8 C 343/2022-57

Rubrum

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o určení vlastnického práva k nemovitosti, takto:

Výrok

I. Určuje se, že vlastníkem pozemkové parcely p. [číslo] o výměře 139 m v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], je žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31 992,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám a advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Otec žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], jako původní žalobce, se svoji žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 139 m2, zapsaného na [list vlastnictví] v kat. úz. [obec] u [obec], který sousedí s jeho pozemky st.p. [číslo] jehož součásti je stavba budovy če. [anonymizováno] a p. [číslo] ostatní plocha, v kat. úz. [obec] u [obec], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví]. Vše u [stát. instituce], [stát. instituce]. To odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem pozemku st.p. [číslo] jehož součásti je stavba budovy če. [anonymizováno] a pozemku p. [číslo] ostatní plocha, v kat. úz. [obec] u [obec], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví]. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporného sousedního pozemku p. [číslo] o výměře 139 m2, zapsaného na [list vlastnictví] v kat. úz. [obec] u [obec]. Všechny nemovitosti jsou zapsány u [stát. instituce], [stát. instituce]. [jméno] [příjmení] nabyl nemovitosti kupní smlouvou z [datum], registrovanou [anonymizována dvě slova] [okres] dne [datum] do bezpodílového spoluvlastnictví manželů a následně do výlučného vlastnictví dohodou o vypořádání [anonymizováno] ze dne [datum]. Vlastnická hranice sporného pozemku p. [číslo] navazuje na vlastnickou hranici pozemků žalobkyně a sporný pozemek tvoří s nemovitostmi žalobkyně funkční celek - rekreační chatu se zahradou. Od jejich nabytí v roce [rok], užíval otec žalobkyně své nemovitostí společně se sporným pozemkem. Byl po celou dobu užívání sporného pozemku v dobré víře, že vlastnická hranice jeho pozemku p. [číslo] probíhá v místě vlastnická hranice mezi sporným pozemkem p. [číslo] sousedícím pozemkem p. [číslo] ve vlastnictví [územní celek]. Až na jaře [rok] vnuk [jméno] [příjmení] a syn žalobkyně [jméno] [příjmení], při vyřizování záležitostí souvisejících s neschopností [jméno] [příjmení] se starat o nemovitosti ze zdravotních důvodů, zjistil z katastru nemovitostí, že část jím užívaného pozemku není jeho vlastnictvím, když sporným pozemek je v katastru nemovitostí veden jako vlastnictví žalovaného. Užíval sporný pozemek v přesvědčení, že užívá svůj pozemek p. [číslo] do současnosti nebyla jeho oprávněnost užívání sporného pozemku kýmkoli zpochybňována či rušena. [jméno] [příjmení] (otec žalobkyně) byl vlastníkem sporného pozemku a vlastnické právo k němu nabyl vydržením. Účastníci jednali mimosoudně o vlastnickém právu ke spornému pozemku, žalovaný však činil spornou žalobcovu dobrou víru, s odůvodněním, že žalobce musel seznat existenci sporného pozemku a průběh vlastnické hranice při technickohospodářském mapování, které proběhlo v roce [rok]. Žalobce o technickohospodářském mapování v roce [rok] nevěděl, a protože proběhlo formou leteckého snímkování, nemohl být ani přítomen případnému vytyčování průběhu vlastnické hranice v terénu.

