8 C 389/2019-145

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje účastníka] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 69 455 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 69 455 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 69 455 Kč od 22. 2. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit soudní poplatek 2 779 Kč České republice – Okresnímu soudu Praha – východ;

III. Žalované a vedlejšímu účastníkovi se ukládá zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 51 240Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky ve výši 69 455 Kč. Uvedla, že dne 8. 12. 2017 v 12:40 utrpěla úraz na úseku ovoce a zeleniny v prodejně žalované - [příjmení] [jméno], kde kvůli znečištěné podlaze uklouzla na listí od ředkviček, v důsledku čehož utrpěla zlomeninu pately levého kolene. K důvodům pádu žalobkyně dodala, že podlaha v předmětné prodejně je obecně kluzká. Bolest utrpěná úrazem byla na základě znaleckého posudku vyčíslena na částku 63 455 Kč a žalobkyně po žalované požaduje také úhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku ve výši 6 000 Kč, celkem tedy po žalované nárokuje úhradu částky ve výši 69 455 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Odpovědnost žalované za vzniklé zranění vyvozovala žalobkyně z toho, že žalovaná měla porušit jednak tzv. generální prevenční povinnost a dále se v tomto případě jedná o újmu způsobenou provozní činností žalované, k jejíž úhradě je žalovaná povinna bez ohledu na její zavinění. Po žalované lze totiž rozumně požadovat nejen aby prováděla na prodejně preventivní úklid, ale také úklid mimořádný v případě, že to okolnosti vyžadují. Žalobkyně k obecnému kontextu situace uvedla, že žalovaná provozuje sít supermarketů, v nichž prodává nejrůznější sortiment zboží, převážně však potraviny. Provoz supermarketů tak představuje výdělečnou činnost žalované a s ohledem na to je újma vzniklá v důsledku prodeje zboží (v tomto případě ředkviček) újmou způsobenou provozní činností žalované. Ze strany žalobkyně přitom byla dodržena veškerá opatrnost, kterou po ní bylo možné požadovat. Po žalované pak bylo v rámci zamezení možné škody z provozní činnosti možné vyžadovat, aby v provozovně umístila ceduli upozorňující na možnost pádu či uklouznutí. V průběhu řízení také žalobkyně uvedla, že z provedeného dokazování vyplynulo, že i v minulosti na prodejně docházelo k problémům s nedostatečným úklidem podlahy, zejména při slevových akcích, čehož si byli vědomi i zaměstnanci žalované.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Učinila nesporným, že žalobkyně utrpěla dne 8. 12. 2017 zranění, nesouhlasila však s tím, že by žalovaná byla za tento úraz odpovědná. Žalovaná podlahu na úseku ovoce a zeleniny pravidelně a každodenně kontroluje, a to ve dvouhodinových intervalech, přičemž v den úrazu proběhla poslední kontrola před úrazem žalobkyně v 12:00, tedy bezprostředně před samotným pádem. K zanedbání generální prevenční povinnosti ze strany žalované proto nemohlo dojít. Stejně tak pravidelnost úklidu žalované vyhovuje i požadavku na veškerou péči, kterou lze po provozovateli rozumně požadovat. Žalovaná má dlouholeté zkušenosti s provozem supermarketu a podle ní nelze po provozovateli racionálně požadovat, aby každý úsek byl nepřetržitě kontrolován jedním ze zaměstnanců. Taková praxe zajisté není obvyklá ani v jiných supermarketech a zajištění takovéto úrovně kontroly by bylo obtížné uskutečnitelné již jen s ohledem na personální a ekonomické nároky, které by si takové opatření vyžádalo. K úrazu žalobkyně došlo na základě nahodilé události, pravděpodobně zaviněné dalším zákazníkem, kdy takové situaci nemůže žalovaná zabránit ani účinně předcházet. Nadto pohybovala-li by se žalobkyně po provozovně s náležitou opatrností, jak jí ukládá generální prevenční povinnost, ke vzniku úrazu by nedošlo. K tvrzení o obecné kluzkosti podlahy uvnitř předmětné provozovny žalovaná uvedla, že provozovna splňuje vysoké požadavky a normy na protiskluzovou úpravu povrchu podlahy, což vyplývá i z toho, že stavba je řádně zkolaudována. K požadavku na umístění cedule upozorňující na možnost uklouznutí žalovaná uvedla, že taková cedule by reálně musela být umístěna po celém supermarketu, neboť prakticky na jakémkoliv prodávaném artiklu je možné uklouznout.

3. Vedlejší účastník uvedl, že na základě pojistné smlouvy poskytoval v době úrazu žalované pojistnou ochranu za škodu způsobenou mj. provozní činností žalované. Při šetření škodné události (úrazu žalobkyně) vedlejší účastník došel na základě všech podkladů k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro poskytnutí pojistného plnění, tedy že žalovaná za škodu není odpovědná. Vedlejší účastník zdůraznil, že pro zproštění se odpovědnosti za újmu způsobenou provozní činností provozovatel nemusí přijmout nejlepší možná opatření. Provozovatel se odpovědnosti zprostí i v případě, že přijme taková opatření, která jsou v daném oboru očekávána s ohledem na dosaženou úroveň poznání a obecné zkušenosti, kdy významným kritériem je rovněž ekonomická racionalita opatření. Žalovaná v daném případě učinila vše, co po ní lze rozumně požadovat a nelze jí k tíži přičítat nahodilý stav, kterému nemohla žádným racionálním opatřením zabránit. Konečně vedlejší účastník uvedl, že se v daném případě ani nejedná o škodu způsobenou provozní činností, která typicky vzniká při použití strojů či nástrojů nebo přístrojů, které svojí povahou mohou mít účinky, jež nejsou plně kontrolovatelné. Škoda způsobená provozní činností pak je typicky vyvolána samotnou existencí provozního zařízení. Tyto podmínky však nejsou v projednávané věci naplněny. Z provedeného dokazování bylo zjištěno:

4. Z nesporných tvrzení účastníků a z oznámení o škodné události ze dne 21. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 8. 12. 2017 v 12:40 uklouzla v provozovně žalované na adrese [adresa]. Z oznámení o škodné události bylo dále zjištěno, že k pádu došlo na úseku ovoce a zeleniny, svědkem případu měla být paní [celé jméno svědkyně]. Příčinou pádu bylo dle zaměstnankyně žalované, která oznámení vyplnila, spadané listí z ředkviček. Ze záznamu vyplývá, že případná vlhkost podlahy nebyla způsobena vlivem počasí. Naposledy byla podlaha kontrolována paní [celé jméno svědkyně] v 12:00, ze zápisu pak není zřejmé, zda při této poslední kontrole byly na podlaze zjištěny nečistoty nebo ne (příslušná kolonka v oznámení zůstala nevyplněna). Interval kontrol podlahy je dle oznámení dvouhodinový, a to v časech 8:00, 10:00, 12:00 a tak dále až do 20:

0. Dle oznámení je kontrolami pověřen určitý pracovník a vedoucí prodejny pak kontroluje obchůzky pracovníka. Oznámení o škodě bylo vypracováno vedoucí obchodu paní [celé jméno svědkyně].

5. Z propouštěcí zprávy ze dne 15. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně byla daného dne propuštěna z nemocnice, do níž byla přijata dne 8. 12. 2017 v 13:

51. Žalobkyně byla dle zprávy do nemocnice převezena po pádu v obchodě, kde si narazila levé koleno. Byla zjištěna dislokovaná zlomenina pately levého kolene a téhož dne byla žalobkyně operována.

6. Ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení] ze dne 23. 1. 2019 bylo zjištěno, že znalec stanovoval výši bolesti žalobkyně způsobené tříštivou zlomeninou levé čéšky s posunem úlomků, operací – osteosyntézou čéšky dne 8. 12. 2017 a operací ze dne 31. 5. 2018, kdy došlo k odstranění osteosyntetického materiálu. Znalec bolest stanovil ve výši 230 bodů, kdy na tomto základě bolestné pro rok 2017 odpovídá částce 63 455 Kč.

7. Ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení] ze dne 7. 1. 2019 bylo zjištěno, že ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku pádu znalec stanovil na částku 334 379 Kč.

8. Z půdorysu předmětné prodejny žalované bylo zjištěno, že zákazníci mohou do prodejny vstoupit dvěma vstupy. Z fotografií předmětných vstupů do prodejny bylo zjištěno, že na podlaze u vstupních dveří se nachází čistící rohože o délce, kterou lze dle fotografie odhadnout okolo osmi až metrů a o šířce v řádu metrů. Rohož zabírá v zásadě celou šíři podlahy. U druhého, menšího, vchodu se opět nachází rohož o délce i šířce v řádech metrů, zabírající téměř celou část vchodového prostoru.

9. Ze záznamu z webových stránek žalované bylo zjištěno, že žalovaná provozuje síť supermarketů.

10. Z technického listu dlažby, která má být dle tvrzení vedlejšího účastníka použita v předmětné provozovně žalované, bylo zjištěno, že dlažba má mít odolnost proti skluzu stupně R10.

11. Ze záznamu o počasí z webové stránky in-počasí bylo zjištěno, že dne 8. 12. 2017 (tedy v den úrazu) měla být oblast [obec] [část obce] beze srážek.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 2. 2019 a dokladu o odeslání výzvy z téhož dne má soud za prokázané, že dne 8. 2. 2019 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku s výzvou k plnění do 10 dnů od doručení výzvy.

13. Z výslechu svědkyně paní [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že svědkyně u žalované pracuje od roku 1999. V den, kdy došlo k úrazu žalobkyně, byla svědkyně v práci, nicméně na konkrétní událost si vůbec nepamatuje. Svědkyně je pracovníkem na úseku ovoce a zeleniny a na tomto úseku také provádí kontrolu úklidu, ovšem sama není uklízečkou, tedy svědkyně kontroluje stav úklidu, přičemž kontrolní činnost svědkyně ještě podléhá dohledu ze strany vedoucího zaměstnance. Zaměstnanci žalované včetně svědkyně daný úsek pravidelně kontrolují, sama svědkyně i případný nepořádek uklidí, v případě většího znečištění pak volá uklízečku či obsluhu uklízecího stroje. Interval kontroly je stanoven na dvě hodiny, ale v případě potřeby svědkyně provádí úklid okamžitě, neboť je na úseku přítomna prakticky neustále.

14. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že pro žalovanou již nepracuje, v letech 2016 – 2021 byla u žalované zaměstnána jako vedoucí prodejny [příjmení] [jméno]. Svědkyně si vybavuje, že v prosinci roku 2017 došlo na prodejně k úrazu, kdy došlo k pádu paní na listí od ředkviček. Svědkyně byla k úrazu volána až poté, co k němu došlo, samotný okamžik pádu neviděla. Žalobkyně měla v té chvíli uvést, že upadla na nějakém listí, svědkyně si vybavuje, že v okolí žalobkyně mohlo být na zemi něco pohozeno, neví v jakém množství, podrobnosti nezkoumala, neboť jejím primárním úkolem a cílem bylo poskytnout žalobkyni náležitou pomoc. Svědkyně si nepamatuje, zda podlaha byla suchá. Žalobkyně byla v době pádu v prodejně sama, bez rodinných příslušníků či známých. Po úrazu někomu telefonovala, svědkyně přesně neví komu. Svědkyně si vybavuje, že s časovým odstupem od úrazu sepisovala záznam o škodné události, není si však jista, zda to bylo přímo se žalobkyní, spíše mohl být záznam sepsán s některým z rodinných příslušníků žalobkyně. Svědkyně si vůbec nepamatuje, jakou mohla mít žalobkyně obuv. Žalobkyně dle vzpomínek svědkyně v době úrazu nepoužívala hůl či berle, byla štíhlá a působila vitálně. Když svědkyně zahlédla žalobkyni později po úrazu, tak už hůl měla. Svědkyně má za to, že v době úrazu měla být podlaha dle interních předpisů kontrolována každou hodinu a svědkyně na stav podlahy i osobně dohlížela. Nejzazším intervalem pro kontrolu mohly být dvě hodiny, ale svědkyni osobně záleželo na tom, aby podlaha byla uklizená a tak kontrolu prováděla co nejčastěji a v případě prodeje sezonního či zlevněného zboží probíhala kontrola ještě intenzivněji, ať už ze strany svědkyně nebo dalších zaměstnanců. Pouze v případech, kdy byla svědkyně při plnění ostatních pracovních úkolů vázána k jinému místu, dohled provádět nemohla. V případě že svědkyně stav podlahy nekontrolovala, pověřila kontrolou jinou osobu. V obecné rovině dochází dle svědkyně při slevových akcích ke zvýšené aktivitě zákazníků, čímž se zvyšuje nečistota na úseku a dochází ke vzniku nepořádku. V takových případech se kontrola podlahy provádí častěji.

15. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že svědkyně si na úraz žalobkyně pamatuje. Svědkyně v době úrazu pracovala v administrativě, většinu pracovní doby trávila v kanceláři. Událost se odehrála tak, že do kanceláře přiběhl zákazník oznámit, že na prodejně je zraněná paní. Svědkyně se dostavila na místo, kde žalobkyně ležela na zemi a svědkyně volala záchranku. K úrazu došlo ve středu úseku zeleniny v místě, kde je koš na naťovou nebo listovou zeleninu, kam mají zákazníci odhazovat odpad ze zeleniny. V důsledku toho, jak se zákazníci probírají zeleninou, však dochází k tomu, že odpad padá i na zem. Svědkyně si vybavuje, že na zemi vedle žalobkyně se nacházely listy ředkviček, svědkyně si však nevybavuje v jakém množství. Obecně k takovým situacím prostě dochází, když v důsledku činnosti zákazníků dojde ke vzniku nepořádku, úklid se v takovém případě nedá úplně ohlídat. Např. když jsou zlevněné kedlubny, dochází k padání natě ještě častěji, za takové situace by k zajištění zcela perfektního úklidu bylo nutné, aby zaměstnanec na úsek dohlížel nepřetržitě. Svědkyně si nevybavuje, zda byla podlaha v době úrazu suchá či zda mohla být znečištěna např. blátem. Vybavuje si, že žalobkyně na sobě mohla mít kozačky nebo jiné boty, nepamatuje se, zda byly na podpatku. Poté, co svědkyně zavolala záchranku a vyřešila situaci přímo na místě, se vrátila zpět ke své práci, další záležitosti spojené s úrazem řešila vedoucí zaměstnankyně. [jméno] svědkyně taktéž uklízela nečistoty na úseku zeleniny, pokud zrovna šla okolo a zaregistrovala určitý nepořádek, a to i přesto, že jinak její náplní práce byla administrativa. Svědkyně neví, zda byl pořízen kamerový záznam incidentu, zda se dochoval a zda jej případně někdo kontroloval.

16. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že k jejímu pádu v provozovně žalované došlo poté, co v obchodě ušla několik kroků. Vpravo na prodejně je úsek zeleniny vlevo je nějaká chodbička, kde byly palety. Obchod byl dost přeplněný, jelikož bylo před Vánoci. Mezi zmíněnými paletami bylo asi tolik prostoru, aby tam vedle sebe projely dva nákupní vozíky. Na zemi byly listy z ředkviček. Žalobkyně upadla a narazila do palet a pocítila velkou bolest. Okolo ní byli po pádu lidé, kteří se jí snažili pomoct, ona však nebyla schopná vstát. Poté jí vedoucí zavolala záchranku a přišla prodavačka, která začala uklízet okolí. S ohledem na velký časový odstup si žalobkyně již na všechno nevzpomene, má za to, že by vše mělo být nahrané na kameře. Žalobkyně uklouzla na listí nebo něčem obdobném, není schopna říct, kolik tam toho bylo, byla to taková kupka. Žalobkyně vylučuje, že by do ní někdo vrazil. Žalobkyně uklouzla na nějakém listí či ředkvičce. V okamžiku pádu si žalobkyně nevybírala žádné zboží, pouze vešla do obchodu a kousek od vchodu upadla. V době pádu šla středem uličky, takže tam ředkvičky musely být napadané. V daném místě není průvan ani nic obdobného, takže se tam listí nemohlo dostat jinak. Žalobkyně si je jistá, že se jednalo o ředkvičky, protože je sama viděla a následně je i zametala prodavačka. Žalobkyně si není vědoma, že by před ní nějaký jiný zákazník ředkvičky obíral, či s nimi jinak manipuloval. Žalobkyně pouze přecházela do úseku pečiva, ke kterému se lze dostat pouze přes sektor ovoce a zeleniny. Žalobkyně po pádu čekala, než přijede záchranka, která jí vzala do nemocnice, kde podstoupila operaci. Před úrazem neměla žalobkyně žádné zdravotní problémy, byla velmi aktivní, věnovala se pěší turistice a měla dostatek pohybu. Po úrazu téměř rok nechodila a podstupovala léčbu a rehabilitaci, v současné době se není schopna účastnit větších pohybových aktivit, koleno ji bolí a je neustále ztuhlé. Žalobkyně v prodejně nakupovala často, i v minulosti na prodejně viděla něco neuklizeného, jednou i upozorňovala personál, že je na zemi rozbitá lahev s olejem. I při pozdějších návštěvách provozovny si žalobkyně nevšimla, že by na zemi byla cedule s upozorněním na nebezpečí pádu, taková cedule v provozovně nikdy nebyla. Žalobkyně měla na sobě kozačky asi do půli lýtek, bez podpatků, s gumovou podešví. Daný den bylo venku sucho, nepršelo ani nesněžilo.

17. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), když ke všem pro věc rozhodným skutečnostem došlo za jeho účinnosti.

18. Podle § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

19. Podle § 2924 o. z., kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

20. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaná upadla v provozovně žalované. Soud má za prokázané i to, že k pádu došlo v důsledku uklouznutí na listech ředkvičky. Jako důvod pádu se tato skutečnost uvádí v záznamu o škodní události a svědci shodně vypověděli, že po pádu se poblíž místa nacházelo listí z ředkviček. To vypověděla i žalobkyně v rámci účastnického výslechu, kdy soud o pravdivosti jejího sdělení v tomto případě nemá důvod pochybovat, byť je žalobkyně účastníkem řízení. Listí ředkviček se na zemi nacházelo v blíže nezjištěném množství, přesto se však muselo jednat o množství měřitelné a nezanedbatelné, což vyplývá ze všech výpovědí, které spolu byly ve vzájemném souladu. Soud má dále za prokázané, že dle interních pravidel žalované byla kontrola podlahy na předmětném úseku prováděna nejpozději každé dvě hodiny, kdy tato doba představuje nejzazší interval pro kontrolu. Svědkyně, která v době úrazu pracovala na pozici vedoucí prodejny, sice nejdříve uvedla, že interními pravidly byl interval úklidu nastaven na každou jednu hodinu, z pozdějšího obsahu její výpovědi a z dalších provedených důkazů však vyplynulo, že závazně byl interval stanoven na dvě hodiny, jak to vyplývá i ze záznamu o škodní události. Soud má z výpovědí za prokázané, že z iniciativy zaměstnanců žalované docházelo i k častějším kontrolám a úklidu, když to okolnosti vyžadovaly, zejména když bylo na daném úseku zlevněno žádané zboží. Z výpovědi zaměstnankyně na úseku ovoce a zeleniny pak bylo zjištěno, že tato byla dle svých slov na daném úseku přítomna téměř neustále a taktéž prováděla mimořádné kontroly a úklid. Soud má rovněž za prokázané, že v den incidentu bylo v místě incidentu sucho a počasí na průběh pádu nemělo vliv. Výši bolestného vzniklého v důsledku pádu žalobkyně má pak soud za dostatečně prokázanou z předloženého znaleckého posudku. Byla-li v průběhu řízení vznesena námitka, že žalobkyně si škodu mohla způsobit sama, buďto neobratným obíráním ředkviček či tím, že si nepočínala s dostatečnou opatrností, pak provedené dokazování o ničem takovém nesvědčí a této obraně ze strany žalované a vedlejšího účastníka není možné přisvědčit. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně byla v době pádu obuta v obuvi vhodné s ohledem na aktuální povětrnostní podmínky a její věk.

21. Žalobkyně svůj nárok opírala především o ustanovení § 2924 o. z., v řízení přesto navrhovala taktéž aplikaci ustanovení § 2900 o. z. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou vztahu obou rozhodných ustanovení. Nezbytným předpokladem pro vznik povinnosti k náhradě újmy dle § 2900 o. z. je existence zavinění. Naproti tomu ustanovení § 2924 o. z. ke vzniku povinnosti k náhradě nevyžaduje zavinění ani porušení právní povinnosti a:„ Jde tedy o odpovědnost objektivní, avšak vzhledem k zakotvení liberačních důvodů nejde o odpovědnost absolutní. Předpokladem odpovědnosti dle tohoto ustanovení je událost vyvolaná provozem závodu nebo jiného obdobného zařízení (samotnou existencí provozního zařízení, které škodlivě působí na okolí, a to bez ohledu na to, zda zařízení je v chodu, či nikoliv), vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Povinným k náhradě újmy (škůdcem) je provozovatel, tedy ten, kdo vyvíjí provozní činnost výdělečně (za účelem dosažení zisku), v rámci svého závodu (§ 502 o. z.) nebo jiného podobného zařízení. Provozem se rozumí soustavně prováděná činnost právnickou nebo fyzickou osobou, související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou subjekt vyvíjí za použití určitých organizačních opatření, zejména pokud je provozována továrním způsobem, při němž jsou používány stroje, nástroje, přístroje či technologické postupy, které nemusejí být plně zvladatelné a kontrolovatelné a mohou ze své podstaty mít nepříznivé účinky na okolí nebo osoby, které s nimi přijdou do styku. Újma musí být způsobena buď vlastní provozní činností, tedy samotným využitím technologických postupů, nebo věcí při ní použitou, případně vlivem činnosti na okolí, čímž je míněn nepříznivý dopad technologických postupů navenek (např. únik škodlivin). Na poškozeném je, aby prokázal, že mu vznikla újma (včetně její výše), že škůdce výdělečně provozuje shora popsanou činnost a že mezi existencí (projevy) tohoto provozu a vznikem škody je příčinná souvislost. Prokáže-li poškozený tyto skutečnosti, je dána odpovědnost škůdce (z níž se může případně vyvinit)“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1127/2018). Nezbytným předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu dle § 2900 je mj. samotné porušení obecné prevenční povinnosti a přítomnost zavinění, kdy tyto podmínky (stejně jako všechny ostatní) musí být naplněny kumulativně. Dle názoru soudu na straně žalované v první řadě ani nedošlo k porušení prevenční povinnosti, neboť učinila všechna opatření, která po ní bylo možné v mezích generální prevenční povinnosti rozumně požadovat (k tomu, že generální prevenční povinnost není bezbřehá lze srovnat rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3510/2019 ze dne 27. 5. 2020). Žalovaná prováděla pravidelnou kontrolu podlahy, rozmístila na předmětném úseku koše k odkládání odpadu vzniklého manipulací s prodávaným zbožím, podlaha byla zhotovena z vhodného materiálu a u vstupů do prodejny byl rozmístěn dostatek čistících rohoží (v podrobnostech k učiněným opatřením lze odkázat na odst. 23 odůvodnění). I pokud by snad mělo k porušení prevenční povinnosti dojít, je soud toho názoru, že žalobkyně si v celkovém kontextu díky všem technickým a organizačním opatřením počínala tak, že na její straně nelze shledat zavinění ani ve formě nedbalosti, které je v takovém případě presumováno dle § 2911. Žalované se tedy podařilo i vyvrátit domněnku jejího zavinění a soud shrnuje, že ke vzniku odpovědnosti žalované za újmu způsobenou tvrzeným porušením § 2900 o. z. z výše uvedených důvodů nedošlo.

22. Vedlejší účastník v řízení argumentoval tím, že újma žalobkyni nemohla vzniknout v důsledku provozní činnosti žalované, neboť pod pojmem provozní činnost se rozumí zejména činnost prováděná za využití strojů, nástrojů či různých technických postupů. Zde podle názoru soudu zůstává použitelný starší judikaturní závěr, že:„ Provozní činností (§ 420a odst. 1 písm. a) obč. zák.) je i provoz prodejny, nakládání a manipulace s prodávanými předměty a s tím spojené organizační a technické činnosti.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2492/2014). Tento závěr byl přijat v řízení, v němž byla řešena škoda vzniklá v prodejně obchodní společnosti, kam poškozený vyrazil zakoupit dřevotřískovou desku. Přesto je tento závěr podle zdejšího soudu aplikovatelný i na prodejny, které se primárně zaměřují na prodej potravin. Přestože dřevěné desky jsou obecně větší a těžší než jednotlivé prodejní artikly obchodu s potravinami, je podle soudu zásadní to, že i v případě nakládání, manipulace a výkonu dalších souvisejících činností spojených s nabízením sortimentu potravin se pojí riziko, které není plně kontrolovatelné a zvladatelné – tuto myšlenku soud dále rozvádí v odst. 23 odůvodnění rozsudku. Vedlejší účastník tomuto závěru odporoval odkazem na již citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1127/2018, a to konkrétně na pasáž, dle které je za provozní činnost třeba považovat zejména činnost provozovanou továrním způsobem, při němž jsou používány stroje, nástroje, přístroje či technologické postupy. Zdejší soud však zdůrazňuje, že tvrzení o naplnění kritéria na tovární způsob provozu, resp. na významnou ingerenci strojů a dalších technologií při provozu však ani dle Nejvyššího soudu zde není na místě. Výrobní postup prováděný továrním způsobem nepochybně je typickým příkladem provozní činnosti, na níž lze aplikovat ustanovení § 2924 o. z., avšak odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností může vzniknout i v provozech fungujících odlišných způsobem. To je podpořeno i skutečností, že závěr o tom, že i provoz prodejny je nutné považovat za provozní činnost, byl v rozhodnutí se sp. zn. 25 Cdo 2492/2014 přijat vycházeje ze starší judikatury, a to s vědomím, že:„ zákon definici provozní činnosti nepodává a její obsah je proto vykládán jako činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou fyzická nebo právnická osoba vyvíjí ve formě tzv. provozu, tedy zpravidla opakovaně za použití určitých organizačních opatření, někdy s využitím různých technologií či postupů, včetně věcí, jimiž je místo činnosti (provozovna) vybaveno. Na rozdíl od škodlivých vlivů na okolí podle § 420a odst. 1 písm. b) obč. zák., kde zákon výslovně počítá s určitou mírou potenciálního nebezpečí, nemusí jít u odpovědnosti podle § 420a odst. 1 písm. a) obč. zák. o zjevně škodlivé postupy či věci, jejich skrytá nebezpečnost se může projevit až v důsledku způsobu nakládání s nimi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008, publikován pod C 9715 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen„ Soubor“).“ (viz rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2492/2014). Nejvyšší soud tedy při podřazení provozu prodejny pod pojem provozní činnosti vyšel z velmi obdobných úvah jako později v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1127/2018 a předmětné stanovisko tak dle názoru zdejšího soudu obstojí i za účinnosti o. z. Soud tak k tomuto bodu uzavírá, že předmětnou prodejnu žalované považuje za provoz ve smyslu § 924 o. z. a škodu vzniklou žalobkyni pak považuje za škodu vzniklou v souvislosti s provozní činnosti žalované. Ke vzniku škody totiž došlo v důsledku nakládání a manipulace s prodávanými předměty, resp. v souvislosti se spojenými organizačními a technickými činnostmi, kam je zajisté nutné zařadit i nezbytný požadavek na pravidelný úklid odpadu a nepořádku vznikajícího v důsledku nakládání s prodávaným zbožím. Z provedeného dokazování se podává, že pravidelný úklid byl v prodejně nařízen a tvořil nezbytnou součást zajištění organizačního a technického chodu prodejny. Provozní činnost pak byla vykonávána v obchodním závodě žalované za účelem dosažení zisku.

23. Dále je třeba zdůraznit, že vzniklá škoda má jasnou příčinnou souvislost s provozní činností žalované, neboť k ní došlo z důvodu uklouznutí na odpadu, který v rámci provozní činnosti pravidelně vzniká a je v rámci provozní činnosti taktéž pravidelně monitorován a uklízen. Lze tedy uzavřít, že výskyt odpadu z listové či košťálové zeleniny na podlaze prodejny soud považuje za imanentní součást provozu a na předmětnou újmu soud pohlíží jako na újmu způsobenou provozní činností. Jako rozhodující otázku tak bylo nutné zodpovědět, zda se žalované podařilo vyvinit z odpovědnosti z provozní činnosti, tedy prokázat, že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Zde je třeba v prvé řadě říct, že co se stavebně-technických vlastností podlahy a opatření pro zamezení vnosu vlhkosti týká, žalovaná požadovaný standard péče dle názoru soudu dodržela. Dle dokazování je podlaha osazena protiprokluzovým povrchem a žalovaná má v dostatečném rozsahu instalovány rohože, chránící před vlhkem či nánosem nečistot. Dále soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že by žalovaná měla příslušný úsek prodejny osadit značkami upozorňujícími na kluzkost podlahy. Zde se naopak soud ztotožňuje s názorem žalované, že prakticky na každém prodávaném artiklu je možno uklouznout, spadne-li daný produkt na zem, k čemuž soud dodává, že v obchodě je zajisté i problematičtější sortiment, než je listí ze zeleniny. Pokud by výstražnou značkou měly být označeny všechny produkty s potencionálně stejnou kluzkostí jako ředkvičky, výsledkem by byl vizuální smog výstražných cedulí, který by byl svým rozsahem nepřiměřený hrozícímu nebezpečí. Navíc s ohledem na přehlcenost prostoru upozorněními, by se efekt výstrahy s každou další cedulí snižoval.

24. Zbývalo se tak zabývat otázkou dostatečné četnosti, resp. vhodnosti zvoleného mechanismu pravidelných kontrol podlahy na úseku zeleniny. Na tomto místě soud předesílá, že dle jeho názoru fakticky ani nelze v prodejně potravin zajistit kontrolu a úklid podlahy do té míry, aby bylo zcela vyloučeno riziko uklouznutí zákazníka na spadlém kusu prodávaného zboží. I kdyby na každém úseku bylo nepřetržitě přítomno více zaměstnanců, tito by nebyli schopni ohlídat, aby např. v intervalu 3 vteřin nedošlo k pádu listí ze zeleniny obírané jedním zákazníkem a následnému (téměř okamžitému) uklouznutí dalšího zákazníka. Tento argument ostatně budiž jedním z důvodů, proč je dle názoru soudu nutné fungování prodejny hodnotit jako výkon provozní činnosti (viz odstavec 22 odůvodnění rozsudku). Pro rozhodnutí projednávané věci je však stěžejní, jaké opatření ze strany provozovatele lze s ohledem na (teoreticky všudypřítomné) riziko uklouznutí zákazníka požadovat za rozumné, resp. za odpovídající požadavku veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat. Jak plyne z důvodové zprávy (Eliáš, 2012, s. 1034), výrazem "rozumně požadovat" je vyjádřeno, že se nemají na mysli jen povinnosti ujednané ve smlouvě nebo stanovené právními předpisy, ale vše, co se v daném ohledu jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální, tedy nikoliv všech myslitelných opatření, která jsou sice proveditelná, ale kladla by na něj přepjaté požadavky. Provozovatel se zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že si při provozování počínal s opatrností, jaká odpovídá dosažené úrovni poznání v daném oboru i obecné zkušenosti (řádný a odborně způsobilý provozovatel). Při posouzení, zda úroveň péče odpovídala požadovanému standardu, je dle názoru soudu nutné vyjít především z toho, jak byla pravidla pro úklid nastavena interními předpisy, které jsou pro zaměstnance závazné. Ač bylo prokázáno, že jednotliví zaměstnanci se běžně podíleli na mimořádném úklidu, lze při hodnocení, zda došlo ze strany žalované při úklidu podlahy k naplnění liberačních důvodů, přihlédnout především k závazným organizačním opatřením provozovatele, nikoliv k osobní iniciativě jednotlivých zaměstnanců, která není podložena jakýmkoliv pokynem či interním předpisem provozovatele. Pouze přijetí závazného organizačného opatření vytváří skutečný standard péče, který je poté možno posuzovat optikou liberačních důvodů zakotvených v § 2924 o. z. Vlastní zapojení zaměstnanců nad rámec standardního úklidového plánu a pracovního zařazení zaměstnanců, lze z jejich strany považovat za chvályhodné, při posouzení péče provozovatele však tyto okolnosti nejsou rozhodné. Při zkoumání případného vyvinění provozovatele lze zkoumat pouze běžný standard péče, vyplývající ze závazných pokynů a opatření. Nahodilé zvýšení tohoto standardu na základě vlastní aktivity zaměstnanců není v této souvislosti rozhodující, a to i když k mimořádnému úklidu docházelo dle provedeného dokazování poměrně často. Na základě úvah uvedených v tomto odstavci soud uzavírá, že vyšel z toho, že úsek ovoce a zeleniny byl zaměstnanci pravidelně kontrolován každé dvě hodiny.

25. Při posouzení toho, co lze po provozovateli rozumně požadovat ve smyslu § 2924 je třeba zohlednit ekonomickou únosnost různých preventivních opatření a dále je rovněž nutné vážit možné riziko vyplývající z nedostatečně častého úklidu prostor. Při zkoumání, zda je četnost úklidu dostatečná, je dále třeba uvážit, jaké poměry panují v každé konkrétní prodejně. Dochází-li v obecné rovině na určité prodejně k častějšímu vzniku odpadu na podlaze, zvyšuje se tím riziko vzniku případné újmy a lze tak rozumně požadovat častější úklid. V tomto ohledu je důležité, že v řízení bylo prokázáno, že dle zkušenosti zaměstnanců prodejny obecně na úseku ovoce a zeleniny dochází k častému padání nezanedbatelného množství odpadu z ovoce či zeleniny na podlahu. To vyplývá i z toho, že všichni svědci vypověděli, že i oni sami se alespoň občas účastnili mimořádného úklidu, neboť nastavený interval pravidelného úklidu k zajištění odpovídající úrovně čistoty nepostačoval. V případě slevových akcí se pak dle zjištěného skutkového stavu dala čistota na daném úseku jen velmi obtížně ohlídat, resp. se naprosto perfektním způsobem ani ohlídat dát nemusela. Zde soud opět připomíná, že po žalované nelze požadovat, aby docílila zcela perfektního úklidu a kontroly daného úseku v každém okamžiku. S ohledem na zjištěné skutkové okolnosti o běžných podmínkách provozu na úseku ovoce a zeleniny, jichž si žalovaná musela být nutně vědoma, neboť si jich byli vědomi její zaměstnanci, je však na místě uvažovat o tom, zda by nebylo ekonomicky únosné a racionální po žalované požadovat častější provádění kontrol.

26. Je-li provozovna žalované pro zákazníky otevřena zhruba od 8:00 do 20:00, dojde dle pravidelného harmonogramu úklidu v rámci jednoho dne k 6 kontrolám. Takovýto stav by mohl být dostatečný na málo navštěvované prodejně, avšak na předmětné prodejně dle zjištěného skutkového stavu byl úsek ovoce a zeleniny poměrně značně frekventovaný, což potvrzovali i zaměstnanci tím, že prováděli mimořádný úklid mimo řádný harmonogram. Dle názoru soudu za daných okolností bylo po žalované možné rozumně požadovat, aby kontrolu podlahy prováděla častěji (příkladmo v exponovaných časech a např. při tzv. slevových akcích každých třicet minut). Takové opatření lze dle názoru soudu v prvé řadě realizovat ekonomicky únosným způsobem. Například vypověděla-li jedna zaměstnankyně, že se na úseku ovoce a zeleniny pohybuje prakticky po celou svoji pracovní dobu, lze jí za takové situace jako pracovní úkol výslovně uložit provedení kontroly čistoty podlahy co každých třicet minut. To bude mít za následek, že daná zaměstnankyně sice bude o něco méně efektivní v plnění zbytku jejích pracovních úkolů, ovšem s ohledem na její téměř permanentní přítomnost na daném úseku nebude ztráta pracovní výkonnosti nijak významná. Případně je např. možné pověřit jednoho zaměstnance pravidelnou kontrolou většího počtu úseků s tím, že pracovní náplň daného zaměstnance pak bude z určité větší části sestávat z kontroly úklidu jednotlivých sektorů. Obě soudem příkladmo zmiňovaná řešení jsou nepochybně pro žalovanou více ekonomicky zatěžující, ovšem s ohledem na rozsah prodejny a zjištěnou četnost negativních vlivů provozu, je dle soudu možné považovat je za hospodářsky přijatelná. K tomu je pouze třeba dodat, že je na uvážení provozovatele, aby nalezl takové řešení požadavku na úklid, které pro něj bude nejméně zatěžující. Pro posouzení věci soudu postačí zjištění, že ekonomicky přiměřené řešení daného požadavku existuje. Častější provádění kontrol je pak odůvodnitelné i z hlediska obecné racionality, resp. z hlediska přiměřenosti vynaložené péče ve vztahu k potencionálnímu riziku. Ač se v sortimentu ovoce a zeleniny obecně nenachází zboží, které by svou povahou mělo být samo o sobě velmi kluzké či nebezpečné (zejména za suchého počasí), je dle názoru soudu namístě daný úsek přesto kontrolovat častěji než každé dvě hodiny, tedy přibližně šestkrát za celou provozní dobu. Po prodejně se totiž pohybují i senioři a osoby se sníženou schopností orientace či pohybu, u nichž je riziko pádu i na relativně„ bezpečném“ povrchu obecně vyšší. I z tohoto hlediska lze považovat za racionální, aby byl úklid daného úseku kontrolován častěji. Ač tedy v případě nyní projednávaného úrazu dle dokazování k pádu nepřispěla omezená hybnost či snížená orientace žalobkyně, v obecné rovině lze vyžadovat, aby s přihlédnutím k rizikům, která se s prodejem daného zboží pojí, byl úklid kontrolován a prováděn častěji.

27. Soud shrnuje vše výše uvedené a konstatuje, že žalobkyně prokázala, že v přímé příčinné souvislosti s provozní činností žalované u ní došlo ke vzniku újmy spočívající ve vytrpěné bolesti, která žalobkyni vznikla v důsledku pádu v prodejně žalované. Výši této újmy (63 455 Kč) má soud za prokázanou ze znaleckého posudku, který byl zpracován v souladu s metodikou Nejvyššího soudu. Ze znaleckého posudku má soud za prokázanou i výši nákladů nutných na jeho zpracování (6 000 Kč) a nárok žalobkyně je tak důvodný i v této části. Žalobkyni se tak podařilo v řízení prokázat existenci a výši jejího nároku a soud tak podané žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně požadovaného příslušenství, neboť zákonný úrok z prodlení byl žalován ode dne následujícího po posledním dni lhůty k plnění stanovené v řádně doručené předžalobní upomínce. I nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení byl proto v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. shledán jako důvodný.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 os.ř. Žalobkyni, která byla v řízení z procesního hlediska zcela úspěšná byla přiznána náhrada nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení a zaplacený soudní poplatek. V řízení se žalobkyně domáhala zaplacení částky 69 455Kč s přísl. V řízení zástupce žalobkyně učinil účelně následující úkony právní služby § 11 odst. 1 písm a), d), g) ,odst.2 písm. f). Sazba za jeden úkon právní služby - 3 900Kč: - převzetí a příprava zastoupení 3 900Kč - výzva k plnění se základním skutkovým a právním posouzením 3 900Kč - písemné podání - žaloba 31.10.2019 3 900Kč - účast na jednání soudu dne 20.8. 2020 3 900Kč - účast na jednání soudu dne 4. 11. 2020 3 900Kč - písemné podání ze dne23 .12.2020 ve spojení s podáním z28. 12.2020 3 900Kč - účast na jednání soudu dne 26. 10. 2021 3 900Kč -účast na jednání soudu dne 8. 6. 2022 3 900Kč - účast na jednání soudu dne 22. 9. 2022 3 900Kč - účast na jednání soudu dne 30. 9. 2022 (1/2 úkon-vyhl. rozsudku) 1 950Kč Náklady řízení dále tvoří - 10 x režijní paušál dle § 13 odst. 4 AT - DPH v zákonné výši 21%. - 2 779Kč SOP 29. Celkem činí náklady řízení 51 240Kč. Žalované a vedl. účastníkovi bylo uloženo zaplatit je žalobkyni v obvyklé pariční lhůtě (§161odst. 1 věta před středníkem) když nebyly shledány okolnosti ke stanovení jiné lhůty. O platebním místě pro placení nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení