8 Co 192/2022- 390

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Pavla Toufara v právní věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO], sídlem [adresa] zastoupené advokátem [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], zastoupenému advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] o zaplacení částky 952 624 Kč s příslušenstvím, mezitímním rozsudkem, o odvolání žalovaného proti mezitímnímu rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.9.2021 č.j. 35 C 324/2016-364, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že mezitímní rozsudek se nevydává.

Odůvodnění

1. Napadeným mezitímním rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozhodl, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný s tím, že o jeho výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

2. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 952 624 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka představuje regresní nárok pojišťovny dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném před novelou provedenou zákonem 304/2016 Sb., na náhradu nákladů léčení [jméno] [příjmení], poškozené z dopravní nehody dne [datum]. V době dopravní nehody bylo vozidlo žalovaného pojištěno u žalobkyně, u níž (zdravotní pojišťovna ) uplatnila náhradu nákladů léčení poškozené, které žalobkyně proplatila ve výši 955 574 Kč.

3. V řízení bylo zjištěno, že trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl žalovaný uznán vinným, že„ dne [datum] v době kolem 10:10 hodin v obci [obec] řídil po silnici III. třídy [číslo]“ ([ulice] [značka automobilu], [registrační značka], maje provedenou dechovou zkoušku přístrojem alkotest [příjmení] [jméno] [příjmení] zjištěnou hladinu alkoholu v dechu v čase 10:38 v hodnotě 0,78 promile a v čase 13:15 v hodnotě 0,44 promile, což snižovalo jeho schopnosti sledovat situaci v silničním provozu a řídit motorové vozidlo, přičemž v prostoru km 0,315 vjel při předjíždění před ním jedoucího [značka automobilu] s přívěsným [název], které odbočovalo vpravo do ulice [ulice], do protisměru, kde levou částí vozidla narazil do cyklistky [jméno] [příjmení], [datum narození], jedoucí na jízdním kole [název] bike v pravém jízdním pruhu [název] ulice ve směru od hřbitova do centra města, která v důsledku střetu s vozidlem a následného pádu na vozovku utrpěla podkožní krevní výrony na obličeji, oděrky v temenní krajině hlavy, vpravo i vlevo, oděrky na krku vpravo, podkožní krevní výrony na celé pravé horní končetině, tržnou ránu na vnitřní straně pravého lokte, oděrky a tržné ranky na pravém předloktí, oděrky a tržné ranky obou rukou včetně prstů, vícečetné oděrky obou dolních končetin, tržné rány na patě a plosce pravé nohy, rozsáhlý podkožní krevní výron na levém stehnu, přetržení vnitřního postranního vazu levého kolena, tržnou ránu na levé noze, zlomeninu pravé klíční kosti při spojení s hrudní kostí, zlomeninu těla pravé lopatky, zlomeninu chirurgického krčku pravé pažní kosti, tříštivou zlomeninu dolního konce levé pažní kosti, tříštivou zlomeninu okovce levé loketní kosti, zlomeninu 2. a 3. žebra vpravo vzadu, tříštivou zlomeninu dolního konce pravé stehenní kosti, tříštivou nitrokloubní zlomeninu horního konce pravé holenní kosti, zlomeninu obou ramének stydké kosti vpravo, zlomeninu levé stehenní kosti pod její hlavicí, zlomeninu horního konce levé holenní kosti, ložiskové zhmoždění obou plic a zhmoždění kosterního svalstva s významnou myoglobinémií (přítomnost svalového barviva v krvi), když takové zranění si vyžádá následnou dobu léčení v trvání delším 6 měsíců a současně je posuzováno jako poškození důležitého orgánu pro zhmoždění obou plic a kosterního svalstva, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, tím„ spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku“ 4. Odvolací soud usnesením ze dne 10.4.2018 č.j. 8 Co 305/2018-196 (kterým zrušil první rozhodnutí vydané ve věci soudem prvního stupně) poukázal na vázanost soudu pravomocným rozhodnutím vydaným v trestním řízení ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. a tím dovozenou existenci příčinné souvislosti mezi porušením základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích žalovaným (řízení pod vlivem alkoholu) a újmou poškozené, resp. vynaložením nákladů na její léčení. Soud se tak může v daném řízení zabývat toliko namítanou neadekvátností výše nákladů vynaložených na léčení poškozené (výší újmy) a namítaným spoluzaviněním poškozené na jejím vzniku.

