8 Ca 318/2009 - 39

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: J. H., zast. JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou, AK Litoměřice, Sovova 709/5, proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 21.9..2009, č.j.: PPR- 20321-9/ČJ-2008-99KP takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí policejního prezidenta, jímž bylo změněno rozhodnutí ředitele Policie České republiky správy Severočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 15.12.2006 č.j. PSV-8-862/FPO- 26-2006 a to tak, že část výroku, která zní: „podle § 155 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků PČR (dále též ZSP), ve spojení s § 253 odst. 2 a § 256 odst. 1 a 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce (dále i ZP), zaplatit České republice-Ministerstvu vnitra, územní pracoviště: Policie ČR-Správa Severočeského kraje, Ústí nad Labem, Lidické nám. 899/9 (dále též „policie“) 12% úroky z prodlení z částky 1.033.800,- Kč za dobu ode dne 4.9.1999 do 8.10.2006, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ byla změněna na „podle § 95 zákona č. 361/2003 Sb. ve spojení s § 14 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zaplatit České republice- Ministerstvu vnitra, organizační složce státu Krajskému ředitelství policie Severočeského kraje Ústí nad Labem částku 880.968,- Kč jako úroky z prodlení ve výši 12% z částky 1.033.800,- Kč za dobu ode dne 2.9.1999 do 8.10.2006 a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ a v dalším bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění pak policejní prezident zrekapituloval průběh správního řízení a konstatoval, že po předchozím projednání v poradní komisi se podrobně zabýval nejenom námitkami žalobce, ale i celou spisovou dokumentací odvolacího řízení a napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost přezkoumal v celém rozsahu. Řízení ve věcech služebního poměru podle policejního prezidenta bylo zahájeno a nalézací rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti služebního zákona. Dne 1.1.2007 nabyl účinnosti zákon č. 361/2003 Sb., kde podle § 227 odst. 1 řízení ve věcech služebního poměru zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona provedou služební funkcionáři způsobem stanoveným v tomto zákoně, jestliže je rozhodováno o právu nebo povinnosti v něm obsaženém. V ostatních případech se řízení zastavuje dnem účinnosti tohoto zákona. Policejní prezident uvedl, že úroky z prodlení jsou podle § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. příslušenstvím pohledávky, která vychází z § 95 a násl. ustanovení zákona č. 361/2003 Sb. (dříve z ustanovení § 75 a § 77 služebního zákona). Policejní prezident odkázal na právní větu II. rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 11 To 72/85 ze dne 3.10.1985 (Sb. NS 7-8 ročník, str. 413, uveřejněno pod pořadovým číslem 50/86), podle které úroky z prodlení jsou příslušenstvím nároku poškozeného na náhradu škody. Uplatněný nárok na náhradu škody lze upřesnit do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Policejní prezident rovněž uvedl, že ze spisové materie odvolacího řízení vyplývá, že dne 21.6.2006 nabyl právní moci rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 5 To 32/2006 ze dne 21.6.2006, kterým bylo mimo jiné žalobci uloženo, že je podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinen uhradit na náhradě škody poškozené ČR-PČR správě Severočeského kraje částku ve výši 1.033.800,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal soud poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K námitce promlčení celého nároku, když soudy o úrocích nerozhodly, policejní ředitel odkázal na rozsudek městského soudu („soud dovodil, že k uspokojení nároku na úroky z prodlení mohlo legitimně dojít způsobem rozhodnutí služebního funkcionáře“) a konstatoval, že v předmětné věci je podstatné, že Vrchní soud v Praze řádně uplatněnou náhradu škody uznal a rozhodl o ní. Policejní prezident rovněž uvedl, že úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky, takže požadovaný nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 1.033.800,- Kč je oprávněný. Poškozený se připojil sdělením č.j. PSV-14-584/E-05-99 ze dne 10.6.1999 se svým nárokem na náhradu škody do trestního řízení, které upřesnil sdělením č.j. PSV-14-74/E-05-99 ze dne 25.8.1999 tak, že byly požadovány i úroky z prodlení. Nelze souhlasit podle policejního prezidenta s tím, že by byl výrok odvoláním napadeného rozhodnutí nejasný