8 C 84/2017-178

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 941 325,94 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 941 325,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 941 325,94 Kč od 29. 7. 2016 do zaplacení, se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 124 276 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 941 325,94 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako kupující uzavřel se žalovaným jako prodávajícím dne 14. 2. 2014 kupní smlouvu ohledně koupě přípojného vozidla - nákladního sklápěčkového návěsu typu [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ návěs“). Kupní cena byla stranami sjednána ve výši 28 500 EUR bez DPH, která dle vystavené faktury odpovídala při kurzu 1 EUR = 27,35 Kč ceně 779 475 Kč bez DPH. Kupní smlouva byla žalobcem v celé výši a včas uhrazena, a to 14. 3. 2014. Dne 20. 3. 2014 byl návěs v [země] ze strany subdodovatele žalované a výrobce návěsu - [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].. [anonymizováno] (dále jen„ výrobce návěsu“), předán řidiči žalobce k přepravě do [země], kde byl téhož dne předán žalobci. Spolu s návěsem byl žalobci rovněž předán technický průkaz návěsu podepsaný žalovanou. Na základě tohoto technického průkazu pak žalobce návěs registroval k provozu u příslušného orgánu. Na návěsu se krátce po zahájení provozu vyskytly technické vady ohrožující bezpečnost provozu a bránící užívání návěsu na pozemních komunikacích. Vady zahrnovaly trhliny, průhyb, zkřížení, netěsnosti způsobující samovolné sypání nákladu za jízdy, nemožnost bezpečně ovládat pákové zajištění vrat, nefunkční zajištění korby proti samovolnému vyklápění za jízdy apod.

2. Kromě výše uvedeného vykazuje návěs dle žalobce i další technické vady, spočívající v odlišné výšce návěsu, rozvoru náprav a především v odlišné nejvyšší povolené celkové hmotnosti návěsu, jakož i v rozdílném nejvyšším přípustném zatížení jednotlivých náprav návěsu. Vady vykazuje i řídící jednotka návěsu, která v případě zatížení návěsu zátěží nepřesahující maximální povolenou hmotnost uvedenou výrobcem v technickém průkazu chybně vyhodnocuje, že návěs je přetížený. Vady vypočtené v tomto odstavci představují rozpor s technickými údaji uvedenými v kupní smlouvě, v technickém průkazu i s údaji uvedenými na kovových štítcích umístěných přímo na návěsu. Faktické technické parametry návěsu nenaplňují ani požadavky stanovené zákonem o provozu na pozemních komunikacích a osvědčením o schválení technické způsobilosti vozidla. Kromě toho se v jednom ze znaků neshoduje VIN kód uvedený v technickém průkazu návěsu i na návěsu samotném s VIN kódem uvedeným v osvědčení o schválení technické způsobilosti vozidla.

3. Z výše uvedeného žalobce dovozuje, že mu bylo fakticky dodáno jiné přípojné vozidlo, než jaké bylo sjednáno v kupní smlouvě. Návěs je dále nejpozději od 1. 5. 2015 nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích, jak vyplývá z kontroly návěsu provedené ve stanici technické kontroly dne 1. 4. 2015. Reklamace ze strany žalobce byly žalovanou opakovaně zamítnuty. Ze znaleckých posudků zpracovaných [celé jméno znalce] a [celé jméno znalce] pak vyplývá, že z technického hlediska bylo zamítnutí reklamace neoprávněné. Po opakovaném zamítnutí reklamací žalobce odstoupil dne 13. 7. 2016 od kupní smlouvy a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny do 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaná výzvu k vrácení kupní ceny zamítla, stejně tak zamítla i žalobcovu výzvu před podáním žaloby. Žalovaná částka ve výši 941 325,94 Kč je tvořena: -) kupní cenou návěsu ve výši 779 475 Kč -) pojistným za návěs v období od 1. 5. 2015 do 14. 4. 2016 ve výši 17 159,30 Kč -) nájemným za pronájem náhradního návěsu v období od 11. 5. 2015 do 10. 7. 2015 ve výši 54 711,64 Kč -) náhradou úroků hrazených žalobcem při splátkách úvěru poskytnutého na financování náhradního přípojného vozidla za období od 1. 8. 2015 ve výši 54 711,64 Kč -) náhradou ušlých tržeb za období od 1. 5. 2015 do 11. 5. 2015 kdy žalobce nemohl návěs používat ve výši 32 980 Kč -) úhradou za stažení dat z řídící jednotky návěsu ve výši 1 000 Kč 4. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Učinila nesporným, že s žalobcem jako kupujícím uzavřela kupní smlouvu na koupi návěsu a že kupní cena byla žalobcem řádně uhrazena. Technické parametry dodaného návěsu se však zcela shodují s údaji uvedenými v kupní smlouvě i v technickém průkazu. To ostatně konstatoval i znalec Ing. [celé jméno znalce] v jeho znaleckém posudku, jakož i sám výrobce návěsu v jeho vyjádření. Žalovaná nesouhlasila ani s tvrzeními týkajícími se vzniku dalších vad návěsu v důsledku jeho provozu. První reklamace byla žalobcem uplatněna dne 30. 7. 2014 a jejím obsahem bylo prohnutí nákladové skříně a její součásti, poškození montážního pouzdra uzávěrky [anonymizováno] a předpokládané materiálové vady autoplachty. Tato reklamace byla řešena přímo techniky výrobce návěsu a její součástí byl i odečet dat z řídící jednotky návěsu v prostředí lomu na získávání nerostů. Z dat řídící jednotky technici vyhodnotili, že vady týkající se nákladové skříně vznikly v důsledku nesprávné obsluhy a použití návěsu, při jehož provozu byla nejvyšší dovolená celková hmotnost návěsu překročena o více jak 20 %. Poškození autoplachty pak dle techniků vzniklo v důsledku mechanického poškození a nebylo důsledkem materiálové vady plachty. Později bylo v roce 2015 mezi účastníky opětovně jednáno o výsledku reklamace z roku 2014. Dne 23. 3. 2015 tak opět návěs prohlédl technik výrobce a odečetl data z řídící jednotky. Výsledek tohoto odečtu potvrdil zjištění z reklamačního řízení v roce 2014, i přesto výrobce návěsu nabídl žalobci bezplatnou opravu návěsu za předpokladu, že jej žalobce na vlastní náklady dopraví do výrobního závodu v [země], žalobce však na tuto nabídku nereagoval.

5. Dne 13. 4. 2015 uplatnil žalobce u žalované opětovnou reklamaci, avšak výrobce návěsu na svém stanovisku setrval a žalovaná tak žalobce vyrozuměla o zamítnutí reklamace. Dle žalované bylo přetížení návěsu na trase dlouhé 16 km prokázáno i znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce]. Žalovaná dále uvedla, že pokud je návěs zatížen na 110 % maximální povolené hmotnosti, pohybuje se takové zatížení ještě v pásmu tolerance a fakticky tak u daného typu vozidla není výrobcem považováno za přetížení. Nadto výrobce návěsu žalobci toleroval zatížení návěsu i v pásmu 110 % - 120 % povolené hmotnosti, avšak ke vzniku reklamovaných vad došlo v důsledku přetížení návěsu o více jak 20 %, což vedlo k zamítnutí reklamace. S tvrzením o odlišné maximální dovolené hmotnosti návěsu a odlišném rozvoru náprav návěsu žalovaná nesouhlasila, když tato jsou vyvrácena i znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce]. K rozporu jednoho znaku v prvním šestičíslí VIN kódu uvedeného na technickém průkazu návěsu a na osvědčení o technické způsobilosti návěsu žalovaná uvádí, že se jedná o administrativní chybu na straně žalované i Ministerstva. Ani tvrzení o ostatních vadách spočívající v technické odlišnosti údajů uvedených v technickém průkazu a faktických technických vlastnostech návěsu žalovaná neuznala, resp. sdělila, že nesrovnalost v technické dokumentaci byla následně napravena rozhodnutím o změně schválení technické způsobilosti typu vozidla. Faktické parametry a vlastnosti návěsu však vždy zcela odpovídaly parametrům uvedeným v kupní smlouvě a technickém průkazu. Pokud by navíc žalobce využil nabídky žalované, resp. výrobce návěsu, mohl jej i v současné době užívat a nevznikly by mu další náklady spojené s úhradou pojistného, nevznikl by ušlý zisk a ani další nároky, jichž se žalobce domáhá nad rámec vrácení kupní ceny. Žalovaná na základě výše uvedeného uvedla, že žalobce nemohl platně odstoupit od kupní smlouvy, neboť nedošlo k porušení žádné povinnosti prodávajícího (žalované). Nad rámec uvedeného žalovaná uvedla, že znalecké posudky Bc. [celé jméno znalce] a Ing. [celé jméno znalce] jsou zcela nepřezkoumatelné, v některých částech dokonce silně zavádějící.

6. V počátku řízení účastníci po dohodě z vlastní iniciativy a bez ingerence soudu provedli dne 16. 3. 2018 kontrolní vážení návěsu a odečet dat z jeho řídící jednotky, které se staly podkladem pro vypracování dalších dvou znaleckých posudků. Žalobce si na podkladě tohoto vážení nechal vypracovat znalecký posudek od znalce [celé jméno znalce], a žalovaná si nechala zpracovat znalecký posudek od [celé jméno znalce]. Žalobce v této fázi uvedl, že tyto nově zpracované posudky se v některých závěrech shodují a v některých závěrech rozcházejí a navrhl ustanovit znalecký ústav ke zpracování revizního znaleckého posudku.

