8 C 86/2017-219

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 232 267,85 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 232 267,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení: z částky 31 157 Kč ve výši 7,05 % ročně od 3. 1. 2017 do zaplacení, z částky 13 510 Kč ve výši 7,05 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení z částky 67 000 Kč ve výši 10 % ročně od 11. 3. 2010 do zaplacení, z částky 40 200 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení, z částky 80 400 Kč ve výši 8,25 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení v částce 88 862,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu původně domáhali po žalované zaplacení částky 44 710 Kč s příslušenstvím. Na základě opakovaného rozšíření žaloby bylo při vyhlášení rozsudku předmětem řízení zaplacení částky 232 267,85 Kč. Žalobci požadovali zaplacení předmětné částky s odůvodněním, že za žalovanou plnili její dluh, který nyní požadují vrátit. Žalobci uvedli, že žalovaná s jejich synem [jméno] [celé jméno žalobce], nar. dne 21. 5. 1978 (dále jen jako„ syn“ nebo„ syn žalobců“), uzavřeli dne 21. ledna 2010 se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované a synovi žalobců jakožto společným a nerozdílným dlužníkům poskytnut hypoteční úvěr ve výši 2 000 000 Kč, účelově vázaný na koupi pozemku parc. [číslo] katastrální území Strašín u Říčan, obec Říčany, zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ (dále jen„ zakoupený pozemek“). Syn žalobců a žalovaná spolu na zakoupeném pozemku společně žili po dobu zhruba 5 let, než došlo k rozpadu jejich vztahu. Poskytnutý úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitosti žalobců - bytu [číslo] v domě [adresa] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 91/5238 na společných částech domu [adresa], vše v části [obec] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] obec Praha, katastrální území Chodov (dále jen„ zastavená nemovitost“). Žalovaná přestala řádně hradit její část sjednaných splátek hypotečního úvěru a ke dni 5. 12. 2016 jí tak vznikl vůči [anonymizováno] bance splatný dluh ve výši 24 457,85 Kč. Žalobci tak jako zástavní dlužníci tuto částku za žalovanou uhradili. Žalovaná ani přes výzvu neplnila ani na další splátky hypotečního úvěru, a to konkrétně splátky za období od prosince 2016 do června 2019 a tak i tyto splátky byli žalobci uhrazeny za žalovanou. Výše každé splátky odpovídala 6 700 Kč až na splátku za leden 2017, kde je žalováno 6 810 Kč. Žalobci tyto splátky hradili za žalovanou na základě souhlasu uděleného [anonymizováno] bankou.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že skutečně měla se synem žalobců dlouhodobý vztah, z nějž se narodila společná dcera. Smlouva o hypotečním úvěru byla uzavřena, aby syn žalobců zakoupený pozemek nabyl do jeho výlučného vlastnictví a fakticky se tak jednalo pouze o investici syna žalobců, činěnou v jeho osobní prospěch. Žalovaná uzavřela jako spoludlužník smlouvu o hypotečním úvěru pouze proto, že o to byla požádána synem žalobců z důvodu, že je příjemcem invalidního důchodu a alespoň formálně je nemajetný. Z toho důvodu potřeboval při poskytnutí úvěru účast žalované a ze stejného důvodu bylo o úvěr žádáno u banky žalované, kde mohli žalovaná a syn žalobců získat lepší úrokovou sazbu. Fakticky byl příjemcem úvěru výlučně syn žalobců, který se také stal výlučným vlastníkem zakoupeného pozemku. Tomu korespondovala dohoda spoludlužníků, že poskytnutý úvěr bude v celém rozsahu hrazen výlučně synem žalobců. S touto dohodou byli obeznámeni i žalobci, kteří úvěr zajistili zástavním právem. Syn žalobců sjednané splátky sám řádně hradil až do června 2015, kdy došlo k rozporům ohledně výchovy společné dcery žalované a syna žalobců. Žalovaná se tak obrátila na soud s žalobou na zaplacení částky 409 277,40 Kč představující částku, kterou musela na hypoteční úvěr uhradit poté, co syn žalobců přestal plnit dohodu s žalovanou. Žalobě v uvedené věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] bylo z velké části vyhověno.

3. Žalovaná je přesvědčena, že žaloba podaná v nyní projednávané věci je konstruktem syna žalobců jednajícího ve vzájemné shodě s žalobci. Podstata věci má spočívat v tom, že syn žalobců fakticky hradí splátky hypotečního úvěru svým rodičům (žalobcům), kteří toliko formálně odesílají splátky hypotečního úvěru z jejich bankovního účtu. Tím si vytváří podmínky pro to, aby se mohli vůči žalované domáhat domnělého nároku z titulu plnění za jiného (za žalovanou), ač splátky úvěru byly fakticky hrazeny především žalovaným, případně jinými spřízněnými subjekty, které pouze využily účtu žalobců, aby toliko formálně provedly úhradu splátek hypotečního úvěru z jejich bankovního účtu. Finanční prostředky uhrazené na splátky hypotečního úvěru však nebyly fakticky finančními prostředky žalobců a z toho důvodu je nemravné, aby se žalobci domáhali vůči žalované jakéhokoliv nároku, když sami za ni fakticky neuhradili ničeho. Toto počínání má být přitom součástí dlouhodobého nátlaku, který se syn žalobců snaží vytvářet na žalovanou prostřednictvím trestních oznámení a jiných právních kroků motivovaných tím, aby za něj žalovaná plnila na hypoteční úvěr. Nátlak vytvářený na žalovanou pak měl přerůst až ve snahu o osobní mstu syna žalobců, do které měl zatáhnout i společnou dceru, kdy např. měl na žalovanou opakovaně volat policii při předání dcery, která je ve výlučné péči žalované, dále účelově změnil dceři adresu trvalého pobytu, snažil se žalovanou přinutit k přehlášení dcery do jiné školy, než kam dcera chtěla chodit, či přestal platit výživné na dceru. Syn žalobců dále učinil různé kroky mající za cíl vytvořit dojem jeho vlastní nemajetnosti, aby se vyhnul povinnosti hradit jakékoliv plnění žalované. Konkrétně tak v prosinci 2017 převedl podíly ve dvou obchodních společnostech na svou sestru [celé jméno žalobkyně] mladší, která dále v krátkém sledu založila tři obchodní korporace, v nichž je jedinou jednatelkou a společnicí. Dále převedl některé ze svých nemovitostí na svoji sestru, manžele [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Kupní cena za nemovitosti převedené na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] měla přitom být uhrazena zápočtem pohledávky této společnosti za synem žalobců. Tato pohledávka představovala zápůjčku poskytnutou jednatelkou společnosti paní [příjmení] synovi žalobců, kdy tato pohledávka byla na společnost postoupena. Syn žalobců předmětnou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] přitom na základě plné moci udělené paní [příjmení] založil.

4. Žalobci v návaznosti na tvrzení žalované uvedli, že se žalovaná snaží toliko očernit jejich syna a je samotné,přičemž k tomu nepředkládá žádné relevantní důkazy. Celý spor je dle nich možné zúžit na skutečnost, že žalovaná neplnila svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru a z toho důvodu za ni plnili žalobci, kterým nyní svědčí nárok na vydání toho, co za ni plnili. Zvláštní okolnosti tvrzené žalovanou nebyly dle žalovaných prokázány a věc by tedy měla být rozhodnuta jako obdobné případy, kdy dlužník odmítá plnit. Žádné okolnosti zakládající rozpor s dobrými mravy v případě této projednávané věci nelze nalézt. Pokud žalovaná měla poukazovat na pohyby na účtech žalobkyně, které jsou podle žalované podezřelé, tak žalobci uvádí, že předmětné pohyby na účtech mají několik důvodů. Především může jít o to, že žalobci poskytovali jejich synovi prostředky na úhradu výživného a syn jim poskytnuté peníze postupně vracel s ohledem na to, jak mu byly hrazeny splátky za prodej obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] Poslední úhrada na mimořádnou splátku hypotéky ve výši 1 180 000 Kč pak byla učiněna na základě zápůjčky od pana [příjmení].

5. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno:

6. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná a syn žalobců měli dlouholetý vztah, z nějž se narodila společná dcera. Po několika letech došlo k ukončení vztahu.

7. Ze smlouvy o úvěru č. 5500/265490-01/09/01-001/00/R ze dne 21. 1. 2010 bylo zjištěno, že [právnická osoba] syn žalobců a žalovaná uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru, v níž bylo sjednáno poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2 000 000 Kč synovi žalobců a žalované, a to za účelem nákupu pozemku. Syn žalobců a žalovaná se ve smlouvě zavázali poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 5,69 % ročně vrátit v měsíčních splátkách v očekávané výši 11 595,40 Kč a dále zajistit úvěr zřízením zástavního práva k zastavené nemovitosti.

8. Z upozornění na splnění realizace podmínek zástavního práva ze dne 21. 11. 2016 bylo zjištěno, že syn žalobců byl upozorněn na možnost realizace zástavního práva a byl vyzván k úhradě dluhu na hypotečním úvěru.

9. Ze sdělení [anonymizováno] banky ze dne 14. 2. 2017 bylo zjištěno, že banka uvedla, že obdržela žádost žalobkyně o umožnění platby za žalovanou a souhlas žalované s provedením takových plateb. Banka žádosti vyhověla. Z výpisů z bankovních účtů a z účtu hypotečního úvěru byla učiněna níže uvedená zjištění. Konkrétní detaily zjištěné z jednotlivých výpisů z účtů jsou pak uvedeny v bodech 16. - 18. odůvodnění tohoto rozsudku, neboť tato zjištění je nutno uvést až v kontextu poznatků uvedených v bodě 15. odůvodnění. Z detailů o pohybech na bankovních účtech byly zjištěny následující skutečnosti:

10. Z částečných výpisů z transakční historie bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet], a z kompletního výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2016 do 14. 1. 2020 byly zjištěny podrobnosti o příchozích a odchozích platbách na tomto bankovním účtu.

11. Z přehledu pohybů na hypotečním účtu [číslo] byly zjištěny platby evidované na hypotečním účtu.

12. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně [číslo] za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 byly zjištěny pohyby na tomto účtu 13. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně [číslo] za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 byly rovněž zjištěny pohyby na předmětném bankovním účtu.

14. Z výpisů z bankovních účtů žalobkyně uvedených v bodě 11. - 14. odůvodnění bylo zjištěno, že na těchto účtech jsou mj. evidovány příchozí platby z následujících bankovních účtů: a) účet č. [bankovní účet] b) účet č. [bankovní účet] c) účet č. [bankovní účet] d) účet č. [bankovní účet] e) účet č. [bankovní účet] f) účet č. [bankovní účet] g) účet č. [bankovní účet] h) účet č. [bankovní účet] i) účet č. [bankovní účet] j) účet č. [bankovní účet] k) účet č. [bankovní účet] l) účet č. [bankovní účet] (výše uvedené účty dále označovány také pouze dle přiřazeného písmene, tedy např. jako„ účet a)“,„ účet b)“ atd.) Soud si tak na základě důkazního návrhu žalované vyžádal vyjádření příslušných peněžních ústavů o tom, kdo je majitelem výše uvedených účtů. Ze sdělení peněžních ústavů ([příjmení] [příjmení], [anonymizováno] banka, [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] banka) bylo zjištěno, že majitelé uvedených účtů jsou následující: a) účet č. [bankovní účet] - majitelem syn žalobců b) účet č. [bankovní účet] - majitelem [právnická osoba] c) účet č. [bankovní účet] - majitelem [jméno] [příjmení], [rodné číslo] d) účet č. [bankovní účet] - majitelem [právnická osoba] e) účet č. [bankovní účet] - majitelem [jméno] [příjmení], [rodné číslo] f) účet č. [bankovní účet] - majitelem žalobkyně g) účet č. [bankovní účet] - majitelem [celé jméno žalobkyně] mladší, dcera žalobkyně h) účet č. [bankovní účet] - majitelem [jméno] [příjmení], [rodné číslo] i) účet č. [bankovní účet] - majitelem [jméno] [příjmení], [rodné číslo] j) účet č. [bankovní účet] - majitelem žalobkyně k) účet č. [bankovní účet] - majitelem [jméno] [příjmení], nar. dne 13. 8. 1996 l) účet č. [bankovní účet] - majitelem [jméno] [příjmení], [rodné číslo]

15. Z výpisů z účtů žalobkyně č. [bankovní účet] (= účet f) bylo konkrétně zjištěno: -) dne 5. 12. 2016 byla na účet vložena hotovost ve výši 31 200 Kč, téhož dne byla z účtu odeslány 2 platby na splátku hypotečního úvěru v celkové výši 31 200 Kč -) dne 27. 12. 2016 byla na účet vložena hotovost ve výši 8 500 Kč, téhož dne byla z účtu odeslána platba na splátku hypotečního úvěru ve výši 7 768 Kč -) dne 21. 2. 2017 byla na účet vložena hotovost ve výši 13 500 Kč, předtím byly dne 14. 2. 2017 z účtu odeslány 2 platby na splátku hypotečního úvěru v celkové výši 13 510 Kč -) dne 21. 3. 2017 byla na účet vložena hotovost ve výši 6 700 Kč, předtím byla dne 20. 3. 2017 odeslána platba na splátku hypotečního úvěru ve výši 6 700 Kč -) dne 20. 4. 2017 byla na účet vložena hotovost ve výši 6 700 Kč, téhož dne byla odeslána platba na splátku hypotečního úvěru ve výši 6 700 Kč -) dne 19. 5. 2017 byla na účet vložena hotovost ve výši 6 700 Kč, téhož dne byla odeslána platba na splátku hypotečního úvěru ve výši 6 700 Kč -) stejná situace jako v měsících březen 2017 - květen 2017 se pak opakovala od června 2017 až do července 2018 - každý měsíc byla provedena splátka úvěru ve výši 6 700 Kč a maximálně v rozmezí 10 dní následujících či předcházejících datu úhrady splátky úvěru byla na účet vložena hotovost ve stejné výši, tedy ve výši 6 700 Kč [ulice] obměna vzorce nastala pouze dne 29. 1. 2018, kdy byla na účet vložena hotovost v celkové výši 26 700 Kč a dále dne 23. 5. 2018, kdy bylo na účet vloženo 6 900 Kč -) v období srpen 2018 - listopad 2018 nebyla na účet vložena žádná hotovost, platby na hypoteční úvěr byly dále činěny ve stejné výši -) v období prosinec 2018 - duben 2019 se opět opakoval stejný vzorec jako v období březen 2017 - červenec 2018: na účet byla vložena hotovost ve výši 6 700 Kč (v dubnu 2019 se jednalo o 6 600 Kč) a v intervalu několika předcházejících či následujících dní byla provedena splátka úvěru ve výši 6 700 Kč -) v květnu 2019 byla den po úhradě splátky ve výši 6 700 Kč na účet vložena hotovost ve výši 8 200 Kč -) v období červen 2019 - prosinec 2019 nebyla na účet vložena žádná hotovost, splátky úvěru byly v tomto období dále hrazeny ve stejné výši, tedy ve výši 6 700 Kč (dne 22. 11. 2019 a 18. 12. 2019 ve výši 6 773 Kč -) dne 30. 12. 2019 bylo na účet vloženo 1 180 000 Kč, dne 31. 12. 2019 byla ve třech platbách provedena mimořádná úhrada na hypoteční úvěr ve výši 1 180 744 Kč -) v uvedeném období byly na účet jako pravidelné příjmy na daný účet zasílány pouze platby starobního důchodu a platby od [právnická osoba] A.S., které ve svém součtu běžně pohybovaly okolo 20 000 Kč (důchod okolo 14 000 Kč, úhrada od [anonymizováno] okolo 5 500 Kč, mírně odlišná situace byla v prosinci 2016 a lednu 2017, kdy [anonymizováno] hradil částky okolo 10 000 Kč) -) zůstatek na účtu na začátku uvedeného období odpovídal částce 33 616,85 Kč, na konci období částce 167 536,28 Kč 16. Z výpisů z účtů žalobkyně č. [bankovní účet] bylo konkrétně zjištěno: -) dne 25. 4. 2018 byla na účet připsána částka 7 768 Kč odeslaná z účtu h). Téhož dne byla učiněna splátka na hypoteční úvěr ve výši 7 768 Kč (ve 2 splátkách). -) dne 16. 5. 2018 byla z účtu f) na tento účet připsána částka ve výši 12 000 Kč, dne 17. 5. 2018 byla z účtu syna žalobců připsána částka 1 000 Kč, dne 25. 5. 2018 byla uhrazena splátka hypotečního úvěru ve stejné výši jako předtím -) dne 18. 6. 2018 byla z účtu f) připsána částka 12 000 Kč, 25. 6. 2018 byla hrazena splátka úvěru -) dne 20. 7. 2018 byla z účtu f) připsána částka 12 000 Kč, 25. 7. 2018 byla hrazena splátka úvěru -) v zásadě stejná situace se opakovala i v následujících měsících až do prosince 2019. Každý měsíc byla na předmětný účet žalobkyně z účtu f) připsána částka ve výši 12 000 Kč nebo ve výši velmi podobné a následně byla hrazena splátka úvěru. Dále bylo dne 28. 5. 2019 na zkoumaný účet žalobkyně připsáno 7 500 Kč od syna žalobců 17. Z výpisů z účtů žalobkyně č. [bankovní účet] bylo konkrétně zjištěno, že na uvedeném účtu probíhaly příchozí transakce s účty a) - l) jejichž objem dosahuje řád milionů korun, jen mezi účtem syna žalobců byly učiněny transakce v celkové hodnotě téměř 800 000 Kč, přičemž více jak 700 000 Kč z těchto transakcí představovaly odchozí platby ve prospěch účtu a) dále byly zjištěny následující pohyby na účtu: -) z účtu g) byla na účet připsána celková částka ve výši 586 562 Kč. -) z účtu b) byla připsána částka v celkové výši 535 500 Kč, ve prospěch účtu b) pak byly poukázány platby v celkové výši 1 060 000 Kč. -) z účtu c) jsou evidovány příchozí platby ve výši 30 300 Kč -) na účet d) byly odeslány platby v celkové výši 772 000 Kč -) z účtu j) byly přijaty platby v celkové výši 340 200 Kč, na tento účet bylo odesláno 18 000 Kč Z dalších důkazů bylo zjištěno:

18. Z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne ze dne 3. 7. 2017, č. j. [číslo jednací], rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2018, č. j. [číslo jednací] a usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. IV.ÚS 3448/18, bylo zjištěno, že v pravomocném rozsudku Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl nároku [celé jméno žalované] (nacházející se v aktuálním řízení u zdejšího soudu na straně žalované) na zaplacení částky 389 277,40 Kč. Vyšel z toho, že nárok paní [celé jméno žalované] nemůže vycházet z dohody o splácení hypotečního úvěru, neboť tato dohoda nenaplňuje znaky smlouvy o půjčce ani znaky jiného smluvního typu. Zároveň však za řízení nebyl prokázán žádný důvod, proč by se paní [celé jméno žalované] měla finančně podílet na hypotečním úvěru, jehož jediným účelem bylo, aby syn žalobců nabyl do svého výlučného vlastnictví zakoupený pozemek. Obvodní soud tak nárok paní [celé jméno žalované] posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a žalobě z velké části vyhověl. O odvolání proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze tak, že rozhodnutí prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Oproti rozsudku Obvodního soudu pouze akcentoval, že nárok na zaplacení předmětné částky vyplývá především z dohody mezi synem žalobce a paní [celé jméno žalované] (v tomto řízení žalovanou). Předmětnou dohodu odvolací soud posoudil jako tzv. nepojmenovanou (inominátní) smlouvu. Ústavní stížnost v této věci byla Ústavním soudem odmítnuta.

19. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] bylo zjištěno, že podíl na těchto společnostech syn žalobců převedl v roce 2017 na svou sestru [celé jméno žalobkyně] mladší, nar. dne 18. 3. 1974. Z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se společností [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba], bylo zjištěno, že tyto společnosti byly založeny [celé jméno žalobkyně] koncem roku 2019.

20. Z kupní smlouvy ze dne 23. 5. 2019 bylo zjištěno, že touto kupní smlouvou syn žalobců převedl nemovitosti v k. ú. [část obce] u [obec] na manžele [příjmení], [rodné číslo] a [rodné číslo] za kupní cenu ve výši 8 065 000 Kč.

21. Z kupní smlouvy a dohody o započtení ze dne 18. 1. 2020 bylo zjištěno, že syn žalobců převedl další nemovitosti v k. ú. [část obce] u [obec] na [právnická osoba] [anonymizována tři slova], zastoupenou jednatelkou [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 15 540 000 Kč. Kupní cena měla být uhrazena zápočtem vůči pohledávce společnosti, kdy započtená pohledávka představuje zápůjčku poskytnutou paní [příjmení] synovi žalobců. Tato pohledávka měla být následně postoupena na společnost, která jí touto smlouvou započítává na úhradu kupní ceny.

22. Z notářského zápisu NZ [číslo] ze dne 14. 1. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o zakladatelskou listinu [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. K založení společnosti byl jedinou společnicí a jednatelkou společnosti (paní [jméno] [příjmení]) zmocněn syn žalobců.

23. Z usnesení úřadu Městské části [obec a číslo] ze dne 5. 4. 2018 bylo zjištěno, že přestupkové řízení vedené proti žalované pro podezření ze spáchání přestupku narušení občanského soužití vůči synovi žalobců bylo zastaveno, neboť spáchání skutku nebylo žalované prokázáno.

24. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 827/18 bylo zjištěno, že Krajský soud v řízení předcházejícím ústavní stížnosti nahradil souhlas žalované s přijetím dcery žalované a syna žalobců na jinou základní školu, než jakou sama dcera preferovala. Nálezem Ústavního soudu byl rozsudek Krajského soudu zrušen.

25. Z článku zveřejněném na [webová adresa] soud zjistil, že článek popisuje v anonymizované podobě incident přestupek, ke kterému došlo, když nejmenovaný otec předával nedaleko Říčan nezletilou dceru matce s iniciály V. P., přičemž na matku zavolal policii kvůli podezření, že dceru přebírá pod vlivem alkoholu. Za toto jednání byla otci udělena pokuta, neboť jednání bylo shledáno jako narušující občanské soužití hrubým jednáním. Dle článku mělo být rozhodnutí správního orgánu správním soudem zrušeno.

26. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud zamítl návrh syna žalobců na snížení výživného k jeho dceři. V odůvodnění uvedl, že neuvěřil tvrzením syna žalobců, že nezískal žádné prostředky z prodeje nemovitostí v hodnotě okolo 20 000 000 Kč, neboť všechny částky použil na úhradu blíže nespecifikovaných dluhů. Tato tvrzení soud označil za neurčitá, rozporuplná a nevěrohodná.

27. Z návrhu syna žalobců na vydání předběžného opatření, kterým by mu mělo být uloženo na výživu jeho dcery přispívat pouze 1 200 Kč a ze souvisejícího rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 6. 2020, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že návrhu syna žalobců nebylo vyhověno, neboť soud neshledal, že by došlo ke změně poměrů na straně syna žalobců, které by odůvodňovaly dočasnou úpravu poměrů.

28. Z rozsudku zdejšího soudu ve věci [spisová značka] bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu zamítnuta žaloba [právnická osoba], s.r.o. vůči žalované.

29. Hmotněprávní posouzení týkající se smlouvy o hypotečním úvěru věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. z.“) a to především na ustanoveních § 497 - § 507 za použití ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) podle kterého se částí třetí obch. z. řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy vyplývající mimo jiné ze smlouvy o úvěru a dále na úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), účinné do 31. 12. 2013, to vše s ohledem na to, že smlouva byla uzavřena za účinnosti obč. zák. Samotný nárok žalobců soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť tento nárok měl žalobcům vznikat až od roku 2016, za účinnosti o. z. Závěr o aplikovatelných právních předpisech byl učiněn dle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o. z., které stanoví, že se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti 30. Podle § 497 obch. z., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 555 odst. 2 o. z., má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy 33. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

34. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že žalovaná a syn žalobců uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru, kterou žalobci zajistili zástavním právem k jejich nemovitostem. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a dalších rozsudků vydaných v předmětné věci bylo zjištěno, že syn žalobců a žalovaná uzavřeli nepojmenovanou smlouvu o splácení hypotečního úvěru, jejímž obsahem bylo ujednání, že společný hypoteční úvěr bude hradit výlučně syn žalobců, v jehož výlučný prospěch bude úvěr také čerpán a použit. Zdejší soud z tohoto rozsudku vychází (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Dále bylo prokázáno (strany tuto skutečnost nijak nerozporují) i narušení vztahů mezi synem žalobců a žalovanou, jakož i řada právních sporů a incidentů mezi nimi (mezi tyto spory soud řadí i soudní řízení zahájené vůči žalované společností, na níž měl syn žalobců účast). Prokázána byla i skutečnost, že syn žalobců postupuje při správě jeho majetku způsobem, který přinejmenším ztěžuje identifikaci jeho jmění a to za účasti rodinných příslušníků, různých právnických osob a dalších přidružených subjektů, to vše za užití různých finančních přesunů a operací (k tomu i již zmíněný rozsudek Krajského soudu, č. j. [spisová značka], jakož i bod 20. - 23. odůvodnění tohoto rozsudku zdejšího soudu). Z dokazování tak vyplynulo, že syn žalobců fakticky disponuje finančními prostředky, jejichž výše může být značná (viz např. prodeje nemovitostí za částky v součtu přesahující 10 000 000 Kč, objemné transakce mezi účtem žalobkyně č. [bankovní účet] a subjekty napojenými na syna žalobců, či již zmíněný rozsudek Krajského soudu, č. j. [spisová značka]). Po provedeném dokazování soud došel k závěru, že nelze uvěřit tvrzením, že syn žalobců z uvedených prodejů nezískal žádný prospěch, jelikož získané prostředky použil na úhradu blíže nespecifikovaných dluhů. Předmětné finanční prostředky mající původ u syna žalobců jsou pak pomocí zmíněných postupů formálně přesouvány a převáděny na různé subjekty, z čehož ovšem vyvstávají otázky ohledně toho, kdo s prostředky skutečně nakládá a benefituje z nich. V tomto ohledu působí podezřele i úhrada kupní ceny za nemovitosti prodané [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která byla provedena zápočtem na pohledávku, jejímž původním věřitelem byla paní [příjmení]. Byl to totiž syn žalobců, kdo předmětnou společnost na základě zmocnění paní [příjmení] založil. Nadto na bankovním účtu žalobkyně byla identifikována řada transakcí činěných s paní [příjmení] a panem [příjmení], které osvědčují určité zapojení těchto osob do finančních pohybů probíhajících v okolí syna žalobců. Nelze tedy považovat za prokázané tvrzení žalobců, že jejich syn je tak nemajetný, že mu museli půjčovat peníze na úhradu výživného.

35. Dále bylo prokázáno, že z bankovních účtů žalobkyně byly počínaje prosincem 2016 hrazeny pravidelné splátky hypotečního úvěru, když v prosinci 2016 byl uhrazen i dluh ze splátek předchozích ve výši 24 457,85 Kč, v prosinci 2019 pak z tohoto účtu byla uhrazena mimořádná splátka ve výši 1 180 000 Kč. Zcela jednoznačně tak bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byly na splátky hypotečního úvěru zaslány platby odpovídající žalované částce, respektive i platby žalovanou částku výrazně přesahující. Pro projednávanou věc je nicméně zásadní zjištění, že prakticky ke každé jednotlivé úhradě na splátku hypotečního úvěr lze vysledovat odpovídající příchozí platbu na účet žalobkyně, činěnou v krátkém sledu se splátkou hypotéky. Tyto párové příchozí transakce byly činěny buďto neidentifikovatelným vkladem hotovosti, nebo z bankovního účtu návazného na subjekty ze sféry rodiny žalobců. Z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] pak sice nebyly hrazeny žádné splátky úvěru, avšak na tom účtu byly prokázány četné transakce v řádech vyšších statisíců mezi subjekty, u nichž bylo zjištěno blízké napojení na syna žalobců. Bylo prokázáno i to, že běžný měsíční příjem žalobkyně činí zhruba 20 000 Kč a skládá se ze starobního důchodu a plateb [právnická osoba] [anonymizováno]. Tento příjem je poukazován na účet f), na kterém nebyly za zkoumané období zjištěny zůstatky, které by přesáhly 200 000 Kč (počáteční zůstatek byl 33 616,85 Kč, konečný zůstatek 167 536,28 Kč). Za takovéto situace vyvstávají otázky o tom, jakým způsobem mohla žalobkyně (za případné účasti žalobce) ze svých prostředků hradit více jak 30 splátek úvěru a především pak mimořádnou splátku ve výši 1 180 000 Kč, které opět předcházel vklad hotovosti právě v této výši. Tuto skutečnost hodnotí soud v celém kontextu jako nanejvýše nevěrohodnou ve vztahu a tvrzení o poskytnuté zápůjčce právě v této výši hodnotí jako ryze účelové a nedůvěryhodné.

36. Vzhledem k tomu, že syn žalobců se na základě soudního rozhodnutí nemůže vůči žalované domoci žádné úhrady na hypoteční úvěr, neboť je prokázáno, že se žalovanou uzavřel inominátní smlouvu o splácení úvěru, dochází soud k závěru, že úhradami z účtu žalobkyně bylo pouze zastíráno, kdo je skutečným plátcem splátek hypotečního úvěru, neboť za dané situace vyvstává určitá naděje pro žalobce, že budou mít možnost domoci se určitého plnění od žalované na hypoteční úvěr. A to právě i za situace, kdy již soudy pravomocně rozhodly o tom, že žalovaná má vůči synovi žalobců nárok na úhradu toho co sama plnila na smlouvu o hypotečním úvěru, z čehož a contrario vyplývá, že sám syn žalobců se svým jménem vůči žalované žádného plnění na hypoteční úvěr nedomůže. Soud má po zhodnocení provedených důkazů za to, že žalobci jednají minimálně ve vzájemném srozumění s jejich synem a po provedeném dokazování nelze mít jejich tvrzení za prokázaná.

37. Soud rekapituluje, že prokázané majetkové operace syna žalobců a blízké zapojení jeho rodičů do tohoto počínání zakládají důvodnou pochybnost o tom, zda byly předmětné úhrady hypotečního úvěru skutečně činěny z prostředků žalobců. Tím spíše, že z dokazování vyplynulo, že žalobci spíše nedisponují dostatečnými prostředky k provedení všech prokázaných plateb. Naopak syn žalobců takovými prostředky dle provedeného dokazování disponovat mohl, a to i přes jeho tvrzení a různé účetní operace zakrývající strukturu jeho jmění. Žalobci nebyli schopni důvěryhodným způsobem zdůvodnit, proč každé odchozí platbě na úvěr odpovídá příchozí platba ze strany jiného subjektu. Žalované se tak provedeným dokazováním podařilo zpochybnit základní tvrzení žalobců říkající, že žalobci sami ze svých vlastních prostředků (svého SJM) hradili za žalovanou splátky úvěru. Odesílání plateb z účtu žalobkyně soud hodnotí toliko jako snahu zastřít, že splátky byly reálně hrazeny z prostředků jiných subjektů. V tomto kontextu jsou zcela zásadní zjištění učiněná z výpisů z bankovních účtů a z informací poskytnutých peněžními ústavy. Pravidelnost, s jakou byly na účet žalobkyně v blízké časové souslednosti připisovány částky odpovídající aktuální výši hrazené splátky, nemůže být náhodná a svědčí o tom, že splátky byly fakticky hrazeny jinými subjekty.

38. Soud tak uzavírá, že byť splátky úvěru byly formálně odesílány z účtu žalobkyně, fakticky se jednalo o platby poskytnuté z peněžních prostředků jiných subjektů. Účet žalobkyně v tomto kontextu sloužil pouze jako prostředek k zastření skutečného plátce, kdy odlišný výklad by dle názoru soudu byl v rozporu s dobrými mravy, jelikož účelem zastírání skutečného původce plateb byla realizace nepoctivého záměru. Žalobcům se tak nepodařilo prokázat, že by za žalovanou něčeho plnili a jejich nárok byl shledán jako nedůvodný. Podaná žaloba proto byla v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.)

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 88 862,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). V průběhu řízení se měnila tarifní hodnota sporu. Ve fázi, kdy tarifní hodnota odpovídala částce 44 710 Kč, učinil právní žalované tyto úkony směřující k účelnému bránění práva žalované k účelnému bránění práva: odůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu, účast na ústním jednání dne 12. 9. 2018, za tyto úkony náleží žalované náhrada ve výši celkem 5 800 Kč (2 * 2900 Kč). V době, kdy tarifní hodnota odpovídala částce 111 667,82 Kč, učinil zástupce žalované tyto účelné úkony: účast na jednání dne 24. 6. 2020, vyjádření ze dne 24. 7. 2020, za tyto úkony náleží odměna ve výši celkem 11 160 Kč (2 * 5 580 Kč). Následně činila tarifní hodnota částku 151 867,85 Kč, v této fázi se zástupce zúčastnil jednání dne 2. 6. 2021 a náleží mu odměna 7 180 Kč. Konečně dosáhla tarifní hodnota řízení částky 232 267,85 Kč, v této fázi zástupce učinil následující úkony: vyjádření ze dne 26. 8. 2021, účast na jednání dne 1. 9. 2021, návrh na doplnění dokazování ze dne 8. 11. 2021, účast na jednání dne 13. 1. 2022, účast na jednání dne 17. 2. 2022 a náleží mu tak odměna ve výši 46 300 Kč (5 * 9 260 Kč). Za všechny výše uvedené úkony přiznal soud náhradu dle § 11 odst. 1 a. t., odměna za tyto úkony činí celkem 70 440 Kč (5 800 + 11 160 + 7 180 + 46 300). Žalované dále náleží deset paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 73 440 Kč (70 440 Kč + (10 * 300 Kč)) ve výši 15 422,40 Kč Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů řízení ve výši 88 862,40 Kč (73 440 Kč + 15 422,40 Kč).

40. K náhradě nákladů za úkon nazvaný návrh na doplnění dokazování soud dodává, že byť se z formálního hlediska jedná o návrh krátkého dotazu na peněžní ústavy, zástupce žalované k jeho učinění musel podrobně prostudovat nové důkazy vyžádané soudem a nemohl tak svůj návrh spojit s dřívějším podáním. I tento úkon soud shledal jako účelný ve smyslu § 142 o. s. ř. a § 11 a. t. Žalovaná v jejím vyúčtování nákladů řízení požadovala náhradu za celkem 11 úkonů, patrně tedy požadovala náhradu i za neodůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu. To je jediný další úkon, za který by se dle názoru soudu alespoň teoreticky mohla žalovaná chtít domáhat náhrady nákladů řízení. K tomu soud sděluje, že součástí platebního rozkazu byla také kvalifikovaná výzva k vyjádření pro případ, že bude podán odpor. K zamezení vzniku negativních procesních důsledků proto bylo nutné podat odpor a vyjádřit se věci. Žalovaná využila možnosti podat nejdříve samostatný odpor a poté se k věci vyjádřit, to však nic nemění na tom, že tyto dvě dílčí podání je nutno dle obsahu posoudit toliko jako jeden účelný úkon k zamezení negativním důsledkům vyplývajícím z platebního rozkazu. Soud tak samostatný odpor a jeho následné doplnění dohromady posoudil toliko jako jeden účelný úkon právní služby.