8 C 66/2022 - 237

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Novákové a přísedících Bc. Iriny Rálišové a Renaty Rýdlové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČ [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupena advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0], 140 00 Praha 4 o zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce 75 791,10 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované žalobou doručenou soudu dne 19. 7. 2022 domáhal zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 11. 4. 2022 do zaplacení. Tvrdil, že žalobci vznikl u žalované pracovní poměr dle pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1994, který skončil dohodou ze dne 28. 2. 2022 ke dni 30. 4. 2022. V době trvání pracovně právního vztahu byla žalobci žalovanou přestávka v práci na oddech a jídlo odečítána z jeho pracovní doby a nebyla zohledňována při vyměřování jeho mzdy. Protože žalobce nečerpal přestávku v práci, ale měl jen přiměřenou dobu na oddech a jídlo, nebyla mu proplacena celá doba strávená na pracovišti. Žalobce vykonával práci operátora předáka, kdy pracoval ve dvanáctihodinových směnách v nepřetržitém provozu, přičemž byl povinen být neustále ve střehu a připraven plnit neodkladné úkony, pokud si to situace vyžadovala, i během plánované přestávky na jídlo a oddech. Žalobce nemohl čerpat přestávky vždy během výroby, která trvala dva měsíce s navázáním dalších dvou měsíců odstávky, celkem tedy šest měsíců za kalendářní rok. Pokud by přestávka na jídlo a oddech byla pro žalobce skutečně dobou odpočinku, za níž žalobci nenáležela odměna, pak by si během této doby mohl odpočinout i od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, což pojmově vylučuje povinnost pohotovosti. Protože žalobce musel být během přestávek žalované k dispozici, pak tyto přestávky tvořily součást jeho pracovní doby a náležela mu odměna za práci. Žalovaná částka je nedoplatkem mzdy žalobce za období od července 2019 do února 2022 včetně, jíž žalovaná žalobci přes písemnou výzvu neuhradila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Pardubicích pod č.j. [spisová značka] dne 14. 9. 2022 podala v zákonné lhůtě odpor. Popírala, že by žalobce vykonával práci, kterou nelze přerušit. Měla za to, že paušální závěr, že pracovní pohotovost je pracovní dobou a proto se musí odměňovat jako řádný výkon práce, z právních předpisů ani judikatury nevyplývá. Měla za to, že nárok žalobce nelze opírat o průměrnou mzdu.

3. K výzvě soudu žalobce doplnil tvrzení v žalobě uvedená a nadále tvrdil, že v rozhodném období vykonával práci na pozici operátora – předáka v ranní směně od 6:00 do 18:00 hodin a v noční směně od 18:00 hodin do 6:00 hodin. Na této pozici řídil chod oddělení a činnost jeho pracovníků, tj. jednoho operátora ve velínu a jednoho pracovníka venkovní obsluhy, prováděl kontroly v souvislosti s výrobní činností, koordinování činností pracovníků, vydávání pokynů a odstraňování zjištěných závad během výroby. Byl nejen sám proškolován, ale také prováděl pravidelné školení pracovníků směny. Z povahy své činnosti musel operativně řešit nenadálé situace a zajišťovat odstranění zjištěných a jemu nahlášených závad, např. výpadky energií – elektřiny, chladící vody, planu, páry, dusíku, vzduch měření a regulace. Když např. došlo k zanesení filtru čerpadel a vývěv, bylo potřeba okamžitě filtr vyčistit, jinak hrozilo poškození zařízení a přerušení výroby, tedy mohlo dojít k havarijnímu odstavení technologického reglementu. Příloha č. 6a k technologickému reglementu redestilace hydrogenátu ukládá v případě jednotlivě popsaných situací reagovat okamžitě a předávat dispečerovi informace v 5 minutách. Vzhledem k tomu, že ve výrobě byli během směny pouze 3 zaměstnanci a žalobce nemohl žádný z nich zastoupit, neboť nebyli na jeho pozici proškoleni, byl žalobce nucen být neustále k dispozici a na příjmu pro případ nenadálé události, která nesnesla odkladu a mohla vést k poškození strojů a ohrožení životů. Tyto situace musel žalobce vždy okamžitě posoudit, rozhodnout o další činnosti a vyhodnotit, jaké nebezpečí hrozí. Výrobní oddělení byl operátor předák povinen předat osobně pouze předákovi nastupující směny. I z tohoto důvodu tak nemohl žalobce opustit pracoviště na přestávku a využít ji libovolně dle své vůle. Žalobce byl také vedoucí preventivní požární hlídky a v případě požáru byl povinen situaci vyhodnotit, přijmout rozhodnutí a vydat pokyny ostatním pracovníkům směny, např. komunikovat s operátorem na velínu a dávat pokyny tak, aby došlo k zamezení škod a újmě na zdraví. V případě požáru byla směna povinna co nejrychleji vyprázdnit zařízení zasažené požárem a ostatní nejméně do okruhu 25 m. I z tohoto hlediska byl tedy nucen být stále připraven a v případě potřeby okamžitě reagovat.

4. Žalovaná potvrdila, že žalobce pracoval na pracovišti redistilace hydrogenátů v Kolíně jako operátor – předák. Na pracovišti v době jeho směny byli vždy dva další zaměstnanci, a to operátor a zaměstnanec venkovní obsluhy. V průběhu dvanáctihodinových směn byl žalobce oprávněn čerpat dvakrát 30 minut přestávku v práci na jídlo a oddech, přičemž tento čas mohl trávit buď v kuchyňce, nebo kdekoliv v areálu. Žalobce nikdy nepožádal o možnost odejít mimo areál. Jeho povinností jako operátora – předáka bylo koordinovat odchod pracovníků na čerpání přestávky v práci tak, aby bylo zajištěno zastoupení. Neplatilo žádné omezení, avšak vzhledem k rozloze areálu pracovníci jej velmi málo opouštěli v době přestávek na jídlo a oddech. Připustila, že venkovní obsluha nemohla zastoupit operátora – předáka, zastoupit ho však mohl operátor a v té době mohl operátor – předák čerpat přestávku na jídlo a oddech bez jakéhokoli omezení. Mít u sebe vysílačku nebyla povinnost, ale zažitý zvyk. Žádný z pracovních předpisů žalobci tuto povinnost neukládal. V době přestávek v práci v období od července 2019 do dubna 2022 nikdy nenastala mimořádná událost, na kterou by musel žalobce reagovat odchodem z jídelny. Na oddělení, kde žalobce pracoval, mimořádné situace nastávaly jen velmi málo, v průměru tak jedenkrát za rok. Povinností žalobce jako koordinátora směny bylo zajistit, aby vždy na místě byla osoba, která ho zastoupí. V průběhu směny se vždy zásadní práce prováděly v době plného osazení směny mimo přestávku v práci. S ohledem na počet zaměstnanců na pracovišti se bez problémů mohli vystřídat. Pokud předák nebyl přítomen, operátor ho mohl zastoupit i v krizových situacích, neboť i on mohl odstavit provoz, případně mohl požádat nadřízeného celé jednotky, aby ho zastoupil. Nejzávažnější mimořádnou událostí, ke které mohlo dojít, byl výpadek elektrické energie, ale ani zde nebylo nutno řešení v řádech minut, neboť technologický reglement pracuje s dobou výpadku delší 30 minut, což je právě doba čerpání přestávky v práci na jídlo a oddech. Z popisu pracovní činnosti také vyplývá, že povinnost informovat nadřízeného mohl převzít operátor, nikoli nutně operátor – předák. Všichni tři zaměstnanci na směně byli také členy požární hlídky, tedy činnosti při vzniku požáru nebyly povinností výlučně žalobce, mohli je učinit i oni. Samotné členství v požární hlídce nijak nevylučuje dobu odpočinku a nijak neomezuje přestávky v práci.

5. Po provedeném řízení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:

6. Podle pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1994 nastoupil žalobce do pracovního poměru na dobu neurčitou k žalované na pracovní pozici topič se zkušební dobou do 31. 3. 1994. Na základě shodných tvrzení bylo mezi účastníky nesporné, že v období, za které je nárok uplatňován, tj. od července 2019 do února 2022 včetně, žalobce vykonával práci pro žalovanou na pracovní pozici operátor – předák. Z dohody ze dne 28. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce a žalovaná se dohodli na skončení pracovního poměru z důvodu organizačních změn dle § 52 písm. c) zákoníku práce ke dni 30. 4. 2022.

7. Z pracovní náplně funkce operátor – předák, soud zjistil, že tento řídí chod oddělení a činnost pracovníků oddělení tak, aby odpovídala pokynů vedoucího výroby, provozním a bezpečnostním předpisům a technologickému reglementu (1.1.1), provádí na základě výsledku mezioperační kontroly nebo jiných vážných okolností, změny technologického režimu v rámci technologického reglementu a všechny změny zapisuje do knihy předání směn včetně uvedených časů změny (1.1.3), rozvrhuje a určuje práce podle kvalifikace pracovníkům směny, kterou vede, a kontroluje jejich plnění (1.1.4), zajišťuje odstranění zjištěných a jemu nahlášených závad (1.1.6), kontroluje činnosti jednotlivých pracovníků při najíždění, přejížděni nebo odstavování oddělení (1.1.8), vydává pokyny jednotlivým pracovníkům k odstavování zařízení z provozu, při havarijním odstavení (výpadku elektrické energie) sleduje zejména hodnoty podtlaku v zařízení a činí opatření k jeho co nejnižšímu poklesu (1.1.10), podle potřeby se podílí na pracích spojených s najížděním, přejížděním a odstavováním výrobního oddělení (1.1.13), kontroluje způsobilost podřízených pracovníků směny, vykonávat pracovní úkoly (1.2.11 – věta prvá), v případě ropné havárie nebo při výronu nebezpečných škodlivin nařizuje opatření stanovená PP 14 – 03 – 04 Plán opatření pro případ havárie při nakládání se závadnými látkami v HS Kolín, organizuje ukládání vzniklých odpadů podle provozního řádu pro skladování odpadů na 1. provozu od vyhrazených prostorů.

8. Z popisu pracovní náplně jednotlivých funkcí, soud zjistil, že operátor RDH při výpadku elektrické energie okamžitě uzavírá regulačními ventily průtok páry do pecního hadu (FRC1173), průtok stripovací páry do kolon C01, C02, C03 (52FC1051, 1052, 1053, 1030, 1031, 1005). Zkontroluje uzavření, popř. uzavře, regulace přepouštění u J01 a J02 (52PC1007, 52PC1089), při poklesu tlaku u páry pro J01 a po domluvě s operátorem – předákem uzavírá ventil páry pro J01 (52PC1088). Průběžně sleduje hodnotu podtlaku v C01, o poklesech informuje operátora – předáka (2.1.7). Při havarijním odstavení kontroluje jeho průběh a provádí úkony dle TR a pokynů operátora předáka, tak aby byly dodrženy bezpečnostní a požární předpisy a výrobní oddělení bylo bezpečně odstaveno.

