8 C 294/2023 - 88

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] pro zaplacení částky 109 705 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Předmětem žaloby je nárok navrhovatele na přiměřené zadostiučinění za újmu vzniklou nesprávným úředním postupem služebních orgánů a [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Řízení ve věci služebního poměru spolu s řízením soudním trvalo od [datum] (zahájení řízení o náhradě škody) do [datum] (právní moc rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno]), tedy 6 roků, 5 měsíců a 25 dnů. Předmětem řízení byla otázka náhrady škody na služebním vozidel uplatněné vůči žalobci za zaviněnou dopravní nehodu. Podle žaloby trpělo řízení od počátku neodůvodněnými průtahy, byla překročena zákonem stanovená pořádková lhůta pro vydání prvostupňového, i odvolacího rozhodnutí, a to dokonce opakovaně. Od zahájení soudního řízení byl pak [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] nečinný více jak tři a půl roku, kdy provedl pouze některé administrativní úkony. Navrhovatel svým chováním nijak nepřispěl k extrémní délce řízení, nečinil jakákoliv obstrukční jednání, ani svým postupem nezpůsoboval jakékoliv průtahy v řízení z jeho strany, kdy pouze řádným způsobem uplatňoval svá procesní práva. Nepřiměřená délka řízení tedy byla způsobena zejména zjevnou nečinností [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], který od podání žaloby, vyjma několika administrativních úkonů, jako je výzva k zaplacení soudního poplatku, přeposlání vyjádření apod., byl více jak tři a půl roku nečinný. Předmětem daného řízení byla odpovědnost za škodu na služebním vozidle v původní výši [částka]. Jednalo se z povahy věci o služební spor, který je dle ustálené judikatury soudů postaven na roveň pracovněprávním sporům, u nichž se presumuje vyšší míra významu řízení pro poškozeného. Průběh řízení neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti dané věci. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou právě s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. Nesprávný úřední postup značně zasáhl do práv navrhovatele. Podle jeho názoru v tomto případě nepostačuje pouhé konstatování porušení zákona a vyslovená omluva. Navrhovatel tedy požaduje finanční zadostiučinění ve výši [částka] (2 x [částka], tj. [částka] za první 2 roky řízení, 4 x [částka] za další 4 roky řízení, tj. [částka], 5 x [částka] za dalších 5 měsíců řízení, tj. [částka] a [částka] za dalších 25 dnů řízení [(20.000 : 365) x 25]), činí tak v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalobce dle žaloby doručil dne [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Dne [datum] bylo navrhovateli doručeno stanovisko, ve kterém bylo konstatováno porušení práva a vyslovení omluvy, nárok na finanční náhradu byl odmítnut.

2. Žalovaná navrhnula žalobu zamítnout. Potvrdila, že obdržela dne [datum] žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení ve věcech služebního poměru (řízení ve věci náhrady škody) vedeného podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon o služebním poměru) u ředitele [Anonymizováno] služby [právnická osoba] pod č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], v odvolacím řízení u prvního náměstka policejního prezidenta pod č.j. [Anonymizováno] a v navazujícím soudním řízení u Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][právnická osoba]/2019. Žádost byla vyřízena stanoviskem [Anonymizováno] odboru právního [Anonymizováno] [Anonymizováno] čj. [Anonymizováno] ze dne [datum], v němž bylo konstatováno porušení práva a žalobci byla vyslovena omluva za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce správního řízení ve věcech služebního poměru a navazujícího soudního řízení, přičemž požadovaná finanční náhrada za vznik nemajetkové újmy ve výši [částka] byla ve stanovisku zamítnuta. Ředitel odboru odškodňování [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] ve stanovisku ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], konstatuje, že délka soudního řízení (3 roky a 10 měsíců) byla nepřiměřená a že řízení bylo po stránce skutkové i právní do určité míry složité. Žalobce od počátku přestupkového řízení svou vinu nepopíral. Lze připustit, že obě odvolací řízení byla vedena delší dobu, což však bylo způsobeno tím, že v rámci věci bylo třeba podrobné odborné posouzení výše a struktury škody. Poukázala na závěr, ke kterému došel Městský soud v [Anonymizováno] v řízení vedeném pod. sp. zn. [spisová značka], že žalovanou poskytnutou omluvu lze považovat za dostatečné zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení ve věci služebního poměru, kdy již v jeho průběhu byl žalobce v souvisejícím trestním řízení uznán vinným z protiprávního jednání, čímž se významně snížila intenzita nemajetkové újmy vzniklé z nepřiměřené délky řízení ve věci služebního poměru. Uvedené závěry lze analogicky použít i v této věci, kdy již od počátku řízení o náhradě škody bylo postaveno na jisto, že žalobce se protiprávního jednání dopustil, za což byl pravomocně uznán vinným v kázeňském řízení, které řízení o náhradě škody předcházelo, čímž se významně snížila intenzita nemajetkové újmy vzniklá nepřiměřenou délkou řízení o náhradě škody. S ohledem na shora uvedené žalovaná nadále trvá na důvodech vedoucích k odepření požadované náhrady nemajetkové újmy, považuje konstatování porušení práva a vyslovenou omluvu za dostatečnou formu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve smyslu ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

