8 C 32/2024 - 49

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zdržet se jakýchkoliv urážlivých vyjádření na adresu žalobce a řádně se písemně žalobci omluvit za svá vyjádření a uhradit náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 3 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení 16 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 8. 2024 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zdržet se jakýchkoliv urážlivých vyjádření na jeho adresu, dále se mu řádně písemně omluvit za svá vyjádření a uhradit náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 3 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanou zná jako kamarádku jeho bývalé manželky a od rozvodu manželství v roce [Anonymizováno] nebyl s žalovanou v žádném kontaktu. Dne [datum] zničehonic obdržel od žalované na sociální síti Messenger zprávu, že by měl ohledně jejího přítele konat něco, co je už přes čáru. Odepsal jí, že nechápe, proč mu to píše a co po něm chce a požádal ji, ať už mu nepíše. Na to žalovaná odepsala, že má dát žalobce jejímu příteli pokoj. Následně dne [datum] žalovaná žalobci napsala, že je nemocný člověk a že na něj podá trestní oznámení, že je blbec, trapák a že půjde na policii. Dne [datum] žalobci napsala, že je pedofil a blázen a že bude mít problémy jen on sám. Žalobce žalovanou důrazně požádal a vyzval, aby mu přestala psát a jakkoliv jej kontaktovat, na což žalovaná reagovala „Polib mi prdel čůráku“, „Mám tě plné zuby a problémy budeš mít jen ty, už se na všem pracuje kreténe“, jsi piča na entou, chudáci kluci co mají za tátu“. [právnická osoba] rozhodl o věci tak, že rozhodnutím č. j. [spisová značka] uznal žalovanou vinnou, že se dopustila přestupku proti občanskému soužití a byla jí uložena pokuta 1 000 Kč. Jelikož se žalovaná v rámci tohoto správního řízení odmítla žalobci omluvit a naopak uvedla, že si za tím, co řekla stojí a že by to klidně udělala znovu, domáhá se žalobce touto žalobou písemné omluvy, zdržení se dalších urážek a náhrady nemajetkové újmy, neboť byla narušena jeho psychická pohoda a žalovaná mu ublížila na cti tím, že hrubě urazila jeho a jeho děti označila za chudáky, což jej hluboce zasáhlo.

2. Na výzvu soudu žalobce doplnil svá tvrzení v tom smyslu, že omluvu požaduje konkrétně za urážlivá slova „pedofil, čurák, kretén, piča na entou, nemocný člověk a blázen, chudáci děti, co mají za otce“. Žalobce navrhl požadovaný text omluvy. Jako následky jednání žalované označil psychické problémy, nespavost, únavu, špatnou soustředěnost, sníženou pracovní výkonnost, pocity bezmoci a smutku. Tvrzení ohledně doby trvání neoprávněného zásahu doplnil tak, že má důvodné podezření, že žalovaná o něm získává informace přes svého přítele, který pracuje ve stejné firmě, a ptala se na něj opakovaně dalšího kolegy z práce. Získané informace pak žalovaná předává jeho bývalé manželce. Žalobce nijak blíže nespecifikoval, jakým způsobem neoprávněný zásah nadále trvá. Co se týká rozsahu, v [datum] 2024 jej žalovaná urazila v rámci jiného soudního řízení a domnívá se, že se chování žalované může v budoucnu opakovat.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom smyslu, že ji mrzí, že žalobci řekla nepěkná slova, avšak jednala v afektu kvůli tomu, že žalobce urážel jejího přítele a nazýval ho pedofilem, což ji naštvalo. Je si vědoma, že její slovní reakce byla nepřiměřená a že to přehnala. Následně doplnila, že ve správním řízení uhradila uloženou pokutu i náklady řízení a nemělo by se tudíž rozhodovat dvakrát o téže věci. Uvedla, že žádné další zprávy žalobci už nepsala, a navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na vztahy žalobce a jeho bývalé manželky, která na něho v roce 2023 podala ke zdejšímu soudu žalobu na ochranu osobnosti.

4. Z vytištěné konverzace žalobce a žalované na Messengeru v rámci sociální sítě Facebook bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou skutečně proběhla konverzace ve dnech [datum], [datum] a [datum] tak, jak byla popsána v žalobě.

