8 C 71/2021-311

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované]. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa]

2. Česká pošta, s.p., [IČO] sídlem [adresa žalované] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci a o návrhu 1. žalované na zaplacení částky 52 904,33 Kč takto:

Výrok

I. Návrh 1. žalované, aby jí žalobkyně zaplatila částku 52 904,33 Kč, se zamítá.

II. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemá ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení.

III. V řízení o zaplacení částky 52 904,33 Kč se žalobkyni vůči 1. žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkové parcele [číslo] o výměře 78 m2 (ostatní plocha), zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec Železná Ruda, katastrální území Špičák, s tím, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno tak, že předmětná pozemková parcela bude přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to oproti uložení povinnosti žalobkyni zaplatit oběma žalovaným příslušné vypořádací podíly. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že účastnice řízení byly podílovými spoluvlastnicemi tohoto pozemku, když velikost jejího ideálního spoluvlastnického podílu činila [číslo] ve vztahu k celku (což představovalo 77 %), zatímco velikost podílu 1. žalované činila [číslo] ve vztahu k celku (což představovalo 14 %) a velikost podílu 2. žalované činila [číslo] ve vztahu k celku (což představovalo 9 %), tzn. že žalobkyně byla majoritním spoluvlastníkem uvedeného pozemku, který měla zájem nabýt do svého výlučného vlastnictví, a to především z důvodu ucelení svého vlastnického práva, neboť předmětný pozemek parc. [číslo] který je veden způsobem využití jako silnice, přímo sousedí pouze se dvěma pozemky ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a to s pozemkem parc. [číslo] (ostatní plocha) o výměře 2088 m2 a s pozemkem st. parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1643 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (stavba ubytovacího zařízení). Žalobkyně přitom již v žalobním návrhu vyjádřila svoji připravenost uhradit oběma žalovaným částku vypořádacího podílu ve výši 1 000 Kč/m2, tzn. s ohledem na velikost spoluvlastnických podílů zaplatit 1. žalované částku 11 003 Kč a 2. žalované částku 6 964 Kč.

2. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 8 C 71/2021-219 ze dne 20. 4. 2022 bylo v souladu s návrhem žalobkyně o věci samé rozhodnuto tak, že se podílové spoluvlastnictví účastnic (v případě 2. žalované se jednalo o spoluvlastnické právo České republiky, s právem hospodařit s majetkem státu pro Českou poštu, s.p.) k předmětné pozemkové parcele [číslo] o výměře 78 m2 (ostatní plocha) v katastrálním území Špičák zrušuje a že se tato nemovitá věc přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok I.) s tím, že tato je povinna z titulu vypořádání spoluvlastnictví zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku 1. žalované částku 11 003 Kč (výrok II.) a 2. žalované částku 6 964 Kč (výrok III.). O nákladech řízení mezi všemi účastnicemi pak bylo rozhodnuto tak, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok IV.).

3. Na základě odvolání 1. žalované proti uvedenému rozsudku ve věci následně rozhodoval Krajský soud v Plzni, který svým rozsudkem č. j. 10 Co 184/2022-250 ze dne 1. 9. 2022 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a výrok IV. pak potvrdil ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odmítl odvolací námitky 1. žalované a rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o samotné zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jako věcně správné potvrdil, když zdejšímu soudu bylo vytknuto, že se pouze správně nevypořádal s návrhem 1. žalované, který v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatnila, jelikož při jednání dne [datum] 1. žalovaná uplatnila nárok na zaplacení částky 29 841,60 Kč s tím, že se jedná o nárok ve smyslu § 1148 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a jde tedy o tzv. návrh na širší vypořádání podílového spoluvlastnictví. Tento nárok pak 1. žalovaná upřesnila, resp. uvedla, z čeho se skládá, za jaké období a jak k dané částce dospěla. I když v odvolání následně uvedla jinou částku, tento původní návrh splňuje dle odvolacího soudu náležitosti návrhu na zahájení řízení, neboť je z něj zřejmé, jakou částku, po kom a z jakých důvodů 1. žalovaná požaduje. Odvolací soud se přitom v této souvislosti neztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že 1. žalované nemohly vzniknout škodní či jiné relevantní nároky a že nebylo možné z důvodu absence řádného návrhu se jimi zabývat, neboť dle odvolacího soudu návrh zde byl uplatněn a teprve poté, co k němu bude provedeno dokazování, lze zjistit, zda tento nárok vznikl či nevznikl. Za této situace proto odvolací soud postupoval ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1587/2021, z něhož vyplývá, že pokud je uplatněn v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nárok na tzv. širší vypořádání, pak pokud soud o něm nerozhodne, znamená to, že nerozhodl o části předmětu řízení a je nutné, aby ve smyslu § 166 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) toto řízení doplnil. Jestliže soud prvního stupně věc předloží odvolacímu soudu, aniž by takto postupoval, může mu odvolací soud ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby provedl potřebné doplnění. Možnosti nařídit doplnění ještě před rozhodnutím nemusí vždy odvolací soud využít. Umožní-li to povaha věci, může odvolací soud nejprve odvolání projednat a rozhodnout o něm a teprve poté soudu prvního stupně nařídit, aby své rozhodnutí podle § 166 o. s. ř. doplnil. Postup závisí na tom, který z těchto postupů je procesně hospodárnější a který ve svých důsledcích povede k rychlejšímu projednání věci. Jestliže vzájemný návrh obsahuje vady, k jejichž odstranění bude nutný postup podle § 43 o. s. ř., pak v souladu s principem hospodárnosti řízení je, aby rozhodl o odvolání, nerozhodl o doplnění, ale v této části uložil soudu prvního stupně, aby se vzájemným návrhem žalovaného zabýval. Odvolací soud proto uložil soudu prvního stupně, aby se nárokem 1. žalované v dalším řízení zabýval. Rozsudek soudu prvního stupně tak byl potvrzen v části týkající se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a dále v otázce nákladů řízení mezi žalobkyní a 2. žalovanou (řízení rozhodnutím odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou skončilo, a proto bylo soudem druhého stupně rozhodnuto rovněž i o nákladech odvolacího řízení mezi těmito účastnicemi), s tím, že ve zbylé části bylo zdejšímu soudu uloženo zabývat se nárokem 1. žalované a s ohledem na výsledky tohoto řízení pak rozhodnout i o nákladech řízení za zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, jak tomu odpovídají výroky I., II. a III., když v nákladovém výroku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se rozhoduje samostatným výrokem a rovněž tak se rozhoduje samostatným výrokem i o nákladech řízení v rozhodnutí o vzájemném návrhu.

4. Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

5. Při jednání ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, které se u zdejšího soudu konalo dne [datum] a předcházelo vyhlášení rozsudku dne [datum], 1. žalovaná s výslovným odkazem na ustanovení § 1148 o. z. do protokolu uplatnila výlučně vůči žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 29 841,60 Kč s tvrzením, že žalobkyně poškozuje její práva, když na předmětný pozemek umístila bez jejího souhlasu či svolení billboard, následně tam žalobkyně umístila i WC pro potřeby stavby, a to aniž by s 1. žalovanou kdokoliv cokoliv konzultoval. Předmětný pozemek byl dle 1. žalované využíván rovněž k parkování stavebních strojů či k parkování vozidel obsluhy a 1. žalovaná jako vlastnice přilehlých nemovitých věcí byla závažně obtěžována hlukem, prachem a jinými emisemi. Otázku náhrady škody či případného přerušení stavby přitom měla 1. žalovaná dle svého tvrzení řešit v samostatném řízení. Ze strany žalobkyně pak mělo dojít i k nepovolenému pokácení a ořezání stromů, které se nacházely na pozemku ve vlastnictví pouze 1. žalované, přičemž při samotné koupi pozemku žalobkyní, resp. podílu na něm, nebylo respektováno přednostní právo 1. žalované. Dle názoru 1. žalované při oceňování předmětného pozemku mělo být zohledněno (soudem ustanovenou znalkyní [celé jméno znalkyně], která v řízení vyhotovila znalecký posudek za účelem ocenění předmětné pozemkové parcely – pozn.), za jakou částku se využívají pozemky k totožnému účelu komerčně, neboť např. při parkování vozidel a sazbě 100 Kč za den za žalovanou sledované období od [datum] do [datum] v počtu minimálně 143 automobilů po 100 Kč tato částka činí 14 300 Kč a obdobně je tomu za období od [datum] do [datum], kdy se na předmětném pozemku mělo denně vyskytovat 2 až 8 automobilů, což vychází na 1 435 automobilů po 100 Kč denně, tzn. celkem 143 500 Kč. Umístnění mobilního WC pak mělo být dle názoru 1. žalované oceněno obdobným způsobem a při obvyklé ceně 25 000 Kč za rok tato částka měla činit 39 583 Kč. Za skladování zeminy v množství přibližně 30 m2 a částce 10 Kč 1 m2 měsíčně tato částka činí za měsíc 5 700 Kč Celkem jsou tedy jen tyto náhrady představovány částkou ve výši 213 083 Kč, z čehož podíl rovnající se jejímu spoluvlastnickému podílu, tedy 14 %, připadající na 1. žalovanou, činí částku ve výši 29 841,60 Kč.

6. Svůj návrh na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví 1. žalovaná následně zopakovala i ve svém odvolání proti rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], v němž prezentovala další výpočty požadovaných částek, přičemž v konečném důsledku výši celkové částky, kterou nyní žádá po žalobkyni uhradit, upravila ve svém dalším podání, které bylo zdejšímu soudu doručeno dne [datum], jímž fakticky došlo k rozšíření vzájemného návrhu 1. žalované o další částku v celkové výši 23 062,73 Kč z titulu umístění billboardu, parkování automobilů a skladování zeminy na pozemkové parcele [číslo] v katastrálním území Špičák, a to za následující období od [datum], resp. [datum], do [datum]. Při zohlednění výše původní požadované částky tak stávající žalovaná částka činí 52 904,33 Kč (29 841,60 Kč + 23 062,73 Kč).

7. K výzvě soudu, z jakého konkrétního právního důvodu 1. žalovaná vlastně svůj nárok vůči žalobkyni uplatňuje (zdejší soud v této souvislosti nezastírá, že nebyl schopen uplatněný nárok 1. žalované sám bez jakýchkoliv pochybností právně kvalifikovat), přitom bylo písemným podáním ze dne [datum] upřesněno, že je tomu tak z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně užívala předmětný pozemek zcela bez právního důvodu a 1. žalovaná se tedy domáhá náhrady ve výši obvyklé hodnoty plnění, které by žalobkyně musela vynaložit, kdyby takovéto plnění chtěla realizovat v místě a čase. K tomuto 1. žalovaná navrhla vyžádat si zprávy o tom, jaká by byla obvyklá výše srovnatelného plnění (tedy výše nájmu) při využívání pozemku v tak frekventované lokalitě, jakou je [část obce], a to k umístění billboardu, k parkování automobilů a ke skladování zeminy, když 1. žalovaná v tomto ohledu poukázala na to, že pokud jde o výši nájmu za pronájem parkovací plochy, velmi blízko dotčenému území se nachází např. komerčně využívané parkoviště sloužící k parkování v rámci areálu [část obce] a s ohledem na rozsah výstavby v lokalitě [obec] bude možné zjistit i ceny za pronájem ploch k uskladnění zeminy atd.

8. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k návrhu 1. žalované poukázala na to, že v době, kdy žalobkyně byla zásadním a majoritním spoluvlastníkem výše uvedené pozemkové parcely, používala ji, stejně tak jako v současné době, jakožto část silničního tělesa pro příjezd, příchod, odjezd a odchod z tělesa komunikace na své pozemky parc. [číslo] st. parc. [číslo] v katastrálním území Špičák, k čemuž je ostatně tato komunikace II/190 určena. Žalobkyně neví, jak by na části silničního tělesa (nezpevněná krajnice a silniční odvodňovací příkop) mohlo být parkováno či mohl být skladován materiál. Taktomu není a ani nebylo. Žalobkyně má a měla dostatek prostoru na svých pozemcích, aby zde parkovala vozidla a aby na nich mohl být skladován materiál sloužící k rekonstrukci budovy [adresa]. Na předmětném pozemku coby části komunikace II/190 tedy nebylo parkováno, nebyl složen materiál a nebyl umístěn billboard. Pokud jde o tvrzení 1. žalované o parkovišti, které se nachází v blízkosti sportovního areálu [část obce], jedná se o zpevněnou asfaltovou plochu, přesně ohraničenou s řízeným provozem, která je určena k bezplatnému parkování vozidel návštěvníků tohoto areálu. Za takovým účelem taktéž nikdo pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Špičák nevyužíval. Tato součást silničního tělesa II/190 byla používána pro to, pro co je určena, tedy pro zabezpečení vjezdu, výjezdu, příchodu a odchodu k uvedeným pozemkovým parcelám žalobkyně. Žalobkyně jako majoritní spoluvlastník pozemkové parcely [číslo] v katastrálním území Špičák se rozhodně nijak bezdůvodně neobohatila, když v souladu se zákonem rozhodla o správě společné věci tak, že si dovolila přes věc tehdy společně vlastněnou vjet či vyjet na jí vlastněné pozemky.

