8 C 75/2020-154

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení takto:

Výrok

I. Určuje se, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], [datum narození], byla ke dni svého úmrtí dne [datum] vlastníkem nemovitých věcí: bytové jednotky, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., č. jednotky [číslo], v budově [adresa], byt. dům, část obce Břevnov, postavené na pozemku parcela p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnického podílu [číslo] na společných částech budovy [adresa], byt. dům, část obce Břevnov, postavené na pozemku parcela p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, spoluvlastnického podílu [číslo] na pozemku parcele p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, a na pozemku [číslo], ostatní plocha, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, vlastnictví jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., na [list vlastnictví] pro obec Prahu a k. ú. [část obce], dům a pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory na [list vlastnictví] pro obec Prahu a k. ú. [část obce].

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 44 709 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, společně a nerozdílně, k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 15 802,76 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, společně a nerozdílně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že zůstavitelka uzavřela se žalovanou dne [datum] darovací smlouvu, kterou jí darovala výše specifikovanou bytovou jednotku. Zůstavitelka zemřela dne [datum]. Darovací smlouvu, kterou zůstavitelka uzavřela a kterou zcizila svůj byt v [obec], uzavírala v době, kdy již neovládala své jednání a pro duševní poruchu, kterou trpěla, je uzavřená darovací smlouva neplatná. Přitom ještě za svého života zůstavitelka pořídila závěť, kterou odkázala svůj majetek žalobkyni. Žalobkyně a zůstavitelka byly sestry, žalobkyně o 18 a půl roku mladší. Již od útlého věku byla žalobkyně vedena rodiči k tomu, aby starší sestře pomáhala s její rodinou a domácností, vařila, pekla, uklízela, pečovala o její dvě děti. Zůstavitelka měla dvě děti, starší [jméno] a syna, který se v 18ti letech zabil na motorce. Zůstavitelka byla za svého života dvakrát vdaná. V 80. letech si pořídila chalupu na [anonymizováno], po žalobkyni s rodinou chtěla, aby jim jezdili pomáhat s rekonstrukcí. Jezdila tam též první žalovaná, ale manžel zůstavitelky jí neměl rád a sepsal závěť, kterou svůj díl chalupy odkázal synovi žalované. Když manžel zůstavitelky v roce 1994 zemřel, polovina chalupy byla přepsána na syna žalované, krátce potom se zůstavitelka s dcerou přestaly stýkat, pro sebe jako by neexistovaly, a až do období před smrtí zůstavitelky se nenavštěvovaly. Žalovaná zůstavitelce nepomáhala, nepečovala o její zdravotní stav, nezajímala se o její život. [příjmení] o zůstavitelku zůstala na žalobkyni. V roce 2001 prodala zůstavitelka chalupu, žalobkyně s rodinou jí pomáhala s vyklízením, později ji navštěvovala v bytě. V roce 2001 byla zůstavitelka na operaci s vbočeným placem, po odvozu z nemocnice u ní žalobkyně, která byla krátce v důchodu, byla 14 dnů a pomáhala jí s domácností. Pomáhala jí i následně. Žalobkyně a její rodina k ní do bytu v [část obce] opakovaně jezdili, vždy udělali velký nákup, pomáhali s domácností, nákupy, opravami. Sestru si žalobkyně brala na Vánoce, slavili spolu narozeniny, předávali si dárky, starali se o zdravotní stav zůstavitelky, zajišťovali lékařská vyšetření a zákroky. Na podzim roku 2015 se zdravotní stav zůstavitelky začal výrazně zhoršovat, předtím zdravotní potíže neměla, jen jí zjistili vysoký tlak. Okolo Vánoc 2015 začala mít halucinace, v noci slyšela v bytě rodiče, odestlala jim, ale nemohla je najít, přitom otec byl 50 let a matka 30 let po smrti. Pak jí začaly vystupovat z televize postavy, přehrabovaly se v jejích věcech, braly jí je, pořád se něco ztrácelo. Naopak se objevovaly věci, které údajně nebyly její. Někdy noční návštěvě připravila večeři a ráno se divila, že je stále na stole. Později nepoznávala ani byt, ve kterém žila, a chtěla, aby jí žalobkyně odvedla do bytu rodičů, který už dávno nebyl jejich. Žalobkyně ji stále navštěvovala, pomáhala s bydlením, praním, převlékáním. Zůstavitelka několikrát vyměnila zámky k bytu, že prý jí tam chodí krást. Opakovaně se jí ztrácely peníze, pak je žalobkyně našla v různých skrýších. Na Vánoce 2017 praktická lékařka poslala zůstavitelku na gerontologické vyšetření, když ji tam vezli, zůstavitelka otevírala dveře auta za jízdy, bála se, a tak ji řidič vzal zpátky domů. Žalobkyně jí navštívila asi za dva dny, zazvonila, ale nikdo nešel otevřít. Až po dlouhé době otevřela, byla hrozně vyděšená, měla strach, že je to policie. Zůstavitelka pak žalobkyni vyprávěla, že jí ukradli tašku (byla nalezena ve skříni), že nemá klíče (byly ve dveřích), že jí domů pustil nějaký mladík. Přibližně v té době si stěžovala na poštovního doručovatele, že jí nedal důchod, jen 12 Kč, ten tam pak odmítl doručovat. Údajné krádeže řešila také policie. Žalobkyně našla také předvolánku na geriatrické vyšetření, tak zůstavitelku objednala a dovezla ji tam. Z vyšetření ze dne [datum] je lékařská zpráva, která popisuje její stav s tím, že podávají návrh na omezení svéprávnosti. Návrh na omezení svéprávnosti byl podán [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 6, byl veden pod sp. zn. 15 P a Nc 63/2018. V řízení byl též podán znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Po podání tohoto návrhu se po Velikonocích 2018 dostavila žalovaná a svoji matku odvezla. Následovalo uzavření darovací smlouvy. Žalobkyně, jež byla povolána k dědění závětí, má podle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení, že zůstavitelka byla ke dni smrti vlastníkem věci. Žalobkyně k závěti pořízené zůstavitelkou dne [datum] uvedla, že tato závěť je neplatná, neboť jí zůstavitelka učinila v duševní poruše, o čemž svědčí i samotný obsah závěti, kde se vyjadřuje ke svým rodinným poměrům. Ve skutečnosti její syn se nejmenoval [jméno], ale [jméno], a [jméno] [celé jméno žalobkyně] není její dcerou, ale sestrou, a nebydlela v té době na původní adrese u rodičů v [část obce] (zde nájem zanikl úmrtím matky účastnic v roce 1986), ale v [obec]. Jedinou platnou závěť pořídila zůstavitelka formou notářského zápisu u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve prospěch žalobkyně.

2. První žalovaná s žalobou nesouhlasila. Předně namítala, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť na žalobkyni nelze nahlížet jako na dědice po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Policejní orgán nezjistil existenci závěti, kterou by zůstavitelka [jméno] [příjmení] odkazovala majetek žalobkyni. Dne [datum] učinila zůstavitelka ve formě notářského zápisu závěť, kterou jako dědice povolala svou vnučku [celé jméno žalované] a svého vnuka [celé jméno žalovaného] s tím, že tato závěť ruší veškerá pořízení předcházející. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že naléhavý právní zájem na podání takové žaloby svědčí pouze dědici po zemřelém.

3. Druhý a třetí žalovaní s žalobou nesouhlasili s tím, že dosavadní judikatura ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu u dědiců po zůstavitelích zemřelých za účinnosti nového občanského zákoníku, tedy po [datum], ohledně žalob, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem určité věci, je s ohledem na novou úpravu řízení o pozůstalosti nepoužitelná. Ustanovení § 189 odst. 1 z. ř. s . řeší situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou spory o aktiva pozůstalosti, ke kterým se dle tohoto ustanovení jako ke spornému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Ti, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, mohou své nároky uplatnit samostatnou žalobou. Takováto žaloba musí znít na určení vlastnického práva dědice k této nemovité věci, nikoli na určení vlastnického práva zůstavitele ke dni úmrtí. Otázka, zda předmětná nemovitost je aktivem pozůstalosti, je nepochybně spornou. Jedná se o případ předpokládaný v § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s ., kdy k takovému spornému aktivu se nepřihlíží. Žalobkyni tedy na požadovaném určení nesvědčí ani naléhavý právní zájem. Dále poukázali na skutečnost, že převod sporné nemovitosti byl na základě trestního oznámení podaného synem žalobkyně podrobně přezkoumán orgány činnými v trestním řízení, přičemž nebylo zjištěno žádné pochybení. Dne [datum] byla zůstavitelka v uvedené věci před policejním orgánem vyslechnuta, kdy naprosto precizně popsala situaci a vztahy v rodině a jasně popsala svou vůli a své jednání, dle kterého převedla předmětnou nemovitost. Výslechu se vedle policejního orgánu účastnil opatrovník a soudce, nelze mít sebemenší pochybnosti, že uvedený úkon proběhl tak, jak je v protokolu zachycen, a již vůbec nelze mít žádné pochybnosti o tom, že by zůstavitelka nevěděla, co dělá.

4. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

5. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti doživotního užívacího práva a dohody o zákazu zcizení a zatížení uzavřené mezi dárcem [jméno] [příjmení] a obdarovanou [celé jméno žalované] dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitelka a první žalovaná uzavřely darovací smlouvu, jejímž předmětem bylo darování jednotky [číslo] včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a na pozemcích, zřízení věcného břemene doživotního výlučného užívání práva nemovitostí dárkyní bezplatně a dále se smluvní strany dohodly, že obdarovaná není oprávněna nemovitosti po dobu života dárce zcizit a zatížit věcným právem bez předchozího písemného souhlasu dárce.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu [datum], obec Praha, katastrální území Břevnov, [list vlastnictví], bylo zjištěno, že vlastníkem sporného bytu, č. jednotky [číslo], v domě [adresa], je první žalovaná na základě smlouvy darovací ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum].

7. Ze spisu Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 22 D 651/2019, bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], [datum narození], vdova, zemřela dne [datum] v [anonymizována tři slova] [obec]. Při lustrování v evidenci právních jednání pro případ smrti byly nalezeny tři listiny s údaji zůstavitelky, a to závěť uložená u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], závěť uložená u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a závěť uložena u [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z protokolu sepsaného v kanceláři [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky v [obec], sp. zn. N 223/2019, dne 20. 8. 2019 bylo zjištěno, že předmětem protokolu bylo zjištění stavu a obsahu listiny o pořízení pro případ smrti zůstavitele, zemřelá [jméno] [příjmení], datum listiny [datum], uložena ve sbírce listin [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky se sídlem v [obec]. Zůstavitelka touto závětí povolala za dědice veškeré své pozůstalosti vnuka pana [celé jméno žalovaného], narozen [datum]. Z protokolu sepsaného v notářské kanceláři [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. 22 D 651/2019, N 395/2019, bylo zjištěno, že předmětem bylo zjištění stavu a obsahu listiny (listina a závěť o vydědění). Jedná se o notářský zápis sepsaný [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], trvalým zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky se sídlem v [obec]. [příjmení] [jméno] [příjmení] v této listině ustanovila dědičkou veškerého svého majetku, ať se nachází kdekoli, svoji sestru paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo]. Pokud by sestra z jakéhokoli důvodu nedědila, ustanovuje náhradními dědici rovným dílem její dva syny, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pod bodem II ve smyslu § 469 odst. 1 písm. a) a b) vydědila svoji dceru [celé jméno žalované], narozenou [datum], neboť o ni neprojevuje už roky žádný zájem, vzhledem k jejímu věku jí neposkytuje ani nikdy neposkytla žádnou pomoc ve stáří a v nemoci, zejména v době, kdy byla hospitalizována v nemocnici. Neshody s dcerou začaly již od jejích 19 let, kdy se podruhé provdala. Dcera ji napadala nejen slovně, hrubými urážkami, ale i fyzicky, vše vyvrcholilo v době, kdy druhý manžel zemřel a v rámci dědického řízení jí po něm připadla polovina chalupy u [anonymizováno]. Dcera na ni začala vyvíjet nátlak, aby na ni tuto svoji polovinu převedla. Když odmítla, začala jí sprostě nadávat a pokusila se ji shodit ze schodů, když šla na chalupě z půdy. To se událo v roce 1997. Od té doby se s ní dcera přestala stýkat, ani jednou jí nezavolala, nezeptala se, jak se jí daří, zdali něco nepotřebuje. Na podzim 2001 byla na operaci s nohou, na jaře 2004 se žlučníkovými kameny. V době, kdy byla po operacích zesláblá a potřebovala, aby jí někdo pomohl, jediný, kdo se o ní v té době staral, byla její sestra [jméno]. Důsledky tohoto vydědění vztahuje i na potomky dcery. Protokolem sepsaným dne [datum] v notářské kanceláři [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 22 D 651/2019, ND 261/2019, byl zjištěn stav a obsah listiny o vydědění zůstavitelky [jméno] [příjmení], jedná se o notářský zápis sepsaným v notářské kanceláři Mgr. [jméno] [příjmení] v [obec] dne [datum] účastnicí [jméno] [příjmení], která pořídila závěť a jako dědice své pozůstalosti povolala za prvé svého vnuka [celé jméno žalovaného], narozen [datum], a vnučku [celé jméno žalované], narozena [datum], každý s podílem 1/2 pozůstalosti. Ke svým rodinným poměrům prohlásila, že je vdova, měla tři nepominutelné dědice, syna [jméno] [příjmení], který zemřel svobodný, bezdětný, dceru [jméno] [celé jméno žalobkyně], která žije v [obec a číslo], bližší adresu neví, dceru [celé jméno žalované], která žije v [obec], u které teď bydlí, jiné nepominutelné dědice nemá. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] nezanechává touto závětí žádný podíl, protože se k ní nezachovala dobře, okradla ji, obírala ji o důchod a manžel dcery [jméno] jí zničil spotřebiče v domácnosti. Touto svou závětí ruší veškerá svá pořízení předcházející. Z protokolu o předběžném šetření ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 22 D 651/2019, ND 261/2019, v právní věci řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se dostavila dcera zůstavitelky [celé jméno žalované]. Popsala osobní poměry zůstavitelky, uvedla, že nejsou žádné nemovité věci včetně bytových jednotek, zůstavitelka je evidována pouze jako osoba oprávněná z věcného břemene. Uvedla, že zůstavitelka vlastnila hotovost ve výši 20 000 Kč, uloženo u dcery [celé jméno žalované], náklady pohřbu ve výši 17 787 Kč uhradila pozůstalá dcera. Přítomná byla poučena o tom, že nebude-li zjištěn žádný další majetek zůstavitelky, bude řízení zastaveno, protože zůstavitelka zanechala majetek nepatrné hodnoty, který soud vydá tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitelky (§ 154 z. ř. s.), s čímž přítomná vypravitelka pohřbu vyslovila souhlas. Usnesením č. j. 22 D 651/2019-45 ze dne 12. 12. 2019, které nabylo právní moci [datum], Okresní soud v Berouně rozhodl pověřenou soudní komisařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] tak, že dceři zůstavitelky [celé jméno žalované] se vydává majetek nepatrné hodnoty a řízení o pozůstalosti se zastavuje.

8. Ze spisu zdejšího soudu 0 Nc 22012/2018 bylo zjištěno, že dne [datum] byl zdejšímu soudu podán podnět [anonymizováno] [jméno] [příjmení], lékařky geriatrické ambulance v [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], k přezkoumání svéprávnosti [jméno] [příjmení], která je pacientkou jejich ambulance, tam byla přivedena svojí sestrou paní [celé jméno žalobkyně] a synovcem panem [příjmení]. Paní [příjmení] trpí demencí s rysy halucinatorně paranoidního syndromu. Žije zcela sama, její rodná sestra žije mimo [anonymizováno]. V důsledku diagnostikované demence je vážnými rizikem, že pacientka se může stát nebezpečnou pro sebe, ale i své okolí, její chování může být zcela nepředvídatelné. Situace pacientky byla nahlášena také Úřadu městské části [obec a číslo]. Byla přiložena aktuální lékařská zpráva z vyšetření v geriatrické ambulanci ze dne [datum] a zpráva z vyšetření na psychiatrickém oddělení ÚVN dne [datum]. Soud zahájil ex offo řízení o svéprávnosti [jméno] [příjmení], usnesením ze dne [datum] ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a zadal mu vypracování znaleckého posudku se zaměřením na zjištění, zda posuzovaná trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, zda tato porucha ovlivňuje její schopnost právně jednat a v jakém stupni, je a zda hrozí posuzované právním jednáním závažná újma, zda může samostatně nakládat s finančními prostředky a ohledně dalších právně významných [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] vypracoval znalecký posudek poté, co posuzovanou vyšetřil dne [datum] v bydlišti dcery (první žalovaná). Ze souhrnu údajů vyplynulo, že posuzovaná žila ve vlastním bytě ve [část obce] za občasné pomoci své rodné sestry, o 19 let mladší [jméno] (žalobkyně), zdravotní sestry. Je možné, že vztahy s dcerou byly nějakou dobu tenzní. Asi před dvěmi až třemi lety si měl vnuk povšimnout počínajících poruch paměti u babičky, ty se zhoršovaly a starost o posuzovanou měla převzít sestra. Popisy tohoto období se rozcházejí. Je pravděpodobné, že se demence prohlubovala, posuzovaná si měla opakovaně stěžovat na policii na ztrátu peněz, měla mít konflikt s listonošem, ztrácela hygienické návyky, nakonec se objevila na urgentním příjmu ÚVN ve zmateném stavu s tím, že jí nějací lidé vezli kamsi na sever, vyměnili jí léky. Když řekla řidiči, odvezl ji zpět domů. Ve verzi dcery ji měla sestra [jméno] vézt do sociálního zařízení, čemuž se posuzovaná bránila. Při vlastním vyšetření znalcem bylo možno s posuzovanou komunikovat, byla čistá, upravená, upovídaná a polozmatená. [příjmení] jen částečně orientovaná, místem a časem dezorientovaná. Anamnestické údaje byly zmatené, proměnlivé, většinou chybné, časově neurovnané, překryté asociativními dominantními obsahy. Hlavním obsahem byly stížnosti na starší dceru, což zřejmě je od 19 let mladší vlastní sestra posuzované [jméno], a na jejího manžela, vůči němuž se jeví postoj posuzované jako konzistentně negativní. Globálně se referované údaje jeví jako ostrůvkovité vzpomínky, časově málo zařaditelné, asociativně spojované s časově neumístitelnými událostmi, nevalidní a nekonzistentní. Postiženy jsou všechny paměťové kvality včetně paměti intencionální, krátkodobá paměť je téměř ztracena, časovztažnost je narušena. Znalec uzavřel na smíšenou demenci se snížením kognitivně paměťových funkcí do pásma dolní střední poruchy. Je nadále přítomný organický paranoidně perzekuční syndrom nasedající na složitou vnitro rodinnou situaci. Paměť, myšlení a rozhodování jsou závažně negativně postiženy. V případě samostatného rozhodování je posuzovaná ohrožena újmami ekonomického, sociálního i zdravotního rázu. Posuzovaná není ke své poruše kritická, není již schopna sebepéče a sebeobsluhy, její stav vyžaduje alespoň dostupný 24hodinový servis. Porucha je trvalá, léčbou málo ovlivnitelná. Úbytek kognitivních schopností bude s časem pokračovat. Schopnost posuzované samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, jako jsou drobné nákupy, poštovní podání atp. je již omezena a případné aktivity tohoto typu by měly být asistovány. Není již schopna porozumět důsledkům uzavření kupní, darovací či jiné smlouvy a není schopna rozpoznat potřebu uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb. Není schopna obstarávat si své záležitosti, pokud se týkají jednání na úřadech v souvislosti s podáváním žádostí o přiznání dávek státní sociální podpory, vyřizování dokladů apod. Při jednání soudu dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, podle kterého byla [jméno] [příjmení] na dobu pěti let od právní moci výroku rozsudku omezena ve svéprávnosti, takže nadále není schopna činit žádná právní jednání, vyjma běžných úkonů každodenního života. Její opatrovnicí byla jmenována dcera [celé jméno žalované]. Dříve, než rozsudek nabyl právní moci, však [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela. Řízení bylo proto usnesením ze dne [datum] zastaveno.

9. Z protokolu o výslechu svědka ze dne [datum] sepsaného na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality, bylo zjištěno, že byla vyslechnuta [jméno] [příjmení]. Úkon byl proveden jako neodkladný nebo neopakovatelný, neboť hrozí riziko nebezpečí ztráty důkazní hodnoty výpovědi svědkyně s ohledem na její zdravotní stav a vysoký věk. Vypovídala k oznámení [jméno] [příjmení] v souvislosti s uzavřením darovací smlouvy mezi ní a dcerou [celé jméno žalované]. Uvedla, že zdravotně se cítí dobře, nic jí není, srdce má dobré, po psychické stránce se cítí také dobře. Byla majitelkou bytové jednotky u Vojenské nemocnice v [obec a číslo], bydlela tam sama. Paní [celé jméno žalobkyně], její sestra, tam za ní docházela, kradla jí vkladní knížky, vykradla jí byt. Dostávala důchod, který přijímala sestra, paní [celé jméno žalobkyně], důchod pak již neviděla. Její dcera paní [celé jméno žalované] si jí k sobě vzala a ona jí darovala svůj byt. Je si vědoma toho, že ten byt darovala své dceři paní [celé jméno žalované]. Sestra paní [celé jméno žalobkyně] k ní chodila, bydlela někde v [obec], že jí bude přebírat důchod, zjistila, že jí sestra peníze nedává. Sestra vybrala ze záložny dvě vkladní knížky. [příjmení] [jméno] si ji vzala k sobě, když slyšela, co je. Ten byt tam zůstal. Jelikož sestra [celé jméno žalobkyně] chtěla ten byt, ten byt sestra chce, chtěla jí dát do vězení, že půjde někam ke hranicím a že půjde mezi ně. Sestra [celé jméno žalobkyně] ji chtěla dostat z bytu pryč. Svědkyně se tedy rozhodla, že byt daruje dceři, která se o ni v současné době stará. Může si byt dát, komu chce. Už by chtěla mít klid, aby sestra šla do kriminálu, protože jí o všechno připravila, byt jí vykradla. Nikdy nesepsala žádnou závěť ohledně svého bytu. Nikdo jí nenutil k podpisu darovací smlouvy. Ona sama, když odešla z toho bytu, tak ho dala dceři, protože paní [celé jméno žalobkyně] je zlodějka a ten byt chce. Ona dala byt [anonymizováno] O ní sestra [celé jméno žalobkyně] napsala, že je nesvéprávná, že je nebezpečná lidstvu a zabíjí lidi. Paní [celé jméno žalobkyně] její dceři napsala, že jí byt ukradla, že má na něj nárok. Dcera si ji vzala k sobě, ona u ní bydlí, je tam spokojená. Byt napsala na [jméno], protože si říkala, že paní [celé jméno žalobkyně] jí byt ukradne. Sepsání protokolu byla přítomna Mgr. [jméno] [příjmení] jako opatrovník a Mgr. [jméno] [příjmení], soudce OS [obec], protokol sepsal za policejní orgán poručík Bc. [jméno] [příjmení].

10. Z výpovědi první žalované bylo zjištěno, že zůstavitelka byla její matka. První žalovaná objednala advokáta, který přišel k nim domů a sepsal darovací smlouvu. Také se objednali k notáři. Na darovací smlouvě potřebovali ověřit podpis, mezitím byli u notářky, ta to nedělala, podpis na darovací smlouvě si nechali ověřit ve [obec], asi na úřadě. Zůstavitelka byla chodící, schopná. Darovací smlouvu uzavřeli ten den, jak je na ní uvedeno. Po Vánocích upadla a její stav se poté zhoršil. Znalec v rámci soudního řízení vyšetřil zůstavitelku u první žalované doma, kde zůstavitelka v té době bydlela. První žalovaná byla u tohoto vyšetření u stolu s nimi, potom jí doktor řekl, že by bylo lepší, aby šla pryč. Je pravda, že zůstavitelka nebyla tak bystrá a chytrá v tu dobu. Znalec se jí třeba ptal na dětství, pak se zeptal, co je za den, a to nevěděla. Zůstavitelka se poté dostala do [anonymizována tři slova] [obec]. Potom, když upadla, tak byla na interně v [obec] a odtamtud ji převezli do [obec]. V [obec] ji dali na vozíček a z toho už se nezvedla. V [obec] byla proto, že se jí zhoršila demence.

11. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace gerontopsychiatrie, bylo zjištěno, že zůstavitelka paní [jméno] [příjmení] trpěla dne [datum] v době uzavření smlouvy, kterou darovala bytovou jednotku první žalované, duševní poruchou, a to středně těžkou demencí, která ji činila neschopnou právně jednat. Posuzovaná byla žena, starobní důchodkyně, vdova. Byla 2x vdaná, manžel [jméno] [příjmení] zemřel v roce 1995. Měla dvě děti, dceru [celé jméno žalované] a syna [jméno] [příjmení], který zemřel v roce 1973. Neshody s dcerou (první žalovaná) trvaly od jejích 19 let, kdy se posuzovaná podruhé vdala. V 90. letech zemřel manžel posuzované (data se v dokumentaci liší). V rámci dědického řízení došlo k dalšímu sporu mezi posuzovanou a její dcerou. V roce 2006 proto u notáře proběhl zápis a listina o vydědění, kdy ustanovila svojí dědičkou sestru [jméno] [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně), která jí po operacích v roce 2001 a 2004 pomáhala. Od roku 2016 došlo u posuzované k rozšíření rozsahu pečovatelských služeb pro sníženou soběstačnost. V prosinci 2017 byla posuzovaná vyšetřena v [anonymizováno] pro zmatenost, provedeno CT mozku, bez známek traumatu či krvácení, diagnosticky byl závěr z tohoto vyšetření blíže neurčená demence s narušením mnestických funkcí a pravděpodobně halucinatorně paranoidní syndrom. Dne [datum] byla posuzovaná vyšetřena v geriatrické ambulanci se závěrem středně těžká demence. [příjmení] je závěr ze znaleckého psychiatrického vyšetření z [datum]. Dne [datum] bylo provedeno CT mozku se závěrem ateroskleróza, ischemizace mozku, smíšená atrofie mozku a mozečku, což podporuje diagnostický závěr demence smíšená – u Alzheimerovy choroby a vaskulární. Posuzovaná byla v péči ambulantního psychiatra od [datum], kdy jí bylo nasazeno kognitivum Donepezil a na stavy neklidu neuroleptikum Melperon. Posuzovaná byla hospitalizovaná na psychiatrii [číslo] pro demenci s neklidem. Diagnostický závěr z této hospitalizace byl demence smíšená u Alzheimerovy choroby a vaskulární. V psychiatrické nemocnici posuzovaná zemřela.

12. Při výpovědi před soudem znalkyně svůj posudek jednoznačně potvrdila. Objasnila své závěry ohledně výpovědi zůstavitelky na policii dne [datum], kde posuzovaná uvedla, že jí sestra chtěla dát do vězení, že jí sestra kradla vkladní knížky, vykradla jí byt. Celý rozhovor na policii je jasným dokladem paranoidity a probíhajícího duševního onemocnění posuzované. Zůstavitelka si také nebyla vědoma toho, že ohledně svého bytu v minulosti sepsala závěť, i když tak v roce 2006 učinila. Naopak uvedla, že nikdy nesepsala žádnou závěť ohledně svého bytu. Uvedla, že o ní sestra [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) napsala, že je nesvéprávná a že je nebezpečná lidstvu a zabíjí lidi. Zůstavitelce bylo několika lékaři diagnostikováno onemocnění s diagnostickým závěrem demence plus paranoidní syndrom. Ten znamená, že člověk je podezřívavý vůči svému okolí a jeho projev nebo jeho vyjadřování mohou znamenat blud. V tomto smyslu blud při výpovědi zůstavitelky bylo její tvrzení, že jí žalobkyně kradla vkladní knížky, že jí vykradla byt, že jí chtěla dát do vězení, což je úplně absurdní, že o ní napsala, že nebezpečná lidstvu a že zabíjí lidi. To je projevem paranoidního bludu a projevem duševního onemocnění zůstavitelky. Co se týče světlých okamžiků, na které byla znalkyně dotazována, tak se jedná o literární pojem, který již byl zavrhnut, světlé okamžiky se u dementních pacientů nevyskytují. Demence je obvykle postupně progredující onemocnění, tedy průběh choroby u zůstavitelky se postupně zhoršoval. Jedním z příznaků, které se mohou při demenci vyskytnout, je paranoidní syndrom, který byl u paní posuzované popisován opakovaně v několika vyšetřeních. Demence jako taková je trvalé onemocnění. Blud, pokud je vázán na tu demenci a není léčen, což u paní posuzované nebyl, protože nebylo možné ho léčit, tak lze považovat u ní také za trvalý. Schopnost právně jednat u zůstavitelky vylučovala nepochybně demence ve stadiu středně těžké demence. To je situace, kdy člověk již není schopen obstarat si základní denní činnosti. To znamená, že nezvládá obstarat si jídlo, nákupy, hygienu, nutně potřebuje pomoc druhé osoby. Je také prokázáno forenzním výzkumem, že v tomto stadiu středně těžké demence již člověk není schopen činit právní jednání. Člověka stiženého středně těžkou demencí lze nepochybně poznat, protože ten člověk není orientovaný. Lze ho poznat v případě, že má dotyčná osoba možnost srovnání, jak to bylo dříve a jak je to nyní, a pokud bude klást nějaké cílené otázky. Je určitá skupina lidí, která má zachované tzv. social graces, určitou eleganci v sociálním chování, která je schopna konverzovat na nějaké povrchní úrovni i ve stadiu středně těžké demence. Nemusí se vůbec nic dít, pokud nezačnou konverzovat konkrétně. Ve chvíli, kdy se zeptáte, jaký je den, tak ten člověk to nebude vědět a začne se ztrácet. Pokud s takovým člověkem vedete naprosto povrchní konverzaci a nezeptáte se na nic konkrétního, může se stát, že si v podstatě budete myslet, že se s tím člověkem nic neděje. Při výpovědi na policii vypovídala zůstavitelka zcela mimo realitu. Velmi těžko ji chtěla dát sestra [celé jméno žalobkyně] do vězení, nepodávala návrh na omezení svéprávnosti, ten podávala geriatrická ambulance, a že by paní posuzovaná byla nebezpečná lidstvu a že zabíjí lidi, to je také úplně absurdní tvrzení, tedy ty policisty mohlo napadnout, že s tou paní není něco v pořádku. Policista, soudce i advokát jako vzdělaní lidé by měli jistě poznat, že s paní není něco v pořádku. Minimálně by měli přijmout v tomto směru podezření, že ten člověk není v pořádku, když jim tvrdí takové věci. U zůstavitelky se nejednalo o sekundární demenci, ta je známa pouze v jediném případě, když má člověk v hlavě nádor, který je operabilní. Po jeho operaci dojde ke zlepšení duševního stavu. To je jediný případ, kdy lze uvažovat o tom, že by se mohl stav zlepšit. U zůstavitelky bylo děláno i CT mozku s nálezem atrofie, což je typická známka alzheimerovská, zcela jistě se nejednalo o sekundární demenci. Navíc zůstavitelka se chovala způsobem, jakým se lidé ve středně těžké demenci chovají, kontinuálně po dobu v podstatě několika let, nebyly tam žádné skoky. Každý lékař, který ji viděl, tak pojal podezření, že je dementní, nebyly tam žádné výkyvy.

13. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], připojením trestního spisu PČR, odbor [obec], KRPS -278669-38/ 2018 -010281-, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť duševní stav zůstavitelky, ke kterému měly být provedeny tyto důkazy, byl zcela nepochybně a jednoznačně prokázán znaleckým posudkem a výpovědí znalkyně.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla povolána k dědictví po zůstavitelce závětí ze dne [datum]. Zůstavitelka dne [datum] uzavřela darovací smlouvu, kterou převedla vlastnictví k bytové jednotce na první žalovanou, v době uzavření této smlouvy však zůstavitelka trpěla duševní poruchou, která ji činila neschopnou právně jednat. Druhý žalovaný a třetí žalovaná jsou k dědění po zůstavitelce povolání závětí ze dne [datum].

