8 C 249/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro: náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 485 033 Kč takto:

Výrok

I. žaloba, aby žalovaná byl povinna do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 485.033 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala nároku na náhradu škody, jakož i zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným rozhodnutím Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne 9. září 2019, č. j. MHMP 1849153/2019. Uvedla, že dne [datum] nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. října 2010, č. j. 31 C 134/2010-24 a rozsudek Městského soudu ze dne 13. října 2012, č. j. 11 Co 155/2012-78, jimiž bylo po rozvodu manželství mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], [datum narození], soudem zrušeno jejich právo společného nájmu k bytu, jakož i jejich společné členství ve Stavebním bytovém družstvu [obec], [IČO], s tím, že členkou uvedeného bytového družstva a jedinou nájemkyní předmětného bytu a garáže se stala žalobkyně. [jméno] [příjmení] bylo uloženo byt a garáž vyklidit a vyklizené je předat žalobkyni do 1 měsíce od zajištění náhradního bytu. V roce 2013 došlo ke zrušení bytového družstva a žalobkyně získala předmětný byt do výlučného vlastnictví. Dne [datum] podala žalobkyně k Úřadu Městské části [obec a číslo] návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu [jméno] [jméno] na adrese [adresa žalobkyně]. Rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne [datum], sp. zn. OŽO A/3 [číslo] bylo návrhu žalobkyně vyhověno. Proti rozhodnutí se [jméno] [příjmení] dne [datum] odvolal a Magistrát hlavního města Prahy jej svým rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. S-MHMP [číslo], zrušil z důvodu procesní vady, neboť se ukázalo, že prvoinstanční úřad doručoval [jméno] [příjmení] na špatnou adresu. Úřad městské části [obec a číslo] posléze vydal dne 12. června 2019 nové rozhodnutí, č.j. O A/3 [číslo], jímž návrhu vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště [jméno] [jméno] zrušil. Proti rozhodnutí podal [jméno] [příjmení] dne [datum] odvolání. Magistrát hlavního města Prahy dne 9. září 2019 vydal rozhodnutí, č.j. MHMP 1849153/2019, kterým rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] opět zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. Toto rozhodnutí bylo dle žalobkyně nezákonné a na jeho základě uplatňuje svůj nárok na náhradu škody. Magistrát hlavního města Prahy vydal zmíněné nezákonné rozhodnutí jako odvolací správní orgán, podání řádného opravného prostředku tak proti němu nebylo přípustné. Proto se žalobkyně ve snaze nezákonné rozhodnutí napravit v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. obrátila stížností ze dne [datum] na veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv na základě podnětu žalobkyně zahájil šetření postupu Magistrátu hlavního města Prahy a dne [datum] vydal Zprávu o šetření ve věci správního řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, č. j. KVOP-22963/2020. Ve zprávě mimo jiné konstatoval:„ Odvolací správní orgán pochybil jak po stránce procesní, tak věcné. Po stránce procesní pochybil, protože stěžovatelce neumožnil seznámit se s doplněním odvolání, ačkoli ve svém rozhodnutí z doplnění odvolání vycházel. Po stránce věcné pochybil, když zjištěný skutkový stav považoval za nedostatečný k prokázání zániku užívacího práva [jméno] [jméno] k předmětnému bytu a napadené rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne [datum] zrušil a věc vrátil k novému projednání.