých činností provozuje inzerci, jednak z důvodu, že rozsudky toho typu běžně vykonatelné jsou, neboť jasně určují osobu povinnou, osobu oprávněnou, obsah a předmět povinnosti, jakož i dobu plnění (§ 261a odst. 1 o.s.ř.). Bude tedy na žalovaném, aby u Parlamentních listů na svůj náklad poptal zveřejnění omluvy podle výroku II.