8 Co 1377/2021- 179

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti - náhradu nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 22.9.2021, č.j. 7 C 88/2021-136, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 100 000 Kč z titulu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena ublížením na cti, dobré pověsti a důstojnosti, v situaci, kdy dne [datum] v hranicích svého pozemku zabetonoval kovové sloupky, neboť se domníval, že pozemky tvořící fotbalové hřiště nejsou veřejným prostranstvím. Tyto následně odstranil, protože mu to uložil soud v rámci řízení o žalobě na ochranu rušené držby vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 7 C 152/2018. Žalovaný, ač věděl (narozdíl od žalobce), že nájem pozemků tvořících fotbalové hřiště na základě dohody mezi obcí [obec] a [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] ke dni [datum] skončil, zorganizoval dne [datum] mezi vybudovanými sloupky trénink fotbalistů, způsobil tak masivní medializaci věci. Poskytoval i osobní rozhovory, ve kterých skutečnost ukončeného nájmu zatajil. Žalobce přitom byl v předmětných reportážích uváděn celým jménem a označován jako pachatel instalace sloupků. Byl tedy zmiňován v negativních souvislostech. Žalovaný svým jednáním úmyslně zinscenoval fiktivní trénink fotbalistů na předmětném pozemku, zajistil tak dané věci mediální celostátní publicitu a žalobce zostudil. Kvůli žalovanému je ve veřejném mínění vnímán žalobce negativně, jako ten, kdo ublížil fotbalistům. Od poloviny dubna do začátku léta 2018 byl v obci [obec] opakovaně nařčen z toho, že zamezuje sportování. V obci všichni o nainstalovaných sloupcích hovořili, zároveň zaznamenal reakci dvou hráčů, kteří se jevili, že mají chuť dopustit se vůči žalovanému nějakého násilí, byť od toho nakonec dobrovolně upustili. Žalobce uzavřel, že není rozhodné, zda žalovaný osobní medializaci zajistil, ale nebránil jí a v jejím průběhu nesdělil pravý stav věci. Žalovaný spatřuje zásah do jeho osobnostních práv v tom, že žalovaný před reportážemi a články s novináři hovořil, angažoval se, podílel se na nich a zamlčel podstatnou skutečnost, že nájem hřiště skončil.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal ani částečně, byl to žalobce, kdo jednal protiprávně. Popřel to, že by zajišťoval jakoukoliv veřejnou publicitu inkriminované události, která byla medializovaná zcela bez vědomí a souhlasu žalovaného, a to v rámci zpravodajské licence bez jeho podílu. Citace obsažené v článcích a reportážích, jež jsou připisované žalovanému, nejsou způsobilé do zasáhnout do práva na ochranu osobnosti žalobce, neboť neobsahují žádná nepravdivá tvrzení a znaky dehonestace, ale jedná se o prosté konstatování, jak budou fotbalisté vzniklou situaci řešit, zařaditelné pod právo na svobodu projevu.

3. Soud prvního stupně učinil tento skutkový závěr: Z článku zveřejněného dne [datum] v deníku [příjmení] s titulkem„ Fotbalistům postavil… [název] [název] [název]“ soud prvního stupně zjistil, že v něm je uvedená citace žalovaného označeného jako šéfa klubu:„ Na tréninku jsme si z toho dělali legraci. Trénovali slalom a natáčeli vtipná videa. Ve skutečnosti to ale zase taková sranda nebyla.“ V článku je mimo jiné uvedeno, že v důsledku výměny se stal jmenovitě označený [jméno] [příjmení] majitelem pozemku, jenž je součástí fotbalového hřiště, který se současně v článku též vyjadřuje k instalaci sloupků:„ Je to na mém pozemku, proto jsem si tam udělal plot. Nic neporušuji.“ Článek obsahuje i další situace žalovaného:„ Všichni jsme se divili, proč to udělal. Vždyť tu kopeme už patnáct let… Buď se domluvíme v sousední [obec], nebo budeme jezdit hrát do [obec]. Ale bude nás to stát hodně času a dost peněz. Také jde o to, jestli nám to vůbec fotbalový svaz povolí!“ Událost byla publikována též ve vydání [název] [název] (z [datum]), kde je v článku s titulkem„ [název] [název] [název] v [obec]. Z části hřiště bude pole“ uvedeno, že v roce 2011 koupil předmětný pozemek jménem označený [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] dále obecně popisuje událost o zabetonovaných sloupcích, uzavírá, že dohoda žalobce s obcí nepřinesla žádný výsledek s tím, že fotbalisté by tak mohli čekat několik let, než se kauza vyřeší, a proto uvažují o možnosti přesunout svou činnost do jiné obce, například [obec]. Z článku ze serveru idnes.cz, sekce zpravodajství ze dne [datum] s titulkem„ Odstranění kůlů ze hřiště můžeme nařídit, připouští šéf stavebního úřadu“, vyplývá, že majitel čtvrtiny fotbalového hřiště v [obec], který je v článku označen jako [jméno] [příjmení], si v dubnu ohradil svůj pozemek železnými kůly. Součástí článku je rovněž citace žalovaného:„ Trénujeme na zbytku hřiště s jednou bránou. Na zápasy jezdíme o pár kilometrů dál do [obec], kde jsme domluveni, že tam budeme hrát do konce června. Do příští sezóny doufáme, že se situace podaří vyřešit.“ V článku je konstatováno, že poklidné fungování fotbalového hřiště přerušil nový vlastník (žalobce), o němž se v obci povídá, že v okolí skupuje problematické pozemky a pak se dohaduje se sousedními majiteli. Z článku serveru (název), sekce zpravodajství s datací [datum], který obsahuje i video, s názvem„ Majitel části hřiště si ohradil pozemek, kůly zabetonoval před brankou“, vyplývá, že místní obyvatel koupil v roce 2011 malou část fotbalového hřiště od soukromého vlastníka. Dle zastupitelky [jméno] s ním obec jednala o odkupu nebo směně ale bezvýsledně. V pondělí (tedy [datum]) si měl nejmenovaný vlastník svůj pozemek oplotit. Článek obsahuje citaci žalovaného, který hovoří za fotbalový tým:„ Asi za dva týdny bychom tu měli hrát. Teď nevíme, jak to bude. Musíme hledat alternativy ve [obec] nebo [obec]. Čekáme, co se stane.“ V závěru článku je uvedeno, že podle slov žalovaného nikdy s majitelem čtvrtiny hřiště nebyl v kontaktu a o žádné jeho nabídce neví. K článku připojené video zachycuje toliko zabetonované sloupky před brankou. Z reportáže [právnická osoba] ze dne [datum], v níž je žalobce označen jménem a příjmením, jakožto majitel části pozemku fotbalového hřiště, který v reportáži též hovoří o tom, že se nejedná o veřejné prostranství, vyplynulo, že tento má u hřiště ornou půdu, na svém pozemku vybudoval sloupky s tím, že fotbalisté přišli o hřiště pro domácí zápasy, neboť se přes plot k brance nedostanou. Celou záležitost rozhodne soud a stavební úřad. Předmětná událost je též řešena v reportáži [příjmení] [příjmení] z téhož dne. Ze skenu příspěvků na facebooku uživatele [jméno] [příjmení] vyplývá, že dne [datum] postuje fotku z téhož data, kde jsou vidět zabetonované sloupky s komentářem, že je to hřiště do kuriozit jak dělané. V komentářích k příspěvku je pak mimo jiné uvedeno od uživatele [jméno] [příjmení]:„ No tvl tohle tam musel postavit největší blbec světa.“ Autor příspěvku [jméno] [příjmení] současně vyzývá ke koupi sobotního [příjmení], současně uvádí, že zítra (tedy dne [datum]) je oficiální trénink pro veřejnost. Tento příspěvek následně pak [datum] sdílí jako vzpomínku. Dne [datum] [jméno] [příjmení] postuje novou fotografii, k ní uvádí, že přibylo 7 nových sloupků a díry na další. V příspěvku z téhož dne jsou vidět na videu sloupky a fotbalisti s komentářem:„ Tak jsme si dneska pěkně zaslalomovali.“ Totéž se podává i z přidané fotografie z téhož dne, tentokrát s popiskem„ Sloupková skupinovka“ [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] přidal odkaz od uživatele [příjmení] [jméno], kde je příspěvek uvozen:„ Na jedné vsi se řeší, čí je hřiště… A tak tým, který hraje okresní přebor, může aspoň pilovat technikua kličky kolem tyčí. Ať to klukům z [název] [název] [název] [obec] – fotbalový tým dobře dopadne…“ [příjmení] [jméno] [příjmení] pak dne [datum] přidal fotografii článku z novin [příjmení], a to s titulkem:„ Fotbalistům postavil… (název)!“ Následující den ([datum]) uživatel [jméno] [příjmení] přidal fotografii fotbalistů s reportérem s popiskem:„ dnešní natáčení pro (název) sledujte večer zprávy…“ V komentářích pak vyzývá, aby jeho přátelé sledovali večer zprávy na [právnická osoba] i [právnická osoba]. Na další fotografii postované dne [datum] jsou fotbalisté s reportérkou [právnická osoba], k ní náleží popisek:„ [příjmení] pryč… teď je na řadě [právnická osoba].“ Tentýž den [jméno] [příjmení] přesdílí příspěvek uživatele [jméno] [příjmení], který postuje odkaz [právnická osoba], konkrétně reportáž z pořadu Události o fotbalovém hřišti v [obec]. Uživatel označený jako [jméno] [příjmení] dne [datum] sdílel článek zpravodajského serveru [název] s názvem:„ [název] [název] [anonymizováno] si ohradil pozemek, kůly zabetonoval před brankou.“, dále pak článek média [příjmení] s názvem:„ [příjmení] o fotbalové hřiště na (územní celek): Majitel přes něj postavil [název]“. Tentýž uživatel následně dne [datum] sdílel odkaz [právnická osoba], konkrétně reportáž z pořadu [název] o fotbalovém hřišti v [obec]. Uživatel označený jako [příjmení] [jméno] dne [datum] sdílel fotografii fotbalistů běhajících mezi sloupky s popiskem:„ Na jedné vsi se řeší, čí je hřiště… A tak tým, který hraje okresní přebor, může aspoň pilovat techniku a kličky kolem tyčí. Ať to klukům z [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] – fotbalový tým dobře dopadne…“ Uživatel [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] - fotbalový tým dne [datum] přidal následující příspěvek doplněný o fotografii fotbalistů trénujících mezi sloupky:„ Vedení klubu se rozhodlo razantně reagovat na sérii nepříznivých výsledků našeho A týmu, a protože management klubu moc dobře ví, že pokuty pro hráče by rozhodně nic neřešily, rozhodlo se alespoň (na pevno) instalovat na hrací plochu nejmodernější výkřik tréninkových pomůcek. Věříme, že výsledky na sebe nenechají dlouho čekat a my se tak konečně odrazíme k lepším zítřkům. Děkujeme všem, kteří se na této realizaci podíleli a tím tak udělali z našeho svatostánku nejvíc„ kůl“ hřiště v okrese (a to bez debat) a možná i ve [územní celek] [územní celek]. [územní celek] hráčů na přiloženém videu je jenom důkazem. [název]“ Dne [datum] uživatel [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] - fotbalový tým upozorňuje, že tento večer bude tým na [právnická osoba] a na [právnická osoba] s tím, že kdo může, neměl by si to nechat ujít. Následující den ([datum]) tentýž uživatel sdílí reportáž televize [příjmení] a taktéž [právnická osoba]. Reportáž [právnická osoba] je pak patrná i ze sekce iVysílání na internetových stránkách tohoto média. Soubor s názvem [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] - slalom – 12_4_ 2018 obsahuje 35 sekundovou nahrávku fotbalistů běhajících slalom mezi zabetonovanými sloupky. Z reportáže [webová adresa] s názvem„ [příjmení] o pozemek: majitel na fotbalové hřiště přidělal sloupky ze dne [datum]“ se podává, že spor o pozemek vygradoval zabetonováním 24 sloupků s tím, že fotbalisté okresního přeboru nemají kde hrát. Trenér [příjmení] [jméno] [příjmení] je v reportáži doslovně citován:„ Je to problém, že musíme hrát někde jinde.“ Z návrhu ve věci vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 7 C 152/2018 vyplývá, že obec (obec) se na žalobci postupem podle § 176 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) domáhá, aby žalovanému (žalobci [příjmení] [příjmení]) byla uložena povinnost zdržet se provádění stavby oplocení na pozemku parcelní [číslo] (ostatní plocha – sportoviště a rekreační plocha) v [územní celek], který je v držbě [územní celek], současně aby mu byla uložena povinnost odstranit stavbu plotových sloupků na tomto pozemku, uvést jej v předešlý stav a zdržet se vnikání na tento pozemek. Usnesením ze dne 18. 5. 2018 č. j. 7 C 152/2018-39 Okresní soud ve [obec] návrhu v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný ([jméno] [jméno]) se proti rozhodnutí odvolal. V podání mimo jiné brojil zejména proti nesprávnému posouzení okolnosti vzniku držby s tím, že [územní celek] nemá a nikdy neměla žádný ani domnělý titul, od něhož by držbu odvozovala. Soudu prvního stupně pak vyčítal, že není odůvodněn závěr, že je držitelem pozemku. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2018 č. j. 7 Co 887/2018-70 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně co do merita věci potvrzeno, ke změně došlo toliko jen ohledně výroku o náhradě nákladů řízení, a to ohledně částky, která byla žalovanému ([jméno] [příjmení]) uložena k úhradě. Z protokolu o jednání ve věci vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 4 C 65/2019 ze dne 14. 10. 2020, konkrétně ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (žalovaného) vyplývá, že byl předsedou klubu [právnická osoba] [právnická osoba] Trans, podpis na dohodě o ukončení nájmu je jeho, datum [datum] odpovídá, nicméně to, zda byla smlouva podepsána v den uvedený v dohodě, neví. Na hřiště od podzimu nechodili, na jaře zde měli začít hrát, ale kvůli sloupkům se nájemní smlouva ukončila. Následně začali hrát ve [obec], nicméně na hřišti se sloupky se ještě chvíli trénovalo, a to i před televizí. Z vyjádření žalované ([jméno] [příjmení]) ve věci vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 7 C 94/2021, v níž se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 100 000 Kč z titulu zásahu do jeho práva na ochranu osobnosti v souvislosti s jejími příspěvky do diskuze na internetu, vyplynulo, že [jméno] [příjmení] uvedla, že každá osoba běžného rozumu si musí být dopředu vědoma toho, že pokud učiní zásah, který ovlivní život v obci, bude dříve či později medializována minimálně na místí úrovni. Z protokolu o jednání ve věci vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 7 C 94/2021 ze dne 28. 7. 2021, konkrétně ze svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] se podává, že někdy v roce 2010 starosta obce jednal se všemi spoluvlastníky daného hřiště, je jich čtyři až pět. Všichni prodej či směnu odmítli, nicméně garantovali, že umožní pozemek provozovat jako hřiště. Rovněž i pan [příjmení] prodej odmítl, ale slíbil, že bude-li pozemek prodávat, nabídne ho prioritně obci. Pak už s panem [příjmení] nejednali, až v lednu nebo únoru 2012 napsal obci žalobce (coby nový vlastník), aby hřiště bylo uvolněno. Pak probíhala jednání, chtěl náhradní pozemky, jeho názory se měnily. Žalobce chtěl vždy okraje a vjezdy. Ty mu obec dát nechtěla, nabízela zemědělskou půdu, to žalobce odmítal. Z protokolu o jednání ve věci vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 7 C 94/2021 ze dne 26. 8. 2021, konkrétně ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že svědek uvedl, že od roku 2003 do 2018 působil jako předseda fotbalového kluku [právnická osoba] [právnická osoba]. Na hřišti trénovali až do roku 2018, nájemní smlouva byla uzavřená s obcí. Někdy v roce 2016 se dozvěděli, že část hřiště patří žalobci. Ten taky svědkovi v dané době telefonoval, on ho však odkázal na obec, neboť nájemní smlouva byla uzavřena s ní. Po zabetonování sloupků na jaře 2018 žalobci telefonoval, protože chtěl zjistit, co zamýšlí. Výsledek z toho jednání však nebyl žádný. Ze Smlouvy o nájmu nemovitostí ze dne [datum] vyplývá, že obec (obec) jako pronajímatel [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] jako nájemci pronajal na dobu neurčitou budovu bez čísla popisného a evidenčního – objekt občanské vybavenosti – sportovní kabiny, postavené na stavební parcele [číslo] o výměře 157 m2, této stavební parcely [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 157 m2 a dále pozemkovou parcelu [číslo] – ostatní plocha – sportovní a rekreační plocha – o výměře 6 262 m2, vše v [katastrální uzemí], když předmětné nemovitosti jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí u [stát. instituce], katastrální pracoviště ve [obec], a to za účelem provozování sportovní činnosti – zápasy a tréninky fotbalového klubu a činnosti související za nájemné ve výši 10 000 Kč ročně. Z dohody o ukončení smlouvy o nájmu nemovitostí datované [datum] se podává, že smluvní strany se shodly, že pronajímatel (obec obec) pronajímá nemovitosti na parcele [číslo] (objekt občanské vybavenosti – sportovní kabiny) a parcelu [číslo] (ostatní plocha – sportovní a rekreační plocha) vše v k. ú. [obec] nájemci [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec], který byl zastoupen [jméno] [příjmení] s tím, že smluvní strany se dohodly na ukončení nájemního vztahu ke dni [datum]. Z výzvy datované [datum] vyplývá, že zástupce žalobce žalovaného vyzval jednak k omluvě ve všech médiích, kde byl žalovaný negativně zmíněn, a jednak k úhradě částky ve výši 100 000 Kč představující nemajetkovou újmu s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že se žalobce bude svých nároků domáhat soudní cestou.

4. Soud prvního stupně dále poukázal na souběžně vedené řízení pod sp. zn. 7 C 94/2021, v jehož rámci žalobce uvedl, že se o předmětných článcích dozvěděl až v září 2018. Soudu prvního stupně se toto tvrzení žalobce jevilo jako nepravděpodobné. Pokud by žalobce dané články, resp. vyjádření žalovaného, v nich natolik trápily a poškozovaly, hájil by svá poškozená práva dříve a nevyčkával by s uplatněním svých nároků na takto dlouhou dobu. Navíc ve většině předmětných článků se sám žalobce na [právnická osoba] na základě výzvy novinářů vyjadřoval a lze si jen těžko představit situaci, kdy mediálně neznámý člověk poskytuje novinářům vyjádření k nějakému tématu, které se ho navíc osobně týká a následně si předmětnou tiskovinu obsahující jeho citaci vůbec neprohlédl. I kdyby došlo k neoprávněnému zásahu do žalobcova práva na ochranu osobnosti, což se však žalobci nepodařilo prokázat a skutková tvrzení žalobce tento zásah jím vnímané intenzity ani nemohl založit a s ohledem na časový odstup nelze klást žalovanému k tíži, že jiné a přiměřené formy morálního zadostiučinění již není možné realizovat. Osobně také poukázal na skutečnost, že fyzická osoba má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích jen tehdy, nejeví-li se při značném snížení důstojnosti či vážnosti fyzické osoby ve společnosti jiné zadostiučinění jako dostačující (například rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 655/2020). Jednání žalovaného nezpůsobilo ani nemohlo způsobit jakýkoliv neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, a proto byla žaloba zamítnuta. Smlouvu, kterou žalobce požadoval v předžalobní výzvě ze dne [datum] nepožadoval již v rámci předmětného řízení. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že na jaře 2018 byla zaměstnaná jako redaktorka pro [název] [název]. Na reportáž dostala tip od nadřízeného v redakci, který jí uvedl, že se doslechl, že na fotbalovém hřišti mají být betonové kůly. Od koho ten tip dostal, nevěděla. Na místě nebyla, byl tam pouze její kolega, který pořídil fotografie a video, kontakty na citované subjekty dohledala na internetu. Žalovaného kontaktovala ona sama, on hovor neinicioval. O historii hřiště se nezajímala, vycházela pouze z informací z katastru nemovitostí. Druhá reportáž vznikla standardním způsobem, neboť je obvyklé, že se k publikovaným tématům redakce vrací. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že působí jako fotograf u [právnická osoba] a.s. ([název] [název]). Vedoucí redakce mu zadal úkol vyfotografovat sloupky na hřišti. Na hřiště se dostavil sám, nikdo tam nebyl, setrval zde30 – 40 minut, během kterých s nikým nehovořil a ani nikoho nepotkal. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že pracuje jako manažer obchodu, nikdy nebyl zaměstnán ani jakkoli jinak nespolupracoval s médii. Pouze jednou ho redakce [příjmení] požádala o svolení se zveřejněním jeho tří fotografií z jeho profilu na facebooku, který udělil. [název] [název] žádný souhlas nedával. Fotografie, které si pořizoval z vlastní iniciativy, byly zveřejněny bez jeho souhlasu, ani neví o tom, že byly medializovány. Za [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] hrál fotbal v období od března do června 2018. Tréninky bývaly asi ve čtvrtek, vždy kolem 17. nebo 18. hodiny Jednou je obec požádala, zda by se mohli v kopačkách dostavit na hřiště v neděli, že tam přijedou natáčet reportáž. Přijela televize [název], pak [právnická osoba]. Fotbalisté si chvíli kopali s míčem a dělali slalom. Rozhovory nikdo z hráčů neposkytoval, možná trenér, a to pan [příjmení], ten však před týdnem zemřel. Když si natáčel video pro svou potřebu, byl u toho přítomen žalovaný, nicméně když byla na hřišti média, tak tam zřejmě nebyl. O tom, že nájem hřiště skončil, se dozvěděl až s odstupem. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pracuje jako redaktor a reportér deníku [příjmení]. Již si nevybavuje, zda při tvorbě článku vycházel ze stránek fotbalového klubu na facebooku, nebo jen informace převzal z jiných médií. [příjmení] článku si našel sám, stejně jako si sehnal telefonní kontakty na obě strany a telefonicky je kontaktoval. Na místě samém asi nebyl. Fotografii žalovaného sehnal přímo z veřejné databáze [webová adresa]. Není si jistý, zda žalovaný věděl, že u citace bude použita jeho fotografie, avšak mohl předvídat, že bude citován. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, že je to reportér pro zpravodajství [příjmení] [příjmení]. Už si nevybavuje, jak k tématu přišel, vyhledal si ho sám, pravděpodobně někde na sociální síti. Nikdo ho s žádostí o natočení reportáže neoslovil. Když přijel na místo, probíhal trénink. A ohledem na odstup času není schopen sdělit, zda to bylo náhoda, nebo zda se předtím telefonicky s někým spojil, možná s místostarostou. Na místě udělal rozhovor s trenérema místostarostou. Po konfrontaci s podobiznou žalovaného svědek sdělil, že ho nezná, nebavil se s ním. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno] vyplynulo, že pracoval jako externí reportér [právnická osoba]. S odstupem času si na předmětnou reportáž již nepamatuje, nicméně po jejím přehrání si svědek uvědomil, že reportáž byla točena zřejmě na základě článku v [název] frontě dnes, informace může vyběhnout i na [obec] tiskové kanceláři. Nikdo ho stran jejího natočení neoslovil, byl to nápad editora či šéfredaktora z [obec], který ho tam poslal, protože se jednalo o zajímavé téma. Když na místo dorazili, už tam byl štáb televize [příjmení]. Čistě náhodou na hřišti probíhal trénink, což se jim pro pořízení záběrů i hodilo. Na místě mluvili i se dvěma zainteresovanými lidmi, jeden byl hráč a druhý trenér nebo předseda klubu, blíže si již nevzpomněl. Jeden z nich by mohl být i pan [příjmení] (žalovaný). Z výpovědi svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že o situaci v [obec] se dozvěděla z nějakých televizních novin. Protože se jednalo o regionální záležitost, rozhodla se o ní napsat článek, a to na základě vlastní iniciativy. Proto následně oslovila žalobce a pana doktora [příjmení] jakožto zástupce obce. Kauza se mezi lidmi hodně probírala, zaznamenala spíše odsuzující názory. Podle jejího názoru způsobila, že žalobce je vnímán jako nepřítel lidu, který obci nepřeje zdárné využití. Vybavuje si, že o žalobci bylo ve společnosti fotbalistů a hasičů hovořeno jako o magorovi. Když volala na obec a chtěl asi dohodnout schůzku, úplně se jim do toho nechtělo, když jim bylo sděleno, že za té situace se k věci nebudou moci vyjádřit, nakonec svolili. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], manželky žalobce, vyplynulo, že celá záležitost se v rodinném životě neprojevila. Zasáhla jí ale v profesní rovině. Působí jako doktorka pedagogiky ve [obec], kde učí od roku 89. Celá záležitost se probírala v hospodě i obchodě. Volali jí novináři, dokonce zvonili doma. Jedná se o malou obec, jsou proto terčem poznámek. [příjmení] děti říkají, že žalobce je ten pán, kvůli kterému se nemohl hrát fotbal. Mediální teror měl vliv i na zdraví jejího manžela (žalobce), musel navštívit lékaře kvůli vysokému tlaku. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že její manžel je místostarosta [obec], tak ví, že média obec kontaktovala, následnou medializaci zaznamenala. Její manžel se v médiích k tomu vyjadřoval, protože pan starosta je plachý. Kdo medializaci inicioval, však neví. Neví ani o tom, že před médii proběhl nějaký trénink. Fotbal jde úplně mimo její zájem. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že je místostarostou [územní celek], z čehož se odvíjí jeho zainteresovanost ve věci. Jak se o nainstalovaných sloupcích dozvěděla média, neví. Naopak to on byl kontaktován novináři, nejprve z [právnická osoba], pak i [název]. Volali na obec, asi panu starostovi nebo účetní, starosta mu oznámil termín, kdy se má dostavit na hřiště. Na místě poskytl rozhovor pro televizi, dále si nevybavuje, že by někomu dalšímu rozhovor poskytl. Kdo pozval na hřiště fotbalisty, neví. Dohodu o ukončení nájmu uzavírali 14 dní zpětně, a to právě kvůli tomu, že na hřišti byly sloupky a nedalo se na něm hrát. Datace dohody tedy byla ke dni [datum], avšak fakticky byla podepsána až po instalaci sloupků, tedy někdy v průběhu dubna. V reportáži ze dne [datum] uváděl, že bude vydán příkaz k odstranění sloupků, avšak v té chvíli ještě nevěděl, že nájem bude ukončen. Po odvysílání reportáže se obec radila s advokátem a teprve následně došlo k uzavření dohody zpětně s datem [datum]. Co se týče věrohodnosti svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [jméno] [příjmení] pak se ve všech případech jedná o novináře (reportéry), kteří pouze o dané věci informovali čtenáře (diváky), ve věci nejsou zainteresováni a jejich výpovědi byly nezaujaté a ve shodě. Taktéž o výpovědi svědka [jméno] [příjmení] nemá soud důvod pochybovat, a to s ohledem na skutečnost, že ve věci není nikterak zainteresovaný a k reportážím poskytl jen fotografii. Jeho výpověď je navíc ve shodě s ostatními výpověďmi. Soud při svém rozhodování vycházel i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení]. Přestože se jedná o manželku žalobce, její výpověď byla ve shodě se skutkovými tvrzeními žalobce, soud v jejím případě přihlédl též ke způsobu reprodukce skutečností, o nichž vypovídala. Naopak soud neuvěřil výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že neví nic o tom, že před médii proběhl nějaký fotbalový trénink, a to s ohledem na skutečnost, že její manžel [příjmení] [jméno] [příjmení] působí v obci jako místostarosta, po inkriminovaném tréninku byl kontaktován médii a jeví se jako nepravděpodobné, že by tato záležitost nebyla v jejich domácnosti řešena. Naopak svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypovídal věrohodně, přesvědčivě a jistě, nicméně nelze přehlédnout, že působí jako místostarosta v obci, která má se žalobcem dlouholeté spory. Jeho výpověď ohledně vzniku samotných reportáží a participaci na nich však byla ve shodě s výpověďmi shora uvedených svědků novinářů. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a že v průběhu druhého týdne dubna 2018 žalobce nainstaloval na předmětném pozemku sloupy. Následně došlo k medializaci celé události, neboť jednotlivé redakce pohlížely na dané téma jako na čtenářsky či divácky atraktivní.

5. Soud prvního stupně také vysvětlil, proč neprovedl navržený výslech svědka starosty pana [příjmení], který se měl vyjadřovat toliko k antedataci a procesu uzavírání dohody o ukončení nájmu, když tuto skutečnost v dané věci neshledal soud prvního stupně jako relevantní (viz výše), stejně tak neprovedl k důkazu„ diskuzi k reportáži ze dne [datum] na serveru [název] s názvem„ majitel části hřiště si ohradil pozemek, kůly zabetonoval před brankou“ a diskuzi k reportáži z totožného serveru ze dne [datum] s názvem„ odstranění kus hřiště můžeme nařídit, připouští šéf stavebního úřadu“, neboť rozhodné skutečnosti podle soudu prvního stupně vyplynuly již z tvrzení účastníků a provedeného dokazování. Tyto důkazy byly tedy nadbytečné.

6. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že primárním důvodem medializace v záležitosti spojené s hřištěm v [obec] byl sám fakt na nainstalování kovových sloupků na fotbalovém hřišti. Právě to bylo vnímáno jako výjimečná událost hodná veřejné publicity. Soud prvního stupně pominul výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, že dohoda o ukončení nájmu byla uzavírána zpětně a konstatoval, že otázka trvání nájemní smlouvy přesahuje rámec předmětného řízení a není ve věci ochrany osobnosti žalobce relevantní, a to s ohledem na skutečnost, že se jedná o vztah mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] a obcí [obec]. V řízení bylo prokázáno, že primární příčinou vzniknuvší„ senzace“ bylo prvotní jednání žalobce, který na hřiště nainstaloval sloupky. Kritizuje-li žalobce, že se média nedozvěděla o tom, že nájemní vztah je skončen a fotbalisté na hřišti již nemají trénovat, pak z vyjádření novinářů vyplynulo, že žalobci poskytli možnost se vyjádřit, ten však tuto skutečnost nezmínil a nevyužil ani možností tiskového zákona, tedy například uveřejnění odpovědi ve smyslu § 10 zákona č. 46/2000 Sb. Naopak v řízení probíhajícím tři roky po zveřejnění předmětných článků žalobce svaluje vinu na žalovaného, že to měl být on, kdo měl tuto informaci novinářům poskytnout, přestože se ho na trvání nájemního vztahu žádný z novinářů nedotazoval. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalovaný nebyl tím, kdo oslovil média, v tom směru tedy lze přisvědčit jeho námitce, že ve věci není pasivně legitimovaný. Soud prvního stupně konstatoval, že fyzická či právnická osoba může být učiněna odpovědnou za nemajetkovou újmu na osobnosti jiné fyzické osoby pouze tehdy, jestliže neoprávněný zásah spočívající v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby skutečně vyvolala (srovnej rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 194/2008 nebo 25 Cdo 655/2020). Z dokazování dále vyplynulo, že žalovaný se do médií, která ho oslovila, vyjadřoval bez jakéhokoliv dehonestujícího podtónu a žádným svým výrokem (viz skutkové závěry výše) nemohl zasáhnout do žalobcova práva na ochranu osobnosti. Jeho vyjádření byla reakcí na žalobcovo jednání v souvislosti se zabetonováním sloupu na fotbalovém hřišti. Nelze pak přehlédnout ani tu skutečnost, že k medializaci a s ní podle žalobce spojeným deformačním účinkům došlo v dubnu 2018. Žalobce žalobu v dané věci podal téměř tři roky poté, resp. po puštění od tohoto jednání žalovaného vyzval až předžalobní upomínkou ze dne [datum].

7. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ust. § 82 odst. 1, 2951 odst. 1 a 2956 o.z. Konstatoval taktéž, že ke vzniku občanskoprávních sankcí z titulu nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby je nezbytné, aby byly kumulativně splněny zákonem dané předpoklady. Musí tedy existovat zásah, jenž musí být objektivní, způsobilý, vyvolat nemajetkovou újmu, která spočívá v porušení ohrožení osobnosti fyzické osoby v jejich fyzické a morální integritě (rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 1602/99). V zásadě půjde o taková jednání, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují čest u jiných lidí a ohrožují tak vážnost, jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Není tu rozhodné, zda k újmě ve skutečnosti došlo, postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit. Vždy je ale nutné zvážit, zda v konkrétním případě nejsou dány okolnosti vylučující oprávněnost zásahu, jež porušení, resp. ohrožení osobnosti fyzické osoby, ospravedlní. Při posuzování objektivní způsobilosti, konkrétně jednání zasáhnout do vážnosti a cti člověka je třeba přihlédnout ke všem okolnostem věci, nikoliv jen dle používaných výrazů a formulací, ale podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k tvrzení došlo (rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 332/2007). Porušení práva na čest, důstojnost či vážnost člověka, může dojít jak nepravdivými tvrzeními informačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o určité osobě. Nemajetková újma vzniklá na osobnosti fyzické osoby může být mírně některou z forem morálního zadostiučinění ve smyslu § 82 o.z. Je přitom zvolit takovou formu, která je podle okolností každého konkrétního případu přiměřená a postačující k nápravě nemajetkové újmy vzniklé neoprávněným zásahem a tím současně také účinná (usnesení NSČR ze dne 30.9.2020 sp. zn. 25 Cdo 655/2020 a další). Žalobce se v rámci soudního řízení domáhal pouze náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, omluvu, kterou požadoval v předžalobní výzvě ze dne [datum], již nepožadoval.

8. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1, neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalovaného ve výši 21 700 Kč, která byla stanovena dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), když sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 50 000 Kč částku 3 100 Kč. Dále se jedná o 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že zástupce žalovaného učinil celkem 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření se k žalobě z [datum], účast při jednání soudu dne [datum], písemné podání z [datum], účast při jednání soudu přesahující dvě hodiny konané dne [datum] a konečně účast při jednání dne [datum]). Žalovaný požadoval přiznat odměnu též za písemné vyjádření k žalobcově repliceze dne [datum], soud prvního stupně mu však požadovanou odměnu nepřiznal, neboť k vyjádření nebyl vyzván, podání žalobce mu bylo zasláno toliko na vědomí. V souvislosti s účastí na třech jednáních před podepsaným soudem absolvoval zástupce žalovaného tři cesty z místa svého sídla – z [obec] do [obec] a zpět, která byla pokaždé vykonaná osobním automobile [název], [registrační značka] [číslo]. Cestovné činí při kombinované spotřebě vozidla 9,1 l [číslo] km (dle normy [číslo] obsažené v osvědčení o registraci předmětného vozidla), celkovém počtu ujetých kilometrů 912 km (3 * (152 * 2)) a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty 27,20 Kč, částku ve výši 6 270,20 Kč ( (9, [číslo] x 912 x 27,20) + (4,4 x 912)). V této souvislosti zástupce žalovaného dále požadoval náhradu za promeškaný čas za celkových 36 půl hodin (3 * (6 * 2)) po 100 Kč, tedy v celkové výši 3 600 Kč, která mu byla přiznána dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (21 700 Kč + 2 100 Kč + 6 270,20 Kč + 3 600 Kč = 33 670,20 Kč), který je dále zvýšený o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalovaného prokázal, že je jejím plátcem (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu). Výslednou částku ve výši 40 740,90 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

9. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o.s.ř., když procesně neúspěšnému žalobci uložil povinnost a k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení státu. Jedná se o svědečné ve výši 2 130,80 Kč, které bylo usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 29. 6. 2020 č. j. 7 C 88/2021-104, pravomocným 23. 7. 2021, vyplaceno ve věci vyslechnutému svědkovi [jméno] [příjmení]. Žalobci bylo uloženo, aby zaplatil České republice – Okresnímu soudu ve [obec] částku 2 130,80 Kč, neboť ve věci byl zcela neúspěšný, a to na účet Okresního soudu ve [obec] ([číslo] pod variabilním symbolem [číslo]) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

10. Proti rozsudku podal (do všech jeho výroků) odvolání žalobce. Poukázal na odvolací námitky uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g). Konkrétně pak soudu prvního stupně vytkl absenci sumarizace skutkových zjištění a jejich hodnocení, na kterých své zamítavé rozhodnutí založil. Pro zjištění o skutkovém stavu věci je rozhodující vyhodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. V daném směru odkázal na rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 541/2008 Okresní soud své dokazování nesprávně nasměroval ke zjišťování následků, které žalobci měly být jednáním žalovaného způsobeny. Přitom mezinárodněprávní ústavní zákon na ochranu osobnosti vychází z pouhé potencionality neoprávněného zásahu, tedy i z pouhého ohrožení osobnostních práv bez ohledu na to, zda následek nastal. Žalobce v rozsudku postrádá závěr, zda došlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnosti, který byl objektivně způsobilý přivodit žalobci újmu na jím chráněných právech. Nesprávně také uzavřel, že primárním důvodem medializace záležitosti spojené s hřištěm v [obec] byla instalace kovových sloupků, což bylo vnímáno jako výjimečná událost hodná veřejné publicity. S tím však nelze souhlasit. Pokud by totiž instaloval žalobce kovové sloupky kamkoliv jinam, nikdo by se nad tím ani nepozastavil. Pokud by je instaloval na bývalé fotbalové hřiště, které bylo zrušeno, nebo se přestalo využívat, také by tato skutečnost nikoho (a zejména média) nezaujala. Pozornost připoutal až fakt, že instalací sloupků bylo fotbalistům bráněno v trénincích a hraní zápasů. A pávě tím, že fotbalistů neoprávněně užívali fotbalové hřiště i poté, co byla ukončena nájemní smlouva mezi klubem a obcí v části pozemku fotbalového hřiště tvořících, byla úmyslně vyvolána situace, jejímž účelem bylo právě připoutání pozornosti médií k osobě žalobce v negativních souvislostech. Soud prvního stupně nepochopil, že ohrožení žalobcovo osobnostních práv je finálním důsledkem řetězení dílčích důsledků a jejich příčin vysvětlitelných tak, že pokud by fotbalisté po ukončení nájmu již hřiště neužívali, teatrálně netrénovali mezi sloupky, nepořizovali inscenované fotografie, které vyvěšovali na sociální sítě, nevyvolala by celá záležitost zájem médií, negativně veřejnou publicitu a dehonestaci osoby žalobce. Žalovaný zdaleka není sám, kdo se na popsané inscenaci podílel, žalobce však tvrdí, že prokázal, že jeho podíl byl největší. Spočíval totiž v tom, že jako předseda fotbalového klubu podepsal již dva týdny předtím dohodu s obcí o ukončení nájmu hřiště a zamlčel to. Pokud by média znala v tomto smyslu pravdu, celá kauza by ihned ztratila svou mediální atraktivitu a skutečně by nikdy ani nemohla vzniknout. Z naposled uvedeného tedy lze dospět k závěru, že žalovaný je osobou, která v konečném důsledku ohrožení žalobcovo osobnostních práv vyvolala a je tedy jeho původcem, třebaže ne jediným. Je přitom nerozhodné, zda jednání bylo omisivní či komisivní, když Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27.9.2012 sp. zn. 30 Cdo 83/2011 konstatoval, že odpovědnost za zásah do ochrany osobnosti je založena na přísně objektivní odpovědnosti, tj. vzniká bez zřetele na případném zavinění původce neoprávněného zásahu. Soud prvního stupně také spekulativně věnuje v rozsudku pozornost tomu, že žaloba byla podána až téměř tři roky po medializaci kauzy, což přičítá žalobci k tíži, stejně jako to, že sám pokud dostal v médiích prostor, nesdělil nic o ukončení nájmu. Žalobce tuto skutečnost nevěděl, dozvěděl se jí až [datum] při jednání Okresního soudu ve [obec] ve věci sp. zn. 4 C 65/2018. Stejně tak podání žaloby až po určité době v průběhu předmětných událostí nemůže být jakkoliv zohledňováno v jeho neprospěch. Za vyložené nesprávný názor soudu prvního stupně pak považuje odkaz na překonanou judikaturu polemizující o účinnosti prostředků přiměřených k nápravě vzniklé újmy, když současná právní úprava (§ 2951 odst. 2 NOZ) peněžitou sankci preferuje, zatímco morální satisfakce je až sekundární. Navrhl tedy závěrem buď zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu, nebo pokud sám odvolací soud doplní dokazování, resp. provede důkazy znovu, vyhovění žalobě. Žalobce dále poukazoval na to, že sodu prvního stupně se nikterak nevypořádal s jeho námitkou nesprávné či neúplné protokolace výpovědi svědka [jméno]. V důsledku toho se v odůvodnění rozsudku při hodnocení obsahu a relevance tohoto důkazu objevují nesprávné závěry. Z toho, co svědek uváděl (povědomost příjmení žalovaného a jeho podoby, stejně jako tvrzení, že se na místě natáčení na místě reportáže pohyboval i„ činovník“ klubu, prokazuje osobní angažovanost žalovaného v celé věci a popírá jeho obranu, nehledě k tomu, že uvedený svědek výslovně v úvodu své výpovědi uvedl, že:„ co se týče žalovaného, jméno si nevybavuju, ale vím, že jsem jej vídal zhruba před třemi a půl lety, když jsme natáčeli danou reportáž.“ Okresní soud měl tam, kde šlo o prokazování osobního angažmá žalovaného a jeho kontaktech s médii, trvat na osobní přítomnosti žalovaného, aby mohl být výslech vyslýchanými svědky ztotožněn. Žalovaný byl totiž předseda klubu a mohl inscenované tréninky před kamerami zorganizovat. S tím souvisí i skutečnost, že [územní celek] nebyla aktivně legitimována k podání žaloby na ochranu rušené držby, na což žalobce měl upozorňovat. Ochrana oprávněné držby může být poskytnuta toliko držiteli věci, kterým dle předmětné reportáže byl ještě v červnu 2018 [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec], což prokazuje dehonestační akce proti jeho osobě, které byly koordinovány právě s představiteli [územní celek].

11. Ve vyjádření k odvolání uvedl naopak žalovaný, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Rozhodnutí soudu nebylo nikterak překvapivé, tento přistoupil k procesnímu poučení žalobce ve smyslu doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, provedl řádné dokazování a také správně zaměřil jeho směr. Rozhodnutí soudu prvního stupně nevykazuje znaky libovůle, naopak vychází z pečlivého hodnocení skutkového stavu, a to zcela v souladu se zásadou hodnocení důkazů, čemuž odpovídá i správné a přiléhavé právní hodnocení. Žalobce v průběhu celého řízení (přes poučení soudu) konkrétní protiprávní jednání žalovaného nejen netvrdil, ale ani neprokázal. Z dokazování nevyplynulo ani náznakem, že by se žalovaný, byť částečně, podílel na jakémkoliv protiprávním jednání, ať již by se jednalo o iniciování tréningu fotbalistů, iniciování medializace, či poskytování informací zástupcům médií, které by byly nepravdivé, zkreslené či difamující povahy. Nic takového nebylo z dokazování možné dovodit, když ze žaloby či písemných podání žalobce a jeho přednesu je zřejmé, že žalobce vycházel pouze z neověřených domněnek a svých představ o skutkovém stavu. Žalovaný souhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že primárním důvodem medializace (v záležitosti spojené s hřištěm v [obec]) bylo jednání samotného žalobce. Podle názoru žalovaného celá polemika žalobce není ve skutečnosti námitkou proti skutkovému závěru, který by se měl potkat v provedeném dokazování, ale spíš je polemikou se způsobem hodnocení důkazů, které však soud prvního stupně provádí v souladu se zásadou jejich volného hodnocení. Jedná se tedy názor soudu, který byl odůvodněn a nelze mu ničeho vytknout, neboť vychází ze souboru všech v řízení provedených důkazů. Z dokazování vyplynulo, že žalobce instaloval sloupky právě na pozemku, který byl v místních podmínkách vnímán jako veřejný prostor, který sloužil dlouhodobě veřejnosti jako sportoviště, čehož si byl nepochybně vědom. Žalobce tedy musel počítat s tím, že takové jednání, které bylo dokonce následně hodnoceno jako neoprávněné rušení držby, vyvolá veřejnou pozornost a případný zájem médií. Nicméně bez ohledu na tuto argumentaci žalobce je třeba uvést, že žádné tvrzení žalobce o jednáních jím přičítaných žalovanému nebylo způsobilé odůvodnit konkrétní protiprávní jednání žalovaného.

12. Odvolání vyhodnotil odvolací soud jako podané oprávněnou osobou v režimu § 201 o.s.ř., přípustné ve smyslu § 202 o.s.ř. a včasné ve smyslu § 204 odst. 1 o.s.ř. Přezkoumal proto napadený rozsudek v intencích ust. § 212 a § 212a o.s.ř., a to při jednání odvolacího soudu, a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání.

13. Odvolací soud se předně ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Odvolatel sice konstatuje, že považuje odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně za nedostatečné z hlediska hodnocení důkazů a formulace skutkové věty, přesto však odvolací soud má za to, že své povinnosti vyplývající z ust. § 132, 133 a § 157 o.s.ř. v daném směru soud prvního stupně splnil. Je zřejmé, že skutkový závěr už s ohledem na předmět daného řízení (ochrana osobnosti) je velmi členitý a musí zahrnovat jednotlivá skutková zjištění popisující jednak jednání žalovaného, jednak žalobce a dále pak jednotlivé mediální výstupy, neboť právě je označoval žalobce za prostředek své dehonestace žalovaným. Soud prvního stupně uvádí, ze kterých důkazů jednotlivá skutková zjištění činil a uvádí, proč některé z nich považoval buď za nadbytečné a nevzal je proto za podstatné pro zjištění skutkového stavu ve věci, popřípadě, proč je považoval za nevěrohodné a ke skutkovým zjištěním, která by z nich vyplývala, nepřihlédl (například otázka tvrzené antedatace nájemní smlouvy). Odvolatel se sice ohrazuje proti hodnocení důkazů, způsobu dokazování i jeho výsledkům (resp. směru, kterým dokazování soud prvního stupně zaměřil), nepodává však žádné konkrétní výhrady, tedy, neuvádí, z kterého konkrétního důkazu měl soud prvního stupně zjistit jiné (a především jaké) alternativní skutkové zjištění. Soud prvního stupně správně konstatuje, že žádný z důkazů neprokazuje, že žalovaný by byl tím, kdo by medializaci věci obecně či konání konkrétního tréninku inicioval, resp. dokonce bylo prokázáno, že to žalovaný nebyl, že tedy spíše se nabízí (samotným žalobcem zmiňovaná) možnost spolupráce médií„ s osobami spojenými s obcí [obec]“, nikoliv přímo s dotčeným klubem. Žalobce sám (je-li srovnán obsah jeho argumentace v žalobě a následně v odvolání) od intenzity kritiky a intenzity popisovaného jednání žalovaného ustupuje. Zatímco v žalobě je žalovaný tím, kdo dehonestující jednání měl zosnovat či iniciovat, v odvolání proti rozsudku je již konstatováno, že se jej účastnil spolu s jinými a je pouze zdůrazněno, že jeho role byla výraznější či podstatná. To však nemá žádný skutkový podklad v provedeném dokazování. Skutková zjištění soudu prvního stupně tedy považuje odvolací soud za správná a odvolatelem nikterak relevantně nezpochybněná. Odvolací soud ze skutkových závěrů soudu prvního stupně proto vyšel.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně i v rovině právní a celkového uchopení věci. Na jeho závěry lze v zásadě odkázat. Odvolací soud (v reakci na tvrzení žalovaného v odvolání, že v okamžiku, kdy hovořil s médii o skončení nájmu pozemků nevěděl) konstatuje, že žalobu podává vlastník pozemku, který nevěda nic o skončení nájemní smlouvy mezi klubem, který mimo jiné na obecních pozemcích provozoval sportovní činnost, a obcí, přesto na hranici svého pozemku, tedy v prostoru fotbalového hřiště, umístil (zabetonováním) kovové sloupky, a to na jaře, tedy na začátku fotbalové sezóny, učinil tak ve zjevném úmyslu zabránit tím, aby„ [název]“ mohli na dotčeném pozemku sportovní činnost dále vykonávat. Sám to ostatně připouští v mediálních výstupech předmětných článků (poukazuje na své vlastnictví pozemku a na to, že tedy nic neporušuje). Mediální vyznění jeho osoby tedy odpovídalo jeho motivacím (s nimiž kovové sloupy na hranici pozemku umístil). Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že umístění kovových sloupků do prostoru hřiště je natolik bizarní (v poměrech České republiky) událostí, že by nutně vzbudila pozornost bez ohledu na to, zda kdosi (nebylo prokázáno, že to byl žalovaný) pozornost médií na tuto událost upoutal nebo ne. Šlo pouze o to, v jakém časovém horizontu by k medializaci došlo. Žalobce nemůže přehlížet, že žije v době sociálních sítí a všeobecného sdílení informací slovem i obrazem. Sám připouští, že v soudním řízení bylo konstatováno, že z jeho strany šlo o neoprávněné právní jednání (citovaným usnesením jsou soudy i v předmětné věci vázány bez ohledu na to, jaký názor na správnost těchto závěrů v současné době žalobce prezentuje). Žalobce, který až následně zjišťuje, že„ fotbalisté“ již na pozemcích obce neměli právo působit, přichází ex post (jak správně uvádí soud prvního stupně se zpožděním cca tří let) s argumentací, ač předmětné sloupky umístil svým protiprávním jednáním do prostoru fotbalového hřiště s cílem zamezit pokračování sportovní činnosti„ fotbalistů“ na svém pozemku, že mohl mít mediálně lepší obraz v dané věci, pokud by žalovaný sdělil médiím veškeré informace, které o záležitosti měl (nezamlčel tedy skončení nájemního vztahu k jiným (obecním) pozemkům o několik dní dříve, než k natočení reportáže a mediální vlně zájmu došlo). Klade tedy žalovanému za vinu, že o něm vznikl takový mediální obraz, se kterým musel žalobce v okamžiku umísťování sloupků na hřiště počítat, a to díky pasivitě žalovaného. To samo o sobě odvolací soud považuje za nárok, jež svým vymezením vybočuje z rámce ochrany osobnosti. Žalovaný medializaci navíc nevyvolal. Tím, že byl přítomen tréninku na předmětném místě, nedošlo k vyvolání medializace. Mediální výstupy žalovaného ve věci byly přiměřené. I kdyby v dané chvíli věděl, že nájemní vztah k obecním pozemkům již skončil, bylo zřejmé z kontextu událostí předmětné věci, že se tak stalo právě v souvislosti s nesouhlasem žalobce, aby sportovní činnost na předmětném hřišti klubu pokračovala. Mediální výstupy žalovaného byly zaměřeny (legitimně) na nesnadnou budoucnost„ [název]“. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že nezpochybňuje vlastnické právo žalobce k jeho pozemku, na druhou stanu žalobce si je sám nepochybně vědom (i z formulace žaloby), že jej zčásti vykonával v rozporu s právem (viz usnesení o rušené držbě). Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o tom, že momentální fakticita ukončení nájemního vztahu k pozemkům fotbalového hřiště ze strany obce, s níž nepochybně fotbalový klub jednal v souladu, nemá žádnou podstatnou relevanci. Mediální obraz žalobce by navíc nebyl o nic lepší (odvolací soud zdůrazňuje, že nehodnotí, zda negativní hodnocení žalobce veřejným míněním bylo objektivní a legitimní), pokud by žalovaný v rozhovorech s médii dodal slova typu:„ Kvůli nesouhlasu žalobce, který je dlouhodobý, s provozováním fotbalového hřiště na jeho pozemku jsme museli ukončit nájemní vztah k obecním pozemkům tvořícím část hřiště“. S ohledem na ostatní argumenty, které uváděl (o finanční a technické náročnosti stěhování působiště klubu), které byly legitimní, by negativní hodnocení veřejnosti ve vztahu k žalobci i tak převažovalo (opět odvolací soud nehodnotí, zda nálady veřejného mínění vůči žalobci byly objektivní a spravedlivé, neboť to není předmětem řízení). Lze proto souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že jednání žalovaného nikterak nezasáhlo do osobnostních práv žalobce a jeho nárok na požadované zadostiučinění tedy není dán.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení je rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když i žalovanému vznikly v průběhu odvolacího řízení náklady odpovídající odměně právního zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ve věci samé ve výši 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, režijního paušálu 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a navýšení o DPH 21 %, když právní zástupce žalovaného doložil, že je plátcem DPH. Celkem tedy částka 4 114 Kč.

Poučení