8 C 233/2025 - 93

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 155 795 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 99 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 99 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 16 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 115 597 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 597 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 40 198,40 Kč, úroku ve výši 61,12 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 923,04 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 323 136 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 122,3 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 155 795 Kč s příslušenstvím. Konkrétně požadovala uhrazení částky ve výši 115 597 Kč (z toho jistina úvěru 100 000 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 199,01 Kč, 998 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 115 597 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 40 198,40 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru 114 199,01 Kč od [datum] do dne vyhotovení žaloby), úroku ve výši 61,12 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 923,04 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 323 136 Kč. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla 100 000 Kč. Tuto měl žalovaný splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 610 Kč, přičemž v každé splátce byla zahrnuta i úhrada úroku ve výši 61,12 % p.a. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím tzv. produktu Razdva půjčka, tedy výlučně elektronicky. Žalovaný nejprve požádal o úvěr a poskytl žalobkyni požadované doklady, včetně občanského průkazu, výpisů z bankovního účtu a údajů o příjmech. Po ověření jeho totožnosti, e-mailové adresy a telefonního čísla mu byla na e-mail a do klientské zóny zaslána smluvní dokumentace. Následně žalobkyně vygenerovala jedinečný podpisový kód, který žalovaný obdržel jako variabilní symbol při ověřovací platbě 1 Kč ze svého účtu. Po zadání tohoto kódu a vyplnění jména a příjmení byla smlouva považována za uzavřenou. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Posouzení bylo provedeno na základě výpisů z bankovního účtu, registrů NRKI a SOLUS, interního scoringu a dalších informací získaných od žalovaného. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., s pravidelným měsíčním příjmem kolem 32 000 Kč, a že má dostatečné volné zdroje ke splácení. Dále bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti byl platný a jeho zaměstnavatel nebyl v insolvenčním rejstříku. Žalovaný úvěr čerpal, ale následně uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 000 Kč. Poté se dostal do prodlení. V důsledku prodlení delšího než 65 dní došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh navzdory předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalobkyně, jakožto poskytovatelka nebankovních spotřebních úvěrů, jednala se žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru. V rámci jednání vygenerovala Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota]. Dle tohoto návrhu smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že následně měl žalovaný zaplatit žalobkyni celkem 269 280 Kč. Úvěr měl být sjednán na 48 měsíců s měsíční splátkou po 5 610 Kč počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 61,12 % ročně. RPSN odpovídalo 81,51 %. Bod 2.

2. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, tj. maximálně 323 040 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1., povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.