v tom, zda jde o požadavek z titulu náhrady škody. Ve výroku rozhodnutí je uvedeno, že je rozhodováno o úrocích z prodlení z částky 1.033.800,- Kč ze dobu ode dne 4.9.1999 do 8.10.2006. K námitkám ohledně marného uplynutí objektivních a subjektivních lhůt podle občanského potažmo pracovního práva policejní prezident uvedl, že tyto normy se na služební poměr nepoužijí, neboť lhůty upravuje zákon č. 361/2003 Sb. samostatně v § 206 a následujících, jedná se o přednost speciální právní úpravy před obecnou. Pokud žalobce odkazoval na § 148 zákona č. 186/1992 Sb., nyní § 207 zákona č. 361/2003 Sb., s tím, že subjektivní dvouletá promlčecí doba marně uplynula již předtím, než se poškozený se svým nárokem připojil k trestnímu řízení, neboť neexistovala žádná zákonná překážka, aby bylo podle zákona o služebním poměru (zákona č. 186/1992 Sb.) postupováno i v průběhu trestního řízení, a že poškozenému byla již nejpozději ke dni zahájení trestního řízení známa výše škody a kdo ji způsobil a stejně tak uplynutí objektivní desetileté promlčecí doby, když k poslednímu skutku, pro který byl žalobce pravomocně odsouzen došlo v květnu 1996, policejní prezident uvedl, že § 148 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. (nyní § 207 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb.) se týká náhrady škody, nikoli nároku na úroky z prodlení. Pro uplatnění úroků z prodlení platí tříletá lhůta dle § 207 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., neboť se jedná o peněžitý nárok ze služebního poměru odvozovaný od odpovědnosti za škodu podle § 95 zákona č. 361/2003 Sb. Úhradě náhrady škody byl žalobce pravomocně odsouzen. Policejní prezident dále odkázal na ust. § 14 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. z něhož je zřejmé, že organizační složka státu Ministerstvo vnitra, územní pracoviště Policie ČR-Správa Severočeského kraje, Ústí nad Labem (od 1.1.2009 Krajské ředitelství policie Severočeského kraje) měla nejenom právo, ale i povinnost požadovat úroky z prodlení odvíjející se od výše škody a délky prodlení s plněním povinnosti náhrady škody. Odvolací orgán tedy k námitce promlčení konstatoval, že práva na náhradu škody a úroky z prodlení bylo řádně a včas uplatněno u příslušného soudu sdělením ze dne 25.8.1999 č.j. PSV-14-74/E-05-99. Policejní prezident dále uvedl, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.11.1992 č.j. 11 To 154/92 jestliže byl obviněný požádán poškozeným o zaplacení způsobené škody, je povinen podle § 563 občanského zákoníku následujícího dne tento dluh zaplatit. Ode dne následujícího po tomto dni je v prodlení. V trestním řízení je pak zpravidla rozhodné, kdy byl obviněný seznámen s výsledky vyšetřování a tak se dozvěděl o požadavku poškozeného na náhradu škody. Tím ovšem není vyloučeno, že se o uplatněném nároku mohl dovědět jindy, tedy i dříve. Pokud se tedy žalobce dozvěděl o požadavku poškozeného dne 31.8.1999, což je zřejmé ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 1T 116/2000 a žalobce to ve svém odvolání nezpochybňuje, měl žalobce podle policejního prezidenta uspokojit nárok policie na náhradu škody 1.9.1999. Protože se náhrada škody v tomto případě neřídí zákoníkem práce, má policejní prezident za to, že není možno uplatnit třídenní lhůtu pro splacení dluhu, jak to učinil služební funkcionář prvního stupně v době, kdy se i na služební poměr uplatňovala některá ustanovení zákoníku práce, z tohoto důvodu proto byla ve výroku rozhodnutí změněna doba trvání prodlení a to od 2.9.1999 do 8.10.2006. Dne 9.10.2006 náhradu škody ve výši určené Vrchním soudem v Praze uhradil. V závěru odůvodnění svého rozhodnutí ještě policejní prezident odkázal na ust. § 6 odst. 1 písm. c) a ust. § 8 zákona č. 273/2008 Sb. a také na nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a na nařízení vlády č. 163/2005 Sb. Rovněž pak policejní prezident uvedl vzorec, který byl pro výpočet úroku použit. Žalobce v žalobě namítal nesprávné právní závěry, jakož i nesprávné hodnocení zjištěného skutkového stavu, kdy o počátku a průběhu adhezního řízení i o všech okolnostech souvisejících svědčí spis KS Ústí nad Labem 1T 116/2000. Žalobce trval na tom, že za situace, kdy poškozený v řízení o uplatněném nároku řádně nepokračoval, když rozsudek soudu I. stupně nenapadl řádným opravným prostředkem v jeho výroku o náhradě škody a ani nevyužil možnosti rozhodnutí odvolacího soudu napadnout mimořádným opravným prostředkem-dovoláním a ani z opatrnosti nezahájil řízení