8 C 65/2021-120

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [údaje o zástupci] pro: vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Společné jmění manželů [příjmení] zaniklé rozvodem ke dni 28. 4. 2019 se vypořádává následujícím způsobem. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje: - jednotka [číslo] (byt), vymezena v budově v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo], se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy a pozemku; - jednotka [číslo] (jiný nebytový prostor), vymezena v budově v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo], se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy a pozemku; obě zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, pro k. ú. [část obce], obec Praha; - závazky ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené 14. 1. 2016 s [právnická osoba] - závazky ze smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] uzavřené 16. 8. 2018 s [právnická osoba] - zůstatek na účtu č. [bankovní účet] [právnická osoba] ke dni 28. 4. 2022 ve výši 17 379,78 Kč, 11 EUR a 2,86 USD.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 440 138,15 Kč do 90 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Opatrovníkovi žalovaného se přiznává odměna ve výši 112 638,90 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 1. 2021 se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů. Dle žaloby má žalobkyně trvalý pobyt v České republice na adrese bytové jednotky, která je rovněž předmětem vypořádání. Žalovaný se z bytové jednotky odstěhoval a byl vykázán z území České republiky na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 9. 2018 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 5. 12. 2018. Trest vyhoštění byl uložen na dobu 10 roků, tedy do 5. 12. 2028. Žalobkyně nezná pobyt žalovaného. Žalovaný byl stíhán jako uprchlý. Mimosoudní vypořádání věcí mezi bývalým manželi, tak není možné. Manželství bylo rozvedeno pravomocným rozsudkem ke dni 28. 4. 2019, a to rozvodovým soudem Ukrajiny č. j. 756/16 918/18, číslo případu [číslo] s tím, že došlo k automatickému uznání rozhodnutí v České republice s odkazem na mezinárodní smlouvu o právu soukromém. Manželství bylo uzavřeno dne 7. 9. 2006. Z manželství se nenarodily žádné děti. Společné jmění manželů do zahájení soudního řízení nebylo mezi účastníky vypořádáno. Pokud se týká rozsahu zaniklého společného jmění, manželka navrhovala, aby předmětem vypořádání byla bytová jednotka, nebytová jednotka, obě specifikovány ve výroku tohoto rozsudku a společný dluh manželů vyplývající z úvěrové smlouvy vůči peněžnímu ústavu [právnická osoba] Výše poskytnutého úvěru činila 1 300 000 Kč, přičemž ke dni právní moci rozsudku činil dluh 1 175 253.81Kč. Manželka navrhovala vypořádání společného jmění manželů určením disparity podílu ve svůj prospěch v poměru 90 % ve prospěch manželky s tím, že o nabytí a udržení majetkových hodnot ležících do společného j manželů se zasloužila pouze a výlučně žalobkyně, žalovaný se vztahu pouze profitoval a nijak se o nabytí majetkových hodnot nezasloužil, na společné jmění manželů nepřispíval ani tyto majetkové hodnoty neudržoval. Navíc se prokazatelně dopouštěl domácího násilí s odkazem na trestní rozsudek. O domácnost pečovala pouze žalobkyně jako bývalá manželka. U jednání 30.března 2022 navrhla žalující strana doplnění skutkových tvrzení v tom smyslu, že částka za byt 400 000 Kč byla zaplacena z účtu žalobkyně, částečně z jejich prostředků a z prostředků jejího bratra. Po poučení soudem o povinnosti doplnit tato skutková tvrzení o důkazy však žalující strana uvedla, že důkazy prokázání těchto skutkových tvrzení nemá. Za daných okolností tedy k těmto tvrzením nemohlo být soudem přihlíženo v rámci vypořádání společné jmění manželů, protože tato tvrzení nebyla prokázána.

2. Žalovaný zastoupený opatrovníkem z důvodů neznámého pobytu ve svém písemné vyjádření ze dne 26. srpna 2021 uvedl, že nesouhlasí s navrhovanou disparitou podílů a tvrzení manželky, že se žalovaný nezasloužil nabytí a udržení majetkových hodnot náležejícíh do společné jmění manželů vnímá jako účelové a nepodložené. Zároveň souhlasil s přikázáním předmětných nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně, jakož i závazků z úvěru užitého k jejich nákupu s tím, že má nárok na vyplacení vypořádacího podílu ve výši odpovídající jedny polovině rozdílu mezi obvyklou cenu nemovitých věcí a zůstatkem úvěru.