9. I v nynějším řízení o vzájemném návrhu 1. žalované, v němž se tato domáhá uložení povinnosti žalobkyni zaplatit jí částku bezdůvodného obohacení ve výši 52 904,33 Kč, lze zopakovat skutkové závěry, k nimž zdejší soud dospěl v původním řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a které doznaly změny pouze v tom ohledu, že v mezidobí došlo pravomocně na základě výše citovaných rozsudků soudů prvního a druhého stupně ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné pozemkové parcele. Předloženým výpisem z katastru nemovitostí, vedeným Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec Železná Ruda, katastrální území Špičák, list vlastnictví [číslo] tedy bylo v předchozím průběhu řízení prokázáno, že žalobkyně, 1. žalovaná a Česká republika, s právem hospodařit s majetkem státu (a tudíž i s právem samostatně vystupovat v právních vztazích týkajících se příslušného majetku státu) pro 2. žalovanou, byly původně evidovány jako podílové spoluvlastnice pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 78 m2 (druh pozemku: ostatní plocha; způsob využití: silnice). Předloženým prohlášením Správy a údržby silnic [příjmení] kraje, příspěvkové organizace, ze dne [datum] bylo prokázáno, že na tomto pozemku, nyní již ve výlučném vlastnictví žalobkyně, se nachází silniční těleso II/190, konkrétně nezpevněná krajnice a silniční odvodňovací příkop. Z tohoto prohlášení dále vyplývá, že vlastníkem silnic II. a III. třídy na území kraje je [příjmení] kraj, výkonem vlastnických práv (majetkovým správcem) k pozemkům a silničním tělesům včetně jejich součástí a příslušenství je pověřena na základě zřizovací listiny ze dne [datum] Správa a údržba silnic [příjmení] kraje, příspěvková organizace, zřízená [příjmení] krajem. Umístění předmětné nemovité věci v terénu je zachyceno na kopii katastrální mapy, z níž vyplývá, že pozemková parcela [číslo] z jedné strany v celé své délce přiléhá k pozemku (parc. [číslo]) sloužícímu jako pozemní komunikace (silnice) a z druhé strany pak bezprostředně sousedí pouze s pozemkovou parcelou [číslo] o celkové výměře 2088 m2 (ostatní plocha) a se stavební parcelou [číslo] o celkové výměře 1643 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jejíž součástí je stavba ubytovacího zařízení [adresa], jejichž evidovaným výlučným vlastníkem je žalobkyně. Přes předmětný pozemek parc. [číslo] je a byl bezprostředně zajištěn přístup a příjezd pouze k těmto nemovitým věcem ve výlučném vlastnictví žalobkyně, když 1. žalovaná tento pozemek v době existence spoluvlastnického vztahu k zajištění nezbytného přístupu ke svým nemovitým věcem užívat nepotřebovala, resp. jej mohla užívat stejným způsobem jako kdokoliv jiný, tj. jako součást silničního tělesa, jehož správu i nadále zajišťuje Správa a údržba silnic [příjmení] kraje, příspěvková organizace. Obvyklá (tržní) cena předmětného pozemku byla stanovena znaleckým posudkem znalkyně [celé jméno znalkyně] [číslo] ze dne [datum] celkovou částkou 37 430 Kč, když znalkyně stanovila obvyklou cenu za 1 m2 předmětného pozemku částkou ve výši cca 480 Kč. Znalkyně při jednání ve věci samé mj. uvedla, že strategické využitelnosti tohoto pozemku brání jeho úzký podlouhlý tvar, jelikož při délce cca 70 m má pozemek šířku pouze od 0 m do maximálně 1,9 m, což jej samo o sobě činí naopak strategicky naprosto nevýznamným. Z posudku samotného pak vyplývá, že pozemek tvoří příslušenství zpevněné silnice a není možné ho samostatně využívat s tím, že z pohledu obchodního je pozemek neprodejným. Znalkyně se přitom neztotožnila s názorem 1. žalované, prezentovaným při jednání ve věci samé dne [datum], že při oceňování předmětného pozemku mělo být přihlédnuto i k výši jí uváděných náhrad za výlučné užívání tohoto pozemku ze strany žalobkyně, které měly 1. žalované dle jejího přesvědčení náležet za parkování vozidel a stavebních strojů, za umístění mobilního WC, za umístění billboardu a za skladování zeminy. 10. 1. žalovaná uplatnila, a to až v samém závěru řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, svůj nárok vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že žalobkyně užívala předmětný pozemek zcela bez právního důvodu. Svůj nárok tedy 1. žalovaná opírá o ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí i ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 1. žalovaná přitom požaduje po žalobkyni zaplacení finančního ekvivalentu plnění, odpovídajícího výši jejího spoluvlastnického podílu (14 %), které by jinak musela žalobkyně v daném místě a čase zaplatit za nájem pozemku pro účely umístění billboardu a mobilního WC, parkování vozidel a stavební techniky a skladování zeminy.

11. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění. Obecně lze přitom o obohacení hovořit tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu, tj. bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání nemovité věci bez právního důvodu (jak jeho vznik v daném případě dovozuje 1. žalovaná) je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci, zpravidla formou nájmu, tj. nájemné, které se vytváří na trhu s nájmy a je dáno stavem místní a časové nabídky a poptávky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4189/2014 ze dne 15. 12. 2015). Judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu je v této souvislosti dlouhodobě ustálena na závěru, že užívá-li podílový spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení, v důsledku čehož je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 503/2011 ze dne 10. 10. 2012 či stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl [číslo] ze dne [datum] atd.). Spoluvlastník tedy má právo na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu. Zároveň však Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vázal vznik bezdůvodného obohacení na situaci, kdy existující poměry, rozhodnutí nebo dohoda spoluvlastníků neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci jeho práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 725/2008 ze dne 7. 1. 2009), tzn. že v poměrech nyní projednávané věci šlo o to, zda 1. žalované bylo nějakým způsobem znemožněno a nadále pak bráněno užívat předmětnou pozemkovou parcelu v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Pokud by totiž 1. žalovaná pouze nerealizovala svá spoluvlastnická práva, aniž by existovala překážka, která by jí v tom bránila, nemohlo by užívání části této pozemkové parcely, odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, samotnou žalobkyní vést bez dalšího ke vzniku bezdůvodného obohacení na její straně.

12. V tomto ohledu nebylo v řízení prokázáno (a vlastně to ani nebylo tvrzeno), že by 1. žalované bylo nějak bráněno v tom, aby v rozsahu svého výrazně minoritního spoluvlastnického podílu (14 % z výměry pozemku 78 m2 činí necelých 11 m2) užívala společnou věc a že by jí takové případné užívání bylo znemožněno, když soud v tomto ohledu považuje za nutné zdůraznit, že v daném případě se jedná nikoliv o užívání např. domu, zahrady, nebytového prostoru apod., tzn. takových nemovitých věcí, které slouží svému obvyklému účelu a u nichž lze stanovit i výši obvyklé ceny za jejich užívání, ale o užívání pozemku, jenž je součástí silničního tělesa, a to místní pozemní komunikace přístupné komukoliv, za jejíž užívání obvyklým způsobem, tj. k účelu, k němuž je komunikace určena, její uživatelé (účastníci silničního provozu) žádnou úhradu neplatí. Samostatné užívání předmětné pozemkové parcely [číslo] je přitom i dle vyjádření znalkyně [celé jméno znalkyně] vyloučeno. V obvyklém užívání tohoto pozemku (jakožto součásti silničního tělesa), které spočívá v příchodu, odchodu, vjezdu a výjezdu z něho na přilehlé pozemky ve výlučném vlastnictví žalobkyně (a naopak z těchto pozemků na pozemek parc. [číslo]), by nebylo 1. žalované bráněno ani tím, že na nějaké části pozemku parc. [číslo] byla pouze po určitou dobu, nikoliv trvale (nejednalo se o trvalý zábor pozemku), složena pro stavební účely hromada zeminy či umístěn billboard a mobilní WC nebo zaparkována nějaká vozidla, když zcela prokazatelně, jak vyplývá z 1. žalovanou pořízených fotografií, toto nevadilo vjezdu a výjezdu dokonce i těžké stavební techniky a nákladních vozidel.

13. Pokud by i byla prokázána tvrzení 1. žalované o tom, že po určitou konkrétní dobu se právě na pozemku parc. [číslo] či alespoň na nějaké jeho části nacházely hromada zeminy, billboard, mobilní WC nebo motorová vozidla, umístěné sem z vůle žalobkyně v rámci realizace jejího stavebního záměru (což však pouhé 1. žalovanou předložené fotografie opatřené jejími popisky bez dalšího jednoznačně neprokazují, když žalobkyně pravdivost těchto tvrzení při jednání ve věci samé dne [datum] popřela), není možné důvodně dospět k závěru, že by 1. žalované tímto způsobem bylo znemožněno v rozsahu jejího významně minoritního spoluvlastnického podílu užívat obvyklým způsobem společnou věc (v řízení naopak ani nebylo prokázáno, že by případně žalobkyně tvrzeným způsobem sama užívala společnou věc nad rámec svého dominantního spoluvlastnického podílu), když v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je případný vznik bezdůvodného obohacení vázán pouze na situaci, kdy existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci jeho práva.

14. Za bezdůvodné obohacení přitom není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl ochuzený teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4184/2018 ze dne 27. 2. 2019). Z tohoto pohledu je tedy nezbytné zohlednit charakter a účel předmětného pozemku parc. [číslo] který prakticky vylučuje jeho hospodářské využití, když tyto nemovité věci (součásti silničních těles) se standardně nepronajímají a nelze tudíž ani relevantně dovodit, jaké plnění (nájemné) by jinak byla žalobkyně za obvyklých okolností povinna platit podle nájemní smlouvy. Za těchto okolností pak není ani možné dospět k závěru, že by žalobkyni užíváním uvedeného pozemku, pokud by toto i bylo spolehlivě prokázáno, vzniklo na úkor 1. žalované nějaké bezdůvodné obohacení, které by jí byla povinna vydat.

15. Tvrzeným užíváním předmětného pozemku žalobkyní tedy 1. žalované nemohla vzniknout jakákoliv finanční újma. 1. žalovaná sama tento pozemek nijak, resp. jakkoliv jinak než kdokoliv jiný, s ohledem na jeho specifický charakter a účel neužívala. Svým návrhem se přitom nedomáhá vypořádání např. nějakých investic, užitků či zisků, které by případně žalobkyni v souvislosti s tímto pozemkem plynuly. Žalobkyně užíváním pozemku, a to pravděpodobně v rozsahu, který ani nedosahoval velikosti jejího spoluvlastnického podílu (v řízení nebyl spolehlivě prokázán případný opak), pouze realizovala své spoluvlastnické právo, přičemž z takového užívání neměla žádný bezprostřední finanční profit a nijak se na úkor 1. žalované bezdůvodně neobohatila. Zdejší soud tedy z výše uvedených důvodů dospěl k právnímu závěru, že nárok 1. žalované, uplatněný vůči žalobkyni v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z titulu tzv. vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu v souladu s citovaným ustanovením § 1148 o. z., není ani co do základu dán, a proto byl návrh 1. žalované, jímž se v konečném důsledku domáhala vůči žalobkyni zaplacení částky ve výši 52 904,33 Kč, v plném rozsahu zamítnut. S ohledem na zjevnou nadbytečnost se pak soud již nezabýval otázkou samotné výše žalované částky.

16. Výrok o celkových nákladech za řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou před soudy obou stupňů je opět odůvodněn odkazem na aktuální judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 262/20 ze dne [datum]), která již překonala dosavadní rozhodovací praxi, jež vycházela zejména z judikatury Nejvyššího soudu, dle níž by soud měl při rozhodování o přiznání náhrady nákladů řízení podle procesního úspěchu vycházet z toho, zda bylo o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnuto tak, jak požadoval účastník řízení. Ve věci bylo v plném rozsahu vyhověno žalobou uplatněnému návrhu žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, když však žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vůči 1. žalované vzdala, tzn. že i jinak by bylo namístě ve vztahu mezi těmito účastnicemi právo na náhradu nákladů řízení žádné z nich nepřiznat.

17. Výrok o nákladech řízení o vzájemném návrhu 1. žalované na zaplacení částky 52 904,33 Kč je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla ve věci plný úspěch žalobkyně, jež se však i v tomto řízení svého práva na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné 1. žalované vzdala, a proto soud za použití argumentu a contrario ve vztahu k citovanému zákonnému ustanovení žalobkyni v řízení o zaplacení částky 52 904,33 Kč náhradu nákladů řízení vůči 1. žalované nepřiznal, ač by na ni jinak měla s ohledem na výsledek sporu právo.