8 C 24/2024 - 70

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o náhradu újmy ve výši 90 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka], zamítá

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím. Nemajetková újma byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného nejprve u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], následně u státního tajemníka v [právnická osoba] pod č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], náměstka ministra vnitra pro státní službu pod č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] a ke dni podání žaloby stále vedeného u Nejvyššího správního soudu České republiky pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky [částka], představující náklady, které žalobci nebyly proplaceny v souvislosti výkonem služby při vytváření protikorupčního prostředí. Dle žalobce posuzované řízení trvá nepřiměřeně dlouho. Od prvotního uplatnění nároku žalobce před Obvodním soudem pro [adresa] žalobou ze dne [datum] uplynuly již čtyři roky a řízení doposud neskončilo. K průtahům v posuzovaném řízení docházelo ve všech jeho částech, tedy před všemi orgány, které je vedly. Konkrétně žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zatíženo průtahy již v jeho prvotní části vedené před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy od podání žaloby dne [datum] uplynulo téměř 7 měsíců než soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] řízení zastavil a současně rozhodl o postoupení věci státnímu tajemníkovi [právnická osoba] (dále jen „služební orgán“) s odůvodněním, že jde o věc služebního poměru, a ve věci je tak příslušný daný služební orgán. Spisový materiál byl služebnímu orgánu postoupen dne [datum]. K průtahům dále docházelo i části řízení vedené před služebním orgánem, když služební orgán o nároku žalobce rozhodl až zamítavým rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], tedy po uplynutí zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Zákonnou lhůtu následně nedodržel ani nadřízený služební orgán, náměstek ministra vnitra pro státní službu, při rozhodování o odvolání žalobce, když odvolání žalobce podané dne [datum], zamítl a dále potvrdil napadené rozhodnutí až svým rozhodnutím ze dne [datum], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. Podstatnými průtahy bylo posuzované řízení zatíženo i navazující části, kdy žalobce napadl rozhodnutí nadřízeného služebního orgánu žalobou u Městského soudu v [Anonymizováno]. Žalobu žalobce podal dne [datum]. Městský soud v [Anonymizováno] o žalobě žalobce rozhodl, až rozsudkem ze dne [datum] č. j [spisová značka], tedy až po 19 měsících od podání žaloby. Ke dni podání této žaloby posuzované řízení stále probíhá před Nejvyšším správním soudem České republiky, neboť žalobce napadl shora uvedený rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] kasační stížností dne [datum], o které nebylo doposud rozhodnuto. Posuzované řízení tedy ke dni podání žaloby probíhá již déle jak čtyři roky, ačkoliv se dle žalobce nejedná o procesně, skutkově a ani právně složitou věc. K významu posuzovaného řízení žalobce uvedl, že pro něj má zvýšený význam, neboť se jedná o spor ze služebního poměru. Žalobce vynaložil vlastní finanční prostředky v souvislosti s výkonem služby a žádá jejich proplacení. Dle žalobce je namístě se v projednávané věci zaobírat i tím, že postup Ministerstva [Anonymizováno] byl odvetným opatřením proti žalobci jakožto oznamovateli protiprávního jednání na základě přímo aplikovatelné směrnice [právnická osoba] ochraně whistleblowerů (Směrnice [Anonymizováno] parlamentu a Rady ([Anonymizováno]) [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum] o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie). Žalobce dále poukázal na to, že podal trestní oznámení na zneužití prostředků [Anonymizováno] v roce 2018, kdy na Ministerstvu vnitra pracoval. Pokud jede o výši náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, žalobce uvedl, že sjednocujícím stanoviskem občanského a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] stanovená částka [částka], resp. rozmezí částek 15 000 – [částka] neodráží v mezidobí zaznamenaný ekonomický vývoj (zejména vývoj inflace a výše průměrné mzdy), a proto základní částku přiměřeně navýšil. Jako adekvátní se mu proto jeví základní částka ve výši [částka] za jeden rok řízení. Požaduje tedy 10 000 za první dva roky řízení a dále za každý rok po [částka]. Tuto základní částku žalobce následně navýšil o 50%. Nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobce uplatnil u žalované dne [datum]. Dne [datum] obdržel žalobce stanovisko ministra vnitra, ve kterém bylo konstatováno, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu orgánu státu spočívajícímu v mírném nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí služebními orgány a v nečinnosti Městského soudu v [Anonymizováno]. Za uvedený nesprávný úřední postup se dále žalovaná ve vydaném stanovisku žalobci omluvila. Žalobce nemá za to, že mu tím způsobená nemajetková újma byla odčiněna.