5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že poškozená se na vzniku újmy nepodílela ani zčásti, okolnosti jdoucí k její tíži jsou marginální (§ 2918 o.z.). Ze znaleckého posudku [titul]. [titul] [jméno] [příjmení], [titul] z oboru silniční dopravy – příčiny dopravních nehod soud zjistil, že čtyři metry před místem střetu se VH nacházela v pravé pomyslné polovině vozovky ve směru jejího pohybu. Ke střetu došlo rovněž v této oblasti. Jednoznačně se jednalo o čelní náraz, osy kol vozidla žalovaného a jízdního kola poškozené byly rovnoběžné. Z technického pohledu nelze určit, zda poškozená jela po hlavní silnici, či vyjížděla z vedlejší silnice. I za předpokladu, že by poškozená vyjížděla z vedlejší ulice, v době střetu již byla plně srovnána ve svém jízdním pruhu, dokonce v jeho pomyslné pravé části, v době střetu i několik metrů před ním se již nacházela v „ bezpečné zóně“, kde nemohla předvídat, že žalovaný při předjíždění zajede do protisměru, tj. jejího jízdního pruhu, v takovém rozsahu, že se dostane až na samý jeho okraj. Závěru, že jedinou příčinou způsobené újmy [jméno] [příjmení] bylo nezodpovědné a nestandardní chování žalovaného, nasvědčují faktory jako opakované řízení po použití alkoholu (již jednou potrestán za řízení pod vlivem alkoholu) nevhodná jízdní dráha (zbytečně velké vybočení při předjíždění), nevhodné místo na předjíždění (v blízkosti hřbitova – vyšší koncentrace lidí) a špatná viditelnost (oslnění sluncem). Žalovaným namítaná absence cyklistické helmy u poškozené měla za následek pouhý otřes mozku, tzn. nejlehčí formu poranění hlavy způsobenou úderem do hlavy, kdy byla v krátkodobém bezvědomí, nezvracela, na temeni hlavy měla vlevo i vpravo exkoriace, na obličeji malé hematomy, na CT mozku však nebyly zjištěny známky traumatické komplikace. Na poranění neměl vliv ani její předchozí zdravotní stav, v důsledku osteoporózy neměla žádná zdravotní omezení (např. vyvarovat se jízdy na kole), na kole jezdila celý život a k této aktivitě byla s ohledem na svůj věk i zkušenosti připravena. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (jako listinného důkazu – součásti trestního spisu) bylo navíc zjištěno, že na poranění poškozené, které bylo způsobeno zejména na hrudník, pánev, obě horní a dolní končetiny, neměl podstatný význam její předchozí zdravotní stav, když o těžké poranění šlo především pro poškození důležitých orgánů – obou plic.

6. Proti tomuto mezitímnímu rozsudku se odvolal žalovaný navrhující jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Namítá nedostatečná skutková zjištění soudu prvního stupně, nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Soud nedostatečně zjistil průběh a příčiny dopravní nehody a řádně se nevypořádal s námitkou o spoluzavinění poškozené, která porušila důležitou povinnost spočívající v nedání přednosti v jízdě. Žalovaný především namítá, že soud prvního stupně vůbec neučinil skutkový závěr o tom, odkud se poškozená do místa střetu dostala, ačkoliv provedené důkazy jednoznačně svědčí pro závěr, že poškozená se do místa střetu dostala z vedlejší komunikace. Pro tento závěr svědčí bydliště poškozené (ulice [ulice]), skutečnost, že před dopravní nehodou navštívila hřbitov s hlavním vchodem z ulice [ulice], a že v rámci podaného vysvětlení na PČR dne [datum] mj. uvedla, že pravděpodobně jela na jízdním kole a ukazovala změnu směru jízdy. Z uvedeného vyplývá, že neexistuje žádný rozumný důvod pro závěr, že poškozená se do místa střetu dostala po hlavní komunikaci. Soud prvního stupně nesprávně považuje za podstatné pouze to, kde ke střetu došlo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o čelní střet, nemohl znalec z technického pohledu vyloučit, že poškozená mohla ke křižovatce přijet po hlavní komunikaci a neodbočovala, avšak sám poukazoval na to, že v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] mj. poškozená uvedla, že pravděpodobně jela na jízdním kole a ukazovala změnu směru jízdy. Proto je potřeba vycházet z toho, že poškozená se do místa střetu dostala z vedlejší komunikace. Žalovaný jel po hlavní komunikaci velmi pomalu (cca 25 km/h) za odbočujícím vozidlem svědka [příjmení], poškozenou na vedlejší komunikaci nemohl vidět, neboť byla zakryta odbočujícím vozidlem, a v okamžiku, kdy začal předjíždět odbočující vozidlo s přívěsem, se v protisměru poškozená nenacházela. V okamžiku, kdy mohl žalovaný poškozenou bez jakýchkoliv pochybností spatřit, zbývalo mu do místa střetu 1,2 sekundy a vzdálenost 11 m, žalovaný jel rychlostí 31 km/h. Ze znaleckého posudku vyplývá, že při rychlosti 31 km/h by žalovaný s reakční dobou 1 sekunda + náběh brzd 0,2 sekundy mohl vozidlo zastavit na 14 metrech. To znamená, že objektivně nebyl žalovaný či jakýkoliv jiný řidič schopen vozidlo zastavit a střet s poškozenou odvrátit. Poškozená tím, že nevyčkala úplného odbočení vozidla svědka [příjmení] a nepřesvědčila se, že po hlavní komunikaci již nejede žádné další vozidlo, vytvořila žalovanému náhlou překážku, kterou je nutné považovat za hlavní příčinu dopravní nehody. V souladu se zásadou tzv. omezené důvěry v dopravě mohl oprávněně očekávat, že poškozená (jako účastník silničního provozu) dodrží stanovená pravidla silničního provozu. Uvedené závěry znalce soud prvního stupně zcela pominul, aniž by v napadeném rozsudku přesvědčivě vysvětlil, proč tak učinil. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s judikaturou, na kterou žalovaný v průběhu řízení odkazoval a ze které mj. vyplývá, že odpovědnost za střet vozidel a případně další následky je zásadně na řidiči, který přijel z vedlejší komunikace a nedal přednost řidiči předjíždějícímu po hlavní silnici. Soud je povinen se odkazovanou judikaturou zabývat a argumentačně se s ní v rozhodnutí vypořádat, popř. vysvětlit, proč ji nepovažuje pro danou věc za relevantní. V tomto ohledu je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Pokud jde o způsob jízdy a chování žalovaného, jel po hlavní komunikaci velmi nízkou rychlostí a v předjíždění odbočujícího vozidla s přívěsem mu nic nebránilo. Porušení povinnosti žalovaného, které je v dané věci významné, je pouze přítomnost alkoholu. Přesto se soud prvního stupně tímto v napadeném rozsudku vůbec nezabývá. [příjmení] je přitom posouzení otázky, zda a jak přítomnost alkoholu ovlivnila způsob jízdy a chování žalovaného. K této otázce se částečně vyjádřil [titul] [jméno] [příjmení], [titul] již v roce 2017 tak, že nelze prokázat, že v době dopravní nehody byl žalovaný natolik ovlivněn alkoholem, aby byla jeho schopnost ovládat motorové vozidlo negativně ovlivněna. Proto žalovaný po vypracování znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. a jeho výslechu navrhl doplnění znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul] za účelem objasnění vlivu alkoholu na chování žalovaného. Tento důkazní návrh žalovaného však soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost, což žalovaný považuje v dané věci za nesprávné. Žalovaný je přesvědčen, že způsob jeho jízdy nebyl zjištěnou mírou alkoholu ovlivněn a na průběhu dopravní nehody by se nic nezměnilo ani v případě, že by žalovaný alkohol nepožil, neboť žádný řidič v jeho situaci by nedokázal střet s poškozenou odvrátit. Ačkoliv je pravomocným trestním příkazem dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vzniklou újmou na straně poškozené, je podíl žalovaného na vzniklé újmě minimální a v takovém případě se podle § 2918 o.z. škoda nedělí. Poukazuje na závažnost dopadů rozhodnutí v této věci do poměrů žalovaného, kdy žalobkyně vůči žalovanému vede další dvě řízení (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) a domáhá se tak zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Žalovaný nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, který považuje za velmi zjednodušený a který vůbec nezohledňuje provedené důkazy.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného mezitímního rozsudku jako věcně správného. Žalovaný se dovolává spoluzavinění poškozené, z obsahu odvolání vyplývá, že nyní spatřuje spoluzavinění poškozené toliko v jedné věci, a sice v tom, že údajně nedala při vyjíždění z vedlejší silnice přednost žalovanému, který jel po hlavní silnici. Pokud jde o spoluzavinění poškozené, tíží důkazní břemeno žalovaného. V řízení však nebylo jednoznačně prokázáno, odkud poškozená jela. V dané věci je nejdůležitější, že podle závěrů znaleckého posudku došlo ke srážce z pohledu poškozené v pravém jízdním pruhu a při pravém okraji vozovky a že šlo o náraz čelní. Pokud by poškozená do křižovatky přijela po hlavní silnici, tj. po ulici [ulice] ve směru od státní hranice, pak by zcela nepochybně na srážce nenesla žádnou vinu. Právě proto se znalec ve svém posudku věnoval převážně druhé možnosti, které byl věnován větší časový prostor i při výslechu znalce před soudem. Skutkovou verzi žalovaného lze stručně shrnout tak, že mu poškozená náhle vjela do cesty z vedlejší silnice. Tato skutková verze nebyla nijak prokázána, ani v takovém případě by však nebylo možno hovořit o spoluzavinění poškozené. Z místa a způsobu střetu jednoznačně vyplývá, že příčinou srážky nebylo nedání přednosti v jízdě ze strany poškozené při vyjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, ale to, že žalovaný při předjíždění ohrozil poškozenou jedoucí na jízdním kole při pravém okraji svého jízdního pruhu, tj. v důsledku porušení § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu ze strany žalovaného. Okresní soud zcela správně akcentoval právě místo, kde ke střetu došlo, a to, že se jednalo o čelní střet. Za této situace skutečně musí ležet výhradní vina za střet na straně žalovaného, který poškozenou přehlédl jednak v důsledku oslnění sluncem, jednak v důsledku své podnapilosti (v důsledku čehož nebyl schopen poškozenou včas zaznamenat a na její přítomnost ve vozovce adekvátně zareagovat). Fakt, že žalovaný měl výhled zakrytý nákladem na přívěsném vozíku auta jedoucího před ním, rovněž nesvědčí v jeho prospěch – za situace, kdy neměl spolehlivý výhled do levého jízdního pruhu (ze svého pohledu), neměl předjížděcí manévr zahájit. Žalovaný v daném případě zahájil na úzké silnici předjížděcí manévr, ačkoli byl oslněn sluncem a neměl náležitý rozhled. Je evidentní, že jeho ovlivnění alkoholem nepochybně přispělo k tomu, že se při řízení dopustil riskantního manévru. Žalovaný ve svém odvolání zcela nepřípadně dává důraz na úvahy o tom, zda mohl srážce zabránit brzděním. Přitom však zcela opomíjí, že základní příčinou nehody bylo to, že žalovaný vůbec přítomnost poškozené ve vozovce nezaznamenal a začal brzdit až po střetu. Pokud by přítomnost poškozené včas zaznamenal, pak by mohl srážce zabránit nejen brzděním, ale také změnou směru jízdy, a především by v takovém případě ke srážce došlo v daleko menší rychlosti a újma na zdraví poškozené by byla daleko menší. Žalobce se proto ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že v daném případě není spoluzavinění poškozené dáno.

8. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastníkem řízení k takovému úkonu legitimovaným, přezkoumal napadený mezitímní rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 o.s.ř., jakož i řízení jeho vydání předcházející. Odvolatel uplatnil odvolací důvody dané ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. a byly splněny i další náležitosti odvolání a podmínky odvolacího řízení (§205 odst. 1 a § 212a odst. 2 a contrario o.s.ř.).

9. Podle § 10 odst. 1 písm. b) z.168/1999 Sb. ve znění před novelou provedenou z. 304/2016 Sb. (ve znění účinném k datu dopravní nehody) má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit. Podle odst. 2 písm. e) se porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu.

10. Předně je třeba zdůraznit, že odvolací soud se již ve svém usnesení ze dne 10.4.2018 č.j. 8 Co 305/2018-196 vyjádřil k v důsledku vázanosti v trestním řízení vydaným rozhodnutím (§135 odst. 1 o.s.ř.) prokázané (existující) příčinné souvislosti mezi řízením vozidla žalovaným pod vlivem alkoholu a újmou poškozené, kdy z trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Českých Budějovicích ze dne 12.1.2016 č.j. (spisová značka) (který nabyl právní moci dne [datum]) vyplývá, že žalovaný jinému (poškozené [příjmení] [příjmení]) způsobil těžkou újmu na zdraví právě proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona (neřídit pod vlivem alkoholu). Za této situace ani odvolací soud nepovažuje za relevantní námitky a důkazní návrh žalovaného doplnění znaleckého posudku) k otázce, zda by k dopravní nehodě došlo i v případě, že by alkohol nepožil, a to při znaleckým posudkem (doc. [příjmení], [titul]) zjištěném nehodovém ději o tom, že došlo k čelnímu střetu s poškozenou v jejím jízdním pruhu (při jeho pravé části), v době, kdy žalovaný nevyčkal ve svém jízdním pruhu odbočení před ním jedoucího vozidla, které mu zakrývalo (svým přívěsem) výhled na vozovku, vjel do protisměru s maximálním vybočením, navíc oslněn sluncem a náraz do poškozené ani včas nezaznamenal (jak vypověděla spolujezdkyně). Zjištěný nehodový děj svědčí pro (závazný trestněprávní) závěr o tom, že jeho„ objíždění“ odbočujícího vozidla (byť v nízké rychlosti) bylo ovlivněno právě požitým alkoholem, a to bez v daném řízení prokázaného spoluzavinění poškozené. I podle názoru odvolacího soudu není v dané věci rozhodné, zda poškozená přijížděla po hlavní či z vedlejší ulice (tuto skutečnost se však nepodařilo dostupnými důkazními prostředky zjistit, v této situaci je třeba navíc připomenout důkazní břemeno žalovaného), neboť i kdyby přijela z ulice vedlejší, byla by případná příčinná souvislost mezi jejím jednáním (namítané nedání přednosti v jízdě) a vzniklou újmou přerušena. Ze znaleckého posudku totiž zcela jasně vyplynulo, že v době nárazu vozidla do jízdního kola byly osy obou dopravních prostředků rovnoběžné, došlo k čelnímu střetu, tedy k nárazu došlo poté, co poškozená svůj případný odbočovací manévr ukončila a pohybovala se plně ve svém jízdním pruhu. I kdyby vjížděla na hlavní silnici z vedlejší (což nebylo jednoznačně prokázáno) činila tak v době, kdy vozidlo jedoucí po hlavní silnici před žalovaným odbočovalo vpravo do vedlejší silnice a bezpečně se stačila zařadit do svého jízdního pruhu. Byl to naopak žalovaný, který porušil povinnost danou § 17 odst. 5 písm.a) z. 361/2000 Sb. silničním provozu ve znění účinném k datu dopravní nehody, kdy řidič nesmí předjíždět, nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí. Při zjištěném nehodovém ději a pochybení žalovaného není ani dle názoru odvolacího soudu namístě zabývat se tzv. možnou (reálnou) reakční dobou (střízlivého) řidiče, neboť takový by za zjištěných okolností nezodpovědný předjížděcí manévr vůbec nezahájil, srozuměn s možností přítomnosti jiného účastníka silničního provozu v protisměru.