2. Doba pro řádné vydržení sporného pozemku p. [číslo] počala běžet ode dne [datum], kdy manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (rodiče žalobkyně [celé jméno žalobkyně]) nabyly vlastnické právo k sousedícím nemovitostem - rekreační chatě číslo evidenční [anonymizována dvě slova], postavené na st.p. [číslo] k pozemku p. [číslo] kdy nastaly právní účinky registrací kupní smlouvy (uzavřené s [jméno] [příjmení]) [anonymizována dvě slova] [okres] dne [datum] pod č. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok], a následně u [jméno] [příjmení] na základě dohody o vypořádání [anonymizováno] ze dne [datum] zapsané do katastru nemovitostí [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [rok]. Od nabytí vlastnického práva k nemovitostem manželi [příjmení] odpovídal rozsah faktického užívání pozemku p. [číslo] seznatelný v terénu podle oplocení živým plotem a zahrnoval i sporný pozemek p. [číslo]. Otec žalobkyně [jméno] [příjmení] nabyl vlastnické právo ke spornému pozemku řádným vydržením ke dni [datum], kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb. - z. č. 509/1991 Sb., přičemž doba oprávněné držby sporného pozemku počala běžet od [datum] Lhůta pro mimořádné vydržení sporného pozemku počala běžet od [datum] (dle § 3066 z.č. 89/2012 Sb., OZ). Ke dni zjištění [jméno] [příjmení], že v rámci užívání nemovitostí užívá i sporný pozemek na jaře [rok], uplynulo více než [anonymizováno] let, a došlo i k vydržení mimořádnému.

3. Své přesvědčení o vlastnictví sporného pozemku vyplývalo též z dokumentace získané od prodávající nemovitostí, a to z geometrického polohopisné plánu z [datum], ve kterém je umístění stavby rekreační chaty če. [anonymizováno] zobrazeno tak, jak odpovídá současnému stavu při zohlednění“ přirostlého” sporného pozemku. Rekreační chata je“ uvnitř” souvislého pozemku a severozápadní roh stavby rekreační chaty [anonymizována dvě slova] nezasahuje do průběhu vlastnické hranice se sporným pozemkem. Kdežto podle stávajícího stavu zápisu v katastru nemovitostí zasahuje rohová část chaty do sporného pozemku. Stejné vyplývalo z geometrického plánu z [datum], se zaměřením z [číslo] a [číslo] pod číslem [rok], [rok], kde i v tomto geometrickém plánu je stavba rekreační chaty umístěna tak, je“ uvnitř” pozemku p. [číslo] nepřesahuje do sousedního. Z historických leteckých map za období let [rok] až [rok], např. letecké mapy z roku 1968, kdy byl vyhotoven geometrický plán z [datum], kdy vlastníkem nemovitostí byla právní předchůdkyně manželů [příjmení], je patrné, že kolem stavby rekreační chaty je upravený pozemek, který svým rozsahem odpovídá stávajícímu stavu, např. zachycenému leteckou mapou z roku [rok]. Již na letecké mapě z roku [rok] je vidět nad stavbou rekreační chaty, v severní části, drobná stavba, která představuje suchý WC a dřevník. Manželé [příjmení] tak zakoupili rekreační chatu se zahradou včetně uvedené drobné stavby, a byli v dobré víře, že i uvedená drobná stavba se nachází na jejich pozemku parcelního čísla [číslo].

