8 C 63/2018-78

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů ze zaniklého společného jmění manželů částku 200.000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 49.000 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum] domáhá vydání rozsudku, jímž bude vypořádáno zaniklé společné jmění manželů. Žalobu odůvodnil tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 10. 2016, sp.zn. 6 C 247/2016, který nabyl právní moci téhož dne. Předmětem vypořádání učinil toliko společné závazky účastníků, které vznikly za trvání manželství. Jedná se o závazek ve výši 200.000 Kč na základě smlouvy o půjčce, uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a jeho otcem [jméno] [celé jméno žalobce] a závazek ve výši 200.000 Kč na základě smlouvy o půjčce, uzavřené dne [datum] rovněž mezi žalobcem a jeho otcem. Důvodem vzniku obou závazků byla neuspokojivá finanční situace rodičů žalované, na jejichž majetek bylo vedeno několik exekucí a finanční prostředky z výše uvedených půjček byly použity na úhradu závazků rodičů žalované. Vzhledem k tomu, že předmětné půjčky nebyly splaceny ve lhůtě splatnosti, začal se věřitel vůči dlužníkům vrácení peněz domáhat a vyzval jak žalobce, tak žalovanou, aby dlužné částky vrátili v náhradním termínu. Vzhledem k tomu, že žalovaná úhradu odmítla a současně se odmítla dohodnout se žalobcem na úhradě společného dluhu, uhradil žalobce celý dluh ve výši 400.000 Kč na účet věřitele sám, a to dne [datum]. Žalovanou poté žalobce znovu vyzval, aby mu na vyrovnání podílů ze zaniklého společného jmění manželů vyplatila částku 200.000 Kč. Na uvedenou výzvu však žalovaná nijak nereagovala. V průběhu manželství žalobce a žalované nedošlo k žádné změně rozsahu jejich společného jmění. Z uvedených důvodů žalobci nezbývá, než se domáhat vypořádání společných závazků účastníků v rámci vypořádání společného jmění manželů, jenž zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu. Vypořádací podíl by měl být stanoven ve výši, která odpovídá z celkové výše závazku, tj. 200.000 Kč, přičemž tento by měl vyplacen žalobkyní k rukám žalobce.

2. Žalovaná v rámci svého procesního stanoviska uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Není jí známo, že by žalobce se svým otcem uzavíral v žalobě uvedené smlouvy o zápůjčkách. S ohledem na tuto skutečnost, jakož i skutečnost, že podpisy na smlouvách nejsou úředně ověřeny, nelze vyloučit, že tyto listiny byly sepsány ex post účelově. Pokud však skutečně k uzavření předmětných smluv došlo, muselo se jednat o smlouvy, které žalobce uzavřel v souvislosti s nabytím spoluvlastnického podílu o velikosti id. na nemovitostech, zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], do svého vlastnictví. Žalobce totiž dne [datum] uzavřel s matkou žalované, paní [jméno] [příjmení], darovací smlouvu, kterou matka žalované převedla do výlučného vlastnictví žalobce spoluvlastnický podíl o velikosti id. na výše uvedených nemovitostech, a to výměnou za to, že žalobce vyplatí dluhy matky žalované. K samotnému převodu vlastnického práva došlo dne [datum]. Dne [datum] tedy žalobce s matkou žalované uzavřel darovací smlouvu, v období od června 2015 až do září 2015 žalobce vyplácel dluhy matky žalované, když takto uhradil celkově částku 129.090,20 Kč a poté dne [datum] podal k příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva k předmětnému spoluvlastnickému podílu. Pokud tedy žalobce uzavřel se svým otcem předmětné smlouvy o zápůjčkách, stalo se tak v souvislosti s nabytím spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech do jeho výlučného vlastnictví. Uvedené znamená, že dluhy, jež jsou předmětem žaloby, se bezprostředně váží k tomuto výlučnému majetku a není žádného důvodu, proč by tyto dluhy, pakliže skutečně vznikly, měly spadat do společného jmění manželů. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 10. 2016, č.j. 6 C 247/2016-19 bylo zjištěno, že manželství žalobkyně a žalovaného, uzavřené dne [datum], bylo rozvedeno dne [datum], téhož dne rozsudek nabyl právní moci.