“ Dle žalobkyně bylo výše zmíněnou zprávou rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. září 2019, č. j. MHMP 1849153/2019 ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu, prohlášeno za nezákonné, zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] a vrácení věci k novému projednání je nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu. Úřad městské části [obec a číslo] poté, co mu byla věc nezákonným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy vrácena zpět, pokračoval v šetření věci, provedl značné množství dalších důkazů, které opětovně (avšak nad rámec dosavadního dokazování již nadbytečně) potvrdilo tvrzení žalobkyně. Dne [datum] tak úřad po skončeném dokazování vydal rozhodnutí č. j. O A/3 [číslo], jímž návrhu i napotřetí vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště [jméno] [jméno] zrušil. Proti tomuto rozhodnutí podal [jméno] [příjmení] dne [datum] odvolání. Magistrát hlavního města Prahy odvolání v zákonném rozsahu přezkoumal a vydal dne 11. září 2020 rozhodnutí, č. j. MHMP 1316009/2020, jímž odvolání pana [jméno] zamítl a rozhodnutí potvrdil. Po skončení správního řízení žalobkyně dne [datum] uplatnila u Ministerstva vnitra nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. září 2019, č.j. MHMP 1849153/2019, v němž se domáhala uhrazení souhrnné částky ve výši 488.179 Kč Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku ze dne [datum] uplatnění nároku žalobkyně nevyhovělo. Žalobkyni v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí vznikla újma sestávající z majetkové škody spočívající v nákladech na právní zastoupení vynaložených pro nápravu nezákonného rozhodnutí, dále v ušlém zisku z důvodu nemožnosti bytovou jednotku na adrese [adresa žalobkyně] pro existenci faktické vady pronajmout a sestávající rovněž z nemajetkové újmy dle § 31a zákona o odpovědnosti státu za škodu spočívající v duševních útrapách způsobených vedením správního řízení s bývalým manželem. Ohledně nákladů řízení dále uvádí, že nepožaduje uhrazení nákladů za celé výše uvedené správní řízení, nýbrž požaduje uhrazení náhrady nákladů řízení, které musela účelně vynaložit na nápravu nezákonného rozhodnutí od vydání nezákonného rozhodnutí až do vydání konečného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum]. Na takto vzniklých nákladech žalobkyně účtuje náhradu právního zastoupení za 18 úkonů právní služby v žalobě specifikovaných. Dále dle žalobkyně rozhodnutí vracející věc správnímu orgánu prvého stupně k dalšímu projednání způsobilo, že nedošlo k zákonnému zrušení údaje o trvalém pobytu pana [jméno] a předmětná bytová jednotka byla nadále zatížena faktickou vadou, resp. ze strany správního orgánu nedošlo k odstranění faktické vady bytové jednotky spočívající ve skutečnosti, že se pan [příjmení] prostřednictvím údaje o trvalém pobytu mohl, přes vyměněnou zámkovou vložku, u jakéhokoli zámečníka domáhat vstupu do předmětného bytu. Žalobkyni v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí vznikla majetková škoda ve formě ušlého zisku, neboť je výlučným vlastníkem bytové jednotky a návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu pana [jméno] na výše zmíněné adrese podala, aby předmětnou bytovou jednotku po vydání příslušného rozhodnutí mohla pronajmout třetí osobě. Dle žalobkyně v navíc v důsledku nezákonného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy Jan [příjmení] nabyl pocitu, že je právo na jeho straně a situaci v řízení začal nemístně eskalovat. Opakovaně žalobkyni v průběhu správního řízení nařkl ze šíření lží o jeho osobě a ovlivňování rozhodování Úřadu městské části [obec a číslo] (žalobkyně je u úřadu zaměstnána), psal nadřízenému žalobkyně stížnosti a dokonce jí jeho prostřednictvím doručoval šikanozní písemnosti, což byla žalobkyně nucena ve svém zaměstnání vysvětlovat a dostalo ji to do velmi nepříjemných situací, narušilo to její pověst profesionálky, takže nabyla důvodné obavy z nepříznivého dopadu správního řízení na své zaměstnání. Vydáním nezákonného rozhodnutí pan [příjmení] nabyl sebevědomí a začal rozkládat vazby i uvnitř rodiny žalobkyně. Začal působit na jejich společného syna, dceru i na svou tchýni – matku žalobkyně a snažil se je přesvědčit o tom, že je v právu on sám a že žalobkyně se pouze snaží jej poškodit, připravit jej o jeho majetek (sic!) a šikanovat jej. Žalobkyně se tak přes vědomí, že jedná po právu, v očích svých nebližších stala nežádoucí osobou a do dnešního dne s ní její matka ani její dcera nekomunikují a neudržují s ní žádný kontakt. Rozklad rodinných vazeb v žalobkyni vzbudil silný pocit viny a výčitek svědomí, že je to právě ona, kdo rozkol v rodině způsobil, a to přestože se pouze zákonnou cestou domáhal svých subjektivních práv a přestože pravdivost jejího tvrzení potvrdil i veřejný ochránce práv.