4. Žalobci mají na určení vlastnického práva soudem naléhavý právní zájem, když je vlastnické právo, které se zapisuje do katastru nemovitostí, sporné a bez určení vlastnického práva soudem je postavení žalobce nejisté.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že geometrický polohopisný plán ze dne [datum] a geometrický plán ze dne [datum] na které se žalobce odvolává, skutečně zobrazují rekreační chatu„ uvnitř“ pozemku p. [číslo] nikoli tak, jak odpovídá současnému stavu. Tyto plány zároveň obsahují i uvedení tzv. oměrných v náčrtu, ze kterých je evidentní, jak velký pozemek žalobce koupil. Na [anonymizováno] hranici pozemku ve směru [anonymizováno] se jedná o vzdálenost 22,3 m, na jižní [anonymizováno] pozemku ve směru [anonymizováno] pak 22,8 m. [ulice] hranice ve směru [anonymizováno] má uvedenu vzdálenost 26,77 m a [anonymizováno] hranice pozemku pak 22,10 m. Zanesou-li se výše uvedené rozměry z geometrických plánů do aktuální ortofotomapy, je evidentní, že„ správná hranice“ žalobcova vlastnictví v žádném případě nemůže být [anonymizováno] hranice sporného pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] ve vlastnictví [územní celek]. Zároveň je však patrno, že„ správnou hranicí“ dle původních GP není ani hranice v katastru nemovitostí, tedy hranice mezi pozemkem žalobce p. [číslo] [anonymizováno] [číslo] ve vlastnictví žalovaného.„ Správná hranice“ vycházející z původních GP pak prochází zhruba uprostřed sporného pozemku. [ulice] hranice pozemku žalobce patrná z GP z let [rok] a [rok] probíhá lineárně, bez jakýchkoliv zalomení, na aktuální ortofotomapě se zákresem vzdáleností, je linie [anonymizováno] hranice výrazně zalomena. [ulice] hranice v délce cca 27,3 m je výrazně delší než v původních geometrických plánech a celkový tvar pozemku žalobce je odlišný. Nárůst délky [anonymizováno] hranice lze připisovat přístavbě jakési vedlejší stavby vně původní [anonymizováno] hranice pozemku žalobce a následnému připlocení pozemku až za tento objekt. Z aktuální ortofotomapy je zřetelná probíhající lineární hranice v terénu, navazující na linii severní hranice sousední parcely p. [číslo]. Bude-li se následovat zmíněná linii v terénu a zanese-li se vzdálenost, vycházející z oměrných v geometrickém plánu z let [rok] a [rok], dostaneme průběh hranic, odpovídající právě původním geometrickým plánům včetně odpovídající délky jednotlivých hranic žalobcova pozemku a celkovému tvaru pozemku, který žalobce v roce [rok] koupil. Zároveň tato hranice vyhovuje i argumentaci žalobce, že na původních geometrických plánech je stavba chaty„ uvnitř“ pozemku. Právě tento průběh hranice dle názoru žalovaného odpovídá původní„ správné hranici“, která je v souladu s žalobcem předkládanými geometrickými plány z let [rok] a [rok], na něž se žalobce odvolává a deklaruje dobrou víru.

6. V kupní smlouvě z [datum], na základě které nabyl vlastnictví k rekreační chatě a přilehlému pozemku, není zmínka o vedlejší stavbě, přístřešku či jiném obdobném objektu, je proto třeba vycházet ze skutečnosti, že žalobce nabyl předmětnou nemovitost, tedy chatu a přilehlý pozemek právě v rozsahu a v hranicích, jaké prezentují předložené geometrické plány z let [rok] a [rok]. Z uvedeného vyplývá, že předmětný objekt v severozápadní části pozemku musel žalobce dostavět až po nabytí nemovitosti za hranicí koupeného pozemku a tento následně připlotit. Technicko-hospodářského mapování v roce [rok] proběhlo formou leteckého snímkování a nijak nedokládá, že žalobce nemohl být přítomen vytyčování průběhu vlastnické hranice. Standardním postupem před leteckým snímkováním bylo zjišťování průběhu hranic pozemků za účasti pozvaných vlastníků, které v praxi probíhalo tak, že žalobce musel být pozván na místní šetření, při němž měl označit průběh vlastnických hranic. Následně proběhlo letecké snímkování, na jehož základě byla vytvořena nová mapa. Před zplatněním obnoveného katastrálního operátu proběhlo námitkové řízení, o jehož konání rovněž byli informování všichni dotčení vlastníci pozemku. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobce jednoznačně měl možnost se se stavem katastrální mapy seznámit, a proto se žalovaný domnívá, že byla narušena žalobcova dobrá víra. Obdobná situace nastala i v roce [rok], kdy došlo k přepracování technicko-hospodářské mapy z roku [rok] na digitální katastrální mapu (DKM). Zplatnění DKM opět předcházelo námitkové řízení, ke kterému byli pozváni všichni dotčení vlastníci pozemků. I zde tedy dle názoru žalovaného došlo k narušení žalobcovy dobré víry. Konečně se žalobce musel se stavem evidovaným v katastru nemovitostí seznámit nejméně z důvodu podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí dle z. č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, [účinnost]. K vyplnění daňového přiznání totiž jednoznačně potřeboval parcelní čísla včetně výměr vlastněných pozemků. V této souvislosti dále došlo v roce [rok] ke změně výměr obnovou operátu, kdy bylo nutné tyto změny ve výměrách pozemků rovněž promítnout do daňového přiznání. V obou případech byl tedy žalobce nepochybně nucen nahlédnout do údajů katastru nemovitostí, a přitom se seznámit i s existencí sporného pozemku. I zde tedy nepochybně došlo k přerušení žalobcovy dobré víry. Nejsou tak splněny podmínky pro vydržení sporného pozemku žalobcem, zejména z důvodu absence dobré víry žalobce ohledně průběhu vlastnické hranice a existence sporného pozemku.

7. V průběhu řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí] zemřel a [anonymizováno] [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s jeho právním nástupcem, dcerou [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně].

8. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro kat. úz. [obec] u [obec], [územní celek] (čl.6) u [stát. instituce], [stát. instituce] vyplývá, že Česká republika je zapsána, jako výlučný spoluvlastník sporného pozemku p. [číslo] v kat. úz. [obec] u [obec], [územní celek] a žalovaný ([právnická osoba]), jsou zapsány jako subjekt s právem výlučného hospodaření s majetkem státu. Pasivní legitimace žalovaného státního podniku vyplývá mj. ze závěrů [anonymizována tři slova] [spisová značka] z [datum rozhodnutí].

10. Protože žalobkyně není v katastru nemovitostí zapsaným vlastníkem sporného pozemku, shledal soud naléhavý právní zájem na určení, že je výlučným vlastníkem tohoto pozemku.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] v kat. úz. [obec] u [obec], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] (čl.7), kupní smlouvy uzavřené mezi prodávající [jméno] [příjmení], [datum narození] a kupujícími [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (čl.4), úmrtního listu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] (čl.30), [anonymizováno] [název soudu] čj. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] (čl.29), a nesporných tvrzení účastníků (jednání [datum], čl.36pv – 37 a jednání [datum], čl.52pv), vyplývá, že rodiče žalobkyně manželé [jméno] [příjmení] narozen [datum] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], nabyli kupní smlouvou uzavřenou s prodávající [jméno] [příjmení], narozenou [datum], dne [datum], registrovanou státním notářstvím [okres] dne [datum], do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, mimo jiné chatu č. e. [anonymizováno] na pozemku st. [parcelní číslo] spolu s pozemkem st. [parcelní číslo] a pozemkem p. [číslo] o výměře 456 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]. Následně nemovitosti nabyl otec žalobkyně do výlučného vlastnictví na základě dohody o vypořádání [anonymizováno] ze dne [datum], registrované státním notářstvím. Žalobkyně nabyla děděním po smrti svého otce dne [datum], nemovitosti v kat. úz. [obec] u [obec], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], na základě [anonymizováno] [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v právní moci téhož dne. [příjmení] pozemek p. [číslo] sousedí s pozemkem [parcelní číslo] ve vlastnictví [územní celek], jedná se o západní hranici pozemku p. [číslo]. Rozměr pozemku p. [číslo] činil v roce [rok] i [rok], dle geometrických plánů z [datum] a [datum] (čl. 10 a 12) na [anonymizováno] pozemku [anonymizováno], na [anonymizováno] hranici 2,47+24,30 = 26,77, na [anonymizováno] 22,80 a na [anonymizováno] 22,10 (jednotky jsou v metrech). Podle aktuální mapy v katastru nemovitostí je délka [anonymizováno] hranice pozemku [číslo] cca 19,53 m a délka [anonymizováno] hranice se sousedním pozemkem [číslo] je 21,24 m. Dle mapy katastru nemovitostí vzdálenost mezi hranicí pozemku [číslo] a [číslo] (ve vlastnictví [územní celek]) k hranici pozemku [číslo] a [číslo], tedy [anonymizováno] část pozemku [číslo] a [číslo], činí cca 25 m. Zatímco [anonymizováno] hranice pozemku [číslo] včetně pozemku [číslo] činí cca 25,90 m. Údaje o zaměření pozemků v katastru nemovitostí jsou v třídě přesnosti 8, což je nejnižší třída přesnosti s odchylkou ±2,82 m.

12. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi (čl.52pv) uvedla, že na sporné nemovitosti, na chatu jezdila odmalička s rodiči, po jejich rozvodu (asi [rok]) tam nadále jezdila jen s tátou, když po rozvodu zůstala chata jemu. Později tam jezdila s otcem nebo sama, zejména když s ohledem na svůj věk nemohl. Pozemek kolem chaty je na hranici pozemku p. [číslo] oplocen nízkým plotem z ocelových kůlů a drátěného pletiva, okolo ostatních zbývajících stran je živý plot tvořený různými keři, pámelníky, jehličnany. Směrem k pozemku [číslo] a k sporné parc. [číslo] se nacházel živý plot odhadem 5 - 7 m. Tímto směrem se nacházejí dva vzrostlé jabloně, úplně nahoře bylo ohniště a ještě výše byl kompost. K ortofotomapě sporného pozemku p. [číslo] uvedla, že je dřevník a kadibudka, které jsme odmalička používali. Na leteckém snímku z [datum], [datum] žalobkyně poukázala na horní část nad chatou, kde má být zachycen dřevník. Někdy v roce [rok] požádala svého syna, když otec již ze zdravotních důvodů nemohl jezdit a bylo třeba se postarat o zahradu, aby na údržbu někoho našel. Syn pak po nahlédnutí do mapy v katastru nemovitostí zjistil, že pozemek nad chatou by měl patřit někomu jinému, než dědovi.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení], dříve [celé jméno žalobkyně], [datum narození], matka žalobkyně vypověděla (čl.53pv), že chatu če. [anonymizováno] na pozemku st.p. [číslo] pozemek p. [číslo] v [katastrální uzemí] koupili s manželem v roce [rok] od nějaké paní. Vybavila si z jedné strany nízký plot, sousedící dvě chaty. Zbytek byl živý plot, směrem k lesu asi nebylo nic, směrem, kde byla kadibudka a kompost. Kolnu si nevybavovala.

14. Svědek [jméno] [příjmení], [datum narození], syn žalobkyně vypověděl (čl.54pv), že na chat če. [anonymizováno] s pozemkem, v kat. úz. [obec] u [obec] jezdil odmalička. Patřilo to dědovi [jméno] [příjmení], který letos na jaře zemřel. Na jaře [rok] děda říkal, že na chatu nemůže pro zhoršení zdravotního stavu jezdit, zvažoval i prodej nemovitostí. Svědek to prodat nechtěl, neboť jde o dobrou lokalitu a došli k závěru, že bude třeba zajistit údržbu pozemku a porostů prostřednictvím nějaké firmy. Při zjišťování velikosti pozemku, který bylo třeba udržovat, zjistil, že nad chatou je pás, který k chatě de facto náležel. Děda to tam sekával, ořezával plot. Bylo tam ohniště, pekli se tam buřty, užívali to. Pak zjistil, že vlastnická hranice je jinak, než se myslel, že cíp pozemku patří žalovanému.

