8 Co 1262/2021- 138

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Zuzany Völflové a JUDr. Pavla Toufara v právní věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zastoupené [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátem, sídlem [adresa], proti; žalované: ; [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zastoupené [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátem, se sídlem [adresa], o nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 15. 9. 2020, č. j. 03333-34/2016-ERÚ ve spojení s rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 4.12.2019, č. j. 03333-22/2016-ERUÚ a o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.6.2021, č. j. 30 C 339/2020-102 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul] advokáta v [obec a číslo].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala nahrazení rozhodnutí správního orgánu – Rady ERÚ, č. j. 03333-34/2016-ERÚ ze dne 15.9.2020, rozsudkem, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši [částka] a náklady správního řízení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). Z odůvodnění je zřejmé, že žalobkyně se domáhala nahrazení označeného rozhodnutí rady ERÚ [částka] a zaplacení s příslušenstvím coby nároku z titulu výroby elektrické energie ze slunečního záření za období od února 2013 do září 2014 coby nástupnická společnost [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], nároky uplatněné žalobou vyplývají z licence [číslo] udělené předchůdkyni žalobkyně rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] a dále vyplývají ze smlouvy uzavřené se [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne [datum] (Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen), a to podle cenového předpisu ERÚ [číslo] v cenách pro rok 2010. Předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], jež zanikla fúzí sloučením ke dni [datum], byla udělena zmiňovaná licence rozhodnutím ze dne 28. 12. 2010, č. j. 015453-8/2010-ERÚ, které bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] z 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599. Žalobkyně dále zdůrazňovala, že odlišně od správního orgánu by měla být posouzena také otázka dobré víry při získání licence a to ve prospěch žalobkyně (její právní předchůdkyně), kdy bezpečnost elektrárny byla zjišťována nejen před odevzdáním předmětných revizních zpráv samotným revizním technikem [příjmení] ve dnech 20. - 21. 12. 2010, ale i posléze znaleckými posudky, přičemž uvedeným jednáním revizního technika [příjmení] došlo ke konvalidaci dokladů předložených energetickému regulačnímu, který na základě nich vydal předmětnou licenci. Elektrárna byla fakticky dokončena, dodávala elektrickou energii do sítě a žalobkyně v rozhodné době byla držitelkou licence k výrobě elektřiny podle platných právních předpisů. Samotná licence zrušena v rámci samostatného soudního řízení nebyla, zrušeno bylo jen formální rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, a proto měl být žalobkyni napadeným rozhodnutím přiznán nárok na výkupní cenu 2010 za dodanou elektrickou energii, a pokud nikoliv měl být její nárok posouzen podle jiného cenového předpisu a přiznat jí kupní cenu 2011, u které již není pochyb o tom, že žalobkyně podmínky k tomu splnila.

2. Žalovaná nárok na náhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za období února 2013 – září 2014 neuznávala, podle ní nikdy nevznikl. Žalovaná dále upozornila, že žalobkyně byla personálně propojena se [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] již před zahájením licenčního řízení, neboť byla jejím jediným společníkem a personálně byla propojena osobami [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], přičemž licence udělená právní předchůdkyni žalované byla zrušena z důvodu, že revizní zpráva předložená ERÚ v rámci licenční řízení byla vypracována tzv.„ od stolu“, bez fyzické kontroly výrobny [obec], nebyly splněné podmínky pro vydání licence, a ta byla vydána v rozporu se zákonem. Předchůdkyně žalobkyně nemohla být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence a nemohla mít tak nárok na cenu Tarif 2010, když se zmíněného protiprávního jednání dopustil její bývalý jednatel, který byl pak odsouzen Krajským soudem v [obec] rozsudkem pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl [titul] [jméno] [příjmení] mimo jiné uzná vinným z trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že předložil ERÚ revizní zprávu ohledně výrobny [obec], ačkoliv v době jeho vypracování nebyla zpracována revizním technikem, čímž energetický regulační úřad uvedl v omyl, jestliže předmětná revizní zpráva v licenčním řízení byla vypracována bez fyzické kontroly výrobny [obec], nebyly splněné materiální podmínky uvedení výrobny do provozu a nelze ji proto považovat za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu do konce roku 2010. Absence revize revizním technikem [příjmení] nemohla být konvalidována ani následnou kontrolou výrobny a žalovaná nakonec ani neuznala nárok žalobce co do důvodu a výše v situaci, kdy cenu silové elektřiny z výroben [obec], a to cenu obvyklou nikoliv ve výši podpory hradila přímo na účet Finančního úřadu v [obec], neboť ten zřídil zástavní právo k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny.

