8 C 316/2020-94

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Zuzany Spáčilové a přísedících Marie Procházkové a Ivety Tóthové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalované] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2020 dané žalobkyni žalovanou, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 32 206 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 10. 2020 ve znění jejích doplnění domáhala určení neplatnosti rozvázání svého pracovního poměru u žalované okamžitým zrušením. Žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 12. 2016 na pozici„ [anonymizována dvě slova]“ na dobu neurčitou. Tento pracovní poměr byl žalovanou okamžitě zrušen okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 13. 8. 2020 doručeným žalobkyni poštou, a to z důvodu neomluvené absence žalobkyně v zaměstnání v období od 1. 7. do 9. 7. 2020. Dne 18. 9. 2020 žalobkyně žalované doporučeným dopisem ze dne 17. 9. 2020 písemné oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání. V rámci své práce plnila žalobkyně zakázky pro [právnická osoba] [anonymizováno], kam denně docházela na pracoviště, a to po dobu přibližně tří let. Po propuknutí epidemie nemoci COVID19 zůstala žalobkyně v průběhu jara 2020 doma s dítětem a čerpala ošetřovné, tuto svoji absenci žalované řádně nahlásila a omluvila. S koncem školního roku zanikl nárok na další čerpání ošetřovného po dobu letních prázdnin, a proto se žalobkyně chtěla vrátit do zaměstnání. [právnická osoba] zrušila zakázky, na nichž žalobkyně pracovala, kontaktovala žalobkyně žalovanou s dotazem na další postup. Žalobkyně se postupně obrátila na personalistku paní [jméno] [příjmení], svého dřívějšího nadřízeného pana [jméno] [příjmení] a rovněž nového nadřízeného pana [jméno] [příjmení], který jí během telefonního hovoru sdělil, že u žalované není dostatek práce a žalobkyně se tak nemá kam vrátit. Jako řešení situace probírali možnost rozvázání pracovního poměru dohodou. Jednání o uzavření dohody o skončení pracovního poměru probíhala nejméně v období od 30. 6. 2020 do 9. 7. 2020, během této doby žalobkyně setrvávala doma a do zaměstnání nedocházela, k čemuž ale byla ze strany žalované instruována a varianta návratu žalobkyně do zaměstnání vůbec nebyla předmětem debaty mezi ní a žalovanou. Žalovaná sama způsobila, že se jednání o dohodě o skončení pracovního poměru protáhla, protože poslala návrh dohody žalobkyni poštou a nikoliv rychlejší elektronickou cestou. Žalovaná navíc žalobkyni až do 9. 7. 2020 ani nesdělila, kam by měla nově docházet na pracoviště, nebo kdy jí pracovní směna začíná. Poprvé vyzvala žalovaná žalobkyni k návratu do zaměstnání až dne 9. 7. 2020 v reakci na sdělení žalobkyně, že chce návrh dohody nejprve probrat s právníkem, protože v dohodě nebyl uveden důvod rozvázání pracovního poměru. Žalovaná žalobkyni upozornila, že pokud návrh nepřijme, bude muset další den, tj. dne 10. 7. 2020, nastoupit do zaměstnání v 8:00 hod. ráno na provozovnu žalované v obci [část obce]. Žalobkyně však dne 10. 7. 2020 do zaměstnání nastoupit nemohla z důvodu své pracovní neschopnosti. Žalovaná na to reagovala zasláním okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně. Žalobkyně se rozhodla dohodu o rozvázání pracovního poměru nepodepsat, protože bez uvedení důvodu by žalobkyně měla nárok pouze na nižší podporu v nezaměstnanosti, což pro ni jako matku samoživitelku představovalo značný problém. Žalobkyně se ohrazuje proti tomu, že by souhlasila s určitým zněním dohody před tím, než jí byla doručena poštou. Důvod skončení pracovního poměru žalobkyně žalovaná do dohody doplnit odmítla, jelikož rozdíl ve výši podpory v nezaměstnanosti měl být kompenzován odměnou ve výši 45 000 Kč, kterou měla žalobkyně obdržet po podpisu dohody. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná účelově důvod rozvázání pracovního poměru do dohody nechtěla uvést, aby se vyhnula povinnosti vyplatit žalobkyni zákonné odstupné a platit jí mzdu či náhradu mzdy za výpovědní dobu při rozvázání pracovního poměru výpovědí z důvodu nadbytečnosti. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že žalovaná nestála o její návrat do zaměstnání, protože pro ni neměla žádnou práci. Absence žalobkyně v zaměstnání ve dnech 1. 7. až 9. 7. 2020 nebyla nejen neomluvená, ale byla žalovanou přímo vynucená, způsobená překážkami na její straně z důvodu nedostatku práce. Žalovaná žalobkyni nepřidělovala práci, čímž porušila povinnosti zaměstnavatele dle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Žalovaná na žalobkyně v období od 1. 7. do 9. 7. 2020 nepožadovala návrat do zaměstnání a ani jej neočekávala, protože předpokládala, že pracovní poměr žalobkyně zanikne ke dni 30. 6. 2020 a počítala s antedatováním dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalovaná opakovaně poukazuje na období, které není v důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně zahrnuto, dopouští se tak nepřípustného rozšiřování důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť ukončení pracovního poměru se žalobkyní je platné a žalovaná nárok žalobkyně neuznává. Žalobkyně byla původně do dne 25. 6. 2020 omluvena z práce z důvodu ošetřování dítěte, ani po tomto dni žalobkyně nenastoupila na žádnou směnu, ač na ní měla podle pracovní smlouvy povinnost nastoupit. Žalovaná v reakci na toto její chování telefonicky žalobkyni kontaktovala a nabídla jí uzavření dohody o ukončení pracovního poměru k 30. 6. 2020, s čímž žalobkyně souhlasila. Žalovaná dohodu vypracovala a zaslala ji k podpisu žalobkyni, jak se na tom dohodly. Žalobkyně následně žalované nezaslala žalované podepsané pare připravené dohody, resp. jí sdělila, že ji zatím neuzavře. Na to byla žalovanou ve zprávě ze dne 30. 6. 2020 upozorněna na skutečnost, že pokud dohodou neuzavře, musí se následující den dostavit do práce. Žalobkyně byla k nástupu do práce vyzvána [jméno] [příjmení], a to dne 30. 6. 2020, pokud nebude uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru. Žalobkyně v rozporu s pracovní smlouvou ani přes přechozí upozornění žalované bez omluvy nenastoupila pracovní směnu dne 1. 7. 2020, nenastoupila ani na směnu v následujících 6 pracovních dnech, tj. v období od středy 1. 7. 2020 do čtvrtka 9. 7. 2020. Žalobkyně celkem neomluveně zameškala 6 pracovních směn, čímž porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalované nebyly a nejsou známy žádné skutečnosti odůvodňující omluvitelnou překážku v práci na straně žalobkyně v inkriminované době. Žalovaná nepřičetla žalobkyni k tíži to, že se nedostavila do práce v době, kdy vyjednávala o ukončení pracovního poměru a do 30. 6. 2020, kdy mělo podle dohody dojít k jeho ukončení. Ve skutečnosti se tedy žalobkyně nedostavila bez omluvy do práce ani v pátek 26. 6. 2020 a v pondělí 29. 6. 2020 a úterý 30. 6. 2020. Během trvání pracovního poměru žalobkyně často nemohla přijít do práce z důvodu nutného ošetřování dítěte nebo pracovní neschopnosti Žalovaná jí opakovaně vycházela vstříc včetně finanční pomoci v roce 2019 na hlídání dítěte. Žalobkyně vykonávala pro žalovanou práci na pozici [anonymizováno] a měla ji v době bezprostředně předcházející ukončení pracovního poměru vykonávat přímo u obchodního partnera žalované, spol. [právnická osoba] Den následující po skončení nároku na ošetřování dítěte, tedy dne 26. 6. 2020, byla žalobkyně povinna se znovu dostavit do práce. Tohoto dne se na žalovanou vůbec neobrátila, do práce se nedostavila. Žalovaná podotýká, že se žalobkyně nedostavila ani na své pracovní místo u partnera žalované, ani se nedostavila přímo do sídla žalované, kde bylo její obvyklé pracovní místo. Poprvé kontaktovala žalovanou, resp. pana [příjmení], až 28. 6. 2020, který jí sdělil, že se má obrátit na svého nového nadřízeného, pana [příjmení]. Vzhledem k tomu, že došlo v souvislostí s pandemií COVID ke krátkodobému omezení spolupráce se [právnická osoba], nabídla žalovaná dotčeným zaměstnancům, že mohou buď zůstat v zaměstnání s přidělením jiné práce obdobného druhu, nebo ukončit pracovní poměr dohodou. Taková nabídka byla učiněna i žalobkyni. Zaměstnancům, kteří neměli zájem na ukončení pracovního poměru, žalovaná nadále přidělovala práci. Žalovaná byla připravena najít žalobkyni odpovídající místo s ohledem na probíhající zakázky s jinými obchodními partnery – např. [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] pro [právnická osoba] [anonymizováno], popř. interní projekty přímo žalované. Bylo povinností všech zaměstnanců, tedy i žalobkyně, se dostavit na místo výkonu práce a požadovat po žalované, aby žalobkyni přidělila práci. Žalovaná považuje jakýkoli opačný výklad za situaci, kdy by v podstatě bylo na zaměstnanci, aby si diktoval, kdy a za jakých podmínek se dostaví do práce. Až v případě, kdy by žalovaná práci nepřidělila, přicházel v úvahu postup dle § 208 zákoníku práce o překážkách v práci na straně zaměstnavatele. Žalobkyně telefonicky žalované potvrdila, že má zájem uzavřít dohodu a nemá zájem dále u žalované pracovat. Žalobkyně se odmítla dostavit k podpisu dohody osobně k žalované, tudíž žalovaná souhlasila, že podpis vyřeší korespondenčně. Ani tato skutečnost však nebyla důvodem, aby se žalobkyně nedostavila bez řádné omluvy a důvodu na místo výkonu práce. Samotná skutečnost, že se žalovaná s žalobkyni ústně dohodly na ukončení pracovního poměru s tím, že uzavřou příslušnou dohodu, neměla vliv na povinnost žalobkyně se řádně dostavit na místo výkonu práce. Jelikož však žalobkyně potvrdila žalované zájem o ukončení pracovního poměru dohodou, považovala žalovaná absenci v práci jako překážky v práci na straně zaměstnance dle § 209 zákoníku práce. Jednání o dohodě skončilo dne 29. 6. 2020, kdy žalobkyně potvrdila telefonicky panu [příjmení], že dohodu za předem dohodnutých a konzultovaných podmínek přijímá. Tím byla jednání ukončena a žalobkyně se následně ozvala až dne 9. 7. 2020 s tím, že dohodu nechce přijmout, protože v ní není uveden důvod skončení pracovního poměru. Jelikož žalovaná dohodu do uvedeného dne neuzavřela, pominuly tak překážky v práci na její straně a nejpozději následující den byla povinna se dostavit do práce. Žalovaná žalobkyni sdělila, že ohledně případné změny dohody se bude muset dostavit do provozovny v [obec]. Dne 13. 7. 2020 napsala žalobkyně žalované zprávu, že od pátku 10. 7. 2020 je nemocná a v pracovní neschopnosti. Žalovaná považuje jednání žalobkyně za účelové. Žalobkyně se aktivně vůbec nezajímala, jakou práci a kde by měla vykonávat od 1. 7. 2020 do 9. 7. 2020, se žalovanou vůbec nekomunikovala. Ozvala se až 9. 7. 2020, a to po předchozí urgenci paní [příjmení] a oznámila, že dohodu o skončení pracovního poměru uzavřít nechce, v téže komunikaci ovšem nakonec opět sdělila, že dohodu pošle poštou.

3. Soud učinil po provedeném dokazování následující skutková zjištění:

4. Žalobkyně pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 12. 2016 ve znění dvou dodatků na pozici [anonymizována dvě slova] ode dne nástupu do práce dne 2. 1. 2017 (shodná tvrzení účastníků).

5. V červnu 2020 se sídlo žalované nacházelo na adrese [ulice a číslo] ve [obec] (výpis z obchodního rejstříku).

6. Dopisem datovaným 13. 8. 2020 zrušila žalovaná s žalobkyní okamžitě pracovní poměr v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem shledává žalovaná v nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti v období od 1. 7. do 9. 7. 2020 (6 pracovních dnů), kterou žalovaná kvalifikuje jako neomluvenou absenci. Žalovaná v dopise konstatuje, že v průběhu června 2020 bylo žalobkyni nabídnuto ukončení jejího pracovního poměru dohodou k 30. 6. 2020, na niž žalobkyně přistoupila, avšak k podpisu následně z její strany nedošlo. Pracovní poměr k 30. 6. 2020 neskončil, a proto se žalobkyně měla dne 1. 7. 2020 dostavit na pracoviště a konat práci, což však nesplnila. Žalobkyně se do zaměstnání nedostavila ani v následujících dnech a své chování nijak nezdůvodnila (okamžité zrušení pracovního poměru). Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím pošty dne 19. 8. 2020 (informace o zásilce). Žalobkyně žalované písemně sdělila, že považuje výpověď za neplatnou a trvá na pracovním poměru (zpráva žalobkyně), dopis na adresu žalované odeslala dne 18. 9. 2020 (podací lístek).

7. Žalovaná navrhla žalobkyni skončení jejího pracovního poměru dohodou ke dni 30. 6. 2020 s vyplacením mimořádné odměny ve výši 45 000 Kč (návrh dohody o ukončení pracovního poměru).

8. Žalobkyně nebyla v období od 1. 7. do 9. 7. 2020 přítomná na pracovišti, od 10. 7. do 31. 7. 2020 byla nemocná (docházka za červenec 2020). Od 10. 7. 2020 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti).

9. Osoba označená jako [příjmení] (pozn. soudu: [jméno] [příjmení]) přeposlala žalobkyni [příjmení] zprávu od [jméno] [příjmení] (pozn. soudu: zaměstnanec [právnická osoba]) o tom, že vedení firmy se rozhodlo ukončit k 1. 7. spolupráci s externími dodavateli prací i výkonu v prostorách firmy i mimo ni, všechny pozice krom čtyř se zruší. Vedoucí či majitelé všech externích firem dostali oficiální dopis o zrušení objednávky jejich výkonů (SMS zpráva).

10. V sobotu dne 27. 6. 2020 ve 20:33 hodin napsala žalobkyně přes komunikační aplikaci [anonymizováno] paní [jméno] [příjmení], personalistce žalované, zprávu s dotazem, co se bude dít další měsíc, protože [anonymizováno] oznámila zrušení objednávky její práce, a jaký bude další postup u žalované. V pondělí dne 30. 6. 2020 se paní [příjmení] zprávou na [anonymizováno] žalobkyně táže, na jakou adresu jí má zaslat k podepsání„ tu dohodu“, žalobkyně jí sděluje obratem adresu. [příjmení] [příjmení] informuje žalobkyni o tom, že jí to následujícího dne pošle poštou a ona ať to podepsané pošle zpět na adresu napsanou v obálce. Věci k odevzdání si měla žalobkyně domluvit s panem [příjmení]. Na to reagovala žalobkyně potvrzením„ ano“. Ve čtvrtek dne 9. 7. 2020 v 13:34 hodin se žalobkyně obrací přes [anonymizováno] na paní [příjmení] se sdělením, že jí včera přišly„ ty papíry“ a že šla na pracák, kde se žalobkyně dozvěděla, že u dohody bez udání důvodu nebude mít nárok na podporu, dále si všimla, že u bonusu chybí výplatní termín. Ptá se, zda se s tím dá něco udělat. [příjmení] [příjmení] odepisuje, že výplatní termín je s klasickou výplatou a že má pro žalobkyni„ papíry na pracák“ a zápočtový list, zda se pro to může zítra stavit nebo zda to má poslat poštou. Žalobkyně žádá poslat poštou a ptá se, zda se dá něco udělat s důvodem v dohodě, aby měla nárok na podporu. [příjmení] [příjmení] následně žalobkyni sděluje, že s dohodou se již nic dělat nebude, mzdy jsou zpracované. Nárok na podporu žalobkyně mít bude, jenom trochu nižší, což jí je kompenzováno odměnou. [příjmení] [příjmení] žádá žalobkyni o zaslání podepsané dohody. Žalobkyně na to reaguje zprávou, že to probere s právníkem a ozve se. [příjmení] [příjmení] píše žalobkyni, že to určitě může, ale pokud ta dohoda, kterou před sepsáním odsouhlasila, neplatí, tak její pracovní poměr nadále běží a je nutné se dostavit zítra (pozn. soudu: 10. 7. 2020) v 8:00 do [spisová značka] do práce. Když se k tomu žalobkyně do 22:00 hodin nevyjádří, bude to paní [příjmení] brát tak, že dohoda neplatí a ráno ji čekají. Žalobkyně se na to snažila vysvětlit paní [příjmení] svoji situaci svobodné matky a žádala dopsání důvodu do dohody, protože na to má nárok. [příjmení] [příjmení] vyzvala žalobkyni, aby se zítra dostavila, a domluví se na místě, protože vyšli vstříc skrz poštu a nyní to už prodlužovat nelze. Žalobkyně na to reaguje, že zítra jí„ to pošle“ a že se nenechá zastrašovat. Dne 13. 7. 2020 napsala žalobkyně paní [příjmení], že je od pátku (pozn. soudu: 10. 7. 2020) nemocná a ať si stáhne eneschopenku. Žalobkyně si myslela, že neschopenku pošle poštou, ale je již jiný postup. [příjmení] [příjmení] se ujišťuje, zda to má chápat tak, že dohoda neplatí a žalobkyně je stále v zaměstnaneckém poměru. Žalobkyně odpovídá, že ano (komunikace [anonymizováno] s [jméno] [příjmení]).

11. V neděli 28. 6. 2020 v 20:05 hodin se žalobkyně obrátila prostřednictvím aplikace [anonymizováno] na [jméno] [příjmení], protože se jí od žalované nikdo neozval, a ptala se, jaký je další postup, jestli se má někam dostavit. [jméno] [příjmení] žalobkyni sdělil, že je žalobkyně na ošetřovném doma, tam bude až do konce té doby a potom se to s ní vyřeší, měl by ji kontaktovat [jméno] [příjmení], pod kterého nyní spadá. Žalobkyně upozornila [jméno] [příjmení], že na ošetřovném byla do pátku, od pondělí už není. [jméno] [příjmení] proto slíbil žalobkyni, že řekne [jméno] [příjmení], ať v pondělí žalobkyni kontaktuje a poslal žalobkyni na pana [příjmení] telefonní číslo (komunikace [anonymizováno] s [jméno] [příjmení]).

12. V neděli 28. 6. 2020 ve 20:23 hodin napsala žalobkyně [příjmení] zprávu [jméno] [příjmení], že se od [příjmení] dozvěděla, že spadá ze [anonymizováno] pod něj, a jaký je další postup (zpráva [jméno] [příjmení]). [jméno] [příjmení] je zaměstnancem žalované, byl koordinátorem pro žalovanou u [právnická osoba] Žalobkyně pracovala v [anonymizováno] jako [anonymizováno] pro [anonymizováno] u [právnická osoba] přímo v prostorách [právnická osoba] [anonymizováno] zajišťují převážně externí firmy. V pondělí 29. 6. 2020 pan [příjmení] telefonoval žalobkyni, protože žalobkyně byla jediná, kdo nebyl přítomen na pracovišti, takže s ostatními jejími kolegy řešil situaci pan [příjmení] osobně. Do konce června docházeli všichni tam přidělení zaměstnanci ještě do prostor [anonymizována dvě slova], o čemž pan [příjmení] žalobkyni informoval. Všem byla dána možnost v období posledního týdne v červnu, takže asi 22. - 30. 6., když přistoupí na dohodu, že už nemusí chodit do práce, aby mohli řešit svoje osobní věci. Když pan [příjmení] žalobkyni telefonoval, už věděla od jiných lidí, že z vedení [anonymizováno] přišel verdikt o škrtech v rozpočtu. Pan [anonymizováno] řekl žalobkyni, že žalovaná nabízí dohody o ukončení pracovního poměru ke konci měsíce. Chtěla si to promyslet a telefonovali si pak ještě jednou. Žalobkyně nakonec řekla, že s dohodou souhlasí, ale že se nemůže dostavit osobně, a ptala se na možnosti zaslání poštou. Řešilo se, za jakých podmínek bude dohoda uzavřena. Pan [anonymizováno] poté odkázal žalobkyni na vedení žalované, na pana [příjmení] nebo pana [jméno], a již více věc s žalobkyní neřešil. Z původně šesti zaměstnanců žalované zůstali dva zaměstnanci pod [anonymizována dvě slova], jeden zůstal u žalované a pak se za dva nebo tři měsíce vrátil do [anonymizována dvě slova]. Když žalobkyně řekla, že dohodu podepíše, dále s ní její povinnost chodit do práce pan [příjmení] neřešil (svědecký výslech [jméno] [příjmení]). 13. [příjmení] [příjmení] dostala od vedení žalované pokyn vyhotovit dohodu o skončení pracovního poměru žalobkyně a zaslat ji poštou, protože se žalobkyně nemohla dostavit osobně. [příjmení] [příjmení] odeslala návrh dohody žalobkyni dne 1. 7. 2020 poštou, do obálky vložila i zpáteční adresu, na kterou má žalobkyně zaslat podepsanou dohodu zpět. [příjmení] [příjmení] řešila s panem [jméno] požadavek žalobkyně na změnu textu dohody, pan [jméno] řekl, že se mohou domluvit, ale na místě. Návrat žalobkyně do zaměstnání v období od 27. 6. 2020 do 8. 7. 2020 paní [příjmení] neřešila, protože se řeklo, že žalobkyně musí docházet, pokud nepodepíše dohodu, ale ona ji odsouhlasila, tak se nepředpokládalo, že bude do zaměstnání chodit (svědecký výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení]).

14. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz výslechem svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], zprávou žalované o počtu jejích zaměstnanců za rok 2020 a jeho změnách a zprávou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] o tomtéž, jelikož tyto důkazy měly sloužit k prokázání nadbytečnosti žalobkyně, což však nebyla skutečnost podstatná pro rozhodnutí ve věci samé, neboť předmětem tohoto řízení bylo zjištění, zda byly naplněny důvody okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně či nikoliv. Po provedení svědeckých výslechů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] učinil soud dostatečná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci samé, tudíž se rozhodl již znovu nevolat svědka [jméno] [příjmení] a neprovést důkaz jeho svědeckým výslechem. Soud dále neprovedl žalovanou navržený důkaz výslechem mzdové účetní [příjmení] a daňovým prohlášením žalobkyně, jelikož pro vyřešení věci není podstatné, zda žalobkyně znala umístění pobočky žalované v [část obce], ani výslechem lékařů žalobkyně, protože pracovní neschopnost žalobkyně začala až po období vytčeném v okamžitém zrušení pracovního poměru a důvodu rozvázání pracovního poměru žalobkyně se netýká.

15. Z provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně pracovala pro žalovanou od 2. 1. 2017 jako [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně byla do pátku 26. 6. 2020 v práci omluvena z důvodu ošetřování dítěte, přitom se dozvěděla, že [právnická osoba] ukončí k 1. 7. 2020 spolupráci na projektech s externími dodavateli, a proto se v sobotu dne 27. 6. 2020 obrátila přes komunikační aplikaci [anonymizováno] na paní [jméno] [příjmení] a v neděli 28. 6. 2020 na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], s dotazem, jaký bude další postup u žalované, když jí končí ošetřování dítěte a současně její projekt u [právnická osoba] končí. [jméno] [příjmení] informoval žalobkyni o tom, že žalovaná nabízí dohody o ukončení pracovního poměru ke konci června 2020 a ti zaměstnanci, co přistoupí na dohodu, už nemusí chodit do práce, aby mohli řešit svoje osobní věci. Žalobkyně nakonec souhlasila s ukončením svého pracovního poměru dohodou a žalovaná vyhověla její žádosti o zaslání dohody poštou. Poté, co žalobkyně projevila zájem o rozvázání svého pracovního poměru dohodou, pan [příjmení] ani paní [příjmení] její návrat do práce nijak neřešili až do okamžiku, kdy žalobkyně oznámila paní [příjmení] ve čtvrtek dne 9. 7. 2020, že jí ve středu 8. 7. 2020 přišel návrh dohody a poté, co se poradila na úřadu práce, si ji nemůže bez uvedení důvodu skončení pracovního poměru dovolit podepsat. [příjmení] [příjmení] v reakci na toto sdělení vyzývá žalobkyně, aby se v takovém případě dostavila v pátek 10. 7. 2020 v 8:00 do [spisová značka] do práce, protože její zaměstnanecký poměr trvá. Žalobkyně byla od 10. 7. 2020 v pracovní neschopnosti. Dopisem doručeným žalobkyni dne 19. 8. 2020 zrušila žalovaná s žalobkyní okamžitě pracovní poměr z důvodu neomluvené nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti v období od 1. 7. do 9. 7. 2020.

16. Po právní stránce hodnotil soud věc takto:

17. Podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

18. Naléhavý právní zájem u žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je dán ze zákona (§ 72 zákoníku práce), není třeba naléhavý právní zájem tvrdit ani prokazovat. S ohledem na to, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 19. 8. 2020 a žaloba na určení jeho neplatnosti byla soudu doručena dne 13. 10. 2020, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána včas.

19. Okamžité zrušení pracovní poměru splňuje formální náležitosti stanovené v § 60 zákoníku práce, právní jednání bylo učiněno písemně, důvod byl vymezen.

20. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

21. Soud se v proběhlém řízení zabýval otázkou, zda se žalobkyně dopustila v období od 1. 7. až 9. 7. 2020 neomluvené absence v práci, jak jí bylo vytčeno v okamžitém zrušení jejího pracovního poměru, za situace, kdy bylo prokázáno, že mezi účastníky probíhala jednání o skončení pracovního poměru žalobkyně dohodou nejméně v době od pondělí 29. 6. 2020 (kdy žalobkyni poprvé kontaktuje telefonicky [jméno] [příjmení], aby jí vysvětlil situaci a navrhl možnosti – pokračovat u žalované na jiné práci nebo uzavřít dohodu o skončení pracovního poměru) do 9. 7. 2020 (kdy žalobkyně po neúspěšném pokusu vyjednat změnu textu dohody oznamuje, že dohodu s žalovanou neuzavře).

22. Žalobkyně se poté, co na její straně odpadla překážka spočívající v ošetřování jejího dítěte, aktivně dotazovala žalované (paní [příjmení], pana [příjmení] nebo pana [příjmení]), kam se má dostavit a jaký bude ve vztahu k ní další postup vzhledem k ukončení jejího projektu u [právnická osoba] a žalovaná (z důvodu jednání o skončení pracovního poměru žalobkyně dohodou) jí nesdělila v období od 1. 7. do 8. 7. 2020, aby se dostavila do zaměstnání a jakou má vykonávat u žalované práci. Žalobkyně tak nepřestala konat práci pro žalovanou na základě vlastního rozhodnutí, ale z iniciativy žalované, která jí přestala po dobu jednání o skončení jejího pracovního poměru dohodou přidělovat práci. Za takové situace mohla žalobkyně žalovanou jako zaměstnavatele vyzvat k plnění jejích povinností, avšak nebyla povinna přidělování práce na žalované vyžadovat, ani se zdržovat po dobu, kdy žalovaná neplnila své právní povinnosti, v prostorách žalované. Z uvedeného vyplývá, že přestala-li žalovaná v rozporu s § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce přidělovat žalobkyni práci, ačkoliv žalobkyně byla připravena práci konat (o čemž svědčí aktivní zájem žalobkyně projevený na konci června 2020), byla žalobkyně povinna znovu nastoupit do práce až poté, co ji k tomu žalovaná vyzvala a vyjádřila tak ochotu jí práci opět přidělovat, což se stalo až ve čtvrtek 9. 7. 2020 večer, tj. až v samotném závěru doby, za niž žalovaná vytkla žalobkyni neomluvenou absenci na pracovišti. Není proto porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, jestliže se zaměstnanec, kterému zaměstnavatel nepřiděloval práci podle pracovní smlouvy a kterého zaměstnavatel nevyzval k opětovnému nástupu do práce, nedostavil do zaměstnání, nedožadoval se přidělení práce a po dobu trvání této překážky na straně zaměstnavatele se na pracovišti nezdržoval (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cdo 5/94 ze dne 21. 2. 1995 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2002 sp. zn. 21 Cdo 90/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 3526/2015).

23. Soud proto nesdílí názor žalované, že nejprve se měla žalobkyně dostavit do zaměstnání a teprve poté nastala povinnost žalované přidělit jí práci podle pracovní smlouvy. Takový postup nemá oporu v zákoníku práce ani v jiných pracovněprávních předpisech, právní předpisy naopak předpokládají, že ten z účastníků, který způsobil, že druhý z účastníků nemůže plnit své povinnosti z pracovního poměru je povinen druhému z účastníků vyjádřit ochotu plnit povinnosti, vyplývající pro něj z pracovního poměru, popřípadě mu sdělit odstranění překážky bránící výkonu práce; jen ten z účastníků, který je ochoten (připraven) plnit své povinnosti z pracovního poměru, se může domáhat tomu odpovídajícího plnění po druhém účastníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 90/2001 ze dne 22. 1. 2002).

24. Soud rovněž nesouhlasí s tvrzením žalované, že žalobkyně zůstala ve vztahu k ní zcela pasivní (doslova, že se„ žalobkyně aktivně vůbec nezajímala, jakou práci a kdy by měla vykonávat od 1. 7. 2020 do 9. 7. 2020“), z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že se žalobkyně různých zaměstnanců žalované (personalistky, koordinátora svého projektu a svého nadřízeného) ptala, jaký bude další postup a v případě pana [příjmení] i kam se má dostavit. Žalobkyně se naopak poměrně aktivně snažila zjistit, kam má v pondělí 29. 6. 2020 přijít a co se od ní očekává, ačkoliv ji ze strany žalované nikdo nekontaktoval, přestože u žalované probíhala jednání týkající se zaměstnanců, kteří pracovali na zrušeném projektu [anonymizována dvě slova].

25. Stejně tak se v řízení neprokázalo tvrzení žalované, že vyzvala žalobkyni k dostavení se na pracoviště již dne 30. 6. 2020. Oba svědci shodně vypověděli, že v období od pondělí 29. 6. 2020 probíhala jednání o dohodě o rozvázání pracovního poměru žalobkyně a nikdo neočekával, že by měla žalobkyně docházet do práce poté, co se předpokládalo, že její pracovní poměr k poslednímu červnovému dni skončí. Žalobkyně změnu ve svém názoru žalované sdělila až 9. 7. 2020 po přečtení textu návrhu dohody a jeho projednání s úředníky na Úřadu práce. Teprve ke dni 9. 7. 2020 zjistila žalovaná, že k podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru žalobkyně nedojde, a začala vyžadovat, aby se žalobkyně dostavila do zaměstnání a konala práci. Z provedeného dokazování současně neplyne, že by chování žalobkyně bylo účelové a jeho pravým smyslem bylo zastřít neochotu konat práci pro žalovanou. Soud má za to, že bylo právem žalobkyně jako plnohodnotné smluvní strany rozmyslet si, zda bude s textem dohody o rozvázání pracovního poměru souhlasit, a poradit se s odborníky a následně vyjádřit vůli, že dohodu za takových podmínek neuzavře.

26. Jelikož ze shora uvedeného plyne, že žalovaná žalobkyni v období od 1. 7. 2020 do 9. 7. 2020 nevyzvala k dostavení se na pracoviště a konání práce i s ohledem na probíhající jednání o ukončení pracovního poměru žalobkyně dohodou, nepovažuje soud absenci žalobkyně v tomto období na pracovišti za porušení její povinnosti z pracovního poměru, tudíž nebyly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2020 je třeba prohlásit za neplatné, jak to soud učinil ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně po zaokrouhlení v celkové výši 32 206 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2 000 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) odměnou 20 000 Kč za 8 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jako„ AT“ /) za úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) sepis žaloby, 3) písemné vyjádření ve věci samé ze dne 16. 2. 2021, 4) mimosoudní jednání s žalovanou dne 18. 3. 2021, 5) účast na jednání dne 24. 3. 2021 trvajícího 1 hodinu a 40 minut, 6) písemné vyjádření ve věci samé ze dne 12. 4. 2021, 7) + 8) účast na jednání dne 29. 4. 2021 trvajícího 2 hodiny a 35 minut s odměnou za každé započaté dvě hodiny, přičemž podle § 7 AT činí z tarifní hodnoty 35 000 Kč sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 2 500 Kč, -) odměnou 2 400 Kč za 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, -) náhradou promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a) AT ve výši celkem 800 Kč, tj. 2 x 4 x sazba 100 Kč za každou započatou půlhodinu za obě cesty na jednání a zpět, -) cestovným ve výši 1 763,22 Kč (2 x 881,61 Kč) na trase [obec] - [obec] a zpět vozidlem [příjmení] [příjmení] [jméno] s [registrační značka] na jednání dne 24. 3. 2021 a 29. 4. 2021 (2 x 120 km) při kombinované spotřebě 10,6 litrů /100 km a ceně paliva 27,80 Kč l a amortizaci 4,40 Kč/km dle vyhl. č. 589/2020 Sb., -) to vše zvýšeno o náhradu za 21 % DPH ve výši 5 242,28 Kč.

28. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.