15. Soud předně řešil otázku, zda je žalobkyně aktivně věcně legitimována ve sporu o určení vlastnického práva zůstavitelky.

16. Podle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.

17. Zastaví-li soud řízení o dědictví podle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. proto, že zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty, který se vydává tomu, kdo se postaral o pohřeb, nezkoumá (respektive nemusí zpravidla zkoumat) při svém rozhodování, komu svědčí dědické právo po zůstaviteli. Účastníkem řízení o pozůstalosti je proto pouze ten, kdo se postaral o zůstavitelův pohřeb. Vypravitel pohřbu nabývá zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty nikoli z titulu dědění, ale na základě rozhodnutí soudu jako státního orgánu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004 jehož právní závěry jsou uplatnitelné i za aktuální právní úpravy podle z. ř. s.). Usnesení soudu o zastavení řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. je procesním rozhodnutím, které nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Ukáže-li se po právní moci usnesení o zastavení dědického řízení, že zůstavitel zanechal majetek nikoliv nepatrný nebo že zanechal další, dosud neznámý majetek, je třeba zůstavitelův majetek projednat v řízení o dědictví (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3264/2009).

18. Podle ustanovení § 192 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno (§ 153 a § 154 z. ř. s.), majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud projedná dědictví. Dědictví však nebude projednáno, objeví-li se pouze pasivum pozůstalosti.

19. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

20. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Judikatura dovodila, že ve věci určení, zda zůstavitel byl v době smrti vlastníkem věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, je věcně legitimován ten, kdo se stal zůstavitelovým dědicem, popřípadě, kdo je jeho právním nástupcem, neboť pouze v tomto případě se řízení o určovací žalobě může týkat jeho práv.

21. Soud dospěl v dané věci k závěru, že žalobkyně je věcně aktivně legitimována k podání žaloby, neboť k dědění byla povolána závětí a její naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyplývá ze skutečnosti, že teprve vyhověním žalobě o určení vlastnického práva zůstavitelky dojde k situaci, kdy vyjde najevo majetek, který je nutno dodatečně projednat v pozůstalostním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2288/2019).

22. Věcná pasivní legitimace žalovaných vyplývá z jejich postavení v řízení o pozůstalosti. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2537/2003, v době od smrti zůstavitele až do rozhodnutí o dědictví pravomocným usnesením soudu, tu nemůže být jistota, s jakým výsledkem řízení o dědictví skončí (zejména, kdo se stane zůstavitelovým dědicem a jak bude vypořádáno dědictví mezi více zůstavitelovými dědici). Zanechal-li zůstavitel více dědiců, projevuje se stav, jaký tu vzniká v době od smrti zůstavitele až do pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví, také v jejich vzájemných vztazích k majetku patřícímu do dědictví. Musí být vzato v úvahu, že rozhodnutí soudu o dědictví má sice účinky ke dni smrti zůstavitele, že však do právní moci rozhodnutí o dědictví není jisté, jak budou jejich práva a povinnosti k dědictví upravena. Uvedený "zvláštní" vztah dědiců k zůstavitelově majetku má mimo jiné za následek, že až do právní moci usnesení soudu o dědictví jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví (všech věcí a majetkových práv zůstavitele) a že z právních úkonů, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech. Ve sporech týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, se uvedený vztah dědiců k zůstavitelově majetku projevuje tím, že mají postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), neboť jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve sporu musí vztahovat na všechny dědice (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99).

23. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

24. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že zůstavitelka v době uzavření darovací smlouvy trpěla středně těžkou demencí, která ji činila neschopnou právně jednat, soud dospěl k závěru, že uzavřená darovací smlouva je absolutně neplatná (§ 588 o. z.) pro rozpor s veřejným pořádkem (shodně viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran,V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha C. H. Beck, 2017, str. 618). Zůstavitelka tak byla ke dni úmrtí vlastníkem sporných nemovitostí.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč a nákladů na právní zastoupení žalobkyně advokátem podle vyhl. č. 177/96 Sb. ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní pomoci x 8 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání [datum], návrh na přistoupení účastníků, vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a [datum]) + 8x 300 Kč režijní paušál + jízdné a náhrada za ztrátu času na cestě k soudu osobním automobilem Ford Mondeo, cesta [obec] – [obec] a zpět, 254 km, dne [datum] ve výši 1 583 Kč + 700 Kč (7 půlhodin x 100 Kč), dne [datum] ve výši 1 815 Kč + 700 Kč, dne [datum] ve výši 2 011 Kč + 700 Kč Celkem činí náklady řízení 44 709 Kč.

26. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Celkové náklady státu jsou tvořeny znalečným ve výši 15 802,76 Kč (po odečtení zálohy zaplacené žalobkyní ve výši 3 000 Kč).