15. Z výše uvedeného vyplývá, že otec žalobkyně, jako její právní předchůdce, užíval sporný pozemek p. [číslo] jako součást pozemku p. [číslo] který se nachází okolo pozemku st.p. [číslo] na je postavena stavba rekreační chaty če. [anonymizováno]. A to od [datum], kdy nabyl vlastnictví k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví], na základě kupní smlouvy z [datum], nejprve v rámci někdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů se svědkyní [jméno] [příjmení] (dříve [celé jméno žalobkyně]), po vypořádání zaniklého [anonymizováno] dohodou z [datum] registrovanou státním notářstvím (nikoliv v katastru nemovitostí, který tehdy neexistoval – viz. § 134 odst. 2 z.č. 40/1964 Sb. ve znění novely z. [číslo] S. účinném k [datum] pozn. soudu) jako výlučný vlastník. V náčrtku geometrického polohopisného plánu z [datum] je stavba rekreační chaty če [číslo] (stavebního pozemku, na kterém se nachází) umístěn uvnitř pozemku p. [číslo] nikoliv ani v bezprostřední blízkosti jeho hranic. V geometrickém plánu z [datum] je hranice stavby s pozemkem již mnohem blíže hranicím pozemku a dle aktuální katastrální mapy (čl.8, 9) levý horní (severozápadní) roh pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba če. [anonymizováno] přesahuje hranici pozemku p. [číslo] sporného pozemku p [číslo]. Žalovaný přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. netvrdil a především neprokázal, jak konkrétně se [jméno] [příjmení] dozvěděl, že sporný pozemek p. [číslo] není částí pozemku p. [číslo] který řádně nabyl kupní smlouvou z [datum], popř. že by se dozvěděl o tom, že vlastnická hranice pozemku p. [číslo] se nenachází za hranici sporného pozemku p. [číslo] obecního pozemku p. [číslo]. S ohledem na dlouhodobé užívání sporného pozemku, jako domnělé součásti pozemku zakoupeného spolu se stavebním pozemkem a na něm se nacházející chatou, kdy poměr velikosti sporného pozemku p. [číslo] pozemku [číslo], přírodním terénním hranicím živého plotu na hranici sporného pozemku p. [číslo] geometrickému polohopisnému plánu z [datum], je omyl [jméno] [příjmení] o hranicích nabytého pozemku p. [číslo] tak, že zahrnuje i sporný pozemek, akceptovatelný a nevybočuje významně z údajů geometrických plánů z roku [rok] a [rok]. Skutečnost, že obvyklá praxe při mapování v roce [rok] formou leteckého snímkování či pozdější digitalizaci katastrální mapy v roce [rok] měla zahrnovat zpravidla seznámení vlastníků s průběhem vlastnických hranic, bez dalšího není skutečností, která by prokázala, že [jméno] [příjmení] věděl či měl důvodné pochybnosti o průběhu vlastnické hranice pozemku p. [číslo]. Obdobné platí o tvrzení žalovaného o skutečnosti, že se [anonymizována dvě slova] musel dozvědět o výměře a průběhu vlastnických hranic v souvislosti s přiznáním k dani z nemovitosti.

16. Shora uvedený skutkový stav měl soud za dostatečně zjištěný pro rozhodnutí ve věci samé a další navržené důkazy (např. návrh žalobkyně na ohledání místa samého) již jako nadbytečné neprováděl.

17. Dle § 3028 odst. 1, 2 OZ (z.č. 89/2012 Sb. (nový) občanský zákoník, dále jen OZ) (1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

18. Vznik vlastnického práva řádným vydržením (nikoli mimořádným, které nově upravuje, co do časové působnosti § 3066 OZ v návaznosti na § 1095 OZ až občanský zákoník z.č. 89/2012 Sb.) se v dané věci dle § 3028 odst. 2 OZ řídí dosavadními předpisy, úpravou § 134 obč. zák. č. 40/1964 Sb., když k počátku běhu vydržecí lhůty došlo za účinnosti tohoto zákona.

19. Ustanovení § 134 z.č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník, dále jen obč. zák.) ve znění účinném od 1.1.1992 upravilo vydržení v odst. 1, 2, 3 takto: (1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. (2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). (3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. (4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

20. Dle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

21. Vydržení je originární, původní nabytí vlastnického práva, nikoliv odvozené nabytí vlastnického práva. Pokud je právní úkon, kterým mělo dojít k převodu vlastnického práva například k nemovitosti absolutně neplatným a na základě tohoto právního úkonu vlastnické právo nabyvateli nevzniklo, není možné vlastnické právo získané na základě jiné právní skutečnosti, tj. vydržením, odvozovat od původního vlastníka. Při posouzení právní skutečnosti – vydržení je podstatná otázka existence či neexistence dobré víry u osoby, která se nabytí vlastnického práva vydržením dovolává. Okolnosti, které svědčí o nabytí vlastnického práva vydržením, musí prokázat vždy dle konstantní judikatury osoba, která se takového původního nabytí vlastnického práva dovolává. Dle konstantní judikatury musí být existence dobré víry posuzována s ohledem ke všem okolnostem případu, a tedy nestačí pouze subjektivní vnitřní přesvědčení konkrétní osoby, že je vlastníkem věci. Pokud se tedy například určitá osoba svévolně uchopí držby na základě ústní smlouvy o převodu nemovitostí, nemůže být taková osoba se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem nemovité věci, a to ani v případě, že je subjektivně přesvědčena, že k převodu nemovitostí postačí smlouva v ústní formě.

22. Dle závěrů konstantní judikatury oprávněný držitel, který má pozemek v držbě nepřetržitě po dobu deseti let, se stává jeho vlastníkem, a to i v případě, že se stal oprávněným držitelem před [datum] a podmínky pro nabytí vlastnického práva vydržením byly dovršeny poté, co nabyl účinnosti zákon č. 509/1991 Sb., a to bez ohledu na skutečnost, že mezitím snad došlo k nabytí vlastnictví k pozemku státem. Skutečnost, že stát nabyl v důsledku oprávněné držby někoho jiného vlastnické právo k pozemku, neměla vliv na pozdější vydržení tohoto pozemku oprávněným držitelem ([spisová značka], [příjmení] [číslo]). Z výše uvedeného vyplývá, že [jméno] [příjmení] k [datum] nabyl vlastnické právo k spornému pozemku p. [číslo] vydržením, když bylo prokázáno, že k tomuto datu užíval pozemek jako vlastní, jako součást pozemku p. [číslo] po dobu delší deseti let (již od nabytí sousedních nemovitostí v roce [rok]), přičemž shora uvedené okolnosti nabytí vlastnického práva k pozemku p. [číslo] i pozdější držbu sporného pozemku lze mít za držbu v dobré víře, že užíval sporný pozemek, jako pozemek vlastní.

23. Podle § 992 odst. 1, 2, 3 OZ (1) Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. (2) Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával. (3) Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

24. Dle § 1095 OZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

25. Podle § 3066 OZ do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

26. Podmínkami mimořádného vydržení je nikoliv nepoctivá držba a čas dvojnásob delší než pro řádného vydržení, tedy šest let u movité věci a 20 let u nemovitosti. Do vydržecí doby se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držení v době přede dnem nabytí účinnosti (nového) občanského zákoníku (z.č. 89/2012 Sb. - OZ), přičemž tato doba neskončí dříve než uplynutím dvou let od nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. V případě nemovitosti tedy mimořádné vydržení mohlo nastat nejdříve k [datum] a počátek vydržecí 20 leté lhůty počal nejdéle [datum].

27. Ze závěrů rozsudku NS ČR sp.zn. 22 Cdo 2307/2022 vyplývá výklad mimořádného vydržení, poctivé držba (§ 992 odst. 1 OZ) a držby nikoliv v nepoctivém úmyslu. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 OZ) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 OZ), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 OZ, resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák. se tu neuplatní. Nepoctivým ve smyslu § 1095 OZ je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 OZ). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Obratem„ při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl„ nikoliv poctivý“ (a naopak). Posouzení poctivosti držitele je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Okamžik, ke kterému se posuzuje držba„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ pro mimořádné vydrženi: Podmínkou pro klasifikaci držby jako poctivé (§ 992 odst. 1 OZ) je, že její podmínky musí být naplněny jak při uchopení, tak i při výkonu držby. § 992 odst. 1 OZ („ právo, které vykonává,“), § 992 odst. 2 OZ („ při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem…“), naproti tomu publiciánskou žalobu zákon dává tomu,„ kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem“ (§ 1043 odst. 1 OZ). Zákon považuje za přípustné obě možnosti, jak vyplývá z § 992 odst. 1 OZ, tak i z § 1043 odst. 1 OZ. Jde o problematiku obdobnou otázce, zda při vydržení, pokud je jeho podmínkou dobrá víra držitele, je rozhodující dobrá víra při uchopení držby („ mala fides superveniens non nocet“), anebo zda musí existovat po celou dobu držby („ mala fides superveniens nocet“). Držba„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ (§ 1095 OZ) je zvláštním druhem držby, kterou ani obecný zákoník občanský, ani pozdější občanské zákoníky neznaly. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 OZ) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 se podává, že nepoctivý úmysl brání vydržení jen, byl-li tu při uchopení držby. Pokud jde o zánik držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“, je třeba analogicky aplikovat § 995 OZ, větu první, podle které platí:„ Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba“. V zásadě tedy platí, že ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitosti evidován jako vlastník), není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby (§ 992 odst. 1 OZ) nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoliv v nepoctivém úmyslu). K vydržení práva nemůže dojít, ztratí-li držitel držbu (§ 1009 odst. 1 OZ) dříve, než uplyne vydržecí doba.

28. Závěry cit. rozsudku NS ČR sp.zn. 22 Cdo 2307/2022 se týkají též„ nepoctivý úmyslu“ a uchopení držby sousedního pozemku spolu s pozemkem nabytým: Podle důvodové zprávy k § 1095 OZ míří úprava mimořádného vydržení mimo jiné na„ případy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul“. Podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek (srov. k tomu např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3499/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1465/98). Tento závěr platí i pro posuzování držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 OZ, tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022). Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 OZ, věta druhá, neboť mu„ musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. V této souvislosti lze přihlédnout i k judikatuře Nejvyššího soudu k § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ovšem s tím, že jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí nedbalost držitele při uchopení držby. Přiměřeně se tak uplatní i právní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004. Jestliže byl tedy poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem) tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena) jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Je též třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu 20 let nezasáhl.

29. Soud má za to, že i podmínky mimořádného vydržení na straně žalobkyně a jejího právního předchůdce byly splněny. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se [jméno] [příjmení] uchopil jako nabyvatel pozemku p. [číslo] držby sousedního sporného pozemku p. [číslo] spolu s pozemkem nabytým tak, že by musel vědět, že užívá cizí pozemek. Poměr výměry sporného pozemku p. [číslo] (139 m2) k řádně nabytému pozemku p. [číslo] (494 m2) není ve významném nepoměru, sporný pozemek byl v terénu ohraničen živým plotem a byl užíván jako pozemek přináležející chatě če. [anonymizováno] a i případné pozdější pochybnosti o průběhu hranic pozemku p. [číslo] (které ani nebyly prokázány) nemohly mít za následek zániku držby [jméno] [příjmení] v „ nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Žalovaný do konce vydržecí lhůty [datum] ani později proti držbě rodiny [příjmení] nezasáhl. Nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně při uchopení držby sporného pozemku měl nepoctivý úmysl, tedy že si musel být za daných okolností být zjevně vědom, že vykonává právo které mu nenáleží (tj. užívá cizí pozemek). Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl v celém rozsahu a rozhodl, že žalobkyně je vlastníkem sporného pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek].

30. Úspěšný žalobce by měl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na úplnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tak představují soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, odměnu za zastupování žalobce advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6,5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], podání žaloby, návrh na záměnu žalobce z [datum] (jako poloviční úkon), podání ze dne [datum] a účast advokáta u jednání dne [datum] a [datum]) po 3.100 Kč, v celkové výši 20.150 Kč, 7x režijní paušál po 300 Kč, celkem 2.100 Kč. V souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% DPH, tj. o 4.672,50 Kč Náklady řízení činí celkem 31.992,50 Kč.