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že délka posuzovaného řízení činila ke dni podání žaloby čtyři roky a pět dnů a dále rekapitulovala jeho dosavadní průběh. Žalovaná zdůraznila, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno před větším množstvím státních orgánů, a to u Obvodního soudu pro [adresa], dále ve dvou stupních řízení ve věcech služebního poměru a u Městského soudu v [Anonymizováno]. Ke dni podání žaloby je v posuzovaném řízení rozhodováno u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v [Anonymizováno]. Zvýšenou míru složitosti vykazovala věc ve správním řízení. Žalobkyně dále poukázala na nejednotnou rozhodovací praxi obecných soudů ohledně příslušnosti obecných soudů ve věcech náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s výkonem služebního poměru. Uvedená nejednotná rozhodovací praxe vyvolávala značnou právní nejistotou v otázce pravomoci jednotlivých státních orgánů. Stran chování žalobce v posuzovaném řízení, žalovaná uvedla, že žalovaný zcela úmyslně vyvolává s žalovanou soudní spory, které záměrně prodlužuje, aby se následně domáhal náhrady nemajetkové újmy. Žalovaná příkladem vyčetla vyšší počet v minulosti žalobcem vedených soudních sporů a jejich nepříznivý výsledek pro žalobce. Jediný soudní spor, ve kterém byl žalovaný doposud zčásti úspěšný, byl soudní spor vedený u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se domáhal náhrady škody z důvodu nepřiměřené délky řízení. Dle žalované, je třeba hodnotit význam řízení pro žalobce jako nepatrný. V soudních řízeních jsou jeho žaloby zamítány jako nedůvodné. Pokud bylo takto rozhodnuto o žalobách žalobce, v mnoha případech je zcela zřejmé, že žalobce soudní spory vyvolává záměrně za účelem získání finančního prospěchu cestou účelově vyvolaných sporů pro nepřiměřenou délku řízení. Dle žalované lze v projednávané věci shledat okolnosti, které vznik nemajetkové újmy žalobce z důvodu nepřiměřené délky řízení minimálně podstatně omezují. Způsobilým prostředkem odčinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení je i omluva. V určitých případech postačí i samotné konstatování porušení práva, například pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastím chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro žalovaného nepatrný, a lze proto dospět k závěru, že délka řízení nemohla nijak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce. Nahrazení nemajetkové újmy v penězích plní podpůrnou funkci, a je uplatnitelné až tehdy, ukáže-li se nepeněžité nahrazení nemajetkové újmy jako nepostačující nebo neúčinné. Žalobkyně má za to, že nemajetková újma způsobená žalovanému nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení byla již dostatečným způsobem odčiněna, když žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu orgánů spočívajícímu v mírném nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí služebními orgány a v nečinnosti Městského soudu v Praze a dále se za uvedený nesprávný úřední postup žalobci omluvila.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující. Žalobce svůj nárok uplatnil u Ministerstva [Anonymizováno] dne [datum]. Dne [datum] navrhovatel obdržel stanovisko ministerstva vnitra, které uvádí: „V posuzovaném případě trvala celková doba řízení ode dne [datum] ke dni podání žádosti [datum] tedy 3 roky, 6 měsíců a 10 dní.“ Ministerstvo dospělo k závěru, že délka předmětného řízení je nepřiměřená a ve svém stanovisku konstatuje, že „v řízení vedeném podle zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o úhradu nákladů ve výši [částka], v souvislosti s výkonem služby ve služebním poměru při vytváření protikorupčního prostředí, včetně navazujícího soudního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu orgánů státu spočívajícímu v mírném nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí služebními orgány a v nečinnosti Městského soudu v [Anonymizováno], kdy proti rozsudku Městského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] je v současné době podána kasační stížnost.“ Za tento nesprávný úřední postup ministerstvo poskytlo žalobci omluvu. Náhradu nemajetkové újmy v penězích poskytnout odmítlo.

