8 C 99/2021 - 604

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 23 278 139,35 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 561 352,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 476 352,50 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18 716 786,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 193 699,40 Kč od 9. 3. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 523 087,45 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 748 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení částku 72 824,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení částku 17 082,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky celkem 23 278 139,35 Kč sestávající ze: a) smluvní pokuty za prodlení s tzv. závazným milníkem ve výši 1 193 699,40 Kč, b) smluvní pokuty za prodlení s provedením celého díla ve výši 21 999 439,95 Kč, c) smluvní pokuty za prodlení s předáním bankovní záruky ve výši 85 000 Kč. Současně žalobce požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení ze všech těchto pohledávek, a to ve výši 9,75 % z částky 1 193 699,40 Kč od 9. 3. 2019 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 21 999 439,95 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % z částky 85 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení; dále požadoval náhradu nákladů řízení.

2. Žalobce tvrdí, že jakožto objednatel uzavřel s právní předchůdkyní žalované (společností [právnická osoba]., IČO: [IČO]) jakožto zhotovitelem smlouvu o dílo na realizaci veřejné zakázky s názvem [Anonymizováno] [adresa] ([Anonymizováno]). Žalovaná ovšem v této smlouvě ujednaný tzv. závazný milník spočívající mimo jiné v provedení sanačních opatření dokončila až dne 10. 12. 2018 (namísto dohodnutého termínu 30. 11. 2018), čímž se dostala do prodlení s jeho splněním po dobu celkem 10 kalendářních dnů; žalobce je proto oprávněn po ní požadovat zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,2 % z ceny díla bez DPH za každý i započatý den prodlení. Dále žalobce uvádí, že žalovaná neprovedla včas ani celé dílo, které bylo dokončeno až 28. 11. 2019 (namísto sjednaného termínu do 31. 5. 2019); tím se dostala do prodlení také s provedením celého díla, a to v trvání 181 dnů (v období od 1. 6. 2019 do 28. 11. 2019), pročež žalobci i v tomto případě vznikl nárok na zaplacení ujednané smluvní pokuty opět ve výši 0,2 % z ceny díla bez DPH za každý den prodlení, přičemž se výše smluvní pokuty má určovat vždy dle aktuální ceny díla. Konečně žalobce též tvrdí, že žalovaná nesplnila ani svůj závazek spočívající v udržování bankovní záruky po celou dobu provádění díla, a to v období od 1. 10. 2019 do 17. 10. 2019, čím se dostala do prodlení po dobu 17 dnů, v důsledku čehož žalobci i v tomto případě vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty, a to ve výši 5 000 Kč za každý i započatý den prodlení.

3. Žalovaná ve vztahu k nároku žalobce na smluvní pokutu za prodlení se splněním tzv. závazného milníku především namítá, že jeho dodržení nebylo smluvní pokutou vůbec utvrzeno; navíc je dle ní sporné též samotné věcné vymezení prací, které pod daný pojem smlouvy spadají. Nadto je přesvědčena, že předmětný milník byl splněn řádně a včas, resp. ihned poté, co pominuly okolnosti bránící provádění díla (jak klimatické vlivy, tak pochybení ležící na straně žalobce). Pokud jde o tvrzené prodlení s dokončením celého díla, žalovaná argumentuje tím, že dodržení původně sjednané lhůty fakticky znemožnil sám žalobce, když nebyl schopen řádně, včas a adekvátním způsobem reagovat na výskyt skrytých překážek v místě realizaci díla, jakož ani na nevhodné pokyny k provedení díla vyplývající z vad projektové dokumentace. Žalovaná nesouhlasí ani se žalobcem zvoleným způsobem výpočtu smluvní pokuty, kdy za rozhodující částku byla zvolena vždy aktuální výše ceny díla ke dni prodlení, nikoliv cena původně sjednaná ve smlouvě. Pokud jde o smluvní pokutu za prodloužení bankovní záruky, neměla žalovaná dle smlouvy takovou povinnost. Žalovaná uzavírá, že jelikož se nedostala do prodlení, nenastal dle ní žádný ze sjednaných důvodů pro prodloužení doby platnosti bankovní záruky, tudíž jí vůbec nevznikla povinnost tuto aktualizovat; nemohla se proto ani ocitnout v prodlení s jejím předložením.

4. Soud předně vzal za svá skutková zjištění dále uvedená shodná tvrzení účastníků. Strany neměly vzájemného sporu o tom, že mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované (dále jen „žalovanou“) došlo dne 1. 6. 2018 k uzavření smlouvy o dílo, a to na základě výsledků zadávacího řízení veřejné zakázky zadané žalobcem jakožto veřejným zadavatelem pod názvem [Anonymizováno] [adresa] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), č. [Anonymizováno]. Předmětem této smlouvy byl závazek žalované provést pro žalobce řádně a včas, na svůj náklad a na své nebezpečí specifikované dílo a současně tomu odpovídající povinnost žalobce za to zaplatit sjednanou cenu. Dílo spočívalo ve vybudování cyklistického propojení města [adresa] s částí města [adresa] včetně napojení průmyslové zóny, a taktéž v dalších ujednaných činnostech; současně zahrnovalo provedení, dodání a zajištění činností, prací, služeb, věcí, výkonů a dodávek nutných k realizaci díla, a to za podmínek, v rozsahu a dle technického řešení uvedeného v projektové dokumentaci zpracované společností [právnická osoba]. a dalších závazných podkladech k provádění díla (dále jen „smlouva o dílo“). Mezi stranami došlo v průběhu realizace díla ke sjednání celkem 7 dodatků k této smlouvě o dílo, a to ze dne 27. 9. 2018, 12. 12. 2018, 28. 2. 2019, 22. 3. 2019, 20. 5. 2019, 29. 7. 2019 a 24. 10. 2019.

5. Účastníci řízení se taktéž shodují na tom, že veškerá sporná sanační opatření spadající pod tzv. závazný milník (tj. týkající se úseku staničení 0,620 - 1,560 km) byla dokončena 10. 12. 2018; dílo jako celek pak bylo dokončeno a žalobci protokolárně předáno dne 28. 11. 2019. Taktéž není sporu o to, že žalovanou poskytnutá první bankovní záruka skončila (i po jejím prodloužení) dne 30. 9. 2019, přičemž následná záruka byla sjednána až ode dne 17. 10. 2019.

6. Z listiny označené stranami jako smlouva o dílo (dále jen „smlouva o dílo“) soud zjistil, že žalovaná v ní výslovně prohlásila, že: - předmět smlouvy dokáže splnit řádně, včasně, s odbornou péčí, a že je v dané oblasti odborníkem; je seznámena s vlastní povahou díla, které má provést [čl. 1.7.], - je srozuměna se skutečností, že v blízkosti místa provádění díla bude docházet k možné realizaci dalších staveb a je povinna poskytnout dalšímu zhotoviteli přiměřenou součinnost, dojde-li během realizace díla k případným střetům realizací [čl. 1.9.], - je si vědoma toho, že v blízkosti díla budou probíhat další stavební práce jiných dodavatelů a je povinna koordinovat své činnosti s ohledem na současně probíhající další stavební práce jiných dodavatelův blízkosti staveniště [čl. 2.3.], - bere v potaz, že údaje o inženýrských sítích, které se nacházejí v místě provádění díla, jsou obsaženy v projektové dokumentaci pouze orientačně; vzhledem k tomu se zavazuje prověřit jejich skutečný stav před započetím provádění díla se správci dotčených inženýrských sítí a současně zajistit vytýčení průběhu podzemních či nadzemních inženýrských sítí tak, aby při provádění díla nedošlo k jejich poškození [čl. 3.5.], - se seznámila s rozsahem a povahou díla, s místem provádění stavby i místními podmínkami, jsou jí známy veškeré technické, kvalitativní a jiné podmínky pro prováděni díla dané zadávacími podmínkami veřejné zakázky a disponuje takovými kapacitami a odbornými znalostmi, které jsou pro řádné a včasné provedení díla nezbytné [čl. 8.1.].

7. Ze smlouvy o dílo soud též zjistil, že žalovaná se v ní zavázala: - před vlastním prováděním díla provést bezodkladně kontrolu všech předaných dokladů a podkladů ze strany žalobce tak, aby byl jejich případný rozpor odhalen co nejdříve; ty byla povinna oznámit žalobci do 3 kalendářních dnů od okamžiku, kdy se o nich dozvěděla [čl. 3.1.], - koordinovat své činnosti na díle s dalšími dotčenými subjekty či jinými zhotoviteli, kteří provádějí jiné práce v blízkosti provádění díla [čl. 3.3.b)].

8. Smluvní strany si ve smlouvě o dílo dále ujednaly, že pokud se zdrží provádění díla v důsledku důvodů výlučně na straně žalobce, má žalovaná právo na přiměřené prodloužení doby plnění díla či jeho části, a to o dobu, o kterou bylo plnění díla či jeho části takto výlučně v důsledku důvodů na straně žalobce zdrženo [čl. 4.7.].

9. Cena díla byla ve smlouvě sjednána ve výši 59 684 969,16 Kč bez DPH [čl. 6.2.].

10. Ze smlouvy o dílo soud dále zjistil, že žalovaná se zavázala předat žalobci bankovní záruku za řádné provedení díla ve výši 5 % ceny díla bez DPH, a to s platností na celou dobu provádění díla, tedy až do okamžiku předání a převzetí poslední části díla žalobcem. Z dané bankovní záruky muselo dle ujednání stran vyplývat právo žalobce čerpat finanční prostředky v případě, že během provádění díla nesplní žalovaná kteroukoliv svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo a žalobci v souvislosti s takovým porušením vznikne právo na zaplacení peněžité částky od žalované, nebo v případě, kdy žalobci vznikne právo na zaplacení smluvní pokuty [čl. 16.1.]. V situaci prodlení s provedením díla ve sjednaném termínu, případně prodloužení takového termínu písemným dodatkem ke smlouvě o dílo, se žalovaná zavázala prodloužit na své náklady příslušnou bankovní záruku (nebo zajistit vydání nové bankovní záruky) tak, aby odpovídala smlouvě o dílo [čl. 16.8.].

11. Ze smlouvy o dílo soud též zjistil, že smluvní strany si dále ujednaly, že pokud žalovaná nesplní svoji povinnost provést řádně a včas dílo či jeho adekvátní část ve sjednaném termínu, je žalobce oprávněn požadovat po ní zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,2 % z ceny díla bez DPH za každý i jen započatý den prodlení [čl. 13.3.]. V případě, že žalovaná nepředá (nedodá) žalobci řádně a včas originál kterékoliv bankovní záruky či jiného zajišťovacího institutu v souladu se smlouvou o dílo, je žalobce oprávněn v každém jednotlivém případu porušení příslušné povinnosti požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každý, byť započatý den prodlení se splněním kterékoliv z těchto povinností samostatně [čl. 13.2.].

12. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 27. 9. 2018 (dále jen „dodatek č. 1“) pak soud zjistil, že smluvní strany se následně v souvislosti s objektivními důvody vzniklými v průběhu provádění díla dohodly na přiměřeném prodloužení původně sjednaného dílčího termínu pro splnění tzv. „závazného milníku“ uvedeného ve smlouvě o dílo. Důvody pro tento postup přitom spočívaly 1/ v prodlení ze strany společnosti [jméno FO], která nebyla schopna na základě smlouvy uzavřené se [adresa] dokončit překládky VN kabelů v termínech před „závazným milníkem“; 2/ přítomnosti nezaměřených kabelů Správy železniční dopravní cesty, které nebyly nikde evidovány, přestože byly funkční a bylo nezbytné je přeložit, protože byly v kolizi s plánovanými propustky; 3/ správci optických sítí vyvolané změně způsobu realizace přeložek oproti řešení uvedenému v projektové dokumentaci pro provádění díla. Strany uvedly, že konečný termín pro dokončení předmětu (celého) díla zůstává nezměněn, tedy do 31. 5. 2019 [čl. 3.1.]. Ustanovení čl. 4.1. smlouvy o dílo týkající se závazného milníku bylo dodatkem č. 1 zcela zrušeno a nahrazeno jiným ujednáním, dle nějž vedle termínu dokončení celého díla byly nově stanoveny dva „závazné milníky“. Jeden z nich spočíval právě v tom, že žalovaná musí do 30. 11. 2018 v rámci provádění díla zrealizovat veškeré přeložky inženýrských sítí, a to v rámci celého díla, dále přípravu území, demolici stavebních objektů v místě provádění díla, plánovaná sanační opatření (úpravu podloží v části trasy cyklostezky), propustky a základy opěr budoucí lávky. Zároveň bylo ujednáno, že neprovede-li žalovaná tyto práce, činnosti a dodávky ve stanovených lhůtách, dostane se do prodlení [čl. 3.2.].

13. Pokud jde o samotný průběh realizace díla, zejména jeho sporných úseků, soud ze stranami předložených (především listinných) důkazních prostředků učinil následující skutková zjištění týkající se primárně notifikací zjištěných vad ze strany žalované a stranami sjednaných změn realizace díla, které uvádí chronologicky, jak nastaly v čase:

14. Ze zápisu z kontrolního dne č. 4 na stavbě konaného 6. 8. 2018 soud zjistil, že žalobce požadoval po žalované zvýšit pracovní nasazení na staveništi, neboť to dosavadní dle něj nedávalo předpoklad, že bude závazný milník splněn řádně k 30. 9. 2018. Soud dále shledal, že totožný požadavek je (jakožto trvající úkol) zopakován též v řadě zápisů z kontrolních dní, a to konkrétně konaných 17. 8. 2018, 27. 8. 2018, 7. 9. 2018, 14. 9. 2018, 20. 9. 2018, 27. 9. 2018, 11. 10. 2018, 25. 10. 2018, 8. 11. 2018, 22. 11. 2018, 4. 12. 2018 a 13. 12. 2018. Taktéž z dopisu žalobce ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 16. 8. 2018 soud zjistil, že žalobce sdělil žalované svou obavu, že realizace stavby není dostatečně personálně zajištěna, pročež hrozí, že nebude dodržen tzv. závazný milník; požádal ji proto o posílení stávajících personálních a technických kapacit při provádění stavebních prací. Ve shodě s těmito zjištěními jsou též výpovědi svědků Staňka, Suchny a Kytnara.

15. Z denního záznamu ve stavebním deníku číslo listu 020729 soud zjistil, že technický dozor investora (dále jen „TDI“) učinil dne 11. 9. 2018 záznam, že požaduje po žalované provedení směrového a výškového vytyčení v místech, kde budou prováděny práce na zemním tělese cyklostezky; do té doby žalované nepovolil provedení sanací na objektu SO 134, které byly daného času realizovány v úseku od staničení 2,361 km směrem k propustku.

16. Ze zápisu z kontrolního dne č. 10 na stavbě konaného 27. 9. 2018 soud zjistil, že zástupce TDI daného dne konstatoval splnění úkolu projednat se správci inženýrských sítí možnost vedení SO 458 a 463 mimo zjištěný zvodněný terén do tělesa cyklostezky.

17. Z dopisu žalované ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 23. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaná téhož dne oznámila žalobci překážku v realizaci díla spočívající v tom, že v místě přeložky vodovodu (SO 350) a základových patek a pilot ocelové lávky (SO 202) byl při provádění zemních prací pro tyto objekty nalezen metalický a optický kabel ve správě [právnická osoba], přičemž tento objekt není předmětem díla. Žalovaná uvedla, že daný nález brání zahájení prací na objektu SO 134 tím, že je v kolizi s technologií provádění sanačních opatření (zlepšení zemin podloží s použitím pojiva) v úseku 2,420 - 2,689 km. Jako další překážku pro realizaci sanačního opatření žalovaná označila odhalený VTL plynovod. Upozornila, že nedokončením přeložky inženýrských sítí jsou její pracovní podmínky na staveništi velice ztíženy. Oznámila, že k danému dni přerušuje práce na podstatné části díla, kterého se nevhodný pokyn týká; za účelem eliminace časové ztráty však pokračuje tam, kde je jeho vliv vyloučen. Vyzvala přitom žalobce k poskytnutí součinnosti a vytvoření podmínek pro včasnou realizaci díla.

18. Z e-mailové zprávy Ing. Suchny ze dne 27. 11. 2018 soud zjistil konstatování TDI, že pod navrženou konstrukcí vozovky a násypovým tělesem stavby je kvůli zjištění nevyhovujícího podloží navržena úprava zeminy hydraulickými pojivy; odkrytá pláň bude posouzena geotechnikem. Úspěšnost stabilizace je podmíněna mimo jiné dodržováním toho, že práce nelze provádět za mrazu (v zimním období) nebo deštivého počasí, aby nedošlo k podstatnému zhoršení fyzikálně mechanických vlastností zemin.

19. Z denního záznamu ve stavebním deníku číslo listu 752785 soud zjistil, že žalovaná dne 30. 11. 2018 žádala TDI o povolení provést sanaci; to jí nebylo umožněno z důvodu nevhodných klimatických podmínek. Z denního záznamu ve stavebním deníku číslo listu 752790 pak soud zjistil, že taktéž dne 7. 12. 2018 žádala žalovaná TDI o povolení provést sanaci; ten k tomu opět nesvolil a uvedl, že sanace musí probíhat za dodržení všech podmínek pro úpravu zeminy.

20. Z dodatku č. 2 ke smlouvě o dílo ze dne 12. 12. 2018 (dále jen „dodatek č. 2“) vzal soud za prokázané, že smluvní strany se v souvislosti s objektivními důvody vzniklými v průběhu provádění díla dohodly na přiměřeném prodloužení termínu pro splnění závazného milníku. Sjednaly si, že žalovaná je povinna do 30. 11. 2018 řádně zrealizovat propustek v části díla 1,071 km, sanace v úseku od 0,000 - 0,480 km a 0,620 - 1,560 km a dále SO 451 a SO 452. Dále si ujednaly, že od okamžiku sdělení žalobce o provádění přeložek inženýrských sítí třetím subjektem je žalovaná, v návaznosti na vhodné klimatické podmínky, povinna provést: 1/ do 60 kalendářních dnů veškeré práce vztahující se k řádnému provedení přeložek inženýrských sítí (ve smyslu optických sítí dotčených subjektů a kabelů [právnická osoba], zejména SO 456, 457 a 459), včetně zajištění ochrany stávajících inženýrských sítí v místě provádění díla v úseku 0,480 - 0,620 km; 2/ do 60 kalendářních dnů veškeré zbývající sanace v místě provádění díla, tedy v úsecích 0,480 - 0,620 km a 1,560 - 2,600 km, včetně položení rezervních chrániček a veškeré zbývající propustky; 3/ do 90 kalendářních dnů přeložku dotčeného vodovodu v místě provádění díla a dále základy opěr lávky. Smluvní strany uvedly, že bez ohledu na výše uvedené milníky je však žalovaná povinna provést celé dílo řádně a včasně v původním termínu dokončení do 31. 5. 2019 [čl. 3.6.]. Důvodem této změny byla potřeba provedení přeložek inženýrských síti v místě provádění díla (optických a jiných kabelových vedení ve správě třetích subjektů), nezbytnost přeložení metalického a optického kabelu ve správě společnosti [právnická osoba]. a oprava poruchy kabelu ve vlastnictví společnosti EON v místě provádění díla, to vše třetím subjektem odlišným od osoby žalované [čl. 3.1.].

21. Z fotografií č. 5 – 6 pořízených dne 22. 1. 2019 a č. 7 – 8 pořízených dne 13. 2. 2019 v úseku cca 0,540 - 0,580 km (předložených žalobcem dne 23. 5. 2022) soud zjistil, že výkop rýhy pro uložení kabelů inženýrských sítí nacházející se v blízkosti hráze rybníka byl v okamžiku pořízení těchto fotografií částečně zaplaven vodou; okolní půda byla zasněžená. Přepadové potrubí z rybníka bylo v úseku této rýhy odkryto. Z fotografie není zřejmé, že by předmětné potrubí bylo jakkoli poškozeno.

22. Z e-mailové zprávy stavbyvedoucího žalované ([Anonymizováno]) ze dne 26. 2. 2019, ve spojení s e-mailem [tituly před jménem] [Anonymizováno] z téhož dne, soud zjistil, že žalovaná daného data upozornila žalobce na výskyt další vady spočívají v tom, že v místě překopu v úseku 2,4 km byl objeven kabel inženýrských sítí, který přechází z jedné strany na druhou; v důsledku toho není možné sítě pokládat. Žalovaná žádala o okamžité řešení.

23. Z e-mailové zprávy stavbyvedoucího žalované ([Anonymizováno]) ze dne 28. 2. 2019 (přeposlané téhož dne [tituly před jménem] [Anonymizováno]) soud zjistil, že žalobce byl uvedeného dne informován o nuceném zastavení prací na sanaci v úseku 0,580 km z důvodu skryté překážky. Žalovaná sdělila, že v daném místě se nejspíše nachází přepad z rybníka; při odebírání zeminy pro sanaci byla zátka pod povrchem uvolněna a voda z rybníka teče do sanace. Vodu se bude snažit zastavit, ale žalobce musí navrhnout, jak dále pokračovat; žalovaná požádala o co nejrychlejší řešení.

24. Z dopisu žalované ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 28. 2. 2019 (v záhlaví písemnosti zjevně nesprávně uveden rok 2018) soud zjistil, že žalovaná opakovaně notifikovala žalobci, že v délce trasy 2,4 km byl zastižen neznámý kabel přecházející příčně přes prostor překopu; vysvětlila přitom, že problémem není bezprostřední prostorová kolize kabelu a přeložky, nýbrž skutečnost, že nález kabelu znamená faktické přerušení jediné přístupové cesty k SO 350. Uvedla, že pokud žalobce v rámci zadávací nebo projektové dokumentace neidentifikoval určitou inženýrskou síť a neupozornili ji na ni ani oslovení vlastníci či správci, nemohla ji zanést do realizační dokumentace stavby. Žalovaná konstatovala přerušení stavebních prací na objektu SO 350; vyzvala žalobce k předložení projektové dokumentace reagující na zastiženou situaci.

25. Ze stanoviska autorského dozoru (dále jen „AD“) k sanaci podloží v úseku 0,580 km ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že tento navrhl postup prací spočívající v pokračování běžným způsobem (odkopání zeminy a následné sanaci s tím, že v případě nezbytnosti má být prosakující voda odčerpávána); hráz rybníka nesmí být dále poškozena. Nalezené potrubí mělo být dle tohoto pokynu AD ponecháno na stávajícím místě, proveden jeho obsyp štěrkovou drtí a nad něj položeny jako ochrana silniční betonové panely.

26. Z dodatku č. 3 ke smlouvě o dílo ze dne 28. 2. 2019 (dále jen „dodatek č. 3“) vzal soud za prokázané, že smluvní strany změnily původní ujednání o ceně díla, neboť v průběhu provádění prací došlo ke změnám oproti výchozímu předmětu díla. Ty spočívaly ve snížení hladiny vody v nalezené nepoužívané studni pomocí drenáže do přilehlé vodoteče (SO 134-3), provedení chrániček v římse podchodu jako rezervy pro možné vedení dalších inženýrských sítí (SO 201), změně způsobu zajištění stavební jámy objektu podchodu pod [adresa] (SO 201), zabezpečení sdělovacích kabelů společnosti CETIN (SO 453, 454) a přeložkách sdělovacích kabelů společnosti T-Mobile (SO 461) [čl. 2.2.]. Na změnovém listu č. 1 je přitom uvedeno, že nepoužívaná studna byla nalezena až po skrývce drnu.

27. Z dopisu žalované ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 1. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaná znovu upozornila žalobce na skrytou překážku při provádění díla tkvící v tom, že v délce trasy 0,580 km byl pravděpodobně zastižen zatrubněný přepad ze sousedícího rybníka, který nebyl zanesen v projektové dokumentaci; varovala jej, že dochází k masivnímu průsaku rybniční vody do prostor staveniště, což prakticky znemožňuje provést sanaci požadovaným způsobem. Žalovaná sdělila, že v provádění stavebních prací nelze pokračovat, pročež sanační práce byly na daném úseku (SO 134) ke dni 28. 2. 2019 zastaveny.

28. Z denního záznamu ve stavebním deníku číslo listu 752135 soud dále zjistil, že geolog [tituly před jménem] [Anonymizováno] učinil dne 5. 3. 2019 záznam, že téhož dne byly pod patou hráze zjištěny výtoky vody; vzhledem ke konstrukci komunikace není dle něj možné v případě pokračujících průsaků zajistit dlouhodobou trvanlivost komunikace ani stabilitu hráze. Doporučil přehodnocení zemních prací v úseku 0,400 – 0,500 km.

29. Z e-mailové zprávy stavbyvedoucího žalované ([Anonymizováno]) ze dne 7. 3. 2019 soud zjistil, že TDI i zástupce žalobce byli informováni o další zprávě geotechnika [tituly před jménem] [Anonymizováno] k problému ohledně hráze rybníka v úseku 0,520 – 0,610 km. Ten ve svém e-mailu ze dne 6. 3. 2019 uvedl, že trasa cyklostezky je vedena zcela nevhodně a v zářezové partii porušuje těleso stávající hráze; zemními pracemi tedy nastalo snížení její stability. Těžbou došlo k porušení tělesa homogenní hráze a k následnému průsaku vod z návodní strany přes hráz až ke vzdušnému líci; vlivem zvyšujícího se průsaku a sufozi hrozí až destrukce hráze. Projekt prací ani inženýrsko-geologický průzkum dle něj tento úsek vůbec neřeší. Vyslovil doporučení přistoupit ke komplexnímu řešení problému, tj. rekonstrukci stávajícího tělesa hráze současně s výstavbou komunikace v koruně hráze, což však předpokládá vypuštění nádrže a kvalitní provedení tělesa hráze. Uvedl, že je nutné před zahájením prací provést sondáž a zjistit, jak na tom hráz z pohledu materiálu a stability je. Uzavřel, že stávající stav uvažovaný v projektové dokumentaci je více než nevhodný a vede k totální destrukci hráze, komunikace i následkům spojeným s průvalem vod.

30. Z e-mailu [tituly před jménem] [Anonymizováno] (vedoucího střediska AD) ze dne 7. 3. 2019 soud zjistil, že tento vzal problematiku související s hrází rybníka na vědomí; souhlasil s tím, že aktuální situaci je třeba řešit. Zdůraznil ovšem, že trasa cyklostezky byla navržena tak, že do tělesa hráze nemělo být vůbec zasaženo a její odkop byl dne něj proveden žalovanou v rozporu s projektovou dokumentací.

31. Z denních záznamů ve stavebním deníku číslo listu 752128 – 752129 soud zjistil, že v období od 1. 3. 2019 do 7. 3. 2019 nebyly pozastaveny veškeré stavební činnosti; žalovaná realizovala některé stavební práce (zejména výkopy rýh, odvoz přebytečného materiálu, trhání pařezů) na objektech SO 462, 463, 350 a 134.

32. Z dopisu žalované ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 8. 3. 2019 soud zjistil, že ta urgovala svou žádost ze dne 7. 11. 2018 o potvrzení správnosti projektové dokumentace týkající se lávky (SO 202); v této věci se však dle ní žalobce do daného dne nijak věcně nevyjádřil a žalovaná uvedla, že obdržela toliko nevyhovující vyjádření AD. Dále žalobce upozornil, že je 259 dnů v prodlení s poskytnutím jí součinnosti v souvislosti se smluvní úpravou změny způsobu realizace inženýrských sítí; sám se totiž zavázal vyvolat jednání se správci inženýrských sítí ohledně jejich přeložení.

33. Z dopisu žalobce ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 8. 3. 2019 soud zjistil, že tento vzal na vědomí notifikaci žalované týkající se průsaků vody do prostoru staveniště; považoval ji za skrytou překážku. Uvedl, že takto vzniklou situaci intenzivně řeší s vlastníkem samotného pozemku; o výsledku jednání bude žalovanou informovat. Dodal, že průsak vody považuje za nepředvídatelnou okolnost, se kterou nemohlo být při zpracování projektové dokumentace počítáno.

34. Z dopisu žalované ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 12. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaná připomněla žalobci, že do daného dne nikterak nereagoval na sdělení překážky provádění díla spočívající v zastižení přepadu ze sousedního rybníka, v důsledku čehož dochází k průsakům vody do prostoru staveniště, což znemožňuje provést dílo smlouvou stanoveným způsobem. Žalovaná opětovně upozornila žalobce na akutně hrozící riziko destrukce hráze, související ohrožení prostoru staveniště a možnost závažného ohrožení životního prostředí v dané lokalitě. Vyzvala žalobce, aby jí ve lhůtě do 20. 3. 2019 poskytnul součinnost nezbytnou k obnovení stavebních prací. Konstatovala, že očekává buďto vydání písemného pokynu, že žalobce trvá na provedení díla dle stávající projektové dokumentace bez ohledu na její upozornění o hrozících rizicích, nebo předání upravené projektové dokumentace. Poukázala též na to, že k posouzení situace přizvala geotechnika [tituly před jménem] [Anonymizováno], který aktuální stav tělesa hráze odborně posoudil a upozornil na hrozící destrukci vlivem průsaků a odplavování drobných částic z konstrukce hráze.

35. Z denních záznamů ve stavebním deníku číslo listu 752145 a 752146 soud zjistil, že žalovaná dne 12. 3. 2019 učinila taktéž zápis, jímž po žalobci výslovně požadovala jednoznačný pokyn, jak má postupovat ohledně protékající hráze v km 0,540 – 0,590; zda má vypracovat návrhy řešení sanace hráze, pokračovat v původních pracích dle projektové dokumentace, či zachovat přerušení prací v daném úseku. Upozornila žalobce, že dle geotechnika může dojít k destrukci hráze, pročež je nutno provést jednak akutní dočasná opatření a následně vyprojektovat trvalé řešení stability hráze rybníka. Zástupce žalované uvedl, že se dle něj nejedná o nepředvídatelnou událost.

36. Z dodatku č. 4 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 3. 2019 (dále jen „dodatek č. 4“) vzal soud za prokázané, že smluvní strany opětovně změnily ujednání o ceně díla, neboť v průběhu provádění prací došlo k dalším změnám oproti původnímu předmětu díla. Jednalo se o navýšení rozsahu zemních prací v souvislosti s přeložkou metalického a optického kabelu [právnická osoba] (SO 463) [čl. 2.2.].

37. Z e-mailové zprávy [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 25. 3. 2019 soud zjistil, že AD informoval žalobce o tom, že vyhotovil pracovní návrh úpravy projektové dokumentace cyklostezky v úseku podél hráze rybníka, avšak ještě zvažuje rozsah těsnící rýhy, jež byla doposud navržena toliko v nejnutnějším rozsahu.

38. Z e-mailové zprávy stavbyvedoucího žalované ([Anonymizováno]) ze dne 4. 4. 2019 soud zjistil, že žalobce a TDI byli informováni také o tom, že žalovaná téhož dne zahájila vrtání pilot na objektu SO 202; při této činnosti však zastihla geologickou skladbu hornin, která neodpovídala předpokladům uvedeným v projektové dokumentaci. Požádala o určení dalšího postupu; konstatovala přitom, že do té doby zastavuje další práce na pilotách.

39. Ze souhrnného vyjádření žalované ze dne 12. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaná předestřela žalobci své námitky spočívající v jeho nekonstantnosti, neschopnosti včas a konstruktivně reagovat na vývoj situace; nekompetentnosti osob vykonávajících funkci TDI a AD; jeho obstrukčním jednání znemožňujícím řádné vyúčtování ceny díla; neposkytování součinnosti při projednávání změn smlouvy. Žalovaná poukazovala na to, že žalobce výkonem TDI pověřil osobu, která je personálně a majetkově propojena se zpracovatelem projektové dokumentace, v důsledku čehož nemá TDI zájem na aktivním řešení jejích zjevných vad. Dále zdůraznila, že již 1. 3. 2019 upozornila žalobce na problém týkající se nevhodného technického řešení vedení tělesa cyklostezky po hrázi rybníka, zaplavení části staveniště rybniční vodou a vznik rizika havárie přilehlé nádrže. Žalobci vytýkala, že s ní odstranění takto vzniklé situace vůbec nekonzultoval, pročež jím navržené řešení dle ní není způsobilé garantovat trvanlivost díla v čase, neboť s velkou pravděpodobností povede k setrvalému podmáčení podloží násypového tělesa cyklostezky, což se projeví na stabilitě díla. Žalovaná proto požadovala písemné potvrzení po jejím soudu opětovně nevhodného příkazu k provedení díla týkajícího se řešení zaplaveného staveniště (upozornila žalobce, že i nové technické řešení mající odstranit nedostatky původního pochybení při zpracování projektové dokumentace není vhodné, a jeho realizace pravděpodobně povede k postupné degradaci díla). Konečně žalovaná též připomněla žalobci další přetrvávající skryté překážky týkající se staveniště (zjevný rozpor mezi zatřízením hornin a zemin v projektové dokumentací a zjištěními geotechnika žalované); informovala jej o nemožnosti dokončení díla dle dosavadního harmonogramu prací s tím, že celkovou délku zpoždění realizace nelze odhadnout, neboť se bude odvíjet od okamžiku uzavření dodatku ke smlouvě o dílo upravujícího změnu realizace stavebních prací; ty byly v danou chvíli přerušeny. Žalovaná též sdělila, že uvedené skutečnosti jí brání, aby mohla řádně a včas dostát svým smluvním povinnostem, a vyzvala žalobce k poskytování nezbytné součinnosti vedoucí k odstranění okolností bránících jí v provádění díla. Oznámila, že projektová dokumentace stavby vykazuje vady, pročež se dle ní jedná o nevhodný příkaz k provedení díla.

40. Z e-mailových zpráv [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 8. 4. 2019 a 15. 4. 2019, [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 8. 4. 2019, [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 15. 4. 2019, 16. 4. 2019 a 18. 4. 2019, [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 15. 4. 2019 a 18. 4. 2019 soud zjistil, že v období od 8. 4. 2019 do 16. 4. 2019 probíhala mezi žalobcem, AD a žalovanou diskuse ohledně způsobu vrtání pilot lávky. Nakonec zástupce žalobce dne 16. 4. 2019 souhlasil s návrhem žalované na změnu způsobu provedení oproti původní projektové dokumentaci (prohloubení pilot o 0,5 metru).

41. Z dopisu žalované ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 3. 5. 2019 soud zjistil, že tato sdělila žalobci, že již v zápise do stavebního deníku dne 18. 3. 2019 jej upozornila na to, že vsakovací jímky pravděpodobně nebudou plnit svou funkci z důvodu jejich osazení do zcela nevyhovujícího jílového podloží. Vzhledem k tomu, že žalobce trval na provedení díla dle původní projektové dokumentace, byly předmětné jímky zhotoveny požadovaným způsobem. Při toho času trvajících deštích se však ukázalo, že technické řešení odvodnění stavby je prakticky nefunkční. Žalovaná informovala žalobce, že v dotčených částech stavby, kde došlo vlivem srážek k zaplavení jak jímek samotných, tak i okolního staveniště včetně blízké trafostanice, byla nucena přerušit práce. Požadovala prodloužení termínu pro provedení díla z důvodů ležících výlučně na straně žalobce. Vyzvala jej, aby upravil projekt takovým způsobem, který bude zaručovat skutečně funkční a komplexní odvodnění tělesa cyklostezky; jinak varovala před možným poškozením díla v důsledku jeho podmáčení. Konstatovala, že jelikož je žalobce prakticky nekontaktní, neboť naprostou většinu jejích přípisů nechává bez jakékoli odpovědi, žádá jej o promptní písemnou odpověď, která by obsahovala jednoznačné a dostatečně určité vyjádření, zda trvá na provedení díla dle původního projektu, či nikoliv.

42. Ze změnových listů vzal soud za prokázané tyto skutečnosti: - při provádění zemních prací v úseku 0,620 – 0,820 km byly nalezeny meliorace kolidující se sanovanou plání a taktéž byl zjištěn nepříznivý vodní režim podloží (ZL č. 9), - v úseku 1,510 – 1,540 km bylo zjištěno podmáčené podloží v blízkosti studny a kolize cyklostezky s drážním kabelem, což způsobuje nemožnost vápnění (ZL č. 18), - při provádění zemních prací v úseku km 0,360 - 0,480 bylo zjištěni nevyhovující podloží a nepříznivý vodní režim (ZL č. 21).

43. Z dodatku č. 5 ke smlouvě o dílo ze dne 20. 5. 2019 (dále jen „dodatek č. 5“) vzal soud za prokázané, že smluvní strany opětovně změnily ujednání o ceně díla, neboť v průběhu provádění prací došlo k dalším změnám oproti původnímu předmětu díla. Ty tkvěly ve zbudování provizorní zastávky MHD na [adresa] (SO 122-02); těžké sanaci lomovým kamenem oproti navržené sanaci hydraulickými pojivy v úseku 0,620 - 0,820 km z důvodu zjištění nevyhovujícího podloží (SO 134-03); nemožnosti položit do nové trasy kabel společnosti CETIN z důvodu jeho krátké délky (SO 463); nezbytnosti částečně odčerpat vodu z rybníka a sanovat stávající hráz tak, aby po její koruně mohla být vedena trasa cyklostezky, neboť po odstranění náletových dřevin a provedení přípravy území bylo zjištěno, v úseku 0,515 – 0,660 km je navržená cyklostezka vedena po tělesu hráze rybníka (SO 134-03); umístění rezervních chrániček v římse (SO 201); křížení nově navrženého kabelovodu VTL s plynovodem (SO 463); upřesnění výměry skutečného množství bourané dlažby z lomového kamene (SO 134-03); nalezení porostem zakrytých příkopových tvárnic (SO 134-03); vybourání nalezených betonových konstrukcí v trase kabelovodu (SO 463); sanaci podloží kamennou sypaninou namísto hydraulických pojiv z důvodu zjištěného nevyhovujícího podloží v úsecích 1,510 - 1,540 km a 0,360 – 0,480 km (SO 134-03); nutnosti provést obtok kolem stěny pažící výkop pro výstavbu propustku z důvodu silného přítoku vody ve vodoteči (SO 134-07); prodloužení pilotů pro založení opěry a pilířů lávky kvůli zjištění jiného horninového prostředí, než bylo předpokládáno (SO 202); doplnění podkladu ze štěrkodrtě pro vybudování chodníku podél [adresa] (SO 134-03). Pod položkou změnového listu č. 23 (SO 000) pak bylo jako příčina přípočtu uvedeno „z důvodu prodloužení lhůty výstavby o další 3 měsíce dochází k adekvátnímu navýšení nákladů na provoz zařízení staveniště“ [čl. 2.2.].

44. Z výpisu z registru smluv vzal soud za prokázané, že předmětný dodatek č. 5 v něm byl zveřejněn dne 24. 5. 2019.

45. Soud dále zjistil, že na změnovém listu č. 11 je uvedeno, že v projektové dokumentaci pro provedení stavby nebyla problematika rybníka vůbec řešena, protože těleso hráze není vedeno jako vodní dílo, nýbrž přirozená bariéra. V předložené projektové dokumentaci přitom soud ověřil, že tato skutečně neobsahuje jakékoliv věcné reflektování vodního díla (rybníku) v blízkosti trasy plánované stavby.

46. Z návrhu dodatku č. 6 ke smlouvě o dílo, ve znění schváleném usnesením Rady města [adresa]-RM ze dne 16. 05. 2019 (k jehož uzavření ovšem nikdy nedošlo), soud seznal, že žalobce předložil žalované k uzavření dodatek, který předpokládal změnu termínu dokončení díla tak, že žalovaná se zavazuje celé dílo řádně provést, ukončit a předat žalobci nejpozději ve lhůtě do 23. 8. 2019 [čl. 3.2.].

47. Z dopisu žalované ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 13. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná vytkla žalobci, že ani po uplynutí více než tří měsíců od okamžiku notifikace překážky provádění díla spočívající v průsaku vody z přilehlého rybníku do staveniště stále nebyl schopen daný problém vyřešit a poskytnout jí součinnost nezbytnou k řádnému dokončení díla. Vysvětlila, že nemůže přistoupit k realizaci stavebních prací v prostoru hráze rybníka z důvodu vysoké hladiny vody, přičemž sama není oprávněna do tohoto vodního díla svévolně zasáhnout, neboť se nachází na pozemcích mimo staveniště. Domáhala se sice výslovného pokynu žalobce, ten však nereaguje. Uzavřela proto, že v důsledku vysoké hladiny rybníka je jí nadále znemožněno pokračovat v provádění stavebních prací; ty mohou být obnoveny teprve poté, co žalobce zajistí umělé snížení hladiny dotčené vodní plochy, anebo vydá pokyn, aby tak za splnění veřejnoprávních předpisů učinila sama žalovaná. Opětovně proto upozornila na aktuální (stále přetrvávající) nemožnost dokončení díla s tím, že obnovení stavebních prací je podmíněno skutečnostmi nezávislými na její vůli.

48. Z výzvy žalobce k dokončení a předání díla ze dne 14. 6. 2019 soud zjistil, že tento upozornil žalovanou, že k danému datu nebylo dílo dokončeno ani předáno, a to ani v úsecích, kde žalovaná nepoukazovala na žádné překážky bránící jí včasnému dokončení. Žalobce proto konstatoval, že žalovaná je v prodlení s prováděním díla (neboť jej nedokončila do 31. 5. 2019) a poskytl jí dodatečnou lhůtu do 31. 8. 2019.

49. Z výzvy žalobce k vyššímu pracovnímu nasazení ze dne 14. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce vyslovil své dle něj odůvodněné podezření, že harmonogram provádění prací není ze strany žalované z důvodů spočívajících na její straně dodržován. Vyzval ji proto k učinění veškerých potřebných opatření nezbytných pro dokončení díla.

50. Z e-mailu žalobce ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 14. 6. 2019 soud seznal, že žalobce teprve daného dne vyslovil (resp. zajistil) souhlas se snížením hladiny vodní plochy rybníka, a to na základě vyjádření vedoucí odboru životního prostředí ze dne 13. 6. 2019. Žalobce požádal žalovanou, aby upouštění zahájila neprodleně.

51. Z dopisu žalované ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že tato se ohradila proti závěru žalobce o údajném prodlení. Zdůraznila, že až na základě výzvy ze dne 13. 6. 2019 jí byla poskytnuta součinnost nezbytná ke snížení hladiny rybníka, čímž teprve odpadla překážka bránící řádnému dokončení díla.

52. Ze změnového listu č. 32 vzal soud za prokázané, že na návrh žalobce po dohodě s AD byla v úseku 0,000 – 0,020 km změněna skladba konstrukce komunikace z důvodu neúnosnosti podloží a výskytu vody; již položená vrstva štěrkodrti musela být odtěžena.

53. Soud dále shledal, že na změnovém listu č. 39 je uvedeno, že na základě zjištění stavu staveniště po vytrvalém dešti bylo rozhodnuto, že v úseku 1,840 – 1,940 km bude provedena těžká sanace a budou vybudovány mělké rigoly, liniový žlab a příkop. Změna sanace a způsobu odvodnění je nepředvídatelná okolnost; projektant v době zpracování projektové dokumentace nemohl v tomto úseku předpovídat vysokou hladinu podzemní vody.

54. Z dodatku č. 6 ke smlouvě o dílo ze dne 29. 7. 2019 (dále jen „dodatek č. 6“) vzal soud za prokázané, že smluvní strany opět upravily ujednání o ceně díla, a to i v tomto případě kvůli dalším změnám při provádění díla. Ty spočívaly v úpravě množství hydraulického pojiva na základě provedené průkazní zkoušky upravených zemin (SO 134); doplnění chemické kotvy pro kotvení zábradlí římsy (SO 134-5, 134-6, 202); změně skladby konstrukce komunikace z důvodu neúnosného podloží a výskytu vody v již položené vrstvě štěrkodrti (SO 134-1); zfrézování hrany ložné vrstvy a provedení zazubení před pokládkou obrusu (SO 121); provedení výškové úpravy stávajících uličních vpustí na úroveň nově položené obrusné vrstvy komunikace (SO 122-1); osazení pojistkové skříně veřejného osvětlení (SO 442); provedení ochrany konstrukce tubosideru nátěry (SO 201); umístění uliční vpusti na komunikaci s napojením do prodlouženého žlabového skluzu vč. doplnění záhozu kamenivem a dále vytvoření zemního valu (SO 121); změně množství a druhu mobiliáře na základě dodatečného požadavku žalobce (SO 134-2); provedení těžké sanace podloží (1,840 - 1,940 km), drenáže a liniového žlabu pro převedení vody z jedné strany cyklostezky na druhou (1,840 - 1,870 km a 1,209 - 1‚540 km), příkopu pro odvedení dešťových vod z přivaděče (1,720 - 1‚845 km), příkopu pro odvodnění paty násypu a zpevnění dlažbou z kamene (1,071 - 1,110 km); dodatečné zahloubení a ochránění kabelu [právnická osoba]; umístění rohože pro zářez tubosideru (to vše SO 134-3) [čl. 2.3.].

55. Z dodatku č. 7 ke smlouvě o dílo ze dne 24. 10. 2019 (dále jen „dodatek č. 7“) pak soud zjistil, že bylo změněno původní ujednání o ceně díla, a to především kvůli odpočtům za práce neprovedené či uskutečněné v menším rozsahu, případně kvůli změnám měrné jednotky (z m3 na tuny); bylo zohledněno též doplnění plánů údržby a početní chyby.

56. Soud ověřil, že shora uvedeným změnám předmětu díla zahrnutým v dodatcích č. 3 až 7 odpovídají záznamy uvedené ve změnových listech č. 1 až 3, 8, 9, 10 až 14, 16 až 18, 20, 21, 23, 32, 38 až 40.

57. Soud též zjistil, že všechny změnové listy č. 1 až 54 obsahují v řádku „vliv na termín dokončení“ prohlášení, že „není vliv na termín dokončení“.

58. Ze znaleckého posudku vypracovaného VŠB – Technickou univerzitou [adresa], fakultou stavební, znaleckým ústavem dne 3. 8. 2023, č. ZU-FAST_270/2023 (dále jen „posudek“), ve spojení s následným výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], vzal soud za prokázané, že některé skutečnosti (vady), které vedly k nuceným faktickým změnám projektové dokumentace v průběhu realizace díla, se daly předpokládat a mohly být eliminovány již v rámci projektové případy. Konkrétně se jedná o změny uvedené na změnových listech č. 9, č. 11 (vysoké ovlivnění), č. 13, č. 18, č. 20, č. 21, č. 32, č. 37, č. 39, č. 43, č. 45, č. 46, 48, č. 51 a č. 54; stěžejní je v tomto ohledu tedy především změnový list č. 11, který pojednává právě o problematice sanace hráze rybníka. Znalecký ústav dále konstatoval, že ze strany projektanta díla bylo nutné provést podrobný průzkum včetně místního šetření za účelem dostatečného seznámení se s lokalitou (z důvodu obtížnosti a různorodosti terénu). Byť se posudek explicitně nezabýval posouzením stavu hráze rybníka, znalecký ústav v obecnosti vyslovil, že voda patří mezi největší „nepřítele“ stavby, pročež je důležité formou řádného hydrogeologického průzkumu zjistit hladinu podzemní vody a způsob odvádění vody v dané lokalitě, aby se předešlo podmáčení a komplikacím se vzlínáním vody. Nalezené vady projektové dokumentace nelze dle ústavu bez dalšího připsat zanedbání péče v rámci projekční činnosti, neboť mohly nastat i s ohledem na délku a složitost lokality. Znalecký ústav též uvedl, že jednotlivé změny a s nimi související následné stavební práce se vyskytovaly po celou dobu řešení předmětné liniové stavby; v některých úsecích mohly být práce řešeny souběžně a vliv v jednom úseku nemusel nutně znamenat ovlivnění prací v jiném úseku. Naznal ovšem, že časový posun prací byl s ohledem na řešené změny relevantní, i když nelze objektivně vyčíslit samotnou časovou náročnost související s konkrétními změnami díla.

59. Z vyjádření Magistrátu města [adresa], odboru životního prostřední k záměru [adresa] pro stavební povolení ze dne 21. 12. 2017, č. j. MMJ/OŽP/140643/2017-DvO, soud zjistil, že již toto stanovisko upozorňuje na skutečnost, že trasa cyklostezky vede v jednom úseku také po hrázi rybníka, který je významným krajinným prvkem, a proto nesmí být stavbou jakkoliv narušena jeho ekologicko-stabilizační funkce (podmínka č. 4).

60. Z printscreenu webového portálu mapy.cz vzal soud za prokázané, že tato mapová databáze zakresluje vodní plochu v místě realizace stavby cyklostezky.

61. Z fotodokumentace ze dne 1. 8. 2016 (předložené při jednání dne 27. 2. 2024), ve spojení s výslechem [tituly před jménem] [Anonymizováno], vzal soud za prokázané, že projektant stavby uskutečnil daného dne obhlídku míst, v nichž mělo být dílo realizováno.

62. Z výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne 16. 12. 2020 týkající se prodlení se splněním povinnosti po celou dobu provádění díla zajišťovat bankovní záruku, ve spojení s fakturou ze dne 16. 2. 2021, č. PF-2021-0-0210, soud zjistil, že tato pohledávka žalobce byla vůči žalované uplatněna a její splatnost byla stanovena na 19. 3. 2021.

63. Z výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne 22. 1. 2021 týkající se prodlení s provedením celého díla soud zjistil, že taktéž tato pohledávka žalobce byla vůči žalované uplatněna a její splatnost byla stanovena na 30 dnů ode dne odeslání předmětné výzvy, tj. 22. 2. 2021.

64. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné pro posouzení této věci relevantní skutečnosti.

65. Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k následujícímu závěru o prokázaném skutkovém ději: - Smluvní strany si ujednaly, že žalovaná je povinna do 30. 11. 2018 v rámci provádění díla zrealizovat tzv. závazný milník spočívající ve veškerých přeložkách inženýrských sítí, přípravě území a zejména sanačních opatřeních. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou v období od srpna do prosince 2018 ke zvýšení jejího pracovního nasazení z důvodu obavy, že milník nebude včas splněn. Žalovaná naopak ve dnech 11. 9. 2018, 30. 11. 2018 a 7. 12. 2018 žádala TDI o možnost provést sanační práce na objektu SO 134, což jí nebylo umožněno. Nejpozději dne 23. 11. 2018 žalovaná oznámila žalobci překážku v realizaci sanací spočívající v nálezu metalického a optického kabelu [právnická osoba] (SO 462), který bránil pokračování v práci kvůli kolizi s technologií provádění těchto opatření. Odhalen byl též VTL plynovod. Následně se smluvní strany (z důvodu problémů s provedením přeložek inženýrských sítí nastanuvších až v průběhu realizace díla) dne 12. 12. 2018 dohodly na prodloužení termínu pro splnění závazného milníku, a to tak, že v úsecích 0,480 - 0,620 km a 1,560 - 2,600 km budou práce dokončeny až ve stanovené lhůtě od okamžiku sdělení žalobce o provádění přeložek inženýrských sítí třetím subjektem. Sporná sanační opatření pak byla dokončena 10. 12. 2018. - Smluvní strany si dále ujednaly, že konečný termín pro dokončení a předání celého díla byl stanoven do 31. 5. 2019. V průběhu jeho realizace se však vyskytla celá řada závad (reálných odchylek faktického stavu oproti situaci předpokládané v projektové dokumentaci), které bylo třeba odstranit; to vedlo jak k opakovaným změnám nacenění díla, tak zejména k velkému množství úprav projektové dokumentace pro provedení díla a s tím souvisejícím změnám v původně plánovaných pracovních (technických) postupech. Tyto změny jsou podrobně popsány jak ve změnových listech, tak zahrnuty do dodatků č. 3 – 7 ke smlouvě o dílo. Jednalo se primárně o problémy související s průsakem vody z přilehlého „rybníka“ do staveniště a v důsledku toho hrozící riziko destrukce jeho hráze. Žalobce byl o této situaci a v důsledku toho nuceném zastavení prací informován dne 28. 2. 2019; souhlas se snížením hladiny dané vodní plochy (nezbytný pro práce na sanaci hráze) obdržela žalovaná teprve dne 13. 6. 2019. V projektové dokumentaci přitom absentovalo jakékoliv věcné reflektování vodního díla (rybníku) v blízkosti místa provádění díla. Žalovaná dále notifikovala žalobci též mnoho jiných závad v průběhu realizace stavby, zejména se v několika případech jednalo o odlišné podloží oproti projektové dokumentaci, prodlení s přeložkami inženýrských sítí či obtíže spojené s vrtáním pilotů pro lávku. V žádném z ujednání smluvních stran (změnových listech či dodatcích) ovšem nedošlo ke vzájemné dohodě smluvních stran o změně termínu dokončení díla, byť se tohoto ujednání žalovaná několikrát dovolávala. Dílo jako celek pak bylo dokončeno a žalobci protokolárně předáno dne 28. 11. 2019. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení smluvní pokuty; její splatnost nastala dne 22. 2. 2021. - Smluvní strany se taktéž dohodly, že žalovaná je povinna předat žalobci bankovní záruku za řádné provedení díla ve výši 5 % jeho ceny, a to s platností na celou dobu provádění díla. Dílo jako celek bylo dokončeno a protokolárně předáno žalobci dne 28. 11. 2019. První žalovanou poskytnutá bankovní záruka skončila dne 30. 9. 2019; následná záruka byla ovšem sjednána až ode dne 17. 10. 2019, tj. došlo k proluce mezi jednotlivými zárukami v délce 17 dní. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení smluvní pokuty, která byla ve smlouvě o dílo sjednána za porušení této povinnosti ve výši 5 000 Kč za každý započatý den prodlení; splatnost smluvní pokuty nastala dne 19. 3. 2021.

66. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení na základě uzavřené smlouvy hodnotil soud jako platně uzavřenou smlouvu o dílo.

67. Pokud jde o právní posouzení smluvní pokuty za prodlení se splněním tzv. závazného milníku, soud má v první řadě za to, že tato byla mezi stranami ujednána, a to zákonným způsobem a dostatečně určitě. Písemně zachycený projev vůle obou stran, že pokud zhotovitel (žalovaná) nesplní svoji povinnost provést „řádně a včas dílo či jeho adekvátní část“ ve stanoveném termínu, pak je objednatel (žalobce) oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty, lze dle soudu bez jakýchkoli zásadních výkladových pochybností vztáhnou právě i na předmětný tzv. závazný milník. Ten byl ve smlouvě o dílo konstruován jako blíže věcně vymezený soubor prací, které musejí být v rámci provádění díla zrealizovány dříve, než je sjednaný termín pro dokončení celého díla. Původně byl takto stanoven toliko jeden milník, dodatkem č. 1 pak byly vymezeny dva milníky. Soud konstatuje, že jejich zakotvení ve smlouvě není jakkoli nesystematické, ale jsou přehledně a naprosto logicky upraveny v rámci kapitoly Doba plnění, a to jakožto dílčí specifické odchylky od obecného ujednání stran o dokončení celého díla. Dále je třeba zdůraznit, že smlouva neobsahuje žádnou jinou časovou parcelaci provádění díla (úseky stavebních prací), která by měla stanoven svébytný termín dokončení, k jehož porušení by mohlo dojít. Ve smlouvě o dílo použitý termín „část díla“ tedy nelze zaměnit s žádnou jinou činností či partií díla; argumentace žalované nemůže být úspěšná toliko na základě skutečnosti, že byly užity dva nejednotné pojmy. Soud proto považuje za nevyvolávající jakoukoli pochybnost, že „adekvátní částí díla“ nemůže být nic jiného než tzv. závazné milníky. Ty proto dle soudu lze jednoznačně subsumovat pod ustanovení čl. 13.3. smlouvy o dílo, jež sjednává smluvní pokutu pro případ prodlení žalované s dokončením „adekvátní části díla“ ve sjednaném termínu.

68. Za této situace proto vůbec není naplněna hypotéza žalovanou akcentovaného ustanovení § 557 o.z. o výrazu použitém při právním jednání, který připouští různý výklad. Žalovanou zdůrazňovaný výklad contra proferentem tedy není na místě.

69. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalované, že sporné je též samotné věcné vymezení prací, které pod pojem tzv. závazného milníku spadají. Čl. 4.1. smlouvy o dílo, nahrazený čl. 3.2. dodatku č. 1, ve spojení s čl. 3.6. dodatku č. 2 jsou dle názoru soudu dostatečně konkrétní a určité, pokud jde o obsahové vymezení činností (prací), které mají být provedeny ve dřívějším termínu dokončení. Sporná část relevantního závazného milníku se týkala sanačních prací; jejich technickou specifikaci přitom obsahuje čl. 3 Technické řešení, odst. 3.

7. Zemní práce Technické zprávy zahrnuté v projektové dokumentaci. Nadto soud konstatuje, že pokud žalované (jak nyní tvrdí) nebyl obsah prací zahrnutých do závazných milníků zřejmý, neměla se zavazovat k jejich provedení; resp. měla v rámci uzavírání dodatků ke smlouvě o dílo upravujících tuto problematiku požadovat jejich bližší (přesnější) specifikaci.

70. Relevantní v tomto ohledu není ani odkaz žalované na § 36 odst. 3 větu druhou zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, dle níž zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele. Jedná se totiž o ustanovení veřejnoprávního předpisu, jehož účelem je zajištění: 1/ hospodárnosti zadávacího řízení (četné žádosti dodavatelů o upřesnění či vysvětlení zadávací dokumentace mohou vést ke zvýšeným nákladům administrace veřejné zakázky, či prodlužování termínu pro podání nabídek až za časový okamžik reálného zahájení plnění veřejné zakázky); 2/ nenarušení hospodářské soutěže (tím, že určití dodavatelé mohou na základě nedostatečné informace ztratit o veřejnou zakázku zájem, přičemž ta se následně změní tak, že by již zájem měli); 3/ předkládání vzájemně porovnatelných nabídek; 4/ zabránění riziku nemožnosti faktického plnění veřejné zakázky po jejím zadání vlivem nesprávné intepretace smlouvy dodavatelem (srov. KRČ, Robert, VANĚČEK, Jan. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 201). Právem chráněným zájmem je v daném předpise tedy hospodářská soutěž, resp. řádný průběh zadávacího řízení, nikoliv smluvní odpovědnost jednotlivých aktérů takto vzniknuvšího právního vztahu či jakékoli nároky plynoucí z jejich vzájemného závazkového ujednání. Z téhož důvodu je lichý taktéž odkaz žalované na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 11. 9. 2018, č.j. ÚOHS-S0272/2018/VZ-26587/2018/522/JKr, a její bohaté citace z něj; toto rozhodnutí se totiž také týká kontraktačního procesu v režimu veřejných zakázek. Dle komentářové literatury přitom „uvedená úprava nikterak nevylučuje aplikaci příslušných ustanovení občanského zákoníku upravujících např. smlouvu o dílo (zhotovitel se s argumentací na zákon o zadávání veřejných zakázek nemůže vyvázat z aplikace § 2594 a 2627“ (srov. ŠEBESTA, Milan, a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 254). Soudem učiněná interpretace pojmu užitého ve smlouvě o dílo tedy rozhodně není nedovoleným přenášením odpovědnosti žalobce jakožto veřejného zadavatele za formulaci zadávacích podmínek na žalovanou.

71. Soud se proto dále věcně zabýval tím, zda se žalovaná dostala do prodlení se splněním tzv. závazného milníku; dospěl přitom k závěru, že tomu tak nebylo. Je sice pravdou, že žalovaná dokončila veškerá sanační opatření teprve 10. 12. 2018, přestože si strany ujednaly, že se tak má stát již do 30. 11. 2018. Je však třeba zohlednit, že v průběhu realizace těchto prací došlo k nálezu metalického a optického kabelu, který bránil pokračování v provádění této části díla, což žalovaná řádně notifikovala žalobci. Ostatně právě v důsledku včas nedokončených přeložek inženýrských sítí a doposud nevyřešených vztahů vůči třetím osobám (vlastníkům a správcům inženýrských sítí) smluvní strany dne 12. 12. 2018 uzavřely dohodu, jíž modifikovaly (původně stanovené) termíny pro dokončení tzv. závazného milníku. V tomto ohledu soud konstatuje, že nepovažuje za jakoukoli vadu platnosti takového smluvního ujednání skutečnost, že si strany vypořádaly své právní poměry se zpětnou účinností (změnily jím totiž toho času již uplynulý termín dokončení závazného milníku); takovému ujednání ovšem, v souladu se zásadou smluvní volnosti, dle soudu nic nebrání.

72. Soud si je vědom toho, že v dodatku č. 2 byl explicitně prodloužen termín pro dokončení sanačních prací toliko pro úseky 0,480 – 0,620 km a 1,560 – 2,600 km; část díla ve staničení 0,620-1,560 km tedy nebyla do tohoto ujednání výslovně zahrnuta. Stejně tak nepřehlédl, že ani metalický a optický kabel (SO 462) či VTL plynovod nebyly nalezeny přímo v nyní řešeném staničení 0,620 - 1,560 km. To však soud nepovažuje za rozhodující. Uzavřením předmětného dodatku žalobce akceptoval, že při provádění sanačních prací došlo k takovým neočekávaným skutečnostem, které bez zavinění žalované zabránily jejich včasnému dokončení; kdyby tomu bylo jinak, žalobce by s žalovanou jen těžko uzavíral dodatek prodlužující jí termín pro dokončení sanací na většině úseků trasy díla. Dle názoru soudu byly ovšem tyto překážky natolik komplexní a propojené se stavbou jako takovou, že bránily včasnému dokončení závazného milníku jako celku. Žalované předmětné závady (zejména obnažené inženýrské sítě na trase) zásadním způsobem komplikovaly přístup k dílu a tím i samotnou realizaci sanačních prací. Dále je třeba reflektovat, že dílo bylo liniovou stavbu, která by z technického hlediska měla být realizována zásadně jednotně v celé své délce; její fragmentace je nežádoucí. Nebylo přitom prokázáno, že by žalobce na tyto výhrady žalované reagoval jakkoli dříve, než právě až dodatkem č.

2. K tomu přistupuje další skutečnost, a to že žalované nebyla TDI z převážně klimatických důvodů umožněna sanace ve dnech 11. 9. 2018, 30. 11. 2018 a 7. 12. 2018. Soud proto naznal, že zpoždění žalované s provedením sanačních prací nelze na žádném úseku trasy považovat za prodlení, a to až do okamžiku, kdy žalobce zaujal k jí namítaným překážkám provádění díla své odpovídající stanovisko. Jelikož byly veškeré sanační práce dokončeny 10. 12. 2018, přičemž ovšem dodatek č. 2 byl uzavřen až 12. 12. 2018, dospěl soud k závěru, že k prodlení žalované při realizaci závazného milníku nedošlo.

73. Soud proto žalobu zamítl mimo jiné v rozsahu, v jakém se žalobce z titulu tvrzeného prodlení se splněním tzv. závazného milníku domáhal po žalované zaplacení částky 1 193 699,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 193 699,40 Kč od 9. 3. 2019 do zaplacení.

74. V případě žalobcem tvrzeného prodlení žalované s dokončením a předáním díla jako celku je dle soudu v rámci právního posouzení tohoto nároku primárně nezbytné rozlišit, zda (a případně které) z celé řady překážek provádění díla zjištěných teprve v průběhu stavebních prací, jež ve svém důsledku vedly ke zpoždění s jeho dokončením, byly způsobeny nesprávným pokynem (resp. předáním nevhodné věci) ze strany žalobce, a u kterých se jednalo o skryté vady. Tato klasifikace má totiž kruciální význam pro posouzení průtahů žalované s realizací díla.

75. Dle § 2594 o.z. platí, že zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal (odst. 1 věta první). Překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě (odst. 2). Lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o dobu přerušením vyvolanou (odst. 3 věta první).

76. Nevhodný příkaz pak dle komentářové literatury může být dán „obsahem podkladů předaných objednatelem pro provedení díla, ať již v podobě různé dokumentace, náčrtu, vzoru či jiného návrhu realizace díla. Může být vymezen ve smlouvě např. jako dokumentace k provedení dodávky a montáže stroje, jež je předmětem smlouvy nebo jako projektová dokumentace k přestavbě a půdní nástavbě objektu. […] Lze mít za to, že prodloužení se nemusí krýt s dobou, po kterou bylo provádění díla přerušeno, nýbrž může být i delší tak, aby odpovídalo době potřebné pro odstranění následku, který byl nevhodným pokynem nebo nevhodnou věcí vyvolán (např. bude odpovídat přiměřené době, kterou po změně příkazu bude v rámci výkonu potřebné péče potřebovat zhotovitel pro to, aby se s ním náležitě seznámil a provedl přípravu na pokračování v provádění díla, nebo o dobu potřebnou pro úpravu vhodné předané věci k jejímu zpracování do díla). Je však zastáván i výklad, že zhotovitel splní dílo řádně, dokončí-li je v době prodloužené o dobu přerušení“ (srov. KUBÁT, Ondřej. § 2594 [Upozornění objednatele zhotovitelem]. In: PETROV, Jan, a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023).

77. Soud se v tomto ohledu předně zabýval posouzením překážky provádění díla spočívající v průsacích vody do staveniště z nedalekého rybníka a s tím související hrozbě destrukce tělesa hráze této vodní plochy, neboť tu považoval ze žalovanou notifikovaných vad za nejzávažnější. Dospěl přitom k závěru, že se nejednalo toliko o skrytou vadu ve smyslu § 2627 o.z., nýbrž o nevhodný příkaz (resp. předání nevhodné věci) ve smyslu § 2594 o.z.

78. Své úvahy ohledně této otázky založil soud na tom, že existence předmětného rybníka musela být žalobci i jím vybranému pořizovateli projektové dokumentace při zachování alespoň minimální úrovně náležité péče naprosto zřejmá. Jedná se o objekt, který dle názoru soudu nebylo možné při řádném studiu lokality, v níž mělo být dílo provedeno, přehlédnout. Pokud projektant realizoval osobní obhlídku daného místa, mohl a měl se s touto vodní plochou fyzicky seznámit; ostatně její existence je zřejmá již jen nahlédnutím do veřejně dostupných mapových podkladů (např. portálu mapy.cz). Nadto výslovné upozornění na ni je obsaženo také ve vyjádření Magistrátu města [adresa], odboru životního prostřední k předmětnému stavebnímu záměru ze dne 21. 12. 2017. Soud proto považuje za a priori jednoznačně nesprávný, nedostatečně pečlivý, nekompetentní a neodborný takový přístup žalobce, pakliže žalované k provádění předmětného díla předložil projektovou dokumentaci, která věcně nikterak nezohledňuje existenci tohoto vodního objektu v bezprostřední blízkostí místa realizace stavby.

79. Soud se přitom domnívá, že nezbytnost reflektovat v projektové dokumentaci patřičným způsobem existenci této vodní plochy (tj. uvést v ní alespoň nějakou myšlenku o faktickém střetu rybníka a cyklostezky) je prostou logikou zcela zřejmá; jedná se o skutečnost zjevnou, která nevyžaduje odborné zkoumání. Je třeba zdůraznit, že naprosto odlišná situace by samozřejmě nastala v případě, kdyby se projektová dokumentace těmito aspekty věcně zabývala a spor mezi účastníky řízení by se vedl toliko o to, zda se tak stalo v dostatečně odborné, podrobné a pečlivé míře; posoudit si tyto otázky by pochopitelně soud sám nemohl. V nyní řešené věci je však situace odlišná, neboť jakékoli posouzení možných vlivů rybníka či pevnosti tělesa jeho hráze (v jejíž blízkosti má být dílo zbudováno) zcela absentuje. Na nezbytnost řádného hydrogeologického průzkumu ostatně ve svém posudku upozorňuje též znalecký ústav, který obecně zdůraznil, že vodní aspekt přináší jedny z nejčastějších problémů při realizaci staveb; této skutečnosti si měl být projektant žalobce jakožto odborně kvalifikovaná osoba při zachování náležité péče vědom. Soud proto naznal, že provádění dalšího znaleckého posudku, který by se zabýval výhradně vlivem v projektové dokumentaci navržených stavebních prací na těsnost a stabilitu hráze rybníka, by bylo nadbytečné. S ohledem na procesní ekonomii řízení proto tento důkazní návrh obou účastníků řízení zamítl. I bez tohoto odborného posouzení totiž ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že nezohlednění předmětné vodní plochy v projektové dokumentaci, jež byla žalované předána k realizaci díla, představovalo (v rozsahu prací týkajících se budování cyklostezky v úseku bezprostřední blízkosti hráze rybníka) nevhodný příkaz žalobce.

80. Ten se dle názoru soudu přitom nemůže zprostit své odpovědnosti za řádné vyhotovení projektové dokumentace představující příkaz k provádění díla toliko poukazem na smluvní prohlášení žalované, že tato je srozuměna s vlastní povahou díla, seznámila se s místem provádění stavby i místními podmínkami a jsou jí známy veškeré technické, kvalitativní a jiné podmínky pro provádění díla. Žalobce jakožto objednavatel je tím, kdo vymezil předmět díla, určil jeho lokalizaci v terénu i konkrétní technický způsob provádění stavby; je to tedy primárně žalobce (resp. jím najatý zpracovatel projektové dokumentace), který by měl na první místě zohlednit a patřičným způsobem reflektovat rizika spojená s existencí dané vodní plochy. Tvrdí-li žalobce, že to byla žalovaná, kdo měl při řádném seznámení se s místními podmínkami odhalit hrozby spočívající ve střetu stavby s předmětnou vodní plochou, jen těžko může obhájit, proč k tomuto zjištění nedospěl on sám.

81. Irelevantní je pak podle soudu též argumentace žalobce, že daný vodní objekt není řádně zkolaudovaným vodním dílem. Jeho právní i faktická povaha (zda jde o přírodní rybník či umělou nádrž, řádně povolenou nebo černou stavbu) je z hlediska nezbytnosti jeho zohlednění v projektové dokumentaci naprosto nerozhodná.

82. Stejně tak nelze přisvědčit ani výhradě žalobce, že pokud žalovaná realizovala v blízkosti hráze rybníka stavební práce i dříve, konkrétně při provádění výkopu pro uložení kabelů inženýrských sítí v období leden až začátek února 2019, musela již tehdy zjistit jí tvrzené vady projektové dokumentace spočívající v průsacích rybniční vody, které zavčas neoznámila. Soud se ovšem nedomnívá, že by sama skutečnost, že v daném období byl předmětný výkop částečně zaplaven vodou, bez dalšího nutně vedla k závěru o vědomosti žalované o problémech s těsností hráze či odtoku z ní. V řízení nebylo prokázáno, že by se v daném období nacházela voda v jiných částech staveniště než toliko v tomto jednom výkopu. Nadto jak soud zjistil z příslušných fotografií, okolí výkopu bylo zasněžené; k jeho částečnému zaplavení tedy mohlo dojít např. také táním sněhu. Jelikož na tento stav žádným způsobem nereagoval ani TDI, nelze dle soudu rozhodně dospět k závěru, že žalované muselo být již tehdy zřejmé, že voda ve výkopu souvisí s netěsností hráze rybníka. Soud proto neshledal, že by žalovaná sdělila žalobci danou překážku v provádění díla opožděně.

83. Žalovaná upozornila žalobce na důsledky nevhodného příkazu spočívajícího v projektové dokumentaci nereflektující existenci vodní plochy (zaplavení staveniště kvůli průsakům rybniční vody a poškozenému potrubí) dne 28. 2. 2019; sdělila, že přerušuje práce a požadovala po žalobci pokyn, jak dále postupovat. Tento postup byl zcela v souladu s § 2594 odst. 2 o.z. Vzniklá situace byla následně dle názoru soudu ze strany žalobce, resp. TDI řešena velmi liknavě. Bylo zjištěno, že aby mohlo dojít k sanaci a zpevnění tělese hráze rybníka, muselo nejprve dojít ke snížení vodní hladiny v něm. Jednoznačný pokyn, na základě nějž mohla žalovaná tuto překážku provádění díla odstranit, jí byl dán teprve 13. 6. 2019, když jí bylo uloženo začít odpouštět vodu z rybníka. Právě o dobu přerušení prací v tomto časovém intervalu, tj. 106 dnů, se dle soudu ex lege prodloužila doba stanovená pro dokončení díla. Ostatně podle čl. 4.7. smlouvy o dílo by měla žalovaná taktéž ujednáním stran zakotvené právo na prodloužení doby plnění díla, neboť se jednalo o zdržení způsobené z důvodů výlučně na straně žalobce.

84. V případě všech ostatních překážek provádění díla, jež žalovaná notifikovala žalobci, ovšem soud po posouzení jejich charakteru naznal, že se jednalo „toliko“ o skryté vady. Tkvěly totiž zejména v nejrůznějších podzemních nálezech zjištěných až v průběhu stavebních prací na místě samém, zejména po odkrytí části zeminy (ať už se jednalo o nepoužívanou studnu, zbytky betonových konstrukcí, nepoužívané síťové kabely či odlišné geologické podloží). Všechny tyto nepředvídatelnosti dle názoru soudu svou povahou naplňují definici skryté překážky, neboť v zásadě nemohly být žalobcem odhaleny při „běžné“ přípravě projektové dokumentace.

85. Podle § 2627 odst. 1 o.z. platí, že zjistí-li zhotovitel při provádění díla skryté překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno, znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem, oznámí to bez zbytečného odkladu objednateli a navrhne mu změnu díla. Do dosažení dohody o změně díla může jeho provádění přerušit. Dle odst. 2 téhož ustanovení pak nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může kterákoli z nich od smlouvy odstoupit. Skrytými překážkami jsou přitom dle komentářové literatury ty, které nemohl zhotovitel objektivně zjistit (odhalit) před uzavřením smlouvy až do doby započetí s vytvářením díla. Tyto překážky musejí být spjaty s místem, kde má být dílo provedeno, a zároveň znemožňovat provedení díla dohodnutým způsobem deklarovaným smlouvou o dílo; obě tyto podmínky musejí být splněny kumulativně. Za skryté překážky, jež splňují shora uvedené definiční znaky, lze považovat například odlišné geologické a hydrologické podmínky na staveništi, výskyt nepředpokládaných hornin či archeologických nálezů v podloží, kontaminaci půdy nebezpečnými látkami či objev projektovou dokumentací nepřepokládaných inženýrských sítí.

86. Dle O. Kubáta pokud se strany smlouvy o dílo dohodnou na její změně, avšak bez prodloužení doby pro dokončení díla, pak neplatí, že se tato doba automaticky neprodlouží o dobu odpovídající přerušení s jeho prováděním. (srov. KUBÁT, Ondřej. § 2627 [Skryté překážky]. In: PETROV, Jan, a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023). Taktéž I. Štenglová upozorňuje na to, že „v praxi činí úprava oznamovací povinnosti podle § 2627 ObčZ zejména zhotovitelům značné potíže, neboť mnohdy považují za samozřejmé, že dohodnou-li se s objednatelem na změně díla, automaticky jim vzniká právo na odpovídající zvýšení ceny a na posunutí doby plnění. Tak tomu ale není a nedohodne-li například zhotovitel s objednatelem prodloužení doby plnění, může se dostat do situace, že bude povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu za prodlení s provedením díla v nezměněném sjednaném termínu“ (srov. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Smlouva o dílo. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 136). Obdobně uvádí T. Grulich, že „zhotovitel by si měl uvědomit, že případná změna díla může mít dopad na celou řadu dalších práva povinností vyplývajících ze smlouvy. V praxi bývá takřka pravidlem, že důsledkem výskytu skryté překážky je zvýšení časové, finanční a nezřídka i organizační náročnosti prováděného díla. Je proto důležité, aby dohoda o změně díla předvídaná v § 2627 ObčZ v sobě zahrnovala nejen samotné (technické) řešení změny díla, ale též řešení navazujících otázek souvisejících s úpravou ceny díla, úpravou časového rozvrhu (harmonogramu) provádění díla včetně odpovídajícího prodloužení lhůty pro dokončení díla apod. Součástí dohody o změně díla by proto mělo být též ujednání o úpravě výše uvedených souvisejících otázek, jinak nelze hovořit o tom, že by dohody o změně díla bylo dosaženo“ (srov. GRULICH, Tomáš. Stavba jako předmět díla. Právní rozhledy, 2021, č. 9, s. 305-315). Konečně lze uvést též názorem, že „zákon výslovně nestanoví, že by přerušení prací nějakým způsobem prodlužovalo lhůtu pro dokončení díla, tudíž by prodloužení této lhůty mělo být mezi stranami ujednáno v rámci jednání o navrhované změně díla. Nedojde-li mezi nimi k takové dohodě o změně lhůty pro dokončení díla, ačkoli na nutné změně díla se smluvní strany dohodnou, je zhotovitel povinen plnit v původně sjednaném termínu, je-li to možné, a může vyčíslit náklady akcelerace jako náklady změny. Je-li akcelerace nemožná a prodloužení je zhotoviteli neoprávněně odepřeno, bude zhotovitel povinen dílo se změnou provést v době přiměřené povaze tohoto díla se změnou“ (srov. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, 2021).

87. Soud proto, s přihlédnutím ke shora citovaným doktrinálním názorům, dospěl k závěru, že samotné oznámení skrytých překážek (tedy všech závad krom těch, které souvisely s problematikou rybníka) nemělo bez dalšího vliv na smluvními stranami původně sjednaný termín dokončení celého díla. Účastníci řízení mohli a měli vzhledem ke zjištěným překážkám vzájemně vyjednávat o změnách smlouvy o dílo, které by zahrnovaly komplexní reflektování nastanuvších skutečností. Tak se ovšem stalo jen částečně. V dodatcích č. 3 až 7 se sice smluvní strany dohodly na několika změnách dřívějších ujednání o ceně i rozsahu předmětu díla; termín jeho celkového dokončení a předání však nebyl v žádném z nich řešen, zůstal tedy nezměněn.

88. Bylo na žalované, aby si v rámci kontraktačního procesu vyjednala s žalobcem smluvní ujednání o prodloužení termínu dokončení díla. Její námitka, že byla slabší stranou daného právního vztahu, neboť smluvní podmínky precizoval toliko žalobce v rámci zadávacího řízení, není v tomto kontextu relevantní. Dodatky ke smlouvě o dílo (které řešily změny předmětu díla a mohly potenciálně zahrnovat i prodloužení termínu stanoveného pro jeho dokončení) již nebyly uzavírány v rámci zadávacího řízení; jednalo se proto o „klasická“ smluvní ujednání dvou sobě rovných subjektů (B2A vztah), byť samozřejmě s některými veřejnoprávními aspekty (nutnost zveřejňování v registru smluv, jejich schvalování radou žalobce apod.). Ze stejného důvodu nelze přisvědčit ani argumentaci žalované, že se na uzavírání předmětných dodatků vztahují ustanovení § 1798 a násl. o.z. o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem. Pakliže žalobce odmítal přistoupit na prodloužení doby realizace díla a žalovaná byla přesvědčena, že dílo pro skryté překážky nelze dokončit včas, mohla od smlouvy odstoupit. Rozhodla-li se sama v provádění díla pokračovat (ostatně na změnových listech dokonce potvrdila prohlášení, že zjištěné překážky nemají vliv na termín dokončení), pak se kvůli výskytu skrytých překážek nemůže s úspěchem dovolávat toho, že nebyla v prodlení s dokončením díla. Bylo volbou žalobkyně (jejím podnikatelským úsudkem), zda za dané situace setrvá v předmětném závazkovém právním vztahu, či nikoliv; rozhodla-li se od smlouvy neodstoupit, musí nyní nést následky spojené s porušením smluvního ujednání.

89. Dílo mělo být dle smlouvy dokončeno a žalobci předáno dne 31. 5. 2019; stalo se tak ovšem až dne 28. 11. 2019. Žalovaná tedy měla „zpoždění“ se splněním svého závazku 181 dní. Po dobu 106 dní však byly stavební práce důvodně přerušeny kvůli odstraňování nevhodného pokynu žalobce, a o tuto dobu se ze zákona prodlužuje lhůta stanovená pro dokončení díla. Žalovaná proto byla v prodlení (181 - 106 dní), tj. 75 dnů.

90. Povinnost uhradit smluvní pokutu vzniká bez ohledu na zavinění, neboť úprava smluvní pokuty stojí na objektivním principu. Právo na smluvní pokutu vzniká již porušením smluvené povinnosti bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení vedly. Existence škody není podmínkou vzniku pohledávky na smluvní pokutu; stejně tak nemají na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu vliv objektivní nepředvídatelné či nepřekonatelné překážky (srov. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, 2021). Pro samotný vznik nároku žalobce na uhrazení smluvní pokuty žalovanou proto nejsou ani v projednávané věci podstatné okolnosti porušení utvrzené povinnosti.

91. Smluvní strany si ve smlouvě o dílo ujednaly, že žalobce je oprávněn požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,2 % z ceny díla bez DPH za každý i jen započatý den prodlení s provedením díla ve sjednaném termínu; cena díla přitom byla v této smlouvě stanovena v hodnotě 59 684 969,16 Kč. Výše nároku žalobce tedy činí 119 369,40 Kč x 75 dní, tj. částku 8 952 705 Kč.

92. Žalobce sice požadoval, aby rozhodujícím základem pro výpočet denní sazby smluvní pokuty byla cena díla aktuální k okamžiku vzniku každého jednotlivého nároku za konkrétní den prodlení, nikoliv cena díla původně ujednaná smluvními stranami ve smlouvě; tomuto právnímu názoru však soud nepřisvědčil. Nesporuje žalobcem prezentované východisko dovozené judikaturou, že je-li smluvní pokuta sjednána denní sazbou, pak věřiteli vzniká za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení znovu porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. Z toho ovšem neplyne žádný závěr o tom, z jaké hodnoty má být tento každodenně vznikající nárok počítán, pakliže byla smluvní pokuta ujednána v procentuální výši z určitého celku.

93. Soud interpretuje ujednání účastníků řízení o procentuální výši smluvní pokuty „z ceny díla“ tak, že za tuto je třeba považovat oběma stranám k okamžiku uzavření smlouvy známou a jednoznačně určenou hodnotu, tedy cenu díla uvedenou v čl. 6.2. smlouvy. Takováto konstrukce procentuálně stanovené výše smluvní pokuty je totiž podle soudu standardní. Ujednání stran přitom výslovně nestanoví něco jiného, tj. že by výchozí hodnota snad měla být proměnlivá v čase (vzhledem k možnému navyšování či snižování ceny díla v závislosti na průběhu stavebních prací); taktéž ani žádný z dodatků ke smlouvě o dílo, kterým byla navyšována jeho cenu, neuvádí nic o tom, že by se daná změna měla jakkoli promítnout i do způsobu výpočtu smluvní pokuty. Ostatně taktéž komentářová literatura uvádí, že „pokud je smluvní pokuta určena procentem z hodnoty, jež je v době uzavření známa (např. 1 % z ceny díla), pak má povahu smluvní pokuty určené konkrétní částkou, neboť je již v době ujednání zřejmá konkrétní výše“ (srov. BŘÍZA, Petr, HORÁK, Pavel. § 2048 [Výše smluvní pokuty]. In: PETROV, Jan, a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023). Reflektovat je třeba navíc také ten aspekt, že v případě připuštění fluidního základu pro výpočet výše smluvní pokuty by se zadávací podmínky žalobce jakožto veřejného zadavatele staly nedostatečně určitými, neboť potenciální kontrahenti by nebyli v průběhu zadávacího řízení schopni posoudit míru rizika vyplývající z případného porušení smlouvy; v okamžiku podání svých nabídek by totiž neměli jistotu, jaká bude konečná výše sankce, kterou mohou být ohroženi. S ohledem na nezbytnost určitosti ujednání o smluvní pokutě, současně při akcentování právní jistoty smluvních stran a předvídatelnosti výkladu jejich vzájemného ujednání proto soud považoval za rozhodující tu cenu díla, která byla obě stranám známa v okamžiku, kdy ujednávaly předmětný závazek o smluvní pokutě.

94. Soud se ovšem neztotožnil s námitkou žalované, že smluvní pokuta za její prodlení s realizací celého díla není doposud splatná, neboť nebyla žalobcem řádně uplatněna, když sice byla vyzvána k jejímu uhrazení, ale smluvní pokuta byla nesprávně spočítána. Z předmětné výzvy ze dne 22. 1. 2021, jíž byla tato smluvní pokuta uplatněna, dle soudu jednoznačně plyne, z jakého ujednání smlouvy o dílo žalobce svůj nárok dovozuje, jaká povinnost žalované jí byla utvrzena a čím žalovaná tuto svou povinnost porušila. Skutečnost, že žalobce vyčíslil a uplatnil smluvní pokutu jako vyšší částku, než na jakou má dle právního posouzení soudu nárok, rozhodně nečiní tuto pohledávkou nesplatnou.

95. Podle § 2051 věty první o.z. platí, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

96. Nejvyšší soud přitom ve svém recentním rozhodnutí vyslovil, že „přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné“ (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022). Individuální okolnosti porušení smluvní pokutou utvrzené povinnosti žalované a z toho plynoucí konkrétní důsledky pro žalobce tedy sice nejsou relevantní pro samotný vznik nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty, ale mohou být zohledněny v rámci moderačního oprávnění soudu.

97. Žalovaná v tomto řízení učinila návrh na moderaci smluvní pokuty soudem. Ten dospěl k závěru, že k tomuto postupu jsou dány důvody. Za stěžejní okolnost projednávané věci považoval především velmi vysoký počet skrytých vad představujících překážky v realizaci díla, které sice (jak shora vysvětleno) po právní stránce nevedly ex lege k posunutí termínu dokončení díla, ve svých faktických důsledcích ovšem bezpochyby velmi zásadním způsobem ovlivnily jak průběh samotných prací, tak dodržování jejich původně zamýšleného harmonogramu, a byly minimálně jednou ze skutečností vedoucích k opožděnému dokončení celého díla. Je namístě zdůraznit, že při provádění díla byla vyhotoveno celkem 54 změnových listů a uzavřeno 7 dodatků ke smlouvě o dílo. Stejně tak považuje soud za nezbytné akcentovat, že přístup žalobce, resp. TDI (jehož jednání však lze přičítat k tíži žalobce) k zasílání reakcí na obdržené notifikace, zajišťování změn projektové dokumentace a předávání pokynů o způsobech odstraňování konkrétních zjištěných vad (oznámených překážek realizace díla) nebyl dostatečně aktivní a promptní. Taktéž toto hledisko dle soudu jistou, byť samozřejmě jen velmi těžko kvantifikovatelnou měrou, přispělo k průtahům v realizaci předmětného díla. Žalovaná v průběhu realizace stavby několikrát požadovala po žalobci prodloužení termínu dokončení díla. V důsledku absence tohoto smluvního ujednání by měla jít veškerá odpovědnost za prodlení (s výjimkou přerušení po dobu řešení rybníka) toliko k tíži žalované, což však soud nepovažuje v konkrétních poměrech nyní projednávané věci za spravedlivé a odpovídající skutkovým zjištěním. Nadto je třeba reflektovat též skutečnost, že v řízení nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by žalobci byly v důsledku prodlení s dokončením a předáním díla způsobeny nějaké negativní následky (vznikla jakákoli škoda, např. v podobě ztráty dotace či vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně). S ohledem na to, že porušení povinnosti žalované, k jejímuž utvrzení byla smluvní pokuta sjednána, nemělo žádný závažný dopad do právní sféry žalobce a tento navíc svým jednáním v průběhu realizace díla přispěl k nastanuvším prostojům, dospěl soud k závěru, že smluvní pokuta vypočtená v odst. 90 je nepřiměřeně vysoká. Rozhodl tedy o její moderaci, a to o 50 %, tj. na částku 4 476 352,50 Kč.

98. Soud proto z titulu prodlení s dokončením celého díla uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 561 352,50 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 476 352,50 Kč ode dne následujícího po splatnosti této pohledávky, tj. 23. 2. 2021, do zaplacení (srov. § 1970 o.z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Naopak žalobu zamítl mimo jiné ve zbývající části tohoto nároku, jímž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 17 523 087,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 523 087,45 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení.

99. Konečně pokud jde o nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s předložením bankovní záruky, tento byl dle soudu uplatněn důvodně. Žalovaná se zavázala předat žalobci bankovní záruku s platností na celou dobu provádění díla s tím, že ji prodlouží, pokud se dostane do prodlení s jeho dokončením. Jak shora konstatováno a odůvodněno, tento stav nastal. Dne 30. 9. 2019, kdy skončila první žalovanou poskytnutá (resp. prodloužená) záruka, ještě nebylo dílo jako celek řádně dokončeno a protokolárně předáno; současně v této době již žalovaná byla v prodlení (a to i po přičtení 106 dnů důvodného přerušení). Jestliže za této situace došlo k proluce v délce 17 dní do okamžiku sjednání navazující záruky, porušila tím žalovaná svou smluvně sjednanou povinnost.

100. Lichá je dle soudu argumentace žalované, že měla vůči žalobci právo na úhradu nákladů souvisejících s prodloužením platnosti bankovní záruky; ten dával zřetelně najevo svou neochotu jí toto vzájemně podmíněné plnění poskytnout, pročež se v prodlení nemohla ocitnout. Soud konstatuje, že jelikož žalovaná byla v prodlení s dokončením celého díla, pak na tuto situaci dopadalo ujednání smluvních stran ve čl. 16.8. smlouvy o dílo, dle nějž byla žalovaná povinna bankovní záruku prodloužit na své náklady. Ze smlouvy (ostatně ani ze zákona) tedy neplyne její nárok na jakékoli vzájemné plnění ve smyslu § 1911 a 1912 o.z., jehož neposkytnutí žalobcem by ji mělo opravňovat odepřít své plnění v podobě prodloužení bankovní záruky.

101. Nedůvodná je podle soudu též námitka žalované, že sjednaná smluvní pokuta se na řešený skutkový stav vůbec nevztahuje. Čl. 13.2. smlouvy o dílo zakotvující příslušnou smluvní pokutu je konstruován tak, sankcionuje porušení povinností stanovených v čl. 16.1. a 16.5. téže smlouvy. Žalované je sice vytýkáno porušení čl. 16.8. o neprodloužení bankovní záruky, které pravda v ujednání o smluvní pokutě není explicitně uvedeno. Toto ustanovení smlouvy však dle názoru soudu toliko blíže provádí (specifikuje) povinnost stanovenou žalované již ve výchozím ujednání čl. 16.1., dle nějž je povinna předat žalobci bankovní záruku s platností na celou dobu provádění díla; tuto svou povinnost přitom žalovaná porušila. Soud proto naznal, že na prodlení žalované s prodloužením bankovní záruky se smluvní pokuta ujednaná v čl. 13.2. vztahuje. Žalobci tedy vznik nárok na její zaplacení ve výši 5 000 Kč za každý započatý den prodlení (17 dní), tj. 85 000 Kč.

102. Soud proto uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci částku 85 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti této pohledávky, tj. 20. 3. 2021, do zaplacení (srov. § 1970 o.z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

103. Jde-li o náhradu nákladů řízení, podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

104. Soud za účelem aplikace tohoto ustanovení hodnotil poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení v tomto řízení tak, že veškeré nároky žalobce jím uplatněné v žalobě kapitalizoval ke dni vyhlášení svého rozhodnutí; výslednou sumu pak porovnal se stejným způsobem kapitalizovanou částkou, kterou žalobci výrokem I. tohoto rozsudku přiznal. Žalobce se domáhal zaplacení nároků vyčíslitelných na celkovou částku 29 347 893,89 Kč a byla mu přiznána částka 5 694 961,88 Kč; soud proto naznal, že žalobce byl ve věci úspěšný z 19 % a neúspěšný z 81 %.

105. Žalovaná byla naopak po odečtení jejího neúspěchu (19 %) od úspěchu (81 %) ve svém souhrnu v řízení úspěšná z 62 %, tedy převážně; právě jí proto soud přiznal náhradu nákladů řízení, a to v této poměrné výši.

106. Náklady žalované tvoří jednak zaplacená záloha na obstarání důkazu znaleckým posudkem ve výši 20 000 Kč (srov. výrok III. usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2022, § 137 odst. 1 o.s.ř.); dále náklady uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 1 odst. 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle kterých účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen v řízení advokátem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkonů učiněných ve věci. Paušální náhradu nákladů určil soud za 18 úkonů x 300 Kč, tj. 5 400 Kč; celkem tedy 25 400 Kč. Náhrada odpovídající jejímu procesnímu úspěchu ve věci (tj. 62 %) ze shora uvedených nákladů činí 15 748 Kč.

107. V tomto řízení dále vznikly náklady státu na zajištění důkazu znaleckým posudkem ve výši 89 907,28 Kč (tj. v rozsahu, v jakém odměna znaleckého ústavu nebyla pokryta složenou zálohou). Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. přitom platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto náklady soud rozdělil mezi účastníky v poměru jejich shora uvedeného procesního úspěchu ve věci. Žalobci proto uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení částku 72 824,90 Kč, žalované pak částku 17 082,38 Kč.

108. Lhůta plnění u všech povinností uložených tímto rozsudkem byla soudem určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. v rozsahu tří dnů, když soud neshledal důvod pro určení lhůty jiné.

Poučení