4. Ze smlouvy o výpůjčce uzavřené mezi [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [část obce a číslo] jako zapůjčitelem na straně jedné a žalobcem jako vydlužitelem na straně druhé dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobce] zapůjčil dle této smlouvy žalobci částku 200.000 Kč, kterou se žalobce zavázal vrátit zapůjčiteli nejpozději dne [datum] s tím, že vypůjčitel má právo splatit část dluhu nebo celý dluh kdykoliv v průběhu doby. Podpisy stran na smlouvě nejsou úředně ověřeny.

5. Dne [datum] byla mezi [jméno] [celé jméno žalobce] na straně jedné a žalobcem na straně druhé uzavřena další smlouva o výpůjčce, na základě které [jméno] [celé jméno žalobce] zapůjčil žalobci opět částku 200.000 Kč. Tuto se žalobce zavázal vrátit zapůjčiteli nejpozději dne [datum] Ani na této předložené smlouvě nejsou podpisy úředně ověřeny.

6. Z předloženého výpisu z účtu [jméno] [celé jméno žalobce] u [právnická osoba] číslo [bankovní účet] za měsíc únor 2018 bylo zjištěno, že dne [datum] bylo na uvedený účet připsáno 2 x 200.000 Kč z protiúčtu označeného jako [celé jméno žalobce].

7. Z darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení], [datum narození] jako dárkyní a žalobcem jako obdarovaným soud zjistil, že na základě výše uvedené smlouvy darovala [jméno] [příjmení] žalobci do jeho výlučného a neomezeného vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti id. na nemovitostech – pozemku parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – objekt k bydlení a pozemku parc. [číslo] – zahrada, zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres] [stát. instituce], [stát. instituce]. Dárkyně ve smlouvě prohlašuje, že na převáděných nemovitostech váznou ke dni podpisu smlouvy tato omezení – nařízení exekuce, zahájení exekuce, exekuční příkaz k prodeji nemovitostí, zástavní právo exekutorské a zástavní právo soudcovské, která budou odstraněna ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dle této smlouvy.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov - [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], k datu [datum] soud zjistil, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] se vlastníkem výše uvedených nemovitostí stal [jméno] [příjmení], bytem [část obce a číslo]. Právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum].

9. Ze sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] ze dne [datum] soud zjistil, že exekuce vedená proti povinné [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 107 EX 626/14 byla ukončena. Celková vymáhaná částka 13.868 Kč byla zaplacena dne [datum] z účtu označeného jako [celé jméno žalobce]. Příkaz k úhradě nákladů exekuce byl povinné doručen dne [datum]. Ze sdělení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v exekuci vedené proti povinné [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 114 EX 1350/13 byla celá dlužná částka ve výši 68.464 Kč uhrazena na účet oprávněné [příjmení] [anonymizováno] [země] dne [datum] (potvrzeno sdělením oprávněné ze dne [datum] s doplněním, že všechny platby byly přijaty z protiúčtu označeného [celé jméno žalobce]). Uvedeného dne byly dále na účet exekutorky uhrazeny náklady exekuce ve výši 16.673,80 Kč, a to z čísla účtu [bankovní účet]. Obdobně ze sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] ze dne [datum] vyplývá, že exekuce vedená proti povinné [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 137 EX 7944/2007 byla skončena dne 29. 7. 2015 vymožením. Poslední platba ve výši 1.268 Kč byla zaslána na účet exekutora dne [datum] z účtu označeného jako [celé jméno žalobce]. Ze sdělení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] ze dne [datum] soud zjistil, že exekuce proti povinné [jméno] [příjmení] vedená pod sp. zn. 047 EX 752/11 byla skončena dne 17. 9. 2015 úhradou poslední splátky ve výši 5.500 Kč z účtu označeného jako [celé jméno žalobce].

10. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. 6. 2015, č. 23 D 587/2014-52 byla v pozůstalostním řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], jehož účastníky jsou pozůstalá bývalá manželka [jméno] [příjmení], pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] a pozůstalá dcera [celé jméno žalované], stanovena obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou bývalou manželkou ve společném jmění manželů částkou 1.000.000 Kč. Byla schválena dohoda o vypořádání společného jmění bývalých manželů tak, že do dědictví patří nemovitostí, zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce], a to stavby [adresa], objekt k bydlení, postavené na pozemcích parc. č. St. [číslo] a St. [číslo], [list vlastnictví], vesměs zastavěná plocha a nádvoří a pozemků parc. č. St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a parc. [číslo] – zahrada a pozůstalé bývalé manželce [jméno] [příjmení] patří rovněž výše uvedených nemovitostí. Dále byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, podle které výše uvedený spoluvlastnický podíl na nemovitostech obdrží pozůstalá dcera [celé jméno žalované]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

11. Z emailové korespondence právních zástupců účastníků z přelomu listopadu a prosince 2017 soud zjistil, že právní zástupce žalované již v té době sdělil právní zástupkyni žalobce zcela negativní stanovisko k požadavku na úhradu tvrzeného dluhu obou účastníků vůči otci žalobce, neboť žalobkyně si není vědoma žádné relevantní skutečnosti, která by eventuálně odůvodňovala legitimnost požadavku pana [jméno] [celé jméno žalobce] na úhradu částky 400.000 Kč.

12. Dopisy ze dne [datum] a [datum] žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce sděluje otci žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobci, že o uzavření smluv o zápůjčkách peněz ze dne [datum] a ze dne [datum], v obou případech ve výši 200.000 Kč, pakliže tyto byly skutečně uzavřeny, jí nebylo nic známo, resp. že s uzavřením těchto smluv nikdy nedala žalobci svůj souhlas. Tímto z opatrnosti namítá relativní neplatnost těchto smluv.

13. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že důvodem obou půjček od otce byla snaha rodiny vyřešit situaci ohledně domu [adresa] v [část obce], který patřil rodičům manželky a na němž vázlo několik exekucí. Když v roce 2014 bývalý tchán zemřel, požádala jej tchýně a švagrová, zda by dům neoddlužil s tím, že švagrová si do jednoho roku od žalobce nemovitost odkoupí poté, co se jí po skončení mateřské dovolené podaří získat hypotéku. Dohoda v rámci rodiny byla taková, že po zaplacení dluhů rodičů žalované, tchýně žalobci daruje id. nemovitostí, která jí připadla po vypořádání společného jmění manželů v rámci pozůstalostního řízení, druhou polovinu získá na základě dohody dědiců v pozůstalostním řízení po zemřelém otci žalované, žalovaná a sestra žalované [jméno] [příjmení], jakožto třetí z dědiček se svého dědického podílu vzdá. Této dohodě byla žalovaná přítomna, věděla, co bylo dohodnuto a věděla rovněž, že si žalobce na oddlužení její matky musí půjčit peníze od svého otce. Krátce poté, co dluhy rodičů žalované v celkové výši kolem [částka] uhradil, jej však žalobkyně opustila a odešla se synem bydlet právě ke své matce do výše uvedeného domu v [část obce], následně bylo manželství účastníků rozvedeno. Nemovitost účastníci prodali v roce 2017 za cca [částka] a výtěžek z prodeje si rozdělili dle spoluvlastnických podílů. Při sepisování kupní smlouvy žalobce žalovanou žádal, aby mu z výtěžku z prodeje uhradila polovinu z půjček od otce, tato mu ale řekla, že nic nedostane a že je„ blbej“, že to platil. Otec žalobce chtěl po žalobci i žalované půjčené finanční prostředky vrátit, žalovaná však na jeho výzvy nijak nereagovala, proto se rozhodl otci splatit celý dluh ve výši 400.000 Kč a polovinu z této částky následně vymáhat po žalované sám. Obě smlouvy o půjčce byly podepsány v domě rodičů žalobce, s formulací smluv žalobci pomohl jeho bratr, který si jejich text vyhledal na internetu, podpisu smluv byla určitě přítomna matka žalobce. Současně s podpisem smluv žalobce od svého otce obdržel peníze v hotovosti.

14. Žalovaná jako účastnice řízení vypověděla, že sice v roce 2015 věděla o tom, že se žalobce dohodl s její matkou na úhradě matčiných dluhů, za což mu matka darovala svého domu v [část obce], avšak od počátku s tímto nesouhlasila, neboť tušila, že to mezi nimi způsobí problémy, což se také následně stalo. Ona sama se matce snažila pomoci jinak, na vyplacení jejích dluhů však peníze neměla, neboť v té době byla na rodičovské dovolené. O tom, že si žalobce peníze na zaplacení dluhů údajně půjčil od svého otce, se dozvěděla až v roce 2018, kdy ji otec žalobce vyzval k vrácení dluhu. Na smlouvě o půjčce také není její podpis. Je přesvědčená o tom, že žalobce zaplatil dluhy její matky ze svých vlastních prostředků, ani jeho otec s úhradou dluhů její matky žalobcem nesouhlasil, natož aby mu na to půjčil peníze, i když teď samozřejmě bude tvrdit opak. Jako manželé společné finance nikdy neměli. Na celé transakci žalobce vydělal, dluhy nebyly zdaleka v takové výši, jak tvrdí. Poté, co mu její matka darovala spoluvlastnický podíl na nemovitosti, přestal žalobce další dluhy platit. Po skončení dědického řízení měli s žalobcem nemovitost v [část obce] v podílovém spoluvlastnictví, později ji chtěl žalobce prodat, žalovaná s prodejem souhlasila, aby už měla klid. Dům se nakonec prodal synovci žalobce.

15. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], otec žalobce, ve své výpovědi zejména uvedl, že důvodem proč půjčil synovi v roce 2015 celkem 400.000 Kč, bylo, že matka synovy tehdejší manželky měla dluhy a hrozilo, že její dům bude prodán v exekuci. Synova manželka chtěla nemovitost oddlužit a přemluvila žalobce, aby dluhy zaplatil. Zpětně se domnívá, že žalovaná už tehdy asi chtěla od žalobce odejít, pokud by se ale dům její matky prodal v exekuci, neměla by kam jít. Při podpisu obou smluv o půjčce byla žalovaná přítomna, o všem věděla, nyní považuje za svoji chybu, že ji nenechal smlouvy podepsat také, ale bral to tak, že jim dává peníze do rodiny. Žalovaná mu nikdy neřekla, že s placením dluhů za svoji matku jejím manželem nesouhlasí, naopak z jejího chování bylo zřejmé, že na tom má zájem. Dokonce se svědka později ptala, zda mu její matka aspoň poděkovala za to, že nepřišla o dům. Smlouvy o půjčkách sepisoval svědek podle vzoru na internetu, podepisovaly se u něj doma, přítomna u toho byla i svědkova manželka. Co se týká zdroje peněz, šlo o svědkovy celoživotní úspory. Když chtěl později po žalované peníze vrátit, řekla mu, že nic vracet nebude, že neměl být žalobce tak hloupý a vyplácet barák. Celou částku 400.000 Kč mu následně vrátil žalobce ve dvou splátkách převodem na účet a tím pro něj celá záležitost skončila.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], matky žalobce, soud zjistil, že se žádostí o půjčku za nimi přišel syn [jméno] společně s manželkou v době, kdy byli ještě manželé. Peníze měly sloužit na zaplacení dluhů rodičů synovy manželky. Svědkyně s půjčkou nesouhlasila, ale finance má v rodině na starosti manžel, tak nechala rozhodnutí na něm. Nakonec se manžel se synem dohodli nejprve na půjčce 200.000 Kč, později se ale zjistilo, že je to málo, proto jim s manželem půjčili dalších 200.000 Kč. Trvala na tom, aby se o tom sepsala alespoň nějaká smlouva. Nedokáže se vyjádřit k tomu, proč na smlouvě není i její podpis a podpis synovy manželky, nemá právní vzdělání, proto ji nenapadlo, že by to tak mělo být. Celou záležitost vyřizoval manžel se synem, ale synova manželka věděla, že si od nich půjčují peníze. Peníze dali synovi v hotovosti z úspor, které mají doma. Krátce poté žalovaná od žalobce utekla. Vrácení peněz potom řešil se synem manžel.

17. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalované, ve své výpovědi potvrdila, že v roce 2014 měla dluhy v celkové výši asi 140.000 Kč, přesnou výši včetně úroků si ale už nepamatuje. Když zemřel její manžel, dohodla se s dcerou [jméno] (žalovaná) a jejím manželem, že dluhy zaplatí a svědkyně za to žalobci daruje svého domu v [část obce] s tím, že druhou polovinu získá v rámci dědického řízení žalovaná. Druhá dcera se svého dědického podílu na základě této dohody vzdala. Dohodu všechny strany dodržely, žalobce zaplatil dluhy, svědkyně na něj převedla domu, druhou polovinu domu zdědila žalovaná. Z domu se později vystěhovala a dcera s bývalým manželem ho prodali.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalované, rovněž potvrdila, že v době úmrtí jejího otce v roce 2014 se v rámci rodiny snažili vyřešit dluhy rodičů. Žalobce se nabídl, že dluhy zaplatí a oproti tomu bude dům rodičů přepsán na něj a na její sestru, s čímž souhlasila a svého podílu na dědictví se zřekla. Od sestry se později dozvěděla, že žalobce dluhy jejích rodičů skutečně zaplatil, z jakých zdrojů, ale neví, o tom, že by si na to měl někde půjčovat peníze, jí není nic známo. Původně s manželem uvažovali o tom, že by později od sestry dům odkoupili, ale z toho následně sešlo, neboť čekali třetí dítě a neměli na koupi nemovitosti finanční prostředky.

19. Jedním ze způsobů zániku společného jmění je jeho zánik rozvodem manželství. V takovém případě společné jmění manželů zaniká v okamžiku nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. V projednávané věci manželství účastníků zaniklo [datum] – ke stejnému datu také zaniklo společné jmění účastníků řízení.

20. Vzhledem k tomu, že k zániku společného jmění manželů došlo ke dni [datum], soud otázku vypořádání posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“).

21. Podle § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

22. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé na vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

23. Předmětem vypořádání společného jmění může být vše, co do společného jmění manželů náleží, tedy jakákoliv aktiva a pasiva společného jmění. Řízení je ovládáno zásadou dispoziční, soud vypořádá jen ty součásti původně náležející do SJM, které účastníci učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi bývalé manžele rozdělí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. Cdo 684 /2004 nebo sp. zn. 22 Cdo 2433/99). Jmění, které manželé neučiní předmětem vypořádání, takto vypořádáno nebude.

24. Podle § 710 o.z. jsou součástí SJM dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

25. Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manžel má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

26. Řízení o vypořádání SJM má povahu řízení, kdy určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá přímo ze zákona. Soud je tak při vypořádání vázán zákonem, nikoliv návrhem účastníků. V § 742 odst. 1 o.z. je zakotveno šest základních pravidel, kterými se má soud při vypořádání řídit. Většina z nich nastupuje automaticky, pouze výjimečně je aplikace pravidla vázána na iniciativu oprávněného (např. § 742 odst. 1 písm. c/).

27. Žalobce podal žalobu na vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem účastníků dne [datum], dne [datum], tj. v zákonem stanovené lhůtě do tří let od zániku společného jmění manželů (§ 741 o.z.). Předmětem vypořádání učinil toliko dluh účastníků, vzniklý v době trvání manželství na základě dvou smluv o výpůjčce, uzavřených mezi žalobcem a jeho otcem dne [datum] a dne [datum], jejichž předmětem bylo zapůjčení částek 2 x 200.000 Kč (celkem 400.000 Kč). V rámci skutkových závěrů se tedy soud nejprve zabýval otázkou existence dluhu, kdy ve vztahu k této otázce leželo důkazní břemeno na žalobci. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že existenci dluhu žalobce prokázal, a to předloženými písemnými smlouvami o půjčce, svojí účastnickou výpovědí a výpovědí svědků [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalované]. Soud si je vědom skutečnosti, že se jedná o finanční transakci, jež byla učiněna v rámci rodiny, z čehož vyplývá i provázanost účastníků a svědků rodinnými vazbami, kterou je třeba mít na paměti při hodnocení věrohodnosti výpovědi všech slyšených svědků. Ve výpovědích jmenovaných osob však nebyly soudem shledány žádné podstatné logické rozpory, přičemž pokud si svědci některé detaily událostí, které se odehrály před šesti lety, nepamatovali, je to v zásadě pochopitelné a nesnižuje to věrohodnost slyšených svědků podstatným způsobem. Při posuzování věrohodnosti výpovědí žalobce i jmenovaných svědků soud považoval za podstatné důvody, které žalobce vedly k půjčení peněz od svého otce a které jeho chování logicky vysvětlují. Těmito důvody byla snaha vyřešit tíživou majetkovou situaci matky žalované, které hrozil prodej domu v rámci exekuce, kdy tuto skutečnost ve své výpovědi potvrdila jak sama matka žalované [jméno] [příjmení], tak sestra žalované [jméno] [příjmení]. K předání peněz v hotovosti a tím i vzniku závazkové vztahu ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z. mezi žalobcem a jeho otcem (smlouva o zápůjčce má reálnou, nikoli konsenzuální povahu, k jejímu uzavření tak nestačí příslušné projevy vůle smluvních stran, ale je nutné předání předmětu zápůjčky vydlužiteli) došlo v obou případech v den podpisu písemné smlouvy. Proto soud dospěl k závěru, že dluh vůči otci žalobce v době, kdy manželství trvalo, vznikl a zbývá posoudit právní otázku, zda se jednalo o společný dluh obou manželů či výlučný dluh žalobce.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci své procesní obrany namítala naplnění znaků obou výjimek definovaných v ustanovení § 710 o.z., na jejichž základě by mělo být uzavřeno, že předmětný dluh nebyl společným dluhem manželů a tím i součástí SJM, ale výlučným dluhem žalobce, zabýval se soud tím, zda zjištěný skutkový stav lze podřadit pod některou z výluk ze společných dluhů manželů, definovaných v § 710 o.z., kdy k vyloučení dluhu ze SJM stačí naplnění znaků alespoň jedné ze dvou zde uvedených výjimek.

29. Námitku žalované, že se jedná o dluh, jenž se týká majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů (§ 710 písm a/o.z.) neshledal soud důvodnou. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že dluh vůči otci žalobce bezprostředně souvisí s majetkem v podobě spoluvlastnického podílu na nemovitosti v [katastrální uzemí], který matka žalované darovala žalobci, jedná se o nemovitost, která náležela oběma manželům, nikoli výhradně žalobci, byť formou podílového spoluvlastnictví (jinými slovy je třeba posuzovat vlastnictví celé nemovitosti, nikoliv izolovaně jednotlivé spoluvlastnické podíly). Vzhledem k probíhajícímu dědickému řízení po zemřelém otci žalované, v němž žalovaná figurovala jako jeden z dědiců, nebylo totiž možné záměr matky žalované převést vlastnické právo k nemovitosti oběma manželům vyřešit jinak. S ohledem na výše uvedené již nebylo třeba zkoumat otázku zisku z tohoto majetku, jakožto další zákonnou podmínku aplikace ustanovení § 710 písm. a) o.z., neboť tato otázka již nemůže mít na právní posouzení věci žádný vliv.

30. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalované, že se jedná o dluh, který převzal manžel bez souhlasu manželky (§ 710 písm. b/ o.z.), neboť manželka v řízení neprokázala, že s převzetím dluhu nesouhlasila. Ve vztahu k tvrzenému nesouhlasu žalované s převzetím dluhu leželo na žalované důkazní břemeno – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, o čemž byla žalovaná poučena již na začátku řízení. Žalovaná však v řízení toliko tvrdila svůj nesouhlas, avšak vyjma její účastnické výpovědi, žádný z provedených důkazů její tvrzení nepotvrdil. Tvrzení žalované soud hodnotil v kontextu tehdejší rodinné situace, kdy mezi účastníky bylo nesporné, že matka žalované byla v roce 2015 v tíživé finanční situaci, byla zadlužená a nemovitost, ve které bydlela, byla předmětem exekučního řízení. Za této situace, kdy žalovaná sama uvedla, že vztah mezi ní a matkou je standardním rodinným vztahem mezi matkou a dcerou a není vážně narušen, se jeví tvrzení žalované ohledně jejího nesouhlasu s úhradou dluhů její matky jejím tehdejším manželem (žalobcem) jako nevěrohodné a účelové.

31. Jelikož soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci ani jedné z výjimek definovaných v § 710 písm. a) a b) o.z., uzavírá v souladu s § 710 věta první o.z., že zápůjčky v celkové výši 400.000 Kč, které si žalobce dne [datum] a [datum] vzal u svého otce jsou společným dluhem manželů a jako takové jsou součástí zaniklého společného jmění manželů. Jelikož žalovaný prokázal, že po zániku manželství uhradil tento dluh v plné výši, má v rámci vypořádání společného jmění manželů vůči žalované nárok na zaplacení jedné poloviny toho, co na úhradu dluhu zaplatil, tj. na částku 200.000 Kč. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů ze zaniklého společného jmění manželů částku 200.000 Kč (výrok I.).

32. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč dle položky 6 bod 1. sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 5× 9.100 Kč (tj. 45.500 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), e) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, a účast u jednání soudu dne [datum] a dne [datum] vždy v délce nepřesahující 2 hod., paušální náhrada hotových výdajů 5× 300 Kč dle § 13 odst. 3 této vyhlášky, celkem 47.000 Kč. Se zaplaceným soudním poplatkem činí náhrada nákladů řízení celkem 49.000 Kč.

33. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.