9. Dle článku 2.1. přílohy č. 6a k technologickému reglementu redestilace hydrogenátu z 2. 7. 2019 jestliže dojde k totálnímu výpadku elektrické energie musí bezprostředně po výpadku operátor na velínu uzavřít regulační ventily, pracovník venkovní obsluhy uzavřít ruční armatury a operátor předák řídit ostatní činnosti a opatření. Článek 3.3. této přílohy upravuje nouzové odstavení, kdy porucha na zařízení nedovoluje z časového hlediska normální odstav, nebo kdy vlivem poruchy může dojít k velkoplošnému požáru. O této situaci musí být neprodleně informován operátor – předák, musí ji vždy posoudit a přijmout nutná opatření k zabránění škody. Dle článku 2.2. přílohy č. 6a dojde-li k uzavření přívodu paliva do hořáku operátorem z velínu související se stavem, kdy hrozí jiné nebezpečí, musí operátor – předák rozhodnout o dalším postupu. Dle článku 2.3. příloha č. 6a v případě výpadku vzduchu je nutné jednotky RDH urychleně odstavit z provozu havarijním způsobem. Článek 2.4. přílohy č. 6a ukládá, že v případě výpadku chladící vody cirkulační je třeba činit úkony neprodleně, neboť výpadek nepříznivě ovlivňuje provoz VTS. V takovém případě je třeba neprodleně činit jednotlivé úkony a, pokud nedojde během 5 minut k obnově tlaku, je třeba odstavit VTS. V článku 2.6.2. přílohy č. 6a je operátor předák povinen v případě výpadku řídícího systému okamžitě reagovat a informovat (v 5 minutách) dispečera, který zajistí přivezení koordinátora výroby RDH na pracoviště a dále jednoho pracovníka navíc na posílení směny. Na straně 18 přílohy č. 6a je uloženo v zimním období provést okamžitě operace zabraňující zničení zařízení obsluhujícího bodu. V článku 3.3.3.3. přílohy č. 6a je upraveno, že v případě poškození ucpávky čerpadla je třeba neprodleně uvést do provozu rezervní čerpadlo. V případě vyřazení těsnění na přírubě potrubí nebo zařízení musí operátor – předák rozhodnout, zda je nutné odstavit provoz nebo jeho část.

10. Ze Směrnice 18 – 04 Zabezpečení požární ochrany v [právnická osoba]., bylo zjištěno, že preventivní požární hlídka dohlíží na dodržování předpisů o požární ochraně na pracovišti a při činnostech, kde je požadována jejich asistence, a v případě vzniku požáru provede nutná opatření k záchraně osob, zúčastní se likvidace požáru v rámci svých možností a prostředků, případně přivolá jednotku HZSp prostřednictvím ohlašovny požáru.

11. Z prezenční listiny odborné přípravy preventivních požárních hlídek za rok 2021 bylo zjištěno, že žalobce se zúčastnil odborné přípravy dne 15. 6. 2021 a byl seznámen s požárním nebezpečím v provozu způsobem vyhlášení požárního poplachu, přivolání jednotky HZSP, s poskytnutím pomoci při zdolávání požáru, s rozmístěním a použitím hasících přístrojů, se způsobem podmínkami a možnostmi hašení požáru, s možnostmi a způsoby evakuace osob a materiálu.

12. Z vyjádření právníka odborového svazu ECHO [tituly před jménem] [jméno FO] k dotazu předsedkyně odborové organizace bylo zjištěno, že ideální postup by měl být takový, kdy zaměstnanec odcházející na přestávku předá pracoviště zastupujícímu zaměstnanci, který v době přestávky odpovídá za chod zařízení a po návratu zaměstnance z přestávky by mělo dojít opět k předání zařízení. Pokud takové podmínky nejsou vytvořeny a hrozí např. havárie nebo škoda, měl by zaměstnavatel po posouzení všech okolností tato pracoviště zařadit do režimu placených přestávek.