3. Ze shodných skutkových prohlášení (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná obdržela dne [datum] žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení ve věcech služebního poměru (řízení ve věci náhrady škody) vedeného podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků [Anonymizováno] [Anonymizováno], ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon o služebním poměru) u ředitele [Anonymizováno] služby [právnická osoba] pod č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], v odvolacím řízení u [Anonymizováno] náměstka [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod č.j. [Anonymizováno] a v navazujícím soudním řízení u Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] [právnická osoba]/2019. Žádost byla posouzena dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, vyřízena stanoviskem ředitelky odboru právního [Anonymizováno] [Anonymizováno] čj. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno][právnická osoba] žalobci uložil povinnost uhradit na účet [Anonymizováno] logistického zabezpečení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] náhradu škody ve výši [částka], jako náhradu za poškození služebního vozidla. Řízení ve věci náhrady škody bylo zahájeno dne [datum], rozhodnutí mělo být vydáno nejpozději dne [datum], resp. dne [datum]. K vydání rozhodnutí došlo dne [datum], tedy po 2 měsících a 29 dnech po uplynutí 30denní lhůty, resp. po 1 měsíci a 29 dnech po uplynutí 60denní lhůty. Dne [datum] podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce proti rozhodnutí o náhradě škody odvolání. Ředitel [Anonymizováno] [Anonymizováno] postoupil dne [datum] odvolání k vyřízení [Anonymizováno] náměstkovi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], který podepsal dne [datum] rozhodnutí ve věcech služebního poměru č.j. [Anonymizováno], jímž zrušil napadené rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] služby [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručeno dne [datum], téhož dne tedy bylo vydáno a zároveň nabylo právní moci (dle ust. § 71 odst. 2 správního řádu). Odvolání bylo podáno dne [datum] a mělo o něm být rozhodnuto nejpozději dne [datum]. Rozhodnutí bylo tedy vydáno po 3 měsících a 12 dnech po uplynutí zákonné 90denní lhůty. Dopisem č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] oznámil ředitel [Anonymizováno] [Anonymizováno] zmocněnci žalobce, že zahajuje řízení ve věci náhrady škody z podnětu bezpečnostního sboru. Ředitel [Anonymizováno] [Anonymizováno] poté podepsal rozhodnutí o náhradě škody podle ust. § 181 odst. 1 zákona o služebním poměru č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], v němž shledal žalobce odpovědného za škodu na služebním vozidle ve výši [částka] a uložil mu zaplatit náhradu škody v uvedené výši do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí bylo doručeno zmocněnci žalobce dne [datum]. Řízení bylo zahájeno dne [datum], rozhodnutí mělo být vydáno nejpozději dne [datum], resp. dne [datum], pokud by se jednalo o složitější případ. K vydání rozhodnutí došlo dne [datum], tedy 2 měsíce 12 dnů po uplynutí 30denní lhůty, resp. 1 měsíc a 12 dnů po uplynutí 60denní lhůty. Proti rozhodnutí o náhradě škody podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce dne [datum] odvolání datované dne [datum]. Ředitel [Anonymizováno] [Anonymizováno] postoupil dne [datum] odvolání k vyřízení [Anonymizováno] náměstkovi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], který na základě návrhu senátu poradní komise podepsal rozhodnutí prvního náměstka [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve věcech služebního poměru č.j [Anonymizováno] ze dne [datum], jímž změnil rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] o náhradě škody podle ust. § 181 odst. 1 zákona o služebním poměru č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] tak, že stanovil škodu ve výši [částka], namísto původně stanovené škody ve výši [částka]. Rozhodnutí bylo vydáno dne [datum], kdy bylo doručeno zmocněnci žalobce. Odvolání bylo podáno dne [datum] a mělo o něm být rozhodnuto nejpozději dne [datum]. K vydání rozhodnutí o odvolání došlo dne [datum], tedy 1 měsíc a 13 dnů po zákonné 90denní lhůtě. Proti rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce dne [datum] žalobu u Městského soudu v [Anonymizováno], který ve věci následně dne [datum] vydal rozsudek č.j. 5 [právnická osoba]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], jímž žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