3. Soud prvního stupně vyšel z obsahu rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 20. 6. 2016, č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací], jimiž byli uznáni vinnými a odsouzeni, jak [titul] [jméno] [příjmení], tak revizní technik [jméno] [příjmení] (v podrobnostech viz bod 18. až 22. rozsudku) a dovodil svou vázanost výrokovou částí trestního rozsudku (včetně právní věty), pokud jde o námitku uznání dluhu žalovanou, neztotožnil se s argumentem žalobkyně o tom, že by ze strany žalované došlo k uznání uplatněného nároku, neboť z dokazování vyplývá, že žalovaná spolu s částečnou úhradou pohledávky v červenci 2017 na účet Finančního úřadu v [obec], zároveň zaslala žalobkyně dopis z [datum], v němž výslovně uvádí, že provedené platby nejsou uznáním jakéhokoliv nároku žalobkyně ani jakékoliv jeho části, a to zejména z titulu náhrady škody bezdůvodného obohacení výkupní ceny elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ, tzv. tarif 2010 a nebo tarif 2011 a nároku nelze dovodit ani ze Smlouvy o dodávce elektřiny z obnovitelného zdroje. Soud zdůraznil, že žalobkyně nesplnila předpoklad vzniku nároku provozovatele na výkupní ceny roku 2010, neboť se nejednalo o dodávky činěné v souladu s právem, neboť rozhodnutí o udělení Licence bylo pro nezákonnost zrušeno; nepostačuje pouhé formální splnění podmínky existence licence, nýbrž je potřeba naplnit materiální podmínku uvedení výrobny do provozu, kdy v daném případě sice byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu udělena licence pro výrobu elektřiny pro FVE ovšem následně označeným rozsudkem Krajského soudu v [obec] ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno. Neplatí ani argument, že by žalobkyně mohla mít nárok na úhrady podpory v cenách pro rok 2011, neboť takový nárok žalobkyně by musela nejprve uplatnit v rámci správního řízení vedeného u Energetického regulačního úřadu, což neučinila a v souladu s § 250d odst. 3 o. s. ř. nesmí být návrh, o němž rozhodl správní orgán změně v průběhu řízení u soudu, a proto o nároku ve formě výkupních cen pro rok 2011 soud není oprávněn rozhodovat. Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je správné, bylo vydáno v souladu se zákonem, není možné je nahradit rozsudkem soudu, a proto žalobu zamítnul a s odkazem na ustanovení § 146 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalované proti žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] (viz specifikace bod 35.).