5. Z rozhodnutí [právnická osoba] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla uznána vinnou, že se dopustila přestupku proti občanskému soužití tím, že a) dne [datum] zaslala žalobci prostřednictvím sociální sítě Messenger zprávu „jsi pedofil je ty a blázen“, b) dne [datum] zaslala žalobci zprávu „jsi prostě nemocný člověk a problém budeš mít je ty sám ubožáku“, c) dne [datum] zaslala žalobci zprávu „polib mi prdel čuráku, mám tě plné zuby a problém budeš mít jen ty, už se na všem pracuje kreténe“, d) dne [datum] zaslala žalobci zprávu „jsi opravdu piča na entou“, čímž žalobci ublížila na cti tím, že ho jiným způsobem hrubě urazila, za což byla žalované uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení 1 000 Kč.

6. Z připojeného spisu [právnická osoba] sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že předmětem projednání byla totožná konverzace, jak učinil žalobce předmětem této žaloby. Z protokolu o ústním jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná nebyla ochotna se žalobci za urážky omluvit. Ze spisu bylo dále zjištěno, že proti výše uvedenému rozhodnutí správního orgánu nebyl podán opravný prostředek a rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

7. Z pokladního dokladu bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila pokutu za přestupek a náhradu nákladů správního řízení v celkové výši 2 000 Kč dne [datum].

8. U usnesení [adresa] č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl schválen smír žalobce a jeho bývalé manželky ve sporu o ochranu osobnosti a náhradu za nemajetkovou újmu. Z emailu a podacích lístků bylo zjištěno, že žalobce zaslal jeho bývalé manželce písemnou omluvu, jejíž znění bylo doloženo.

9. Z konverzace mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou doložené žalobcem u jednání bylo zjištěno, že jméno žalované je zde zmíněno jednou. Jinak obsah komunikace s předmětem řízení nesouvisí.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovanou písemně vyzval k omluvě a náhradě nemajetkové újmy.

11. Z účastnického výslechu žalobce vyplynulo, že zprávy, za které žalobce požaduje omluvu, byly zaslány žalovanou v rámci jejich soukromé konverzace, k níž nemají na sociální síti ostatní uživatelé žádný přístup. Žalobce dal tyto zprávy přečíst pouze sestře a jeho rodičům. Nikomu jinému se nesvěřil, a to ani kamarádům, ani kolegům v práci. Řešil to následně pouze s psycholožkou, nicméně pomoc psychologa vyhledal již dvakrát před tímto incidentem z důvodu těžké životní situace související s chováním jeho bývalé manželky. Byl tehdy medikován léky na spaní. Incident tedy nebyl prvotním impulzem pro vyhledání odborné pomoci. V pracovní neschopnosti kvůli projednávané věci nebyl. Poukázal na nižší výkonnost a chybovost v práci, nicméně ve výsledku připustil, že si práci nakonec vždy splnil a na mzdě to tudíž nepocítil.

12. Ke zdržovacímu nároku bylo zjištěno, že po zaslaných zprávách útok ze strany žalované nepokračoval a žádné další zprávy již žalovaná neposlala. Žalobce specifikoval tento nárok v tom smyslu, že požaduje zamezení toho, aby se o něm žalovaná neustále bavila s jeho bývalou manželkou. Je přesvědčen o tom, že žalovaná o něm předává jeho bývalé manželce nesmyslné informace, dehonestuje ho a svědčí o něm lživě. Vadí mu, že se o něm spolu pořád baví. Usuzuje tak z mobilní konverzace s manželkou. Žalobce neví o tom, že by o něm rozšiřovaly zprávy mezi kamarády nebo kolegy v práci, ví pouze o tom, že se o něm baví mezi sebou a toto považuje za útok, jehož zamezení žalobou požaduje.

13. Z účastnického výslechu žalované vyplynula pohnutka k napsání předmětných zpráv žalobci spočívající v tom, že žalobce urážel jejího přítele, když ho označil za pedofila. Protože se to stupňovalo, začalo jí to vadit natolik, až ji to vyprovokovalo k napsání zpráv. Do té doby s žalobcem v kontaktu nebyla a od té doby s ním už v žádném kontaktu opět není, i s ohledem na výsledek přestupkového řízení. Žalovaná nijak nepopřela, že se o osobě žalobce baví s jeho bývalou manželkou, se kterou jsou dlouholeté kamarádky. Odmítla však, že by se o něm bavila s někým dalším nebo informace někde zveřejňovala nebo někomu posílala. Od nikoho ani informace o žalobci nezjišťuje.

14. Žalobce provedení dalších důkazů nenavrhoval. Žalovaná navrhla případný výslech bývalé manželky žalobce, hokejových trenérů jejich syna a školní psycholožky, kteří měli svou výpovědí prokázat okolnosti označení přítele žalované za pedofila. Soud tyto důkazní návrhy zamítl, neboť je považuje za nadbytečné a s ohledem na nastíněný právní názor nemohly mít jakýkoli vliv na rozhodnutí soudu. Dále soud považuje za nadbytečné dokazování výslechem bývalé manželky, pokud by se měla vyjádřit k obsahu běžné komunikace s žalovanou, do jaké míry probírají jako kamarádky osobu žalobce. Jelikož je žalobce otec dětí, které má jeho bývalá manželka v péči, lze naopak očekávat, že se tématu kolem styku dětí s žalobcem jen stěží vyhnou. Navíc ani sám žalobce nemá žádné povědomí o tom, že by o něm žalovaná mluvila s kýmkoli jiným nebo veřejně. Skutkový stav byl dostatečně zjištěn a bez ohledu na to, jakým způsobem se o žalobci žalovaná vyjadřuje před jeho bývalou manželkou, obecně vzato soukromá konverzace dvou osob nemá širší dosah a nelze ji omezovat. I pokud by výslechem bývalé manželky byl zjištěn difamující obsah komunikace, není možné takové jednání postihovat a neúměrně zasahovat do práva žalované na svobodu projevu.

15. Dále soud neprovedl jako důkaz celým spisem [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], neboť spor o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy s předmětem tohoto řízení úzce nesouvisí. Provedený důkaz usnesením o schválení smíru pod č. j. [Anonymizováno] soud považuje pro dokreslení vztahů mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou za dostačující.

16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a z výslechů účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

17. Žalobci bylo ze strany žalované zasláno ve dnech [datum], [datum] a [datum] několik soukromých zpráv, kterými žalobce označila za pedofila, blázna, čuráka, kreténa, piču na entou a nemocného člověka a dále označila jeho děti za chudáky, jakého mají otce. Žalovaný ji opakovaně vyzval, aby mu takové zprávy nepsala. Pohnutkou = motivem žalované k napsání zpráv urážlivého obsahu bylo to, že žalobce označil jejího přítele jako pedofila. Vulgární zprávy se žalobce hluboce psychicky dotkly, trpěl poruchami spánku a vyžádalo si to návštěvu psychologa. Zprávy adresované žalobci byly následně předmětem projednání před správním orgánem, který uznal žalovanou vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití pro úmyslné ublížení na cti žalobce tím, ho jiným způsobem hrubě urazila, za což jí byla uložena pokuta 1 000 Kč. Žádná další komunikace mezi účastníky již neproběhla a nejsou spolu od té doby v žádném kontaktu. Žalovaná se o žalobci baví pouze v rámci kamarádské konverzace s bývalou manželkou žalobce, aniž by informace o žalobci dále rozšiřovala mezi další osoby.

18. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

19. Podle § 82 občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

20. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku, nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

21. Podle § 2956 občanského zákoníku, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

22. Podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („dále jen o.s.ř.“), soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

23. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

24. Soud se nejprve zabýval argumentem žalované, že by nemělo být rozhodováno dvakrát o téže věci. Totožné zprávy urážlivého charakteru, za které žalobce požaduje po žalované v tomto řízení omluvu a náhradu nemajetkové újmu, byly předmětem řízení u [právnická osoba] sp. zn.[Anonymizováno][Anonymizováno]. Přestupek tedy nebyl projednán v blokovém řízení. Správní orgán v rámci své pravomoci uznal žalovanou vinnou ze spáchání přestupku a byl jí uložen správní trest. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 5. 2024. Ustálenou judikaturou bylo dovozeno, že soud v občanskoprávním soudním řízení nemůže předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal přestupek, bylo-li v tomto směru vydáno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu. Rozhodnutí o tom, že byl spáchán přestupek, znamená vždy konstatování zaviněného protiprávního jednání pachatele, a proto je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. tímto rozhodnutím vázán, avšak tato vázanost se vztahuje pouze na výrok o tom, že byl spáchán přestupek postižitelný podle zvláštních předpisů a o tom, kdo jej spáchal. Žádné jiné výroky a závěry jiných orgánů civilní soud nezavazují a soud je tedy povinen si učinit závěry o rozhodných skutečnostech, jakož i o jejich právním hodnocení samostatně. Soud není vázán odůvodněním rozhodnutí správního orgánu, ale pouze jeho výrokem a je jím vázán bez ohledu na to, jaký názor má na řešení sporu vedeného u jiného orgánu. Mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, vždy však zkoumá, zda jede o správní akt, zda je správní akt vydán v mezích pravomocí příslušného správního orgánu a zda je pravomocný a vykonatelný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4949/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 562/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 30 Cdo 550/2007).

25. Soud tedy v souladu s § 135 odst. 1 o.s.ř. vycházel z rozhodnutí přestupkového orgánu a konstatoval, že k neoprávněnému zásahu žalované do osobnostních práv žalobce na zachování práva na občanskou čest došlo. Dále se soud proto zabýval otázkou, jak závažná újma na osobnostních právech žalobce byla protiprávním zásahem žalované způsobena a jaké způsoby odčinění nemajetkové újmy přicházejí v daném případě v úvahu, respektive zda má žalobce nárok na morální i finanční satisfakci, jak požaduje.

26. Čest a vážnost člověka představují důležité složky osobnosti člověka, neboť se odrážejí v postavení a vnímání člověka ve společnosti. Judikaturou bylo vysloveno, že nutnou podmínkou pro poskytnutí ochrany vůči zásahu do cti a vážnosti je, aby jednání, kterým má být do osobnosti člověka zasaženo, mělo veřejné účinky a bylo objektivně způsobilé přivodit újmu na osobnosti tím, že snižuje jeho čest a vážnost u jiných lidí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2024, č. j. 25 Cdo 503/2023-344). Forma a rozsah prostředků k ochraně osobnosti fyzické osoby za protiprávní zásah do osobnostní složky se odvíjí od charakteru a závažnosti protiprávního jednání a od jeho dopadu a následků do osobnostní sféry fyzické osoby. Satisfakce může být poskytnuta ve formě morálního či finančního zadostiučinění s tím, že finanční zadostiučinění lze přiznat až případě, že není postačující morální zadostiučinění. Morální satisfakce přitom může mít podobu omluvy, odvolání difamujícího výroku nebo konstatování porušení subjektivního práva. Žalobce v projednávaném případě požadoval morální zadostiučinění ve formě omluvy a peněžité zadostiučinění ve výši 3 000 Kč.

27. Z hlediska intenzity a závažnosti jednání žalované soud přihlédl zejména ke skutečnosti, že žalovaná se hrubých urážek vůči žalobci dopustila výhradně v soukromé konverzaci, aniž by k těmto zprávám měly přístup třetí osoby. Sám žalobce dal text přečíst nanejvýš třem příbuzným. Soud tedy shledal, že jeho vážnost ve společnosti nebyla žádným způsobem narušena a vzniklá nemajetková újma tudíž neměla zásadní vliv na jeho postavení ve společnosti. Není sice pochyb o tom, že k zásahu do cti jako nemateriální složky lidské osobnosti došlo, nicméně při celkovém hodnocení bylo přihlédnuto k charakteru a nepatrnému rozsahu této zasažené hodnoty osobnosti, k poměrně krátké době trvání a diskrétnímu způsobu provedení neoprávněného zásahu, a rovněž ke způsobeným následkům v podobě duševní nepohody žalobce. Soud vycházel ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1524/2002, kde bylo dovozeno, že ochrana osobnosti v případě porušení občanské cti se poskytuje v případě, kdy toto porušení představuje zásah do osobnosti občana snižující jeho důstojnost a vážnost, a jde tedy o jednání, které z hlediska vztahu fyzické osoby k ostatním spoluobčanům ohrožuje jeho postavení ve společnosti. Jelikož v projednávané věci byly posuzované výrazy adresovány výhradně žalobci, chybí zde prvek veřejnosti a vážnost žalobce v očích jiných fyzických osob tudíž nebyla z hlediska intenzity nijak výrazně narušena. Přestože se žalobce cítí být kritizovaným jednáním žalované dotčen a subjektivně vnímá chování žalované jako krajně nevhodné a nepřiměřené, má se za to, že člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést a stěží se lze domáhat ochrany za projevy neúcty a běžné slovní útoky mezi dvěma osobami (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 167/2019). Z obsahu zpráv lze dovodit, že zásah nebyl žalovanou veden záměrně s cílem žalobce zneuctít, ale primárním účelem bylo odradit žalobce od urážek na jejího přítele.

28. Přestože byly výroky žalované nesporně urážlivého a vulgárního charakteru, subjektivní hodnocení či subjektivní vnímání žalobce nemohou nic změnit na tom, že žalobce si již jednu formu satisfakce dříve sám zvolil, když počínání žalované oznámil na Policii ČR a aktivně se účastnil projednání přestupku u správního orgánu, který rozhodl v jeho prospěch. Potrestání žalované v přestupkovém řízení je dle ustálené judikatury považováno za satisfakci velmi výraznou, neboť státní orgán konstatoval nejen protiprávní jednání, ale také subjektivní vztah žalované k tomuto jednání a podle závažnosti tohoto jednání stanovil sankci. Přitom z hlediska poskytnutého zadostiučinění ve správním řízení je nerozhodné, že v přestupkovém řízení nelze přiznat nemajetkovou újmu. I samotné vedení soudního řízení o ochranu osobnosti žalobce lze rovněž považovat za částečnou satisfakci. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4003/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2919/2006, U ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3660/2011, přičemž dřívější judikatura je nadále použitelná, neboť v případě nároku na náhradu při újmě na přirozených právech člověka navazuje platný občanský zákoník na zákon č. 40/1964 Sb., který vycházel z obdobných kritérií, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2062/2015).

29. Jelikož soud dospěl k závěru, že již poskytnutá satisfakce je natolik zásadní, že již sama o sobě v tomto případě postačuje k reparaci protiprávního zásahu žalované, nárok žalobce na morální satisfakci v podobě omluvy shledal jako nedůvodný. Soud shledal, že konstatování neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce zajišťuje za daných okolností dostatečně účinné odčinění nemajetkové újmy a s ohledem na výše učiněné závěry nejsou splněny předpoklady z hlediska závažnosti a intenzity zásahu, aby mohl být žalobci přiznán nárok na další formu morálního zadostiučinění v podobě písemné omluvy. Od toho se odvíjí i nedůvodnost nároku na peněžité zadostiučinění, neboť tato forma zadostiučinění je právním institutem výjimečného charakteru a přichází v úvahu až v případě, že morální nebo jiná satisfakce neposkytuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Navíc pro přiznání peněžní náhrady nemajetkové újmy by muselo dojít ke snížení vážnosti a důstojnosti žalobce ve společnosti ve značné míře, což s ohledem na nízkou intenzitu, minimální dosah, absenci prvku veřejnosti a neprokázání nepříznivých následků ve společnosti tuto podmínku ani v nejmenším nesplňuje. Soud proto nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy v penězích zamítl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn.25 Cdo 167/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1152/2012).

30. Ve vztahu k nároku žalobce, aby se žalovaná zdržela jakýchkoli urážlivých vyjádření na adresu žalobce, soud zkoumal, zda neoprávněný zásah nadále trvá nebo alespoň hrozí reálné bezprostřední nebezpečí jeho uskutečnění či opakování v budoucnu, jak to vyplývá z § 82 odst. 1 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyslovená např. v rozsudku ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3729/2009 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2939/2011. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že dehonestující jednání ze strany žalované bylo uskutečněno v rámci zpráv v prosinci 2023, poté útok již nepokračoval, jak ostatně sám žalobce u jednání uvedl. Žalovaná jej měla urazit u soudního jednání v jiné věci v říjnu 2024. Pokračující a hrozící útok žalobce spatřuje zejména v tom, že se o něm žalovaná před jeho bývalou manželkou vyjadřuje urážlivě, přičemž mu vadí už jen skutečnost, že se o něm vůbec baví, a tomuto chce rozhodnutím soudu zamezit. Přestože žalovaná připustila, že se tématu kolem dětí a žalobce nelze při běžné konverzaci vyhnout, dochází zde ke kolizi s právem žalované na svobodu projevu. V souladu s principem proporcionality musí být respektováno, že každé právo je obsahově omezeno právem jiného. Při střetu těchto posuzovaných ústavně zaručených práv se zde jeví silnější právo žalované na svobodu projevu, neboť jde pouze o domněnky žalobce, podle kterého se má žalovaná před kamarádkou vyjadřovat o něm setrvale kriticky. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno, neboť nebylo prokázáno jednání žalované, které nadále zasahuje nebo ohrožuje osobnost žalobce, což bylo jednoznačným důvodem pro zamítnutí žaloby i v části tzv. zdržovacího nároku.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. d), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem přesahující dvě hodiny) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobci nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalované. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení