8 C 45/2025 - 211

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o 13 825,87 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 972,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 972,87 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 853 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 815,38 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 130,3 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 12 972,87 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v [adresa] na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 889,3 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 13 825,87 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 815,38 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 130,3 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 12 972,87 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 972,87 Kč od [datum] do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná se společností [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 26 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 732 Kč vždy ke 10 dni v měsíci, a to spolu s úrokem ve výši 14 % ročně a s dalšími poplatky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Vycházela z informací poskytnutých žalovanou a sama vyhledávala relevantní skutečnosti ověřováním prostřednictvím registru SOLUS, bankovních a nebankovních registrů a kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Ve vztahu k žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na společnost [Anonymizováno]-[Anonymizováno] a.s., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná celkem uhradila 2 027,13 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, když tato se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

5. Právní předchůdkyně a žalovaná sjednaly dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jíž bylo mimo jiné dohodnuto vedení běžného účtu. Při podpisu smlouvy předložila žalovaná také svůj občanský průkaz, z něhož byla pořízena kopie /viz smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb na č. l. 13 – 15, kopie občanského průkazu na č. l. 12 spisu/. Dne [datum] potvrdila žalovaná své údaje, jakož i to, že není politicky exponovanou osobou ve smyslu příslušného zákona /viz údaje klienta na č. l. 9 – 11 spisu/. Žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru s limitem 15 000 Kč. K tomuto byl právní předchůdkyní poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s údaji k úvěru /viz žádost na č. l. 16, formulář pro standardní informace na č. l. 21 – 24/. Žalované byl předložen návrh na uzavření smlouvy o půjčce s tím, že smlouva nabyla účinnosti v den akceptace smlouvy bankou /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 22 – 25 spisu/. Žalovaná s návrhem souhlasila a následně byla právní předchůdkyní žalobkyně informována o akceptaci návrhu smlouvy z její strany. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná tedy sjednaly dne [datum] elektronicky smlouvu o půjčce č. [hodnota], jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a tato částka byla vyplacena dne [datum] na bankovní účet na jméno žalované. Žalovaná měla poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 14 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění a dalšími poplatky dle smlouvy splácet ve 26 splátkách po 732 Kč měsíčně /viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 25, produktové podmínky na č. l. 45 – 46, ceník produktů na č. l. 41 - 44, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 35 - 40, mimořádný výpis z účtu č. [hodnota] za období od [datum] do [datum] na č. l. 87 – 200 spisu/. Před uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalované. V žádosti o půjčku bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 25 000 Kč, má výdaje na bydlení za nájem 15 000 Kč a výdaje na živobytí ve výši 5 000 Kč. Měsíčně žalovaná hradila splátky ve výši 944 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila platební kapacitu žalované na částku 1 539 Kč. K této částce dospěla v rámci prověřování bonity, kdy započítala příjem žalované ve výši 23 413 Kč a současně zohlednila výdaje žalované ve výši 21 674 Kč (944 Kč splátky dosavadních úvěrů, 15 000 Kč výdaje na bydlení, 5 250 Kč výdaje na živobytí, 480 Kč ostatní výdaje). V rámci zkoumání provedla také lustraci insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, kontrolu interního black listu, lustraci v registru BRKI/NRKI a SOLUS vše s negativním výsledkem. Riziko vyhodnocení pravděpodobnosti splacení úvěru bylo stanoveno na 99,78 % /viz žádost na č. l. 16, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 26 – 27, údaje ke klientovi na č. l. 56 spisu/. Z výpisu z bankovního účtu za období [datum] – [datum] je zřejmý počáteční zůstatek finančních prostředků na bankovním účtu ve výši 23,25 Kč a konečný zůstatek ve výši 67,35 Kč. Z výpisu je patrná připsaná platba ve výši 26 276 Kč od subjektu [právnická osoba]. dne [datum], dále odchozí platba ve výši 15 000 Kč téhož dne s poznámkou ,,nájem“. Dále je zřejmé, že dne [datum] byla připsána částka 63 000 Kč a dne [datum] odchozí platba ve výši 46 989,74 Kč s poznámkou ,,splátka úvěru“. Dále jsou zachyceny odchozí platby neznámému subjektu dne [datum] ve výši 500 Kč s poznámkou ,,1.splátka (snazim se co muzu) a dne [datum] ve výši 1 000 Kč s poznámkou ,,druhá splátka“ /viz výpis z účtu na č. l. 28 – 33 spisu/. Z mimořádného výpisu za období od [datum] – [datum] je zřejmé, že žalované byly v době uzavření smlouvy o úvěru, jakož i v době předchozí, připisovány platby od subjektu [právnická osoba]. Výše připisované platby se v každém měsíci měnila, ale v době uzavření smlouvy o úvěru byla žalované takto připsána od této společnosti dne [datum] částka ve výši 21 338. Ve výpisech jsou také zachyceny opakovaně úhrady ve výši 15 000 Kč s uvedením poznámky k platbě ,,nájem“, a to od května 2023. Dále je patrné, že na účet byly připisovány finanční prostředky z protiúčtu s označením ,,[Jméno žalované]“ a na tento účet byly finanční prostředky také zasílány. Z výpisu je dále patrné, že připsaná částka ve výši 63 000 Kč dne [datum] představovala čerpání půjčky, z níž byla učiněna mimořádná splátka jiného úvěru (ve výši 46 989,74 Kč). Dále je zachyceno čerpání půjčky dne [datum] ve výši 15 000 Kč a dále dne [datum] stejná částka. V poslední řadě je patrné, že žalovaná hradila pravidelně v předchozím období splátky na dříve čerpané úvěry /viz mimořádný výpis z účtu č. [hodnota] za období od [datum] do [datum] na č. l. 87 – 200 spisu/. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně, když celkově uhradila pouze částku ve výši 2 027,13 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne [datum], který byl žalované doručován dne [datum] /viz přehled zůstatků na č. l. 47 – 50, prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 34, přehled podacích čísel na č. l. 51 – 52, výpis ke sledování zásilky [Anonymizováno] na č. l. 84 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou nejprve na společnost [Anonymizováno]-[Anonymizováno], a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa], o čemž byla žalovaná vyrozuměna /viz vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 54, vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 55, potvrzení úplaty na č. l. 53, přehled podacích čísel na č. l. 54 – 64, rámcová smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná rovněž vyrozuměna. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 70, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 70a, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 65 – 69, rámcová smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, výzva k úhradě na č. l. 70b, výzva k úhradě na č. l. 71 spisu/.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly dne [datum] elektronicky smlouvu o půjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala příjmy žalované. V září 2023 byly žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 21 338 Kč. Žalovaná bydlela v nájmu, za nějž hradila měsíčně 15 000 Kč. Zůstatek na bankovním účtu žalované byl na konci měsíce srpna 2023 ve výši 67,35 Kč, ačkoliv žalované byly v daném měsíci připsány finanční prostředky ve výši 63 000 Kč z titulu poskytnutého úvěru, kdy i po splacení jiného úvěru byl zůstatek takto poskytnutých prostředků cca 16 tisíc Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku ve výši 2 027,13 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na další subjekt, který pohledávku následně postoupil na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o půjčce č. [hodnota] a žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Předmětná smlouva však nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně v daném případě zkoumala příjmy žalované, když v tomto vycházela z výpisu k bankovnímu účtu, které měla k dispozici. Zde však pouze neověřovala, jaká byla základní výše mzdy žalované, když tato se v jednotlivých měsících měnila. Při posuzování žádosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze započítaného příjmu ve výši 23 413 Kč. V měsíci září však byly žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 21 338 Kč. Je ovšem pravdou, že například v jiných měsících byly žalované poukazovány finanční prostředky i ve vyšší částce. Zjištěn byl i pravidelný výdaj žalované ve výši 15 000 Kč, a to za nájem, když tyto platby započaly od měsíce května 2023. Nicméně již nebyly ověřovány žádné další životní náklady žalované, když nelze pochopitelně vycházet z toho, že jediným nákladem žalované byly platby nájemného. Z výpisu z účtu za měsíc srpen 2023 je zřejmé, že žalovaná neměla k dispozici finanční prostředky ve výši 1 539 Kč, jak stanovila právní předchůdkyně žalobkyně. Naopak pokud se soud přidrží měsíce září tak při právní předchůdkyní žalobkyně zjištěných nákladech na splátky úvěru ve výši 944 Kč, výdajích na nájem, výdajích na živobytí stanovených ve výši 5 250 Kč a ostatních výdajích ve výši 480 Kč nemohly žalobkyni při příjmu v daném měsíci (21 338 Kč) zbýt na splátku půjčky a nepředvídané výdaje finanční prostředky ve výši 1 539 Kč (21 338 - 15 000 - 944 - 5 250 - 480 = - 336). Ostatně o tom, že finančně na tom nebyla žalovaná nijak valně svědčí i to, že v měsíci srpnu jí byly na účet připsány finanční prostředky ve výši 63 000 Kč z titulu úvěru a i přes to, že žalovaná z těchto prostředků doplatila předchozí úvěr (transakce ve výši 46 989,74 Kč) byl zůstatek na účtu na konci měsíce srpna 67,35 Kč. Stejně tak žalovaná hradila i nějakou další zápůjčku třetí osobě, kdy doslova uvedla, že hradí co může. Je sice pravdou, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že v předchozí době jí žalovaná hradila splátky jiného úvěru, ale lze konstatovat, že pokud žalobkyní bylo poukazováno na score pravděpodobnosti splácení úvěru žalovanou v rozsahu 99,78 %, pak toto se ukázalo jako zcela neodpovídající údaj/odhad, který, jak se se ostatně ukázalo, nelze považovat za relevantní. Nelze pominout ani tu skutečnost, že žalovaná čerpala úvěr v měsíci srpnu ve výši 63 000 Kč a následně v měsíci září čerpala další tři půjčky ve výši vždy 15 000 Kč. V projednávaném případě čerpala krátce po čerpání větší půjčky v srpnu a v krátkém časovém okamžiku po uzavření projednávané smlouvy uzavřela další dvě smlouvy o půjčce. I to tedy vypovídá o finanční ,,kondici“ žalované v daném období, když si brala patrně půjčky z důvodu, aby mohla vůbec nějak vyjít. Právní předchůdkyně žalobkyně z výdajů zjišťovala jen výdaje ve vztahu k nájmu, ale zbylé výdaje tedy relevantně neověřovala a nedošla tak ani zejména k odpovídajícímu závěru, když bylo z příslušných výpisů patrné, že výdaje žalované byly vyšší. Stejně tak neověřila ani základní mzdu žalované, kterou šlo považovat za minimálně zaručenou a pravděpodobnou, a to s ohledem na připisované prostředky v různé výši.

19. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a proto byla žalobkyně dle § 1879 a násl. o. z. k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. V řízení vyplynulo, že žalovaná uhradila toliko částku ve výši 1 581,27 Kč, což bylo také potvrzeno žalobkyní. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 12 972,87 Kč (15 000 Kč - 2 027,13 Kč), o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatila. V daném případě bylo prokázáno, že se výzva k úhradě dluhu do sféry dispozice žalované, a to v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalovaná se dostala do prodlení se splněním své povinnosti, ale vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala přiznat zákonný úrok z prodlení až ode dne [datum] (naopak kapitalizovaný úrok z prodlení požadovala žalobkyně pouze do [datum], tj. od [datum] do [datum] žalobkyně úrok z prodlení nepožadovala), soud tomuto vyhověl a zákonný úrok z prodlení přiznal až od tohoto okamžiku a žalobkyni tak od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky (soud nemůže přiznat žalobou více, než kolik žalobkyně v řízení požadovala). Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. a). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 800 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 200 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 889,3 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše 5 719,5 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalované v rozsahu 13 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 825 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Za další úkon v podobě účasti při jednání soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t. pak náleží odměna ve výši 1 660 Kč a k tomuto dále náleží paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč. Součástí odměny je pak dále právo na cestovné a náhradu za ztrátu času ve výši 290,40 Kč (140,40 Kč cestovní náhrady + 150 Kč náhrada za ztrátu času) v souvislosti s cestou na jednání, představující jednu čtvrtinu (zástupkyně žalobkyně se daného dne zúčastnila u soudu celkem 4 jednání) z náhrady za 74 ujetých km (trasa Praha – Mělník a zpět) v částce 561,66 Kč (132,46 Kč náklady za pohonné hmoty + 429,2 Kč náhrada za použití vozidla) při náhradě (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 odst. 1, 3 a. t. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 819,1 Kč (z částky 3 900,40 Kč), která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu, které se nacházejí v databázi soudu ISAS (např. řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka], atd.). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozhodnutí). Pro úplnost soud uvádí, že za účelně vynaložené nepovažuje náklady za úkon v podobě písemného podání ze dne [datum], neboť skutečnosti uvedené v tomto podání měly být již součástí podané žaloby.

Poučení