ve věcech služebního poměru, které mohl event. přerušit, došlo k promlčení všech nepřisouzených nároků poškozeného souvisejících s předmětnou trestní věcí, ve které byl žalobce pravomocně odsouzen. Žalobce má za to, že nárok žalovaného na úroky z prodlení se promlčel spolu s pohledávkou, marným uplynutím 2 leté subjektivní promlčecí lhůty a to ještě před zahájením adhezního řízení. Na této skutečnosti nemění nic ani fakt, že žalobce dobrovolně pohledávku bez jejího příslušenství uspokojil, což je jeho právo. Žalobce namítal, že námitku promlčení v řízení ve věcech služebního poměru řádně vznesl, avšak nebylo k ní přihlédnuto. Ve vyjádření k žalobě žalovaný reagoval na námitky žalobce, navrhl žalobu zamítnout. Při ústím jednání konaném dne 23.5.2013 účastníci setrvali na svých stanoviscích. Správní spis pak především obsahuje pro danou věc podstatné dokumenty a to připojení Policie ČR, Správy Severočeského kraje Ústí nad Labem k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ze dne 10.6.1999 vč. upřesnění návrhu ze dne 25.8.1999; rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j.: 5 To 32/2006 ze dne 21.6.2006 (PM dne 21.6.2006); rozhodnutí ředitele Policie ČR, Správy Severočeského kraje Ústí nad Labem ve věcech služebního poměru příslušníka Policie ČR ze dne 15.12.2006 č.j.: PSV-8-862/FPO-26-2006; odvolání ze dne 15.1.2007; rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru číslo: 838 ze dne 2.7.2007; rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2009 č.j. 9 Ca 267/2007; žalobou napadené rozhodnutí policejního prezidenta Policie ČR ve věcech služebního poměru ze dne 21.9.2009 č.j. PPR-20321-9/ČJ-2008-99KP. Městský soud v Praze přezkoumal v rámci podané žaloby napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobních bodů, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud v Praze po provedeném řízení posoudil věc takto: Podle § 95 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. příslušník odpovídá bezpečnostnímu sboru za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 95 odst. zákona č. 361/2003 Sb. příslušník je povinen uhradit bezpečnostnímu sboru skutečnou škodu v penězích nebo uvedením věci do předešlého stavu, jestliže s tím služební funkcionář souhlasí. Výše škody na věci se určí podle ceny věci v době poškození nebo ztráty. Podle § 206 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. právo se promlčí, jestliže nebylo uplatněno ve stanovené lhůtě. K promlčení práva se přihlédne jen v případě, že bezpečnostní sbor nebo účastník, vůči němuž se právo uplatňuje, se práva promlčení dovolá. Promlčené právo nelze v takovém případě přiznat. Podle § 207 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. lhůta pro uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru činí 3 roky, není-li stanoveno jinak. Podle § 207 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. lhůta pro uplatnění nároku na jednotlivá opětující se plnění činí 3 roky ode dne jejich splatnosti. Podle § 207 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb. lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; začne běžet dnem, kdy se poškozený dozví, že škoda vznikla a kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě 10 let ode dne, kdy došlo k události, ze které škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle § 227 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. řízení ve věcech služebního poměru zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona provedou služební funkcionáři způsobem stanoveným v tomto zákoně, jestliže je rozhodováno o právu nebo povinnosti v něm obsaženém. V ostatních případech se řízení zastavuje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 14 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. příslušná organizační složka průběžně sleduje, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zejména včasným uplatněním a vymáháním práv státu zajišťuje, aby nedošlo k promlčení nebo zániku těchto práv. Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, požaduje od dlužníků úroky z prodlení (poplatek z prodlení) ve výši stanovené zvláštním právním předpisem a sjednané smluvní sankce. Podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb. policii tvoří útvary, jimiž jsou krajská ředitelství policie . Podle § 8 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. krajské ředitelství je organizační složkou státu a účetní jednotkou, jehož příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva. V čele krajského ředitelství je krajský ředitel, který je také vedoucím organizační složky státu. Útvary policie zřízené v rámci jeho působnosti jsou vnitřními organizačními jednotkami krajského ředitelství. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb. policii se zřizuje 14 krajských ředitelství, jejichž názvy a sídla jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. Územní obvod krajského ředitelství je shodný s územním obvodem vyššího územního samosprávného celku. Především soud zkoumal tu skutečnost, zda se žalovaný resp. policejní prezident v novém žalobou napadeném rozhodnutí zabýval tím, co mu bylo uloženo v rozsudku zdejšího soudu sp.zn. 9Ca 267/2007, kterým bylo jeho předchozí rozhodnutí (rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru číslo: 838 ze dne 2.7.2007) zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že soud konstatoval, že rozhodnutí policejního prezidenta Policie ČR ze dne 2.7.2007, č. 838 je nepřezkoumatelné, když z něj nelze seznat, na základě jakých skutečností byla výše úroků stanovena. Soud nyní konstatuje, že tato vada byla odstraněna, že v žalobou napadeném rozhodnutí policejního prezidenta je jednoznačně vymezeno, z jakých skutečností policejní prezident vycházel a jakým postupem výši úroků stanovil. Policejní prezident v odůvodnění svého rozhodnutí po důkladné rekapitulaci předchozího správního řízení především konstatoval, že řízení ve věci služebního poměru bylo zahájeno a nalézací rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti zákona č. 186/1992 Sb. Dne 1.1.2007 nabyl účinností zákon č. 361/2003 Sb. Podle § 227 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. řízení ve věci služebního poměru zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona provedou služební funkcionáři způsobem stanoveným v tomto zákoně, jestliže je rozhodováno o právu nebo povinnosti v něm obsažené. V ostatních případech se řízení zastavuje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K tomu policejní prezident uvedl, že úroky z prodlení jsou podle § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, příslušenstvím pohledávky, která vychází z § 95 a násl. ustanovení zákona č. 361/2003 Sb. (dříve z ust. § 75 a § 77 zákona č. 186/1992 Sb.). Podle právní věty II. rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 11To 7285 ze dne 3.10.1985 (Sb. NS 7-8 ročník, na str. 413, uveřejněno pod pořadovým č. 50/86) úroky z prodlení jsou příslušenstvím nároku poškozeného na náhradu škody. Uplatněný nárok na náhradu škody lze uplatnit do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Odvolací řízení je tedy vedeno v souladu s § 227 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., protože je rozhodováno o právu nebo povinnosti v něm obsažené. Policejní prezident také uvedl, že ze spisové materie odvolacího řízení vyplývá, že dne 21.6.2006 nabyl právní moci rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 5To 32/2006 ze dne 21.6.2006, kterým bylo mimo jiné žalobci uloženo, že je podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinen uhradit na náhradě škody poškozené ČR-PČR správě Severočeského kraje částku ve výši 1.033.800,- Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázal soud poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K námitce promlčení celého nároku policejní prezident odkázal na rozsudek městského soudu (sp. zn. 9Ca 267/2007), kde soud dovodil, že k uspokojení nároku na úroky z prodlení mohlo legitimně dojít způsobem rozhodnutí služebního funkcionáře, přičemž policejní prezident konstatoval, že v předmětné věci je podstatné, že Vrchní soud v Praze řádně uplatněnou náhradu škody uznal a rozhodl o ní. Vzhledem k tomu, že úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky, je podle policejního prezidenta požadovaný nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 1.033.800,- Kč oprávněný. Poškozený se připojil sdělením č.j. PSV-1454/E-05-99 ze dne 10.6.1999 se svým nárokem na náhradu škody do trestního řízení, které upřesnil sdělením č.j. PSV-14-74/E-05-99 ze dne 25.8.1999 tak, že byly požadovány i úroky z prodlení. Policejní prezident pak nesouhlasil se žalobcem v tom, že by byl výrok odvoláním napadeného rozhodnutí nejasný v tom, zda jde o požadavek z titulu náhrady škody, když ve výroku rozhodnutí je uvedeno, že je rozhodováno o úrocích z prodlení z částky 1.033.800,- Kč za dobu ode dne 4.9.1999 do 8.10.2006. K uplynutí objektivních a subjektivních lhůt podle občanského potažmo pracovního práva