4. Žalované dne [datum] byla doručena žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky namítaného řízení ve věcech služebního poměru. Žádost byla vyřízena stanoviskem ředitelky odboru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], v němž bylo konstatováno porušení práva a žalobci byla vyslovena omluva za nesprávný úřední postup a zamítnuta požadovaná finanční náhrada za vznik nemajetkové újmy ve výši [částka].

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Vedoucí odboru ochrany objektů zvláštního významu Útvaru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] vydal dle ust. § 189 odst. 1 zákona o služebním poměru rozhodnutí č. 2/2016 ze dne [datum], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle ust. § 125 odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že dne [datum] při řízení služebního vozidla přejížděl z jednoho pruhu do druhého, přehlédl jiné vozidlo a střetl se s ním levým bokem vozidla, čímž porušil povinnost stanovenou v zákoně o silničním provozu. Za toto jednání mu byl uložen kázeňský trest podle ust. § 51 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru písemné napomenutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] došlo k seznámení žalobce se spisem před vydáním rozhodnutí. Ředitel [Anonymizováno] [Anonymizováno] podepsal dne [datum] návrh rozhodnutí ve věcech služebního poměru o náhradě škody č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], v němž žalobci uložil povinnost uhradit na účet [Anonymizováno] logistického zabezpečení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] náhradu škody ve výši [částka] jako náhradu za poškození služebního vozidla. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí o náhradě škody odvolání. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] podepsal dne [datum] rozhodnutí ve věcech služebního poměru č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno]6/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], jímž zrušil napadené rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] služby [Anonymizováno] a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Ředitel [Anonymizováno] [Anonymizováno] poté podepsal rozhodnutí o náhradě škody podle ust. § 181 odst. 1 zákona o služebním poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]- [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], v němž shledal žalobce odpovědného za škodu na služebním vozidle ve výši [částka] a uložil mu ji zaplatit do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] odvolání. [Anonymizováno] náměstek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] podepsal rozhodnutí ve věcech služebního poměru ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] jímž změnil rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] o náhradě škody podle ust. § 181 odst. 1 zákona o služebním poměru č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-2016 ze dne [datum] tak, že stanovil škodu ve výši [částka]. Proti rozhodnutí [Anonymizováno] náměstka [Anonymizováno] prezidenta podal žalobce dne [datum] žalobu u Městského soudu v [Anonymizováno], který ve věci následně rozsudkem ze dne [datum], č.j. 5 [právnická osoba]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], který nabyl právní moci dne [datum], žalobu zamítl. Žalované dne [datum] byla doručena žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky namítaného řízení ve věcech služebního poměru. Žádost byla vyřízena stanoviskem ředitelky odboru právního [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum], v němž bylo konstatováno porušení práva a žalobci byla vyslovena omluva za nesprávný úřední postup a zamítnuta požadovaná finanční náhrada za vznik nemajetkové újmy ve výši [částka]. Soudní řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 3 roky, 10 měsíců a 6 dnů. Řízení ve věcech služebního poměru spolu s řízením soudním trvalo od [datum] (zahájení řízení o náhradě škody) do [datum] (právní moc rozsudku Městského soudu v [Anonymizováno]), tedy 6 roků, 5 měsíců a 25 dnů.

6. Soud I. stupně žalované uložil rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu co do částky [částka] a přináležejícího příslušenství zamítl a uložil povinnost žalované zaplatit žalobci náklady řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

7. Usnesením č. j. [spisová značka] Městský soud v [Anonymizováno] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc se vrátil k dalšímu řízení 8. Podle ust. čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

9. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

10. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Zákon č. 82/1998 Sb. upravuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu, a to odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Objektivní odpovědnosti se stát nemůže zprostit, pokud jsou kumulativně splněny tři podmínky, a to existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, dále vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Osoba poškozená nesprávným úředním postupem má dle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nárok na odškodnění.

13. Při hodnocení přiměřenosti délky řízení a výše odškodnění dle ustálené judikatury soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) zákona č. 82/1998 Sb. Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) stanovil kritéria pro posuzování přiměřené délky řízení. Jedná se zejména: a) o složitost věci, b) chování účastníka řízení, c) jednání příslušného orgánu a d) význam předmětu řízení pro účastníka řízení 14. K významu předmětu řízení uvádí soud následující. V řízení ve věcech služebního poměru jde o věc typově srovnatelnou s pracovněprávními spory, u nichž se ve smyslu citované judikatury zvýšený význam pro poškozeného předpokládá (viz i ustálené rozhodování odvolacího soudu – např. rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

15. Ke složitosti soudního řízení je třeba uvést, že od zahájení soudního řízení Městský soud v [Anonymizováno] rozhodoval ve věci více jak tři a půl roku. Z povahy věci a rozsahu škody, která byla v konečném rozhodnutí přiznána, nevyplývá složitost celého řízení. Předmětem řízení byla odpovědnost za škodu na služebním vozidle ve výši překračující částku [částka]. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [právnická osoba]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] mino jiné vyplývá, že ke stanovení škody nebylo třeba ani znaleckého posudku, při stanovení škody se vycházelo pouze z nákladových listů. Z rozhodnutí č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] rovněž vyplývá, že tyto podklady nebyli nijak rozsáhlé (viz tabulka str. 12), jedná se o 11 položek a rozsah prací je pak uveden v jediném odstavci (str. 14).

16. Co se týká chování žalobce, nebylo v průběhu řízení prokázáno, že by svým chováním přispěl k délce řízení, činil jakákoliv obstrukční jednání, či svým postupem způsoboval jakékoliv průtahy v řízení, ačkoliv využíval všechny dostupné opravné prostředky.

17. Jak konstatoval odvolací soud, smyslem kompenzačního řízení je odškodnit nemajetkovou újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou řízení skutečně vznikla. Za určitých konkrétních okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V každém řízení je proto třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

18. Při hodnocení významu posuzovaného řízení pro žalobce (a též při posuzování výše a formy zadostiučinění) je třeba vzít vycházet z toho, že žalobce byl již pravomocně uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle ust. § 125 odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Přestupku se dopustil tím, že dne [datum] při řízení služebního vozidla přejížděl z jednoho pruhu do druhého, přehlédl jiné vozidlo a střetl se s ním levým bokem vozidla, čímž porušil povinnost stanovenou v zákoně o silničním provozu. Za toto jednání mu byl uložen kázeňský trest podle ust. § 51 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, a to písemné napomenutí. Z rozhodnutí o přestupku vyplývá zaviněné jednání žalobce i vznik škody (poškození vozidla) a příčinná souvislost mezi nimi (pokud by žalobce nevjel do jiného jízdního pruhu druhému vozidlu, nedošlo by ke střetu vozidel a jejich poškození). Žalobce tak v rámci zkoumaného řízení měl nejistotu jen co do výše škody, již bude platit. Celková výše však byla omezena maximální částkou [částka] požadovanou zaměstnavatelem. Ode dne [datum] (rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]- [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]) pak žalobce měl jistotu, že nebude platit více a žalobce v dalším řízení brojil jen proti částce [částka]. Nakonec dosáhl jejího snížení na částku [částka] rozhodnutím prvního náměstka [Anonymizováno] prezidenta ve věcech služebního poměru č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]- [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum], jež se pak již do pravomocného skončení řízení nezměnila. Žaloba podaná žalobcem proti této částce byla pravomocně zamítnuta. Ačkoli samotný výsledek posuzovaného řízení není pro stanovení případného odškodnění zásadně rozhodný (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), nelze v daném případě odhlédnout od těchto konkrétních okolností souzené věci.

19. Nebylo prokázáno, že by situace žalobce vykazovala nějakou zásadní dlouhotrvající nejistotu ohledně výsledku řízení s existenčním či ekonomicky významným dopadem. Výše (rozdíl) škody přitom nebyla nijak závažná. Nebylo současně ohroženo služební postavení žalobce a z výsledku sporu nepramenila pro žalobce žádná existenční otázka ani ve vztahu k jeho finančním poměrům do budoucna nehrozil žádný zásadní postih. Žalobce si byl vědom své odpovědnosti, protože předmětné řízení bylo důsledkem jeho prokázaného zaviněného jednání ve formě přestupku. V součtu nejednalo pro žalobce o nijak vysokou částku, když ani úroky nejsou příliš vysoké a žalobce byl v řízení zastoupen zmocněncem, tedy bezplatně, a nikoli advokátem.

20. Soud se rovněž neztotožnil se závěrem (jak uvádí odvolatel), že pro „jakéhokoliv příslušníka je vedení soudního sporu se svým zaměstnavatelem zcela mimořádnou událostí, jelikož je bohužel poměrně časté, že vedení soudních sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem často přináší zhoršení vzájemných vztahů a z toho i pramenící ohrožení zaměstnanců, kteří se následně stávají velmi často terčem zvýšeného zájmu zaměstnavatelů stran naprosté bezchybnosti vykonávané práce, jakož i jistých forem nátlaku, jež se může rozvinout až v bossing“. Odvolatel ostatně neuvádí a v celém řízení neuváděl jedinou konkrétní skutečnost, z níž by se dal dovodit „nátlak“ nebo „bossing“ ze strany žalované od [datum], kdy započalo namítané řízení. V tomto směru nelze pominout ani skutečnost, že namítané řízení bylo zahájeno na návrh zaměstnavatele a nikoli zaměstnance, jak uvedl odvolací soud. Žalobce zahájil až toto řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. dne [datum].

21. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že předmětem sporného řízení nebyla otázka viny a odpovědnosti za škodu, ale pouze otázka výše, v průběhu celého řízení nikoliv značné, škody. Nebylo pochyb o tom, že povinnost žalobce uhradit škodu je dána, žalobce musel počítat s tím, že bude muset škodu uhradit. Nebylo současně ohroženo služební (tedy pracovní) postavení žalobce a z výsledku sporu nepramenila pro žalobce žádná existenční otázka. Ani po právní stránce tedy nebyl spor nijak složitý. Lze tedy uzavřít, že význam posuzovaného řízení nemůže být pro žalobce vyšší než nepatrný.

22. Tento závěr není ani v rozporu s ustálenou judikaturou a ani s rozhodováním odvolacího soudu v obdobných věcech (srov. např. i žalovanou stranou uváděný rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Naopak zcela neaplikovatelný je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nebo ze dne [datum], č. j. 58 Co 409, 410/2021- 86, kde se jednalo o spor týkající se doplacení služebního příjmu za službu přesčas, tedy naopak porušení povinnosti zaměstnavatele a řízení vyvolané zaměstnancem.

23. Ústavní soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. I. ÚS 904/08 ze dne [datum] dovodil, že přiměřené zadostiučinění poskytované podle zákona č. 82/1998 Sb. může mít podobu buď morální satisfakce, nebo materiální (peněžní) satisfakce; ta připadá přitom v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Jednou z forem morální satisfakce, kterou uvádí přímo ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je konstatování, že došlo k porušení práva; vedle toho přicházejí v úvahu samozřejmě i jiné formy, mezi něž bezpochyby lze řadit rovněž omluvu. Aktuální judikatura Nejvyššího soudu dovozuje, že i výrazně snížený, nikoli však nepatrný význam předmětu řízení pro poškozeného by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému a že konstatace porušení práva je vyhrazena skutečně těm případům, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného toliko nepatrný (srov. např. rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Soud se proto v souzené věci zabýval tím, zda zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva a omluvy za porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, které již žalovaná žalobci poskytla, je s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu a zejména nepatrný význam posuzovaného řízení pro žalobce přiměřenou a spravedlivou formou odškodnění jeho nemajetkové újmy, kompenzující účinně stav nejistoty, ve které byl nepřiměřeně dlouhým řízením udržován. Je třeba rovněž konstatovat, že ačkoliv z citované judikatury vyplývá, že morální satisfakce je spíše výjimečným způsobem řešení, není rozhodně vyloučena soud dospěl k závěru, že za daných okolností je na místě. Soud si je vědom závěrů, že neexistence okolností zakládajících předpoklad vyššího významu předmětu řízení pro poškozené nevede sama o sobě k závěru o nižším, ale o standardním významu řízení, které se z daného důvodu neprojeví snížením, ani zvýšením základní částky odškodnění. (srov. rozsudek NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].) Dospěl však k závěru, s ohledem na výše uvedené, že význam předmětu sporu byl pro žalobce (s přihlédnutím k marginální výši rozdílu přiznané škody v původním a konečném rozhodnutí) velmi nízký, nemající potenciál způsobit zásadní újmu žalobci.

24. Je-li význam předmětu řízení pro poškozeného minimální, bude zpravidla jako forma odškodnění přicházet v úvahu toliko konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce (srov. usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

25. Dojde-li soud v řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu k závěru, že porušení práva poškozeného bylo již řádně konstatováno v rámci předběžného projednání, a má-li tuto formu zadostiučinění (případně i včetně vyslovené omluvy) za přiměřenou, žalobu jako nedůvodnou zamítne. Nepochybně není důvod, aby stejné pravidlo neplatilo i v případě, kdy řádná omluva byla vyslovena již ze strany jednajícího orgánu veřejné moci. Ve vztahu k poskytnutí omluvy je třeba uvést, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. z rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) vyplývá, že ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu (ale i příslušnému ústřednímu správnímu orgánu, který nárok posuzuje v rámci předběžného projednání nároku), aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a posoudil, jaká satisfakce by mohla kompenzovat utrpěnou újmu. Nejvyšší soud ČR ve výše označeném rozsudku mimo jiné uvedl: „Omluva je uznávaným satisfakčním právním prostředkem ke zmírnění následků dotčení osobnostních práv fyzické osoby, její přiznání záleží vždy na posouzení obsahu i formy příslušné omluvy, stejně jako okolností, za nichž byla učiněna (viz například zde využitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).“ 26. Ústavní soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. I. ÚS 904/08 ze dne [datum] dovodil, že přiměřené zadostiučinění poskytované podle zákona č. 82/1998 Sb. může mít podobu buď morální satisfakce, nebo materiální (peněžní) satisfakce; ta připadá přitom v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Jednou z forem morální satisfakce, kterou uvádí přímo ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je konstatování, že došlo k porušení práva; vedle toho přicházejí v úvahu samozřejmě i jiné formy, mezi něž bezpochyby lze řadit rovněž omluvu.

27. Z provedeného dokazování vyplynulo, že ve svém stanovisku ze dne [datum] k uplatnění nároku, který je předmětem tohoto sporu, žalovaná mimo jiné uvedla: „Vážený pane magistře, s odkazem na výše uvedené [Anonymizováno] [Anonymizováno] konstatuje, že v řízení ve věcech služebního poměru vedeného podle zákona o služebním poměru u ředitele [Anonymizováno] služby [právnická osoba] pod č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], v odvolacím řízení u prvního náměstka [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] a v navazujícím soudním řízení vedeném u Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] [právnická osoba]/[Anonymizováno] bylo porušeno [právnická osoba], aby byla Vaše záležitost týkající se náhrady škody uplatněné vůči Vám [právnická osoba] projednána v přiměřené lhůtě. Za toto porušení práva spočívající v nepřiměřené délce řízení se Vám [Anonymizováno] [Anonymizováno] omlouvá.“ 28. Žalovaná tedy jednak konstatovala porušení práva a jednak se za toto jednání omluvila. Splnila tak plně podmínky morální satisfakce. Vzhledem k výše uvedeným závěrům o nepatrném významu předmětu řízení soud dospěl k závěru, že takováto satisfakce je adekvátní a žalobu zamítnul.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalované přiznal náklady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci [částka], účast na jednání [datum] 300 Kč, podání odvolání [datum] 300 Kč a odůvodnění [datum] 300 Kč, účast na jednání [datum] 450 Kč a účast na jednání [datum] 450 Kč.)

Poučení