5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Smlouva byla podepsána žalobkyní. Na místě podpisu žalovaného je uveden „jedinečný kód [Anonymizováno]“ s uvedením dne a času ([datum], 15:26:26). Se smlouvou byl vygenerován také nepodepsaný předsmluvní formulář. /viz úplný výpis ČNB na č. l. 8, předsmluvní formulář č. l. 9-11, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 12-15 spisu/. Žalobkyně rovněž vytvořila informace o pojištění vkladů /viz informační přehled o systému pojištění na č. l. 23-24 spisu/. Sjednávání smluv o úvěru mělo u žalobkyně obecně probíhat prostřednictvím webu www.razdvapujcka.cz a klientské zóny. Při žádosti o úvěr mělo prostřednictvím webu dojít postupně o ověření e-mailu, telefonu a bankovního účtu klienta, stejně jako k pořízení občanského průkazu klienta. Bankovní účet měl být ověřen za využití platby ve výši 1 Kč /viz informace pro klienta na č. l. 25 spisu/. Žalobkyně pořídila kopii OP žalovaného a popsaným způsobem přistoupila také k jednání se žalovaným. Dne [datum] zaslala na telefonní číslo [tel. číslo]ověřovací SMS, přičemž tento kód byl do formuláře téhož dne zadán. Téhož dne zaslala na e-mail [e-mail] ověřovací e-mail /viz kopie OP na č. l. 17-18, důkaz o zadání kódu na č. l. 80, ověřovací e-mail na č. l. 82 spisu/. Žalobkyně dále shromáždila informace o žalovaném, konkrétně si vyžádala jeho výpis z účtu za období od [datum] do [datum]. V uvedeném období debetní obrat stabilně převyšoval obral kreditní, přičemž zůstatek na účtu se takřka po celou dobu pohyboval v záporných číslech. Mzda žalovaného se pohybovala od cca 32 000 Kč do 38 500 Kč. V uvedeném období pak žalovaný čerpal značné množství drobných úvěrů ve výši od 1 000 Kč do 30 000 Kč. Konkrétně se jednalo o částky dne [datum] o 8 000 Kč, dne [datum] o 7 000 Kč, dne [datum] o 12 100 Kč, dne [datum] o 12 500 Kč, dne [datum] o 400 Kč, [datum] o 20 000 Kč, dne [datum] o 10 000 Kč, dne [datum] o 5 000 Kč, dne [datum] o 4 000 Kč, dne [datum] o 30 000 Kč, dne [datum] o 10 000 Kč, dne [datum] o 12 500 Kč, dne [datum] o 5 000 Kč, dne [datum] o 2 500 Kč, dne [datum] o 1 000 Kč, dne [datum] o 1 000 Kč, dne [datum] o 14 000 Kč, dne [datum] o 11 000 Kč a 10 000 Kč, dne [datum] o 5 000 Kč, dne [datum] o 1 762,07 Kč, dne [datum] o 11 500 Kč, dne [datum] o 10 000 Kč, dne [datum] o 20 000 Kč, dne 11. 3 2024 o 14 000 Kč a 10 000 Kč, dne [datum] o 14 000 Kč, dne [datum] o dvakrát 20 000 Kč, dne [datum] o 2 200,80 Kč, dne [datum] o 25 000 Kč, dne [datum] o 10 000 Kč a dne [datum] o 10 000 Kč. Celkem se tedy jednalo o 349 462,87 Kč /viz výpis z běžného účtu na č. l. 26-42 spisu/. Žalobkyně žalovaného prověřila v registrech SOLUS a NRKI. V registru byl žalovaný prověřen s negativním výsledkem. V NRKI je uvedena v kolonce finanční instituce s žádostí uveden počet 5. Dále je uvedeno, že žalovaný neměl dluhy po splatnosti. Součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele činil 1 006 796 Kč. Součet celkové úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet pak činil 122 500 Kč /viz výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 20, výpis z nebankovního registru na č. l. 21 spisu/. Dne [datum] žalobkyně zaslala na adresu [e-mail] e-mail, ve kterém poděkovala za zájem o uzavření smlouvy. Přílohu e-mailu tvořily soubory ve formátu ,,pdf“ označené jako předsmluvní formulář a smluvní formulář. Soubory s obdobným názvem pak žalobkyně vložila do klientské zóny evidované na žalovaného. Tentýž den do klientské zóny vložila také duplicitní verzi smluvního formuláře a oznámení o schválení úvěru /viz důkaz o umístění dokumentů na č. l. 19, e-mailová zpráva na č. l. 81 spisu/. Téhož dne žalobkyně na účet žalovaného vyplatila částku ve výši 100 000 Kč /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 84, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 22, karta klienta na č. l. 43, sdělení [právnická osoba]. na č. l. 58 spisu/. Žalovaného pak informovala o vyplacení úvěru oznámením zaslaným společně se splátkovým kalendářem /viz oznámení o schválení úvěru na č. l. 16, splátkový kalendář na č. l. 16 p.v., text sms zprávy na č. l. 83 spisu/. Žalovaný následně žalobkyni uhradil pouze 1 000 Kč dne [datum] /viz karta klienta na č. l. 43 spisu/. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky, přičemž jej informovala také o zesplatnění úvěru. Naposledy žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne [datum]. Předžalobní výzva byla žalovanému poprvé doručována dne [datum] /viz výzva k zaplacení na č. l. 44, výzva k zaplacení na č. l. 45, oznámení na č. l. 46, předžalobní výzva na č. l. 47, podací arch na č. l. 48, čestné prohlášení na č. l. 77, výpis ke sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 85 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec výše uvedené částky 1 000 Kč uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru na částku 100 000 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, s jakým obsahem měla být tato smlouva sjednána. Smlouva totiž obsahuje pouze kód ve formě prostého textu, který nevyjadřuje spojení vůle žalovaného s konkrétním zněním dokumentu. Předtím, než žalobkyně vyplatila částku 100 000 Kč na účet žalovaného, měla informace, že žalovaný má větší množství půjček ve výši téměř 350 000 Kč, přičemž jeho zůstatek na účtu se dlouhodobě pohybuje v záporných číslech a debetní obrat navzdory půjčkám převyšuje obrat kreditní. Žalovaný na dluh s výjimkou splátky ve výši 1 000 Kč ničeho neuhradil.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu odpovídající předloženému návrhu smlouvy. Předně je nutno zdůraznit, že žalobkyně soudu žádnou odpovídající smlouvu nepředložila, když předložila toliko návrh smlouvy. Pokud pak tento návrh měl představovat smlouvu samotnou, musí soud konstatovat, že na základě předloženého návrhu ani dalších předložených listin nelze učinit závěr, že by k uzavření smlouvy došlo. Na smlouvě absentuje jakékoliv relevantní zachycení projevu vůle žalovaného, který by vůli žalovaného s tímto konkrétním zněním smlouvy spojil. Co se týče ověření vůle žalovaného prostřednictvím „jedinečného kódu“ pak je třeba uvést, že tento jedinečný kód byl do smlouvy zapsán formou prostého textu, stejně jako datum a čas tvrzeného uzavření smlouvy, a v žádném případě tak nepředstavuje elektronický podpis garantující neměnnost podepsaného dokumentu. Stejně tak platí, že byť žalobkyně doložila, že žalovanému na e-mail zaslala předsmluvní a smluvní formulář, není z prostého názvu souboru v příloze e-mailu zřejmé, jakého znění tyto formuláře byly. Platba ve výši 1 Kč, kterou žalobkyně avizovala ověření bankovního účtu a přístupu do klientské zóny, doložena nebyla. Nutno přitom dodat, že i pokud by se tak stalo, na závěru o nedostatečnosti „podpisu“ formou číselného kódu doplněného na dokument formou prostého textu, by to nemohlo ničeho změnit. Žalobkyně tedy disponovala údaji o žalovaném, které zanesla do návrhu smlouvy, s ohledem na způsob uzavření však nemohlo být postaveno na jisto, jednak to, že žalovaný disponoval předloženým návrhem smlouvy, a v konečném důsledku ani to, že to byl žalovaný, kdo žalobkyni poskytl údaje o své osobě. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru odpovídající znění tvrzenému žalobkyní.

18. Soud dále považuje za vhodné uvést, že i pokud by dospěl k závěru, že smlouva byla z hlediska projevu vůle žalovaného být takovou smlouvou vázán řádně uzavřena, musel by konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti před poskytnutím úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého bylo zřejmé, že výdaje žalovaného značně přesahují jeho příjmy, přičemž tuto situaci žalovaný opakovaně řešil sjednáváním půjček, které za poměrně krátké období dosáhly výše téměř 350 000 Kč. Ani tyto půjčky však nepostačovaly k tomu, aby jeho kreditní obrat na účtu převýšil obrat debetní. Tato situace přitom úzce předcházela tvrzenému uzavření sjednané smlouvy o úvěru. Pokud by žalobkyně postupovala s dostatečnou obezřetností, muselo jí být zřejmé, že žalovaný je na hranici, či spíše za hranicí svých finančních možností, jeho pravidelné příjmy ve výši cca 37 000 Kč nepostačují na krytí jeho výdajů z vlastního výdělku, a nemá tak prostor k tomu, aby z pravidelných příjmů hradil případné splátky úvěru, tedy není úvěruschopný. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr je pak v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. I pokud by tedy soud konstatoval, že smlouva uzavřena byla, nebyla by uzavřena platně. Naopak by se ve smyslu posledně uvedeného ustanovení jednalo o smlouvu absolutně neplatnou.

19. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel 100 000 Kč, přičemž jí uhradil celkem 1 000 Kč. Stále je tak povinen vrátit žalobkyni rozdíl těchto částek, tedy 99 000 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Co se týká splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, pak tato nastala uplynutím bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Sama žalobkyně vyzývala k okamžité úhradě, kdy lze však za přiměřenou lhůtu k úhradě považovat lhůtu tří dnů, tj. v tomto případě do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh v této lhůtě neuhradil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny od [datum] do zaplacení, a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky ve výši 16 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 115 597 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 597 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 40 198,40 Kč, úroku ve výši 61,12 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 923,04 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 323 136 Kč) soud nárok žalobkyně zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 122,3 Kč, přičemž tato částka představuje 13,6 % z jejich celkové výše 37 663,8 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 790 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 155 795 Kč sestávající z částky 7 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé - podání žaloby, účast při jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 319,1 Kč za 71,6 ujetých km (z místa sídla právní zástupkyně žalobkyně k OS Mělník a zpět) v částce 569,1 Kč (35,80 Kč za litr benzínu dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a dle § 14a a. t. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 184,7 Kč (z částky 24 689,1 Kč). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

22. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu (včetně tzv. režijního paušálu) za vyjádření ze dne [datum], jelikož se jednalo o vyjádření žalobkyně k doplnění tvrzení a označení důkazů, která mohla (a měla) být již obsahem samotné žaloby.

Poučení