13. Z výpovědi svědka [jméno FO], Dis, který v letech 2007-2021 byl spolupracovníkem žalobce na pozici jeho přímého nadřízeného, soud zjistil, že žalobce byl pracovně zařazen na úseku redestilace hydrogenátu a přečerpávací stanice surovin, svědek byl do července 2021 vedoucí výroby. Povinností žalobce bylo převzít směnu po předchozím předákovi, zjistit stav výroby, případné závady a zajišťovat provoz oddělení. Žalobce vedl směnu tří lidí zahrnující kromě něho ještě operátora počítače a venkovní obsluhu. Přestávky na oběd nebyly pevně dané. Bylo možné jít do jídelny nebo si jídlo ohřát v kuchyňce. Přitom bylo potřeba, aby se směna prostřídala, vždy jeden pracovník musel zůstat na místě a sledovat hodnoty na řídícím systému počítače. Všichni pracovníci směny měli vysílačky, takže je bylo možné zavolat zpět. Předák zodpovídal za výrobní jednotku. Svojí povahou se jednalo o nebezpečný provoz s vysokým rizikem požáru, proto byl zpracován technologický reglement, který postihoval jednotlivé nebezpečné situace a popisoval, jak se při nich zachovat i časy ve kterých je třeba tu kterou situaci řešit. Pracovalo se ve dvanáctihodinových směnách, které nastupovaly v šest hodin ráno a v šest hodin večer. Mohlo se stát například při výpadku elektrického proudu, že pracovník byl odvolán z oběda a musel ihned přijít. To se týkalo operátora předáka, protože obsluha neměla potřebné znalosti, aby mohla zůstat sama na pracovišti. Například při výpadku elektřiny bylo třeba v krátkém čase oddělit kolonu od zbývajícího zařízení, aby nebylo porušeno vakuum. Muselo se tak stát cca do 5 minut. V technologickém reglementu bylo také stanoveno, co může udělat pouze předák, například se jednalo o otevírání a zavírání stripovacích par do kolony. Tři osoby jsou při této směně nezbytné. Na velínu musí být operátor, který sleduje hodnoty na počítači. Dva lidé jsou venku. Zařízení nemá tolik ovládacích armatur, aby je zvládl jeden člověk. O úkonech se musí navzájem informovat vysílačkou. Za směnu jsou dvě přestávky, jedna 30 minut na oběd, odpolední asi o půl čtvrté na svačinu nebo časnou večeři. Po dobu přestávky musí být u počítače osoba, který odečítá hodnoty. Není možné, aby zaměstnanec přerušil práci např. při najíždění nebo odstavování výroby a šel na oběd. Svědek jako nadřízený výslovně vyžadoval, aby pracovníci směny měli u sebe vysílačky i při přestávkách, aby je bylo možné kdykoliv zastihnout. Nezbytnost vysílaček vyplývala z typu provozu. Všichni byli proškoleni s nakládání s vysílačkami, operátor sám některé operace nesměl rozhodnout, to musel jen předák. K poruchám nebo výpadku proudu docházelo obecně jednou za dva měsíce, někdy i v době přestávky.

14. Z výpovědi svědka [jméno FO], vedoucího provozu výroby olejů žalované, soud zjistil, že povinností žalobce bylo řízení výrobního oddělení. Odpovídal za chod výroby, její bezpečnost a kvalitu. Jednalo se o práci manuální v nepřetržitém provozu. Směny se střídaly po dvanácti hodinách, přestávky byly dvě po půl hodině, pokud ale došlo k nějakému problému, rozdělily se na kratší časy. Žalobce měl dva podřízené a to operátora ve velíně a venkovní obsluhu. Operátor a předák nemohli jít na přestávku současně, jeden z nich musel zůstat na velíně a sledovat chod jednotky. Ten třetí pracovník je zastoupit nemohl. V průběhu přestávky mohlo dojít například k výpadku energií, poruše měření nebo nutnosti odstávky, a pak bylo nutné, aby se předák vrátil. Pokud byl v kantýně, nosil s sebou vysílačku. K poruchám či výpadkům docházelo cca pětkrát ročně. Zaměstnavatel rozhodně nechtěl, aby v době přestávky opouštěli areál. Pokud by to žalobce nezbytně potřeboval a svolil by k tomu jeho přímý nadřízený, bylo by to možné, ale šlo by o výjimku. Celý areál má rozlohu 40 hektarů, z pracoviště žalobce je to na vrátnici asi pět minut. Povinnost mít u sebe vysílačky i po dobu přestávky asi není nikde zapsaná, ale na této jednotce je to zavedené pravidlo po dobu 30 let, co existuje.

15. Z výpovědi svědka [jméno FO], který byl přímým nadřízeným žalobce v letech 2021-2022, soud zjistil, že podstatou práce žalobce jako předáka směny bylo zabezpečení správného průběhu výroby, dodržení jakosti i koordinace práce všech na směně. Měl dva podřízené, operátora a venkovní obsluhu. Směna trvala 11 hodin plné práce, 12 se započtením přestávek. Pracovalo se v režimu dlouhá a krátká směna. Směna se předávala nejprve písemnou formou, později elektronicky. Předáci se také informovali ústně. Předáním a převzetím směny se zakládá odpovědnost předáka za směnu. Podle pracovního řádu by přestávka na oběd měla probíhat od 10:30 od 11:00, je ale nutné aby se pracovníci vystřídali, koordinace odchodu na přestávku je věcí předáka. Venkovní obsluha nemůže předáka nebo operátora zastoupit. V havarijní situaci může i operátor odstavit výrobu. V tomto konkrétním oddělení chodili pracovníci na oběd s vysílačkou, nebyla to jejich povinnost, ale zažitý zvyk. Za působení svědka nenastala situace, kdy by předák musel být odvolán z přestávky. Při výpadku elektřiny nejsou žádné činnosti, které by bylo nutno realizovat v řádu minut. Půl hodina nebo hodina už by problém být mohl, například u porušení vakua, ani zde však nejsou potřebné minuty. Za působení svědka nebyl z oddělení žalobce vznesen požadavek na opuštění areálu. Z jiných oddělení ano. Výjimečně by to bylo možné, pokud by byla odstavena výroba. Při výrobě by to možné nebylo. Svědek by to povolil pouze tehdy, pokud by se jednalo o mimořádnou událost, například v rodině žadatele. Od velína je jídelna vzdálena asi 1 km a stejná vzdálenost je z velína na vrátnici. Akční rádius žalobce při výkonu práce byl 1-1,5 km. Příloha 6a) technologického reglementu je svědkovi známa, povinnost do 5 minut informovat dispečera mohl splnit i operátor, pokud to tam není uvedeno, jedná se o nedokonalost předpisu.

16. Žalobce ve své výpovědi akcentoval nutnost si uvědomit, o jak složitý systém výroby se jednalo. Provoz pro výrobu najížděl čtyři dny, odstávka trvala 2,5 – 3 dny. Přestávky na oběd bývaly od 11:00 hodin, do jídelny se vždy odcházelo s vysílačkou. Přestávky o nočních směnách, či o víkendech trávili ve velínu v kuchyňce, kde mohli komunikovat s operátorem ústně. Za těch 28 let, co žalobce u žalované pracoval, se asi dvakrát stalo, že skutečně musel nechat jídlo a běžet věc řešit. Vysílačku musel nosit stále při sobě. Tento systém komunikace vyžadovala rozloha provozu, který sestával z velínu, výrobní jednotky a řady skladovacích nádrží. Tento konkrétní provoz byl v rozhodném období automatizován asi do 50 % a zbývající část se musela zajistit ručně. Přitom bylo třeba komunikovat s operátorem na velíně. Nošení vysílaček nebylo ani tak zvykem, ale o nutností a povinností. Od počátku, co žalobce nastoupil, byl vždy instruován, tak že bez vysílačky z velína nesmím odejít, a i on j to pak taky chtěl po lidech, kteří nově nastoupili. Kromě výpadku médií, kde postup popisuje technologický reglement, vznikaly na jednotce další problémy a závady, které reglement přímo nepopisuje, např. výpadky čerpadel, nebo měření. V takovém případě museli postupovat podle toho, jak si sami zpracovali návod, přičemž bylo nutné komunikovat vysílačkou a věc řešit ne do pěti minut, ale třeba do 10 až 20 minut. Je třeba si uvědomit, že v provozu byla teplota 300 – 350 °C a pracovalo se s naftou a petrolejem. Na pracovišti nebyl nikdo, kdo by žalobce mohl v době oběda zastoupit. Bylo také naprosto nemyslitelné, že by v době oběda mohl opustit areál. Mimořádné události, na které by žalobce musel reagovat odchodem z jídelny, se v období od července 2019 do dubna 2022 nestaly. Pokud se jedná o reakci z kuchyňky na velíně, k takovým událostem docházelo. Za dobu svého působení u žalované žalobce zažil tři požáry jako velitel požární hlídky. Jednalo se o požár čerpací stanice surovin, o požár kompresoru na D-stanici a požár čerpadla na výrobní ploše. Ve všech případech musel žalobce zavolat hasiče a vysvětlit jim, co je obsahem zařízení, na němž došlo k požáru tak, aby nehasili nevhodným způsobem, když např. na zařízení o teplotě 350 °C nelze lít studenou vodu. Žalobce byl velitelem požární hlídky, ostatní dva pracovníci směny byli členy této hlídky.

17. Ze smlouvy o mzdě bylo zjištěno, že pro dobu od 1. 1. 2020 měl žalobce sjednánu základní mzdu ve výši 30 700 Kč měsíčně s tím, že pohyblivá složka mzdy se odvíjí od kolektivní smlouvy, mzdového předpisu nebo rozhodnutí zaměstnavatele, ostatní příplatky, odměny a jejich výše jsou stanoveny vnitřními předpisy zaměstnavatele a obecnými právními předpisy.

18. Z přehledu ročních příjmů a čerpaných benefitů soud zjistil, že za rok 2019 žalobce čerpal základní mzdu 304 749 Kč, náhrady za dovolenou a překážky v práci 57 811 Kč, přesčasovou mzdu s příplatkem 60 199 Kč, směnový paušální příplatek 59 443 Kč, příplatky za práci v noci, ve svátek a o víkendech v částce 13 997 Kč, za pracovní pohotovost v rozsahu 128 hodin 3 206 Kč, odměny v částkách 25 921 Kč, 17 943 Kč, 7 250 Kč a 3 430 Kč i benefity v celkové částce 11 330 Kč, za rok 2020 čerpal žalobce základní mzdu 308 544 Kč, náhrady za dovolenou, lékaře a ostatní překážky v práci 70 396 Kč, přesčasovou mzdu s příplatky 26 822 Kč, směnový paušální příplatek 58 393 Kč, příplatky za práci v noci, ve svátek a o víkendech 24 377 Kč, za pohotovost 2 373 Kč, odměny 27 615 Kč a 22 598 Kč, 1 500 Kč a 2 000 Kč, a dále benefity 12 185 Kč. Za rok 2021 pak měl žalobce vyplacenu základní mzdu 290 643 Kč, náhrady za dovolenou 79 904 Kč, přesčasovou mzdu s příplatky 44 185 Kč, paušální příplatky 56 782 Kč, příplatky za práci v noci, ve svátek a o víkendech 28 672 Kč, za pohotovost v rozsahu 16 hodin 460 Kč, odměny ve výši 26 015 Kč, 22 853 Kč, 18 000 Kč a 3 000 Kč, i celkové benefity 22 210 Kč.

19. Ze mzdových listů a výplatních pásek žalobce, soud zjistil, že jeho průměrný hodinový výdělek za červenec 2019 byl 236,53 Kč, žalobce odpracoval 8 směn. Jeho průměrný hodinový výdělek za srpen 2019 byl 205,81 Kč, přičemž odpracoval 15 směn. V září 2019 žalobce odpracoval 12 směn s průměrným hodinovým výdělkem 241,14 Kč. Průměrný hodinový výdělek za říjen 2019 byl 303,08 Kč, kdy žalobce odpracoval 11 směn. V listopadu 2019 žalobce odpracoval 15 směn s průměrným hodinovým výdělkem 259,50 Kč. V prosinci 2019 neodpracoval žádnou směnu. V lednu 2020 žalobce odpracoval 13 směn s průměrným hodinovým výdělkem 243,42 Kč. Za únor 2020 žalobce odpracoval 13 směn s průměrným hodinovým výdělkem 283,22 Kč. V březnu 2020 byl průměrný hodinový výdělek žalobce 282,85 Kč, přičemž odpracoval 13 směn. V dubnu 2020 žalobce odpracoval 12 směn s průměrným hodinovým výdělkem 280,20 Kč. V květnu a červnu 2020 žalobce neodpracoval žádnou směnu. V červenci 2020 byl jeho průměrný hodinový výdělek 279,86 Kč při 9 odpracovaných směnách. Za srpen 2020 žalobce odpracoval 8 směn s průměrným hodinovým výdělkem 237,34 Kč. V září 2020 žalobce odpracoval 9 směn s průměrným hodinovým výdělkem 313,64 Kč. V říjnu 2020 žalobce odpracoval 4 směny s průměrným hodinovým výdělkem 232,74 Kč. V listopadu 2020 byl průměrný hodinový výdělek žalobce 354,78 Kč, když žalobce odpracoval 10 směn. V prosinci 2020 neodpracoval žádnou směnu, stejně tak jako v lednu 2021. V únoru 2021 žalobce odpracoval 14 směn s průměrným hodinovým výdělkem 258,84 Kč. V březnu 2021 žalobce odpracoval 18 směn s průměrným hodinovým výdělkem 288,21 Kč. V dubnu 2021 žalobce odpracoval 12 směn s průměrným hodinovým výdělkem 404,33 Kč. V květnu 2021 žalobce neodpracoval žádnou směnu. V červnu 2021 žalobce odpracoval 13 směn s průměrným hodinovým výdělkem 241,06 Kč. V červenci 2021 žalobce odpracoval 17 směn s průměrným hodinovým výdělkem 292,95 Kč. V srpnu 2021 žalobce odpracoval 3 směny s průměrným hodinovým výdělkem 253,24 Kč. V září 2021 žalobce odpracoval 3 směny s průměrným hodinovým výdělkem 342,90 Kč. V říjnu 2021 žalobce odpracoval 5 směn s průměrným hodinovým výdělkem 239,54 Kč. V měsících listopadu a prosinci 2021 žalobce neodpracoval žádnou směnu. V lednu 2022 žalobce odpracoval 10 směn s průměrným hodinovým výdělkem 200,12 Kč a v únoru 2022 žalobce odpracoval 12 směn s průměrným hodinovým výdělkem 286,75 Kč.

20. K úhradě sporné částky žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 10. 3. 2022 a předžalobní výzvou z 16. 5. 2022.

21. Dle § 78 odst. 1) z. č. 252/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce) pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je ad a) pracovní dobou, doba v níž je zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, ad b) dobou odpočinku, doba která není pracovní dobou.

22. Dle § 88 odst. 1) zákoníku práce zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddych a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty 1. Dle odstavce 4, téhož ustanovení zákona se poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech nezapočítávají do pracovní doby.

23. Dle rozhodnutí Ústavního soudu – nálezu z 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1854/20 to, zda byly přestávky čerpané zaměstnancem, neplacenými přestávkami, dle prvé věty § 88 odst. 1) zákoníku práce nebo placenou přiměřenou dobou na oddych a jídlo dle druhé věty § 88 odst. 1) zákoníku práce závisí na tom, zda zaměstnanec ve svém zaměstnání vykonával práce, které nemohou být přerušeny. To, zda práci zaměstnance lze či nelze během přestávky na jídlo přerušit, není dáno charakterem případného zásahu, nýbrž charakterem pracovní povinnosti (pohotovosti) uložené zaměstnanci. Do pracovní doby spadají i všechny doby pracovní pohotovosti, během nichž jsou zaměstnanci uložena omezení, která významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat se svým časem a věnovat se vlastním zájmům. A contrario, pokud by přestávka na jídlo a oddech byla dobou odpočinku, za kterou zaměstnanci nenáležela odměna, pak by si během této doby mohl odpočinout i od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, což pojmově vylučuje povinnost pohotovosti. Pro posouzení nároku stěžovatele je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo či nedošlo k potřebě zásahu.

24. Soud dále vycházel z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne 14. 6. 2023, který uzavřel, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR lze dovodit, že po dobu přestávky v práci na jídlo a oddech dochází k tzv. suspenzi pracovního závazku a k přerušení výkonu práce, což znamená, že zaměstnanec po tuto dobu má volný čas, s nímž může libovolně nakládat podle své úvahy, a zaměstnavatel není oprávněn jakkoliv kontrolovat či mu určovat, jak zaměstnanec tuto dobu tráví (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 4446/2011). Dále Městský soud v Praze vycházel ze závěru, že zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost i v případě prací, které ze své povahy nemohou být přerušeny, zajistit zaměstnanci přiměřenou dobu na oddych a jídlo, přičemž tato doba se započítává do pracovní doby. Za takovéto práce považuje judikatura Nejvyššího soudu ČR činnosti, které nelze v průběhu směny objektivně přerušit z důvodu daných technologií výroby, pracovním procesem či výkonem práce, jež vyžadují průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance (rozsudek Nejvyššího soudu ČR 23. 4. 2020 sp. zn. 21 Cdo 3521/2019, který sice byl zrušen na základě ústavní stížnosti nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1854/20, nicméně judikaturní závěr v něm uvedený ohledně charakteru prací, při kterých zaměstnanci nelze poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech, ale toliko přiměřenou dobu na oddych a jídlo, pokud jde o vymezení takovýchto prací, zůstává v platnosti). V neposlední řadě soud odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 9. 9. 2021 ve věci C-107/19 v řízení žalobce Otomara Turka proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., v němž Soudní dvůr Evropské unie zodpověděl předběžné otázky položené mu Obvodním soudem pro Prahu 9, a to ad 1 je třeba dobu přestávky, během které zaměstnanec musí být zaměstnavateli k dispozici pro případ nenadálého výjezdu během dvou minut považovat za pracovní dobu ve smyslu článku 2 směrnice 2003/88 a ad 2 má na posouzení této otázky vliv skutečnost, že k přerušení v případě nenadálého výjezdu dochází pouze nahodile a nepředvídatelně, případně jak často k takovému přerušení dochází. Uvedené předběžné otázky Soudní dvůr Evropské unie zodpověděl tak, že článek 2 směrnice 2003/88 je třeba vykládat v tom smyslu, že doba přestávky, která je poskytnuta pracovníku v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do dvou minut k výjezdu je pracovní dobou ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud z celkového posouzení všech okolností vyplývá, že omezení uložená tomuto pracovníku během uvedené doby přestávky jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat volně s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány a věnovat se v tomto čase vlastním zájmům.

25. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

26. Žalobce na pracovní pozici „operátor – předák“ vykonával pro žalovanou práci, která ze své povahy nemůže být přerušena, a tedy čerpané přestávky představovaly pracovní dobu ve smyslu citovaného ustanovení § 78 odstavec 1 písmeno a) zákoníku práce, přičemž tyto přestávky je nutno posoudit jako pouze tzv. přiměřenou dobou na jídlo a oddech dle § 88 odstavec 1 věta druhá zákoníku práce, která se započítává do pracovní doby a náleží za ni mzda. Tento závěr vyplývá jak z pracovní náplně jeho pracovní pozice, tak z Technologického reglementu redestilace hydrogenátu z 2. 7. 2019, který jednoznačně stanoví (bod 2.6.2) povinnost operátora předáka v případě výpadku řídícího systému okamžitě reagovat a informovat (v 5 minutách) dispečera, který zajistí přivezení koordinátora výroby RDH na pracovišti a dále jednoho pracovníka navíc na posílení směny. V bodě 2.3. je v případě výpadku vzduchu nutné jednotky RDH urychleně odstavit z provozu havarijním způsobem, dle čl. 2.4. citované přílohy je v případě výpadku chladící vody cirkulační nezbytné činit úkony neprodleně a pokud nedojde během 5 minut k obnově tlaku, je třeba odstavit VTS. Z uvedených bodů je zřejmé, že operátor byl povinen při krizových situacích informovat operátora - předáka a postupovat podle jeho pokynů. Naprostou většinu krizových situací musel řešit operátor - předák, který měl povinnost neprodleně zasáhnout, případně musel být o události neprodleně informován, a následně vydávat pokyny k úkonům bez ohledu na to, jestli čerpal zákonem stanovenou přestávku. Ze svědeckých výpovědí svědků [jméno FO] i [jméno FO] pak vyplývá, že při čerpání přestávky docházelo k odvolání operátora - předáka, tedy musel být připraven k výkonu práce a musel mít i v době přestávky vysílačku neustále u sebe. Tato povinnost vyplývala jak z pokynu nadřízeného pracovníka, tak i z dlouhodobých faktických zvyklostí na pracovišti. Za této situace přestávka na jídlo a oddech, kterou operátor předák čerpal, neumožňovala, aby během ní zcela volně nakládal se svým časem a věnoval se vlastním zájmům (opuštění areálu, jak vyplývá z výpovědí svědků, by např. bylo něčím zcela výjimečným, vyžadujícím zajištění přítomnosti zastupujícího pracovníka). Operátor předák si tedy během této doby nemohl odpočinout od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, dle citované judikatury Ústavního soudu i judikatury Evropského soudního dvora se proto muselo jednat o pracovní dobu ve smyslu § 78 odst. 1 zákoníku práce. Pro posouzení nároku žalobce pak je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo či nedošlo k potřebě zásahu (viz II. ÚS 1854/20).

