8 C 91/2019-172

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobce], okres [okres] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] žalobkyně: ; b) [celé jméno žalobce], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobce], okres [okres] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalovanému: ; Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] o určení vlastnictví, takto:

Výrok

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobci a), b) domáhají, aby soud určil, že pozemky parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra] a parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře [výměra], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [okres], jsou ve společném jmění manželů žalobce a) a žalobkyně b).

II. Žalobci a), b) jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalovanému náklady řízení [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobci a), b) se domáhají vydání rozsudku, jímž by soud určil, že jsou vlastníky v režimu společného jmění manželů pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Mělčany u Ivančic. Tvrdí, že tyto 2 pozemky původně představovaly pozemek parc. [číslo]. Rozhodnutím finančního odboru ONV [okres] z [datum] byly žalobcům přiděleny pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] do osobního užívání za účelem výstavby rodinného domu. Na základě toho byla s žalobci uzavřena dne [datum] dohoda o zřízení práva osobního užívání k oběma pozemkům. Právo osobního užívání se transformovalo ke dni [datum] na vlastnické právo žalobců. V rozhodnutí finančního odboru ONV [okres] byla provedena úřední oprava, kterou z rozhodnutí byl vyjmut pozemek parc. [číslo] opravené rozhodnutí však žalobcům nebylo nikdy doručeno, nemohlo tedy nabýt právní moci a je tudíž neplatné, a v platnosti zůstalo rozhodnutí původní. Dohoda z [datum] nebyla registrována státním notářstvím. Žalobci nikdy nepodepsali dohodu o zřízení práva osobního užívání pouze k pozemku parc. [číslo] ze dne [datum], taková dohoda jim nebyla ani doručena. Tato dohoda však byla registrována státním notářstvím, a žalobcům tak na základě transformace vzniklo vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] kterému nyní odpovídají pozemky parc. [číslo]. Žalobci však byli oprávněnými držiteli pozemku parc. [číslo] nyní parc. [číslo] proto se k [datum] stali jejich vlastníky. Pro případ, že by rozhodnutí finančního odboru ONV [okres] ve znění úřední opravy ze dne [datum] nebylo považováno za neplatné v části této opravy, žalobci tvrdí, že o vynětí pozemku parc. [číslo] z tohoto rozhodnutí nevěděli a po celou dobu byli v dobré víře o tom, že jim právo osobního užívání k tomuto pozemku svědčí. Tento pozemek v užívali a měli za to, že právo užívání bylo transformováno na právo vlastnické. Žalobci mají na pozemku parc. [číslo] postavenou garáž a jak [ulice] národní výbor v [obec], tak stavební úřad v [obec] jim stavbu této garáže povolil, když v příslušných rozhodnutích je uvedeno, že stavba garáže byla povolena na parc. [číslo]. Je zjevné, že pozemky parc. [číslo] byly těmito úřady směšovány. Dne [datum] bylo provedeno místní šetření, stavba garáže byla prohlédnuta s tím, že podmínky územního rozhodnutí a stavebního povolení byly dodrženy a skutečné provedení stavby garáže je v souladu s dokumentací ověřenou stavebním úřadem. Nebylo nikdy zkonstatováno, že by stavba garáže byla provedena neoprávněně na jiném pozemku, parc. [číslo] bez souhlasu vlastníka pozemku. Žalobci tedy v dobré víře užívali pozemky parc. [číslo] jejich dobrá víra byla utvrzována dlouhotrvající nečinností skutečného vlastníka, tedy žalovaného, který dobrou víru žalobců nezpochybnil až do roku 2015 a nepožadoval po nich ani žádnou úhradu za užívání těchto pozemků. Ohledně těchto pozemků došlo tedy k mnoha nesrovnalostem ze strany úřadů, předně žalobci byli uvedeni v omyl při podpisu dohody o osobním užívání pozemku z [datum], když bylo před nimi zatajeno, že dohoda se týká pouze jednoho pozemku. V průběhu stavebního řízení na všech dokladech je uveden pozemek parc. [číslo] stavební úřad ve skutečnosti povolil stavbu garáže na pozemku parc. [číslo]. Žalobci i příslušné úřady byli přesvědčeni o oprávněnosti žalobců užívat tento pozemek natolik, že nikdo se nezabýval tím, zda pozemek, na němž byla postavena garáž, je označen správným číslem. Všechny tyto skutečnosti mohou pouze podpořit dobrou víru žalobců, a pochybení na straně státních orgánů nelze přičítat k tíži žalobců. Vzhledem k tomu, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných pozemkům veden žalovaný, nemohou žalobci dosáhnout změny, respektive zápisu jejich vlastnického práva, jiným způsobem než určovací žalobou.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popsal, jakým způsobem došlo ke změnám v označení pozemků, přičemž potvrdil, že předmětné pozemky parc. [číslo] tvořily původně pozemek parc. [číslo]. Žalobci původně požádali o přidělení 2 pozemků, parc. [číslo] do osobního užívání za účelem výstavby rodinného domku, nikoliv však garáže. Finanční odbor ONV [okres] přidělil žalobcům do osobního užívání oba tyto pozemky ve výměře [číslo] m rozhodnutím z [datum]. Toto však bylo úředně opraveno [datum] tak, že z rozhodnutí byl pozemek parc. [číslo] vyškrtnut. Tím došlo k napravení stavu, kdy v rozhodnutí byla sice uvedena parcelní čísla dvou pozemků, ale výměra [číslo] m odpovídala pouze jednomu z nich, parc. [číslo]. Dohoda o zřízení práva osobního užívání obou pozemků byla uzavřena [datum] a je v ní uvedena výměra [číslo] m, nebyla však registrována státním notářstvím. Dne [datum] byla uzavřena další dohoda o zřízení práva osobního užívání pouze k jednomu pozemku, parc. [číslo] kterou žalobci podepsali a dohoda byla registrována státním notářstvím. Žalobcům tedy muselo být zřejmé, že jim bylo zřízeno právo osobního užívání pouze k jednomu pozemku, a to parc. [číslo] za účelem výstavby rodinného domku, nikoliv garáže. Žalobcům muselo být rovněž známo, že zde existují 2 pozemky, a navíc žalobce a) na státním notářství předložil výpis z evidence nemovitostí a rozhodnutí ONV finančního odboru a žádal o sepsání dohody o zřízení práva osobního užívání pouze k pozemku parc. [číslo]. Stavba garáže, povolená rozhodnutím Místního národního výboru [obec] dne [datum], není dosud zkolaudována a stojí na parc. [číslo] která dříve tvořila část parc. [číslo]. Žalovaný poukázal na to, že podle dřívější právní úpravy ke stejnému účelu mohl být v osobním užívání občana pouze 1 pozemek, a pro vznik práva osobního užívání bylo nezbytné jednak rozhodnutí o přidělení pozemku a jednak dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku registrovaná státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vzniklo až registrací dohody státním notářstvím. Žalobcům však k parc. [číslo] právo osobního užívání nikdy nevzniklo. Žalobci tudíž nemohli být v dobré víře o tom, že jim pozemek parc. [číslo] náleží. Žalobci nemohli být ani oprávněnými držiteli zmíněného pozemku podle dřívější právní úpravy, a nemohlo tudíž dojít k vydržení vlastnického práva žalobců k pozemku parc. [číslo] nyní parc. [číslo]. V případě žalobců nelze ani aplikovat mimořádné vydržení podle současné právní úpravy, neboť vydržecí doba u nemovité věci skončí nejdříve k [datum]. Žalobci se však již před tímto datem seznámili se skutečnostmi svědčícími o tom, že předmětné pozemky nejsou v jejich vlastnictví, ale ve vlastnictví žalovaného.

3. Podle oddacího listu uzavřeli žalobci a), b) manželství dne [datum] před Místním národním výborem v [obec].

4. Ohledně jednání mezi účastníky řízení před zahájením řízení zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dopisem z [datum] vyzval žalovaný oba žalobce k osobnímu jednání s tím, že žalovaný je zapsán jako vlastník pozemků parc. [číslo] v [obec], a na pozemku parc. [číslo] je postavena garáž nezapsaná v katastru nemovitostí, část parc. [číslo] je oplocena a na části se nachází zpevněná plocha. K dopisu žalovaný připojil fotografii garáže s plotem ze dne [datum] a snímek ortofotomapy, na němž je patrná stavba na parc. [číslo] terén náležející do parc. [číslo] O tom, že žalobcům byl tento dopis žalovaného doručen, svědčí to, že tyto listiny předložili sami žalobci. Žalovaný v interním sdělení ze dne [datum] učinil skutkový a právní rozbor vlastnictví k předmětným pozemkům, v němž jsou obsaženy změny v označení pozemků, žádosti žalobců, uzavřené dohody a úřední rozhodnutí. Z rozboru vyplývá, že žalovaný s žalobci před vyhotovením tohoto rozboru jednal, neboť mu byl znám jejich názor, že jsou vlastníky předmětných pozemků, což dovozovali z dohody o osobním užíváním pozemků z [datum], a požádali o přepis těchto pozemků do jejich vlastnictví v katastru nemovitostí. Žalovaný vyloučil vznik vlastnického práva žalobců k těmto pozemkům, původně tvořícím pozemek parc. [číslo] to jak z důvodu uzavření smlouvy o osobním užívání pozemku, tak z důvodu vydržení. Žalobci a), b) vyzvali žalovaného k podpisu souhlasného prohlášení o tom, že předmětné pozemky jsou ve společném jmění žalobců, dopisem jejich právního zástupce ze dne [datum], který podle doručenky byl téhož dne doručen žalovanému do jeho datové schránky.

5. Soud ověřil označení žalovaných pozemků výpisem z katastru nemovitostí, podle něhož žalovaný je na listu vlastnictví [číslo] pro obec Mělčany a katastrální území Mělčany u Ivančic zapsán u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [okres], jako výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 28 m a parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 131 m. Nabývacím titulem pro žalovaného je kupní smlouva ze dne [datum]. Příslušnost hospodařit s tímto státním majetkem má Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, což bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě ohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne [datum]. Zmíněná kupní smlouva byla vyhotovena Státním notářstvím [okres] pod číslem N 797/79 a byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jakožto prodávajícími na straně jedné a Československým státem jakožto kupujícím na straně druhé. Předmětem kupní smlouvy byl pozemek číslo parc. 53 – zahrada, označený v evidenci nemovitostí jako parc. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m a parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 195 m, přičemž tento druhý pozemek byl v užívání JZD [obec]. Kupní cena byla dohodnuta na částku [částka]. Součástí spisové dokumentace Státního notářství [okres] byla i identifikace parcel vyhotovená [datum] střediskem geodézie, z níž vyplývá označení předmětu kupní smlouvy. Podle pozemkové knihy se jednalo o číslo parc. 53 -zahrada o výměře [číslo] m, a tomu odpovídal stav v evidenci nemovitostí, podle něhož byl pozemek rozdělen na parc. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m a na pozemek parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 195 m.

6. Následně došlo k dalším změnám v označení a výměrách zmíněných dvou pozemků. Z geometrického plánu vyhotoveného [datum] střediskem geodézie [okres] pod [číslo] vyplývá, že jeho účelem bylo vyznačení novostavby rodinného domu, hospodářské budovy a garáže. Pozemek parc. [číslo] byl rozdělen na 2 pozemky parc. [číslo] o výměře 919 m zahrada a parc. č. st. 246 zastavěná plocha o výměře 278 m. Z pozemku parc. č. st. 246 a z části pozemku parc. [číslo] vznikl pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 358 m. Ze zbývající části pozemku parc. [číslo] vznikl nynější pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 786 m. Pozemek parc. [číslo] byl rozdělen na 2 pozemky, a to parc. č. st. 247 zastavěná plocha o výměře 28 m, čemuž nyní odpovídá pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o téže výměře, a na zbývající část pozemku parc. [číslo] o výměře 167 m, z něhož následně vznikl pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 131 m. Jednoduše vyjádřeno, pozemek parc. [číslo] odpovídá nynějším dvěma pozemkům parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] odpovídá současným dvěma pozemkům parc. 373 a 374.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí soud ověřil, že oba žalobci jsou zapsáni jako vlastníci v režimu společného jmění manželů na listu vlastnictví [číslo] pro obec Mělčany a katastrálním území Mělčany u Ivančic pozemků parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemku parc. [číslo] – zahrada. Nabývacím titulem pro oba žalobce je jednak dohoda o zřízení práva osobního užívání ze dne [datum], registrovaná dne [datum], a jednak kolaudační rozhodnutí ze dne [datum] spolu s výše uvedeným geometrickým plánem vyhotoveným [datum].

8. Z dokumentace Katastrálního úřadu, konkrétně soupisu nemovitostí [obec] a ze soupisu parcel z roku 1986 jsou patrny výše uvedené změny ve výměrách a označení předmětných pozemků, a soud z nich zjistil rovněž to, že při provádění soupisu parcel byl vyžadován souhlas uživatelů a vlastníků s výsledkem šetření a vyznačením průběhu hranic pozemků. U pozemků parc. [číslo] je uveden list vlastnictví [číslo] což odpovídá i současnému stavu, a jména obou žalobců. U pozemků parc. [číslo] je uvedena garáž a manipulační plocha, list vlastnictví je však odlišný, a to [číslo]. U těchto záznamů je podpis žalobce a).

9. Z katastrální mapy soud v ověřil polohu všech 4 zmíněných pozemků. Tyto tvoří dlouhý pruh, na začátku je parc. [číslo] na níž se nachází rodinný dům žalobců, za ním je další budova a zahrada, která má číslo parc.

375. Na konci dlouhého pruhu je pozemek parc. [číslo] který ze 3 stran obklopuje další pozemek parc. [číslo]. Oba sporné pozemky se tedy nacházejí za pozemky ve vlastnictví žalobců.

10. Další nabývací titul žalobců, tedy kolaudační rozhodnutí z roku 1993, bude zmíněno níže, přičemž dne [datum] oba žalobci požádali na středisku geodézie o zápis novostavby do listu vlastnictví, a to novostavby rodinného domku na parcele [číslo]. K tomu bylo připojeno potvrzení Obecního úřadu Mělčany ze dne [datum] o tom, že rodinnému domu bylo přiděleno [adresa].

11. Ohledně dohody o zřízení práva osobního užívání zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Oba žalobci dopisem ze dne [datum], doručeným Místnímu národnímu výboru [obec] [datum], požádali stavební komisi při MNV [obec] o přidělení parc. [číslo] o výměře [číslo] m a 195 m do osobního užívání za účelem výstavby rodinného domku. Dne [datum] byla podepsána dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku mezi Československým státem – MNV [obec] na straně jedné a oběma žalobci na straně druhé. Stát jakožto vlastník pozemků parc. [číslo] o výměře [číslo] m poskytl žalobcům do osobního užívání oba tyto pozemky, přesně specifikované jako„ p. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m“, za účelem, aby pozemek užívali pro potřebu svou, své domácnosti a rodiny, přičemž pozemek měl sloužit k výstavbě rodinného domku. Toto právo bylo zřízeno na základě pravomocného rozhodnutí finančního odboru ONV [okres] ze dne 12. 7. 1979 č. j. FIN V [číslo] o přidělení pozemku do osobního užívání podle § 205 občanského zákoníku a § 11 vyhlášky č. 156/75 Sb. Výše úhrady za právo užívání pozemku činí [částka], a v dohodě bylo konstatováno, že žalobci tuto částku zaplatili [datum]. Podle článku V právo osobního užívání vzniká registrací této dohody u Státního notářství [okres] Dohoda je podepsána oběma žalobci a oprávněnými zástupci za stát, respektive MNV [obec]. Z ústřižku poštovní poukázky vyplývá, že oba žalobci skutečně zmíněnou částku [datum] zaplatili. Zmíněné rozhodnutí finančního odboru ONV [okres] označuje předmětné pozemky jako p. [číslo] o výměře [číslo] m ve vlastnictví státu. Pozemky byly přiděleny do osobního užívání na základě žádosti žalobců ze dne [datum] k výstavbě rodinného domku s tím, že zástavba bude provedena nejpozději do 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Výše uvedená dohoda z [datum] o zřízení práva osobního užívání pozemku nebyla však nikdy státním notářstvím registrována. V rozhodnutí finančního odboru ONV [okres] došlo ke změně v tom směru, že z rozhodnutí byla vyjmuta parcela [číslo] s tím, že tato parcela se škrtá. Na rozhodnutí je uvedeno, že bylo takto úředně opraveno dne [datum] a podepsáno oprávněnou osobou za ONV [okres], jedná se o stejný podpis jako na původním neopraveném rozhodnutí.

12. Na základě tohoto opraveného rozhodnutí byl realizován následující postup, kterým vyplývá ze spisu Státního notářství [okres] N 2130/79, R II [číslo]. Podle záznamu státního notářství ze dne [datum], podepsaného žalobcem a), se dostavil žalobce a), předložil výpis z evidence nemovitostí list vlastnicví [číslo] pro obec Mělčany a rozhodnutí ONV finančního odboru o přidělení pozemku do osobního užívání, a požádal o sepsání dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku číslo parc. [číslo] zahrada v k. ú. [obec]. Na č. listu 2 notářského spisu je výše zmíněné rozhodnutí finančního odboru ONV [okres] o přidělení pozemku do osobního užívání, včetně provedené opravy, jedná se o originál, respektive průpis s originálními razítky a podpisy. Na č. listu 3 notářského spisu je výpis z evidence nemovitostí, list vlastnictví [číslo] podle něhož byl Československý stát – [ulice] národní výbor [obec] veden jako vlastník pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 195 m, tento druhý pozemek byl v užívání JZD [obec] Tyto 2 listiny, tedy rozhodnutí finančního odboru a výpis z evidence nemovitostí, předložil žalobce a) na státním notářství. Na č. listu 4 notářského spisu je založena dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřená mezi Československým státem MNV [obec] a oběma žalobci. Stát v článku II zřídil touto dohodou oběma žalobcům jakožto manželům právo osobního užívání pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m, který jim byl přidělen pravomocným rozhodnutím finančního odboru ONV [okres] ze dne [datum] výše uvedeného č. j. k výstavbě rodinného domu. Výše úhrady [částka] byla již před podpisem dohody zaplacena. Podle článku IV právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody státním notářstvím. V článku V účastníci této dohody požádali o její registraci. Dohoda založená ve spise neobsahuje podpisy, avšak soud ze samostatného notářského spisu R II [číslo] zjistil, že dohoda byla uzavřena [datum], je podepsána oběma žalobci, opatřena razítkem Místního národního výboru [obec] a podpisy dvou oprávněných zástupců státu. Jedná se o originál dohody s původními podpisy, v této podobě byla dohoda předložena na tehdejší geodézii, nyní katastrální úřad, kde se nachází ve sbírce listin rovněž v originále. Žalobci tutéž dohodu předložili ve stavebním řízení.

