8 C 79/2023 - 202

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozená dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, takto:

Výrok

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu ideální 6/7 těchto pozemků, zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] u[Anonymizováno][Anonymizováno] u [právnická osoba] pro [adresa]: - [Anonymizováno] - [Anonymizováno] - [Anonymizováno], přičemž jako vlastníci zbývajícího spoluvlastnického podílu id. 1/7 jsou zapsáni žalobkyně a [jméno FO], narozený [datum].

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [Jméno advokáta B], advokáta v Brně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud určil, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu ideálních 6/7 pozemků parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno]. Tvrdí, že je právním nástupcem zemřelého [adresa], který dne [datum] uzavřel smlouvu o užívání zahrádky se Základní organizací Českého zahrádkářského svazu [adresa]. Doba užívání byla sjednána na 30 let do roku 2012. V roce 1986 bylo vydáno stavební povolení na stavbu zahrádkářské chaty na pozemku parc. č. [Anonymizováno], chata byla dokončena v roce 1988 a v tomtéž roce byla zkolaudována. Po úmrtí [adresa] zdědila vlastnické právo k chatce [jméno FO], která darovací smlouvou z [datum] tutéž chatku darovala žalobkyni. Žalobkyně od té doby dosud tuto chatku užívá, chatka se nachází na parc. č. [Anonymizováno], a žalobkyně spolu s chatkou užívá i zahrádku parc. č. [Anonymizováno] a stejně tak i parc. č. [Anonymizováno], což je přístupová cesta k zahrádce, vše v k. ú. [adresa] [Anonymizováno]. Tyto pozemky s chatou souvisí a tvoří s ní 1 funkční celek. Po roce 2012 mělo dojít k prodloužení užívacího práva anebo k převodu vlastnictví. Žalobkyně proto v tomtéž roce začala pátrat, jak se domoci svých práv, a zjistila, že pozemky měly přejít do vlastnictví žalované. Žalobkyně proto žalovanou kontaktovala v roce 2012 a setkala se s ním, žalovaná sdělila, že je ochotna pozemky na žalobkyni převést, ale je třeba vyčkat konce dědického řízení po její matce. Žalovaná se ozvala žalobkyni až v roce 2017, kdy nabídla žalobkyni odkup těchto pozemků a navrhla termín schůzky [datum], na níž se však žalovaná nedostavila. Žalobkyně se znovu pokoušela žalovanou kontaktovat, avšak bez úspěšně. Žalobkyně žalovanou náhodně potkala nedaleko předmětné zahrádky, a dotazovala se jí znovu na stav, a žalovaná sdělila, že se ozve a že se určitě dohodnou. Následně však žalovaná kontaktovala žalobkyni až v roce 2022 a vyzvala ji k odstranění chatky. Žalobkyně na to reagovala návrhem na odkup pozemků, k čemuž nedošlo. Žalobkyně si od [jméno FO] zakoupila podíl ideální 1/7 předmětných pozemků, a žalovaná vlastní zbývající podíl 6/7. Žalobkyně drží vlastnické právo k pozemkům nepřetržitě od [datum] dosud, a do doby rozhodné pro vydržení se započte i doba, během níž pozemky držel a užíval právní předchůdce žalobkyně [adresa] a [jméno FO], a to nejpozději od [datum], kdy bylo vydáno kolaudační rozhodnutí k chatce. Dvacetiletá doba rozhodná pro mimořádné vydržení uplynula nejpozději [datum]. Pokud by lhůta se počítala až od nabytí vlastnického práva žalobkyně k chatě, uplynula tato lhůta nejpozději [datum]. Žalobkyně předmětné pozemky drží dosud a na základě mimořádného vydržení se stala jejich vlastníkem. Žalobkyně již v době uzavření výše uvedené darovací smlouvy věděla o tom, že chata stojí na pozemku, který nebyl ve vlastnictví dárkyně, její matky, toto však není pro posouzení mimořádného vydržení právně významné. Žalobkyně s ohledem na dobu téměř 30 let nepřerušovaného užívání předmětných pozemků nemá a nikdy neměla žádný nepoctivý úmysl, pozemky užívá jakožto zahrádku a chatku pro rodinnou rekreaci. Na požadovaném určení vlastnictví je naléhavý právní zájem, neboť zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, když jako vlastník podílu ideální 6/7 je zapsána žalovaná a nikoli žalobkyně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na to, že žalobkyně nikdy nevykonávala držbu vlastnického práva, k níž se vyžaduje, aby bylo možné usuzovat, že držitel má vůli s věcí nakládat, jako by byl jejím vlastníkem. U žalobkyně se však jednalo vždy o držbu závazkového práva, nikoli práva věcného, natož vlastnického. Žalobkyně od počátku věděla o existenci smlouvy o užívání zahrádky a čistě teoreticky mohla začít držet vlastnické právo k předmětným pozemkům až po zániku držby domnělého obligačního práva užívání zahrádky v roce 2012. Vydržecí doba pro mimořádné vydržení tedy ještě nemohla uplynout, když podle § 3066 občanského zákoníku nemohla vydržecí doba uplynout před [datum]. Pokud by se žalobkyně svévolně rozhodla proměnit držbu závazkového práva v držbu práva vlastnického, činila by tak v nepoctivém úmyslu. Žalobkyně užívala pozemky, které byly jejím právním předchůdcům svěřeny na základě domnělého obligačního titulu, a nebylo možné toto užívání přeměnit v držbu práva vlastnického. Žalobkyně jednala v nepoctivém úmyslu, tedy v rozporu s požadavkem poctivosti, i tak, že vůči žalované vystupovala jako zájemce o koupi pozemků, a tím vlastně deklarovala, že jí je známo, že užívá pozemky na základě jiného než vlastnického práva. Žalobkyně nikdy předmětné pozemky nedržela s vůlí nakládat s nimi jako jejich vlastník, a tudíž je nemohla ani mimořádně vydržet. Pokud se žalobkyně držby vlastnického práva ujala, pak jednala v nepoctivém úmyslu, neboť se pokouší proměnit držbu závazkového práva v držbu práva vlastnického a zároveň se v držbu vlastnického práva vetřela svémocně. Za svémocné jednání lze označit takové jednání, kdy subjekt prosazuje něco, na co ve skutečnosti nemá právo, a to zásadně vědomě. Žalovaná popřela tvrzení žalobkyně o tom, že až do roku 2017 žalovaná nejevila o předmětné pozemky zájem. Pozemky rodiny žalované byly v roce 1957 poskytnuty do užívání zemědělskému družstvu [adresa] a následně Českému zahrádkářskému svazu, který dal jednotlivým zahrádkářům tyto pozemky do užívání na základě smluv o užívání zahrádky. Již v roce 1990 zaslala matka žalované [jméno FO] dopis na Český zahrádkářský svaz, v němž žádá o vyřešení záležitostí ohledně jejích pozemků v k. ú. [adresa][Anonymizováno]u [Anonymizováno], a uvádí, že zahrádkářský svaz pozemky užívá neoprávněně a bez jejího souhlasu. Dopisem z [datum] předseda zahrádkářského svazu informoval paní [jméno FO] o tom, že její pozemky vydat nelze podle zákona o půdě, a že pro úpravu majetkoprávních vztahů podal žádost o vydání rozsudku k prokuratuře v Brně. [jméno FO] se vyjádřila k tomuto podání zahrádkářského svazu a namítla, že smlouvy o užívání pozemků mezi zahrádkářským svazem a zahrádkáři byly uzavírány bez souhlasu vlastníků pozemků. [adresa] jednotlivých pozemků a zahrádek byly nejasné až do roku 2012 a zápisy v katastru nemovitostí nebyly dlouhodobě aktuální.

3. Označení nemovitých věcí ověřil soud v operátech katastru nemovitostí a jejich vzájemnou polohu zjistil z katastrální mapy. Podle výpisu z katastru nemovitostí jsou na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] katastrální území [adresa] [Anonymizováno] vedeny pozemky [Anonymizováno] se nachází stavba chaty č. ev. [Anonymizováno], která však není součástí téhož pozemku. Tyto nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví, přičemž ideální 1/7 vlastní žalobkyně spolu se svým manželem [jméno FO] ve společném jmění manželů, a jako vlastnice zbývajících id. 6/7 je zapsána žalovaná. Na listu vlastnictví č. [hodnota] pro tutéž obec a katastrální území je zapsána stavba č. ev. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], přičemž žalobkyně je zapsána jako výlučná vlastnice této stavby. Podle katastrální mapy tvoří tyto pozemky celek. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] – [Anonymizováno] je obdélníkem, k němu z kratší strany přiléhá po celé délce parc. č. [Anonymizováno]. Uvnitř pozemku [Anonymizováno] je vyčleněn pozemek [Anonymizováno], na němž stojí chata č. ev. [Anonymizováno]. Ze srovnávacích sestavení parcel, soutisku map katastru nemovitostí a pozemkového katastru a výkazu změn [Anonymizováno]-[č. účtu]-[Anonymizováno] bylo zjištěno, že předmětné pozemky vznikly z původního pozemku parc. č. [hodnota] pozemkového katastru, přičemž pozemek parc. č. [Anonymizováno] na základě obnovy operátu bez listinných podkladů. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] – zastavěná plocha, byl oddělen z parc. č. [Anonymizováno] na základě geometrického plánu vyhotoveného [datum] pod č. [hodnota]-[Anonymizováno], přičemž důvod tohoto geometrického plánu spočíval ve vyznačení chaty pro zápis do evidence nemovitostí.

4. Nabývacím titulem pro žalobkyni k chatě č. ev. [Anonymizováno] byla darovací smlouva z [datum]. Z ní soud zjistil, že byla uzavřena mezi [jméno FO] jako dárkyní a žalobkyní jako obdarovanou. V článku I je výslovně uvedeno, že stavba ev. č. [hodnota] je zahrádkářskou chatou, postavenou na parc. č. [Anonymizováno], přičemž tento pozemek není ve vlastnictví dárkyně, a tudíž ani není předmětem této darovací smlouvy. Nabývacím titulem pro žalobkyni a jejího manžela k id. 1/7 předmětných 3 pozemků je kupní smlouva ze dne [datum]. Z ní soud zjistil, že byla uzavřena formou notářského zápisu [Anonymizováno] mezi [jméno FO] jako prodávající na straně jedné a žalobkyní a jejím manželem [jméno FO] jako kupujícími na straně druhé. Předmětem převodu byl pouze spoluvlastnický podíl ideální 1/7 k množství pozemků v k. ú. [adresa] [Anonymizováno], mezi nimiž jsou i 3 pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení. Prodávající [jméno FO] nabyla tento spoluvlastnický podíl na základě usnesení zdejšího soudu z [datum] sp. zn. [spisová značka] jako dědictví po [jméno FO]. Nabývacími tituly pro žalovanou k jejímu podílu id. 6/7 je usnesení zdejšího soudu z [datum] č. j. [spisová značka] a usnesení zdejšího soudu z [datum] č. j. [spisová značka]. Žalovaná získala svůj spoluvlastnický podíl z dědictví po své matce [jméno FO], a to ideální 3/7 podle každého z citovaných usnesení.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhá několik soudních řízení. U Městského soudu v Brně je vedeno řízení sp. zn. [spisová značka] na základě žaloby [Jméno žalovaného] ze dne [datum] o vydání bezdůvodného obohacení proti [Jméno žalobkyně], přičemž bezdůvodné obohacení spočívá v užívání pozemků parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] bez poskytnutí jakékoli protihodnoty. Řízení není zatím skončeno. U zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k předmětným pozemkům a dalším pozemkům v tomtéž v katastrálním území. Pod sp. zn. [spisová značka] probíhá řízení o odstranění chaty č. ev. [Anonymizováno] z pozemku žalované. Obě tato řízení u zdejšího soudu jsou přerušena do pravomocného skončení tohoto řízení [spisová značka].

6. Ohledně užívání předmětných pozemků a chaty právními předchůdci žalobkyně zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o užívání zahrádky mezi základní organizací Českého zahrádkářského svazu [adresa] jako stranou předávající a [adresa] jako uživatelem a členem této základní organizace č. [hodnota]. Podle článku 1 se jednalo o přenechání pozemku k dočasnému užívání. Pozemek byl specifikován tak, že je to pozemkový dílec v zahrádkové osadě [adresa], která byla zřízena podle územního rozhodnutí MNV [adresa] z [datum] na pozemcích parc. č. [hodnota] až [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a který je oprávněna základní organizace užívat k zahrádkářským účelům podle smlouvy z [datum] uzavřené s JZD [adresa] a podle smlouvy z [datum] uzavřené s JZD [adresa]. Předávající základní organizace podle článku 3 přenechává touto smlouvou svému členu [adresa] zahrádkový dílec označený v polohopisném plánku jako p. č. [Anonymizováno] výměře [Anonymizováno] m k zahrádkovému užívání. Užívání bylo sjednáno jako bezplatné na 30 let, od roku 1982 do roku 2012, s nárokem na prodloužení smlouvy za předpokladu, že uživatel bude zahrádku řádně obdělávat a zachovávat ustanovení osadního řádu a plnit povinnosti člena zahrádkářského svazu. Právně byla smlouva kvalifikována podle § 397 a následujících občanského zákoníku. V článku 5 byly dohodnuty způsoby skončení užívání zahrady tak, že kromě případů skončení užívání uplynutím sjednané užívací doby jsou další způsoby uvedeny v Osadním řádu.

7. Stavební povolení na zahrádkářskou chatu vydal Stavební úřad [adresa] dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno] pro [adresa] s tím, že stavba bude umístěna na pozemku p. č. [Anonymizováno]. Kolaudační rozhodnutí na tuto zahrádkářskou chatu vydal tentýž stavební úřad dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno] a číslem [Anonymizováno] pro [adresa]. Vlastnictví této chaty přešlo z [adresa] na jeho manželku [jméno FO], jak vyplývá z usnesení Městského soudu v Brně z [datum] sp. zn. [spisová značka], přičemž v rámci dědického řízení z majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů [jméno FO] a [jméno FO] do dědictví připadl podíl ideální 1/2 chaty ev. č. [hodnota] a do výlučného vlastnictví [jméno FO] náležela druhá ideální 1/2 téže chaty.

8. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že v roce 1940 bez bližší specifikace data zemřela [jméno FO], narozená [datum]. Podle předávací listiny Okresního soudu v Pohořelicích č. V [Anonymizováno] 21 předal soud dědictví po [jméno FO] jejím třem synům, z toho synu [jméno FO] v rozsahu podílu 1/7. Dědictví bylo označeno jako parcela č. [hodnota] v pozemkové knize [Anonymizováno], česky [adresa]. Soud na tomto místě dodává, že tento podíl id. 1/7 pozemků zdědila [jméno FO], později [jméno FO], podle výše citovaného usnesení zdejšího soudu [spisová značka].

9. O snaze právní předchůdkyně žalované, [jméno FO], domoci se svých pozemků v k. ú. [adresa], svědčí následující listiny, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Dopisem z [datum] se [jméno FO] obrátila na [právnická osoba] [adresa] a žádala o vyřízení záležitosti týkající se pozemků v katastru [adresa] parc. č. [hodnota] až [Anonymizováno]. Poukázala na to, že smlouvu o užívání uzavřel zahrádkářský svaz s JZD [adresa] a JZD [adresa] bez souhlasu majitele. [jméno FO] nikdy nebyla členem a žádala o proplacení pozemků v rozsahu [Anonymizováno] arů. [jméno FO] se obrátila i na pozemkový úřad [adresa]-venkov, což bylo zjištěno ze dvou dopisů pozemkového úřadu z [datum] a z [datum], jimiž pozemkový úřad sdělil, že nelze zatím vyhovět žádosti o zaměření hranic lesních pozemků s ohledem na nedostatek finančních prostředků. Z vyjádření ke stížnosti ZO ČZS [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že byla adresována Okresní prokuratuře Brno-venkov, kam byla také doručena blíže nezjištěného dne podle prezentačního razítka. Žalovaná předložila pouze první stranu této listiny, není tedy zřejmé, kdo konkrétně tuto listinu sepsal a jaký byl celý její obsah. Z první strany je patrno, že pisatel listiny obdržel kopii stížnosti ZO ČZS [adresa], pisatel požaduje, aby se prokuratura zajímala i o stanovisko majitelů pozemků, přičemž smlouva o užívání pozemků byla vyhotovena bez souhlasu majitelů, rovněž i budování staveb trvalého charakteru, a již v roce 1986 bylo toto kritizováno jako rozkrádání zemědělského půdního fondu. Po opakovaných požadavcích a jednání se zahrádkáři nebyla splněna úmluva o majetkoprávním vyrovnání, i když majitelé velkoryse nabízeli půdu za cenu před zvýšením. Zahrádkáři se obohacují i na úkor státu, neboť bezplatně užívají půdu při nedodržování základních předpisů při dočasném užívání a budují stavby trvalého charakteru. Majitelé dostali pozemky zpět do užívání a s připravenými podklady na základě úmluvy se zahrádkáři očekávají řízení o prodeji pozemků. Další text již chybí.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhala korespondence a vzájemné jednání, což soud zjistil z následně uvedených 5 dopisů a z výpovědi žalobkyně. Dopisem z [datum] se žalovaná prostřednictvím své zmocněnkyně [tituly před jménem] [jméno FO] obrátila na žalovanou jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] a přilehlých v k. ú. [adresa] s nabídkou setkání za účelem projednání stávajícího již neudržitelného stavu. Žalovaná jako řešení uvedla možnost odkupu pozemků ze strany žalobkyně, anebo nájmu pozemků. Navrhla termín osobní schůzky [datum]. Jak vyplývá z výpovědi žalobkyně, žalovaná se na tento termín nedostavila. Dopisem z [datum] se žalobkyně obrátila na žalovanou s prosbou o dokončení započatého jednání. Zmínila poslední schůzku s žalovanou v roce 2012, na níž měla žalovaná slíbit prodej pozemku žalobkyni. Dalším dopisem z [datum] žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce znovu projevila zájem o odkup pozemků a navrhla konkrétní cenu. Následující korespondence je až z roku 2022. Dopisem z [datum] tehdejší právní zástupce žalobkyně a jejího manžela odpověděl na výzvu žalované k odstranění stavby ev. č. [hodnota] a navrhl řešení spočívající buď v zřízení věcného břemene pro stavbu na cizím pozemku, anebo využití předkupního práva k pozemku pod stavbou, anebo odkup stavby do vlastnictví žalované. Dalším dopisem z [datum] žalobkyně s manželem reagovali na požadavek žalované z e-mailu z [datum] tak, že jejich nabídka na odkup podílu žalované na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] nadále trvá.

11. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že její rodiče v roce 1982 převzali vyznačenou parcelu od zahrádkářského svazu, postavili na ní chatku, která byla zkolaudována. Po roce 1990 zahrádkářský svaz nabízel pozemky zahrádek k odprodeji a rozhodl, že toto bude vyřizovat pouze pro ty zahrádkáře, kteří zahrádky si přejí koupit. Otec žalobkyně zemřel, její matka byla již unavená, a darovala proto chatu žalobkyni, která převzala tuto chatu včetně zahrádky v roce 1996, a začala se zajímat o to, komu zahrádka patří. Postupně žalobkyně zjistila, že pozemek, na němž se nachází chatka, náleží paní [jméno FO], žalobkyně se však s ní již nestihla spojit a po smrti paní [Anonymizováno] pozemky získala žalovaná. Tato sdělila žalobkyni, že po vyřízení dědictví nebude problém pozemky odprodat. V roce 2010 žalovaná sdělila, že žalobkyně na zahrádce může postavit plot a že se ozve, až bude dědictví vyřízeno. V roce 2017 žalobkyně obdržela dopis o tom, že neoprávněně užívá pozemek a že si ho má odkoupit, ihned reagovala, na dohodnutý termín setkání však žalovaná nepřišla. Žalobkyně se snažila věc dokončit prostřednictvím svého právního zástupce, a podařilo se jí od vlastnice podílu 1/7 [jméno FO], později [jméno FO], tento podíl odkoupit. V prosinci 2021 žalobkyně obdržela dopis s výzvou ke zbourání chatky. Pokud by toto bylo žalobkyni sděleno již v roce 2010, tak by ze zahrádky odešla. Žalobkyně se celou dobu snažila si pozemek odkoupit a nechce být považována za nějakého zloděje nebo viníka.

12. Žalobkyně předložila 3 lékařské zprávy o svém zdravotním stavu s tím, že užívání předmětných pozemků jí pomáhá při léčbě jejích zdravotních potíží. Ze závěrečné zprávy [podezřelý výraz] [adresa] vyplývá, že žalobkyně zde byla hospitalizována od [Anonymizováno] [datum] z důvodu vážných zdravotních potíží [Anonymizováno]. Podle zprávy [podezřelý výraz] [adresa] byla žalobkyně dne [datum] přivezena pro dušnost a slabost při horečce. Podle závěrečné zprávy [podezřelý výraz] [adresa] byla žalovaná zde hospitalizována od [Anonymizováno]. do [datum] se stejnými diagnózami.

13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Po předchozím užívání od roku 1982 uzavřel otec žalobkyně dne [datum] se zahrádkářským svazem smlouvu o užívání zahrádky označené jako p. č. [Anonymizováno] o výměře 400 m na dobu 30 let do roku 2012, bezúplatně, s možností prodloužení smlouvy. Rodiče žalobkyně začali zahrádku užívat, postavili na ní chatu, která má nyní č. ev. [Anonymizováno]. Na základě geometrického plánu byl z pozemku parc. č. [Anonymizováno] oddělen pozemek [Anonymizováno] jakožto zastavěná plocha pod chatkou. Po smrti otce žalobkyně získala chatu do výlučného vlastnictví matka žalobkyně, která následně chatu darovala žalobkyni darovací smlouvou z [datum]. Právní předchůdci žalované vlastnili v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] množství pozemků, mimo jiné také p. č. [hodnota], z něhož vznikly pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení. Žalovaná získala spoluvlastnický podíl id. 6/7 k předmětným pozemkům na základě shora uvedených dědických rozhodnutí po své matce a zbývající podíl id. 1/7 získala na základě dědictví [jméno FO], nyní [jméno FO]. Žalobkyně, a předtím od roku 1982 její rodiče, po celou dobu si byli vědomi toho, že pozemky, na nichž mají zahrádku a postavenu chatku, nejsou v jejich vlastnictví, a že vlastníkem je zcela odlišná osoba. Do roku 1989 nebyla otázka vlastnictví k pozemkům tak podstatná, avšak po změně režimu se situace změnila. Jakmile v roce 1996 žalobkyně získala od své matky darem chatku, začala se zajímat o to, komu pozemky náleží. Postupně kontaktovala žalovanou, která přislíbila pozemky odprodat, povolila žalobkyni užívání zahrádky a postavení plotu s tím, že žalovaná čeká na vyřízení dědictví po matce. Právní předchůdci žalované se pokoušeli řešit se zahrádkářským svazem další osud pozemků, nabízeli i odprodej. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhala jednání, jak je shora popsáno, mezi jednotlivými kontakty byly značné prodlevy. Žalobkyně po celou dobu projevovala zájem o odkoupení předmětných pozemků od žalované, žalovaná na toto nereflektovala, vyzvala v roce 2021 žalobkyni k odstranění chatky. Žalobkyni se podařilo odkoupit od [jméno FO], nyní [jméno FO], podíl ideální 1/7 předmětných pozemků. Mezi žalobkyní a žalovanou však k žádné dohodě nedošlo, žalobkyně nadále užívá svoji chatku a všechny 3 předmětné pozemky. V katastru nemovitostí je žalobkyně zapsána jako výlučná vlastnice chatky č. ev. [Anonymizováno] a spoluvlastnice v režimu společného jmění manželů se svým manželem podílu id. 1/7 předmětných 3 pozemků. Jako vlastnice zbývajícího podílu id. 6/7 je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná. Zdravotní stav žalobkyně [podezřelý výraz]. Mezi žalobkyní a žalovanou u zdejšího soudu probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, mezi nimiž jsou i 3 předmětné pozemky, a dále řízení o odstranění chatky. U Městského soudu v Brně probíhá řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemků žalované žalobkyní bez právního důvodu.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Vzhledem k tomu, že jde o určovací žalobu, zabýval se soud nejprve tím, zda na požadovaném určení vlastnického práva k nemovitým věcem je naléhavý právní zájem, jak vyžaduje ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád. Žalobkyně se domáhá určení vlastnictví ohledně podílu ideální 6/7 za situace, že v katastru nemovitostí je vedena jako vlastník téhož podílu žalovaná. Požadované soudní rozhodnutí určující právo vlastnické žalobkyně by bylo zaznamenáno do katastru nemovitostí, přičemž žalobkyně hodlá dosáhnout toho, aby jako vlastnice zmíněného podílu byla zapsána ona namísto žalované. Jde o postup, na jehož základě žalobkyně může dosáhnout příslušné změny v operátech katastru nemovitostí, pokud jde o vlastnictví podílu 7/6 k předmětným pozemkům, a soud tedy naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví shledal.

15. Žalobkyně tvrdí mimořádné vydržení vlastnictví k nemovitým věcem. Při posuzování oprávněnosti žaloby soud použil občanský zákoník č. 89/2012 Sb., a to úpravu řádného a mimořádného vydržení a držby. Řádné vydržení vychází z ust. § 1089 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, výdrží je a nabude věc do vlastnictví. K vydržení řádnému vyžaduje ust. § 1090 odst. 1 občanského zákoníku pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, anebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Občanský zákoník rozlišuje držbu řádnou, poctivou a pravou. Řádnou držbu definuje § 991 tak, že držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, anebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je držitelem řádným. Poctivým držitelem je ve smyslu § 992 odst. 1 občanského zákoníku ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. V souladu s ust. § 993 občanského zákoníku o pravou držbu jde tehdy, neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou.

16. K řádnému vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let, jak je uvedeno v § 1091 odst. 2 občanského zákoníku. Na tuto úpravu navazuje ust. § 1095, které stanovuje podmínky vydržení mimořádného tak, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Toto ustanovení je třeba dát do souvislosti s přechodným ust. § 3066, podle něhož do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a tato doba neskončí dříve, než uplynutím 5 let od dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc nemovitou.

17. Z výše uvedených ustanovení tedy vyplývá, že pro splnění mimořádného vydržení vlastnictví k předmětným pozemkům na straně žalobkyně je třeba, aby žalobkyně měla nepřerušenou držbu trvající 20 let s tím, že tato doba neskončí dříve než uplynutím dne [datum], tedy 5 let po účinnosti občanského zákoníku, který účinnosti nabyl [datum], a zároveň se neprokáže nepoctivý úmysl žalobkyně.

18. Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že podmínkou mimořádného vydržení není držba poctivá, nýbrž nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Posouzením podmínek toho, co lze považovat za úmysl nepoctivý, se zabýval Nejvyšší soud ČR, například ve svých rozhodnutích z 27. 9. 2022 sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, ze dne 31. 5. 2022 sp. zn. 22 Cdo 1686/2021, ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, ze dne 19. 10. 2022 sp. zn. 22 Cdo 788/2022, ze dne 18. 5. 2022 sp. zn. 22 Cdo 2961/2021. V prvním z těchto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že každá oprávněná držba je v zásadě držbou nikoli v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 občanského zákoníku, přičemž skutečnost, že držba není oprávněnou či je nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 občanského zákoníku, ještě neznamená, že nutně musí jít o držbu v nepoctivém úmyslu. Úmysl je vnitřním stavem a nemůže být tak předmětem dokazování. Naopak předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení, tedy i úmysl, projevuje navenek. U nepoctivého úmyslu tedy je třeba prokázat existenci skutečností, zakládající nepoctivost držitele, o kterých věděl, anebo vědět musel. Může jít o úmysl přímý, kdy držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce, anebo o úmysl nepřímý, kdy s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je držitel srozuměn. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1241/2022 bylo napadeno ústavní stížností, která však byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu z 14. 2. 2023 ssp. zn. IV. ÚS 3472/22. Ústavní soud v odst. 21 uvádí, že smyslem a účelem institutu mimořádného vydržení, jak plyne z důvodové zprávy, je poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je pochybný nebo sporný, kdy domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. To se má týkat i situace, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené, větší výměře, než je výměra skutečná, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul. Mimořádné vydržení však nemůže sloužit k ochraně zjevné lsti nebo podvodu. Podmínkou mimořádného vydržení není odůvodněné přesvědčení držitele o tom, že mu vykonávané právo náleží, avšak držitel je nemůže vykonávat ve zlém úmyslu. V odst. 23 Ústavní soud připomněl, že v posuzovaném případě stěžovatel od samého počátku věděl a nemohl nevědět, že pozemek neužívá po právu, a tedy že tak činí na úkor jeho vlastníka.

19. V daném případě rodiče žalobkyně od počátku užívání předmětných pozemků, tedy od roku 1982, si byli vědomi toho, že jimi užívaná zahrádka se nachází na pozemcích jiného vlastníka. Žalobkyně si této skutečnosti rovněž byla vědoma od počátku, tedy od roku 1996, kdy dostala od své matky darem chatku č. ev. [Anonymizováno] postavené na parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. V darovací smlouvě bylo výslovně uvedeno, že dárkyně, tedy matka žalobkyně, pozemek nevlastní. Soud v této souvislosti uvádí, že výše uvedená smlouva o užívání zahrádky z [datum] byla uzavřena podle § 397 tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle citovaného ustanovení nemovitost nebo její část bylo možné dohodou přenechat jinému k dočasnému užívání, přičemž ten, jemuž byla nemovitost k dočasnému užívání přenechána, smí ji užívat jen dohodnutým způsobem, a není-li nic dohodnuto, obvyklým způsobem odpovídajícím účelu, kterému nemovitost slouží. Užívání skončí uplynutím doby, na kterou bylo dohodnuto, jak je uvedeno v následujícím § 398. Dočasnost užívání byla jednoznačným způsobem v této smlouvě definována tak, že se sjednává na dobu 30 let od roku 1982 do roku 2012. V této souvislosti je třeba ještě připomenout zákon č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví a zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku. První zmíněný zákon v § 38 umožňoval přenechání sdružených pozemků do užívání jiné socialistické organizace a druhý zmíněný zákon upravoval v § 10 převod práva užívání na jinou zemědělskou organizaci se souhlasem vlastníka. Nejspíše tedy na základě této právní úpravy byl zahrádkářský svaz oprávněn uzavřít podle citovaného § 397 občanského zákoníku s otcem žalobkyně smlouvu o užívání zahrádky. Soud na okraj uvádí, že k předmětným pozemkům nemohlo vzniknout ani právo osobního užívání pozemků podle § 198 a následujících občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., které nebylo časově omezeno a přecházelo na dědice, a které by ve smyslu § 872 téhož občanského zákoníku se změnilo na právo vlastnické ke dni 1. 1. 1992.

20. Po roce 1989 se situace změnila. Podle § 22 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku je-li na pozemku na základě územního rozhodnutí zřízena zahrádková osada, končí výpovědní lhůta dnem, kdy mělo skončit právo dočasného užívání pozemku. Toto ustanovení navazuje na předchozí odst. 1 a 2, podle nichž dnem účinnosti zákona o půdě zanikají vyjmenovaná práva k majetku, a pokud nedošlo mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem zemědělského pozemku k jiné dohodě, vznikne dnem účinnosti téhož zákona mezi nimi nájemní vztah, který lze vypovědět na základě stanovených podmínek. Z této právní úpravy vyplývá, že výpovědní lhůta v daném případě skončila dnem, kdy mělo skončit právo dočasného užívání předmětných pozemků, tedy v roce 2012. Až do roku 2012 tudíž užívání předmětných pozemků jakožto zahrádky žalobkyní vyplývalo ze smlouvy o užívání zahrádky z roku 1986. Žalobkyně o této smlouvě věděla, jak sama potvrdila. V řízení nebylo zjištěno, že by tato smlouva byla prodloužena. Po roce 2012 tedy neexistoval žádný právní důvod k užívání těchto pozemků žalobkyní a žalobkyni bylo oznámeno, že užívá pozemky jiného vlastníka. Není podstatné, v které době zjistila konkrétního vlastníka těchto pozemků, právně významné je to, že od počátku věděla, že pozemky nepatří jí, ale někomu jinému.

21. V řízení bylo na žalované, aby nepoctivý úmysl na straně žalobkyně prokázala, což žalovaná splnila. Lze uvést, že pro mimořádné vydržení je nezbytnou podmínkou nový druh držby, a to držba nikoli v nepoctivém úmyslu. Při posouzení tohoto pojmu je třeba zohlednit ust. § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Jak uvedl Nejvyšší soud ve výše citovaném rozhodnutím sp. zn. 22 Cdo 1686/2021, jedná v nepoctivém úmyslu především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Naproti tomu držba nikoli v nepoctivém úmyslu předpokládá držbu v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma.

22. V daném případě žalobkyně od počátku si je vědoma toho, že užívá pozemky ve vlastnictví jiné osoby, a tedy musí vědět, že tím působí újmu skutečnému vlastníkovi těchto pozemků, tedy žalované. Žalovaná totiž nemůže v plném rozsahu vykonávat své vlastnické právo k těmto pozemkům, nemůže je držet, užívat, a brát z nich plody a užitky, a je omezena také v dispozici s nimi. V tom spočívá újma na straně žalované, a žalobkyně o tom nemůže nevědět. Žalobkyně tudíž nemůže být v přesvědčení, že tím, že předmětné pozemky užívá, nepůsobí nikomu újmu. Žalobkyně usilovala o zakoupení předmětných pozemků do vlastnictví, což se jí však podařilo pouze ohledně podílu ideální 1/7, nikoli ohledně podílu 6/7, který vlastní žalovaná. Už z tohoto počínání jednoznačně vyplývá, že žalobkyně je dlouhodobě srozuměna s tím, že užívá pozemky ve vlastnictví žalované. Žalobkyně se snažila změnit užívání pozemků ve vlastnické právo koupí pozemků, na takovou situaci však nelze aplikovat výše citovanou úpravu mimořádného vydržení, neboť pro to nejsou splněny zákonné podmínky. Soud znovu zmiňuje výše citované rozhodnutí Ústavního soudu, které vychází z důvodové zprávy k mimořádnému vydržení. Mimořádné vydržení má poskytovat ochranu faktickým stavům, jejichž základ je pochybný nebo sporný, kdy domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. To však nelze vztáhnout na projednávanou věc, neboť se nejedná o pochybný nebo sporný stav, nýbrž o stav zcela jednoznačně jasný, a rovněž tak na straně žalobkyně ani se nejedná o vlastnictví domnělé. Žalobkyně od počátku musela vědět, že pozemky neužívá po právu a že tak činí na úkor žalované jakožto jejich vlastníka.

23. Zdravotní potíže žalobkyně a příznivý vliv užívání předmětných pozemků na její zdraví nemá pro posouzení jejího nároku právní význam. Pokud žalobkyně vytýká žalované určitou laxnost při výkonu vlastnického práva k pozemkům, nemá ani taková okolnost v této věci právní význam. Podstatná je vědomost žalobkyně o tom, že vlastnictví k předmětným pozemkům nenáleželo nikdy žalobkyni anebo jejím rodičům, nýbrž osobám odlišným.

24. Na základě výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobkyně za důvodnou, a proto ji zamítl.

25. Žalovaná měla ve sporu úspěch, a v souladu s ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení [částka]. Tato částka se skládá z odměny za právní zastoupení za 7 úkonů právní pomoci po [částka] podle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 7 paušálů režijních výloh po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky [částka], která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z [datum] k žalobě, vyjádření z [datum] a zastupování u 4 jednání před soudem ve dnech [Anonymizováno]. [datum]. a [datum]. Přípravu závěrečného návrhu a jeho sepis soud zahrnul do odměny za zastupování u dnešního jednání před soudem.