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), která namítala neúplně provedené dokazování, chybné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Za podstatné považuje odvolatelka zejména řešení otázky, zda rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky ex tunc nebo ex nunc, jde totiž o otázku pro spor zásadní, pokud by totiž rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky ex nunc, znamenalo by to, že právní předchůdce odvolatelky byl držitelem platné licence v předmětném období a byly splněny podmínky cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] tedy odvolatelce vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010. V uvedených souvislostech odvolatelka poukazuje na některá rozhodnutí, jež svědčí ve prospěch její argumentace, například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, č. j. 3 Azs 91/2016-46 a některá další označená rozhodnutí. Pokud jde o vázanost soudu závěry skutkové věty trestního rozsudku ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř., zdůrazňuje odvolatelka, že se jedná pouze o vázanost samotným výrokem, nikoliv odůvodněním a nikoliv hodnocením všech důkazů s tím, že důkazy provedené jiným soudem představují důkazy, které soud nehodnotí v rámci svého volného hodnocení důkazů, a pokud by soud slepě přebíral důkazy, aniž by je prováděl, rezignoval by tím na své postavení a úlohu v rámci řízení a dochází tím k porušení práva na spravedlivý proces. Soud prvního stupně tedy nesprávně odmítl provedení některých důkazů s ohledem na tvrzenou vázanost závěry trestního soudu, neboť není vázán odůvodněním a není vázán ani hodnocením všech důkazů (včetně právních závěrů, ke kterým trestní soud došel), měl soud proto důkazy, které odvolatelka v řízení před soudem prvního stupně dále navrhovala, také provést a sám hodnotit. Soud se také podle navrhovatelky měl zabývat otázkou případné oprávněnosti jejího nároku na úhradu cen za jiné období, případně určení k jakému datu by oprávnění výroby elektrické energie mělo být odvolatelce řádně přiznáno a jaká výše výkupních cen (2010 nebo 2011) by odvolatelce náležela. Tvrdí, že není pravdou, že by v řízení před ERÚ nárok neuplatnila, ERÚ se pouze touto otázkou nezabýval, ani o ní nerozhodl. Odvolatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uváděla, že toto v zásadě jen opakuje námitky a tvrzení uvedená v rámci předchozích řízení. K účinkům zrušení rozhodnutí o licenci uvádí žalovaná, že podstatné je, zda žalobkyně respektive její právní předchůdkyně měla ex tunc legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory a zda měla ex tunc dobrou víru ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci, když platí, že nelze přiznat práva, kterých bylo dosaženo spácháním trestního činu (z bezpráví nemůže vzejít právo), a je proto nepřípustné dovolávat se nároku, který měl původ v protiprávním jednání. Žalobkyni nárok na podporu nikdy tedy od počátku nevznikl, neboť nemohla být v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci, a to bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] s účinky ex tunc. K námitce týkající se vázanosti rozhodnutím soudu v trestní věci uvádí žalovaná, že součástí výroku o vině v odsuzujícím rozsudku trestního soudu je i popis skutku, kterým je také soud v tomto řízení vázán a musel proto vycházet z pravomocných skutkových a právních závěrů odsuzujícího trestního rozsudku. Námitka o neprovedení důkazů v tomto řízení je proto účelová. Je třeba vycházet z toho, že trestní soudy své rozhodnutí vystavily na zjištění, že revizní technik [jméno] [příjmení] podepsal revizní zprávy, jež předchůdce žalobkyně předložil Energetickému regulačnímu úřadu s tím ovšem, že výrobnu FVE [obec] před vypracováním těchto revizních zpráv vůbec nenavštívil. Přitom nelze zpětně, a to ani znaleckým posudkem ověřit bezpečnost elektrárny, a proto nemůže obstát ani tvrzení žalobkyně o prokázání bezpečnosti výrobny FVE [obec] s odkazem na následně zpracované znalecké posudky nebo revizní zprávy. Účelově také odvolatelka uvádí, že údajně splnila podmínky jiného období pro úhradu sjednané ceny, a to pro rok 2011. Pokud však žalobkyně tvrdí, že má nárok na podporu pro výrobní zdroje uvedené do provozu v roce 2011, jedná se o zcela jiný návrh, než o kterém rozhodoval správní orgán a v průběhu řízení před soudem nemůže být návrh, o němž rozhodoval správní orgán měněn. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

7. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

8. Žalobkyně se v dané věci domáhá zaplacení [částka] s příslušenstvím na základě tvrzení, že jí ve sledovaném období (únor 2013 – září 2014) vznikl proti žalované nárok na zaplacení podpory výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] (dále také„ Tarif 2010“). Ke vzniku předmětného nároku by musela být fotovoltaická elektrárna [obec] uvedena (řádně) do provozu do [datum]. K tomu bylo třeba, aby vedle schopnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, bylo žalobkyni (předchůdkyni žalobkyně, jíž byla [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba]) vydáno pravomocné rozhodnutí o udělení licence; uvedené podmínky musely být splněné kumulativně.

9. Odvolací soud se ztotožňuje s odvolatelkou v tom, že pro posouzení věci samé je klíčové zodpovězení otázky účinků rozhodnutí o zrušení udělení licence. Ta byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 28. 12. 2010, č. j. 14553-8/2010-ERÚ, udělena předchůdkyni žalobkyně pro fotovoltaickou elektrárnu udělena pod [číslo] (dále jen Licence). Krajský soud v [obec] rozsudkem ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599, označené rozhodnutí o udělení licence zrušil s odůvodněním, že bylo vydáno v rozporu se zákonem. Následnou kasační stížnost proti tomuto rozsudku pak Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 9 As 256/2015-229, zamítnul a Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku svým usnesením ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 1210/16. Podstatné bylo zhodnocení, zda pravomocný rozsudek správního soudu má účinky„ ex tunc“ (zpětně ke dni vydání licence) nebo„ ex nunc“ (do budoucna od rozhodnutí o zrušení licence). Při posuzování této otázky bylo podstatné i to, zda a v jakém rozsahu je soud v tomto řízení vázám závěry vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v [obec] rozsudkem ze dne 20.6.2018, č.j. 10 T 1/2013-5650, vydaného ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 1 To 54/2018-581.

10. Pro uvedené posouzení je třeba vyjít, jak správně činí soud prvního stupně, z obsahu trestních rozsudků, jež jsou pro soudy v občanskoprávním řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. závazné. Závazná je celá výroková část včetně popisu skutku, kterého se oba obžalovaní dopustili a v němž je (v případě odsouzení) shledáváno naplnění trestného činu; odvolací soud pro stručnost z výrokové části odsuzujícího trestního rozsudku vyjímá následující část, jež je pro danou věc podstatná.

11. Krajský soud v [obec] rozsudkem ze dne 20.6.2018, č.j. 10 T 1/2013-5650, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 1 To 54/2018-581, (odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]) odsoudil mezi jinými [titul] [jméno] [příjmení] mimo jiné za to, že„ jako jednatel společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] se sídlem [adresa], která byla investorem a objednatelem fotovoltaické elektrárny [obec] u [obec], ačkoliv věděl, že fotovolatická elektrárna není v podstatných částech dokončená, dne [datum] mezi 15:08 až 15:13 prostřednictvím emailů dal pokyn …. aby k žádosti o první paralelní připojení fotovoltaické elektrárny [obec] k distribuční soustavě elektřiny podané dne [datum] [titul] [jméno] [příjmení] na [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem [adresa], zajistili mj. zprávu o výchozí revizi elektrické energie na část nízkého napětí a na část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [obec] s datem maximálně do [datum] s tím že je musí [titul] [jméno] [příjmení] předložit nejpozději do pátku [datum] na [právnická osoba] [právnická osoba], kdy s ohledem na čas a datum zadání, nedokončenost elektrárny a požadavek na antedataci zpráv věděl, že nebudou pravdivé“ a že„ dne [datum] při znalosti skutečného stavu předložil výše uvedené nepravdivé Zprávy o výchozí revizi elektrické instalace [číslo], [číslo], P93 [číslo] a P93-02/ 2010 [právnická osoba] [právnická osoba], na adrese pobočky [právnická osoba] [číslo] v [obec] …“ a dále odsoudil mezi jinými [jméno] [příjmení] za to že„ jako revizní technik dne [datum], aniž by elektrárnu [obec] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou Zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. P93 [číslo], údajně provedenou v období od 24. do 30. 11. 2010, na část nízkého napětí a na část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [obec], ačkoliv ve skutečnosti k 30. 11. ani k 2. 12. 2010 část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny nebyla dokončena ani z části a nebyla na ní nainstalována ani podstatná část fotovoltaických panelů, dále dne 3. 12. 2010 úmyslně vyhotovil Zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. P93-2/ 2010, datované 30. 11. 2010, na část nízkého napětí trafostanic fotovoltaické elektrárny [obec], ačkoliv ve skutečnosti k 30. 11. 2010 ani k 3. 12. 2010 trafostanice neexistovaly.“ 12. Oba jmenovaní byly za popsané jednání odsouzeni k trestům uvedeným v rozsudku, neboť tímto jednáním spáchali zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání mimo jiné podané [titul] [jméno] [příjmení], zatímco k odvolání [jméno] [příjmení] byl rozsudek částečné zrušen, ovšem pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti.

