8 C 36/2020-662

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. ČR – [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti kupní smlouvy, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. dubna 2023, č. j. 8 C 36/2020-605 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že návrh, aby bylo určeno, že kupní smlouva [číslo] ze dne [datum], uzavřená mezi Státním pozemkovým úřadem, se sídlem [adresa žalované], [datum narození], trvale bytem [adresa], [obec] na [anonymizováno], u níž byl vklad povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, [číslo jednací], je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 5 244 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 39 145,79 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně 2. žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanými, s odůvodněním, že parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří – způsob využití společný dvůr, je nezbytně nutnou plochou pro provozování budov a staveb komplexu dvora, většinou ve vlastnictví žalobkyně a tato parcela funkčně souvisí a je užívána se stavbami žalobkyně jako nutný a jediný průchod a průjezd do dvora. O tuto parcelu žalobkyně žádala v režimu zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) jako oprávněná osoba, avšak pracovníci [anonymizována tři slova] zaujali vůči ní odmítavý postoj. Poukázala na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 294/2016-1195, ve kterém krajský soud uvedl, že žalobkyně je oprávněnou osobou dle zákona o půdě, jejíž restituční nárok, přiznány před 20 lety, má být uspokojen [anonymizována tři slova] (dříve [příjmení] [anonymizována dvě slova]) převodem pozemků a i kdyby vedlejší účastníci (v označeném řízení) splňovali podmínky pro koupi týchž pozemků od státu jako vlastníci staveb s nimi souvisejících, je žalobkyně v preferovaném postavení oprávněné osoby, jejíž nárok má přednost před možným prodejem týchž pozemků jiným osobám. [anonymizována tři slova] na její žádost ze dne [datum] o vydání dvora, včetně vjezdu nereagoval, [datum] ji 1. žalovaný informoval, že o parc. [číslo] má podanou žádost 2. žalovaný s tím, že se jedná o žádost nárokovou a nelze proto realizovat nenárokový převod žalobkyni.

2. Protože zákon č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu nestanoví povinnost převést sousedící pozemek, ale sousedící zemědělský pozemek, je uzavřená smlouva mezi žalovanými nezákonná, neboť o zemědělský pozemek ve vztahu k nemovitosti [celé jméno žalovaného] nejde, tento pozemek svým určením zemědělský není, jde o zastavěnou plochu a nádvoří a byl historicky součástí vjezdu do dvora na parc. [číslo] sloužícího pro všechny majitele nemovitostí, především však sloužil jako součást vjezdu domu žalobkyně [adresa], který byl a je domem zahradnickým, jsou zde rozsáhle zahradnické sklepy, které slouží jako skladovací a pracovní, dříve sloužily přilehlému květinářství a v současné době slouží ke stejnému účelu žalobkyni, která má v domě [adresa] sídlo své zahradnické společnosti a kancelář.

3. Žalobkyně má za to, že v případě prohlášení kupní smlouvy za neplatnou se zlepší její postavení, neboť se může domáhat vydání pozemku do jejího vlastnictví a nemá k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohla účinněji hájit svá kupní smlouvou dotčená práva. Přístup 2. žalovaného do jeho domu bude zajištěn dle ust. § 1029–1036 občanského zákoníku o nezbytné cestě.

4. Žalobkyně byla neplatným převodem vystavena újmě, neboť o pozemek parc. [číslo] požádala podle zákona o půdě již dne [datum] a na jeho vydání má zákonný nárok, neboť je v preferované postavení oprávněné osoby podle zákona o půdě, jejíž nárok má přednost před možným prodejem týchž pozemků jiné osobě. [ulice] kupní smlouva tak odporuje zákonu i veřejnému pořádku a je ve smyslu ust. § 580 o. z. neplatným právním jednáním. Právní jednání také odporuje zákonu, pokud porušuje zákaz stanovený kogentní normou, kterou je i zákon č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a smlouva byla uzavřena v rozporu s § 10 odst. 5 tohoto zákona, kdy není dán zemědělský účel ve vztahu k nemovitosti 2. žalovaného, ani funkční spojení s jeho nemovitostí a převodem pozemku na 2. žalovaného bylo zabráněno přednostnímu bezúplatnému převodu na žalobkyni podle zákona o půdě.

5. K neplatnosti právního jednání odporujícímu zákonu a zjevně narušujícímu veřejný pořádek přihlédne soud dle ust. § 588 o. z. i bez návrhu, proto i právní jednání, které je v rozporu se zákonem, musí být absolutně neplatné. Postupem [anonymizována tři slova] byl porušen veřejný pořádek, když nebylo respektováno zákonem o půdě preferované postavení žalobkyně. 6. 1. žalovaný ve svém písemném vyjádření, co se týká věci samé, poukázal na to, že při posuzování vhodnosti pozemku jako náhradního, je nutné zkoumat individuální okolnosti, v tomto případě se již nejedná o ucelený komplex staveb a pozemků, tzv. areál ve vlastnictví jedné osoby. Stavby v objektu vlastní různí vlastníci a k jiným účelům, než objekt dříve sloužil, a proto nelze zohledňovat pouze potřeby žalobkyně, jinak by byl 2. žalovanému vydáním pozemku parc. [číslo] znemožněn výkon jeho vlastnického práva k jeho nemovitostem. U pozemku parc. [číslo] jsou splněny podmínky bezprostřední souvislosti a funkční nezbytnosti sousedního pozemku s pozemkem parc. [číslo] na něm stojícím domu v rozsahu nezbytnosti 28 m a nikoli komfortního užívání stavby, neboť je na něm umístěn vstup do domu [adresa]. Žalobkyně se určovací žalobou domáhá neplatnosti smlouvy na převod pozemku, který není vhodný jako pozemek náhradní, není proto dle žalovaného dán ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Kromě toho 1. žalovaný namítl nedostatek své pasivní legitimace.

7. Shora označeným rozsudkem soud žalobě vyhověl.

8. Shledal pasivní legitimaci 1. žalovaného, označeného jako [název žalované] s odůvodněním, že byl jednou ze stran, která smlouvu uzavřela, a proto je v řízení, o její neplatnosti pasivně legitimován (bod 44. rozsudku).

9. Na straně žalobkyně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. (bod 54. rozsudku) proto, že se o předmětný pozemek může i nadále ucházet a ač nelze výsledek řízení, v němž by žalobkyně usilovala o vydání konkrétního pozemku předjímat a předpokládat úspěšnost další případné žaloby o převod pozemku v souladu se smyslem a účelem zákona o půdě, který žalobkyně naplňuje, lze žalobkyni považovat za osobu aktivně legitimovanou k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy, protože úspěch určovací žaloby se může projevit ve zlepšení jejího právního postavení, kdy k pozemku ve vlastnictví státu může nadále uplatňovat nárok na jeho převod a jiný právní prostředek hájení ohroženého práva domáhat se převodu pozemku nemá. I za situace, kdy pozemek parc. [číslo] nemá bezprostřední hranici s jinými nemovitostmi ve vlastnictví žalobkyně, tak odkazem na právní závěry Krajského soudu v Brně v rozsudku č. j. 14 Co 294/2016-1195 lze předpokládat, že dislokace pozemků v areálu vede k možnému zemědělskému využití celého souboru pozemků ve vlastnictví žalobkyně bez ohledu na to, jaká je možnost si na tyto pozemky zřídit jiný přístup a tato okolnost nemusí být v řízení o vydání pozemku určující.

10. Přisvědčil žalobkyni stran neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] z toho důvodu, že stát s pozemkem nakládal způsobem odporujícím zákonu, tedy neplatným ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť o vydání totožného pozemku dle zákona o půdě žalobkyně požádala již před 21 lety, pozemek byl zařaditelný do veřejné nabídky a na rozdíl od 2. žalovaného ve vztahu k žalobkyni lze považovat pozemek za zemědělský a nezastavěný, žádost 2. žalovaného nebyla nárokovou, pro něj nešlo o zemědělský pozemek, nárok dle § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. neměl, nárok žalobkyně na uspokojení podle zákona o půdě byl přednostní (body 49., 51. a 52. rozsudku). Ust. § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. i § 11a zákona č. 229/1991 Sb. umožňuje převod jen zemědělského pozemku, kterým pozemek parc. [číslo] sám o sobě není, přesto byl v rozporu s ust. § 10 odst. 6 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb. v době, kdy na jeho vydání byl uplatněn nárok žalobkyně podle zákona o půdě a o kterém nebylo dosud rozhodnuto, prodán zemědělskou výrobu neprovozujícímu 2. žalovanému, pro kterého pozemek představuje cestu před jeho domem a vstupuje z něj do domu, který se zemědělskou výrobou nemá žádnou souvislost. Jeho zájem na získání pozemku je nepochybně důvodný, což ale neznamená, že by proto bylo možno převodem dle zákona č. 503/2012 Sb., obejít zákon a zvýhodnit 2. žalovaného, kterému nárok na převod nevznikl, a naopak obejít nároky osoby, které měly být uspokojeny postupem upraveným v zákoně o půdě.

11. Proti tomto rozhodnutí podali odvolání oba žalovaní.

12. Žalovaný 1. odkázal na důvody odvolání dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. a namítal: 1) Nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], když k otázce naléhavého právního zájmu na uvedeném určení se mnohokrát vyslovil Nejvyšší soud, např. v rozsudku II. Odon 50/96, ve kterém vyslovil právní větu:„ Jestliže právní otázka (platnosti smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví) není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu“. Určení platnosti či neplatnosti kupní smlouvy je otázkou předběžnou a žalobkyně tak nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1772/2000 Nejvyšší soud vyslovil právní větu:„ Zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, není důvodu, aby současně žalobu přezkoumával po stránce věcné“. 2) Nedostatek pasivní legitimace 1. žalovaného – [anonymizována tři slova] – kdy nejde o vadu žaloby zhojitelnou postupem dle § 43 o. s. ř. [název žalované] je organizační složkou státu a účetní jednotkou, nemá však právní osobnost, není právnickou osobou, a tudíž nemá způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), neboť zákon č. 503/2012 Sb. mu způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení nepřiznává. Nezpůsobilost být účastníkem řízení je nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o. s. ř., a proto 1. žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil, řízení zastavil a [anonymizováno] žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. 3) Pokud by odvolací soud přes námitku o nedostatku naléhavého právního zájmu a nedostatku pasivní legitimace 1. žalovaného chtěl přezkoumávat rozsudek po stránce věcné, pak považuje rozhodnutí za nesprávné z následujících důvodů: - Soud postavil svoji argumentaci na skutečnosti, že žalobkyně měla preferované postavení oprávněné osoby podle zákona o půdě, jejíž nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků má přednost před možným prodejem týchž pozemků jiným osobám. Proto uzavřenou smlouvu považoval za neplatnou, neboť odporuje zákonu i veřejnému pořádku dle ust. § 580 o. z. Dále konstatuje, že smlouva byla uzavřena v rozporu s § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., kdy dle soudu není dán zemědělsky účel pozemku ve vztahu k 2. žalovanému. - Žalovaný má za to, že toto skutkové a právní hodnocení nemá oporu v provedeném dokazování, soud ve prospěch žalobkyně hodnotí skutečnosti, které nejsou předmětem této žaloby, žalobkyně se nedomáhá nahrazení projevu vůle 1. žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku. Dle 1. žalovaného žalobkyně není oprávněnou osobou ve vztahu k pozemku parc. [číslo] není původní oprávněnou osobou, nárok na náhradní pozemky získala na základě postupní smlouvy a k uspokojení jejího nároku dochází zákonem předvídaným způsobem, a to účastí ve veřejných nabídkách pozemků. - Oprávněná osoba se při prokázání liknavého a svévolného postupu 1. žalovaného nemůže domáhat neomezeně převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku ve vlastnictví státu ve správě [anonymizována tři slova] a nelze ji přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě. - Za pozemek nevhodný je považován pozemek, který tvoří funkční souvislost se stavbou třetí osoby. Není pochyb, že pozemek parc. [číslo] je ve funkční souvislosti se stavbou rodinného domu na stavební parc. [číslo] pana [celé jméno žalovaného] – ten splňoval podmínky nárokového převodu dle § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., a proto 1. žalovaný kupní smlouvou předmětný pozemek převedl. Tento pozemek tvoří přístupovou cestu do rodinného domu pana [celé jméno žalovaného], jsou na něm umístěny schody a dle žalovaného není podstatné, zda je pozemek veden jako ostatní plocha či zemědělská půda. Pozemek tak z tohoto důvodu nebyl zařaditelný do veřejné nabídky pozemků, neboť tvoří funkční souvislost s předmětným domem. - Dále uvádí, že žalobkyně není původní oprávněnou osobu, a proto nelze vycházet z toho, jak uvádí soud, že na majetek byl uplatněn nárok žalobkyně dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb. Bude-li se žalobkyně domáhat vydání náhradních pozemků v jiném soudním řízení, nevznikl jí zákonný nárok na předmětný pozemek. [příjmení] spory jsou určitým druhem vypořádání vztahu mezi účastníky a soud podle § 153 odst. 2 o. s. ř. není vázán co do označení pozemků žalobním návrhem. - Dále poukazuje na mylné hodnocení soudu týkající se charakteru pozemku parc. [číslo] kdy charakter pozemku se nehodnotí ve vztahu k osobě, která o něj žádá. - Dále poukazuje na to, že bývalý areál tzv. [anonymizována dvě slova], původního majetku Liechtenštejnů, nesplňuje podmínky areálu patřícího jednomu vlastníku, domy v něm patří různým vlastníkům a společný dvůr byl rozdělen tak, aby byl zajištěn přístup všem – vyústěním dohody bylo jednání dne [datum], na kterém se vlastníci objektů, včetně žalobkyně dohodli na rozdělení společného dvora. - Soud zcela převzal argumentaci žalobkyně, směšuje restituční nároky původních vlastníků a restituční nároky na náhradní pozemky žalobkyně. Budovy a pozemky již netvoří jednotný areál zemědělského dvora a představa, že by žalobkyně provozovala zemědělskou činnost na pozemku o výměře 28 m je nerealistická a mylná. - Dále poukazuje na nesprávný výklad soudu, že funkční souvislost pozemku se stavbou je dána toliko v případě, že žadatel provozuje zemědělskou výrobu, kdy v komentářové literatuře k zákonu o Státním pozemkovém úřadu se v § 10 uvádí, že funkční propojenost stavby a pozemku lze vyložit tak, že pozemek a stavba jsou společně užívány k určitému účelu, zejména v souvislosti s účelovým určením stavby (např. k zajištění přístupu). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1758/2013 a sp. zn. 28 Cdo 35/2008 se dodává, že předmětný pozemek je nezbytný k užívání stavby a jejich oddělením by došlo ke znemožnění nebo podstatnému ztížení užívání stavby, což lze vztáhnout i na projednávaný případ. Soud nevzal v úvahu důležitost funkčního spojení pozemku s domem ve vlastnictví 2. žalovaného a upřednostnil okolnosti na straně žalobkyně. Pozemek nebyl zařaditelný do veřejné nabídky pozemků dle zákona o půdě. Konečně pak 1. žalovaný poukazuje na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, kdy s ohledem na nevhodnost předmětného pozemku pro potenciální uspokojení restitučního nároku na převod tohoto pozemku jako náhradního ve smyslu ust. § 11a zákona o půdě je zřejmé, že žalobkyní požadované určení neplatnosti kupní smlouvy nemůže nijak ovlivnit právní postavení žalobkyně. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, žalobu zamítl a přiznal 1. žalovanému náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. 13. 2. žalovaný v odvolání namítá, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena v souladu s ust. § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., neboť byl výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], dne [datum] uzavřel s žalovaným 1. nájemní smlouvu ohledně pozemku parc. [číslo] v době uzavření kupní smlouvy byl oprávněným uživatelem pozemku parc. [číslo] vlastníkem sousedícího pozemku, jehož součástí je stavba a předmětný pozemek parc. [číslo] byl se stavbou funkčně spojen. Má za to, že listinnými důkazy bylo prokázáno tvrzení žalovaných, že žalovaný 2. splnil podmínky pro nárokový převod pozemku dle § 10 odst. 5 zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť na pozemku parc. [číslo] se nachází vstupní schody, které tvoří jediný přístup do jeho domu, takže je splněna podmínka funkční souvislosti předmětného pozemku se stavbou jiného vlastníka. Přístup k nemovitosti žalobkyně je zajištěn přes pozemek parc. [číslo] který je v jejím vlastnictví, případně přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného 1.

14. Stejně jako 1. žalovaný namítá, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na určení, kdy posouzení neplatnosti právního jednání má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu a lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy. Stejně jako žalovaný 1. odkazuje na neopodstatněnost žaloby dle § 80 o. s. ř. tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu, zda tu je či není právní vztah nebo právo, stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá.

15. Dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že charakter pozemku parc. [číslo] jako zemědělského, lze vztáhnout jen k osobě žalobkyně, provozující hospodářskou činnost na okolních pozemcích, a ne k osobě žalovaného 2. a že před nárokem žalovaného 2. má na převod dle zákona č. 503/2012 Sb. přednost nárok žalobkyně podle zákona o půdě, která jej uplatnila o 21 let dříve. Nesouhlasí se skutkovým zjištěním, že pozemky v areálu [anonymizováno] sídla jsou, resp. byly využívány žalobkyní k zemědělským účelům, toto zjištění nemá oporu v provedeném dokazování.

16. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, dle kterého ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě považuje za zastavěnou část pozemku i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěna není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Překážkou k vydání pozemků dle tohoto ustanovení může být též funkční souvislost pozemku se stavbou, tedy že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutné rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě pozemek zastavěný stavbou a dále přilehlé pozemky, jež tvoří souvislý celek bez přerušení. Takovéto pozemky považuje Nejvyšší soud za nevhodné k bezplatnému převodu a v případě pozemku parc. [číslo] je tak splněn výlukový důvod pro jeho vydání dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Žalobkyně rovněž nesplňuje podmínky pro převod pozemků podle § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., a to pro absenci funkční souvislosti s nemovitostí žalobkyně.

17. Navrhl, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

18. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jeho vydání předcházející, učinil závěr, že odvolání obou žalovaných je důvodné v té části, pokud směřuje proti závěrům soudu prvního stupně ohledně existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení.

19. Dle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

20. Ve smyslu konstantní judikatury naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba podle ust. § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Pokud právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu. Jinak řečeno, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení platnosti či neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2578/2009, 26 Cdo 4413/2009, 30 Cdo 336/2009, 22 Cdo 2147/99, 30 Cdo 2027/2008, 28 Cdo 4654/2009, 26 Cdo 644/2011, 21 Cdo 2494/2010, 30 Cdo 3378/2009).

21. V kontextu se shora uvedenými judikáty je třeba konstatovat, že v daném případě žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy je právě takovým případem předběžné otázky ve vztahu k určení existence práva – vlastnického práva k nemovitostem – a v takovém případě nelze na požadovaném určení shledat právní zájem, neboť lze žalovat přímo na určení vlastnického práva, když důvody pro existenci takového práva – neplatnost kupní smlouvy – by byly a mohly být posuzovány jako otázka předběžná.

22. Danému případu pak velmi výstižně odpovídá obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1289/2016, ve kterém se v právní větě uvádí:„ V situaci, kdy majetkoprávní úkon obce, o jehož neplatnost prostřednictvím určovací žaloby žalobce usiluje, představuje smlouvu o převodu nemovitosti, jejímž předmětem byl (úplatný) převod vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, podle které byl již vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (přísl. katastrálním úřadem) povolen ve prospěch jiného osoby (zájemce), lze jen stěží uvažovat o tom, že může žalobci na takto zformulované žalobě (o neplatnost převodní smlouvy) svědčit naléhavý právní zájem. Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Jinými slovy řečeno, zájemce o koupi nemovitého obecního majetku, který zpochybňuje majetkoprávní úkon obce, na jehož základě byl již povolen (ve prospěch nabyvatele) vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, a kdy podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku přísl. obec není v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník tohoto majetku, nemá ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení, že uvedený majetkoprávní úkon (resp. smlouva o převodu nemovitosti) je neplatný (neplatná)“.

23. Na toto rozhodnutí je tak možno navázat obsahem dalšího rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 543/2001, dle kterého:„ Podkladem pro zápis do katastru nemovitostí může být takové rozhodnutí, jímž bude rozhodnuto o určení vlastnictví nemovitosti. Naproti tomu rozsudek soudu, jímž by bylo určeno, že smlouva o převodu nemovitosti je neplatná, nemůže sloužit jako podklad pro záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí“.

24. Pouze za situace, kdy by byla podána žaloba na určení neplatnosti smlouvy dříve, než byl na základě této smlouvy proveden vklad práva do katastru nemovitostí, má žalobce na určení neplatnosti smlouvy naléhavý právní zájem (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 446/2002).

25. V daném případě byla žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] podána v době, kdy na základě této smlouvy byl již učiněn vklad práva do katastru nemovitostí ve prospěch 2. žalovaného. Ve smyslu shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu tak žalobkyně nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy, neboť na základě takového rozhodnutí by nemohlo dojít ke změně záznamu vlastnického práva v katastru nemovitostí a na postavení žalobkyně by se nic nezměnilo, její právní postavení by takovým určením nebylo nijak posíleno ve vztahu k uspokojení jejích nároků dle zákona o půdě převodem konkrétního pozemku.

26. Navíc, jak vyplývá z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2081/2029 a 28 Cdo 4983/2008 oprávněná osoba se nemůže domáhat ochrany svých restitučních nároků dle ustanovení občanského zákoníku, a to ani formou určení práva či právního vztahu podle ust. § 80 o. s. ř., mohla-li uplatnit nárok podle ustanovení právního předpisu restituční povahy – například cestou žaloby o uložení povinnosti žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétního náhradního pozemku dle ust. § 11a a násl. zákona č. 229/1991 Sb. (pokud takovému převodu nebrání jiné právní předpisy nebo nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky – viz rozhodnutí 28 Cdo 2419/2020, 31 Cdo 3767/2009).

27. Soud prvního stupně proto dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že na straně žalobkyně je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, spočívající v posílení jejího postavení jako oprávněné osoby dle zákona o půdě při uplatňování oprávněných požadavků na vydání náhradního pozemku a odvolací soud proto na základě výše uvedeného výkladu za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá.

28. V souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1121/2011 i 22 Cdo 1772/2000, dle kterých„ zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno (není důvodu), aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné“, to je, aby se zabýval tvrzenými důvody neplatnosti kupní smlouvy, tak ani odvolací soud pro nadbytečnost nečinil. Stejně tak se odvolací soud nezabýval námitkou 1. žalovaného ohledně nedostatku jeho pasivní legitimace z důvodu nedostatku právní osobnosti, a to za situace, kdy označení 1. žalovaného bylo zástupkyni žalobkyně při jednání odvolacího soudu dne [datum] upřesněno na Česká republika – [název žalované] a tento nedostatek tak byl odstraněn.

29. V řízení úspěšným žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

30. U 1. žalovaného tyto náklady řízení představují: Za úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.: Vyjádření k žalobě ze dne [datum] Doplnění vyjádření ze dne [datum] Příprava na jednání dne [datum] Jednání u soudu dne [datum] Odvolání proti rozsudku ze dne [datum] včetně doplnění odvolání ze dne [datum] jako jeden právní úkon Příprava na jednání dne [datum] k odvolacímu soudu Jednání u odvolacího soudu dne [datum] Paušální náhrada činí dle § 2 odst. 3 citované vyhlášky částku: 7 x právní úkon po 300 Kč, činí částku 2 100 Kč. Podle § 2 odst. 3 písm. b) citované vyhlášky náleží žalovanému paušální náhrada i za přípravu k jednání. Doprava: 1/ Doprava k jednání osobním služebním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka] z [obec] k Okresnímu soudu v Břeclavi a zpět: K jednání dne [datum] – činí při ujetých 264 km (jedna cesta [obec] – [obec] činí 132 km), při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a ceně nafty 34,12 Kč/litr – náklady celkem [číslo] x 4,9 x 34,12 Kč = 441,37 Kč = 441 Kč Celkem náklady pohonných hmot činí 441 Kč. Amortizace vozidla činí v roce 2023 sazbu dle vyhl. MPSV č. 467/2022 Sb. - 5,20 Kč km – 5,20 x 264 km = 1 372,80 Kč č = 1 373 Kč. Náklady na dopravu dne [datum] činí celkem částku 1 814 Kč. 2/ Doprava k jednání osobním služebním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka] z [obec] ke Krajskému soudu v Brně a zpět: K jednání dne [datum] – činí při ujetých 186 km (jedna cesta [obec] – [obec] činí 93 km), při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a ceně nafty 39,88 Kč/litr – náklady celkem [číslo] x 4,9 x 39,88 Kč = 363,46 Kč = 363 Kč. Celkem náklady pohonných hmot činí 363 Kč. Amortizace vozidla činí v roce 2023 sazbu dle vyhl. MPSV č. 467/2022 Sb. - 5,20 Kč km – 5,20 x 186 km = 967,20 Kč = 967 Kč. Náklady na dopravu dne [datum] činí celkem částku 1 330 Kč. Náklady řízení 1. žalovaného tak celkem činí 5 244 Kč.

31. U 2. žalovaného náklady řízení činí: Úkony právní služby: § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava 3 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. d) sepis písemného podání ve věci samé, vyjádření 2. žalovaného k žalobě 3 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání u mediátora dne [datum] 3 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání před OS [obec] dne [datum] od [číslo] do 12 hodin 6 200 Kč § 11 odst. 1 písm. d) sepis písemného podání ve věci samé sepis odvolání 2. žalovaného 3 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. d) sepis písemného podání ve věci samé, sepis vyjádření 2. žalovaného k odvolání 1. žalovaného 3 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání před KS [obec] dne [datum] 3 100 Kč, § 13 paušál 300 x 8 2 400 Kč, § 14 cestovné jednání se zapsaným mediátorem dne [datum] 1 065 Kč ([obec] – [obec] a zpět), jednání OS [obec] dne [datum] 320 Kč, jednání KS [obec] dne [datum] 1 114 Kč, § 14 náhrada za promeškaný čas jednání u zapsaného mediátora dne [datum] ([obec] – [obec] a zpět) 400 Kč, jednání OS [obec] dne [datum] ([obec] – [obec] a zpět) 200 Kč, jednání u KS [obec] dne [datum] ([obec] – [obec] a zpět) 400 Kč, Celkem bez DPH 30 699 Kč, 21 % DPH 6 446,79 Kč, Celkem včetně 21 % DPH 37 145,79 Kč. Zaplacený soudní poplatek za odvolání 2. žalovaného ve výši 2 000 Kč. Náklady řízení 2. žalovaného celkem činí 39 145,79 Kč.

Poučení