3. Písemný doplněním žaloby ze dne 3. 11. 2021 rozšířila žalobkyně předmět sporu o dluh úvěrové smlouvy, tzv. [příjmení] půjčka, [číslo] uzavřené za trvání manželství s peněžním ústavem [právnická osoba] ve výši poskytovaného úvěru 60 000 Kč, do výše zůstatků úvěru ke dni právní moci rozsudku o rozvodu. Tento dluh má být přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. Doplněním žaloby ze dne 5. 4. 2022 pak žalobkyně upřesnila skutková tvrzení ve vztahu k získáným prostředkům do společného jmění a poukázala na princip zásluhovosti odůvodňující rozhodnutí o disparitě při vypořádání podíl ze společného jmění manželů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 sp.zn. [spisová značka] ze dne 19. 9. 2018 žalovaný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písmeno a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání čtyř roků a zároveň byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na 10 roků. Předmětem vytýkaného jednání é byly mimo jiné skutečnosti, že v roce 2011 až do 9. 11. 2017 nejprve na Ukrajině a později v České republice za použití násilí pod vlivem alkoholu nejméně ve 40ti případech donutil svoji manželku jako poškozenou k souloži nebo orálnímu pohlavní styku, přestože poškozená s tímto nesouhlasila, případně se fyzicky bránila. Protokol ze dne 10. 9. 2018 sp. zn. [spisová značka] poškozená a v daném případě žalobkyně vypovídala. Ve svém výpovědi mimo jiné popsala, jak se s manželem seznámili poté, že manžel začal pít, hádali se, manžel utrácel veškeré peníze. Choval se k manželce hrubě, měli sex proti její vůli. Dále vylíčila, jak si půjčila peníze a získala peníze jako bonus za odpracované roky, aby mohli pořídit byt. Obžalovaný manžel za nákupní cenu bytu ničeho nezaplatil. Dále uvedla, že jiný společný majetek nemají. V České republice začala pracovat 1. 7. 2014. Manžel se snažil najít práci, ale pokud ví, nikde nepracoval. Naposledy se viděli v listopadu roku 2017 poměr měli oba, nejednalo se o dlouhodobé vztahy ze strany žalobkyně. Manželovi se za doby trvání manželství narodilo z mimomanželského vztahu dítě. Žaloba o rozvod byla podána na Ukrajině. Společné účty u bank nemají. Dále popisovala násilnické chování manžela, na jehož základě byl vydán výše citovaný rozsudek. Dle protokolu z hlavního líčení ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. [spisová značka] byl vyslechnut znalec prof. PhDr. [jméno] [příjmení], CSc. Jak vyplývá i ze závěrů rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka] znalec vypověděl, že manželka netrpěla a netrpí duševní poruchou, závislostí na návykových látkách či alkoholu a nebyly u ní zjištěny znaky svědčící pro tendence ke konfabulaci nebo závažnější narušení základních psychických funkcí. U svědkyně nebyly zjištěny žádné faktory, které by jí bránily adekvátně vnímat chápat zapamatovat si a následně i reprodukovat prožité události. Obecnou věrohodnost znalec seznal jako nenarušenou. Výpověď manželky byla potvrzena i znaleckým posudkem z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky (viz rozsudek) při zkoumání zpráv obsažených v mobilním telefonu. Ve vztahu k manželovi znalec uvedl, že rovněž tento netrpěl v době v rozhodné době žádnou duševní poruchou, sexuální deviací ani závislostí na alkoholu. V jeho případě však vysoká pravděpodobnost manifestních agresivních projevů sociálně afilativní a kooperativní kontrolní tendence jsou nedostatečné. Nebylo by však zjištěno, že by se agresivita žalovaného projevovala specificky v oblasti sexuální, žalovaný netrpí patologickou sexuální agresivitou ve smyslu deviace. Soud s ohledem na závěry výše uvedeného trestního rozsudku z těchto skutečností vycházel jako z prokázaných, považoval za nadbytečné vyslýchat v dané věci žalobkyni, která se ke skutečnostem výše uvedeným již vyjadřovala u předchozího trestního řízení. I s ohledem na charakter skutečností, které měly být předmětem dokazování, má soud za to, že není třeba vystavovat žalobkyni dalšímu výslechu.

5. Žalovaná strana doplnila své vyjádření přípisem země 21.června 2022, nedovolí zlehčovat jednání, kterého se žalovaný měl dle citovaného rozsudku dopustit. Má však za to a namítá z procesní opatrnosti, že intenzita jednání žalovaného nedosahuje takové míry, aby ospravedlňovala zcela zásadní disparitu, kterou žalobkyně v rámci svého žalobního návrhu požaduje. Z prohlášení žalovaného o neexistenci zdanitelných příjmů v letech 2014 2016 nelze s určitostí dovodit, že by žalovaný neměl v uvedených letech vůbec žádné příjmy. Prohlášení jsou pouze podkladem pro dodatečná daňová přiznání. Nelze s jistotou vyloučit případné příjmy žalovaného pocházející ze zahraničí. V průběhu řízení dale žalovaná strana navrhnula, aby se předmětem vypořádání stal i zůstatek na běžném účtu manželů ke dni zániku společného jmění.

6. Dle zprávy [anonymizováno] ze dne 29. 6. 2022 výše nesplaceného úvěru na základě smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ke dni 28. 4. 2019 byla částka 54 764.62 Kč. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] pro hlavníh město Prahu ze dne 7. 7. 2022 územní pracoviště pro [část Prahy], že žalovaný jako daňový subjekt nebyl u správce daně registrován k žádné dani a nemá povinnost podávat daňové přiznání. Za období od roku 2015 do roku 2018 nebyla daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob podána. Dle opisů evidenčních listů [obec] správy sociálního zabezpečení na základě zprávy ze dne 10. srpna 2022 žalovaný za období roku 2017 vykázal v evidenčním listu důchodového pojištění částky vyměřovacího základu 7500 Kč a 7020 Kč, za rok 2018 část 28 178 Kč. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], katastrální území Bubeneč, bylo prokázáno vlastnické právo -společné jmění bývalých manželů [příjmení], k jednotkám [číslo]. Potvrzením o zaměstnání s pracovním poměrem od 1. 7. 2014 do 30. 11. 2020 žalobkyně prokázala, že její průměrný měsíční výdělek byl stanoven ke dni 23.11. 2020 částkou 44 517 Kč. Dle čestných prohlášení dne 20. 3. 2017 manžel prohlásil, že v roce 2014, 2015 a 2016 neměl žádné zdanitelné ani jiné příjmy. Podle návrhu na uzavření [příjmení] půjčky ze dne 16. 8. 2018 byla žalobkyni za doby trvání manželství poskytnuta půjčka ve výši 60 000 Kč s výší splátky 1482 Kč. Dle výpisu [právnická osoba] činil disponibilní zůstatek na účtu číslo [bankovní účet] na jméno [celé jméno žalobkyně] částku 17 379.78 Kč, částku 11 EUR (přepočítáno na aktuální kurz ke dni 28. 4. 2019 na částku 260, 50 Kč) částku 2.86 USD (pepočteno na částku ke dni 28. 4. 2019 na částku ve výši 67.20 Kč). Dle podkladů [právnická osoba] v době podání žádosti o úvěr činil měsíční příjem žadatelů manželů [příjmení] 40 000 Kč, tato informace byla poskytnuta od zaměstnavatele žalobkyně [příjmení] [jméno] království, měsíčním příjem žalované je uveden 36 187 Kč. Jednalo se tedy zjevně o převažujáící příjem domácnosti. Z překladu rozhodtnutí vyplývá, že rozsudkem jménem Ukrajiny, soud městské čtvrti [anonymizováno] v hlavním městě Kyjevě rozvedl manžele [celé jméno žalovaného]. Rozsudek nabyl platnosti o účinnosti dne 28. 4. 2019. Dle vyjádření společnosti [právnická osoba] činila výše dluhů z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 14. 1. 2016 ke dni 28.4. 2019 d částku 1 175 253,81 Kč Cena bytové jednotky [číslo] nebytové jednotky [číslo] včetně vlastnického podílu na budově číslopisné 123 a pozemku 503 byla stanovena znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení] [číslo] na celkovou částku 2 995 000 Kč. Z rozsudku ukrjainského soudu dále vyplynulo, že manželství bylo rozvedeno ke dni 28. 4. 2019.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěla k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Předmětem vypořádání je bytová jednotka a nebytová jednotka, jejichž ceny byla stanoveny znaleckým posudkem na celkovou částku 2 995 000 Kč. Na účtě manželky ke dni rozvodu, při součtu převodu měn v cizích měnách, zůstala částka 17 707,48. S cenou nemovitostí je tedy předmětem vypořádání společného manželů částka 3 012 707, 48 Kč. Zároveň byly zjištěny pohledávky ze společný jmění manželů vůči společnosti [právnická osoba] v celkové hodnotě 1 228 623,83 Kč. Bylo prokázáno, že žalovaný se vůči manželce dopouštěl opakovaně násilí, které bylo předmětem trestního řízení a za které byl odsouzen a vyhoštěn z území České republiky, přičemž se jednalo o domácí násilí značného rosahu, celkem 40 opakovaných útoků. Rovněž bylo prokázáno, že to byla především manželka, která se podílela na provozu a údržbě společné jmění manželů, neboť měla stálý a pravidelný příjem, zatímco žalovaný nevykazoval prakticky žádné příjmy. Nelze zcela vyloučit s ohledem na stávající praxi některých zahraničních pracovníků, že zde mohl pracovat, aniž by plnil své povinnosti vůči státu a disponovat výdělky, kterými mohl přispívat do domácnosti, nicméně tuto skutečnost se i s ohledem na situaci, že se žalovaný na území České republiky nevyskytuje a byl zastoupen opatrovníkem, nepodařilo prokázat.

8. Podle ustanovení § 736 věta první OZ, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností, a právě jeho vypořádáním.

9. Podle ustanovení § 740 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen OZ, nedohodnou-li se manželé na vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení zrušení nebo zániku společného jmění.

10. Podle ustanovení § 742 OZ (1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

11. Podle ustanovení § 765 odst. 2 OZ, nedohodl-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

12. Stávající judikatura Nejvyššího soudu, připouští i za situace, kdy to výslovně není uvedeno v občanském zákoníku, že rozhodnutí a vypořádání společného jmění může být ovlivněno principem disparity. Prostřednictvím disparity je možné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu, pokud se obecný princip rovných podílů uvedený v ustanovení § 742 odst. 1 písmeno a) jeví jako nespravedlivý. Význam disparity je definován v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, kde se uvádí, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vždy při vypořádání zdůrazňovala hledisko spravedlivého uspořádání právních poměrů, respektive posouzení věci v soulladu s principy dobrých mravů, to je hlediska, která lze zohlednit právě úvahou o disparitě podílu. Soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. Rozsudek zároveň deklaroval, že i v poměrech nového občanského zákoníku může soud při vypořádání společného jmění manželů rozhodnout s využitím disparity podílu, a že rozsáhlá judikatura vytvořena za účinnosti starého občanského zákoníku je s ohledem na obdobný účel a obdobnou právní úpravu použitelná v poměrech nového občanského zákoníku. Disparita se dle konkrétních okolností může vztahovat na veškeré položky tvořící vypořádávané společné jmění manželů či pouze na některé z nich (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001 22 Cdo 2914n/99). K důvodům k přistoupení k disparitě je třeba uvést, že dle judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014 sp. zn. Cdo 1488 [číslo]), disparitu vypořádatcích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možno uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují. Při posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání, časovém či rozsahu jejich existence. Jako konkrétní důvody disparty jsou judikovány zejména negativní okolnosti na straně jednoho z manželů za trvání manželství, zásluhovost či zájem nezletilých dětí. Co se týče negativních okolností manželství je důvodem disparity pouze takové negativní jednání, které se nějakým způsobem promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo péče o rodinu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 5384/2015). Příkladem může být gamberství, užívání návykových látek a alkoholismus. V tomto ohledu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp.zn. 22 Cdo 1137/2021, kdy takovýmto jednáním bylo shledáno domácí násilí, které představuje protiprávní opak péče o rodinu. Ve vztahu k zásluhovosti vychází judikatura z principu, že tato se uplatňuje v případě, kdy zvýšené úsilí jendoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Zároveň je však třeba zohlednit péči druhého manžela o společnou domácnost, jakož i péči o nabytí a udržení majetku s ohledem na jeho možnosti (rozsudek ze dne 21. 11. 2018 Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2362/2018) Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu v mezích jeho možností o společný majetek, je rozhodnutí o disporitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Zejména vyšší příjem jednoho z manželů, pokud druhému nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu, není důvodem k uplatnění disparity. [ulice] příjem jednoho z manželů může například navíc vyplývat i z profesí manželů, kde by bylo v rozporu s dobrými mravy znevýhodnit manžela vykonávajícího, například profese učitele či zdravotní sestry, když jde o prestižní a společensky důležité profese, bohužel však odpovídajícím způsobem neodměňované. Dalším důvodem pro disparitu podílů může být otázka zájmu nezletilých dětí. To však není případ daný případ, neboť manželé děti neměli.

13. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že v této věci lze shledat okolnosti odůvodňující přistoupení soudu, k disparitě při vypořádání podílů ze společného jmění manželů. Je nepochybné, že žalovaný se dopouštěl pravidelně a dlouhodobě domácího násilí vůči žalobkyni. [jméno] tato skutečnost s ohldem na citovanou judikaturu již popírá aspekt péče manžela o rodinu a společnou domácnost, tedy i společný majetek. To je navíc navýšeno v tomto konkrétním případě neprokázáním jakýchkoliv relevantních příjmů, kterými by se manžel podílel na udržování společného jmění. Naopak manželka prokázala, že již při poskytování úvěru na zajištění společného bydlení hrál převažující roli její příjem, a tak tomu bylo i nadále při udržování tohoto majetku a domácnosti. Lze uzavřít po provedeném okazování, že zásadním způsobem a zvýšeným úsilím se na udržení a nabytí majetku oproti manželovi podílela manželka a tato byla vystavena jeho negativnímu jednání v podobě domácího násilí, které se mohlo projevit i jeich v majetkové sféře, viz zmínkay o alkoholu. Na druhou stranu nelze odhlédnout od skutečnosti, že přesto manžel nějaké, byť marginální příjmy měl, jak vyplývá ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení. Nelze zcela vyloučit, že se alespoň základním způsobem o domácnost staral. Pokud zde nebyly ani zasaženy zájmy nezletilých dětí, jeví se soudu jako přiměřené stanovit disparitu zjištěného podílu ze společného jmění manželů v poměru 65 % ve prospěch manželky a 35 % ve prospěch manžela.

14. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí nejvyšího soudu je výpočet vypořádacího podílu, použitelný v zásadě i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., následující (podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2020/2018, ze dne 27. 3. 2019). Pro zohlednění vnosu je nutné nejprve určit výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen„ výchozí částka“) tvořícího součást společného jmění manželů a výši vnosu, resp. vnosů. V daném případě vnosy nebyly prokázány a tak celková výše majetku činí 3 012 714, 48 Kč. Takto zjištěná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků; při rovnosti podílů je to polovina uvedené částky. Jde o výchozí částku eventuálně sníženou o všechny relevantní vnosy – takto je určen podíl každého z účastníků na„ čistém“ majetku (t. j. majetku po odečtení hodnoty vnosů, avšak prozatím bez zohlednění společných dluhů). V případě soudem stanovené disparity činí základní podíl žalobkyně 1 958 264, 41 Kč, základní podíl žalovaného 1 054 450, 069 Kč. Jestliže je v řízení některému z účastníků přikázán k úhradě společný dluh, pak - protože na úhradě dluhu se účastníci (ve vztahu k třetí osobě) podílejí podle dosavadní judikatury stejný dílem – je druhý účastník povinen nahradit protistraně částku odpovídající polovině tohoto dluhu. Podíl žalobkyně tvoří částku 1 958 264,41 Kč a zárověň bude zavázána k úhradě společných dluhů ve výši 1 228 623,83 Kč. Podíl žalovaného ve výši 1 054 450, 069 Kč je ponížen o částku 614 311,92 Kč, polovinu dluhu hrazeného žalobkyní, na částku 440 138,15 Kč. Pokud tedy žalobkyně v důsledku vypořádání nabyla majetek v hodnotě 3 012 714, 48 Kč a žalovaný v hodnotě 0 Kč, žalovaný nedostal majetek ve výši svého podílu a musel by od žalobkyně obdržet rozdíl ve výši 1 054 450, 069 Kč. V řízení však byly žalobykni přikázány k úhradě společné dluhy ve výši 1 228 623,83 Kč. Protože na úhradě dluhu se účastníci podílejí stejný dílem, je žalovaný povinen nahradit žalobkyni částku odpovídající polovině tohoto dluhu, tj. částku 614 311,92 Kč Kč. Tuto částku je třeba odečíst od podílu žalovaného 1 054 450,07 Kč a vychází částka 440138,15 Kč jako vypořádací podíl, který je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému.

15. O nákladech řízení soud rozhodnul s přihlédnutím k stávající judicatuře následujícím způsobem. Procesní úspěch ve věci je třeba posuzovat podle více hledisek: Je třeba vzít do úvahy výsledek řízení a poměřit jej s návrhy stran v průběhu řízení, je nutné přihlížet i k výši požadované a skutečně přiznané výše vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky o vyšší hodnotě) náleží do SJM a které nikoliv. Do úvahy je třeba vzít i tu skutečnost, že některý z účastníků odmítl před zahájením sporu bez ospravedlnitelného důvodu jednat o vypořádání SJM (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3730/2015 (uveřejněné v časopise Právní rozhledy [číslo] 2016, str. 506)). Za daných okolností nebylo vyhověno návrhu žalobkyně v rozsahu disparity 90% na 10% a v tomto rozsahu byla žalobkyně neúspěšná. Soud musel přihlédnout i ke skutečnosti, že žalovaný byl zastoupen opatrovníkem a nemohl tedy sám za sebe spor vyřešit smírnou cestou. Na druhou stranu to je žalobkyně, která získala větší podíl na předmětu sporu, přičemž výše disparity vypořádacího podílu byla především úvahou soudu. Soud proto dospěl vzhledem k výše uvedeným okolnostem k závěru, že žádný z účastníků nemá úspěch ve sporu ve smyslu ust. § 142 o.s.ř., a proto si každý účastník ponese náklady řízení ze svého.

16. Dále soud rozhodoval o nákladech ustanoveného opatrovníka podle ust. § 140 odst. (2) o.s.ř., neboť opatrovníkem byl ustanoven advokát. Tomu náleží odměna podle zvláštního právního předpisu. Soud přítom vycházel při stanovení odměny za jednotlivé úkony z přechodného ustanovení Čl. II. v. [číslo] Sb., dle kterého“ Za úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží advokátovi odměna podle dosavadních právních předpisů.” Vyhláška nabyla účinnosti 1.1.2022. Jedná se tedy o odměnu za nahlížení do spisu dne 23.6.2021 ve výši 5 000 Kč, vyjádření k žalobě ze dne 26.8.2021 ve výši 5.000 Kč, nahlížení do spisu 7.12.2021 ve výši 5.000 Kč, účast na jednání dne 30.3.2022 včetně návrhu na doplnění dokazování ve výši 16 820 Kč (předmět sporu dle v. [číslo] Sb. aktiva 3 012 714,48 Kč, pasiva 1 228 623,83 Kč, v součtu činí předmět sporu 4 241 338,31 Kč a tedy tarifní hodnota podle § 8 odst. (6) 2 120 669,16 Kč), vyjádření k doplnění žaloby ze dne 21.6.2022 ve výši úkonu 8 410 Kč, účast na jednání dne 21.12.2022, doba jednání přesáhla 2 hodiny, ve výši 33 640 Kč, nahlížení do spisu dne 15.11.2022 ve výši úkonu 8 410 Kč a účast na vyhlášení rozhodnutí vě výši 8 410 Kč, dále paušální odměny po 300 Kč za 8 úkonů právní služby v celkové výši 2 400 Kč, celkem tedy 93 090 Kč a DPH ve výši 19 548,9 Kč. Celkové náklady opatrovníka činí 112 638,90 Kč.