27. V červenci 2019 žalobce odpracoval 8 směn, což odpovídá 8 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku za červenec 2019 ve výši 236,53 Kč nebylo vyplaceno celkem 1 892,24 Kč. V měsíci srpnu 2019 žalobce odpracoval 15 směn, což odpovídá 15 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 205,81 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 087,15 Kč. V měsíci září 2019 žalobce odpracoval 12 směn, což odpovídá 12 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 241,14 Kč žalobci nebylo vyplaceno celkem 2 893,68 Kč. V měsíci říjnu 2019 žalobce odpracoval 11 směn, což odpovídá 11 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 303,08 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 333,88 Kč. V měsíci listopadu 2019 žalobce odpracoval 15 směn, což odpovídá 15 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 259,50 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 892,25 Kč. V měsíci lednu 2020 žalobce odpracoval 13 směn, což odpovídá 13 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 243,42 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 164,46 Kč. V měsíci únoru 2020 žalobce odpracoval 13 směn, což odpovídá 13 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 283,22 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 681,86 Kč. V měsíci březnu 2020 žalobce odpracoval 13 směn, což odpovídá 13 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 282,85 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 677,05 Kč. V měsíci dubnu 2020 žalobce odpracoval 12 směn, což odpovídá 12 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 280,20 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 362,40 Kč. V měsíci červenci 2020 žalobce odpracoval 9 směn, což odpovídá 9 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 279,86 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 2 518,74 Kč. V měsíci srpnu 2020 žalobce odpracoval 8 směn, což odpovídá 8 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 237,34 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 1 898,72 Kč. V měsíci září 2020 žalobce odpracoval 9 směn, což odpovídá 9 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 313,64 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 2 822,76 Kč. V měsíci říjnu 2020 žalobce odpracoval 4 směny, což odpovídá 4 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 232,74 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 930,96 Kč. V měsíci listopadu 2020 žalobce odpracoval 10 směn, což odpovídá 10 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 354,78 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 547,78 Kč. V měsíci únoru 2021 žalobce odpracoval 14 směn, což odpovídá 14 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 258,84 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 623,76 Kč. V měsíci březnu 2021 žalobce odpracoval 18 směn, což odpovídá 18 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 288,21 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 5 187,78 Kč. V měsíci dubnu 2021 žalobce odpracoval 12 směn, což odpovídá 12 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 404,33 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 4 851,96 Kč. V měsíci červnu 2021 žalobce odpracoval 13 směn, což odpovídá 13 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 241,06 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 133,78 Kč. V měsíci červenci 2021 žalobce odpracoval 17 směn, což odpovídá 17 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 292,95 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 4 980,15 Kč. V měsíci srpnu 2021 žalobce odpracoval 3 směny, což odpovídá 3 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 253,24 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 759,72 Kč. V měsíci září 2021 žalobce odpracoval 3 směny, což odpovídá 3 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 342,90 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 1 028,70 Kč. V měsíci říjnu 2021 žalobce odpracoval 5 směn, což odpovídá 5 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 239,54 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 1 197,70 Kč. V měsíci lednu 2022 žalobce odpracoval 10 směn, což odpovídá 10 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 200,12 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 2 001,20 Kč. V měsíci únoru 2022 žalobce odpracoval 12 směn, což odpovídá 12 hodinám přestávek, kdy při průměrném hodinovém výdělku 286,75 Kč, žalobci nebylo vyplaceno celkem 3 441 Kč.

28. Na základě uvedených skutkových zjištění i právních závěrů má soud za prokázané, že v rozhodném období nebyla žalobci vyplacena mzda v celkové částce 70 909,68 Kč, přičemž způsob výpočtu dlužné mzdy z hodinového průměru je souladný s citovanou judikaturou (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 137/2023-107 ze dne 14. 6. 2023), proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uznal žalovanou povinnou doplatit žalobci mzdu v částce, jíž učinil předmětem sporu, tj. 70 000 Kč s úrokem z prodlení jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a který počíná běžet v souladu s žalobním žádáním ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta k plnění stanovená ve výzvě k plnění.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1) o.s.ř. neboť soud přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch proti žalované právo na náhradu těchto nákladů představovaných soudním poplatkem 3 500 Kč, odměnou advokáta za 12,5 úkonu právní služby po 3 900 Kč dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění a to za převzetí právního zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, doplnění tvrzení ze dne 12. 12. 2022, účast na jednání soudu 15. 3. 2023, podání ze dne 10. 5. 2023, vyjádření ve věci samé dne 11. 7. 2023, účast na jednání soudu dne 19. 7. 2023, vyjádření ze dne 17. 8. 2023, repliku k vyjádření protistrany ze dne 23. 8. 2023 a dva úkony za účast při jednání soudu dne 28. 8. 2023, které přesáhlo 2 hodiny, přičemž polovičním úkonem je jednoduchá výzva k plnění ze dne 10. 3. 2022, dále jsou náklady představovány paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 13 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3) citované vyhlášky, náhradou za ztrátu času advokáta při cestách k jednáním soudu, na trase Praha – Pardubice a zpět za 18 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21 % DPH neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně, ve výši 11 434,50 Kč, náklady na jízdu advokáta k jednáním soudu v celkové výši 6 186,60 Kč, a to za 250 km po 5,20 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky číslo 467/2022 Sb. (250 km / 100 x 41,20 Kč x 7,4) při užití osobního automobilu s průměrnou spotřebou 7,4 litrů na 100 km, parkovným při jednání soudu v částce 100 Kč za den 15. 3. 2023 a po 60 Kč za dny 19. 7. 2023 a 28. 8. 2023, tj. celkem 75 791,10 Kč.

30. Lhůty k plnění byly stanoveny postupem dle § 160 odst. 1) o.s.ř. jako obvyklé patnáctidenní s přihlédnutím k výši částek, které je žalovaná povinna plnit, i v době prodlení se splněním uplatněného nároku.

Poučení