11. Žalovaným odkazované judikáty Nejvyššího soudu na uvedených závěrech dle názoru odvolacího soudu ničeho nemění. Již ve svém prvním rozhodnutí odvolací soud přisvědčil námitce žalovaného o tom, že i při vázanosti civilního soudu trestním rozhodnutím (o tom, že žalovaný způsobil poškozené újmu z důvodu řízení pod vlivem alkoholu), tedy konstatováním zaviněného protiprávního jednání pachatele, nelze vyloučit, že na vzniku škody se mohlo podílet i jednání poškozeného (např. 25 Cdo 818/2004, 25 Cdo 562/1999, 25 Cdo 4502/2018). Spoluzavinění poškozené však v dané věci (viz. výše) nebylo zjištěno. Stejně tak nejsou v dané věci zpochybňovány judikatorní závěry týkající se důsledků střetu vozidel nedáním přednosti v jízdě (25 Cdo 551/2013, 25 Cdo 553/2014) či vytvoření nečekané překážky poškozeným (25 Cdo 1127/2007), kdy opět takové skutkové okolnosti na základě provedeného dokazování nelze činit. Souhlasit nutno i s namítaným tzv. principem omezené důvěry v dopravě (25 Cdo 3807/2014), jehož podstatou je předpoklad, že se řidič při pohybu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že (i) ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích. Opět nutno zdůraznit, že v řízení nebylo prokázáno porušení pravidel silničního provozu poškozenou, naopak v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud poukazuje na povinnost řidiče chovat se při své účasti na provozu na pozemních komunikacích ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval život či zdraví jiných osob, své chování přizpůsobit povětrnostním (a tím i viditelnostním) podmínkám a rychlost své jízdy přizpůsobit možnosti zastavení na vzdálenost jeho rozhledu. V dané věci žalovaný jel sice nízkou rychlostí, přesto neměl rozhled do míst, kam vjížděl a tato mu neumožnila včas (vůbec) reagovat na přítomnost poškozené. Žalovaným odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházejí z odlišných skutkových zjištění. V dané věci nebylo zjištěno, že by poškozená nedala žalovanému přednost v jízdě ani, že by svým chováním vytvořila nepředvídatelnou (náhlou) překážku na vozovce.

12. Z uvedeného vyplývá, že ani dle názoru odvolacího soudu nebylo v řízení prokázáno spoluzavinění poškozené na nehodovém střetu, přesto však odvolací soud přistoupil k změně vydaného mezitímního rozsudku postupem podle § 220 o.s.ř., a to s poukazem na specifika uplatněného nároku a další námitky žalovaného.

13. Soud prvního stupně shledal marginální skutečnost, že poškozená neměla cyklistickou helmu, jejíž nasazení při pohybu cyklisty v silniční provozu lze považovat za splnění prevenční povinnosti ve smyslu ust. § 2900 o.z. Jakkoli se taková úvaha jeví z hlediska ustanovení § 2918 o.z. s ohledem na charakter a množství zranění logická, nelze přehlédnout, že předmětem řízení jsou vynaložené náklady léčení poškozené, kdy však nelze (bez odborného posouzení) vyloučit, že některé z nich byly vynaloženy pouze z uvedeného důvodu či za jeho podstatného přispění. Stejně tak se odvolací soud neztotožňuje se závěrem o irelevantnosti namítaného onemocnění poškozené osteoporózou, kdy soud prvního stupně svůj názor opřel o závěry znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] (jako listinného důkazu) vypracovaného v rámci trestního řízení. Právě pro jeho potřeby činil znalec své závěry, kdy uvedl, že„ ze zdravotnické a zejména rentgenologické dokumentace vyplývá, že [jméno] [příjmení] trpí osteoporózou (řídnutí kostí), kdy tato skutečnost se mohla podílet na četnosti výše popisovaných zlomenin, avšak z pohledu soudnělékařského v daném případě nejde o poranění těžké pouze pro vážnou, delší dobu trvající poruchu zdraví (zlomeniny dlouhých kostí), ale i o zranění těžké pro poškození důležitého orgánu (zhmoždění obou plic a kosterního svalstva s významnou myoglobinémií), kdy na tato poranění neměl předchozí zdravotní stav poškozené podstatný význam“. Z uvedeného lze dle názoru odvolacího soudu naopak dovodit, že na četnosti (léčených) zlomenin se osteoporóza mohla podílet, pro potřeby trestní kvalifikace však postačilo, že těžká újma na zdraví poškozené byla způsobena již jen poškozením důležitého orgánu, na které předchozí zdravotní stav poškozené neměl vliv. [příjmení] proto nutné se v daném řízení zabývat tím, zda, v jaké míře a na jaké poranění, náklady jehož léčení jsou předmětem řízení, měl předchozí zdravotní stav poškozené vliv a zda všechny uplatněné náklady léčení jsou důsledkem„ pouze“ protiprávního jednání žalovaného. Z těchto důvodů, pro nedostatečná skutková zjištění, nebyly splněny podmínky pro vydání mezitímního rozsudku ve smyslu § 152 odst. 2 o.s.ř. a odvolacímu soudu nezbylo než rozhodnout, jak ve výroku uvedeno.

Poučení