8 C 502/2019 - 120

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0], je dědicem zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého dne [datum], bytem [adresa], [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, podanou zdejšímu soudu dne [datum], domáhal určení dědického práva, a to, že je dědicem [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého [datum] (dále jen zůstavitel). Žaloba byla odůvodněna tím, že usnesením Obvodního soudu pro [adresa] – pověřeného soudního komisaře [tituly před jménem] [jméno FO], notáře v [Anonymizováno] č.j. 27 C (správně D) 845/2017-105 ze dne [datum], jež bylo převzato dne [datum], a do něhož nebylo podáno odvolání, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí podal u nadepsaného soudu proti žalované žalobu dle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) o určení, že je dědicem zůstavitele. Žalobce byl před několika lety nuceně vystěhován ze svého bytu na adrese [Anonymizováno], [adresa], kde do té doby žil a bydlel, a od té doby do současnosti obývá výlučně byt na adrese [adresa], [adresa], kde do [datum] vedl společnou domácnost se zůstavitelem. Zůstavitel trpěl těžkou formou diabetu, byl obtížně pohyblivý. Žalobce s ním bydlel v jeho družstevním bytě, osobně o něj pečoval, ze svých prostředků mu nakupoval, vařil, uklízel, nechával prát jeho i své prádlo. Tyto okolnosti lze vedle účastnické výpovědi žalobce dále prokázat svědeckou výpovědí společných známých, a to [jméno FO], narozeného [datum], který je rovněž diabetikem a je mu známo, jaké zdravotní potíže měl zůstavitel jako jeho známý, [jméno FO], narozené [datum], která žije ve stejném domě jako žalobce a [jméno FO], u které žalobce zajišťoval praní osobního prádla obou partnerů. Žalobce dohledá a navrhne svědecký výslech zaměstnankyně [právnická osoba]., která pracuje na přepážce pobočky [Anonymizováno], [adresa]. U této svědkyně žalobce ještě za života zůstavitele osobně hradil poplatky SIPO, které byly psány na jeho osobu a od jeho smrti do dnešního dne je žalobce hradil a hradí i nadále. Žalobce teprve po nahlédnutí do dědického spisu prostřednictvím právního zástupce zjistil, že zůstavitel jej u pronajímatele nepřihlásil k poplatkům jako další spolubydlící osobu. Tuto skutečnost však žalobce nemohl ovlivnit. Žalobci není známo, z jakého důvodu poskytla [tituly před jménem] [jméno FO] v dědickém řízení zavádějící informace o tom, že se žalobce měla nastěhovat do bytu teprve po smrti zůstavitele či že v bytě přespával pouze občasně. [jméno FO] v domě vůbec nebydlí. Žalobce má za to, že mu jako osobě, jež žila v rozhodné době před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti, a která z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovala, svědčí dědické právo dle § 1636 odst. 1 občanského zákoníku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. V rámci řízení o pozůstalosti bylo dne [datum] provedeno v kanceláři původního soudního komisaře [tituly před jménem] [jméno FO], bez účasti žalované, předběžné šetření, kdy z protokolu (č.j. [spisová značka]) vyplývá, že žalobce prohlásil, že od roku 2013 žil se zůstavitelem ve společné domácnosti (družstevním bytě zůstavitele) a uvedl, že nákupy pro zůstavitele platil „ze svého“. Podle sdělení předsedkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] se měl žalobce nastěhovat do bytu zůstavitele až po jeho smrti, v bytě přespávat nepravidelně s tím, že dle poznatků a záznamů bytového družstva rozhodně dotyčný nevedl se zemřelým společnou domácnost a žalobce přestal uhrazovat pravidelné platby bytovému družstvu, takže pohledávka družstva na nájemné se v důsledku toho výrazně zvýšila oproti době bezprostředně po úmrtí zůstavitele. Současně uvedla, že se jedná o malé družstvo o [Anonymizováno], kdy polovina členů jsou v důchodovém věku. Vypravitelem pohřbu po zůstaviteli žalobce nebyl, jak by se dalo od spolužijící osoby očekávat – tím byla [Anonymizováno] [adresa]. Žalovaná nezpochybňuje, že vztah mezi žalobcem a zůstavitelem mohl vyústit v přátelský vztah a že žalobce pomáhal zůstaviteli s nákupy, vařením, úklidem, podle názoru žalované se však nejednalo o společnou domácnost. Podle ustálené judikatury soudů se společnou domácností rozumí soužití dvou a více osob, které spolu žijí trvale a společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech; výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy (s úmyslem udržovat toto společenství trvale, nikoli jen na přechodnou dobu), a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb, a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce se zůstavitelem skutečně a trvale nežil a o tom, že s ním nevedl ani společné spotřební společenství svědčí např. tvrzení žalobce v žalobním návrhu, kde rozlišuje vlastní peněžní prostředky a prostředky zůstavitele (např. žalobce měl údajně „ze svých prostředků“ platit nákupy, poplatky spojené s bydlením byly hrazeny přes SIPO a tyto byly psány pouze na zůstavitele). Žalobce tvrdí, že SIPO hradil osobně na přepážce [právnická osoba]. ještě za života zůstavitele a od jeho smrti do současnosti je žalobce hradil a hradí i nadále, bez dalšího. Uvedené tvrzení považuje žalovaná za irelevantní, neboť poplatky SIPO byly hrazeny z prostředků zůstavitele, na kterého též byly psány. K tomu žalovaná uvádí, že toto tvrzení žalobce považuje za účelové a nevěrohodné, neboť jak vyplývá ze sdělení [Anonymizováno], žalobce přestal hradit družstvu pravidelné platby, a tyto po úmrtí zůstavitele vznikly a nadále se navyšovaly neuhrazené náklady spojené s bytem. Pokud se žalobce snaží prokázat společné hospodaření s příjmy žalobce a zůstavitele poukazem na dotaz stavu o zaplacených poplatcích SIPO z doby údajné společné domácnosti se zůstavitelem, tak žalovaná odkazuje na prohlášení žalobce na jednání před soudním komisařem dne [datum], kdy uvedl, že mu není nic známo o bankovním účtu zůstavitele ani kde byl veden (u jakého peněžního ústavu) a to, že si žalobce platil nákupy „ze svého“. Z těchto prohlášení je zcela zřejmé, že žalobce a zůstavitel se svými příjmy hospodařili odděleně.