13. Z uvedených (byť jen částečných) citací je zcela zřejmé, kterými závěry učiněnými trestním soudem v odsuzujícím rozsudku je ve vztahu k [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vázán i soud v občanském soudním řízení, přičemž tyto závěry nelze překonat ani dalším dokazováním. Soud v občanském soudním řízení nemůže dospět k jiným (odlišným) skutkovým závěrům, ani kdyby měl za to, že je odlišné hodnocení důkazů, jež navrhuje k opětovnému provedení odvolatelka, možné. Fakticky by to totiž znamenalo zpochybnění odsuzujícího trestního rozhodnutí, což ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. kategoricky vylučuje. V popsaných souvislostech nelze neprovádění dalších důkazů (či neopakování důkazů provedených trestním soudem) považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Jiné posouzení trestní věci je možné pouze v řízení před trestním soudem například v rámci obnovy původního řízení. Soud prvního stupně proto učinil správný závěr o své vázanosti trestními rozsudky včetně rozsahu této vázanosti a zcela správně neprováděl v tomto směru další dokazování, neboť pro toto řízení nezvratně platí, že [titul] [jméno] [příjmení] věděl o nedokončenosti předmětné fotovoltaické elektrárny, že zadal vyhotovení antedatované revizní zprávy, kterou [jméno] [příjmení] vyhotovil, aniž fotovoltaickou elektrárnu navštívil, s tím že v době v nich uvedené elektrárna v tam uváděném rozsahu (na část nízkého ani na část vysokého napětí, ani pokud jde trafostanice) nebyla dokončena. Na těchto závěrech nelze ničeho měnit, ani nelze (například pozdějšími znaleckými posudky) fatální nedostatek falešných revizních zpráv konvalidovat. Z popsaných závěrů obsažených ve výrokové části trestního rozsudku proto vychází bez dalšího i odvolací soud pro potřeby posuzování účinků rozsudku, jímž bylo zrušeno rozhodnutí ERÚ o udělení licence předchůdkyni žalobkyně.

14. V rámci posouzení účinků rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o udělení licence [číslo] pro Fotovoltaickou elektrárnu [obec] (zda nastávají„ ex tunc“ nebo„ ex nunc“), si je odvolací soud vědom existence usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1210/16, které bylo vydané po správní linii ve věci předmětné Licence. Toto rozhodnutí ovšem nezohledňuje daný problém v celé jeho šíři, nýbrž jen relativně izolovaně v souvislosti s tvrzeným omezením práva podnikat a užívat majetek (viz označené usnesení Ústavního soudu, add IV. D. Právo podnikat a užívat majetek). Popsaný výklad Ústavního soudu neřeší danou otázku vyčerpávajícím způsobem v širších souvislostech tak, aby jej bylo možné zevšeobecnit, zejména nezohledňuje variantu získání Licence cestou protiprávního jednání (viz shora označená trestní rozhodnutí). Soud v občanském soudním řízení je navíc povolán si v konkrétním případě tuto prejudicielní otázku řešit sám při zohlednění jedinečných skutkových okolností a právě i s přihlédnutím k různorodé judikatuře.

15. Nelze v popsaných souvislostech pominout nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 946/16, nebo nález ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 17/16, které řeší v poměrech umístění a provozu fotovoltaických elektráren danou otázku komplexně, když konstruují tři modelové situace, jež v zásadě mohou nastat (viz body 58. – 61. v prvním nálezu respektive body 18. – 20. ve druhém), když uvádí že:„ První skupinu situací představuje nezákonnost aktu veřejné moci způsobená čistě pochybením na straně veřejné moci, zejména procesními vadami či nesprávným výkladem práva. Za této situace může být důvěra jednotlivce narušena jen ze zcela zásadních důvodů veřejného zájmu. Platí totiž, že za správnost vlastního postupu a správnost interpretace právní úpravy odpovídá veřejná moc, nikoliv její adresáti, a případné nedostatky třeba přičítat na její vrub. Do této skupiny patří například nezákonná rozhodnutí z důvodů spočívajících v nesprávném posouzení rozsahu potřebných podkladů, případně nesprávné posouzení podkladů předložených. Dobrá víra a důvěra ve správnost a zákonnost aktu bude v takových případech na straně jednotlivce dána. Pokud správní orgán výjimečně přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, je nezbytné, aby negativní dopady na oprávněnou osobu z tohoto rozhodnutí byly pokud možno minimalizovány (urychleným novým rozhodnutím, odškodněním podle zákona č. 82/1998 Sb., či užitím jiných prostředků právního řádu). Druhou skupinu představuje nezákonnost způsobená pochybením na obou stranách vertikálního vztahu veřejná moc - jednotlivec. Půjde o pochybení orgánů veřejné moci, o nichž osoba, jíž svědčí žalobou napadené rozhodnutí, musela vědět. Do této skupiny patří zejména rozhodnutí vydaná na základě nesprávných či zjevně neúplných, zejména skutkových zjištění a předpokladů, na což jednotlivec přes svou vědomost před vydáním rozhodnutí či po něm neupozornil. Za takové situace nemůže být dána dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, což však nevylučuje důvěru v jeho zákonnost a neměnnost (zejména s ohledem na plynutí času a rozvoj navazujících právních vztahů). Pokud správní orgán přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, je nezbytné, aby negativní dopady na oprávněnou osobu z tohoto rozhodnutí byly pokud možno zmírněny. Třetí skupinu představuje nezákonnost způsobená především či výlučně ze strany oprávněného ze správního rozhodnutí. Půjde zejména o situace, v nichž oprávněný orgány veřejné moci úmyslně uvedl v omyl uvedením nepravdivých skutečností, předložením nepravdivých podkladů, případně dosáhl příznivého rozhodnutí jiným protiprávním způsobem (např. jednáním majícím znaky trestného činu). Za takové situace nemůže být dána ani dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, ani důvěra v jeho zákonnost a neměnnost. Pokud správní orgán přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, zpravidla nebude důvodu, proč osobu oprávněnou z tohoto rozhodnutí chránit před dopady jejího protiprávního jednání (ledaže by bylo třeba chránit práva třetích, nezúčastněných osob).“ 16. Na nyní posuzovanou věc zjevně dopadá třetí modelová situace, neboť nezákonnost zde byla způsobena výlučně ze strany adresáta správního rozhodnutí, jednáním [titul] [jméno] [příjmení], jednatele předchůdkyně žalobkyně, ve spolupráci s revizním technikem [jméno] [příjmení], kdy první jmenovaný objednal (zadal k vyhotovení) revizní zprávu, o které věděl, že bude antedatovaná a nepravdivá a druhý jmenovaný, aniž by elektrárnu [obec] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivé Zprávy o provedení revize elektrického zařízení, kterými [titul] [jméno] [příjmení] dále disponoval v řízení o vydání Licence. Výlučně tímto protiprávním jednáním se předchůdkyni žalobkyně podařilo získat do konce roku 2010 Licenci.

17. Ve shora popsaných souvislostech proto obstojí závěr, že účinky rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599, jsou„ ex tunc“ a díky tomu nemohl žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vzniknout nárok na podporu výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] („ Tarif 2010“). Uvedené je v souladu také s judikaturou Nejvyššího soudu, jež vylučuje existenci nároku na úhradu (zvýhodněné) výkupní ceny elektřiny (zde podle Tarifu 2010), jestliže jde o požadavek založený na protiprávním jednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, nebo rozsudek ze dne 27. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2545/2019). Legalizace protiprávního jednání při získání licence a přiznání nároku na úhradu výkupní ceny elektřiny podle Tarifu 2010, by fakticky znamenalo legalizaci výnosů z trestné činnosti. Správné jsou proto i závěry na kterých stojí napadený rozsudek soudu prvního stupně, byť za podstatné považuje odvolací soud primárně závěry, že rozhodnutí ERÚ o udělení protiprávně získané licence bylo zrušené s účinky„ ex tunc“. Pro úplnost ještě odvolací soud uvádí, že nikoliv pouze Ústavní soud, nýbrž i Nejvyšší správní soud v typově obdobné věci činí závěry o účincích zrušení správního rozhodnutí„ ex tunc“ (viz rozsudek z 31.8.2016, sp.zn. 2 As 139/2016).

18. Odvolací soud ještě zdůrazňuje i obecnou zásadu občanského práva, podle které nemůže nikdo těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.), přičemž žaloba svým požadavkem toto zakázané jednání nepochybně naplňuje, jestliže uplatňovaný nárok byl založen protiprávním jednáním, pro které byl vynesen odsuzující trestní rozsudek.

19. Vyloučená je podle odvolacího soudu také existence dobré víry na straně adresáta správního rozhodnutí při získání Licence, jestliže k jejímu získání došlo podvodem, za který byl [titul] [jméno] [příjmení] odsouzen trestním rozsudkem. Uvedené vyplývá přímo z výroku rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 T 1/2013-5650, ze kterého je zřejmé, že [titul] [jméno] [příjmení] nepravdivou revizní zprávu objednal a posléze ji vědomě použil při získání Licence. Otázkou absence dobré víry se ostatně podrobně zabýval i rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 9 As 256/2015-229, na které odvolací soud odkazuje.

20. Neobstojí ani námitka o (částečném) uznání dluhu žalovanou, jež plnila Finančnímu úřadu v [obec], neboť k tomuto plnění došlo na základě oznámení finančního úřadu o zřízení zástavního práva k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny. Plněno zde bylo z podnětu finančního a rozhodně nešlo o situaci, kdy by žalovaná ve vztahu k žalobkyni co do důvodu a výše svůj dluh písemně uznala, respektive kdy by šlo dovodit z okolností případu, že částečným plněním uznává i zbytek dluhu. V daném případě jednak dala (v době plnění) na vědomí žalobkyni, že nejde o uznání dluhu, jednak z okolnosti, že plní na podkladě oznámení o zřízení zástavního práva je patrné, že právě toto byl právní důvod poskytnutí peněžitého plnění žalovanou finančnímu úřadu. Uvedené skutečnosti vylučují naplnění skutkové podstaty ustanovení § 2053 o. z., respektive ustanovení § 2054 odst. 2 o. z.

21. Není dále pravdou, že by žalobkyně uplatnila kvalifikovaně před správním orgánem nárok na jiné plnění, než na úhradu výkupní ceny elektřiny podle Tarifu 2010, nýbrž byl uplatněn pouze nárok na zaplacení částky uplatněné i v tomto řízení podle části páté, ve kterém pak soud jedná a rozhoduje opět jen o částce, jež jediná byla předmětem řízení před Energetickým regulačním úřadem (§ 250b odst. 3 o. s. ř.). Z žádného podání adresovaného tomuto úřadu (ostatně odvolatelka žádné konkrétní podání ani neoznačuje) není patrné, že by žalobkyně in eventum žádala o přiznání konkrétně vyčísleného nároku za jiné období (např. tarifu platného pro rok 2011). Soudu zároveň v tomto řízení ze stejných příčin nepřísluší deklarovat, zda případně nevznikl žalobkyni nárok na (zvýhodněné) výkupní ceny elektřiny stanovené pro následující období.

22. Pro úplnost se dodává, že soudu v občanském soudním řízení také nepřísluší posuzovat (ani v řízení podle části páté o.s.ř.) správnost rozhodnutí o zrušení Licence, které vydal soud ve správním soudnictví, pouze si v tomto řízení soud musel vyřešit, že účinky rozhodnutí o zrušení Licence jsou„ ex tunc“. S uvedeným souvisí i závěr o správnosti postupu soudu prvního stupně, jestliže odmítl provádět další dokazování vážicí ke stavu rozestavěnosti respektive stavu dokončenosti a schopnosti [právnická osoba] [obec] dodávat elektřinu (viz výše).

23. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud potvrdil věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, a to v obou jeho výrocích, neboť i o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto správně, a učinil tak podle § 219 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soudu rozhodoval podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř ve prospěch úspěšné žalované, které přiznal odměnu advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]), dále dvě náhrady hotových výdajů po [částka] a 21% DPH ze součtu shora uvedených částek v celkové výši [částka]. Cestovné v tomto řízení odvolací soud nepřiznal, neboť bylo přiznáno v rámci rozhodování další obdobné věci mezi týmiž účastnicemi, jež se konalo u odvolacího soudu téhož dne (věc sp. zn. 8 Co 1133/2021). Celkové náklady ve výši [částka] je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení