8 C 81/2022 - 323

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 308 745 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný zaplatil žalobkyni [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem v Plzni, [adresa].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta se sídlem ve Stříbře, [adresa].

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí náhradu škody ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve svém návrhu žalobkyně uvedla, že dne [datum] v 18:18 hod. došlo na regionální dráze (trať č. [hodnota]) mezi železniční stanicí [adresa] a železniční stanicí [adresa] k mimořádné události v drážní dopravě ve smyslu § 49 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, kdy při jízdě vlaku Os [adresa] došlo ke srážce tohoto vlaku s hospodářským zvířetem (krávou), které se nacházelo v průjezdném průřezu pojížděné koleje. Příčinou této mimořádné události byla překážka na dopravní cestě dráhy, a to hospodářské zvíře, které se nedovoleně pohybovalo v průjezdném průřezu pojížděné koleje. Majitelem hospodářského zvířete byl žalovaný. Vlak byl ve vlastnictví žalobkyně. Tato mimořádná událost v drážní dopravě byla šetřena Policií ČR. V důsledku mimořádné události došlo k poškození drážního vozidla žalobkyně (poškozen byl zejména brzdový kohout a hadice průběžného potrubí, hadice a trysky písečníků, kryt nádrže ostřikovačů, kout a hadice vodního potrubí, vodní chladič a potrubí, chladič a potrubí převodovky, tažný hák, snímač tlaku turba). Provozování drážní dopravy mezi železniční stanicí [adresa] a železniční stanicí [adresa] bylo přerušeno od 18:18 hod. do 22:20 hod. a musela být proto v souladu s § 36 odst. 1 písm. h) zákona č. 266/1994 Sb. zavedena náhradní autobusová doprava pro vlaky dopravce (žalobkyně) Os [adresa] v úseku mezi železniční stanicí [adresa] a železniční stanicí [adresa] předměstí, Os [adresa] v úseku mezi železniční stanicí [adresa] předměstí a železniční stanicí [adresa] v úseku mezi železniční stanicí [adresa] a železniční stanicí [adresa] předměstí a Os [adresa] v úseku mezi železniční stanicí [adresa] předměstí a železniční stanicí [adresa]. Došlo přitom ke zpoždění čtyř vlaků osobní dopravy žalobkyně o 289 min. a musely být odřeknuty dva vlaky dopravce (žalobkyně), a to Os [adresa] v úseku mezi železniční stanicí [adresa] předměstí a železniční stanicí [adresa] v úseku mezi železniční stanicí [adresa] a železniční stanicí [adresa] předměstí. Žalobkyni tím vznikla škoda v celkové výši [částka], sestávající ze žalobkyní vynaložených nákladů ve výši [částka] na opravu poškozeného drážního vozidla (z čehož částka [částka] představuje hodnotu materiálu použitého na opravu po odečtení výzisku a částka [částka] představuje mzdové náklady zaměstnanců provádějících opravu), dále z nákladů ve výši [částka] jakožto mzdových vícenákladů strojvedoucího vlaku poškozeného srážkou (práce přesčas), dále z nákladů ve výši [částka] na přepravu poškozeného drážního vozidla z místa vzniku mimořádné události do opravny, dále z nákladů ve výši [částka] na výjezd pohotovostního zaměstnance, který na místě přezkoumával stav poškozeného drážního vozidla a z nákladů ve výši [částka] na šetření mimořádné události. Vlastníkem hospodářského zvířete, které mimořádnou událost způsobilo, byl žalovaný, jenž je proto dle § 2933 občanského zákoníku (dále jen o. z.) povinen nahradit žalobkyni škodu ve výši [částka], vzniklou v důsledku mimořádné události způsobené tímto hospodářským zvířetem. Žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě škody dopisem ze dne [datum], avšak žalovaný dopisem ze dne [datum] odmítl žalobkyni škodu uhradit a na další výzvu žalobkyně k náhradě škody ze dne [datum] již žalovaný nereagoval a do podání žaloby škodu nenahradil.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení uvedl, že je chovatelem hovězího dobytka, a to na pozemcích, které nejsou v jeho vlastnictví, ale jsou propachtovány jako funkční celek, přičemž se jedná o soubor pozemků v katastrálním území [adresa], které jsou pro chov obehnány elektrickým ohradníkem. Mezi železniční tratí a těmito pozemky pro chov se dále nachází pozemky parc. č. [Anonymizováno], které jsou ve vlastnictví státu, s tím, že s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] (dále jen státní pozemek) nakládá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] (dále jen drážní pozemek) nakládá Správa železnic a.s. V noci ze dne [datum] na den [datum] došlo v důsledku silné bouře k pádu stromu nacházejícího se na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 na elektrický ohradník, čímž byl ohradník přerušen. Žalovaný provádí kontrolu integrity ohradníku, resp. celkovou kontrolu stavu dobytka a pozemků pro chov, každý den. Dne [datum] nicméně odcestoval na služební cestu, a tak se v noci ze dne [datum] na den [datum] nacházel mimo své bydliště. Poslední kontrolu integrity ohradníku tak žalovaný provedl dne [datum] v ranních hodinách. Další kontrolu integrity ohradníku a celkového stavu stáda a pozemků pro chov pak žalovaný provedl dne [datum] v pozdních večerních hodinách po svém příjezdu. Žalovaný tak nemohl ráno dne [datum] provést kontrolu celistvosti ohradníku, avšak ani nepovažoval za nutné se pokusit zajistit osobu, která by tak mohla učinit za něj, neboť si nebyl vědom existence bouře ani pádu stromu na ohradník. Ostatně žádná jiná osoba by stejně nemohla provést kontrolu s takovou pečlivostí jako žalovaný, jelikož nebyla s místními poměry seznámena. V důsledku pádu stromu stojícího na státním pozemku vznikla možnost průchodu z pozemků pro chov na drážní pozemek, na němž rostly ovocné stromy. Dva kusy hovězího dobytka opustily prostor výběhu (pozemky pro chov) a vylákány ovocnými stromy vnikly na drážní pozemek, tedy do prostoru dráhy. Následně došlo ke kolizi jednoho kusu hovězího dobytka s vlakem. Dobytek byl srážkou usmrcen, žalobkyni vznikla škoda. Žalovaný poskytl veškerou součinnost všem zasahujícím orgánům i žalobkyni, když o incidentu byl telefonicky informován krátce před svým návratem ze služební cesty a věc oznámil pojišťovně, u níž je jako podnikatel pojištěn z titulu odpovědnosti za škodu. Pojišťovna na základě svého šetření plnit odmítla, protože se, totožně se žalovaným, domnívá, že žalovaný za škodu odpovídat nemůže. Žalovaný žalobkyni opakovaně upozornil na to, že ve smyslu § 2934 o. z. platí, že slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. [adresa] dobytek bezpochyby náleží mezi tato privilegovaná zvířata, je-li chován na mléko či maso, a to bez ohledu na to, zda pro podnikatelské účely či pro osobní potřebu, jelikož jde o domestikovaná zvířata, která inklinují k člověku, podléhají jeho vlivu, člověk je využívá pro své účely a skrze výchovu a zvyk na člověka podléhají jeho dozoru a převážnému vlivu. Dozorem se rozumí taková péče, která zabrání tomu, aby mohlo zvíře způsobit újmu. Potřebná pečlivost se určuje podle míry pečlivosti, která se vyžaduje od průměrně obezřetného a rozvážného vlastníka, pokud by se ocitl v obdobné situaci. V daném případě je dle žalovaného zřejmé, že přiměřenou a potřebnou pečlivostí bylo instalování elektrického ohradníku a jeho kontrola. Po žalovaném nebylo možné požadovat cokoliv dalšího, protože při rozloze pozemků pro chov nelze stádo monitorovat např. kamerovým systémem, péči nelze svěřit třetí osobě (ostatně by to žalovaného ani nevyviňovalo) a stádo nemůže být pod neustálým dohledem fyzické osoby, neboť by se chov dobytka stal ekonomicky neudržitelným. Po žalovaném bylo možné požadovat pouze to, aby nainstaloval elektrický ohradník a tento dle možností kontroloval. Po vlastníku dobytka nemůže být požadováno, aby se ad absurdum nikdy nevzdaloval od stáda na více než 100 metrů, aby byl v případě bouře schopen kontrolovat, zda nedošlo k pádu stromu. Takový požadavek nemůže být interpretován jako přiměřený. I kdyby žalovaný nad rámec potřebné pečlivosti instaloval např. kamerový systém, tento by nemohl monitorovat sousední pozemek, který je veřejně přístupným (tedy veřejným prostorem), tudíž by o pádu stromu na státním pozemku neměl tušení. Škoda by stejně vznikla. Dle žalovaného je tedy zřejmé, že v daném případě byl exkulpační důvod zcela naplněn a žalovaný není za škodu nijak odpovědným.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného, u něhož je žalovaný pojištěn pro případ vzniku odpovědnosti za škodu, ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení rovněž dovodil, že liberační důvod, formulovaný ustanovením § 2934 o. z., byl v tomto případě bezpochyby naplněn, když v této souvislosti zdůraznil, že při chovu hovězího dobytka je z hlediska tzv. welfare zvířat nepochybně nejpřirozenější a nejvhodnější jejich volný pohyb na pastevních pozemcích, přičemž zajištění těchto pozemků proti útěku hovězího dobytka je v našich podmínkách zcela běžně prováděno pomocí elektrického ohradníku schváleného typu a doporučeného výkonu. Elektrický ohradník je jednou z možností oplocení pozemku (dále je možno použít např. tyčovinu, trubky atd.), když některé způsoby zajištění pozemku jsou zakázány (např. ostnatý drát apod.). Při chovu hovězího dobytka je instalováním elektrického ohradníku a jeho kontrolou splněna podmínka potřebné pečlivosti, vyžadovaná pro to, aby se vlastník mohl úspěšně dovolat liberačního důvodu. I pokud by byl použit jiný způsob oplocení pozemku (tyčovina, trubky), nelze nikdy vyloučit poškození oplocení z příčiny nezávislé na vlastníku zvířete. Pokud v důsledku bouře došlo k pádu stromu na oplocení instalované vlastníkem zvířete a tím k poškození tohoto oplocení (elektrického ohradníku), jedná se nepochybně o skutečnost neovlivnitelnou žalovaným. Žalovaný stav ohradníku a zvířat pravidelně kontroloval, čímž opět naplnil podmínky potřebné pečlivosti, neboť není představitelnou trvalá, nepřerušovaná a bezvýjimečná přítomnost žalovaného u stáda či na kontrole ohradníku. Nad rámec uvedeného pak vedlejší účastník doplnil, že nemá za prokázánu výši škody, která měla žalobkyni vzniknout, když souhlasil s námitkou žalovaného, že pouhým vyúčtováním žalobkyně nelze výši škody prokázat. Zejména pak v tomto ohledu poukázal na to, že za škodu vzniklou žalobkyni nelze považovat částku [částka], představující přímé mzdy zaměstnanců žalobkyně opravujících drážní vozidlo či mzdové náklady na strojvůdce při přepravě poškozeného vozidla, jelikož se nejedná o tzv. marně vynaložené mzdy, což pravděpodobně platí i o mzdových a dalších nákladech na výjezd pohotovostního zaměstnance. Za vzniklou škodu pak rovněž nelze považovat cenu za odbavení vlaku a poplatek za použití dopravní cesty, když dle vedlejšího účastníka není důvodu pro to, aby byla za škodu považována částka, kterou žalobkyně jako státem plně vlastněný podnik zaplatil tehdejší Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci.

4. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný vlastní již od [datum] živnostenské oprávnění mj. pro obor Poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost a je s datem zápisu ke dni [datum] evidovaným zemědělským podnikatelem, jak vyplývá z výpisu z příslušné evidence vedené Ministerstvem zemědělství. Pro případ vzniku odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s jeho podnikatelskými činnostmi byl žalovaný v době, kdy došlo ke střetu hovězího dobytka v jeho vlastnictví s vlakem žalobkyně, pojištěn u společnosti [právnická osoba] a.s. (nyní [právnická osoba].), tj. u vedlejšího účastníka, jak bylo v řízení prokázáno dodatkem pojistné smlouvy č. [hodnota]-10, platným od [datum].

5. Podkladem pro vyvození závěru žalobkyně o tom, že za střet krávy s vlakem a tím i za vznik škody, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá podanou žalobou, odpovídá žalovaný, se stal interní dokument žalobkyně ze dne [datum], vyhotovený jejím Generálním ředitelstvím, odborem kolejových vozidel, oddělením bezpečnosti železniční dopravy a nazvaný „Vyhodnocení příčin a okolností vzniku mimořádné události – incident“. Z tohoto dokumentu vyplývá, že příčinou předmětné mimořádné události, k níž došlo dne [datum] v 18:18:56 hod., byla překážka na dopravní cestě dráhy – hospodářské zvíře (kráva), nedovoleně se pohybující v průjezdném průřezu pojížděné koleje, když odpovědnost za vznik této mimořádné události dokument připisuje majiteli hospodářského zvířete, tzn. žalovanému, který nezamezil pohybu (vniku) zvířete do průjezdného průjezdu traťové koleje (v obvodu dráhy veřejnosti nepřístupnému), čímž porušil ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. a ustanovení § 2900 o. z. a vztahuje se tedy na něj ustanovení § 2933 o. z., jež stanoví povinnost k náhradě škody způsobené zvířetem jeho vlastníku.

6. Věc šetřila pod č. j. KRPP-134177-8/PŘ-2019-030418 i Policie ČR, OO [adresa], která dospěla k závěru o možném spáchání přestupku žalovaným jakožto podnikající fyzickou osobou podle § 51 odst. 1 písm. e) zákona č. 266/1994 Sb., když v oznámení přestupku ze dne [datum], jímž bylo důvodné podezření ze spáchání přestupku oznámeno příslušnému správnímu orgánu, tj. Drážnímu úřadu, uvedla, že dle zjištěných informací k úniku zvířete došlo po pádu stromu na ohradník lemující celou pastvinu, kdy kráva využila tohoto prostoru a z pastviny tímto vytvořeným nezabezpečeným místem unikla. Dále bylo konstatováno, že při provedeném šetření bylo zjištěno, že dle výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu ze dne [datum] byl na den [datum] v době od 02:00 hod. do 20:00 hod. vyhlášen vysoký stupeň nebezpečí možnosti výskytu velmi silného větru, kdy toto mohlo mít vliv právě na pád stromu a poškození ohradníku. V důsledku úniku zvířete následně došlo ke srážce s osobním vlakem Os [adresa] a k jeho poškození.

7. Drážní úřad, jemuž bylo jako příslušnému správnímu úřadu oznámeno policejním orgánem podezření na možné spáchání přestupku dle § 51 odst. 1 písm. e) zákona č. 266/1994 Sb. ze strany žalovaného jakožto podnikající fyzické osoby, kterého se tento mohl dopustit tím, že při svém podnikání nezabránil útěku svého zvířete z ohrady na železniční trať, se pak věcí zabýval z hlediska příp. vyvození trestněsprávní odpovědnosti žalovaného, když ve svém usnesení č. j. [Anonymizováno]-[adresa]/21/Fa ze dne [datum] dospěl k závěru, že žalovaný žádnou v úvahu přicházející právní povinnost, stanovenou např. zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, anebo ustanovením § 2900 o. z., neporušil a rozhodl tak o odložení věci s tím, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci.

8. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ze dne [datum], vyhotovené na základě objednávky žalobkyně, vzal soud za prokázané, že z dat naměřených na meteorologické stanici v obci [adresa], která je vzdálena od katastrálního území [adresa], v němž došlo ke střetu krávy s vlakem, vzdušnou čarou cca 5,5 km, vyplývá, že dne [datum] vál čerstvý západní vítr o rychlosti 8 – 12 m/s, který v nárazech přechodně zesiloval, když uvedená meteorologická stanice naměřila v desetiminutovém intervalu od 06:00 hod. do 06:10 hod. maximální náraz větru o rychlosti 21,4 m/s, s tím, že maximální nárazy větru o rychlosti vichřice naměřily také další meteorologické stanice ve vzdálenějším okolí dané lokality. S ohledem na meteorologickou situaci a naměřené maximální nárazy větru tak bylo dle závěru této zprávy předpokládáno, že vítr v posuzované lokalitě dosahoval dne [datum] maximálních nárazů větru o rychlosti vichřice. Následujícího dne [datum], v jehož podvečerních hodinách došlo k incidentu na železniční trati, pak již dle měření meteorologické stanice ve Vlkonicích vál převážně mírný vítr o rychlosti 2 – 5 m/s, když v desetiminutovém intervalu od 14:30 hod. do 14:40 hod. byl naměřen maximální náraz větru o rychlosti 9,1 m/s, tzn. že dne [datum] nebyl v dané lokalitě předpokládán výskyt nárazů větru o rychlosti vichřice.

9. Podle § 2933 o. z. způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

10. Podle § 2934 o. z. slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.

11. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně se vůči žalovanému domáhá přiznání náhrady škody jakožto majetkové újmy, způsobené zvířetem, a to s odkazem na výše citované ustanovení § 2933 o. z. Toto ustanovení představuje novou právní úpravu, která v předchozím občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., účinný do [datum]) neměla svůj výslovný ekvivalent a obecně na ni lze, co do jejího základu, aplikovat právě i nyní posuzovanou věc, kdy se jedná o vznik škody způsobené v důsledku kolize hovězího dobytka v dopravním provozu. Předchozí občanský zákoník (dále jen obč. zák.) takovou úpravu neobsahoval, tzn. že odpovědnost chovatele za škodu způsobenou jeho zvířetem byla posuzována v režimu obecné odpovědnosti, kdy se při absenci konkrétních pravidel pro chov zvířat odvozovalo porušení právní povinnosti chovatelem od nesplnění povinnosti tzv. obecné (generální) prevence v souladu s ustanovením § 415 obč. zák., když předmětem dokazování v případném soudním řízení bylo zjištění, zda a příp. v jaké míře konkrétní chovatel dostál své obecné zákonné povinnosti předcházet hrozícím škodám a zda v této souvislosti provedl dostatečně účinná opatření pro to, aby zabránil potenciálnímu vzniku újmy způsobené např. útokem či únikem jeho zvířete apod. Stávající obecná právní úprava odpovědnosti chovatele za škodu způsobenou jeho zvířetem, vtělená do ustanovení § 2933 o. z., je s přihlédnutím k ustanovení § 2895 o. z. založena na objektivním principu, tzn. že se pro vznik odpovědnosti nevyžaduje protiprávnost (porušení zákona) na straně vlastníka zvířete a povinnost k náhradě je tak založena již při splnění podmínky, že konkrétní újma je prokazatelně způsobena v příčinné souvislosti s chováním zvířete. Vlastník je tak v souladu s § 2933 o. z. povinen nahradit újmu způsobenou jeho zvířetem bez ohledu na protiprávnost a zavinění a tato povinnost jej tak stíhá i v tom případě, kdy se zvíře vymkne jeho dohledu tím, že se např. zatoulá či uprchne a způsobí přitom újmu.

12. Současný občanský zákoník však objektivní odpovědnost vlastníka či chovatele za škodu způsobenou zvířetem modifikuje výše citovaným ustanovením § 2934 o. z., které představuje zvláštní úpravu k obecnému § 2933 o. z., neboť zakládá tzv. liberační důvod pro určitý okruh zvířat a jejich chovatelů, tzn. že dává možnost vlastníku nebo osobě, jíž bylo zvíře svěřeno, zprostit se povinnosti k náhradě újmy. Ustanovení § 2934 o. z. se vztahuje pouze na domácí zvířata, tj. na taková, která lze chovat a jejichž počínání může mít člověk pod kontrolou, tj. pod dozorem, když tato zvířata jsou v našich podmínkách domestikována jako celý druh (typicky psi, kočky, koně a např. právě i dobytek), přičemž je dále podstatné, aby taková domácí zvířata byla vlastníkem chována či držena z důvodu, který toto ustanovení přesně specifikuje. Musí se tedy jednat buď o speciálně vycvičená zvířata pomáhající osobám se zdravotním postižením nebo o zvířata, u nichž je akcentováno jejich hospodářské nebo výdělečné využití, tj. o zvířata sloužící buď k výkonu povolání nebo k jiné výdělečné činnosti či přímo k vlastní obživě. Pro účely výkonu své zemědělské podnikatelské činnosti, spočívající v extenzivním chovu masného skotu na pastvinách, přitom dlouhodobě chová hovězí dobytek i žalovaný, když se však nejedná o jeho jedinou výdělečnou činnost, neboť je současně i zaměstnán v pracovním poměru. V případě žalovaného tak nepochybně byla splněna výše popsaná podmínka hospodářského využití domácího zvířete, které způsobilo majetkovou újmu žalobkyni. K tomu, aby se však žalovaný mohl úspěšně dovolat alespoň jednoho ze dvou liberačních důvodů koncipovaných ustanovením § 2934 o. z., pak bylo v řízení nezbytně nutné, aby ještě prokázal, že buď nezanedbal při dozoru nad krávou, která unikla z ohrazené pastviny a následně se střetla s projíždějící vlakovou soupravou, potřebnou pečlivost, anebo že i při vynaložení potřebné pečlivosti (byť vynaložena nebyla) by škoda stejně vznikla, tj. že i bez ohledu na to, zda vynaložil odpovídající péči, škodě nešlo předejít s tím, že ani případná adekvátní opatření učiněná žalovaným by nemohla úniku zvířete zabránit.

13. V řízení bylo prokázáno a ostatně to bylo i stranami učiněno nesporným, že k úniku dvou kusů skotu ve vlastnictví žalovaného z ohrazené pastviny a k následnému střetu jednoho z nich s projíždějícím vlakem ve vlastnictví žalobkyně došlo po pádu ulomené části stromu rostoucího z bezprostředně přiléhajícího pozemku ve vlastnictví státu parc. č. 632/3 na zbudovaný elektrický ohradník, instalovaný po celém obvodu pozemků užívaných žalovaným k chovu hovězího dobytka, jak bylo zjištěno i při šetření na místě samém v katastrálním území [adresa], konaném dne [datum]. V důsledku pádu části stromu či větve sice nedošlo k tomu, že by byl v inkriminovaném místě přerušen tok elektrického napětí probíhajícího dráty nataženými mezi dřevěnými kůly ohradníku, jak uvedl ve své účastnické výpovědi žalovaný, nicméně došlo k poklesu těchto drátů k zemi do té míry, že dvě krávy z pasoucího se stáda tyto dráty překročily bez toho, že by jim v tom mohl zabránit elektrický výboj. Elektrický ohradník sám o sobě pochopitelně nemůže představovat za každých okolností zcela spolehlivý způsob zabezpečení venkovního chovu skotu (teoreticky může dojít k omezení či ztrátě jeho funkčnosti působením vnějších vlivů, jako tomu ostatně bylo i v daném případě), avšak v našich podmínkách se bez jakýchkoliv pochybností jedná o všeobecně akceptovaný a běžně užívaný prostředek zajištění pasoucího se dobytka, a to jak v poměrech intenzivního velkochovu, tak i v poměrech extenzivního malochovu, který je navíc v souladu s aktuálním trendem tzv. welfare zvířat, jenž klade důraz na životní pohodu zvířat a zdůrazňuje pozitivní vliv prostředí, v němž zvířata žijí bez strádání, na stav jejich fyzického a psychického zdraví. Navíc žádný právní předpis nestanovuje konkrétní parametry, které by vždy muselo zabezpečení venkovního chovu zvířat splňovat a neurčuje podmínky pro zabezpečení zvířete proti úniku. V tomto ohledu lze tedy dle přesvědčení soudu uzavřít, když v řízení ani nebyl relevantním způsobem prokázán případný opak, že instalace elektrického ohradníku v dostatečné výši nad zemí takovým způsobem, aby jej hospodářská zvířata nemohla bez dalšího překročit či přeskočit, tzn. tak, jak byla provedena v daném případě žalovaným, představuje adekvátní způsob, jak s ohledem na místní podmínky a zavedené mnohaleté zvyklosti zabezpečit nejen ochranu okolí, ale i samotných chovaných zvířat. Při šetření na místě samém přitom bylo možné ověřit pravdivost tvrzení žalovaného o tom, že v úsecích, kde může hrozit větší riziko úniku zvířat z pastviny, tzn. např. i v blízkosti dráhy, kde se nacházejí ovocné stromy, jimiž byl uniklý skot vylákán, je v ohradníku instalován dvojitý drát a ohradník je v těchto místech celkově zhotoven bytelněji.

14. V daném případě k úniku skotu z řádně ohrazené pastviny nedošlo z důvodu jeho nedostatečného zabezpečení, ale pouze v důsledku náhodného pádu části stromu z pozemku ve vlastnictví státu na elektrický ohradník, tzn. z příčiny, kterou samotný žalovaný nemohl nijak ovlivnit a nemohl ji ani dopředu důvodně předpokládat. K následnému vzniku majetkové újmy, nebýt této skutečnosti, by vůbec nedošlo, když škoda v konečném důsledku vznikla nejen žalobkyni, ale usmrcením zvířete i samotnému žalovanému. V této souvislosti se tak nabízí úvaha např. o možném nesplnění obecné prevenční povinnosti dle § 2900 o. z., avšak nikoliv ze strany žalovaného, když není vyloučeno, že primární příčinou, bez níž by ke vzniku škodného následku nedošlo, bylo zanedbání náležité péče o majetek ve vlastnictví státu. Po žalovaném přitom jistě nelze rozumně požadovat, aby sám laicky soustavně monitoroval stav veškerých porostů na sousedních pozemcích (stromů a dalších dřevin se zde, jak bylo ověřeno při místním šetření, nachází značné množství) a jejich vlastníky, jichž dle vyjádření žalovaného mohou být v případě předmětné pastviny i desítky, upozorňoval na případný špatný stav těchto porostů, byť sám žalovaný připustil, že tak v minulosti činil, avšak právě v případě stromů na pozemcích ve vlastnictví státu zůstával dle žalovaného jeho apel ze strany příslušných úředníků nevyslyšen. Jsou to primárně právě tito vlastníci okolních pozemků s dřevinami, kteří mají povinnost řádně pečovat o svůj majetek a předcházet tak vzniku případných újem.

15. Žalovaný pastvinu nejen dostatečným způsobem ohradil a zajistil proti možnému úniku chovaných hospodářských zvířat, ale i dle svých možností každodenně funkčnost instalovaného elektrického ohradníku a dobytek samotný kontroluje, když nepřetržitá celodenní kontrola stáda není v případě řádného zajištění pastviny nutná, fakticky ji v běžných podmínkách malochovu lze realizovat jen velmi obtížně a případný požadavek na její zajištění by dle názoru soudu překračoval meze obvyklých a rozumných požadavků na zajištění bezpečného chovu daného druhu zvířat. Kontrolu funkčnosti ohradníku žalovaný provádí nikoliv tak, že by každý den fyzicky obcházel několik kilometrů délky ohradníku, ale centrálně prostřednictvím zkoušečky, kdy se na určitém místě ohradníku ověřuje, zda v natažených drátech probíhá elektrické napětí. Tuto kontrolu ohradníku a stáda žalovaný provedl i v ranních hodinách dne [datum] před svým odjezdem na pracovní poradu v Humpolci, z níž se vrátil v podvečerních hodinách následujícího dne [datum], a to nedlouho poté, kdy došlo ke střetu krávy s vlakem. I po svém návratu domů přitom žalovaný provedl kontrolu funkčnosti ohradníku, přičemž zjistil, že i přes pád části stromu na ohradník v něm nedošlo k přerušení toku elektrického napětí, když uprchlá zvířata spadlé dráty, které byly stále pod proudem, překročila, což jen potvrzuje výše uvedený závěr o tom, že k úniku skotu z pastviny nedošlo z důvodu jejího nedostatečného či nefunkčního zabezpečení, ale pouze a jen z důvodu nepředvídatelné náhodné události. Žádný právní předpis přitom přesně pro podmínky extenzivního malochovu hospodářských zvířat na venkovních pastvinách nestanoví, jak často by měla být kontrola stáda a jeho zabezpečení chovatelem prováděna. Pokud žalobkyně v této souvislosti poukazovala na možné porušení povinnosti uložené žalovanému ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož v intenzivních chovech je chovatel povinen zabezpečit nejméně jedenkrát denně prohlídku hospodářských zvířat a technologických zařízení a odstranit v nejkratší možné době každou zjištěnou závadu tak, aby nebylo ohroženo zdraví a život zvířat, je nutné poznamenat, že tato povinnost se, jak výslovně vyplývá z textu tohoto zákonného ustanovení, vztahuje pouze na intenzivní chov zvířat, jímž je chov, při kterém jsou využívány chovatelské metody, při nichž jsou hospodářská zvířata chována v takových počtech nebo hustotě, nebo za takových podmínek, nebo na takové úrovni produkce, že jejich zdraví a životní pohoda závisejí na častém dohledu člověka. Je tedy zřejmé, že v podmínkách, v jakých svoji zemědělskou činnost realizuje žalovaný, se citované ustanovení neuplatní. Avšak i přesto žalovaný prakticky každodenní kontrolu svého dobytka zajišťuje a nejinak tomu bylo i ve dnech [datum] a [datum].