13. Z dalších listin notářského spisu N 2130/79 soud zjistil, že zmíněná dohoda byla registrována dne [datum], pod číslem R II [číslo], tímto dnem nastaly právní účinky registrace, opis listiny byl založen do sbírky listin a zaslán k zápisu do evidence nemovitostí. Podle doručenky byla dohoda spolu s rozhodnutím o registraci zaslána žalobcům a dne [datum] jí osobně převzal žalobce a), což potvrdil svým podpisem na doručence.

14. K dohodě ze dne [datum] soud ještě konstatuje, že žalobce a) po nahlédnutí do ní u jednání před soudem uvedl, že se jedná o jeho podpis. Není proto už podstatné, že Moravský zemský archiv v [obec] dopisem z [datum] sdělil žalobci a), že po provedeném šetření nedohledal doručenku vztahující se k objasnění vlastnických práv k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

15. Soud ještě provedl dokazování spisovou dokumentací vedenou stavebním úřadem [obec] ohledně stavby rodinného domu žalobců, hospodářské budovy a garáže. [ulice] úřad dopisem z [datum] soudu sdělil, že rozhodnutí o povolení užívání garáže nebylo nalezeno, rovněž ani výkresová dokumentace stavby garáže. Ze spisové dokumentace stavebního úřadu se garáže žalobců týkají následující listiny, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Dne [datum] vydal [ulice] národní výbor [obec] pod č.j. 317/81 – výst. rozhodnutí o přípustnosti stavby garáže pro osobní automobil na pozemku parc. [číslo]. Učinil tak na základě žádosti žalobců ze dne [datum] a na základě výsledků místního šetření konaného dne [datum]. Žalobcům bylo uloženo, že stavba garáže musí být dokončena do [datum]. Dne [datum] byl stavebním úřadem MNV [obec] sepsán protokol o průběhu ústního jednání spojeného se v místním šetřením ve věci kolaudace stavby garáže na pozemku parc. [číslo]. Žalobce a) jakožto stavebník předložil stavební povolení, tedy shora uvedené rozhodnutí z [datum], a dokumentaci blíže nespecifikovanou, případně potvrzení, že dokumentace, jako geometrický plán, byla objednána dne [datum]. Na stavbě byla zjištěna vada spočívající v tom, že nebylo provedeno příčné větrání garáže, které mělo být provedeno do [datum]. Následně rozhodl stavební úřad dne [datum] o přerušení kolaudačního řízení ohledně stavby garáže na parc. [číslo] z výše uvedeného důvodu, a stanovil k odstranění vady lhůtu do [datum].

16. Dokumentace ohledně garáže, například výkresy a další, nebyla ve stavebním spise založena. Žalobci však předložili 2 nákresy garáže, a to pohled čelní a půdorys, oba nákresy jsou označeny razítkem MNV [obec] a podpisem. Jak soud již uvedl, žádné rozhodnutí o kolaudaci garáže stavební úřad nemá k dispozici, rovněž tak ani žalobci. Této skutečnosti odpovídá i to, že garáž není v katastru nemovitostí vůbec vyznačena.

17. Další dokumentace ze spisu stavebního úřadu se týká rodinného domu žalobců a hospodářské budovy. Z následně uvedených listin zjistil soud tyto skutečnosti. Dne [datum] podali žalobci návrh na územní rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu na parc. [číslo] v [obec]. Poté, co žalobci doplnili podklady, oznámil Okresní národní výbor [okres], odbor výstavby a územního plánování dne 27. 3. 1980 pod č.j. VUP/2355/79 – FRI, že se zahajuje územní řízení na základě návrhu žalobců na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby na parc. [číslo]. Na nákresu je uveden pouze rodinný dům a za ním septik. V projektové dokumentaci, konkrétně ve výkresu suterénu rodinného domu žalobců, je jako jedna z místností či prostor zakreslena garáž o výměře 21 m. Garáž se tedy měla nacházet v suterénu rodinného domu žalobců. Žalobci následně [datum] podali na ONV [okres] žádost o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby novostavby rodinného domku na pozemku parc. [číslo] v [obec], a dne [datum] oznámil ONV [okres] pod č.j. OVUP 190/81 zahájení stavebního řízení na novostavbu rodinného domu na parc. [číslo]. [ulice] povolení bylo vydáno dne 6. 4. 1981 pod [číslo jednací] – [anonymizováno] a znělo na stavbu rodinného domku na parc. [číslo] v [obec], mělo se jednat o řadový rodinný domek s jednou bytovou jednotku 1+6 s příslušenstvím včetně ústředního topení, odpadní vody měly být svedeny do nepropustné jímky na vyvážení. Rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě ze dne 22. 2. 1 980 [číslo jednací] se týká pouze parc. [číslo] z ní výměry 250 m pro výstavbu. Žalobci dne [datum] podali návrh na kolaudaci novostavby rodinného domu. Kolaudační řízení však bylo přerušeno rozhodnutím stavebního úřadu [obec] ze dne 20. 12. 1985 č.j. 2297/85 z důvodu závad bránících užívání stavby, a žalobcům byla určena lhůta k jejich odstranění do [datum]. Kolaudační rozhodnutí na novostavbu rodinného domu na parc. [číslo] bylo vydáno pod [číslo] až dne 20. 12. 1993 pod [číslo jednací] stavebním úřadem [obec]. Toto stavební povolení se netýká garáže.

18. Další dokumentace stavebního úřadu se týká stavebního povolení hospodářské budovy nacházející se za rodinným domem žalobců na parc. [číslo] vodovodní a plynové přípojky, a soud z ní nezjistil žádné skutečnosti právně významné pro rozhodnutí v této věci.

19. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Československý stát nabyl kupní smlouvou z [datum] do vlastnictví pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], který již tehdy byl rozdělen na parc. [číslo]. Změny v číslování a výměrách jsou shora popsány, přičemž parcele [číslo] odpovídají nynější pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, tedy parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] odpovídají nynější pozemky parc. [číslo] který jsou nyní vedeny v katastru nemovitostí jako předmět společného jmění manželů žalobců a), b). Naproti tomu pozemky parc. [číslo] jsou v katastru nemovitostí vedeny jako předmět vlastnictví státu. Žalobci požádali [datum] o přidělení pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m a 195 m do osobního užívání za účelem výstavby rodinného domku, garáž není v této žádosti zmíněna. Finanční odbor ONV [okres] rozhodl [datum] tak, že přidělil žalobcům do osobního užívání oba žádané pozemky ve výměře [číslo] m k požadovanému účelu, rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Na základě tohoto rozhodnutí byla dne [datum] uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání ohledně obou zmíněných pozemků o výměře [číslo] m a žalobci uhradili [částka]. Rozhodnutí finančního odboru však bylo následně dne [datum] opraveno tak, že z rozhodnutí byla vyjmuta parcela [číslo]. Na základě toho se žalobce a) dostavil na Státní notářství, předložil opravené rozhodnutí finančního odboru ONV [okres] spolu s výpisem z evidence nemovitostí, na němž byly oba pozemky uvedeny, včetně jejich výměr, a požádal o sepsání dohody o zřízení práva osobního užívání pouze k pozemku parc. [číslo]. Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku parc. [číslo] byla uzavřena [datum] a podepsána oprávněnými osobami za stát a oběma žalobci. Dohoda byla registrována státním notářstvím dne [datum] a registrovaná dohoda byla doručena žalobci a) dne [datum]. Žalobce a) uznal podpis na této dohodě za svůj vlastní. Tato dohoda je založena ve sbírce listin Katastrálního úřadu, kam byla odeslána ihned po její registraci, a představuje jeden z nabývacích titulů pro žalobce a), b) k jejich pozemkům parc. [číslo]. Předcházející dohoda o osobním užívání pozemků z [datum] nebyla nikdy státním notářstvím registrována. Žalobci a), b) následně požádali o stavební povolení novostavby rodinného domu na parc. [číslo] toto bylo vydáno [datum]. Žalobci rovněž požádali [datum] o povolení stavby garáže na parc. [číslo] dne [datum] bylo rozhodnuto o přípustnosti stavby garáže na tomto pozemku, a to na základě výsledků místního šetření z [datum]. Dne [datum] žalobci podali návrh na kolaudaci stavby garáže na parc. [číslo] kolaudační řízení bylo přerušeno rozhodnutím stavebního úřadu z [datum] z důvodu odstranění stavební závady. Stejně tak bylo přerušeno i kolaudační řízení ohledně rodinného domu žalobců, které bylo vydáno až [datum]. Kolaudační rozhodnutí na stavbu garáže vydáno nebylo, ani žalobci ani stavební úřad takovým rozhodnutím nedisponují, garáž není vyznačena v katastru nemovitostí. Naopak rodinný dům žalobců, jemuž bylo přiděleno [adresa], byl do katastru nemovitostí zapsán a tvoří nyní součást pozemku parc. [číslo]. Podklady pro zápis tohoto domu do katastru nemovitostí představuje jednak zmíněné kolaudační rozhodnutí a jednak geometrický plán z [datum], vyhotovený pro vyznačení novostavby rodinného domu, hospodářské budovy a garáže. V tomto geometrickém plánu je jednoznačně uvedeno, jaká je poloha garáže, kdy garáž se nachází na pozemku dříve vedeném pod číslem parcely [číslo], následně pod [číslo] nyní pod [číslo]. Žalobci katastrálnímu úřadu předložili tento geometrický plán i kolaudační rozhodnutí, obsah geometrického plánu jim tudíž musel být znám, a požádali katastrální úřad o provedení zápisu pouze novostavby rodinného domu na parc. [číslo] nikoli garáže, do katastru nemovitostí, dne [datum]. V dokumentaci stavebního úřadu týkající se rodinného domu, garáže, hospodářské budovy a přípojek plynu a vody není nikde uvedeno, že by garáž měla být na pozemku parc. [číslo] vždy je zmiňován pouze pozemek parc. [číslo]. Manželství žalobců, uzavřené dne [datum], dosud trvá. Nebylo zjištěno a žalobci ani netvrdili, že by rozsah jejich společného jmění manželů byl jakkoliv změněn rozhodnutím soudu, případně smlouvou.

20. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Vzhledem k tomu, že jde o určovací žalobu, zabýval se soud nejprve tím, zda na požadovaném určení vlastnického práva k nemovitým věcem je naléhavý právní zájem, jak vyžaduje ustanovení § 80 občanského soudního řádu. Žalobci se domáhají určení svého vlastnictví za situace, že v katastru nemovitostí je veden jako vlastník předmětných pozemků žalovaný. Žalobci správně vymezili okruh účastníků řízení, tedy správně označili žalovaného s ohledem na závaznost výroku pravomocného rozsudku. Požadované soudní rozhodnutí určující právo žalobců by bylo zaznamenáno do katastru nemovitostí, přičemž žalobci hodlají dosáhnout toho, aby jako vlastníci byli zapsáni právě oni namísto žalovaného. Jde o postup, na jehož základě žalobci mohou dosáhnout příslušné změny v operátech katastru nemovitostí ohledně vlastnictví předmětných pozemků, a soud tedy naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví shledal.

21. Soud se dále zabýval tím, jakým způsobem žalobcům vzniklo právo osobního užívání pozemků a ke kterým konkrétním pozemkům. Soud na právní posouzení této otázky použil občanský zákoník č. 40/1964 Sb. ve znění platném do 31. 3. 1983, tedy i v roce 1979, kdy byla dohoda o zřízení osobního užívání mezi žalobci a), b) a státem uzavřena. Účel práva osobního užívání pozemků byl stanoven v § 198 odst. 1 občanského zákoníku tak, že právo osobního užívání pozemků slouží k tomu, aby si občané na pozemcích, ke kterým se právo zřídí, mohli vystavět rodinný domek, rekreační chatu nebo garáž, anebo zřídit zahrádku. Právo osobního užívání nebylo časově omezeno a přecházelo na dědice. Zásadně se právo osobního užívání zřizovalo za úhradu, jak je uvedeno v § 198 odst. 2 občanského zákoníku. Právo osobního užívání pozemku mohlo být zřízeno podle § 199 odst. 1 občanského zákoníku pouze k pozemkům, které byly v socialistickém společenském vlastnictví, a které podle územních plánů nebo územních rozhodnutí byly určeny k výstavbě rodinných domků, rekreačních chat nebo garáží, anebo ke zřizování zahrádek. Ke stejnému účelu mohl být v osobním užívání občana pouze jeden pozemek, jak stanoví § 199 odst. 2 občanského zákoníku. Tehdejší právní úprava vymezovala rovněž výměru pozemku přenechaného k výstavbě rodinného domku nebo rekreační chaty v § 200 odst. 1 a 2 občanského zákoníku tak, že tato výměra se určí podle územního plánu nebo územního rozhodnutí, pozemek k výstavbě rodinného domku nesmí být větší než 800 m, k výstavbě rekreační chaty nesmí být větší než 400 m a pozemek přenechaný ke zřízení zahrádky nesmí být větší než 400 m. Výměra pozemku přenechaného k výstavbě garáže nesmí přesahovat výměru k tomu účelu nezbytně potřebnou. Nejvyšší přípustná výměra pozemku mohla být výjimečně překročena pouze tehdy, kdyby jinak vznikl pozemek nevhodného tvaru, anebo by došlo k nehospodárnému zastavění pozemku. Vznik práva osobního užívání pozemku je stanoven v § 205 odst. 1 a 2 občanského zákoníku tak, že rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, přičemž rozhodnutí vydává okresní národní výbor. Na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu a je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství. Dohoda musí ve smyslu § 206 občanského zákoníku obsahovat zejména označení pozemku přiděleného do osobního užívání, účel a rozsah užívání a výši úhrady.

22. Z výše uvedených zjištěných skutečností soud dovodil, že veškeré zákonem stanovené náležitosti pro vznik práva osobního užívání pozemku byly v případě žalobců splněny pouze u pozemku tehdy označeného jako parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Je pravdou, že Okresní národní výbor nejprve dne 12. 7. 1979 rozhodl o přidělení 2 pozemků do osobního užívání žalobcům na jejich žádost, a to pozemku parc. [číslo] když zde uvedl výměru [číslo] m, která odpovídá výměře pouze pozemku parc. [číslo]. Na základě tohoto rozhodnutí byla [datum] uzavřená mezi státem a oběma žalobci dohoda o zřízení práva osobního užívání obou těchto pozemků, výměra je opět uvedena [číslo] m. Tato dohoda však nebyla nikdy registrována státním notářstvím, a nebylo ani zjištěno, že by kdy byla státnímu notářství předložena, ani že by buď žalobci či stát požadovali u státního notářství sepsání takové dohody či její registraci. Právo osobního užívání obou zmíněných pozemků tak nemohlo na základě rozhodnutí Okresního národního výboru z 12. 7. 1979 ani na základě dohody z 30. 7. 1979 žalobcům vzniknout.

23. Výše uvedené rozhodnutí Okresního národního výboru bylo úředně opraveno 14. 11. 1979. Tato úprava byla provedena na původní rozhodnutí z 12. 7. 1979, a je podepsána stejnou pracovnicí finančního odboru Okresního národního výboru jako původní rozhodnutí. Na základě této opravy byla parcela [číslo] z rozhodnutí vyjmuta a škrtnuta, rozhodnutí se tedy vztahovalo pouze na parc. [číslo]. I kdyby tato dodatečná oprava rozhodnutí neměla veškeré stanovené náležitosti, jsou podstatné a právně významné pro vznik práva osobního užívání pozemku ve prospěch žalobců jednak obsah dohody o zřízení osobního užívání pozemku parc. [číslo] ze dne 15. 11. 1979, a jednak její registrace státním notářstvím. Pokud žalobci tvrdí, že byli uvedeni v omyl, druhou dohodu o zřízení osobního užívání pouze k jednomu pozemku nepodepsali a nebyla jim doručena, a že se domnívali, že se jedná stále jednu a tutéž dohodu, je toto jejich přesvědčení vyvráceno výše uvedenými skutkovými zjištěními. Sám žalobce a) se dostavil na státní notářství a požádal o sepsání dohody o zřízení práva osobního užívání pouze k pozemku [číslo] zahrada v k. ú. [obec], a sám předložil výpis z evidence nemovitostí a rozhodnutí ONV. Ve výpisu z evidence nemovitostí jsou jednoznačným a konkrétním způsobem označeny oba pozemky, parc. [číslo] i parc. [číslo] nelze mít za to, že žalobce si nebyl vědom toho, že žádá o sepis dohody o zřízení práva osobního užívání pouze k jednomu z těchto pozemků, a to parc. [číslo]. Oba žalobci následně podepsali dohodu o zřízení práva osobního užívání k pozemku parc. [číslo] zároveň požádali o její registraci státní notářství. Soud ještě poukazuje na výměru pozemku parc. [číslo] to [číslo] m, tato výměra je uvedena i ve výpisu z evidence nemovitostí i v dohodě o zřízení práva osobního užívání pozemku. Stejná výměra je uvedena i u původního rozhodnutí Okresního národního výboru, které obsahovalo oba pozemky, a na základě této výměry žalobci rovněž zaplatili dohodnutou cenu 5.289,60 Kč. I tato skutečnost musela žalobcům signalizovat, že osobní užívání se zřizuje k této výměře, která odpovídá pouze jednomu pozemku, a to parc. [číslo]. Soud má za to, že žalobci nemohli považovat obě dohody za jednu a tutéž dohodu. Již z toho, že žalobce se dostavil na státní notářství s žádostí o registraci dohody, a také to, že žalobci podepsali v rozmezí 4 měsíců 2 dohody, je muselo upozornit na to, že se nemůže jednat o jednu dohodu, ale že muselo dojít k nějaké změně v obsahu dohody původní. Nelze také přehlédnout, že dne 22. 12. 1979 žalobce a) převzal do vlastních rukou dohodu z [datum] registrovanou Státním notářstvím Brno-. V řízení se nepotvrdil ani názor žalobců o tom, že zmíněnou dohodu z 15. 11. 1979 nepodepsali, když žalobce a) u jednání uznal svůj podpis na této dohodě za vlastní. Předmětná dohoda musela být v dispozici obou žalobců, když tuto dohodu předkládali stavebnímu úřadu za účelem žádosti o stavební povolení na rodinný domek na předmětné parcele.

24. Soud tedy má za to, že žalobcům vzniklo na základě dohody z 15. 11. 1979 právo osobního užívání pouze k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a naopak právo osobního užívání druhého pozemku parc. [číslo] jim vzniknout nemohlo.

25. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. byl v důsledku změny společenského režimu zásadním způsobem novelizován, a to zákonem č. 509/1991 Sb. účinným od 1. 1. 1992 Sb. Podle § 872 odst. 1 a 4 takto novelizovaného občanského zákoníku se právo osobního užívání pozemku, které trvalo ke zmíněnému dni, transformovalo dnem účinnosti citovaného zákona na vlastnické právo fyzické osoby, a pokud právo osobního užívání vzniklo manželům, stali se manželé k témuž dni bezpodílovými spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví manželů trvalo. Žalobci a), b) se tedy dnem 1. 1. 1992 stali spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů, později společného jmění manželů, neboť jejich manželství bylo uzavřeno 22. 4. 1978 a trvalo i ke zmíněnému datu. K obdobné transformaci práva osobního užívání na vlastnické právo u pozemku parc. [číslo] ve prospěch žalobců však dojít nemohlo.

26. Soud se dále zabýval tím, zda žalobcům vzniklo vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] nyní parc. [číslo] z důvodu vydržení. Institut vydržení byl vložen do občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., účinnou od 1. 4. 1983. V § 135a tohoto občanského zákoníku je stanoveno, že vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě nemovitou věc po dobu 10 let. Pokud jde o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě po dobu 10 let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání, nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát, přičemž občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu podle § 200. Takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém vlastnictví a nelze nabýt ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví, anebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Do vydržecí doby si občan může započítat dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě.

27. Toto ustanovení odkazuje na § 132a odst. 1 občanského zákoníku, které upravuje držbu v odst. 1 tak, že kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má, pokud není stanoveno jinak, obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci.

28. Soud s ohledem na výše uvedenou právní úpravu má za to, že žalobci nemohli až do 1. 1. 1992 nabýt z důvodu vydržení vlastnictví k předmětným pozemkům, dříve parc. [číslo] neboť tento pozemek vlastnil stát, který tento pozemek spolu s pozemkem parc. [číslo] řádně nabyl na základě kupní smlouvy výše zmíněné. Pokud by žalobci měli v nepřetržité držbě ve smyslu § 132a občanského zákoníku zmíněný pozemek po dobu 10 let, mohli by nabýt právo, aby s nimi byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Právo osobního užívání pozemku lze označit za právo věcné, i když takto výslovně ho tehdejší občanský zákoník nepojmenovává. Jde však o právo časově neomezené, které přecházelo na dědice a nemohlo být jednostranně vypovězeno. Právo osobního užívání pozemku bylo právem připouštějícím trvalý výkon, a proto mohlo být předmětem oprávněné držby. Oprávněný držitel tohoto práva by měl po dobu oprávněné držby stejná práva jako subjekt tohoto práva. Jak připustil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 1. 7. 2009 sp. zn. 22 Cdo 2121/2008, i oprávněný držitel práva osobního užívání pozemku se stal k 1. 1. 1992 vlastníkem takového pozemku.

29. Bylo tedy třeba zjistit, zda žalobci byli oprávněnými držiteli práva osobního užívání k žalovaným pozemkům, dříve parc. [číslo]. V této souvislosti je třeba znovu odkázat na ustanovení § 132a odst. 1 občanského zákoníku, které již soud výše citoval. K tomu, aby držitel mohl být považován za držitele oprávněného, bylo třeba splnění 3 předpokladů, a to faktické ovládání věci, tedy pozemku, dále vůle nakládat s pozemkem jako se svým a konečně dobrá víra, že mu pozemek patří. Faktické ovládání pozemku představuje to, že držitel pozemek užívá či je vybaven takovými prostředky, které mu umožňují pozemek užívat. Vůle nakládat s pozemkem jako se svým znamená chovat se k němu tak, jako by držiteli pozemek patřil. Tyto 2 podmínky by mohly být u žalobců splněny, avšak ohledně třetí podmínky, dobré víry, je již situace odlišná. Dobrá víra je vnitřní psychický stav, a nelze proto takový stav přímo dokázat, ale lze na dobrou víru usuzovat z okolností, v nichž se takový psychický stav projevuje navenek. Dobrou vírou je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska, nebo osobního přesvědčení držitele, tedy žalobců. Toto má význam pro rozlišení případů, kdy držitel, ačkoliv věc fakticky ovládá a nakládá s ní jako se svou, není a objektivně nemůže být v dobré víře, že mu věc či právo patří. Základním rozlišujícím kritériem je, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu na každém subjektu rozumně požadovat, neměl a nemohl mít, anebo naopak měl a mohl mít, pochybnosti o tom, že mu věc, kterou fakticky ovládá, patří.

30. Na základě výše uvedených skutkových zjištění je soud toho názoru, že dobrou víru žalobců nelze s ohledem na všechny okolnosti případu dovodit. I když žalobci nejprve podepsali dohodu o zřízení práva osobního užívání k dvěma pozemkům, bylo jim jistě známo, že tato nebyla registrována státním notářstvím, přičemž výslovně v dohodě je uvedeno, že je registrace státním notářstvím k účinnosti dohody třeba. Žalobci až s odstupem několika měsíců podepsali novou dohodu pouze na 1 pozemek, a nelze vycházet z toho, že by si žalobci takovou dohodu nepřečetli, naopak při normální opatrnosti lze u žalobců předpokládat, že si takovou dohodu před jejím podpisem řádně přečetli, neboť se mělo jednat o pozemek, na němž hodlali žalobci realizovat své právo bydlení. Žalobci si museli být vědomi toho, že druhá smlouva nahrazuje smlouvu první, že tudíž muselo dojít ke změně původní dohody. Žalobci si tohoto zcela jistě vědomi byli, když sám žalobce a) požádal na státní notářství o uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání pouze k jednomu pozemku, předložil rozhodnutí Okresního národního výboru a navíc výpis z tehdejší evidence nemovitostí, kde oba pozemky byly jednoznačně uvedeny, včetně jejich výměr, přičemž v dohodě byl zahrnut pouze 1 pozemek s výměrou přesně převzatou z výpisu z evidence nemovitostí pro pouze jeden pozemek, parc. [číslo]. Žalobcům muselo být známo, že tato druhá dohoda byla registrována státním notářstvím, když jim státním notářstvím byla registrovaná dohoda zaslána a žalobci ji obdrželi, a sami jí potom předložili na stavební úřad. Soud v této souvislosti ještě zmiňuje geometrický plán vyhotovený [datum] pod [číslo] za účelem vyznačení novostavby rodinného domu, hospodářské budovy a garáže. V geometrickém plánu je jednoznačně uvedeno, jaká je poloha a hranice pozemku parc. [číslo] i pozemku parc. [číslo]. Je v něm rovněž jednoznačným způsobem zakreslena poloha rodinného domu žalobců, hospodářské budovy i garáže, přičemž garáž je zakreslena na části parc. [číslo] kdy tato část představovala tehdy pozemek označený [číslo] přičemž později bylo číslo změněno na [anonymizováno], jak je tomu doposud. Nelze vycházet z toho, že by žalobcům nebyl tento geometrický plán znám, když tento byl součástí spisové dokumentace stavebního úřadu.

31. Žalobci argumentují tím, že stavební úřad vycházel z toho, že garáž se nachází na pozemku parc. [číslo] nikoliv [číslo]. Je pravdou, že na rozhodnutí o přípustnosti stavby garáže je uveden pozemek parc. [číslo] stavební úřad vycházel z toho i nadále, je však třeba zdůraznit, že garáž nebyla nikdy zkolaudována. Je proto možné, že stavební úřad se dopustil omylu, a že dále přesně neprošetřoval správné označení pozemku, na němž měla být garáž postavena, přičemž všechny tyto skutečnosti by byly zcela jistě ověřeny v rámci kolaudace, k níž však nedošlo. S ohledem na všechny ostatní zjištěné okolnosti případu nelze postavit vznik dobré víry žalobců o tom, že jim náleží právo osobního užívání k parc. [číslo] pouze na tom, že stavební úřad chybně uvedl, že garáž má být postavena na parc. [číslo].

32. Soud tedy má za to, že žalobce a), b) nelze pokládat za oprávněné držitele práva osobního užívání k parc. [číslo] které by se mohlo transformovat na právo vlastnické. Soud ještě konstatuje, že úprava vydržením se následně změnila tak, že od 1. 1. 1992 byla obsažena v § 134 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle jehož odst. 1 se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Dnem 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který podmínky vydržení stanoví v § 1089 tak, že drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. U věci nemovité je stejná vydržecí doba 10 let. Základní podmínky a zásady pro vydržení vlastnického práva jsou v podstatě totožné, a na straně žalobců nebyly splněny pro nedostatek jejich dobré víry, jak je výše popsáno.

33. Žalobci namítali, že státní orgán, konkrétně stavební úřad, nezkoumal, jaké je správné označení pozemku, na kterém měla být postavena garáž žalobců, přičemž pochybení státních orgánů nemůže jít k tíži žalobců, a naopak může založit jejich dobrou víru. Soud poukazuje na nález Ústavního soudu z 3. 12. 2007 sp. zn. I. ÚS 544/06, v němž Ústavní soud uzavřel, že důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu je jedním ze základních atributů právního státu. Snaha o nastolení stavu, kdy jednotlivec může důvěřovat v akty státu a v jejich věcnou správnost, je základním předpokladem fungování materiálního právního státu. Princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, a v rovině objektivní se projevuje jako princip presumpce správnosti aktů veřejné moci. Je stěží akceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, a následně jednotlivce sankcionuje za to, že tyto skutečnosti v předchozím aktu jsou nesprávné. Na tento názor Ústavní soud navázal v nálezu z 11. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 2576/10, v němž se vyslovil tak, že z hlediska principu právní jistoty je stěží akceptovatelné, jestliže státní orgán osvědčí určité skutečnosti, například že držitel nabyl sporné pozemky, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, a následně pak jiný státní orgán dovozuje, že se jednotlivec spoléhat na správnost aktů státního orgánu neměl.

34. Soud však poukazuje na to, že v projednávané věci se nejednalo o akt státního orgánu o nabytí vlastnického práva, ale pouze o chybné vymezení polohy garáže, tedy uvedení nesprávného čísla pozemku, na němž měla být garáž postavena. Z takového pochybení v rozhodnutí státního orgánu, tedy stavebního úřadu, nelze dovozovat dobrou víru žalobců o tom, že pozemek parc. [číslo] jim vlastnicky náleží.

35. Žalobci argumentují ve svůj prospěch ustanovením § 1095 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle něhož uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. Jedná se o mimořádné vydržení, které je třeba aplikovat ve spojení s ustanovením § 3066 téhož občanského zákoníku, podle něhož se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tedy přede dnem 1. 1. 2014. Tato doba však, jde-li o věc nemovitou, neskončí dříve než uplynutím 5 let ode dne nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tedy dnem 1. 1. 2019. Před tímto dnem se však žalobci zcela jistě seznámili se skutečnostmi svědčícími o tom, že žalované pozemky nejsou v jejich vlastnictví, když sami uvedli, že až na základě upozornění od žalovaného v roce 2015 zjistili, že nejsou vlastníky těchto pozemků. Znamená to tedy, že institut mimořádného vydržení nelze v případě žalobců použít, ani kdyby nebyly zjištěny výše uvedené okolnosti svědčící o tom, že žalobci nemohli být v dobré víře, že jim žalované pozemky patří.

36. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobců za důvodnou, a proto ji zamítl.

37. Žalovaný měl ve sporu plný úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. mu soud přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení [částka]. Tato částka se skládá z 8 paušálních náhrad po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. Paušální částky byly přiznány za úkony písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], písemné vyjádření z [datum] k podání žalobců, účast u 3 jednání před soudem ve dnech [anonymizována dvě slova] a [datum], a příprava na každé z těchto jednání.

Poučení