4. Z důkazů dále soud zjistil, že žalobce se žalobou ze dne [datum] podanou u Obvodního soudu pro [adresa] domáhal náhrady částky [částka], které představují neproplacené náklady v souvislosti s výkonem služby při vytváření protikorupčního prostředí. Obvodní soud pro [adresa] řízení o žalobě sp. zn. [spisová značka] zastavil usnesením ze dne [datum] s tím, že jde o věc služebního poměru. Spisový materiál vedený u jmenovaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl státnímu tajemníkovi v Ministerstvu [Anonymizováno] jako příslušnému služebnímu orgánu postoupen Obvodním soudem pro [adresa] dne [datum]. Písemností ze dne [datum], č. j.: [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], oznámil státní tajemník v Ministerstvu [Anonymizováno] žalobci zahájení řízení podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2014 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Předmětná písemnost byla žalobci doručena dne [datum], tímto dnem bylo zahájeno předmětné správní řízení. Písemností ze dne [datum] byl žalobce vyzván k uplatnění práva zakotveného v § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladovým materiálům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Žalobce využil svých procesních práv a k danému řízení se obsáhle podáním ze dne [datum] vyjádřil. Služební orgán následně na základě § 10 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“) rozhodl, že žalobci částka [částka] s příslušenstvím nenáleží, a to rozhodnutím č. j.: [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum]. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. O uvedeném odvolání rozhodoval náměstek ministra vnitra pro státní službu, který rozhodnutím č. j.: [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum] odvolání zamítl a rozhodnutí státního tajemníka potvrdil. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne [datum] žalobu k Městskému soudu v [Anonymizováno], ve které navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, které považuje za nezákonné. Rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byla žaloba zamítnuta. Proti zamítavému rozsudku podal žalobce dne [datum] kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“). Stížnost sp. zn. [spisová značka] byla [datum] rozsudkem zamítnuta.

5. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu se mimo jiné uvádí, že (bod 29,30) v řízení o kasační stížnosti žalobce uplatnil velmi košatou argumentaci (kasační stížnost 28 stran, její doplnění v replice a triplice 18 stran) týkající se nejrozmanitějších křivd, kterých se služební orgány měly vůči stěžovateli v posledních letech dopustit a které se z větší části nijak netýkají merita nyní projednávané věci, popř. které stěžovatel v řízení o žalobě řádně a včas neuplatnil. Podání stěžovatele jsou navíc sepsána poněkud komplikovaným způsobem jako kompilát různých nesourodých okopírovaných textů a citací, často bez jasné a logické struktury. Vzhledem k této relativní rozsáhlosti a nepřehlednosti kasační argumentace je vhodné uvést, že ... Dále (bod 34) že vymezení předmětu sporu bylo zásadně věcí stěžovatele. V žalobě původně podané u Obvodního soudu pro [adresa], jež byla následně postoupena služebnímu orgánu, výslovně uvedl (str. 1 čl. I a str. 2 čl. III), že vyčíslenou částku považuje za „náklady/škody“ vzniklé jeho činností v souvislosti s výkonem jeho služby při vytváření protikorupčního prostředí na Ministerstvu [Anonymizováno] a odhalování potenciální protiprávní činnosti určitých úředníků na tomto ministerstvu. V návaznosti na postoupení žaloby obvodním soudem vymezil shodně předmět řízení i služební orgán (str. 2 a 3 oznámení o zahájení řízení z [datum]). Stěžovatel tedy v žalobě podané obvodnímu soudu vymezil nejen předmět řízení, ale rovněž skutkový a právní rámec, v němž se při posuzování jím uplatněného nároku následně pohybovaly jak služební orgány, tak poté v kontextu uplatněných žalobních bodů i městský soud….Z uvedeného důvodu je zcela mimoběžná (míjící se s předmětem nyní projednávané věci) veškerá kasační argumentace stěžovatele týkající se toho, že předmětem řízení měla být otázka neučiněného pokynu účtárně, nikoli otázka správních rozhodnutí. Dále soud konstatoval (36), že Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem obvodního soudu, služebních orgánů i městského soudu, že stěžovatelem uplatněný nárok na náhradu škody, či přesněji újmy, a to jak majetkové (škody) tak i nemajetkové (bod [2] výše), je ve smyslu § 10 odst. 2 zákona o státní službě „věcí služebního poměru“. Pokud se totiž státní zaměstnanec domáhá po služebním úřadu náhrady nákladů, případně újmy, jež mu dle jeho tvrzení měla vzniknout při výkonu služby, je nemyslitelné, aby nešlo o věc služebního poměru, tedy jediného právem konstruovaného vztahu mezi takovým státním zaměstnancem a služebním úřadem, u něhož byl k výkonu služby zařazen. Rozhodování o této věci je proto v pravomoci služebních orgánů. O nároku se vede správní řízení. Podle bodu (41) z výše uvedeného podle Nejvyššího správního soudu plyne, že stěžovatelem uplatněný nárok, o němž v nyní projednávané věci rozhodly služební orgány, a jejich rozhodnutí následně přezkoumal městský soud, není škodou ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu. Proto, z tohoto titulu, není dána pravomoc civilních soudů. Podle bodu (53) pokud pak stěžovatel nyní klade silný důraz na to, že jednal na základě své povinnosti plynoucí z trestního zákoníku, tedy obecně závazného předpisu, pak jen dokládá skutečnost, že nešlo o aktivitu v rámci výkonu jeho služby, resp. při plnění jeho služebních úkolů, neboť jak sám tvrdí, obecná oznamovací povinnost stíhá každého, nezávisle na tom, zda je ve služebním poměru. Podle bodu (56) Předmětem projednávané věci nebyla problematika ochrany oznamovatelů protiprávního jednání. Pro nyní projednávanou věc bylo rozhodné, zda byly splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti služebního úřadu za škodu způsobenou stěžovateli jako státnímu zaměstnanci. A podle bodu (61) stěžovatel dále namítl, že jelikož vše činil v (pracovní) době výkonu služby, jsou zcestné úvahy o tom, že nešlo o výkon služby. Městský soud však svůj závěr, že nešlo o výkon služby, resp. o plnění služebních úkolů, v bodech 39 až 45 napadeného rozsudku neodůvodnil tím, že stěžovatel jednal mimo dobu výkonu služby, nýbrž tím, že v tomto případě nešlo o výkon služby, tj. povinností, které by stěžovateli vyplývaly z jeho služebního poměru, výkonu zastávaného služebního místa či příkazu nebo pokynu jeho představeného (nález ÚS Pl. ÚS 1/19, bod 35, který se sice týká služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru, nicméně uvedený výklad toho, co lze považovat za výkon služby je plně přenositelný i na státního zaměstnance ve služebním poměru). Námitka se proto míjí s rozhodovacími důvody napadeného rozsudku, a je proto nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Věc byla postoupena k vyřízení služebnímu orgánu Ministerstva [Anonymizováno] dne [datum]. Služební orgán následně rozhodnutím č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum] rozhodl tak, že navrhovateli částka [částka] plus příslušenství nenáleží. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolání a dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] náměstka ministra vnitra pro státní službu, který odvolání zamítl a rozhodnutí státního tajemníka potvrdil. Žalobce podal dne [datum] žalobu k Městskému soudu, kde navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. Pod sp. zn. [spisová značka] Městský soud rozsudkem ze dne [datum] žalobu zamítnul. Rozsudek byl navrhovateli doručen až dne [datum], více jak 19 měsíců po podání žaloby. Žalobce podal proti rozsudku MS v [Anonymizováno] dne [datum] kasační stížnost. Stížnost a byla [datum] ve věci č.j. [spisová značka] rozsudkem zamítnuta. Celková doba řízení tak činila 4 roky a 4 měsíce.

7. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně: Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen OdpŠk) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten,jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

9. Podle § 14 Odpšk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (odst. 2). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

10. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

11. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na náhradu tvrzené újmy z nesprávného úředního postupu (§ 13 odst. 2 OdpŠk), neboť byl účastníkem shora uvedeného správního řízení o vyplacení náhrady nákladů spojených s vytvářením protikorupčního prostředí. Svůj nárok uplatnil u žalované (orgánem ve smyslu § 6 odst. 1 OdpŠk), přičemž z vyjádření žalované je zřejmé, že nárok neuspokojí formou zadostiučinění v penězích. Podmínku dle § 15 odst. 2 OdpŠk má proto soud za splněnou.

13. Je třeba znovu předeslat, že dalšími podmínkami odpovědnosti státu ve smyslu OdpŠk, které musí být slněny kumulativně jsou (1) nesprávný úřední postupu či pro nezákonnost zrušené (nezákonné) rozhodnutí, (2) vznik škody či nemajetkové újmy a (3) příčinná souvislost mezi nimi (srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. [spisová značka], ze dne [datum].). Soud se proto zabýval otázkou nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a dospěl k závěru, že toto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Řízení soud posuzoval jako celek od zahájení - podáním žaloby u Obvodního soudu pro [adresa] dne [datum] do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti dne [datum]. Celková délka řízení tak činí 4 roky a 4 měsíce (§31a odst. 3 písm. a) OdpŠk). Z důkazů je dále zřejmé, že v řízení sp.zn, [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] došlo k menšímu průtahu a překročení lhůty 30 dnů, protože rozhodnuto bylo až [datum] (§ 71 odst. 3 s.ř. ve spojení s § 93 odst. 1 s.ř.). Dále v řízení před Městským soudem v Praze došlo k závažnějším průtahům, když po vyjádření žalované ze dne [datum] a žalobce ze dne [datum] bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum], tedy po více jak 1 roce a 3 měsících. Dále soud shledal průtahy i v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem sp.zn. [spisová značka] kdy od podání žaloby [datum] a předložení spisu Městského soudu [datum], se k žalobě vyjádřila žalovaná [datum], na výzvu soudu v replice [datum] žalobce, tuto repliku zasílá soud [datum] žalované, která se vyjadřuje [datum], [datum] je vyjádření zasláno opětovně žalobci, který se vyjadřuje [datum] a jeho vyjádření je opětovně zasíláno [datum] žalované. K rozhodnutí dochází rozsudkem ze dne [datum], tedy více jak 9 měsíců od posledního vyjádření, respektive téměř rok poté, co se k předmětu sporu vyjádřila poprvé žalovaná.

14. Soud proto dospěl k závěru, že ačkoliv řízení bylo zahájeno a z části vedeno před Obvodním soudem pro [adresa], následně před správním orgánem ve dvou stupních a dále před správním soudem ve dvou stupních a bylo tedy procesně složité (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk), bylo současně nepřiměřeně dlouhé, neboť došlo k významným průtahům.

15. Následně soud zvažoval formu zadostiučinění a dospěl k závěru, že vzhledem k rozsahu shora zjištěných průtahů již není postačující zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a je třeba poskytnout je v penězích. Při stanovení výše zadostiučinění se přidržel sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a vyšel z částky [částka] za první dva a každý další rok řízení. Základní částka tak činí [částka] (7 500 x 2 roky, [částka] x 2 roky, 1 250 x 4 měsíce). Tuto základní částku následně soud zvýšil s přihlédnutím k postupu státních orgánů z důvodů výše uvedených delších průtahů (+10 %). Soud dále základní částku snížil (-10%) z důvodu chování žalobce, který k délce řízení přispěl tím, že žalobu podal u Obvodního soudu pro [adresa], tedy u nesprávného orgánu a jak konstatoval Nejvyšší správní soud, jeho podání byla značně obsáhlá a košatá, komplikovaná, jako kompilát různých nesourodých okopírovaných textů a citací, často bez jasné a logické struktury. Soud tedy přihlédnul k náročnosti sporu vzhledem k této relativní rozsáhlosti a nepřehlednosti kasační argumentace. Základní částku dále snížil (-10%) z důvodu shora popsané složitosti řízení po stránce procesní, řízení proběhlo celkem před pěti různými orgány. Celkově tak základní částku snížil o -10% a žalobci přiznal zadostiučinění ve výši [částka]. Význam předmětu řízení pro žalobce soud proto hodnotil pouze jako obvyklý, neboť nešlo o věc trestní, pracovněprávní ani např. o věc péče o nezletilé, jimž bývá judikaturou připisován vyšší význam. Soud neshledal důvody k posouzení věci pro žalobce jako závažné z hlediska předmětu sporu souvisejícího se služebním (obdobně jako pracovním) poměrem, neboť Nejvyšší správní soud sice po procesní stránce posoudil, že věc nespadá do pravomoci civilních soudů, ale nešlo o výkon služby, tj. povinností, které by stěžovateli vyplývaly z jeho služebního poměru, výkonu zastávaného služebního místa či příkazu nebo pokynu jeho představeného. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu předmětem projednávané věci nebyla ani problematika ochrany oznamovatelů protiprávního jednání.

16. O náhradě nákladů soud rozhodnul podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. neboť byla přiznána polovina žalobou uplatňovaného nároku a nelze dospět k závěru, že by některý z účastníků byl ve sporu úspěšný.

Poučení