8 C 95/2020- 176

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu [titul] Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 54 269 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54 269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky 49 913 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 356 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 51 265 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře náklady řízení v částce 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím, neboť s ní uzavřel dne 3. 9. 2018 příkazní smlouvu o poskytování právních služeb. Jejím předmětem bylo vymáhání pohledávky za paní [jméno] [příjmení] z titulu náhrady škody. Žalobce žalované objednané právní služby poskytl a vyúčtoval fakturou [číslo] na částku 49 913 Kč splatnou dne 21. 12. 2018. Žalovaná jí však neuhradila ani přes upomínku. Dále žalobce uzavřel s žalovanou dne 18. 7. 2018 příkazní smlouvou o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo zastoupení žalované v řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku. Objednané právní služby žalobce žalované poskytl a vyúčtoval fakturou [číslo] na částku 4 356 Kč splatnou dne 21. 12. 2018. Žalovaná jí nezaplatila ani přes upomínku.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě tak, že není vůbec pasivně legitimována, neboť žalobce s žalovanou nikdy neuzavřel žádnou příkazní smlouvu o poskytování právních služeb. Žalobce si měl vyžádat souhlas obou jednatelů žalované, což neučinil. Vzhledem k absenci souhlasu obou jednatelů nebyl mezi žalobcem a žalovanou žádný smluvní vztah uzavřen či nebyl uzavřen platně a žalovanou takové jednání nezavazuje, tedy žalobci nevznikl nárok na jakoukoli odměnu. Dále žalobce do dnešního dne nepředložil žalované řádné vyúčtování právních služeb. Právní služby byly poskytovány nikoli žalované, ale přímo jednateli společnosti [titul]. [jméno] [příjmení] či jeho dcerám [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Všechna podání, která žalobce učinil v rámci řízení o náhradu škody, jsou pouhou kopií a kompilací podání a přípisu z pera již zemřelého [titul]. Kratkeho a paní [titul]. et [titul]. [příjmení]. Žaloba na náhradu škody má nízkou kvalitu, je nesmyslná a absurdní, odsouzena k neúspěchu. Žalobce hrubě porušil povinnost advokáta zachovávat mlčenlivost, když informace předával advokátce [titul]. et [titul]. [příjmení]. Při jednání žalovaná dále uvedla, že rozporuje pravost podpisu [titul]. Kratkeho na příkazní smlouvě ze dne 3. 9. 2018.

3. Podle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2438 odst. 1, 2 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět. Podle § 2439 o. z. vyžaduje-li obstarání záležitosti, aby příkazník za příkazce právně jednal, vystaví příkazce příkazníkovi včas plnou moc. Není-li plná moc ve smlouvě obsažena, nenahrazuje ji ujednané převzetí povinnosti příkazce jednat jménem příkazníka; to platí i v případě, že třetí osoba, se kterou příkazník právně jedná, o této povinnosti ví. Podle § 162 o. z. zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nelze namítat, že právnická osoba nepřijala potřebné usnesení, že usnesení bylo stiženo vadou, nebo že člen orgánu přijaté usnesení porušil. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

4. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen [jméno]), je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle § 21 odst. 1, 3 [jméno] je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Advokát nemá povinnost mlčenlivosti ve vztahu k osobě, kterou pověřuje provedením jednotlivých úkonů právních služeb, pokud je tato osoba povinna sama tuto povinnost zachovávat. Podle § 22 odst. 1, 3 [jméno] se advokacie vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. Způsob určení odměny a náhrad advokáta, který vykonává advokacii samostatně nebo společně s jinými advokáty (§ 11 odst. 1), případně i jejich výši, stanoví Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření [příjmení] vyhláškou. Podle § 26 odst. 1 [jméno] advokát se v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátem.

5. Podle § 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen,,a. t.“), se odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen "odměna advokáta") řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen "smluvní odměna"); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně. Podle § 6 odst. 1 a. t. se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal.

6. Podle § 137 odst. 3 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu.

7. V dané věci má soud za prokázané z předložené smlouvy příkazní o poskytování právních služeb ze dne 3. 9. 2018 (tato je součást elektronického spisu sp. zn. EPR [číslo] (dále jen EPR) a byla provedena jako důkaz – číslo listu (dále jen č. l.) 50 p. v.), že tato byla uvedeného dne uzavřena mezi žalobcem a jednatelem žalované [titul]. [jméno] [příjmení], neboť pravost podpisu tehdejšího jednatele žalované rozporovanou žalovanou má soud za prokázanou z přesvědčivého znaleckého posudku znalce z oboru písmoznalectví [titul] [celé jméno znalce] (č. l. 124 – 141), proti jehož závěru ani žádný z účastníků nic nenamítal. Předmětem uvedené příkazní smlouvy bylo poskytování právních služeb žalobcem spočívající ve vymáhání pohledávky za [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], z titulu náhrady škody způsobené žalované jako klientovi, a to zejména porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře (čl. II odst. 1 této smlouvy). Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované (č. l. 33 – 37) má soud za prokázané, že [titul]. [jméno] [příjmení] byl ve funkci jednatele žalované (mimo jiné) od 31. ledna 1992 do 24. října 2018, tedy právě v okamžiku uzavření výše uvedené příkazní smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 3. 9. 2018 (dále jen smlouva). Z téhož důkazu má soud za prokázané, že dle tohoto veřejného rejstříku byl každý z jednatelů oprávněn jednat samostatně.

8. Z uvedených důkazů vyplývá, že při právním jednání (uzavření smlouvy) s žalobcem zastupoval právnickou osobu (žalovanou) člen jejího orgánu způsobem zapsaným ve veřejném rejstříku (samostatně), tedy dle výše citovaného § 162 o. z. nelze namítat, že žalovaná svým vnitřním postupem nepřijala potřebné většinové usnesení o tom, že hodlá smlouvu s žalobcem uzavřít, což však právě žalovaná činí (č. l. 15 p. v.). Její námitka je tak v rozporu se zákonem (§ 162 o. z.) a nelze k ní proto přihlížet, jak uvádí i odborná literatura. Podle ní (konkrétně viz [příjmení], P. a kol., Občanský zákoník I., Obecná část, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 838)„ Z uvedeného plyne, že zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nelze zásadně namítat, že právnická osoba nepřijala potřebné usnesení. Smyslem § 162 je nastavit obecný systém ochrany třetích osob, které jednají s členem (voleného) orgánu české právnické osoby, jenž právnickou osobu zastupuje v hmotněprávních věcech způsobem zapsaným do veřejného rejstříku a navazuje tak na principy materiální publicity veřejného rejstříku. Ideovým základem § 162 je myšlenka, že pokud se třetí osoba opírá o zápis ve veřejném rejstříku, nelze přenášet na tuto třetí stranu důsledky toho, že v rámci vnitřních poměrů právnické osoby nebyly splněny požadované podmínky. Tak je tomu právě v dané věci, kdy žalobce uzavřel smlouvu s osobou zapsanou ve veřejném rejstříku jako zástupcem žalované, a proto nelze nyní namítat, že smlouva byla neplatně uzavřena jednatelem samostatně, když podle veřejného rejstříku samostatně za žalovanou jednat mohl. Tvrzení žalované, že v této námitce jen přebírá právní názor žalobce o nutném souhlasu většiny jednatelů, na kterém je založena právě žalobcem podaná žaloba dle příkazní smlouvy, je nepřesné, a proto nesprávné, neboť v dané věci se jedná o jinou skutkovou situaci. Je totiž třeba odlišit jednání právnické osoby navenek, vůči třetím osobám, kde se právě uplatňuje citovaný § 162 o. z. a který se týká i smlouvy žalované s žalobcem, od omezení vyplývajících ze společenské smlouvy či zákona týkajících se vnitřních omezení jednání uvnitř společnosti, což bylo předmětem žalobcem podané žaloby dle příkazní smlouvy. Smlouva má přitom veškeré náležitosti řádné příkazní smlouvy co do označení jejích účastníků, předmětu smlouvy, je určitá a srozumitelná a soud jí proto ze všech výše uvedených důvodů považuje za platnou. Jen pro úplnost je možné zmínit, že na každé právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako neplatné (§ 574 o. z.; I ÚS 625/03 –„ Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím.“).

9. Z přílohového spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 13 Cm 374/2018 (dále jen přílohový spis), který byl celý proveden jako důkaz (č. l. 52 p. v.), jakož i z žalobcem předložených kopií částí tohoto spisu založených v EPR, má soud za prokázané, že žalobce podal podle předmětu smlouvy žalobu o náhradu škody vůči paní [jméno] [příjmení] (dále jen druhá jednatelka). V ní podrobně popsal, v čem je spatřován střet zájmu mezi žalovanou (v žalobě vystupující jako žalobkyně) a druhou jednatelkou a dále situaci vedoucí ke vzniku tvrzené škody (čl. I., II. žaloby), jakož i konkrétní jednání druhé jednatelky vedoucí dle jeho tvrzení ke vzniku škody (čl. III., IV. a V. žaloby, kde jsou uváděny konkrétní pracovní smlouvy, prémiový řád, mimořádné odměny), v čem spatřuje protiprávnost jednání druhé jednatelky (čl. VI. žaloby), vyčíslil zcela konkrétně škodu, jaká měla být jednáním druhé jednatelky způsobena (čl. VII. žaloby), uvedl též, v čem spatřuje příčinnou souvislost (čl. VIII. žaloby), i že druhá jednatelka byla marně vyzývána k náhradě škody (čl. IX. žaloby). Žalobce spolu s podanou žalobou předložil celou řadu důkazů tak, jak konkrétně plynou z jednotlivých důkazních návrhů uvedených v žalobě. Žaloba byla podána dne 10. 9. 2018 ve 22 hodin 26 minut, jak plyne z detailu odeslané zprávy (v EPR). Listinných důkazů bylo tak velké množství, že se je z důvodu nedostatečné kapacity datové schránky nepodařilo všechny vložit do přílohy žaloby. Proto je žalobce zaslal ještě v dalším podání odeslaném dne 10. 9. 2018 ve 22 hodin 41 minut (průvodní dopis a detail odeslané zprávy v EPR).

10. Z téhož důkazu přílohovým spisem má soud dále za prokázané, že žalobce podal jako zástupce žalované dne 13. 9. 2018 blanketní odvolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2018, č. j. 13 Cm 374/2018 – 122, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí navrženého předběžného opatření. To plyne i z žalobcem předložené elektronické obálky a doručenky, které jsou založené ve spisu EPR a prokazují, že blanketní odvolání bylo předmětnému soudu dodáno dne 13. 9. 2018 v 16:08 hodin a doručeno dne 13. 9. 2018 v 16:12 hodin. Ze stejnopisu odůvodnění odvolání (v EPR) má soud dále za prokázané, že žalobce odůvodnil odvolání podáním ze dne 12. 10. 2018, tato podání má celkem čtyři strany, přiložil k němu další listinné důkazy a navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že návrhu vyhoví. Zaslání těchto listin je též prokázáno elektronickou obálkou a doručenkou, z které plyne, že doplnění odvolání bylo předmětnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích dodáno dne 17. 10. 2018 v 8:54 hodin a doručeno dne 17. 10. 2018 v 9:02 hodin.

11. Ze všech těchto všech listin, kde v přílohovém spise na straně žalobkyně vystupuje žalovaná, má soud za zcela prokázané, že žalobce činil tyto právní úkony právě za žalovanou, tedy za [právnická osoba]., a nikoli za žádnou jinou osobu, jak to tvrdí žalovaná (č. l. 15 p. v.) a tedy, že právní služby byly poskytovány přímo žalované a nikoli žádné jiné osobě. To plyne přímo z označení žalované jako žalobkyně v těchto listinách, v nichž se domáhá vůči druhé jednatelce plnění, a touto žalobkyní je v přílohovém spisu právě a jen [právnická osoba]. Pokud by tedy uvedené žalobě podané žalobcem dle uzavřené smlouvy bylo vyhověno (řízení dosud není skončeno), pak žalobou požadované peněžité plnění by se dostalo přímo jmenované společnosti, tedy žalované, a nikoli žádné z dalších osob, jak je žalovaná ve svém podání jmenuje. Žalobce tedy jednal jako příkazce ve prospěch žalované jako příkazníka, plnil její pokyny, a to až do odvolání plné moci druhou jednatelkou dne 2. 11. 2018, která byla žalobci doručena dne 5. 11. 2018 (č. l. 18, 19 spisu).

12. Soud přitom nesdílí názor žalované, že by se právní služby žalobce vyznačovala nízkou kvalitou (nebo dokonce, že by byly právní služby poskytnuty bez dodržení standardu odbornosti, profesionality, čestnosti a svědomitosti (č. l. 40 p. v.), což spíše vzbuzuje otázky, zda se nejedná o neetické osočování advokáta). Jde-li o právní služby pro žalovanou ohledně návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku (podrobněji odst. 18 tohoto rozsudku), tyto byly řádně vykonány, návrhu žalobce bylo vyhověno, změna zápisu provedena a je tedy zcela zjevné, že právní služby nebyly nízké kvality, neprofesionální atd. Jde-li o právní služby pro žalovanou ohledně žaloby o náhradu škody vůči druhé jednatelce, žalobce vzhledem k předmětu smlouvy naopak velice detailně a precizně zdůvodnil, v čem jeden z bývalých jednatelů žalované spatřoval pochybení druhé jednatelky (paní [příjmení]), a to jak co do skutkové stránky vylíčení rozhodujících okolností, tak i co do jejich právního hodnocení. Rozsah tohoto podání (20 stran textu) je více než dostačující a žalobce ke svým tvrzením v souladu s § 79 odst. 2 o. s. ř. připojil listiny, jichž se v žalobě dovolával a v souladu s § 32 odst. 1 o. s. ř. připojil k žalobě jako prvnímu úkonu ve věci plnou moc prokazující uzavření příkazní smlouvy. Obdobně i v podaném odvolání žalobce v dostatečném rozsahu vysvětluje, proč s rozhodnutím soudu I. stupně nesouhlasí a předkládá další důkazy. Je přitom logické, že žalovaná tvrdí, že žaloba bude neúspěšná, že žaloba je neúčelná, absurdní atd., neboť druhá jednatelka je po smrti ing. Kratkeho jedinou jednatelkou žalované a je tedy zcela pochopitelné, že nesouhlasí s žalobou společnosti, kterou zastupuje jako jednatelka, vůči své (fyzické) osobě. Zda je tato žaloba důvodná či nikoli nejenže přesahuje rámec tohoto řízení, ale je pro rozhodnutí v dané věci zcela irelevantní.

13. Jak plyne z citovaného § 2438 odst. 1, 2 o. z., příkazník má nárok vůči příkazci na odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá zejména vzhledem k příkazcovu podnikání, i když výsledek nenastal. Je zřejmé, že činnost advokáta je podnikáním, při kterém je obvyklá odměna (viz též § 22 odst. 1 [jméno]), účastníci si jí navíc v článku III. smlouvy sjednali, a to v souladu s výší dle a. t. Jak plyne z odborné literatury (Komentář WK, ASPI, k § [číslo])„ Odměna příkazníka není závislá na výsledku obstarávané záležitosti příkazce, na rozdíl od smlouvy o dílo nebo jiných smluv příkazního typu (smlouva o zprostředkování, smlouva komisionářská). Náleží tedy příkazníkovi i v případě nezdaru (advokát ve sporu příkazce neuspěje, autorizovaný inženýr nezíská pro příkazce stavební povolení)“. Ke stejnému závěru dospívá i ustálená soudní judikatura, např. dle právní věty rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR) ve věci sp. zn. 33 Cdo 1284/2019„ Poskytoval-li advokát do zániku závazkového právního vztahu založeného příkazní smlouvou právní služby, má – bez ohledu na výsledek sporu – právo na odměnu. V opačném případě by se klient na jeho úkor bezdůvodně obohatil.“ Tato je i nadále použitelná, neboť úprava příkazní smlouvy v o. z. je obdobná s předchozí právní úpravou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Ať již bude žaloba podaná žalobcem za žalovanou dle uzavřené smlouvy shledána důvodnou či nikoli, stejně jako jím podané odvolání, nemění to nic na skutečnosti, že žalobce jako příkazník poskytl pro žalovanou jako příkazce řádně činnost, která byla sjednána, a proto vznikl nárok na odměnu.

14. Soudní judikatura dospěla k témuž závěru i u mandátní smlouvy podle § 566 odst. 1 zákona č. 513/1991, obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), a to v rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2994/2016, podle kterého„ nárok na úplatu (odměnu) vzniká mandatáři dle smluvního ujednání, pokud smlouva mlčí, vzniká mandatáři ze zákona nárok na odměnu v okamžiku, kdy řádně vykonal činnost, k níž se zavázal, a to bez ohledu na to, zda očekávaný výsledek nastal či nikoli, ovšem za podmínky, že své povinnosti skutečně splnil a dbal pokynů mandanta.“; i tato judikatura je nadále použitelná, neboť o. z. odstranil duplicitu obdobné právní úpravy v obč. zák. a obch. zák. V dané věci žalobce bez pochyby dbal pokynů mandanta, který jej požádal o poskytování právních služeb za účelem vymáhání pohledávky vůči paní [příjmení] jako druhé jednatelce a tuto činnost řádně vykonával. Ostatně i žalovaná uvádí, že žalobce konal právní úkony (č. l. 51 p. v.), z provedených důkazů plyne, že tak činil v souladu s platnou smlouvou, podle které měl chránit zájem žalované na náhradu škody, kdy v případě úspěchu žaloby by jí připadlo nemalé plnění.

15. Nelze přitom směšovat zájem žalované a paní [příjmení], byť se v současné době jedná o jedinou jednatelku žalované, neboť z elementární logiky plyne, že každý z těchto dvou subjektů má protichůdný obchodní zájem na výsledku řízení o žalobě zpracované žalobcem, čemuž odpovídá obsah podání, která jsou činěna za žalovanou. Z téhož důvodu bylo ostatně rozhodnuto Krajským soudem v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 12. 2018, č. j. 13 Cm 374/2018 – 170, které nabylo právní moci dne 18. 12. 2018, že ke zpětvzetí žaloby (zpracované žalobcem) žalovanou, za kterou jednala jednatelka paní [příjmení], se nepřihlíží, jak byl tento důkaz proveden připojeným spisem. Od výše uvedených závěrů o nezávislosti vzniku nároku na odměnu příkazníka na výsledcích jeho činnosti se neodchyluje ani žalovanou opětovně zdůrazňované rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 4319/2011. I v něm Nejvyšší soud cituje zákonné ustanovení, že„ příkazce povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka“ a že„ je povinen poskytovat odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka.“ V dané věci nejenže žádný nezdar jednání, za které by bylo možné považovat pravomocné zamítnutí žaloby, nenastal (řízení stále probíhá), ale ani tvrzení žalované o nedůvodnosti žaloby není tvrzením, že by tento nezdar byl způsoben porušením povinnosti příkazníka. Tak by tomu bylo, pokud by žalobce v rozporu s příkazní smlouvou žalobu nepodal nebo by se proti zamítavému usnesení neodvolal, což se však v dané věci nestalo, ale naopak žalobce postupoval v souladu s platnou příkazní smlouvou dle pokynu mandanta vymáhat škodu po paní [příjmení].

16. Z faktury [číslo] ze dne 14. 12. 2018 ve spojení s její přílohou a dopisem žalobce žalované z téhož dne 14. 12. 2018 (vše v EPR) má soud za prokázané, že žalobce žalované řádně vyúčtoval tři skutečně vykonané úkony právní služby (viz odst. 9. a 10. tohoto rozsudku), a to v částkách v souladu s výši dle § 7 a § 13 a. t. Tím má soud za vyvrácené tvrzení žalované, že„ žalobce do dnešního dne nepředložil žalované řádné vyúčtování právních služeb (č. l. 14 p. v.).“ Tato faktura a dopis byly žalované odeslány, jak plyne z podacího lístku ze dne 18. 12. 2018 (EPR) a byly žalované i doručeny, jak má soud za prokázané z vyjádření žalované ze dne 20. prosince 2018 (č. l. 20). Je žalovanou adresováno žalobci a žalovaná v něm výslovně uvádí (tučně v nadpisu), že se vyjadřuje k zaslaným fakturám. Je zde též uvedeno, že žalobcem byly předloženy plné moci s tím, že nikoli ve všech věcech a konkrétně je uvedeno, že„ chybí plná moc ve věci vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích, pob. v [obec] pod sp. zn. 18 T 14/2016“. Z toho lze a contrario dovodit, že plné moci ohledně zastupování žalobcem žalované, které jsou předmětem tohoto řízení, předložené byly, čímž je vyvrácené i toto tvrzení žalované (č. l. 14 p. v.). Navíc zastoupení žalované žalobcem přece zcela zjevně plynulo ze všech záhlaví soudních rozhodnutí, které byly žalované doručeny. Uvedený dopis ze dne 20. 12. 2018 je podepsán přímo jednatelkou paní [příjmení], které byla jako žalované ve shora uvedené věci sp. zn. 13 Cm 374/2018 doručena žaloba sepsaná žalobcem a i z této žaloby přece také zřetelně plyne zastoupení nyní žalované společnosti žalobcem. Dále též v příloze faktury je přesně uvedeno, v jaké věci byla nyní žalovaná společnost žalobcem zastoupena, výčet konkrétních úkonů právní služby, a tento plyne i z předžalobní upomínky ze dne 30. 3. 2020 a ze všech výše uvedených důvodů považuje soud tvrzení žalované o nedostatečnosti uplatnění nároku žalobcem za účelové ve snaze vyhnout se vymáhanému plnění.

17. Ani další tvrzení žalované, pro které by měla být dle jejího názoru žaloba zamítnuta, že všechna podání žalobce před úmrtím [titul]. Kratkeho jsou pouhou kopií a kompilací podání a přípisu zemřelého [titul]. Kratkeho a paní [titul]. et [titul]. [příjmení] (č. l. 15 p. v.), není právně relevantní. Obdobnou otázku řešilo rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2587/2019 se závěrem, že„ Pro zastoupení není významné, kdo podání fakticky zpracoval, ale kdo podání učinil. K tomu lze ostatně dodat, a to je závěr do té míry samozřejmý, že nezakládá přípustnost dovolání (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005).“ S tímto právním názorem se podepsaný soud zcela ztotožňuje a jak plyne z provedených důkazů (odst. 8., 9., 11. tohoto rozsudku), veškerá vyúčtovaná podání činil žalobce svým jménem jako zástupce žalované. Žalovaná ve své další argumentaci o údajném porušení povinnosti mlčenlivosti žalobce pomíjí výše citovaný § 21 odst. 3 ZOA. [titul]. et [titul]. [příjmení] je dle tvrzení žalované advokátkou (č. l. 16), pak je tedy osobou povinnou zachovávat mlčenlivost a žalobce jí mohl pověřit úkony právní služby, což je v souladu i s plnou mocí předloženou žalobcem ze dne 3. 9. 2018, podle které zmocnitel vzal na vědomí, že zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce a pokud jich ustanoví více, souhlasí, aby každý z nich jednal samostatně.

18. Z plné moci ze dne 18. 7. 2018, která je opatřena legalizační doložkou (EPR), má soud za prokázané, že žalobce byl žalovanou zastoupenou [titul]. [příjmení] jako jednatelem zmocněn k „ podání a řízení o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku týkající se [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované], jakožto v řízeních na toto řízení navazujících nebo s tímto řízením souvisejících“. I zde jednatel žalované uvedl, že společnost bere na vědomí, že zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce a pokud jich ustanoví více, souhlasí, aby každý z nich jednal samostatně. Dále má soud za prokázané, že v souladu s touto plnou mocí, která osvědčuje uzavření příkazní smlouvy (§ 2439 o. z.; tato může být platně sjednána ústní či konkludentní formou - viz [příjmení], M. a kol., Občanský zákoník VI., Závazkové právo, Komentář, 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2014, str. 784 -„ Příkazní smlouva může mít libovolnou účastníky zvolenou formu (§ 559). Může být tedy uzavřena písemně, ústně nebo konkludentně.”) žalobce řádně učinil úkony, ke kterým byl žalovanou zmocněn, jak o tom svědčí další žalobcem předložené listiny. Konkrétně z průvodního emailu ze dne 23. 7. 2018 (v EPR) vyplývá, že žalobce jej jako advokát zasílal na podatelnu Krajského soudu v Českých Budějovicích s tím, že návrh je v příloze a že soudní poplatek bude uhrazen na výzvu soudu bankovním převodem. Mezi účastníky bylo nesporné, že tento soudní poplatek uhradila právě žalovaná (č. l. 158 p. v.) a i to svědčí o platně uzavřené příkazní smlouvě ohledně právního zastoupení žalobcem. Ta samá skutečnost zjevně vyplývá též z vyplněného formuláře návrhu na zápis změny zapsaných údajů do obchodního rejstříku, kde je žalobce vyplněn jako zástupce žalované (odst. VI. návrhu), dále z přijetí plné moci ze dne 22. 7. 2018 podepsané žalobcem (soudu byla zaslána elektronicky konvertovaná verze – ke konverzi listiny došlo dne 23. 7. 2018) a dále z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci C 1199/RD214/KSCB; FJ20079/2018/KSCB (vše v EPR). V záhlaví tohoto usnesení je výslovně uvedeno, že bylo vydáno ve věci navrhovatele: MaKs.r.o. (tedy žalované) právně zastoupené [titul] [titul]. [celé jméno žalobce] (tedy žalobcem). Toto usnesení bylo doručené žalobci jako zástupci žalované, jak má soud za prokázané z obálky a doručenky ze dne 27. 7. 2018 (vše v EPR). Ze všech těchto skutečností jednoznačně plyne a soud má za zcela prokázané, že žalobce řádně zastoupil žalovanou v její právní věci ohledně zápisu statutárního orgánu jednatele [titul]. Kratkeho do veřejného rejstříku. Usnesením soudu bylo navíc návrhu sepsanému žalobcem vyhověno, tedy žalobce nejenže vykonal dohodnutou činnost, za což mu již náleží odměna (viz odst. 13 tohoto rozsudku), ale nastal i očekávaný výsledek jeho činnosti dle pokynu mandanta. Z faktury [číslo] má soud za prokázané, že žalobce jí jako advokát a dodavatel vystavil dne 14. 12. 2018 žalované jako odběrateli za vykonané právní služby v částce 4 356 Kč se splatností dne 21. 12. 2018, řádně v její příloze uvedl, jaké konkrétní dva úkony právní služby pro žalovanou vykonal a dále, že i v tomto případě vypočtená výše odměny žalobcem zcela správně odpovídá výši podle § 7 a § 13 a. t. Ohledně tohoto nároku se žalovaná vyjádřila pouze tak, že platí ta samá argumentace, kterou uváděla ohledně prvního nároku, kdy žalobce zastupoval žalovanou ve věci sp. zn. 13 Cm 374/2018 (č. l. 49). Výše uvedené závěry soudu, ve kterých nebyla žádná z argumentace žalované pro zamítnutí žaloby shledána jako důvodnou, se proto plně vztahují i na tento žalobcem vznesený nárok.

19. Lze tedy shrnout, že mezi žalobcem a žalovanou byly uzavřeny dvě platné příkazní smlouvy, podle kterých žalobce poskytl žalované právní služby, tyto řádně žalované vyúčtoval, avšak žalovaná je ve stanovené lhůtě splatnosti a ani dosud žalobci nezaplatila. Soud proto žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobci celkovou částku 54 269 Kč, a to jednak se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky 49 913 Kč ode dne následujícího po splatnosti vyúčtované částky, neboť tento úrok byl platně sjednán v příkazní smlouvě ze dne 3. 9. 2018 (čl. III odst. 10). Z částky 4 356 Kč náleží žalobci zákonný úrok z prodlení, který žalobce požaduje v souladu s vyhláškou č. 351/2013 Sb. ve výši 9 % ročně, neboť i zde je žalovaná v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Soud se neztotožnil ani s argumentací žalované, že by nebylo možné žalobci přiznat jak smluvní úrok z prodlení, tak zákonný úrok z prodlení (č. l. 50), neboť každý z těchto úroků je žalobcem požadován z jiné částky (jinak řečeno, žalobce nepožaduje zákonný i smluvní úrok z téže částky). Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalobci byla přiznána jejich plná náhrada. Ta v dané věci představuje odměnu advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k odporu žalované, účast na jednání dne 10. 9. 2020 přesahující dvě hodiny a účast na jednání dne 5. 8. 2021). Výše odměny činí v souladu s § 7 a. t. částku 3 300 Kč za jeden úkon, tj. celkem 23 100 Kč. Současně náleží advokátu paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 300 Kč za každý ze 7 uvedených úkonů právní služby, tj. celkem 2 100 Kč. Dále advokátu náleží náhrada jízdného, a to za cestu z místa sídla advokáta v [obec] do místa procesního soudu a zpět, což činí za jednu jízdu tam a zpět 188 km, kterou právní zástupce žalobce vykonal vozidlem s průměrnou spotřebou 6,4 l nafty na 100 km dle technického průkazu (metodika [příjmení] 2017) v ceně dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 31,80 Kč za jeden litr a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 4,20 Kč za 1 km při cestě k jednání dne 10. 9. 2020 a zpět, tj. jízdné ve výši 1 172 Kč (1,88 x 6,4 x 31,8 + 188 x 4,2). Dále vykonal cestu týmž vozidlem na stejné trase k jednání dne 5. 8. 2021 a zpět, kdy činila dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. cena za 1 litr nafty 27,20 Kč a náhrada za opotřebení vozidla 4,40 Kč za 1 km, což představuje jízdné ve výši 1 154 Kč (1,88 x 6,4 x 27,20 + 1,88 x 4,4). Celkem tedy jízdné advokáta činí částku 2 326 Kč. Právnímu zástupci žalobce náleží též náhrada za ztrátu času ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu podle § 14 odst. 3 a. t. Jedna cesta z [obec] do [obec] trvá jeden a půl hodiny, tj. 3 půlhodiny, tedy při dvou cestách tam a zpět se jedná o celkem 12 půlhodin po 100 Kč, což představuje částku 1 200 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH, a proto mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada za DPH z výše uvedených částek, tj. z celkové částky 28 726 Kč (23 100 + 2 100 + 2 326 + 1 200), což činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 6 032 Kč. Další náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku v částce 2 171 Kč, dále za zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč a dále mu vznikly náklady s cestami na jednání soudu vzhledem k bydlišti žalobce v [obec] Tyto činí částku 2 185 Kč za cestu k jednání 10. 9. 2020, kterou žalobce absolvoval vozidlem s průměrnou spotřebou 7,2 l benzinu na 100 km dle předloženého technického průkazu v ceně benzinu dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. v částce 32 Kč za 1 litr a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 4,20 Kč za 1 km (3,36 x 7,2 x 32 + 336 x 4,2). Náklady za cestu k jednání dne 5. 8. 2021 na téže trase stejným vozidlem představují částku 2 151 Kč, neboť cenu benzinu stanovila vyhláška č. 589/2020 Sb. ve výši 27,80 Kč za 1 litr a náhradu za opotřebení vozidla ve výši 4,40 Kč za 1 km (3,36 x 7,2 x 27,8 + 336 x 4,4). Celkem tedy jízdné žalobce činí částku 4 336 Kč. K nákladům za jízdné žalobce však nelze připočítávat ještě DPH, jak žalobce činí ve svém vyúčtování (č. l. 160 p. v.), neboť dle výše uvedeného § 137 odst. 3 o. s. ř. patří náhrada DPH jen advokátu, který poskytuje právní služby v rozsahu svého oprávnění stanoveném ve zvláštním právním předpise (tj. v [jméno]), což však při jednání žalobce nečinil. Celkové náklady řízení proto činí celkem 51 265 Kč (28 726 + 6 032 + 2 171 + 10 000 + 4 336). Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Také stát má podle § 148 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, a to podle výsledku řízení. Náklady za znalecký posudek činily 10 300 Kč, 10 000 Kč bylo znalci zaplaceno z žalobcem složené zálohy, soud nesl náklady za znalecký posudek ve výši 300 Kč. Vzhledem k výsledku řízení bylo proto uloženo žalované zaplatit tuto částku České republice.

Poučení