7. Na ústním jednání konaném dne 29. 11. 2018 byly oba účastníci soudem poučeni dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a účastníkům byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazů před koncentrací řízení dle § 118b o. s. ř. Žalovaná po poučení soudem uvedla, že její tvrzení o přetížení návěsu byla jednoznačně prokázána znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce] a následným doplněním tohoto posudku. Dále uvedla, že z dat odečtených z řídící jednotky návěsu vyplynulo, že návěs byl provozován se zatížením přesahujícím 120 % na trase o délce 16 kilometrů, kdy toto zjištění koresponduje s tvrzením žalobce, který Ing. [celé jméno znalce] při zpracování znaleckého posudku sdělil, že návěs byl mírně přetížení při cestě o délce asi 16 km. Toto tvrzení je výslovně uvedeno ve znaleckém posudku Ing. [celé jméno znalce] a znalec z něj vycházel.

8. Žalobce v návaznosti na poskytnuté poučení zrekapituloval průběh sporu a podrobně se věnoval otázce pravdivosti dat o zatížení návěsu vykazovaných řídící jednotkou. V prvé řadě uvedl, že ze znaleckých posudků Bc. [celé jméno znalce] a Ing. [celé jméno znalce] vyplývá, že řídící jednotka jako maximální hodnotu pro zatížení každé jednotlivé nápravy uvádí 8 000 kg, ač dle technických parametrů má být přípustných 9 000 kg. Ve znaleckém posudku pak Ing. [celé jméno znalce] sice zjistil, že řídící jednotka pro forma vykazuje maximální přípustné zatížení nápravy ve výši 9 000 kg, ve skutečnosti však jednotka vykazuje vyšší zatížení nápravy, které neodpovídá reálnému zatížení, což způsobuje, že faktické maximální přípustné zatížení návěsu je výrazně nižší než 9 000 kg na nápravu. Dále žalobce poukázal na výsledky kontrolního vážení konaného dne 16. 3. 2018. Při tomto vážení bylo zjištěno, že skutečná celková zátěž připadající na všechny nápravy nezatíženého (prázdného) návěsu odpovídá 4 850 kg, avšak řídící jednotka v takovém případě uvádí zatížení náprav pouze ve výši 4 376 kg. V tomto případě tak jednotka vykazuje zátěž o 9,77 % nižší, než jak odpovídá skutečnosti. Následně bylo kontrolní vážení provedeno při zatížení blížícím se maximální povolené hmotnosti, kdy v tomto případě skutečné zatížení náprav odpovídalo 26 690 kg, avšak řídící jednotka v daném případě uvedla 28 822 kg, tedy o 6,9 % více než byla skutečná zátěž náprav. Z uvedeného žalobce dovozuje, že v obecné rovině za situace, kdy je návěs prázdný (případně velmi mírně zatížený), vykazuje řídící jednotka oproti reálnému zatížení nižší hodnoty. Naopak s rostoucím zatížením začíná řídící jednotka vykazovat vyšší zatížení náprav, než odpovídá skutečnosti a je tak dán nesoulad mezi skutečným a vykazovaným zatížením. Zjištěná odchylka při maximálním zatížení ve výši 6,9 % sice leží ve výrobcem tolerovaném pásmu 10 %, ale i tak je s ní nutno počítat ve vztahu k hodnotám uvedeným řídící jednotkou. Žalobce dále uvedl, že vozidlo bylo nejvíce naloženo dne 1. 4. 2014, kdy převáželo náklad o váze 34 150 kg (váha samotného nákladu) a s touto zátěží ujelo 16 km. V technickém průkazu návěsu je uvedeno, že provozní hmotnost návěsu odpovídá 6 460 kg, nejvyšší technicky přípustná hmotnost pak činí 38 000 kg. Z uvedeného tedy vyplývá, že v souladu s údaji uvedenými v technickém průkazu by na návěsu mohl být převážen náklad o maximální hmotnosti 31 540 kg (38 000 - 6 460). Pokud tedy byl návěs při uvedené jízdě zatížen nákladem o váze 34 150 kg, znamená to překročení hodnot uvedených v technickém průkazu pouze o 8,3 %, nikoliv o více než 20 %, jak vykázala řídící jednotka. Závěr o přetížení návěsu o více než 20 % by bylo možné učinit pouze v případě, že by návěs měl maximální nosnost 28 540 kg, [anonymizováno] s takovými parametry si však žalobce neobjednal. Závěrem žalobce sdělil, že vznik tak závažných vad na přípojném vozidle je zcela neobvyklý a povaha vad mj. ohrožuje bezpečnost silničního provozu. Pro případ, že by soud i nadále nepovažoval za prokázanou existenci odchylky v údajích uváděných řídící jednotkou, žalobce navrhl zpracování dalšího znaleckého posudku a to soudem ustanoveným znalcem či znaleckým ústavem.

9. Žalovaná následně zaslala soudu obsáhlou repliku k poslednímu vyjádření žalobce, které již bylo učiněno po uplynutí tzv. koncentrační lhůty. V prvé řadě zpochybnila, že by všechny dosud předložené posudky prokázaly následující vady návěsu: deformace rámu, vychýlení rámu, praskliny na svárech příčníků rámu. Žalovaná uvedla, že Ing. [celé jméno znalce] se v jeho znaleckém posudku technickým stavem rámu vůbec nezabýval a nelze z něj tak činit jakékoliv závěry o jeho stavu. Žalovaná nesouhlasila ani s tvrzením, že se na návěsu objevují závady dosahující závažnosti stupně„ C“, tedy závady nebezpečné. Žalovaná uvedla, že dělení závad vozidla na stupnici„ A, B…“ užívá toliko vyhláška č. 82/2012 Sb. pro účely technických silničních kontrol. V tomto ohledu poukázala žalovaná na to, že při technické kontrole návěsu dne 1. 4. 2015 byly zjištěny toliko závady stupně A či B. Pokud tedy žalobce v řízení tvrdí, že návěs má závady stupně C, muselo k jejich vzniku dojít v důsledku jeho provozu. Dále žalovaná namítla četné chyby ve znalecký posudcích Bc. [celé jméno znalce], Ing. [celé jméno znalce] a pana [celé jméno znalce]. Znaleckým posudkům Bc. [celé jméno znalce] a Ing. [celé jméno znalce] vytkla, že pro řadu závěrů nepřednáší žádné technické odůvodnění či argumentaci. V případě pana [celé jméno znalce] pak žalovaná poukazuje na to, že nebylo provedeno vážení celého návěsu, ale pouze měření zatížení náprav návěsu. Celková hmotnost návěsu pak musela být znalcem zjištěna výpočtem, přičemž metodika výpočtu není ve znaleckém posudku uvedena - v tomto bodě je tak znalecký posudek nepřezkoumatelný. Znalec dále nepracuje s žádnou odchylkou měření, což značí, že by výpočty měly být provedeny s absolutní přesností, což je nestandardní a zavádějící postup. Nelze ani zjistit z jakých podkladů znalec zjistil technické parametry (rozměry) návěsu, s nimiž pracoval. Znalec ani neuvedl počet měření návěsu a v některých případech vyšel pouze z jednoho měření, zatímco Ing. [celé jméno znalce] vycházel z výsledků opakovaného měření. Znalec [celé jméno znalce] při měření tažného vozidla a návěsu měřil toliko radiální reakci pod jednotlivými koly, celkovou hmotnost tažného vozidla a návěsu pak musel opět zjistit výpočtem, který není nikde uveden. Dále se ve znaleckém posudku opakovaně objevují značné rozdíly ve výsledcích měření zatížení pravých a levých kol návěsu (resp. pravé a levé strany náprav), přičemž dle popsaných podmínek měření by zatížení obou stran návěsu mělo být stejné. V rámci jednoho z provedených měření činil rozdíl zatížení pravé a levé strany nápravy návěsu 1,6 % a tento údaj představuje pouze vstupní data pro další výpočty, v nichž se následně rozdíl ještě zvýrazní. Dále údaj o maximálním přípustném zatížení jednotlivé nápravy ve výši 9 000 kg zjištěný Ing. [celé jméno znalce] není údajem pro forma, ale je to údaj který je součástí homologační dokumentace návěsu.

10. Žalovaná se dále věnovala i argumentační rovině žalobce, který uvádí, že na návěsu bylo naloženo maximálně 34 150 kg nákladu. K tomu žalobce neoznačil relevantní důkazy - chybí vážní lístek, není zřejmé, zda byla celá jízdní souprava (tažné vozidlo a návěs) zváženy před i po naložení nákladu. Dále ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] vyplývá, že znalec telefonicky ověřoval systém nakládání a používanou techniku v písníku, kde došlo k naložení návěsu na hodnotu, kterou řídící jednotka měla vyhodnotit jako přetížení. Ze zjištěných informací však vyplývá, že standardně není vážena celá jízdní souprava a je spíše odhadováno, jaká je hmotnost nákladu na každé lopatě nakladače. Pokud je pak nakládán mokrý písek, může se hmotnost nákladu dramaticky změnit, neboť měrná hmotnost mokrého písku je vyšší. Závěrem žalovaná uvedla, že žalobce ani neprokázal, že bez ohledu na existenci či neexistenci tvrzených vad by jeho odstoupení od smlouvy splňovalo všechny náležitosti požadované na tento úkon. Konečně žalovaná poukázala na to, že i po uplatnění tvrzených závažných vad návěsu byl návěs nadále používán, kdy se od oznámení vad jeho nájezd zvýšil o několik desítek tisíc kilometrů. Následně i poté, co návěs pozbyl platné osvědčení o technické způsobilosti, s ním bylo najeto téměř 12 000 km. Konečně žalovaná poukázala i na to, že žalobce zjevně porušoval smluvní podmínky pro poskytnutí záruky na návěs a namítla promlčení nároku žalobce a opožděně uplatněnou reklamaci. V poslední fázi řízení žalovaná ještě rozvedla její posledně zmíněná tvrzení, když uvedla, že žalobce nevytkl vzniklé vady bez zbytečného odkladu, jak mu ukládá mj. § 2112 o. z. a dále že žalobce včas nesdělil svojí volbu práva vyplývajícího z vadného plnění. Z provedeného dokazování bylo zjištěno:

11. Z nesporných tvrzení účastníků podložených fakturou vystavenou žalovanou, výpisem z běžného účtu žalobce, předávacím protokolem, listinou CMR, technickým průkazem návěsu a objednávkou č. 6 2014 ze dne 14. 2. 2014 ([anonymizována dvě slova] [číslo]) bylo zjištěno, že účastníci dne 14. 2. 2014 uzavřeli kupní smlouvu na koupi návěsu. Kupní cena byla ze strany žalobce řádně zaplacena, a návěs byl řádně předán žalobci včetně technického průkazu. V kupní smlouvě jsou mj. uvedeny tyto technické parametry návěsu: hmotnost návěsu 6 500 kg, celková přípustná hmotnost 38 000 kg, rozvor náprav 1 410 mm, přípustné zatížení na nápravu 9 tun.

12. Z e-mailu žalované ze dne 6. 8. 2014 bylo zjištěno, že jím byla žalobci předána reakce výrobce návěsu na reklamaci nahlášenou žalobcem dne 30. 7. 2014. Výrobce v reakci uvedl, že reklamace se týkala prohnutí nákladové skříně a jejích součástí, poškození uzávěrky motážního pouzdra a materiálové vady autoplachty a byla výrobcem zamítnuta. Výrobce zjistil na základě prohlídky návěsu dne 1. 8. 2014, že k poškození nákladové skříně a jejích součástí došlo v důsledku přetížení návěsu o více než 20 %, což vyplývá z dat odečtených z řídící jednotky návěsu. Toto vyjádření bylo učiněno v českém a polském jazyce. Poškození závěrky montážního pouzdra pak vzniklo v důsledku spuštění nákladové skříně v uzavřené poloze. Přílohou vyjádření byl data report řídící jednotky v anglickém a polském jazyce, v němž byla uvedena data o zatížení návěsu přesahujícím 120 % dovolené zátěže při provozu na trase o délce 16 km.

13. Z dopisu žalované ze dne 30. 3. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná obdržela dne 9. 3. 2015 reklamaci žalobce týkající se nesouladu údajů v technickém průkazu se základním technickým popisem schváleného typu vozidla. Žalovaná v dopise sdělila, že nesoulad byl odstraněn. Dále bylo dopisem sděleno, že v rámci této reklamace byla přezkoumána i předcházející reklamace z roku 2014 týkající poškození vrat návěsu. V roce 2014 výrobce návěsu reklamaci nevyhověl, neboť bylo zjištěno zatížení návěsu ve výši přesahující 120 % dovoleného zatížení. Dle dopisu byl žalobce dne 23. 3. 2015 navštíven technikem výrobce návěsu, který zdokumentoval stav návěsu a odečetl data z řídící jednotky a zjistil, že data zjištěná při prvotní reklamaci byla správná a reklamace nemůže být uznána. Žalobci byla přesto zdarma nabídnuta oprava rámu a vrat návěsu, uzávěrky montážního pouzdra a autoplachty, pokud žalobce návěs na svoje náklady dopraví do výrobního závodu v [země].

14. Z protokolu o technické prohlídce návěsu ze dne 1. 4. 2015 bylo zjištěno, že na návěsu byla zjištěna jedna lehká závada (stupeň A), jedná se o některé uvolněné šrouby rámu. Dále zjištěna jedna vážná závada (stupeň B) a sice zkorodované, zdeformované nebo prasklé úchyty spojovací desky rámu. Žádná nebezpečná závada (stupeň C) nebyla na návěsu zjištěna.

15. Z opětovné reklamace ze dne 13. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalobce reklamoval, že návěs neodpovídá specifikaci přípojného vozidla uvedené v kupní smlouvě, neboť fakticky je schopen převézt pouze náklad o váze 28 450 kg a nikoliv udávaných 31 450 kg. Aby tak došlo k přetížení návěsu o 20 % jak dříve uvedl výrobce, musel by na návěsu být převážen náklad o váze 37 740 kg. Dále žalobce upozornil na rozpor VIN kódu na technickém průkazu a základním technickém popisu návěsu a upozornil na chybný rozvor návěsu a neodpovídající tonáž.

16. Z reakce žalované na opětovnou reklamaci ze dne 17. 4. 2015 bylo zjištěno, že zejména s ohledem na přetížení návěsu vykázané řídící jednotkou reklamaci nadále neuznává, ponechává však v platnosti nabídku na opravu návěsu zdarma.

17. Z předžalobní výzvy k vrácení kupní ceny ze dne 13. 7. 2016 bylo zjištěno, že tehdejší právní zástupkyně žalobce (JUDr. [příjmení]) se touto výzvou obrátil na žalovanou. V předžalobní výzvě je uvedeno, že návěs neodpovídá základnímu technickému popisu vozidla (dále také jen„ ZTP“) a má neodstranitelné vady, které jsou podrobně specifikovány v reklamaci učiněné žalobcem a zdokumentovány ve znaleckém posudku. Dále bylo v předžalobní výzvě uvedeno, že žalovaná nereagovala na výzvu žalobce k vyzvednutí návěsu. Ve výzvě je uvedeno, že žalobce vyzývá k vrácení kupní ceny, výzva výslovně neuvádí, že by žalobce odstoupil od kupní smlouvy.

18. Z dopisu ze dne 28. 7. 2016 bylo zjištěno, že právní zástupce žalované se v této věci obrátil na žalobce (jeho právní zástupkyni). V dopise žalovaná uvedla, že námitky nesouladu rozvoru návěsu se ZTP byla vyřešena doplněním ZTP. Dále žalovaná nárok žalobce zamítla za použití v zásadě stejné argumentace jako v předcházejících reklamačních řízeních.

19. Z opakované předžalobní upomínky ze dne 13. 3. 2017 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce sdělil, že předcházející předžalobní výzvou odstoupil od kupní smlouvy a vyzval k vzájemnému vrácení plnění (kupní ceny oproti návěsu). Pokud by mělo být odstoupení učiněné výzvou z roku 2016 rozporováno, odstoupil žalobce od smlouvy opakovaně touto výzvou. Dále žalobce specifikoval požadovanou částku a v základních rysech vady návěsu.

20. Z reakce žalované na opakovanou předžalobní upomínku ze dne 20. 3. 2017, bylo zjištěno, že žalovaná považovala důvody uváděné žalobcem za totožné jako při předcházející výzvě a že na ně již detailně reagovala. S nárokem žalobce nesouhlasila.

21. Z informace o zániku pojištění ze dne 29. 1. 2016 bylo zjištěno, že pojištění na návěs zaniklo dne 14. 4. 2016. Z přehledu k výročí pojištění ze dne 6. 2. 2015 bylo zjištěno, že pojistné na návěs za období od 16. 4. 2015 činí 17 946 Kč a je splatné 15. 4. 2015.

22. Z nájemní smlouvy ze dne 7. 5. 2015 bylo zjištěno, že žalobce si pronajal přípojné sklápěcí vozidlo na dobu od 11. 5. 2015 do 10. 7. 2015 za cenu 28 000 Kč měsíčně. Ze stvrzenky ze dne 11. 5. 2015 a souvisejícího daňového dokladu soud zjistil, že žalovaný pronajímateli uhradil 33 880 Kč.

23. Z předpisu splátek č. 7514329-0 bylo zjištěno, že žalobci byl poskytnut úvěr účelově vázaný na nákup sklápěcího přípojného vozidla ve výši 746 741 Kč, žalobce měl na splátkách úvěru uhradit celkem 873 264 Kč.

24. Z faktury ze dne 23. 3. 2015 bylo zjištěno, že žalobce měl za odečet dat z řídící jednotky uhradit 1 210 Kč.

25. Z technického průkazu návěsu bylo zjištěno, že je v něm mj. uvedena celková přípustná hmotnost návěsu 38 000 kg, přípustné zatížení na jednotlivou nápravu 9 000 kg, rozvor náprav 1 410 mm, VIN s prvním šestičíslím [anonymizováno], provozní hmotnost návěsu 6 460 kg. Ze ZTP [číslo] ze dne 24. 4. 2013 bylo zjištěno, že je v něm uveden rozvor náprav návěsu 1 310 mm a VIN s prvním šestičíslím SVH651. Ze ZTP [číslo] ze dne 15. 1. 2015 a ZTP [číslo] ze dne 30. 9. 2016 bylo zjištěno, že v těchto [příjmení] [příjmení] je stejný jako v prvním ZTP, u rozvoru náprav je uvedena alternativní varianta 1 410 mm. Dále bylo zjištěno, že další ZTP byly vystaveny v návaznosti na rozhodnutí o změně schválení technické způsobilosti ze dne 15. 1. 2015. Z vyjádření výrobce návěsu ze dne 20. 4. 2017 v anglickém a polském jazyce bylo zjištěno, že výrobce uvedl, že návěs byl vyroben dle technické specifikace zahrnující mj. maximální přípustnou hmotnost návěsu 38 000 kg, rozvor náprav 1 410 mm nejvyšší přípustné zatížení jednotlivé nápravy 9 000 kg. Dále byl proveden důkaz celkem čtyřmi znaleckými posudky.

26. Ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] ze dne 29. 1. 2017 [číslo] bylo zjištěno, že znalec v posudku odpovídal na následující otázky: (i) jaký je technický stav návěsu?, (ii) je návěs způsobilý k provozu? (iii) je zamítnutí reklamace dostatečně technicky zdůvodněné? Znalec při zpracování posudku vyšel mj. ze dvou záznamů o zatížení návěsu z řídící jednotky, první záznam z 1. 8. 2014 při najetí 28 915 km a druhý záznam ze dne 21. 3. 2015 při najetí 94 394 km od vynulování. Oba záznamy vykázaly zatížení ve výši 120 % na vzdálenosti 16 km. Ani jeden ze záznamů neuvádí, jaká zátěž je řídící jednotkou nastavena jako 100 %. Znalec vozidlo fyzicky prohlédl dne 13. 1. 2017 a zjistil následující závady na sklápěcí skříni a rámu podvozku, které vyhodnotil jako podstatné. U sklápěcí skříně šlo o nedosedání na rám podvozku, netěsnost a prohnutí zadních vrat, odtržené nosiče pojistného zařízení [anonymizováno] proti nežádoucímu sklápění. U rámu podvozku se jednalo o prasklé výztuhy a sváry podélníků a příčníků. Znalec přeměřil skutečnou vzdálenost náprav, která odpovídá 1 410 mm. Uvedl, že v technickém průkazu je uvedena nejvyšší přípustná hmotnost 38 000 kg, v ZTP je nicméně uvedeno 35 000 kg. Stejně tak technický průkaz uvádí rozvor 1 310 mm, ale z provedeného faktického měření byl zjištěn rozvor 1 410 mm. Telefonickou konzultací se zástupcem výrobce návěsu znalec ověřil, že typ náprav použitý na návěsu dovoluje zatížení 9 000 kg, a při rozvoru 1 410 mm to odpovídá nejvyšší povolené hmotnosti 38 000 kg. Znalcem provedená měření tak nasvědčují tomu, že by návěs skutečně mohl mít nejvyšší povolenou hmotnost 38 000 kg. Znalec zdůraznil, že ani jeden ze záznamů z řídící jednotky, na jejichž podkladě byly zamítnuty obě reklamace, neuvádí jaká hodnota je v řídící jednotce nastavena jako 100 % zatížení. Údaje z řídící jednotky tak mají sníženou průkaznost a ponechávají možnost, že řídící jednotka je nastavena pouze na hodnotu 35 000 kg. Znalec si k ověření povolené hmotnosti návěsu dále opatřil výpočet z řídící jednotky brzd návěsu, ani z něj však nebylo s jistotou možné prokázat, že povolená hmotnost zadaná do řídící jednotky je 38 000 kg, neboť výpočet z řídící jednotky brzd s touto hodnotou sice pracuje, ale je činěn pro jiný typ přípojného vozidla (a sice typ D 651, 655, 654, 660 nebo 666). Posuzovaný návěs je typ D 653. Znalec dále zkoumal podmínky v písníku [anonymizováno], kde dle sdělení žalobce mohlo dojít k mírnému přetížení návěsu. Z telefonické konzultace s písníkem znalec zjistil, že jsou používány nakladače s maximální nosností lopaty 8 000 kg. Každá lopata je pak zvážena a průběžnou i výslednou váhu vidí obsluha nakladače. Dle zkušeností obsluhy tak může dojít k přesypání požadované hmotnosti nákladu maximálně o 4 000 kg. Pokud tedy byl řidičem návěsu objednán materiál odpovídající nejvyššímu přípustnému zatížení návěsu dle údajů v technickém průkazu, tedy 31 540 kg (jde o výsledek rozdílu nejvyšší povolené hmotnosti návěsu 38 000 kg a hmotnosti samotného návěsu 6 460 kg), bylo by toto množství naloženo pomocí 4 lopat (4 x 8000 kg = 32 000 kg). I při maximálním možném přesypání mohlo dojít k zatížení návěsu nákladem o hmotnosti nejvýše 35 540 kg. Pokud by byla řídící jednotka nastavena tak, že 100 % přípustné hmotnosti návěsu odpovídá 38 000 kg, představoval by náklady o váze 35 540 kg zatížení pouze 110 %. Pokud by měl být návěs více přetížen, musela by obsluha nakladače i řidič návěsu tento rozdíl zaznamenat s ohledem na to, že by to vyžadovalo naložení další (páté) lopaty nakladače. Znalec v posudku rovněž upozornil na nesrovnalosti v dokumentaci návěsu, kdy jeho zjištění se shodovala se zjištěnými uvedenými v bodě 25. odůvodnění rozsudku. Znalec jako odpověď na zadané otázky uvedl, že návěs je ve špatném technickém stavu, není způsobilý k provozu a zamítnutí reklamace se jeví jako technicky nesprávné neboť i provoz návěsu přetíženého např. až o 25 % na trase 16 km nemůže způsobit zjištěné poškození rámu návěsu. Dle posudku je možné, že řídící jednotka je špatně nastavená a podezření výrobce návěsu na přetížení o více jak 20 % není technicky doložené.

27. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 10. 8. 2015, [číslo] 2015 bylo zjištěno, že znalec se měl na základě prohlídky návěsu, diagnostických dat a ZTP vyjádřit k celkovému stavu návěsu. Stav návěsu byl zjišťován včetně zkušební jízdy ve dnech 21. 3. 2015 a 10. 8. 2015 za účasti žalobce. Znalec zjistil závady na rámu návěsu, sklápěcím zařízení a vratech, kdy zjištěné závady se v základních rysech shodují se zjištěními Ing. [celé jméno znalce]. Znalec dále zkoumal data z řídící jednotky návěsu, a to konkrétně data z 6. 8. 2014, 21. 3. 2015 a 23. 3. 2015. Software řídící jednotky byl dle znalce ve všech případech špatně nastaven, když jako maximální přípustné zatížení mělo být v řídící jednotce nastaveno 35 000 kg, zatížení na nápravu pak bylo dle znalce nastaveno na 3 x 8 000 kg. Řídící jednotka pak takto fixně zadané hodnoty nedokáže jakkoliv přepočítat, tedy jinak řečeno tato data jsou na pevno zadána do řídící jednotky, která z nich odvozuje údaje o zatížení návěsu. Chybně nastavený software tak způsobuje, že v případě zatížení návěsu nákladem o dovolené hmotnosti 31 450 kg již řídící jednotka vykazuje přetížení. K tomu bylo v posudku uvedeno, že tato chybně uvedená data pak způsobují i nesprávnou funkčnost brzdového systému a ABS, který využívá právě data z řídící jednotky. Znalec pak rekapituloval, že existuje rozpor mezi údaji uvedenými v technickém průkazu a ZTP a že kupujícímu bylo fakticky dodáno jiné vozidlo, než bylo specifikováno v kupní smlouvě. Znalec zjistil, že v ZTP je oproti technickému průkazu odlišně uveden rozvor náprav, výška návěsu, VIN kód, a maximální přípustné zatížení návěsu.

28. Ze znaleckého posudku pana [celé jméno znalce] ze dne 7. 6. 2018, [číslo] bylo zjištěno, že úkolem znalce bylo posoudit vliv zátěže návěsu na činnost řídící jednotky. Technické údaje výrobce dle posudku odpovídají faktickému technickému vybavení návěsu. Při kontrolním vážení konaném dne 16. 3. 2018 byla vážena jízdní souprava tedy tažné vozidlo a návěs, čemuž předcházelo vážení samotného tažného vozidla a samotného (a prázdného) návěsu. Na návěs byla rovnoměrně rozložena kalibrovaná zátěž o váze 31 540 kg. Bylo zjištěno, že skutečné zatížení náprav prázdného návěsu je 4 850 kg, řídící jednotka v takovém případě vykazuje 4 376 kg, jedná se o rozdíl 9,77 %. Naopak při zatížení návěsu kalibrovanou zátěží odpovídalo skutečné zatížení náprav návěsu 26 960 kg, řídící jednotka však vykázala 28 822 kg, jedná se o rozdíl 6,9 %. Znalec uzavřel, že řídící jednotkou vykazované zatížení je výrazně zkresleno zjištěnou odchylkou, která dle kontrolního vážení s maximálním zatížením činí 6,9 % oproti skutečnému zatížení. Na základě dat získaných z řídící jednotky tak nelze zjistit, zda a v jakém rozsahu došlo k přetížení návěsu a jaká vzdálenost byla ujeta s případným přetížením. S daty z řídící jednotky návěsu dle znalce nelze seriózně pracovat. Znalecký posudek byl doplněn detailní protokolem o provedeném vážení, obsahujícím metodiku a postup vážení, informace o použité technice, kalibrační list k použitým závažím.

29. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 19. 2. 2019, [číslo] bylo zjištěno, že úkolem znalce bylo zjistit, zda byl návěs dodán v souladu se specifikací v kupní smlouvě, zda byl návěs použit v rozporu se záručními podmínkami a dále uvést případná další zjištění. Znalec návěs prohlédl dne 16. 3. 2018 a při této prohlídce také provedl jeho měření. Úvodem znalec stručně popsal fungování modulátoru TEBS, jehož součástí je elektronická řídící jednotka. Mj. uvedl, že v diagnostickém protokolu jsou uvedena data přímo stažená z řídící jednotky. Elektronická řídící jednotka je naprogramovaná tak, aby efektivně regulovala brždění návěsu v závislosti na stlačení brzdného pedálu či zatížení návěsu. V řídící jednotce je naprogramovaná sada parametrů, které jsou součástí homologační dokumentace návěsu, tedy brzdového výpočtu. V brzdovém výpočtu jsou mj. zahrnuty geometrické parametry návěsu, tedy i rozvor jeho náprav, hmotnost, zatížení, jakož i nejvyšší přípustné zatížení náprav. Všechny tyto parametry byly zohledněny v brzdovém výpočtu, který byl znalci poskytnut zadavatelem posudku (žalovanou). Znalec se dále zabýval tím, jaké parametry maximálního zatížení jednotlivé nápravy jsou naprogramovány v řídící jednotce, kdy vzal v potaz, že tři předcházející posudky zpochybňují, že by v řídící jednotce bylo skutečně naprogramováno 9 000 kg na nápravu, jak uvádí výrobce a naopak přichází se závěrem, že v jednotce je fakticky nastaveno 8 000 kg. Uvedl, že tyto závěry znalců nejsou nijak technicky podloženy, žádný ze znalců neprovedl potřebná diagnostická měření a jejich závěry tak jsou z technického hlediska neprokazatelné. Dne 16. 3. 2018 tak znalec provedl diagnostiku a načetl parametry uložené v řídící jednotce. V rámci diagnostiky byl také generován štítek, na němž jsou zobrazeny naprogramované fixní hodnoty zatížení jednotlivých náprav, kdy pro každou jednotku je v řídící jednotce fixně zanesena maximální hodnota zatížení odpovídající 9 000 kg. Tyto parametry byly přitom znalcem zkontrolovány i v brzdovém výpočtu a jsou tedy zcela v souladu s technickými parametry uváděnými výrobcem návěsu a žalovanou. Z diagnostiky provedené dne 16. 3. 2018 vyplynula stejná data, jako byla zjištěna technikem výrobce návěsu při diagnostice dne 1. 8. 2014, tedy diagnostika uvedla, že návěs byl přetížen o více jak 20 % na vzdálenosti 16 km. Znalec se dále věnoval tolerančnímu pásmu zatížení v rozmezí 10%, které je dle znalce odůvodněno tolerančním pásmem dalších dílčích parametrů v brzdovém výpočtu, rozložením nákladu či kolísáním tlaku v měchách pérování. Jestliže znalec [celé jméno znalce] došel k závěru, že při maximálním zatížení vykazuje řídící jednotka rozdíl 6,9 % oproti skutečné hodnotě je tím vlastně potvrzena správnost tolerance zatížení 10 % udávaná výrobcem. Nadto při řešení reklamace výrobce návěsu toleroval dokonce přetížení až o 20 %, až u přetížení přesahujícího 20 % dovodil negativní důsledky pro výsledek reklamace. Na základě dostupných brzdových výpočtů a závěru o tom, že v řídící jednotce jsou nastaveny správné fixní hodnoty, došel znalec k závěru, že faktická technická specifikace návěsu odpovídá hodnotám uvedeným v technickém průkazu a dodaný návěs tedy odpovídá parametrům sjednaným stranami. Znalec uvedl, že návěs byl užíván v rozporu se záručními podmínkami, neboť byl přetěžován a nebyl dodržen rozsah technických kontrol. V závěru se znalec vyjádřil ke třem předcházejícím znaleckým posudkům a sdělil, že závěry znalců o chybně nastavených fixních hodnotách řídící jednotky postrádají technické odůvodnění a jsou tak zavádějící.

30. Z doplnění znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 19. 2. 2019, [číslo] bylo zjištěno, že znalec nezjistil žádné technické závady na fungování řídící jednotky návěsu. Stejně tak nezjistil ani závadu v systému pérování či na snímači tlaku v měchu pérování, kdy tyto případné závady by mohly ovlivnit přesnost výpočtu řídící jednotky. Znalec dále popsal systém fungování řídící jednotky a uvedl, že využití dat z ní získaných je v oboru běžnou praxí. Dále uvedl, že působil jako zaměstnanec [právnická osoba] a jeho úkolem bylo mj. programování řídících jednotek, provádění brzdových výpočtů za účelem získání následné homologace. Z jeho zkušenosti může u řídící jednotky docházet k nepřesnosti výpočtu zatížení v rozmezí 5 - 10 %, které vyplývají mj. z materiálových vlastností měchu pérování, z toho že tlak v systému pérování je snímán a odebírán pouze na jednom místě, z dynamiky jízdy návěsu, či povrchu komunikace. Tyto okolnosti musí tedy být při použití řídící jednotky a jejích výpočtů zohledněny. Z měření Ing. [celé jméno znalce] pak vyplývá, že naměřené hodnoty se nachází v tolerančním pásmu 10 %, a vyvozují-li se negativní důsledky až při zjištění přetížení více jak 20 %, výrobce jednoznačně a dostatečně reflektuje možnou odchylku hodnot vykazovaných řídící jednotkou.

31. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] pří výslechu na ústním jednání uvedl, že znaleckou činnost vykonává od roku 1999, studoval Vysokou školu [jméno] [příjmení] a poté postgraduální studium na [obec] učení technickém v [obec]. Svůj závěr ohledně fixních dat nastavených v řídící jednotce založil na tom, že žalobce krátce po zahájení provozu návěsu provedl zatěžkávací zkoušku. Pokud při dané zkoušce byl návěs zatížen nákladem o váze 31 450 kg, měla tato hodnota být řídící jednotkou zobrazena jako 100 % maximálně 110 %, tedy v hranici výrobcem tolerované odchylky. Dále uvedl, že při zpracování posudku neměl k dispozici stejná diagnostická data jako Ing. [celé jméno znalce], jelikož při prohlídce mu byl návěs přistaven [právnická osoba], která nemá tak vysokou certifikaci (kvalifikaci) pro získání dat z řídící jednotky. Znalec v zásadě srovnal jemu dostupná data z řídící jednotky s knihou jízd a přehledem komodit, které byly na návěsu převáženy. Poukázal na to, že v případě inkriminované cesty z písníku [anonymizováno] existuje vážný lístek a písník nepochybně má kalibrovanou váhu, jelikož v závislosti na váze prodaného materiálu mj. odvádí daň. Při převozu z písníku [anonymizováno] tedy bylo na návěs fakticky naloženo 31 450 kg nákladu a pokud řídící jednotka při tomto zatížení vykázala přetížení, musí v ní být chybně nastaveny fixní údaje. Tuto chybu by bylo možné zjistit např. získáním softwaru výrobce a jeho následnou analýzou. Znalec také sdělil, že dle jeho zjištění byl návěs uveden do provozu za podmínek, které neodpovídaly platné právní úpravě. Dle posouzení znalce by měl návěs v případě řádné konstrukce zvládnout i přetížení o 50 % aniž by došlo ke vzniku tak závažných vad, jaké zjistil v jeho posudku. Je tomu tak proto, že návěs musí mít s ohledem na své určení určitou rezervu zatížení, kterou musí být schopen vydržet bez vzniku konstrukčních vad. V daném okamžiku není k tomuto závěru znalec schopen odkázat na konkrétní normu, nicméně normy pro tuto problematiku existují.

32. Znalec [celé jméno znalce] při výslechu na ústním jednání uvedl, že znaleckou činnost vykonává od roku 2006, je vyučeným automechanikem a v oboru pracuje 26 let. Znalec při zpracování posudku provedl vždy jedno měření. Znalec sdělil, že se v posudku nezabýval otázkou, zda jsou v řídící jednotce správným způsobem zadány fixní hodnoty, tato otázka tedy nebyla předmětem jeho znaleckého zkoumání. Znalec odkázal na závěry z jeho znaleckého posudku a uvedl, že při zatížení odpovídajícím 31 500 kg by měla řídící jednotka správně vykázat zatížení maximálně 106 % nebo 110 %.

33. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] při výslechu na ústním jednání sdělil, že byl přítomen při měření znalce [celé jméno znalce] dne 16. 3. 2018. Uvedl, že jeho znalecký posudek byl proveden tak, že je třeba provést několik měření a tato měření zprůměrovat. K posudku znalce [celé jméno znalce] upozornil na rozdíl mezi různými uváděnými údaji, a sice na rozdíl mezi hmotností nápravy a zatížením nápravy jakož i rozdíl mezi hmotností návěsu. K žádné manipulaci s fixními daty řídící jednotky dle zjištění znalce nedošlo. Znalec uvedl, že řídící jednotka v podstatě obsahuje jednak fixní data a dále data o provozu návěsu, kdy data o provozu lze označit za data sekundární. To však neznamená, že by se mělo jednat o méně důležitá data než data fixní. V zásadě ideální metoda měření by v daném případě měla dle Ing. [celé jméno znalce] zahrnovat vícenásobné kontrolní vážení spojené s odečtem dat z řídící jednotky a následné porovnání výsledků.

34. Znalce [příjmení] [celé jméno znalce] nebylo možné vyslechnout, neboť po zahájení řízení zemřel.

35. Po právní stránce soud věci posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), když ke všem rozhodným okolnostem došlo za jeho účinnosti.

36. Podle § 2004 odst. 1 o. z., odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

37. Podle § 2005 odst. 1 o. z., odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

38. Podle § 2095 o. z., prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

39. Podle § 2106 odst. 1 o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo: a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle odst. 2 téhož ustanovení, kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

40. Žalovaná v průběhu řízení namítla, že ze strany žalobce vůbec nedošlo k řádnému odstoupení od kupní smlouvy a případně namítla též promlčení práva žalobce na odstoupení od kupní smlouvy. Soud došel k závěru, že ani jedna z těchto námitek není důvodná. Již prvotní předžalobní výzva ze dne 13. 7. 2016 dle názoru soudu splňovala materiální požadavky kladené na odstoupení od smlouvy. V textu výzvy byl jednoznačně a nezaměnitelně identifikován předmět daného závazku, což zajišťuje i dostatečnou identifikaci závazku samotného, od nějž bylo odstupováno. Byl označen i důvod odstoupení, který spočíval v neodstranitelných vadách předmětu koupě. Zcela konkrétní specifikace vad byla učiněna odkazem na dřívější komunikaci smluvních stran a reklamační řízení, to však soud považuje za dostačující, neboť žalovaná byla ze strany žalobce s těmito vadami prokazatelně seznámena a mezi stranami byly takto označené vady předmětem obsáhlé vzájemné komunikace. Dále je v dopise učiněna výzva k vzájemnému vrácení plnění (tedy k vrácení kupní ceny žalobci a naopak výzva k vyzvednutí návěsu ze strany žalované), což by za dané situace bylo hlavním materiálním důsledkem odstoupení od smlouvy, které vede k zrušení závazku od počátku. Účinná právní úprava se odklání od formálního výkladu právního jednání a naopak se v § 556 o. z. se kloní k výkladu vycházejícímu z materiálního obsahu právního jednání. Přestože úkon žalobce nebyl výslovně označen jako odstoupení, splňoval všechny náležitosti tohoto právního jednání, úmysl žalobce byl zřejmý a musel být žalované znám. Při tomto závěru soud zhodnotil i okolnosti, které předmětnému právnímu jednání předcházely, což je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 a ustanovením § 556 odst. 2 o. z. Mezi stranami probíhala dlouhá jednání týkající se daného závazku a závad na předmětu koupě. S přihlédnutím k předcházející komunikaci tak byl v právním jednání dostatečně konkretizován závazek i důvod odstoupení. Vzhledem k tomu, že z reakce žalované na předžalobní výzvu ze dne 28. 7. 2016 vyplývá, že žalovaná byla s touto výzvou při vyhotovení dopisu seznámena, je zřejmé, že nejpozději 28. 7. 2016 bylo odstoupení od smlouvy doručeno žalované. Právo odstoupit od smlouvy se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době, jejíž běh logicky nemohl počít dříve, než byla smlouva uzavřena. Smlouva byla uzavřena dne 14. 2. 2014 a běh promlčecí doby nemohl započnout před jejím uzavřením. Před uplynutím promlčecí doby tak žalobce učinil úkon, který obsahuje všechny náležitosti odstoupení od smlouvy. Soud dále sděluje, že sama žalovaná uvedla, že stanice technické kontroly při prohlídce dne 1. 4. 2015 zjistila na návěsu pouze závady stupně B - závažné a pokud žalobce tvrdí, že návěs měl vady stupně C - nebezpečné tak muselo k jejich vzniku dojít po tomto datu. Toto tvrzení je podloženo i provedeným dokazováním (zejména protokolem z technické kontroly). I pokud by snad měl být učiněn závěr, že výzva ze dne 13. 7. 2016 nesplňuje náležitosti odstoupení, zcela nepochybně by náležitosti splňovala výzva ze dne 13. 3. 2017. Pokud nebezpečné vady, resp. vady vylučující návěs z provozu na pozemních komunikacích, vznikly až po datu 1. 4. 2015, nemohla tříletá doba pro uplatnění práva na základě těchto vad odstoupit od smlouvy uplynout před 20. 3. 2017 - jde o datum, kdy žalovaná vyhotovila její reakci na druhou výzvu a nejpozději k tomuto datu tak s výzvou byla seznámena. Žalovaná v tomto kontextu v závěru řízení doplnila její argumentaci tak, že žalobce nevytkl vzniklé vady bez zbytečného odkladu, jak mu ukládá mj. § 2112 o. z. a dále že žalobce včas nesdělil svojí volbu práva vyplývajícího z vadného plnění. Námitka prodávajícího dle § 2112 o. z. je svojí podstatou také námitkou promlčení (viz Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 79 - 80: P. Kasík, V. Bednář) a soud tak přihlédl i k té. S vědomím toho, že tato námitka byla vznesena až po koncentraci řízení, však zhodnotil, že již nemůže přihlížet k novým tvrzením, v nichž žalovaná uváděla důvody, proč mělo ke vzniku reklamovaných vad dojít již dlouho před první reklamací a proč tedy reklamace byla opožděná. Dále nutno zdůraznit, že tato tvrzení představovala pouhé domněnky žalované o tom, že závady by musely vzniknout již po ujetí několika stovek, maximálně tisíců kilometrů, avšak nebyla podložena žádnými důkazy a pokud by tato tvrzení nebyla učiněna nespornými druhým účastníkem, pravděpodobně by nezbývalo než k prokázání těchto tvrzení zadat znalecký posudek. S ohledem na nastalé účinky koncentrace však nebylo možné žalovanou poučit k doplnění důkazů a případné nové důkazy by nemohly být provedeny. Žalovaná tak neunesla břemeno důkazní, které ji u námitky dle § 2112 o. z. tíží (viz Kasík, Bednář. Občanský zákoník VI. Závazkové právo., str. 79 - 80, op. cit.). K promlčení nároku na odstoupení od smlouvy v důsledku běhu tříleté promlčecí doby ani k promlčení práva z vadného plnění dle § 2112 o. z. tedy nedošlo. Soud se tak dále zabýval důvodností odstoupení od smlouvy.

41. Žalobcem tvrzené a reklamované vady lze rozdělit do dvou skupin. Jednak se jedná o vady přítomné již v okamžiku předání návěsu, které mají spočívat v odlišnosti návěsu od specifikace v kupní smlouvě a technickém průkazu - sem spadá zejména odlišný rozvor náprav, odlišné maximální povolené zatížení návěsu nebo rozdílnost [příjmení] kódu a některých technických údajů uvedených v dokumentaci vztažené k návěsu. V důsledku těchto vad žalobce uvedl, že mu byl dodán jiný návěs, než byl sjednán v kupní smlouvě. Druhou skupinu představují vady, které se projevili v rámci užívání návěsu - jde zejména o deformaci rámu a vrat návěsu, vady pouzdra montážní uzávěrky, či vady autoplachty. Samostatnou otázku ve vztahu k výše zmíněným závadám představuje případná odchylka hodnot zatížení návěsu vykazovaná řídící jednotkou. Soud shledal, že na podkladě provedeného dokazování lze uzavřít, že technická specifikace dodaného návěsu odpovídá údajům sjednaným v kupní smlouvě. Z faktického měření provedeného znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] vyplynulo, že skutečný rozvor náprav návěsu odpovídá 1 410 mm. Stejně tak z jeho zjištění vyplynulo, že skutečné maximální povolené zatížení dodaného návěsu by mělo odpovídat sjednané hodnotě 38 000 kg. Rozpor údajů o rozvoru náprav uvedený v technickém průkazu a ZTP byl odstraněn rozhodnutím o změně schválení technické způsobilosti a vydáním nových ZTP. Při rozvoru 1 410 mm pak i dle předložených ZTP odpovídá maximální dovolené zatížení návěsu 38 000 kg. Vyjádření výrobce návěsu, že návěs je vyroben dle technické specifikace odpovídající maximální povolené hmotnosti 38 000 kg, pak odpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Rozpor ve VIN kódu uvedeném v ZTP a v technickém průkazu pak soud považuje pouze za administrativní pochybení, neboť faktické technické parametry byly znalecky přezkoumány. Jediný Bc. [celé jméno znalce] došel k závěru, že technické parametry návěsu neodpovídají objednanému plnění, toto zjištění však nepodložil žádnými měřením či technickou argumentací. Naopak znalec [příjmení] [celé jméno znalce] měření rozvoru náprav provedl a konzultoval i typ použitých náprav, který by při zjištěném rozvoru měl umožňovat zatížení 9 000 kg na nápravu, dávající celkové přípustné zatížení návěsu 38 000 kg. Stejně tak znalec [celé jméno znalce] uvedl, že technická specifikace návěsu odpovídá kupní smlouvě. Soud tak zhodnotil, že závěry Bc. [celé jméno znalce] byly nesprávné, resp. nepodložené, a že zejména na základě posudku Ing. [celé jméno znalce] lze uzavřít, že parametry návěsu odpovídají objednanému plnění.

42. U druhé skupiny závad, které měly vzniknout až po uvedení návěsu do provozu, vzal soud za prokázané, že existence těchto závad byla zjištěna v rozsahu, který se v zásadě shoduje s žalobními tvrzeními. Z větší části byly to závady zjištěny při kontrole na stanici technické kontroly, dále by zdokumentovány ve znaleckých posudcích Ing. [celé jméno znalce] a zejména v posudku Bc. [celé jméno znalce]. Posledně uvedený znalec pořídil při prohlídce návěsu obsáhlou fotodokumentaci závad a jeho znalecké postupy jsou v tomto směru jednoznačně průkazné. Znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce] uvádí, že dané vady jsou vážné, Bc. [celé jméno znalce] vady hodnotil dokonce jako nebezpečné. Stanice technické kontroly dne 1. 4. 2015 zjištěné vady návěsu označila jako vážné (stupeň B). Povaha zjištěných vad by dle soudu mohla odůvodňovat odstoupení od kupní smlouvy a bylo tak namístě zabývat se otázkou, zda vady vznikly v důsledku nesprávné manipulace a užívání návěsu v rozporu s účelovým určením jak tvrdila žalovaná. Konkrétně žalovaná namítala, že vady vznikly v důsledku přetížení návěsu o více jak 20 % na trase o délce 16 km, kdy tyto údaje žalovaná zjistila z řídící jednotky návěsu. Žalobce naopak namítal, že hodnoty vykazované řídící jednotkou jsou nesprávné. Pro celý spor tak bylo zcela zásadní zkoumání fungování řídící jednotky návěsu, jakož i případná existence a výše odchylky skutečného zatížení návěsu a zatížení uváděného řídící jednotkou návěsu. Znalec [příjmení] [jméno], že údaje z řídící jednotky nemají vypovídající hodnotu, neboť není patrné jaká hodnota, je v řídící jednotce fixně nastavena jako 100 % zatížení. Dále uvedl, že existuje reálná možnost, že jako maximální možné zatížení je v řídící jednotce nastaveno 35 000 kg, namísto 38 000 kg uvedených v technickém průkazu, a to s ohledem na telefonickou konzultaci s techniky a s přihlédnutím k brzdovému výpočtu návěsu, který sice uvažuje celkovou hmotnost návěsu 38 000 kg, avšak je činěn pro jiný typ návěsu. Tento závěr je dle znalce podpořen také reáliemi fungování písníku [anonymizováno], kde mělo dojít k přetížení návěsu. Stanovisko Ing. [celé jméno znalce] však bylo z velké části vyvráceno posudkem Ing. [celé jméno znalce], který jako jediný z řídící jednotky získal data o tom, jaká je fixní hodnota maximálního dovoleného zatížení nastavená v řídící jednotce. Znalec tedy zjistil, že v řídící jednotce je nastaveno jako maximální zatížení na nápravu 9 000 kg, které při rozvoru náprav 1 410 mm dovoluje celkovou hmotnost návěsu 38 000 kg. Argumentace Ing. [celé jméno znalce] ohledně fungování nakladačů v písníku [anonymizováno] pak zůstává pouze v rovině tvrzení, která sice lze považovat za poměrně relevantní, postrádají však jakoukoliv oporu v konkrétním znaleckém měření či výpočtu.

43. Ze zatím zmíněných důkazů tak vyplynulo, že návěs odpovídá objednané technické specifikaci a že v řídící jednotce jsou nastavena správná fixní data. Žalobce však namítal, že i přes správně zadaná fixní data měří řídící jednotka nesprávně, resp. s příliš vysokou odchylkou. K prokázání tohoto tvrzení byl proveden důkaz znaleckým posudkem pana [celé jméno znalce], který provedl kontrolní vážení s certifikovanou zátěží. Znalec pak porovnal údaje naměřené na váze s údaji staženými z řídící jednotky. Znalec provedl jedno měření, při němž měřil zatížení připadající na nápravy prázdného návěsu a dále jedno měření zatížení nápravy při zatížení návěsu na maximální možnou hodnotu dle technického průkazu, přičemž při tomto měření byla vážena celá jízdní souprava. U prázdného návěsu zjistil znalec odchylku v údajích uvedených řídící jednotkou ve výši - 9,77 %, u plně naloženého návěsu se jednalo o + 6,9 %. Uvedené odchylky se tedy pohybují v tolerančním pásmu výrobce ve výši 10 %. Jednou z výtek žalované k provedenému měření bylo, že znalec měřil zatížení náprav návěsu, avšak na některém místě výsledek tohoto měření prezentoval jako celkovou hmotnost návěsu, znalec dále uvedené pojmy v posudku řádně nevysvětlil. Tato námitka však není dle soudu důvodná, znalecký posudek je jako celek koncipován na měření zatížení nápravy (resp. jednotlivých kol, pod nimiž se nachází platforma váhy), znalec pojem zatížení náprav používá konstantně a srozumitelně a rozdíl mezi pojmem zatížení nápravy a pojmem hmotnost návěsu musí být zřejmý i laikům (ostatně je-li v technickém průkazu uvedena pohotovostní hmotnost prázdného návěsu 6 460 kg a znalcem zjištěné zatížení náprav prázdného návěsu je 4 850 kg, je rozdíl mezi oběma pojmy jasně patrný). Znalec sice skutečně na straně 4 posudku v bodě [číslo] zaměnil pojem zatížení náprav za pojem celková hmotnost, v celém kontextu posudku je však tato chyba jednoznačně překlenutelná výkladem a soud ji hodnotí pouze jako chybu v psaní. Stejně tak není důvodná námitka žalované, že hmotnost návěsu byla znalcem zjištěna výpočtem, který není nikde uveden. Znalec nejdříve měřil zatížení náprav (jednotlivých kol) samotného tažného vozidla, samotného návěsu a následně měřil zatížení připadající na jednotlivá kola u celé jízdní soupravy s plně zatíženým návěsem, kdy výpočty vedoucí k určení zatížení návěsu jsou z posudku (resp. z protokolu vážení) patrné a jedná se o výpočty pracující se zjištěným zatížením připadající na jednotlivá kola samotného tažného vozidla, samotného návěsu a dále celé, plně naložené jízdní soupravy. Žalované však lze přisvědčit v tom, že průkaznost měření je snížena tím, že znalec provedl pro každé zatížení pouze jedno měření a neuvedl žádnou chybovost (odchylku) měření. Nelze mít za to, že měření bylo provedeno s absolutní přesností, když znalec sám v posudku uvedl, že i použité váhy pracují s určitou odchylkou. Další námitky žalované směřovaly k tomu, že ve všech měřeních bylo seznatelné nerovnoměrné zatížení pravé a levé strany návěsu (resp. náprav), i když znalec uvedl, že návěs byl zatížen rovnoměrně. Příčiny i dopady naměřeného nerovnoměrného zatížení by musely být případně zjištěny další znaleckým zkoumáním, tvrzení žalované o tom, proč byly na každé straně naměřeny různé hodnoty zůstaly v dané fázi řízení pouze spekulací. I nerovnoměrnost zatížení návěsu však soud vedla k tomu, že u měření znalce [celé jméno znalce] měla být uvedena odchylka měření a měření mělo být vícekrát opakováno.

44. Za daného stavu soud shrnul, že dokazováním byla vyvrácena většina žalobních tvrzení. Dokazováním dosud nedotčené zůstávalo tvrzení žalobce, že ač řídící jednotka možná obsahuje správně zadané fixní údaje, fakticky stejně vykazuje nesprávné hodnoty o zatížení návěsu. Kontrolní vážení návěsu na certifikované váze spojené s porovnáním dat vykazovanými řídící jednotkou provedl toliko znalec [celé jméno znalce], kdy obě jeho měření vykázala odchylku pohybující se v toleranci uváděné výrobcem. Přesto znalec [celé jméno znalce] uvedl, že z toho důvodu se není možné spoléhat na údaje z řídící jednotky a dle nich dojít k závěru, zda došlo k přetížení návěsu. Názor znalce [celé jméno znalce] o tom, že návěs by měl na trase 16 km bez poničení snést i přetížení o 50 % pak dále nebyl opřen o jakoukoliv relevantní argumentaci či o znalecké zjištění. Soud tak shledal, že z dosud provedeného dokazování nebyla prokázána žalobcova tvrzení ohledně (neúměrně vysoké) odchylky vykazované řídící jednotkou. Resp. ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že ve dvou měřeních se odchylka pohybovala v pásmu tolerance. Průkaznost těchto závěrů je navíc snížena kvůli nízkému počtu měření, neuvedení odchylky a ne zcela vyjasněným otázkám vztahujícím se k rozdílnému zatížení stran návěsu.

45. Soud tak přistoupil na důkazní návrh žalobce a kontaktoval znalecké ústavy ohledně zadání znaleckého posudku, který by na základě více měření měl porovnat skutečnou hodnotu zatížení návěsu a dat uvedených v řídící jednotce. Jedním ze znaleckých ústavů bylo sděleno, že znalecký posudek by mohl být zpracován za cenu od 85 000 Kč do 150 000 Kč, kdy velký rozptyl odhadované odměny je dán především tím, že součástí znaleckého úkolu by byla i doprava návěsu na místo vážení, přičemž současné umístění návěsu, který není způsobilý provozu po pozemních komunikacích, není známo. Žalobce zálohu na znalecký posudek odmítl uhradit. Uvedl, že výše zálohy je k předmětu sporu nepřiměřeně vysoká, je nepřezkoumatelná a předchozí znalecké posudky byly provedeny za výrazně nižší cenu. Nadto uvedl, že soudem oslovený znalecký ústav vyjádřil pochybnost o tom, zda disponuje odborností nutnou ke zpracování posudku a několik dalších renomovaných znaleckých ústavů zpracování posudku kvůli nedostatku kvalifikace odmítlo. Za dané situace tak žalobce nepožadoval složení takto vysoké zálohy za věcně a ekonomicky účelné.

46. Právem účastníka nepochybně je zálohu na znalecký posudek neuhradit, v takovém případě však účastníka tíží důsledky toho, že důkaz znaleckým posudkem nebude proveden. K výši zálohy soud sděluje, že předmětný znalecký ústav při [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec] uvedl, že doba potřebná pro zpracování znaleckého posudku by činila 3 - 6 měsíců. Z toho lze dovodit, že doba pro zpracování znaleckého posudku by byla značná. Z toho, že další znalecké ústavy s podobným zaměřením posudek zpracovat z důvodu nedostatku kvalifikace odmítly lze dovodit, že se jedná o specializovanou a náročnou problematiku. K tomu soud dodává, že případný nedostatek kvalifikace znaleckého ústavu v [obec] by mohl být řešen přibráním konzultanta (obvyklá praxe v podobných případech) a nelze v tom spařovat důvod pro nesložení zálohy. Naopak sdělení ústavu že pro řádné zpracování posudku by mohla být nutná specializace na odvětví měřící technika, kterou znalecký ústav ani žádný ze 4 znalců nedisponuje, vnáší míru nejistoty ohledně odbornosti znalců, kteří zpracovali dosud předložené posudky. Konečně z toho, že návěs není způsobilý k provozu na pozemních komunikacích, lze dovodit, že jeho přeprava bude nákladná. Uvedené skutečnosti dle názoru soudu odůvodňují výši odměny odhadovanou znaleckým ústavem v částce okolo 100 000 Kč. K žalobcově další argumentaci je třeba uvést, že odhad znalce o výši odměny za zpracování znaleckého posudku bude svojí povahou vždy do určité míry nepřezkoumatelný a stejně tak bude v zásadě vždy existovat možnost, že horní výše odhadované odměny bude v důsledku postupu prací při zpracování posudku překročena. To platí tím spíše v případech, kdy bude výše odměny do značné míry odvislá od prakticky neznámé proměnné (nákladech na přepravu technicky nezpůsobilého návěsu z neznámého místa). Zcela přezkoumatelnou se výše odměny znalce a související výše požadované zálohy stává až při předložení vyúčtování po zpracování znaleckého posudku, které splňuje obsáhlé náležitosti detailně formulované v § 17 vyhlášky č. 504/2020 Sb, o znalečném. Naproti tomu § 25 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, sice ukládá znalci před zadáním znaleckého posudku sdělit předběžný odhad předpokládané výše znalečného, žádné náležitosti tohoto odhadu však zákon nestanoví. Tento přístup zákonodárce je přitom logický, neboť reflektuje případy jako je ten nastalý v tomto řízení, kdy výše znalečného může skutečně být pouze předběžně odhadnuta a zhotovitel posudku před započetím prací a získání kompletních informací nemůže uvést kvalifikovaný a podrobný rozpočet, na jehož základě by znalečné odhadl. Tyto okolnosti tak jdou k tíži účastníka, kterého tíží břemeno důkazní a účastník se tak skutečně vystavuje riziku, že na znalecký posudek uhradí zálohu vyšší, než jaké bude skutečné znalečné, které bude až na základě podrobného vyúčtování přezkoumáno soudem a v případě využití opravného prostředku též podrobeno přezkumu soudem odvolacím. Takový výklad je souladný s naukou o břemeni tvrzení a břemenu důkazním, která prostupují civilní řízení. Účastník, který břemeno nese, z povahy věci musí pro svůj úspěch vynaložit určitý náklad a úsilí, směřující k unesení břemene. Vynaložené náklady pak představují náklady řízení, které jsou dle výsledku sporu účastníkovi přiznány v konečném rozhodnutí. Až okamžikem vykonatelnosti příslušného rozhodnutí pak účastník získává exekuční titul, na jehož základě se může nákladů domoci. Z toho vyplývá, že pro dosažení úspěchu ve sporu musí účastník nesoucí břemeno vynaložit určité ekonomické náklady, resp. nést dočasnou ekonomickou újmu (spočívající minimálně v úhradě soudního poplatku), která bude v případě úspěchu ve věci reparována ve výroku o nákladech řízení. ([anonymizováno]) poměr nákladů na důkaz s výší předmětu sporu, nemůže nic změnit na nutnosti důkaz provést pro unesení důkazního břemene. Lze si sice představit exces, kdy by znalec skutečně sdělil zjevně neúměrně vysoký odhad znalečného a soud by v tomto případě musel výši zálohy korigovat, o tento případ se však v dané věci nejedná. Soud uzavírá, že námitka nepoměrnou výší k předmětu sporu není relevantní, neboť výše zálohy vychází z očekávané nákladnosti znaleckého zkoumání. Nadto výše zálohy mírně přesahuje 1/8 hodnoty sporu, což soud ani neshledává jako neúměrné. Konečně je třeba zmínit možnost žádat o osvobození od soudních poplatků dle § 138 o. s. ř., která se vztahuje i na zálohy na důkaz a která brání vzniku pro účastníka negativním dopadům v případě, že je pro něj záloha s ohledem na jeho majetkové poměry příliš vysoká. Tato možnost nebyla žalobcem využita.

47. Za daného stavu soud uzavřel, že bylo prokázáno, že návěs byl užíván v rozporu s jeho technickými parametry a účelovými určením, neboť byl při provozu přetěžován. Žalobci se nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že návěs fakticky přetěžován nebyl, ale že řídící jednotka toliko vykazuje nesprávné hodnoty zatížení. Ze skutkového stavu vyplývá, že na návěsu vznikly závady a jejich vznik je třeba přičíst užití návěsu způsobem, který nerespektuje technické parametry a podmínky pro jeho provoz. Ke vzniku závad nedošlo v důsledku vadného plnění a nejsou tak dány důvody pro odstoupení od kupní smlouvy. Nárok na vrácení kupní ceny jakož i všechny další nároky žalobce byly shledány jako nedůvodné. I další nároky žalobce vycházely z předpokladu, že žalovaná plnila vadně a žalobce účinně odstoupil od smlouvy. To však v řízení nebylo prokázáno a nebylo tak ani třeba se dále zabývat tvrzeními žalované ohledně nedodržení podmínek záruky, zejména nedodržením intervalu záručních prohlídek návěsu. Žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla z procesního hlediska v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 124 276 Kč (105 028 Kč + 19 248 Kč). Tyto náklady sestávají jednak z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 941 325,94 Kč sestávající z částky 12 100 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., konkrétně: a) převzetí právního zastoupení b) odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádření ze dne 26. 4. 2017 c) vyjádření ze dne 26. 4. 2017 d) účast na jednání dne 29. 11. 2018 e) vyjádření ze dne 21. 2. 2019 f) vyjádření ze dne 25. 10. 2019 g) účast na jednání dne 27. 8. 2020 h) účast na jednání dne 23. 2. 2022 Žalované dále náleží sedm paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 86 800 Kč ve výši 18 228 Kč. Žalovaná v jejím vyčíslení náhrady nákladů řízení účtovala jako samostatný úkon nejdříve odpor proti platebnímu rozkazu a dále jako samostatný úkon označila vyjádření ze dne 26. 4. 2017, kterým reagovala na kvalifikovanou výzvu k vyjádření obsaženou v platebním rozkazu. Platebním rozkazem bylo žalované uloženo zaplatit žalovanou částku nebo (i) podat odpor a (ii) v tom případě se vyjádřit ve věci. [příjmení] tedy žalovaná předešla negativním procesním důsledkům spojeným s doručeným platebním rozkazem, musela jednak podat odpor a dále se v návaznosti na kvalifikovanou výzvu vyjádřit ve věci. Zákon sice umožňuje učinit oba úkony samostatně a s časovou prodlevou, přesto se z materiálního hlediska dle názoru soudu jedná toliko o jeden účelný úkon ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., jehož účelem je zamezit důsledkům vyplývajícím z doručeného platebního rozkazu. Za odpor a následné vyjádření tak soud žalované přiznal náhradu pouze za jeden úkon. Dále soud nepřiznal žalované náhradu za vyjádření ze dne 14. 10. 2020, neboť žalovaná v něm v pozdní fázi řízení a po nastolení účinků koncentrace přišla s argumentací, kterou mohla zcela zjevně uplatnit v jakémkoliv z jejích dřívějších vyjádření (šlo především o námitku pozdního uplatnění reklamace a promlčení práva žalobce). Neodůvodněné rozdělení procesní obrany žalované do více vyjádření, když rozhodné skutečnosti mohly být sděleny již v rámci předcházejících úkonů opět nelze považovat za účelné ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhrada nákladů za tento úkon nepřísluší. K nákladům řízení žalované náleží i náklady na znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce] a na jeho doplnění v celkové výši 19 248 Kč (16 798 Kč + 2 450 Kč), kdy výši nákladů žalovaná prokázala dvěma fakturami vystavenými znalcem. I účelně vynaložené náklady na znalecký posudek předložený účastníkem dle § 127a o. s. ř. patří k nákladům řízení, jedná se o hotové výdaje účastníka. Z provedeného dokazování a právního posouzení pak vyplývá, že náklady na znalecké posudky byly vynaloženy účelně, když mj. dané znalecké posudky jako jediné spolehlivě objasnily, jaké fixní údaje jsou zadány v řídící jednotce, v podrobnostech soud odkazuje na předcházející body odůvodnění rozsudku.