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok na zaplacení peněžité částky v celkové výši 485.033 Kč neuznává co do důvodu i rozsahu a trvá na obsahu svého stanoviska pod č.j. MV-35816-7/P-2021 ze dne 5. 8. 2021, jímž v rámci předběžného projednání žalobkyní uplatněný nárok neuznala. Podle žalované z relevantních podkladových materiálů vyplývá, že v dané věci nebyla splněna základní podmínka stanovená v ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to že nárok na náhradu škody vznikne pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Z dostupných podkladových materiálů vyplývá, že pravomocné rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy pod č.j. MHMP 1849153/2019 ze dne 9. 9. 2019, vydané ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu [jméno] [jméno] na adrese [adresa žalobkyně], podle zákona o evidenci obyvatel, nebylo zrušeno pro nezákonnost. Z výše uvedeného je patrné, že žalobkyně nesplnila základní podmínku stanovenou v ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to že nárok na náhradu škody vznikne pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Označeným rozhodnutím Magistrátu hl. města Prahy bylo pouze zrušeno a vráceno k dalšímu řízení nepravomocné rozhodnutí správního orgánu I. stupně pod č.j. O A/3 [číslo] ze dne 12. 6. 2019. Napadené rozhodnutí správního orgánu II. stupně č.j. MHMP 1849153/2019 ze dne 9. 9. 2019 je rozhodnutím, kterým nebyla žalobkyně nijak zkrácena na svém veřejném subjektivním právu, tj. aby na adrese bytu v jejím vlastnictví neměl evidován trvalý pobyt někdo, kdo pro to nesplňuje zákonné podmínky. Jedná se pouze o procesní mezitímní rozhodnutí, které samo o sobě není schopno přezkumu ani dle správního řádu, ani ve správním soudnictví (viz ust. § 91 odst. 1 správního řádu). Správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy zakotvenou v ust. § 3 správního řádu musí zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán II. stupně se proto v souladu s platnou judikaturou zabýval velmi podrobně otázkou, zda [jméno] [příjmení] opustil byt dobrovolně nebo mu bylo jeho užívání znemožněno. Ke vstupu Veřejného ochránce práv (dále jen„ VOP“) do správního řízení ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu [jméno] [jméno] na základě podnětu žalobkyně odkázal správní orgán II. stupně na rozsáhlou polemiku s tím, že se jeho doporučeními a zprávami neřídil a nadále s jeho závěry v této konkrétní věci nesouhlasí. VOP není nadán zákonnou pravomocí k rušení či změně rozhodnutí správních orgánů. Může pouze upozorňovat na nesprávný úřední postup. V konečném výsledku je to pravomocné rozhodnutí správního orgánu II. stupně, nikoliv doporučení VOP, které musí obstát v přezkumu ve správním soudnictví. K materiální škodě - ušlému zisku za možný pronájem bytu - správní orgán II. stupně uvedl, že údaj o místu trvalého pobytu občana je výhradně evidenčním údajem, přičemž z přihlášení občana nevyplývají žádná práva k bytu ani k jeho vlastníkovi (ust. § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel). Žalobkyni tak nic nebránilo v prodeji bytu či jeho pronájmu. Úvaha, že [jméno] [příjmení] by se přes výměnu zámku domáhal vstupu do bytu [číslo] je naprosto lichá. Ze spisu je patrné, že objekt byl nezpůsobilý k bydlení a byl odpojen elektroměr i plynoměr. [příjmení] [jméno] [příjmení] zvolil již dne [datum] zcela jinou cestu, a to podání žaloby na zřízení věcného břemene bydlení u příslušného soudu. Žalobkyně byla zastoupena advokátem, nemusela se tak správního řízení účastnit, veškeré úkony mohl zmocněnec činit za ni. Údajnou šikanu v zaměstnání hodnověrně neprokázala, proto zůstává v rovině pouhého tvrzení. Navíc jde o soukromou záležitost (spory s bývalým manželem), jejíž řešení (např. žalobou na ochranu osobnosti) bylo zcela v její dispozici. Vztahy v rodině byly narušeny dávno před tímto správním řízením, jak vyplývá z odůvodnění výše uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5. Požadovanou náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 33.033 Kč nelze přiznat s odkazem na ust. § 79 odst. 3 správního řádu, podle něhož účastník správního řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s projednávanou věcí. Žalovaná neuznává samotný nárok žadatelky, proto neuznává ani žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 252.000 Kč, která údajně spočívá v ušlém zisku za pronájem bytové jednotky za 12 měsíců. V daném případě žalovaná neshledává ani důvody pro poskytnutí zadostiučinění v penězích ve výši 200.000 Kč, neboť do dnešního dne nebylo ze strany žalobkyně prokázáno vydání pravomocného rozhodnutí, které by bylo zrušeno pro nezákonnost. Žalovaná navrhuje, aby soud žalobu o náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 485.033 Kč zamítnul.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující: Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. října 2010, č. j. 31 C 134/2010-24 a rozsudek Městského soudu ze dne 13. října 2012, č. j. 11 Co 155/2012-78, jimiž bylo po rozvodu manželství mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], [datum narození], soudem zrušeno jejich právo společného nájmu k bytu, jakož i jejich společné členství ve Stavebním bytovém družstvu [obec], [IČO], s tím, že členkou uvedeného bytového družstva a jedinou nájemkyní předmětného bytu a garáže se stala žalobkyně. [jméno] [příjmení] bylo uloženo byt a garáž vyklidit a vyklizené je předat žalobkyni do 1 měsíce od zajištění náhradního bytu. (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. října 2010, č. j. 31 C 134/2010-24). Dne 29. března 2018 podala žalobkyně k Úřadu Městské části [obec a číslo] návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu [jméno] [jméno] na adrese [adresa žalobkyně] (návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu ze dne [datum]). Rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne [datum], sp. zn. OŽO A/3 [číslo] bylo návrhu žalobkyně vyhověno. Toto rozhodnutí zrušil Magistrát hlavního města Prahy svým rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. S-MHMP [číslo]. Úřad městské části [obec a číslo] posléze vydal dne 12. června 2019 nové rozhodnutí, č.j. O A/3 [číslo], jímž návrhu opět vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště [jméno] [jméno] zrušil. Po opětovném odvolání Magistrát hlavního města Prahy dne 9. září 2019 vydal rozhodnutí, č.j. MHMP 1849153/2019, kterým rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] opět zrušil a vrátil věc k novému projednání (viz jednotlivá rozhodnutí). Veřejný ochránce práv dne [datum] vydal Zprávu o šetření ve věci správního řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, č. j. KVOP-22963/2020. Ve zprávě mimo jiné konstatoval, že odvolací správní orgán pochybil jak po stránce procesní, tak věcné (Zprávu o šetření ve věci správního řízení). Dne [datum] vydal Úřad městské části [obec a číslo] rozhodnutí č. j. O A/3 [číslo], jímž návrhu vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště [jméno] [jméno] zrušil. Magistrát hlavního města Prahy odvolání v zákonném rozsahu přezkoumal a vydal dne 11. září 2020 rozhodnutí, č. j. MHMP 1316009/2020, jímž odvolání pana [jméno] zamítl a rozhodnutí potvrdil (viz jednotlivá rozhodnutí). Po skončení správního řízení žalobkyně dne [datum] uplatnila u Ministerstva vnitra nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. září 2019, č.j. MHMP 1849153/2019, v němž se domáhala uhrazení souhrnné částky ve výši 488.179 Kč (žádost). Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku ze dne [datum] uplatnění nároku žalobkyně nevyhovělo (stanovisko MV). Dle se shodných skutkových prohlášení se [jméno] [příjmení] snažil se domoci zřízení věcného břemene k bytu prostřednictvím civilního soudního řízení, a to bezúspěšně.

4. Dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle ustanovení § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle ustanovení § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Dle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Dle § 10 odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi nemovitosti. Podle ust. § 79 odst. 1 správního řádu náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníka a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování. Podle ust. § 79 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán a účastník své náklady sám. Podle zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci § 1 (1) Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Podle odt. (2) Působnost ochránce podle odstavce 1 se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad, [jméno] pro rozhlasové a televizní vysílání, orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy… (dále jen "úřad"). Podle odst. (11) Ochránce není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů a zařízení jinak, než jak stanoví tento zákon.

5. Na základě skutkových zjištění soud posoudil věc po právní stránce následovně. Prvotní podmínkou odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je existence rozhodnutí, kterým v konkrétní věci státní orgán aplikuje obecné pravidlo právní normy na posuzovaný případ a rozhoduje tak o oprávněních a povinnostech individuálních subjektů. Podle § 8 však je nevyhnutelnou podmínkou odpovědnosti státu, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno (s výjimkou rozhodnutí o vazbě, kde je měřítkem výsledek trestního řízení). ([příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]) Tato podmínka v daném případě nebyla splněna. Veřejný ochránce práv není dle zákona č. 349/1999 Sb. oprávněn rušit ani změnit jakékoliv rozhodnutí úřadu. Nelze tedy dospět k závěru, že napadené rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy dne 9. září 2019, č.j. MHMP 1849153/2019, kterým rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] opět zrušil a vrátil mu věc k novému projednání, bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. K žalobkyní citovanému nálezu II. ÚS 2159/11 soud podotýká, že se jednalo o rozhodnutí konečné, proti kterému nejen, že nebyl přípustný řádný opravný prostředek, ale tímto rozhodnutím zároveň řízení skončilo. Naproti tomu v projednávané věci se jednalo o procesní rozhodnutí, na jehož základě nedošlo ke skončení řízení, ale jeho pokračování před příslušným úřadem městské části za účasti žalobkyně jako navrhovatelky. Zde je možné rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 25 Cdo 593/2003, dle kterého za nezákonné ve smyslu ust. § 8 cit. zákona však nelze považovat takové rozhodnutí orgánu státu, které sice bylo (pro nezákonnost) zrušeno, avšak orgán státu po jeho zrušení v zahájeném řízení pokračuje. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je ovšem dána jen za splnění dalších předpokladů, tedy že poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. … Podmínka nezákonného rozhodnutí (§ 8 odst. 1 zákona) nemůže být v daném případě splněna tím, že rozhodnutí Celního ředitelství O. ze dne [datum] byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 1999, sp. zn. 22 Ca 444/98, zrušena a věci byly vráceny tomuto orgánu k dalšímu řízení. Řízení po jejich zrušení totiž pokračuje,… ke vzniku případné škody (majetkové újmy) na straně žalobce nemohlo před pravomocným skončením celního řízení dojít. Obdobná situace nastala i v projednávané věci, přičemž je třeba přihlédnout i k té skutečnosti, že konečným rozhodnutím bylo žalobkyni vyhověno. Soud přitom nerozporuje žalující stranou citované závěry nálezu ústavního sp. zn. IV. ÚS 3719/10, ze kterého vyplývá, že žalobkyně není povinna využít opravných prostředků, u nichž bylo zřejmé, že nemůžou vést k efektivní nápravě nezákonného rozhodnutí, nicméně v daném případě nebylo třeba tuto podmínku zkoumat s ohledem na výše uvedené. Řízení nadále pokračovalo a samotným rozhodnutím o vrácení věci k novému projednání škoda vzniknout nemohla.

6. Nad rámec výše uvedených závěrů soud uvádí následující. Pokud žalobkyně namítá, že existencí zápisu trvalého pobytu bylo zasaženo do jejích práv, pak s tímto závěrem se soud neztotožňuje. Údaj byl zapsán do příslušné evidence dříve, nikoliv na základě sporného rozhodnutí o vrácení věci k projednání. Zápis má dle zákona čistě evidenční charakter bez jakýchkoliv důsledků do majetkoprávní sféry žalobkyně, tedy ze zápisu nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti. Nelze tedy akceptovat závěr, že se jednalo o faktickou vadu bytu zapříčiněnou jednáním (neodstraněním) žalované. Tvrzení, že se pan [příjmení] prostřednictvím údaje o trvalém pobytu mohl, přes vyměněnou zámkovou vložku, u jakéhokoli zámečníka domáhat vstupu do předmětného bytu, případně, jak bylo uvedeno u jednání, prostřednictvím policie, nemá oporu ani v důkazech ani v právních předpisech. Trvalý pobyt není ani forma vlastnictví ani jiné právo, které by opravňovalo byt užívat. Žalobkyni v důsledku sporného rozhodnutí nemohla vzniknout majetková škoda ve formě ušlého zisku. Žalobkyně ani neprokázala, že by se [jméno] [příjmení] pomocí policie či zámečníka do bytu pokoušel dostat na základě sporného rozhodnutí. Naopak, jak vyplynulo se shodných skutkových prohlášení, snažil se domoci svých práv prostřednictvím civilního soudního řízení. Ze skutkových tvrzení samotné žalobkyně vyplývá, že to byl právě [jméno] [příjmení], který opakovaně žalobkyni v průběhu správního řízení nařkl ze šíření lží o jeho osobě a ovlivňování rozhodování úřadu, psal nadřízenému žalobkyně stížnosti a dokonce jí jeho prostřednictvím doručoval šikanozní písemnosti, začal působit na jejich společného syna, dceru i na svou tchýni – matku žalobkyně a snažil se je přesvědčit o tom, že je v právu on sám, a že žalobkyně se pouze snaží jej poškodit, připravit jej o jeho majetek a šikanovat jej. Ačkoliv žalobkyně tvrdí, že vydáním nezákonného rozhodnutí pan [příjmení] nabyl sebevědomí a začal rozkládat vazby i uvnitř rodiny žalobkyně, nelze v tomto spatřovat příčinnou souvislost mezi chováním [jméno] [jméno], vznikem tvrzené škody a sporným rozhodnutím. Sporné rozhodnutí [jméno] [jméno] žádným způsobem k takovému chování neopravňovalo, ani výrokem, ani odůvodněním. Žalované nelze přičítat k tíži výklad a chování [jméno] [jméno], příčinná souvislost mezi jeho chováním a sporným rozhodnutím nebyla prokázána žádným důkazem.

7. K otázce nákladů řízení dále soud uvádí, že tyto nelze přiznat s odkazem na ust. § 79 odst. 3 správního řádu, podle něhož účastník správního řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s projednávanou věcí.

8. S ohledem na žalobou tvrzené skutečnosti pak nemohl soud aplikovat ani závěry Ústavního soudu, dle kterých je na obecných soudech v řízení o odpovědnosti státu za škodu, zda při výkladu podústavního práva dospějí k závěru o podřazení věci stěžovatele pod pojem„ nezákonného rozhodnutí“ či pod pojem„ nesprávného úředního postupu“, nebo zda přistoupí k analogické aplikaci takto relevantního podústavního práva, či případně zvolí jiný aplikační postup (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], ve věci sp. zn. I. ÚS 3009/08). Svými skutkovými tvrzeními žalobce jednoznačně uplatňoval nárok na náhradu škody v souvislosti s tvrzeným nezákonným rozhodnutím dle §5 odst a) z.č. č. 82/1998 Sb. Skutková tvrzení uvedená v žalobě nemohla vést k závěru, že by se jednalo o nesprávný úřední postup dle ust. §5 odst b) z.č. č. 82/1998 Sb. Není zde tedy dána možnost soudem aplikovat na vytýkané jednání ustanovení o nesprávném úředním postupu.

9. Žalobkyně pravomocným rozhodnutí Magistrátu ze dne 9. září 2019, č. j. MHMP 1849153/2019, nebyla zkrácena na svých právech, předpoklady odpovědnosti státu za škodu uvedené v § 5 písm. a), § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb. nebyly v daném případě splněny a soud proto žalobu zamítnul.

10. O nákladech řízení soud rozhodnul podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř s přihlédnutím k § 151 odst. 3, kdy přiznal úspěšnému a nezastoupenému účastníkovi paušální náhradu za tři úkony, přípravu a převzetí věci, písemné vyjádření a účast na jednání,