16. Dle názoru soudu tak nemůže obstát námitka žalobkyně, pokud tato dovozuje, že žalovaný zanedbal potřebnou pečlivost nad zvířaty tím, že je minimálně po dobu více než 36 hodin, kdy si navíc měl být vědom existence velmi nepříznivých povětrnostních podmínek a tím i velmi vysokého rizika možného poškození zdraví zvířat i elektrického ohradníku, ponechal bez dozoru. Žalovaný ráno dne [datum] před svým odjezdem na pracovní poradu ze svého bydliště, které bylo od místa kontroly ohradníku vzdáleno cca 100 metrů, provedl kontrolu integrity elektrického ohradníku a stavu dobytka na pastvině (v řízení nebylo prokázáno, že by tomu bylo jinak), když dle jeho vlastních slov by si nedovolil neprovést měření napětí v ohradníku a skot nezabezpečit s tím, že další kontrolu by provedl následujícího dne [datum] po svém návratu domů. Objektivně přitom žalovaný neměl důvodu činit jakákoliv další jiná opatření k řádnému zajištění dobytka po dobu své nepřítomnosti. Je-li v této souvislosti žalobkyní dovozováno, že si žalovaný měl být vědom nepříznivých povětrnostních podmínek v první polovině dne [datum] a tudíž např. měl pro tuto dobu zajistit provedení kontroly pastviny nějakou další osobou, která by příp. mohla učinit včasná opatření proti možnému úniku zvířat, je soud přesvědčen o tom, že taková úvaha, umožňující vyvození event. závěru o zanedbání potřebné pečlivosti při dozoru nad zvířaty ze strany žalovaného, by mohla být namístě tehdy, pokud by se jednalo o poškození ohradníku v důsledku pádu dřeviny rostoucí uvnitř ohrazené pastviny. Pakliže však na jinak bezvadný ohradník spadla část stromu z pozemku ve výlučné vlastnické dispozici jiné osoby (státu) a pouze z tohoto důvodu následně došlo k úniku skotu z pastviny a ke vzniku škody žalobkyně, nelze tuto okolnost přičítat k tíži žalovaného, nýbrž lze např. dospět k takovému závěru, že ke vzniku majetkové újmy (a to u obou účastníků řízení) došlo v příčinné souvislosti minimálně s porušením obecné prevenční povinnosti dle § 2900 o. z. ze strany vlastníka sousedního pozemku (v případě, že byla zanedbána preventivní péče o strom, který nebyl v dobrém stavu) anebo že újma byla způsobena náhodou, k níž žalovaný sám nevytvořil podmínky (v případě, že k pádu jinak zdravého stromu došlo vlivem tzv. vyšší moci, tzn. např. i v důsledku silného poryvu větru). Vedle přesné příčiny ulomení spadlé části stromu přitom není ani zřejmé, kdy přesně k jejímu pádu na ohradník došlo. Je tak teoreticky možné, že ohradník byl poškozen již dne [datum], vyloučena však není ani ta varianta, že k pádu stromu došlo až následujícího dne, tzn. v době, kdy již panovaly zcela normální povětrnostní podmínky, a to bez toho, že by se na tom nějakým způsobem podílel silný vítr z předchozího dne.

17. Žalovaný si rovněž byl vědom toho, že v blízkosti dráhy může v případě, že by došlo k úniku skotu z ohrazené pastviny, hrozit větší nebezpečí vzniku příp. újem, a proto v těchto místech (a i v dalších více rizikových úsecích), jak bylo možné zjistit i při místním šetření, zdvojil dráty elektrického ohradníku, který je zde celkově zhotoven masivněji. Žalobkyně sice v průběhu řízení namítala, že instalování elektrického ohradníku, mj. pokud se v blízkosti nachází kolejiště provozované železniční tratě, nelze bez dalšího považovat za dostatečné, sama však již nijak nespecifikovala, jaká jiná lepší opatření by bylo možné pro zabezpečení venkovního chovu volně se pasoucího dobytka aplikovat.

18. Pokud pak žalobkyně dále na podporu svého žalobou uplatněného nároku argumentovala tvrzením, že žalovaný dalšímu poškozenému subjektu z téže škodné události společnosti [právnická osoba] jakožto provozovateli předmětné regionální dráhy uhradil již v roce 2019 obratem na základě výzvy veškeré způsobené škody, zatímco nárok žalobkyně odmítá, žalovaný poměrně logicky tento svůj postup zdůvodnil tím, že provedením úhrady požadované částky v celkové výši [částka] (tzn. v nepoměrně nižší výši než kolik činí nyní žalovaná částka) rozhodně nemínil uznat jakoukoliv svoji odpovědnost za vznik nějaké škody, ale jen hodlal předejít případnému vedení dlouhého a finančně náročného soudního řízení.

19. Z provedených důkazů tedy soud dospěl k závěru, že ačkoliv žalobkyni vznikla majetková újma způsobená uprchlým domácím zvířetem ve vlastnictví žalovaného a žalovaného by tedy z titulu jeho objektivní odpovědnosti dle § 2933 o. z. jinak stíhala povinnost k náhradě škody, podařilo se žalovanému v řízení prokázat naplnění liberačního (exkulpačního) důvodu upraveného § 2934 o. z. pro to, aby se povinnosti k náhradě škody zprostil, když žalovaný prokázal, že z hlediska obvyklých a rozumných požadavků na zabezpečení bezpečného chovu zvířete, které škodu způsobilo, nezanedbal při dozoru nad ním potřebnou pečlivost, neboť učinil taková opatření proti úniku zvířat z pastviny, která lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu považovat za dostatečná, s tím, že k překonání jím instalované a pravidelně kontrolované překážky zabraňující úniku zvířat došlo pouze vlivem nahodilého vnějšího faktoru (pádu části stromu ze sousedního pozemku ve vlastnictví jiného subjektu), způsobeného ať již momentálními povětrnostními podmínkami (vichřice) či např. porušením právní povinnosti, tzn. z příčiny, která nastala zcela nezávisle na vůli žalovaného a jejíž negativní působení nebylo možné rozumně předvídat a z objektivního pohledu ovlivnit. Pokud by nedošlo k poškození ohradníku působením neodvratitelné vnější události, škoda by žalobkyni (za obvyklého běhu věcí) nevznikla.

20. S ohledem na výše uvedené tedy soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl. Vzhledem k tomu, že uplatněný nárok žalobkyně nebyl shledán důvodným ani co do jeho základu, bylo nadbytečné zabývat se současně otázkou jeho výše.

21. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným a ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalovaný a rovněž tak i vedlejší účastník na straně žalovaného, který v řízení na jeho podporu vystupoval, a proto jim soud přiznal plnou náhradu jejich nákladů řízení, když neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro případný, žalobkyní navržený, výjimečný postup dle § 150 o. s. ř., umožňující úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení zčásti nebo zcela nepřiznat. Žalobkyně byla s totožným stanoviskem žalovaného, že neodpovídá za jí vzniklou škodu a že je připraven všechna svá tvrzení o tom, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost ve smyslu § 2934 o. z., prokázat v případném soudním řízení, seznámena již před podáním žaloby (viz. dopis právního zástupce žalovaného ze dne [datum], jímž bylo reagováno na výzvu žalobkyně k zaplacení škody ve výši [částka]) a bylo tedy pouze na jejím uvážení, zda se svého nároku bude domáhat u soudu a riskovat, že jí v případě jejího procesního neúspěchu ve věci bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých protistraně. Žádný způsobilý důvod, odůvodňující příp. rozhodnutí o tom, že si každá ze stran sporu sama ponese své náklady, které jí v řízení vznikly, žalobkyně netvrdila a ani soud sám existenci takového mimořádného důvodu neseznal.

22. Náklady řízení žalovaného dosahují celkové výše [částka] a sestávají z celkem [hodnota] úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) po [částka] (za účast na jednání soudu dne [datum], které trvalo déle než dvě hodiny, jsou přiznány 2 úkony právní služby, celkem tedy mimosmluvní odměna advokáta činí [částka]), dále pak jsou náklady řízení žalovaného tvořeny celkem [hodnota] režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky (tj. celkem [částka]), dále náhradou za ztrátu času v rozsahu celkem [hodnota] započatých půlhodin po [částka], tj. celkem [částka] [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 uvedené vyhlášky] za 7 cest k jednání u zdejšího soudu a zpět (7 x [částka]) a za 1 cestu na místní šetření a zpět (1 x [částka]), dále cestovným v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] za celkem [hodnota] cest ke zdejšímu soudu + [částka] za 1 cestu na místní šetření) na trase [adresa] a zpět (celková délka jedné cesty 83,80 km) při použití osobního automobilu tovární značky AUDI A6, registrační značka [SPZ], o průměrné kombinované spotřebě 5,7 l/100 km, vyhláškové ceně pohonných hmot (motorová nafta) [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1km (při cestách konaných ve dnech [datum] a [datum]), při vyhláškové ceně pohonných hmot [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1 km (při cestách konaných ve dnech [datum], [datum] a [datum]), při vyhláškové ceně pohonných hmot [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1 km (při cestách konaných ve dnech [datum] a [datum]) a na trase [adresa] a zpět o celkové délce 154,4 km, při vyhláškové ceně pohonných hmot [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1 km (při cestě konané dne [datum]). Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaného je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie a tato právnická osoba je plátcem DPH, jsou náklady řízení žalovaného dále navyšovány o 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]), tj. o částku [částka]. Pro zaplacení celkové částky nákladů řízení, kterou je žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalovaného, byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

23. Náklady řízení vedlejšího účastníka na straně žalovaného pak dosahují celkové výše [částka] a sestávají z celkem [hodnota] úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) po [částka] (za účast na jednání soudu dne [datum], které trvalo déle než dvě hodiny, jsou rovněž přiznány 2 úkony právní služby, celkem tedy mimosmluvní odměna advokáta činí [částka]), dále pak jsou náklady řízení vedlejšího účastníka tvořeny celkem [hodnota] režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky (tj. celkem [částka]), dále náhradou za ztrátu času v rozsahu celkem [hodnota] započatých půlhodin po [částka], tj. celkem [částka] [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 uvedené vyhlášky] za 6 cest k jednání u zdejšího soudu a zpět (6 x [částka]) a za 1 cestu na místní šetření a zpět (1 x [částka]), dále cestovným v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] za celkem [hodnota] cest ke zdejšímu soudu + [částka] za 1 cestu na místní šetření) na trase [adresa] a zpět (celková délka jedné cesty 140 km) při použití osobního automobilu tovární značky Citroen Berlingo, registrační značka [SPZ], o průměrné kombinované spotřebě 4,3 l/100 km, vyhláškové ceně pohonných hmot (motorová nafta) [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1km (při cestě konané dne [datum]), při vyhláškové ceně pohonných hmot [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1 km (při cestách konaných ve dnech [datum], [datum] a [datum]), při vyhláškové ceně pohonných hmot [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1 km (při cestách konaných ve dnech [datum] a [datum]) a na trase [adresa] a zpět o celkové délce 209 km, při vyhláškové ceně pohonných hmot [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1 km (při cestě konané dne [datum]). Vzhledem k tomu, že právní zástupce vedlejšího účastníka je registrovaným plátcem DPH, jsou náklady řízení vedlejšího účastníka dále navyšovány o 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]), tj. o částku [částka]. I v tomto případě byla pro zaplacení celkové částky nákladů řízení, kterou je žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu vedlejšího účastníka, stanovena shodná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.