3. Soud provedl dokazování výslechem svědků.

4. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je od roku [Anonymizováno] předsedkyní bytového družstva, i když v domě nebydlí. Platí zvyk, že pokud si nájemník chce vzít podnájemníka nebo někoho dalšího do bytu a nejedná se o osobu blízkou, hlásí to družstvu nebo správcovské firmě. V případě zůstavitele se tak nestalo – že se v bytě zdržuje jiná osoba, se dozvěděla asi až tři týdny po úmrtí zůstavitele. Ví, že zůstavitel měl cukrovku a tato souvisela s příčinou jeho smrti (to se dozvěděla od sousedů – od kterých, neví – možná od pana [jméno FO] nebo paní [jméno FO], která bydlela na patře se zůstavitelem). Povinnost oznámit další osobu v bytě je i ve stanovách družstva. Domnívá se, že lhůta pro oznámení osoby je dvouměsíční. Na schůze chodil zůstavitel osobně, nikomu plnou moc neuděloval. Žalobce nezná, o jeho existenci nevěděla. Každoročně vyplňuje pro správcovskou firmu počet osob bydlících v bytě, aby bylo možné rozúčtovat služby. U zůstavitele byla až do konce roku 2016 hlášena jedna osoba. Platby za byt byly za života zůstavitele hrazeny zcela správně, dluh vznikl až v dubnu a květnu roku [Anonymizováno], než zůstavitel zemřel. Asi tři neděle po jeho smrti mluvila s žalobcem, tuto schůzku zprostředkoval pan [jméno FO], a řekla mu, že pokud se v bytě zdržuje, než se zjistí dědic, měl by poplatky SIPO platit. Říkal něco o sestřenici, která bydlí mimo [Anonymizováno] s tím, že tam byla nějaká pohlednice. Výpadky pak vznikly až v říjnu a listopadu roku [Anonymizováno], celkem na bytě byl dluh asi [částka], část se uhradila z přeplatků záloh a v současné době dluh na bytě není. Nesdělila notáři ani žalovanému, že by se žalobce přistěhoval do bytu až po smrti žalobce. Ví, že se v tom bytě konaly večírky, které rušily sousedy. V průběhu let byly stížnosti na zůstavitele z důvodu hlučných večírků poměrně časté. Tyto věci řešili i na členské schůzi, má k dispozici zápis, kde asi rok před smrtí zůstavitele to řešili, zůstavitele pokárali, on se kál a zapsali to. Podle jejího názoru se zůstavitelem nikdo v domácnosti nežil. [jméno FO] jí po smrti zůstavitele řekla, že zůstavitel se jí svěřil, že ho již vyhodí, takže asi mezi nimi nedocházelo ke spolužití trvalému a bezproblémovému. Domnívá se, že se jednalo o poskytnutí dočasného útulku. V bytě žil zůstavitel s rodiči a potom sám. Když se zavřela restaurace, tak s různými lidmi odešel do bytu a jejich večírky byly tak hlučné, že se nedalo ani spát. To jí sdělila paní [Anonymizováno], která bydlí pod ním. Na patře jsou dva byty. Žalobce ji poprosil, aby pro notáře a doručování mohl uvádět adresu v tomto bytě, neboť se nemůže dostat do schránky ve svém trvalém bydlišti.

5. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce je jejím sousedem. V předmětném bytě v přízemí tohoto domu žije na přeskáčku v podstatě od narození – nějakou dobu byt pronajímala a chodila tam na kontroly. Do bytu se nastěhovala na konci léta nebo na podzim roku [Anonymizováno] s kamarádkou. Když šla za panem [jméno FO], tak všimla, že na bytě zůstavitele je jmenovka „[Anonymizováno], [jméno FO]“ (to bylo poté, co se tam nastěhovala). Když šla do bytu na kontrolu předtím, než se tam nastěhovala, tak si nepamatuje, že by žalobce potkávala. Pokud ví, tak zůstavitel vždy bydlel sám. Žalobce a zůstavitele současně potkala pouze v hospodě. Se zůstavitelem se příliš nebavili. V období před květnem [Anonymizováno] si nevzpomíná, že by tam žalobce bydlel se zůstavitelem. O tom, že by žalobce se zůstavitelem společně trvale žili, nic neví. Pamatuje si, že žalobce potkávala procházet v domě – bylo to v době, kdy tam již bydlela.

6. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobce viděla poprvé, když šla navštívit zůstavitele a on v bytě otevřel. Ten večer před tím, než zůstavitele odvezli, byl zůstavitel u ní a druhý den ho šla navštívit a otevřel jí žalobce (šla na něj jenom zvonit, protože mu něco nesla). Žalobce jí tehdy řekl, že zůstavitele odvezli do nemocnice. Předchozí den, když u ní zůstavitel byl, tak jí říkal, že je mu špatně a měl oteklé nohy. Nikdy před tím v domě žalobce nepotkala. Žalobce po smrti zůstavitele vídala občas někdy na chodníku, ale v bytě nebo v domě ne. Její byt je umístěn o patro výše, než byt zůstavitele. Zda měl zůstavitel nějaké návštěvy, neví. Po smrti manžela jí zůstavitel pomáhal s drobnostmi, které potřebovala. Přišel, když ho požádala a něco potřebovala. Ona mu uvařila, upekla a nesla mu to ke dveřím. Za celou dobu, co v domě bydlí (od roku [Anonymizováno]), byla v bytě zůstavitele asi čtyřikrát. Neví, jestli si někdo stěžoval na hluk v domě, ale od jara do podzimu je již [Anonymizováno] let, od té doby, co je v důchodu, na chalupě. Před jednáním s nikým o projednávané věci nehovořila, s paní [jméno FO] se vůbec nebaví. Jakým způsobem žalobce a zůstavitel hospodařili, neví. Neví, jaký byl jejich vztah. Zůstavitel jí nikdy neřekl, že by s ním v bytě někdo bydlel, ani jí to nenapadlo – když tam byla, tak tam nikdo nebyl.

7. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobce zaznamenal až po smrti zůstavitele, oznamoval mu, že zůstavitel zemřel. Před tím si ho nepamatuje. Zůstavitele znal, protože byl správce kotelny, on (pozn. svědek) řešil větší technické problémy. Že by mu zůstavitel řekl, že u něj někdo bydlí, si nevzpomíná. Zda vedli žalobce a zůstavitel společnou domácnost, mu není známo. Při rozúčtování vodného a stočného byla vždy v tomto bytě uvedena jedna osoba. Jednou si stěžoval na hluk, bylo to ještě za života zůstavitele – ví, že tam byl v ranních hodinách (mezi 3.,4.,5. hodinou) nějaký večírek. Protože by to jako místopředseda stejně řešil, tak to vyřešil tak, že vypnul přívod elektřiny do toho bytu, čímž ztichla hlasitá hudba. Kolik osob tam bylo, neví. Podle hluku se dalo odhadnout, že tam bylo více osob. Kdo platil byt v době života zůstavitele, neví – mají správcovskou firmu, která spravuje platby, on dával této firmě dohromady pouze podklady. Jaký byl zdravotní stav zůstavitele, nevěděl. Po smrti zůstavitele je byt částečně hrazen. Ví, že tam byl nějaký dluh a naposledy se od předsedkyně dozvěděl, že snad již byl pravidelně hrazen.

8. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že její byt (bydlí zde od roku [Anonymizováno]) je přímo pod bytem zůstavitele. Dva až tři roky zpátky potkávala žalobce. Zůstavitele přestala potkávat někdy v roce [Anonymizováno]. Neví o tom, že by žalobce oficiálně v domě bydlel. Vzhledem k poloze jejího bytu ví, že zůstavitel žil veselým životem, mnohokrát se vracel v nočních nebo ranních hodinách z nedaleké hospody a v bytě probíhala ještě další party. Mnohokrát jej v domě viděla pod vlivem alkoholu. Že by v nějakém časovém období v domě potkávala současně zůstavitele a žalobce – tomu tak nebylo. Zůstavitele a žalobce nikdy neviděla společně. To, že se v bytě nad ní pořádala party, nijak neřešila, ale ví, že někdo patrně z vedlejšího bytu na ně volal policii (bylo to před rokem [Anonymizováno]). Také zůstaviteli někdo dal sirku do zvonku, kvůli čemuž celou noc nespala, takže si to pamatuje. Ví, že zůstavitel měl v nedaleké restauraci více přátel, se kterými tam chodil a pokračoval v zábavě v bytě. Že by se o zůstavitele někdo staral, si nevybavuje. O tom, že by hradili náklady společně, nic neví.

9. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že jsou s žalobcem kamarádi, znají se asi [Anonymizováno] let. Zůstavitele zná asi tak dlouhou dobu. V domě, kde bydlel zůstavitel, dělal (pozn. svědek) správu kotle, je revizní technik. K zůstaviteli chodil jedenkrát ročně, vždy v květnu až červnu, tj. na konci topné sezóny, když se dělaly revize kotlů. U zůstavitele vypisoval fakturu za práce, které byly provedeny. Žalobce tam bydlel po celou dobu, což usuzoval z toho, že ho tam potkával (když např. vyšel z místnosti u dveří). Jednou až dvakrát byl v bytě zůstavitele, když jej zavolal a byl nějaký problém se zařízením mimo sezónu. Když byt navštívil z důvodu akutního zavolání, tak tam žalobce jedenkrát potkal. Od doby, co zemřel zůstavitel, již do domu nedochází, neboť mají jiného technika. Jednou viděl, že se žalobce ptal, co je potřeba nakoupit a zůstavitel mu dal peníze nebo nakoupil ze svého – zůstavitel špatně chodil. Kdy to bylo, si opravdu nevybavuje, protože je to dlouhá doba. V bytě strávil (pozn. svědek) 15 minut, než vypsal „papíry“. To, že žalobce v bytě bydlí, usuzoval z toho, že šel do koupelny a umyl se tam. Pokud chodil (pozn. svědek) do kotelny, tak mu otevíral zůstavitel, chodil s ním. Když potom špatně chodil, tak na něho musel počkat. Když už to bylo ještě horší, tak mu dal zůstavitel klíče a přišel mu otevřít ke vchodu, on udělal potřebné a přišel k němu do bytu. Platil jej zůstavitel v hotovosti z peněz SVJ. O zdravotním stavu zůstavitele ví, že měl těžkou cukrovku, selhaly mu ledviny. Zda potkal zůstavitele a žalobce někde mimo byt, si nepamatuje. Zůstavitel měl byt 2+kk. On (pozn. svědek) byl vždy v kuchyni, do ostatních místností nechodil. Že měli společné jídlo, usuzuje z toho, že například žalobce otevřel lednici a vzal si pití. Jestli měli společný účet, neví. Nic jiného o soužití mu není známo.

10. Dále soud provedl dokazování listinnými důkazy.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 13 C 72/2012, vyrozumění o vyklizení z [datum], sp. zn. 31 E 53/2014 a protokolu o vyklizení z [datum], sp. zn. 31 E 53/2014 bylo zjištěno, že dne [datum] byl na základě rozsudku zdejšího soudu vyklizen byt obývaný žalobcem – jednalo se o byt č. [hodnota] o velikosti 1+0 s příslušenstvím ve III. podlaží domu Za Strašnickou vozovnou 812/2, k.ú. [adresa].

12. Z dokladů o zaplacených nákladech na byt za období 5/2015, 6/2015, 7/2015, 10/2019, 11/2019, 2/2020, 1/2020, 12/2019, 3/2020, 4/2020, 5/2020 bylo zjištěno, že za byt zůstavitele, resp. byt, který patřil zůstaviteli, byly zaplaceny náklady v měsících 5/2015 - 7/2015 a v měsících 10/2019 - 5/2020.

13. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 27 D 845/2017 bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel ve [podezřelý výraz] [adresa] dne [datum]. Při přijetí do nemocnice zůstavitel vyslovil souhlas s hospitalizací gestem, stejně tak souhlas se zavedením centrálního žilního katetru. Neuvedl žádnou kontaktní osobu (na příjmové ambulanci uveden údaj o příbuzných „nikoho nemá?“). Z protokolu o předběžném šetření je patrno, že se předběžného šetření zúčastnil žalobce, který uvedl jako adresu pro doručování [adresa]. Dále žalobce uvedl, že zůstavitel byl svobodný, bezdětný, jako spolužijící osobu uvedl sebe – prohlásil, že od roku [Anonymizováno] žil se zůstavitelem ve společné domácnosti na adrese [adresa], o kterou z toho důvodu pečoval, a že hodlali v létě [Anonymizováno] se zůstavitelem uzavřít registrované partnerství a vyjádřil se k majetkovým poměrům zůstavitele. Po provedení tohoto důkazu se při ústním jednání konaném dne [datum] zástupce žalované k tomuto důkazu vyjádřil tak, že zpráva [podezřelý výraz] [adresa] nehovoří o tom, že by žalobce se zůstavitelem vedl společnou domácnost, neboť žalobce, přestože po přijetí komunikoval gesty, tak posléze ještě hovořil, takže mohl uvést žalobce jako osobu blízkou. Zástupce žalobce uvedl, že zůstavitel nemohl uvést žalobce jako osobu blízkou, neboť komunikoval pouze gesty. O tom, že v dalším průběhu hospitalizace zůstavitel komunikoval slovně, mu není nic známo.

14. Ze soupisu počtu osob pro vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu v období od 1/2016 do 12/2016, od 1/2017 do 12/2017 a od 1/2019 do 12/2019 bylo zjištěno, že ve všech obdobích je v předmětném bytě hlášena jedna osoba. Svědkyně [jméno FO] k tomu uvedla, že v roce 2019 je v rozúčtování uvedena u bytu zůstavitele také jedna osoba, z toho důvodu, že žalobce se v bytě asi občas zdržuje, jak uvádí paní [jméno FO] např., že ho viděla, pak ho nějakou dobu zase neviděla. V bytě pořád běží voda, topení atd. Zálohy jsou placeny.

15. Z přehledu dluhů v období od 1/2000 do 4/2019 bylo zjištěno, že na předmětném bytě zůstaviteli byl v tomto období dluh v měsících duben 2017 a květen 2017 a říjen 2018 a listopad 2018.

16. Ze zápisu z výroční členské schůze bytového [Anonymizováno] [Anonymizováno] konané dne [datum] bylo zjištěno, že se zůstavitel na této schůzi omluvil za nedávné rušení nočního klidu příliš hlasitou hudbou, na které si u předsedkyně i na policii stěžovali sousedé.

17. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Pokud jde o výslech svědka [jméno FO] a jeho družky, soud provedení dokazování výslechem těchto svědků zamítl, neboť je žalobce navrhl až při posledním ústním jednání ([datum]), kdy žaloba byla podána dne [datum] a od počátku bylo prokazováno vedení společné domácnosti – z tohoto důvodu má soud za to, že výslech svědků k této věci je již nadbytečný, neboť pokud by tito svědkové svědčili k dané skutečnosti, byli by s největší pravděpodobností navrženi již v průběhu řízení.

18. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

19. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne [datum] došlo k úmrtí zůstavitele. Při projednání pozůstalosti v průběhu předběžného šetření žalobce prohlásil, že od roku 2013 žil se zůstavitelem ve společné domácnosti na adrese [adresa], o kterou z toho důvodu pečoval. Usnesením notáře - soudního komisaře ze dne [datum], č.j. [spisová značka] (právní moc dne [datum]) soud žalobci uložil, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro [adresa] žalobu proti České republice, které by jinak dědictví připadlo dle § 1634 občanského zákoníku. Žalobce tak učinil a dne [datum] podal proti České republice žalobu, v níž žádal, aby bylo určeno, že je dědicem zůstavitele.

20. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto:

21. Vzhledem k tomu, že k úmrtí zůstavitele došlo dne [datum], tedy v době po [datum], bylo podle ustanovení § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) postupováno podle tohoto zákona (č. 89/2012 Sb. – o.z.), případně podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.).

22. Podle ustanovení § 170 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

23. Podle ustanovení § 1636 odst. 1 o.z. nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

24. Podle ustanovení § 1637 odst. 1 o.z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

25. Společnou domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

26. Dne [datum] zemřel zůstavitel. Jak již uvedeno, žalobce v průběhu dědického řízení při předběžném šetření prohlásil, že od roku [Anonymizováno] žil se zůstavitelem ve společné domácnosti na adrese [adresa], o kterou z toho důvodu pečoval. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dědické právo žalobce popřel s poukazem na vyjádření předsedkyně bytového [Anonymizováno] [jméno FO] o tom, že žalobce se zůstavitelem ve společné domácnosti nežil. Žalobce na svém právu trval. Následně bylo vydáno usnesení, jímž bylo v dědickém řízení žalobci uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu proti [Anonymizováno], které by jinak dědictví připadlo dle § 1634 občanského zákoníku. Usnesení nabylo právní moci dne [datum], žaloba v této věci byla podána dne [datum], tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě.

27. Žalobce opírá svou žalobu na určení toho, že je dědicem zůstavitele na tvrzení, že byl „spolužijící osobou“, když žil od roku [Anonymizováno] se zůstavitelem ve společné domácnosti, o kterou pečoval, a že hodlal v létě [Anonymizováno] uzavřít se zůstavitelem registrované partnerství.

28. Stěžejní otázkou, kterou bylo potřeba posoudit, je tedy, zda žalobce se zůstavitelem nejméně do po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele, žil ve společné domácnosti, a zda z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost. Pokud by tomu tak bylo, pak by žalobce dědil ze zákona ve třetí třídě dědiců, neboť spolužijící osoby ve druhé třídě dědiců samostatně dědit nemohou.

29. Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) nedefinuje pojem společná domácnost. Nelze však odhlédnout od předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), jenž definoval, že domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby a používal i pojem společná domácnost. Tento pojem zůstal zachován i v platné a účinné právní úpravě, kdy z definice dle zákona č. 40/1964 Sb. vychází i rozhodovací praxe soudů. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 24 Cdo 3958/2019: „I nadále se proto společnou domácností rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.“ „Za soužití ve společné domácnosti lze považovat soužití osob, které není omezeno jen na občasné návštěvy nebo příležitostnou výpomoc za předpokladu, že takové společenství osob představuje jejich jedinou společnou domácnost spojenou s úhradou společných potřeb.“ Důležité pro danou věc je tak tzv. kvalifikované soužití. Doba jednoho roku se pak počítá zpět ode dne úmrtí zůstavitele.

30. Zůstavitel navštěvoval restaurace a při odchodech z restaurace bral své přátele ještě domů, kde pořádal večírky, přičemž si sousedé stěžovali na hluk, jak vyplývá ze svědeckých výpovědí [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jakož i ze zápisu z výroční členské schůze bytového [Anonymizováno] [Anonymizováno] konané dne [datum]. Do bytu si proto vodil různé přátele, mezi nimiž byl i žalobce. Soud nezpochybňuje, že se žalobce se zůstavitelem znal a byli přinejmenším přáteli a jejich vztah mohl být i hlubší, kdy žalobce u zůstavitele zřejmě i přespával a mohl i krátkodobě bydlet (zůstavitel mu i mohl poskytnout přístřeší poté, co byl u žalobce proveden výkon rozhodnutí o vyklizení bytu), avšak to, že by byly naplněny znaky společné domácnosti, soud neshledal. Mezi znaky společné domácnosti patří soužití trvalé, přičemž je podstatná dlouhodobost (nepostačují občasné návštěvy nebo přespání) a zejména společná úhrada nákladů na své potřeby. To, že žalobce se zůstavitelem nežil trvale, vyplývá téměř ze všech svědeckých výpovědí, jakož i listinných důkazů. Ze soupisu počtu osob pro vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu v rozhodném období je patrno, že byla v bytě hlášena pouze jedna osoba, což potvrzuje i svědecká výpověď [jméno FO], která, byť v domě, kde se nacházel byt zůstavitele, nebydlela, byla s místní situací i dle sdělení dalších osob z okolí zůstavitele obeznámena. Svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno], která se trvale do bytu nastěhovala až na konci léta nebo na podzim roku [Anonymizováno], avšak do domu chodila na kontroly nájemců, žalobce v domě před smrtí zůstavitele nikdy neviděla, žalobce v domě potkávala až v době, kdy v bytě trvale bydlela (žalobce v bytě pobýval s vědomím předsedkyně bytového družstva). Obdobně se vyjádřili i svědci [jméno FO], které zůstavitel chodil vypomáhat (žalobce v domě viděla až v době, kdy již byl zůstavitel před smrtí v nemocnici, nikdy předtím v bytě zůstavitele ani v domě žalobce neviděla), [jméno FO], který se zůstavitelem spravoval kotelnu v domě (žalobce zaznamenal až v době po smrti zůstavitele), [jméno FO], jejíž byt je pod bytem zůstavitele (v žádném časovém období nepotkávala žalobce a zůstavitele v domě současně, zůstavitele a žalobce společně nikdy neviděla). Zůstavitel se ani nikomu s tím, že by s ním někdo bydlel, nesvěřil. Jediným svědkem, který tvrdí, že žalobce se zůstavitelem bydlel po celou dobu, je [jméno FO]. Tento svědek se však nevyskytoval v domě příliš často, k zůstaviteli chodil jedenkrát ročně a dále tam byl pouze jednou nebo dvakrát po akutním zavolání. Proto tam sice mohl žalobce potkat, avšak nemohl vědět, zda se tam žalobce zdržuje trvale. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že tento svědek je kamarádem žalobce a evidentně se snaží vypovídat v jeho prospěch (viz jeho vzpomínky na detaily jako, že žalobce šel do koupelny a umyl se tam, otevřel lednici a vzal si pití). V této souvislosti je třeba upozornit rovněž na to, že byt žalobce na adrese [Anonymizováno], [adresa] byl vyklizen až dne [datum], avšak žalobce při předběžném šetření tvrdil, že u zůstavitele bydlel již od roku [Anonymizováno], což tedy neodpovídá skutečnosti.

31. Pokud se jedná o to, zda žalobce a zůstavitel společně hradili náklady na společné potřeby, a zda žalobce pečoval o společnou domácnost (v daném případě odkázání výživou na zůstavitele nepřipadá v úvahu), nic nenasvědčuje tomu, že by v daném případě žalobce a zůstavitel společně pečovali o společnou domácnost – jedná se tedy pouze o tvrzení žalobce, které se však prokázat nepodařilo. Jestliže žalobce občas zůstaviteli nakoupil, uvařil a podobně, tak pokud se vůbec toto dělo (nebylo prokázáno), tak by to v kontextu dalších okolností naplňovalo spíše znaky přátelské výpomoci. Soud nadto sdílí názor žalované, že žalobce zmiňuje, že toto hradil „ze svého“, tudíž v daném případě byly ohraničeny prostředky zůstavitele a prostředky žalobce. To, že byl zůstavitel finančně nezávislý, je patrno i z toho, že až v době po jeho smrti, resp. jeho nemoci před tím, než zemřel, nastal na bytě dluh. Čili až, když v bytě bydlel žalobce, nastal na bytě jistý dluh. To, zda někdy šel žalobce zaplatit SIPO, ještě nečiní závěry o společném hospodaření. Žalobce při předběžném šetření ani nevěděl nic o účtu zůstavitele, penzijním připojištění a nehradil pohřeb zůstavitele. Zůstavitel ani žalobce při hospitalizaci neoznačil jako osobu blízkou, byť komunikoval pouze gesty.

32. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci plně úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech nezastoupeného účastníka. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý z devíti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). 34. [adresa] k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 v délce 3 dnů.

Poučení