se policejní prezident v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž vyjádřil a mimo jiné konstatoval, že právo na náhradu škody a úroky z prodlení bylo řádně a včas uplatněno u příslušného soudu sdělením ze dne 25.8.1999 č.j. PSV-14-74/E-05-99. Rovněž pak vysvětlil, od kdy do kdy a proč byl žalobce v prodlení. Policejní prezident rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.11.1992 č.j. 11 To 154/92, ve kterém je uvedeno, že jestliže byl obviněný požádán poškozeným o zaplacení způsobené škody, je povinen podle § 563 občanského zákoníku následujícího dne tento dluh zaplatit. Ode dne následujícího po tomto dni je v prodlení. V trestním řízení je pak zpravidla rozhodné, kdy byl obviněný seznámen s výsledky vyšetřování a tak se dozvěděl o požadavku poškozeného na náhradu škody. Tím ovšem není vyloučeno, že se o uplatněném nároku mohl dovědět jindy, tedy i dříve. Policejní prezident na základě uvedeného tedy konstatoval, že pokud se tedy žalobce dozvěděl o požadavku poškozeného dne 31.8.1999, což je zřejmé ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 1T 116/2000 a žalobce to ve svém odvolání nezpochybňuje, měl žalobce podle policejního prezidenta uspokojit nárok policie na náhradu škody 1.9.1999. Protože se náhrada škody v tomto případě neřídí zákoníkem práce, má policejní prezident za to, že není možno uplatnit třídenní lhůtu pro splacení dluhu, jak to učinil služební funkcionář prvního stupně v době, kdy se i na služební poměr uplatňovala některá ustanovení zákoníku práce, z tohoto důvodu proto byla ve výroku rozhodnutí změněna doba trvání prodlení a to od 2.9.1999 do 8.10.2006. Dne 9.10.2006 náhradu škody ve výši určené Vrchním soudem v Praze uhradil. Pokud jde obecně o námitky vznesené v žalobě, soud má za to, že ty se v podstatné míře míjejí s právní podstatou projednávané věci. Za relevantní soud v této záležitosti považuje jenom to, že jednáním žalobce vznikla Policii České republiky škoda, která byla konkrétně vyčíslena naposledy v úplnosti rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21.6.2006 sp. zn. 5To 32/2006. Z tohoto rozsudku bylo zřejmé, jak vysoká byla škoda a jak vysokou náhradu je žalobce povinen zaplatit (tj. 1.033.800,- Kč). Současně v této věci je podstatná skutečnost, že k náhradě škody byl žalobce vyzván v září 2006 (výzva k zaplacení ze dne 25.9.2006). Žalobce věděl, že po něm Policie České republiky požaduje náhradu škody, neboť v souvislosti se skončením vyšetřování došlo k prostudování spisu (spis vedený Krajským soudem v Ústí nad Labem sp.zn. 1T 116/2000) žalobcem dne 31.8.1999, jehož součástí bylo i podání policie ze dne 25.8.1999. Ze spisu je zřejmé, že částka na jakou byla náhrada škody vyčíslena, byla žalobcem uhrazena dne 9.10.2006. Není sporu o tom, že žalobce byl v prodlení a to od 2.9.1999 až do 8.10.2006 a že za tuto dobu Policii České republiky vznikl nárok na úrok z prodlení. Jediné, čeho se dle názoru soudu mohl žalobce domáhat, by bylo případné promlčení nároku na úrok z prodlení, pokud by se prokázalo, že Policie České republiky věděla, že žalobce je odsouzen k zaplacení škody, že škodu zaplatil až 9.10.2006 a že tedy Policii České republiky vznikl nárok na úroky z prodlení a že by se jich však nedomáhala. Z obsahu správního spisu je pak zřejmé, že řízení o stanovení výše úroků z prodlení bylo zahájeno v listopadu 2006, tedy bez zbytečného odkladu a v mezích lhůt, které zákon pro uplatnění takového nároku stanoví, a to i s přihlédnutím k tomu, že po celou dobu, kdy probíhalo řízení před trestním soudem, v němž se rovněž rozhodovalo o náhradě škody, tak předmětné promlčecí lhůty neběžely. Za tohoto stavu věci soud dospěl k závěru, že policejní prezident rozhodl v souladu se zákonem, jestliže konstatoval, že žalobce je povinen zaplatit úrok z prodlení a jestliže předmětný úrok vyčíslil za dobu od 2.9.1999 do 8.10.2006. Městský soud v Praze má v dané věci za to, že správní orgány se ve správním řízení zabývaly vším, co vyšlo najevo, všemi shromážděnými listinnými důkazy a řádně se vypořádaly se zjištěnými skutečnostmi. Městský soud v Praze neshledal žádné vady řízení, které by měly za následek nezákonnost či věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žádná z námitek žalobce není důvodná, a proto žalobu podle ust. § 78 odst.7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst.1 s.ř.s., neboť žalobce ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci byl úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.