8 C 297/2023 - 51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] a.s., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] s.r.o., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] o nahrazení souhlasu s vydáním věci ze soudní úschovy podle § 299 ZZŘS takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy, založené usnesením Policie ČR, [jméno FO], č. j. [datum], tedy a) osobního motorového vozidla [jméno FO], RZ [SPZ], černé barvy, VIN [VIN kód], b) 1ks osvědčení o registraci vozidla č. [Anonymizováno] uvedeného vozidla, c) 1ks klíče k uvedenému vozidlu, žalobkyni.

II. Vzájemný návrh žalované, aby žalobkyni byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, založené usnesením Policie ČR, [jméno FO], č. j. [datum], tedy a) osobního motorového vozidla [jméno FO], RZ [SPZ], černé barvy, VIN [VIN kód], b) 1ks osvědčení o registraci vozidla č. [Anonymizováno] uvedeného vozidla, c) 1ks klíče k uvedenému vozidlu, žalované, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 17 565, 60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že ve výroku specifikovaným usnesením Policie ČR bylo do úschovy Obvodnímu soudu pro Prahu 6 uloženo osobní motorové vozidlo [jméno FO]. Žalobkyně je vlastnicí uvedeného vozidla, které zakoupila kupní smlouvou ze dne 20. 11. 2019, vozidlo kupovala od společnosti [právnická osoba] a jako leasingová společnost pak vozidlo předala zpět do užívání společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o finančním leasingu č. [hodnota] ze dne 20. 11. 2019. Tato společnost byla podle smlouvy oprávněna vozidlo užívat výlučně sama pro své účely a nebyla oprávněna vozidlo předávat do užívání třetím osobám ani jinak s vozidlem nakládat. Pro neplacení splátek leasingu žalobkyně leasingovou smlouvu s účinností ke dni 9. 2. 2023 vypověděla a požadovala vrácení vozidla, přitom vyšlo najevo, že společnost [právnická osoba] vozidlo nemá v držení a že ho v průběhu trvání leasingového vztahu předala do užívání žalované a podle všeho se pokusila 23. 4. 2020 vozidlo žalované prodat. Z tohoto důvodu žalobkyně podala podnět k trestnímu prošetření celého případu, při kterém se uvedené skutečnosti potvrdily. Kupní smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako prodávajícím a žalovanou jako kupujícím není platná, neboť prodávající nebyl v době prodeje vlastníkem věci. Pokud žalovaná tvrdí, že se přesto cítí být vlastníkem vozidla, které nabyla od nevlastníka za podmínek § 1110 o. z., pak ani toto její tvrzení není pravdivé, neboť nebyla v době prodeje vozidla v dobré víře. Podle ustálené judikatury nestačí subjektivní přesvědčení kupujícího, že věc kupuje od domnělého vlastníka, ale že při koupi učinil všechny dostupné a možné kroky pro ověření této skutečnosti. Pokud žalovaná tyto skutečnosti neprověřovala a podepsala kupní smlouvu s nevlastníkem vozidla a uhradila mu kupní cenu v nemalé výši, pak podle názoru žalobkyně postupovala lehkovážně až nedbale a nesplnila podmínky dané zákonem pro nabytí vlastnického práva od nevlastníka. Žalobkyně zaslala žalované výzvu, aby dala souhlas s vydáním vozidla ze soudní úschovy žalobkyni a žalovaná udělení souhlasu odmítla. Za této situace žalobkyně podala návrh ve smyslu § 299 zákona o zvláštních řízeních soudních, kdy požaduje uložit žalované povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobkyni.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a vzájemným návrhem se naopak domáhala, aby bylo uloženo žalobkyni souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalované. Žalovaná je přesvědčena, že učinila vše, co lze po ní spravedlivě požadovat během procesu kontraktace se společností [právnická osoba] Žalovaná uzavřela obdobné kupní smlouvy se společností [právnická osoba] již v minulosti, nic nenasvědčovalo tomu, že by některé aspekty koupě vozidla byly nestandardní. Žalovaná objektivně nemohla nabýt sebemenší pochybnost o tom, že by společnost [právnická osoba] nebyla oprávněna převést vlastnické právo k vozidlu na žalovanou. Právě průběh celého kontraktačního procesu za situace, kdy se jednalo o opakovaný obchod s týmž renomovaným luxusním autobazarem, by měl být vzat v úvahu při posuzování dobré víry žalované v její prospěch. Je naprosto běžné, že autobazar prodává vozidlo, které je ve vlastnictví třetí osoby (zde leasingové společnosti), přičemž celý proces převodu vlastnického práva je spuštěn až momentu, kdy kupující uzavře kupní smlouvu a zaplatí kupní cenu, nikoli naopak. Tedy jsou splněny zákonné podmínky nabytí vozidla od nevlastníka ve smyslu § 1110 o. z. ve prospěch žalované, když žalovaná nabyla vlastnické právo k použité movité věci za úplatu na základě řádného titulu od osoby provozující renomovaný luxusní autobazar. K nabytí vlastnického práva došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku a žalovaná byla v době nabývání vlastnického práva k vozidlu v dobré víře.

3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

4. Z kupní smlouvy č. [hodnota] ze dne 20. 11. 2019, uzavřené mezi [právnická osoba] IČ: [IČO], jako prodávající, a žalobcem jako kupujícím, bylo sporné vozidlo [jméno FO] rok uvedení do provozu 2019, VIN: [VIN kód], černé barvy, prodáno žalobci za kupní cenu 2 471 074 Kč bez DPH. Vozidlo bylo předáno kupujícímu protokolem o předání vozidla ze dne 20. 11. 2019.

5. Dne 20. 11. 2019 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem uzavřena smlouva o finančním leasingu č. [hodnota] ohledně předmětného automobilu. Smlouva byla uzavřena na dobu 60 měsíců za celkové nájemné ve výši 3 566 891,20 Kč včetně DPH s tím, že předmět leasingu pojistí nájemce na dobu 60měsíců u [Anonymizováno] pojišťovny, a to jak odpovědnostně, tak havarijně, pojištění není zahrnuto ve splátkách. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky [Anonymizováno] pro finanční leasing [Anonymizováno] se změnami uvedenými ve smlouvě. Ke smlouvě o finančním leasingu pak je rovněž sepsán protokol o předání vozidla dne 20. 11. 2019 přejímajícímu – nájemci [právnická osoba] ze strany předávajícího – pronajímatele – žalobce. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. pro finanční leasing ([Anonymizováno]), z nichž mimo jiné je sjednáno pod bodem VII. písm. b), že nájemce není oprávněn disponovat předmětem leasingu mimo rámec smlouvy bez písemného souhlasu pronajímatele, zejména není oprávněn dát předmět leasingu do pronájmu, zapůjčit třetím osobám, zastavit, darovat ani jinak zcizit.

6. Z prohlášení o započtení ze dne 20. 11. 2019 bylo zjištěno, že došlo k zápočtu dluhu [právnická osoba]. z kupní smlouvy na sporné vozidlo a dluhu [právnická osoba] ohledně mimořádné splátky ve výši 747 500 Kč a první splátky ve výši 47 160 Kč, splatné dnem předání dle smlouvy o finančním leasingu, kdy došlo k započtení mimořádné splátky a první splátky, čímž se zcela ruší pohledávka [právnická osoba]. v dané výši a zbývá pohledávka ve prospěch [právnická osoba] ve výši 2 195 339,54 Kč, která bude uhrazena do dvou dnů od podpisu ([právnická osoba].).

7. Faktura č. [hodnota] dodavatele [právnická osoba] odběrateli – žalobci na kupní cenu vozidla byla vystavena 20. 11. 2019. Žalobkyně zaplatila dne 25. 11. 2019 na účet společnosti [právnická osoba] částku 2 195 339,54 Kč (faktura č. [hodnota], výpis z účtu žalobce ze dne 25. 11. 2019).

8. Z usnesení Policie České republiky, [jméno FO] bylo zjištěno, že tímto usnesením rozhodl policejní orgán podle § 80 odst. 1 tr. řádu tak, že vydává společnosti [právnická osoba]. předmětné vozidlo [jméno FO], RZ [SPZ], barvy černé, neboť již není třeba k dalšímu řízení, nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání a není pochyb o právu jmenovaného na tuto věc. Z odůvodnění rozhodnutí bylo zjištěno, že k věci byl vyslechnut [jméno FO], r. 1976, který uvedl, že předmětné vozidlo zakoupil 23. 4. 2020 od společnosti [právnická osoba] pro společnost [právnická osoba]. Poté, co vozidlo zakoupil, z důvodu své liknavosti toto vozidlo zapomněl převést na svou osobu, a později, když společnost [právnická osoba] vyzýval k převodu vozidla, nebyl mu již převod umožněn, protože společnost s ním nekomunikovala. Dne 9. 2. 2023 byl ze strany společnosti [Anonymizováno] vyrozuměn, že majitelem vozidla je stále [právnická osoba]., že tato společnost žádá vydání předmětného vozidla, na základě této skutečnosti informoval svého právního zástupce, kterých společnost [Anonymizováno] kontaktoval a informoval ji o řádném nabytí předmětného vozidla z jeho strany. Ze společnosti [Anonymizováno] podal vysvětlení [jméno FO], který pracuje na pozici správy pohledávek, v rámci své činnosti řešil nesplácení splátek firmou [právnická osoba]. Dne 2. 12. 2002 navštívil autobazar [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde sídlila uvedená firma a chtěl řešit dlužné splátky. [jméno FO] místě nikoho nezastihl, přestože byly otevřeny vnitřní prostory. Na místě stálo asi šest vozidel, ač z minulých dob byl zvyklý na plný bazar aut. Po chvíli se dostavil pan [jméno FO], kterého se dotazoval, proč vznikají z jejich strany dlužné částky, ten odpověděl, že neví, bude o tom vědět pan [jméno FO], panem [jméno FO] bylo uvedeno, že vše bude v pořádku a vše bude uhrazeno. Po vznesení dotazu, kde mají vozidla se sjednanými leasingy, bylo odpovězeno, že u zákazníků. Dne 6. 2. 2023 uvedený bazar navštívil znovu na základě televizní reportáže, ve které bylo uvedeno, že firma [právnická osoba] dluží peníze za vozidla dalším osobám. Na Praze 6 nikoho nezastihl a poté podal trestní oznámení na Policii. [jméno FO] jezdil téměř tři roky s vozidlem a malým technickým průkazem k tomuto vozidlu, kde je uvedeno, že provozovatel je společnost [právnická osoba], přičemž zcela jasně je na tomto osvědčení o registraci vozidla v bodě C4 uvedeno, že provozovatel není vlastníkem vozidla, slovo ne je tučně zvýrazněno. [jméno FO] uvedl, že poté, co vozidlo výše uvedeným způsobem zakoupil, z důvodu své liknavosti toto vozidlo zapomněl převést na svou osobu, byl si tedy vědom toho, že nikdy nebyl dokončen převod tohoto vozu na něj nebo společnost [Anonymizováno] jako na kupujícího. Dle doložených písemností a informací nemá zdejší policejní orgán pochyb o tom, že vlastníkem vozidla je společnost [právnická osoba].

9. Z usnesení Policie ČR, [jméno FO] bylo zjištěno, že předmětné motorové vozidlo [jméno FO], RZ: [SPZ], černé barvy, bylo uloženo do úschovy zdejšímu soudu podle § 80 odst. 1 tr. řádu, neboť na ně uplatňuje právo jiná osoba a existují zde pochybnosti o tom, kdo má k výše uvedené věci vlastnické právo. Usnesení je odůvodněno tím, že součástí PČR je vedeno prověřování ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu, kterého se měla dopustit v době od 22. 3. 2022 do 18. 1. 2023 společnost [právnická osoba], zastoupená jednatelem [jméno FO]. Jedná se o rozsáhlou trestnou činnost, kdy byly popsány dílčí útoky týkající se jednotlivých vozidel, s nimiž společnost [právnická osoba] nakládala způsobem zakládajícím trestní odpovědnost, nejprve prověřovány, následně byly s ohledem na výši možné škody zaslány ke společnému řízení, včetně oznámení týkajícího se předmětného vozidla [jméno FO]. Společnost [právnická osoba]. podala trestní oznámení, v němž se konstatuje, že toto motorové vozidlo bylo zakoupeno od společnosti [právnická osoba] dne 20. 11. 2019 a následně byla uzavřena leasingová smlouva právě rovněž se společností [právnická osoba] Leasingová společnost nedala souhlas s poskytnutím vozidel do užívání třetím osobám a ke dni 6. 2. 2023 byla z jejich strany leasingová smlouva vypovězena z důvodu neplnění smluvních povinností nájemce, neplacení leasingových splátek a dalších plateb, čímž vznikla společnosti [právnická osoba] povinnost toto vozidlo vrátit žalobci. Šetřením bylo zjištěno, že předmětné vozidlo má v držení [jméno FO]. Skutečnosti uvedené v trestním oznámení jsou podpořeny kupní smlouvou, smlouvou o finančním leasingu, protokolem o předání vozidla, splátkovým kalendářem, kopií osvědčení o registraci vozidla a v neposlední řadě výpovědí leasingové smlouvy č. [hodnota] ze dne 6. 2. 2023 a oznámením o vlastnictví, adresovaném [jméno FO] ze dne 8. 2. 2023. [jméno FO], narozen [datum], byl podle § 78 odst. 1 tr. řádu policejním orgánem vyzván k vydání předmětného osobního motorového vozidla, které po poučení dne 1. 3. 2023 dobrovolně vydal. K tomuto při podání vysvětlení uvedl, že předmětné vozidlo zakoupil 23. 4. 2020 od společnosti [právnická osoba] pro společnost [právnická osoba]. na základě jemu udělené generální moci. Kupní smlouvu podepsal v prostorách autobazaru [Anonymizováno] [Anonymizováno], kupní cena byla dohodnuta ve výši 2 699 000 Kč a byla hrazena zápočtem prostřednictvím osobního motorového vozidla [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 1 500 000 Kč, druhá část úhrady ve výši 1 199 000 Kč byla uhrazena [jméno FO] dvěma splátkami převodem z jeho bankovního účtu na účet společnosti [právnická osoba] a 22. 5. 2020 hotovostním vkladem. I když vozidlo zakoupil, neprovedl jeho registraci na společnost [právnická osoba]., a později, když vyzval prodávající k převodu vozidla na společnost, nebyl mu již převod umožněn, neboť prodávající s ním přestala komunikovat. Dne 9. 2. 2023 byl ze strany společnosti [Anonymizováno] vyrozuměn, že majitelem vozidla je stále [právnická osoba]., a že tato společnost žádá vydání předmětného vozidla. Na tuto žádost o vydání zaslal sdělení, že vozidlo řádně nabyl, což doložil kupní smlouvou. Tedy vzhledem k tomu, že vozidlo si nárokuje jak společnost [právnická osoba]., tak společnost [právnická osoba]., při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby ji uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Věci předávané do soudní úschovy se v současné době fyzicky nachází v areálu [právnická osoba]. na adrese [adresa].

10. Z generální plné moci od žalované společnosti pro zmocněnce [jméno FO] ze dne 6. 9. 2021 bylo zjištěno, že [jméno FO], narozen [datum], byl zmocněn v plném rozsahu bez jakéhokoli omezení zastupovat a činit za zmocnitele všechna právní jednání ve stejném rozsahu jako je zmocnitelem oprávněn jednat jednatel.

11. Z kupní smlouvy, uzavřené dne 23. 4. 2020 mezi prodávajícím [právnická osoba] a kupujícím [právnická osoba]., bylo zjištěno, že prodávající prohlásil, že je oprávněn k prodeji předmětného vozidla [jméno FO], zavázal se odevzdat kupujícímu vozidlo a umožnit mu nabytí vlastnického práva k vozidlu. Kupující se zavázal vozidlo převzít a zaplatit kupní cenu za podmínek smlouvy. Kupní cena byla sjednána ve výši 2 699 000 Kč včetně DPH s tím, že bude uhrazena zápočtem proti stranami této smlouvy dohodnuté kupní ceně vozidla [Anonymizováno] ve výši 1 500 000 Kč, u kterého se kupující zavázal zajistit jeho převod na prodávající, a úhradou částky ve výši 1 199 000 Kč. Strany si sjednaly, že vlastnické právo přechází z prodávajícího na kupujícího dnem úplného zaplacení kupní ceny a vozidlo bude předáno bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Kupující podpisem smlouvy prohlašuje, že se před uzavřením smlouvy řádně seznámil s právním a technickým stavem vozidla, je si vědom, že se jedná o použitou věc. Ve smyslu § 1916 odst. 2 o. z. se vzdává svého práva z vadného plnění ze strany prodávajícího, tj. v případě, že se na vozidle objeví jakékoli vady, nebude kupující tyto vady u prodávajícího reklamovat. Smluvní strany se zavázaly poskytnout si nezbytnou součinnost pro řádné přehlášení vozidla z prodávajícího na kupujícího.

12. Z faktury č. [hodnota] dodavatele [právnická osoba], odběratele [právnická osoba]., vystavené 23. 4. 2020, bylo zjištěno, že touto fakturou byla vyúčtována částka 2 699 000 Kč za prodej předmětného vozu [jméno FO].

13. Z výpisu z účtu žalované a dokladu o platbě v hotovosti bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil společnosti [právnická osoba] dne 23. 4. 2020 částku 450 000 Kč a dne 22. 5. 2020 částku 749 000 Kč.

14. Ze čtyřstranné dohody o započtení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba], žalovanou, společností [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [právnická osoba]. bylo zjištěno, že tyto společnosti sumarizovaly své vzájemné pohledávky a započítaly své vzájemné pohledávky ve výši 1 500 000 Kč, dohoda není datována.

15. Z pojistné smlouvy, uzavřené u pojišťovny [právnická osoba] (předložena pouze titulní strana) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. sjednala pojistnou smlouvu. Podle stavu k datu 1. 7. 2020 bylo sjednané pojištění účinné od 1. 7. 2020 na dobu neurčitou, pojištěno bylo vozidlo [Anonymizováno], [jméno FO]. Sjednáno bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a havarijní pojištění.

16. Z osvědčení o registraci vozidla, část II, [Anonymizováno] - velký technický průkaz k předmětnému vozidlu registrační značky [SPZ], bylo zjištěno, že jako vlastník vozidla je uvedena společnost [právnická osoba]. (žalobce) a jako provozovatel [právnická osoba] dne 25. 11. 2019.

17. Ze žádosti o vrácení věci v trestním řízení ze dne 10. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný žádal Policii o vrácení předmětného vozidla, a žalovaný podal rovněž podnět k prošetření postupu Policie (citovaná žádost a podnět).

18. Ze stanoviska k oznámení o vlastnictví ze dne 22. 2. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalované reagoval na výzvu z 8. 2. 2023, kterou byl pan [jméno FO] vyzván k vrácení předmětného vozidla s tím, že žalovaná vozidlo řádně zakoupila od společnosti [právnická osoba], byla uzavřena kupní smlouva a kupní cena byla splacena. Uvedl, že žalovaná vozidlo nabyla v dobré víře a je oprávněným vlastníkem.

19. Z výzvy k vydání souhlasu k vydání vozidla ze soudní úschovy ze dne 19. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby souhlas s vydáním vozidla zaslali ve lhůtě sedmi dnů ode dne odeslání této výzvy ve smyslu § 298 odst. 1 z. ř. s. 20. [jméno FO] výzvu reagoval zástupce žalovaného dne 21. 9. 2023 s tím, že výzvu odmítá, neboť žalovaná je jediným skutečným vlastníkem předmětného vozidla, a naopak žádá, aby žalobkyně udělila žalované souhlas s vydáním vozidla ze soudní úschovy do sedmi dnů od odeslání výzvy.

21. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro posouzení věci. Z důvodu nadbytečnosti byly zamítnuty návrhy na doplnění dokazování kupními smlouvami uzavřenými mezi žalovanou a [právnická osoba] ohledně automobilu [jméno FO] reg. zn. [SPZ], [jméno FO], a dále výslechem svědka [jméno FO].

22. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětnému vozidlu kupní smlouvou ze dne 20. 11. 2019, uzavřenou s prodávající společností [právnická osoba]. Následně byla téhož dne uzavřená mezi žalobkyní a [právnická osoba] smlouva o finančním leasingu, kterou byl automobil na dobu 60ti měsíců pronajat společnosti [právnická osoba], přičemž součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, podle kterých nájemce nebyl oprávněn disponovat předmětem leasingu bez písemného souhlasu pronajímatele, zejména dát ho do pronájmu, zapůjčit třetím osobám, zastavit, darovat ani jinak zcizit. Žalobkyně uhradila kupní cenu za automobil a byla zapsána jako vlastník do „velkého“ i „malého“ technického průkazu vozidla, společnost [právnická osoba], byla zapsána jako provozovatel. Žalobkyně ke dni 6. 2. 2023 leasingovou smlouvu vypověděla z důvodu neplnění smluvních povinností, zejména neplacení leasingových splátek, čímž společnosti [právnická osoba] vznikla povinnost vozidlo vrátit žalobkyni, k čemuž nedošlo. Policie České republiky v rámci prověřování ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu, kterého se měla dopustit společnost [právnická osoba] zastoupená jednatelem [jméno FO] vyzvala uživatele vozidla [jméno FO] k vydání vozidla podle § 78 odst. 1 tr. ř., což [jméno FO] dobrovolně učinil dne 1. 3. 2023. Vzhledem k tomu, že vozidlo již nebylo zapotřebí k dalšímu řízení a na vozidlo kromě žalobkyně uplatnila nárok rovněž žalovaná, bylo uloženo do úschovy zdejšímu soudu podle § 80 odst. 1 tř. ř., neboť zde vznikla pochybnost, kdo má k výše uvedené věci vlastnické právo, zda žalobkyně nebo žalovaná. Žalovaná uvedla, že vozidlo zakoupila 23. 4. 2020 od společnosti [právnická osoba] v dobré víře. Za společnost jednal [jméno FO] na základě plné moci. Poté, co vozidlo zakoupil, neprovedl jeho registraci na žalovanou, kdy sám při podání vysvětlení na policii uvedl, že vozidlo zapomněl převést na žalovanou z důvodu své liknavosti. Byl si vědom toho, že nebyl dokončen převod vozidla a z osvědčení o registraci vozidla, které měl k dispozici, zcela jasně vyplývá, že společnost [právnická osoba] je pouze provozovatelem a nikoliv vlastníkem tohoto vozidla.

24. Podle ust. § 80 odst. 1 věta první až třetí trestního řádu, není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

25. Podle ust. § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

26. Podle § 298 odst. 2 z. ř. s. předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění nebo náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou osobou, a rozsah práva na plnění z povinné úschovy.

27. Podle § 298 odst. 3 z. ř. s. složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost: a) jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas, b) prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo c) nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl na takové následky upozorněn.

28. Podle § 298 odst. 4 z. ř. s. jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 až 3, žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce.

29. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s., byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

30. Podle § 300 z. ř. s., přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.

31. Podle § 1109 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku.

32. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1837/2022 ze dne 26. 7. 2022 došlo ke shrnutí dosavadní judikatury s tím, že Nejvyšší soud se k otázce dobré víry v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 obecně vyjádřil již v rozsudku ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4925/2016, v němž citoval závěry odborné literatury, podle kterých je dobrá víra stavem, kdy jednající neví o určitých právně významných nedostatcích souvisejících s jeho jednáním, a ani o nich vědět nemohl. Nejde jenom o vnitřní stav mysli jednajícího, který o určitých skutečnostech neví, neboť tím by mohl být chráněn i někdo, kdo si počínal nedbale, což není smyslem principu ochrany dobré víry. Jde o situaci, kdy jednající nejen neví, ale ani vzhledem k okolnostem o nedostatcích vědět nemohl. Tohoto objektivního měřítka, jež je mj. jedním z řady projevů principu poctivosti, se dovolává § 4 odst. 2 o. z. Zda jednající mohl či nemohl o nedostatcích souvisejících s jeho jednáním vědět, se posoudí podle toho, zda by o nich mohla nebo nemohla vědět osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Touto „modelovou“ osobou je nutno zásadně rozumět podle § 4 odst. 1 o. z. osobu průměrného rozumu, která si počíná s běžnou péčí a opatrností. Je-li z tohoto pohledu nevědomost jednajícího omluvitelná, lze jej považovat za dobrověrného“ (srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 83; či obdobně MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Praha: Leges, 2013, svazek I., s. 137.). V citovaném rozsudku dovolací soud dále dodal, že ustanovení § 7 o. z. vyjadřuje vyvratitelnou domněnku jednání v dobré víře. Účastník, který se brání právním důsledkům, které zákon váže na jednání v dobré víře, je povinen tvrdit a prokázat skutečnosti, vylučující objektivně posuzovanou dobrou víru protistrany. Hodnocení důkazů pak směřuje ke zjištění skutkového stavu, tedy okolností, na které lze vázat úsudek o existenci dobré víry; to, zda někdo jednal v dobré víře či nikoliv, je již posouzením právním; soud zváží, zda zjištěné skutečnosti dobrou víru v dané věci objektivně vylučují.

33. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se otázky dobré víry je dále ustálena v závěru, že při posouzení věci je třeba přihlédnout ke všem relevantním okolnostem případu, rozhodnutí je v zásadě na úvaze soudu, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4174/2017, a ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3433/2020, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 728/2019, a ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015).

34. Výše citované obecné závěry lze přitom bezpochyby vztáhnout též na posouzení otázky dobré víry ve smyslu § 1109 písm. b) o. z.

35. V rozsudku ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005, (a v mnoha dalších) vyjádřil Nejvyšší soud názor, že technický průkaz silničního motorového vozidla je doklad, kterým se osvědčují (vedle technických parametrů, způsobilosti vozidla k provozu) údaje o vlastníkovi a provozovateli vozidla, přičemž tento průkaz je veřejnou listinou. Technický průkaz však pouze osvědčuje určité skutečnosti předpokládané zákonem a nelze jej tedy považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci. Okolnost, že technický průkaz je veřejnou listinou, znamená pouze tolik, že se údaje v něm uvedené považují za pravdivé, není-li prokázán opak (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 614/2009).

36. Z výše citovaných judikaturních závěrů týkajících se významu údajů o vlastnictví zapsaných v technickém průkazu vozidla pro existenci dobré víry nabyvatele nevyplývá, že by zápis vlastnictví vozidla v technickém průkazu nemohl mít za žádných okolností vliv na to, zda byl nabyvatel při uzavírání kupní smlouvy v dobré víře o tom, že prodávající je oprávněn převést vlastnické právo. Podává se z nich pouze, že v případě, kdy z jiných okolností vyvstanou pochybnosti o vlastnickém právu převodce (o správnosti zapsaného údaje o vlastnictví), nemůže se nabyvatel spokojit pouze s údajem o vlastnictví převodce uvedeným v technickém průkazu vozidla, tj. s tím že je v něm převodce zapsán jako vlastník vozidla [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1811/2021, a ze dne 26. 11. 2020, sen. zn. 29 ICdo 144/2018, či v odborné literatuře DOBROVOLNÁ, E., In: SPÁČIL, J., KRÁLÍK, M. a kol: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 420]. Pokud soud nezjistí jiné okolnosti, které jsou objektivně způsobilé vyvolat v nabyvateli pochybnost o správnosti údaje obsaženého v technickém průkazu vozidla, má údaj o vlastnictví převodce pro existenci dobré víry nabyvatele význam (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 240/2019, a ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 119/2015).

37. Tím spíše pak má pro (ne)existenci dobré víry nabyvatele o oprávnění prodávajícího převést vlastnické právo význam vědomost nabyvatele v době uzavření kupní smlouvy o tom, že převodce (prodávající) není uveden jako vlastník v technickém průkazu (v registru vozidel). Taková okolnost je objektivně způsobilá zpochybnit dobrou víru nabyvatele o oprávnění prodávajícího vlastnické právo převést (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1204/2017). Kupující se v takovém případě nemůže spokojit s pouhým prohlášením prodávajícího, že je vlastníkem tohoto vozidla [srov. DOBROVOLNÁ, E., In: SPÁČIL, J., KRÁLÍK, M. a kol: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 420].

38. S ohledem na výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu soud dospěl k závěru, že žalovaná se nemůže dovolávat své tvrzené dobré víry při nabytí vozidla za situace, kdy [jméno FO] jako zmocněnec žalované při uzavírání kupní smlouvy se společností [právnická osoba], přesto, že převodce nebyl uveden jako vlastník v technickém průkazu, se otázkou vlastnictví vozidla oprávnění převodce k jeho zcizení reálně vůbec nezabýval a spokojil se pouze s prohlášením převodce (který však ohledně vlastnictví vozidla a možnosti vozidlo prodat neuvedl pravdu a jednal rovněž v rozporu s leasingovou smlouvou). Za daných okolností bylo jistě možné z hlediska žalovaného jako kupujícího zabývat se titulem pro převod vozidla podrobněji a požádat například o předložení leasingové smlouvy či písemného souhlasu vlastníka leasingovému nájemci k dispozici s vozidlem. Pokud tak neučinil, jednal lehkomyslně a nelze dospět k závěru, že jednal v dobré víře o oprávnění vozidlo převést. Vozidlo měl zakoupit již 23. 4. 2020 a až do doby vydání tohoto vozidla policii dne 1. 3. 2023, tedy po dobu skoro tří let, užíval vozidlo s malým technickým průkazem, ze kterého zcela jednoznačně vyplývá, že vlastníkem tohoto vozidla není společnost [právnická osoba], ale žalobkyně. Ani v případě prokázání tvrzení žalované ohledně jejích opakovaných obchodů se společností [právnická osoba], při kterých si měli navzájem převádět různá motorová vozidla, nelze z těchto okolností dospět k závěru, že by žalovaná mohla být v dobré víře, že předmětné vozidlo nabývá od vlastníka (když z technického průkazu, kterým [jméno FO] po celou dobu disponoval, jednoznačně vyplývá opak). Ani ze skutečnosti, že se mělo jednat údajně o luxusní autobazar, nelze dovodit, že by v takovém případě kupující neměl k věci přistupovat alespoň s minimální obezřetností a ověřit si vlastnictví vozidla, které kupuje.

39. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku a uložil žalované podle § 299 odst. 1 z. ř. s., povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobkyni, která prokázala své vlastnické právo.

40. Vzájemný návrh žalované byl výrokem II. jako nedůvodný zamítnut.

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení vyúčtované právním zástupcem žalobkyně v celkové výši 17 565,60 Kč jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 2 500 Kč za jeden úkon x 4 (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 22.11.2023, účast na jednání) + 4x režijní paušál 300 Kč + částka 2 317 Kč jako náhrada za cestovné za 1 cestu z Klatov k OS Praha 6 dne 28.5.2024, při ujetí celkem 280 km os. automobilem zn. Ford S-Max podle TP s průměrnou spotřebou 7,0 litru benzinu N95 podle platné vyhlášky, 1.000,- Kč jako náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k jednání a zpět celkem 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu.

Poučení