8 CO 199/2022 - 216

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] [anonymizováno] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 638.910 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2022, č. j. 140 C 39/2018-170, takto:

Výrok

I. Odvolání žalované do odstavce II. výroku rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně částky 383.346 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 11. 2017 do zaplacení potvrzuje, ohledně částky 255.564 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 11. 2017 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že v této části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 25.440 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 7.806 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 638.910 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 11. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, co do požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 638.910 Kč za dobu od 30. 9. 2017 do 10. 11. 2017 byla žaloba zamítnuta. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 133.894 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo s názvem [název] [anonymizována tři slova] Cena byla sjednána ve výši 6.389.102 Kč bez DPH a výše zádržného dle článku 4.3 uvedené smlouvy činila 638.910 Kč. Termín dokončení díla byl stanoven na [datum], přičemž dílo bylo předáno žalované [datum]. Splatnost zádržného byla dohodnuta do 45 kalendářních dnů po přijetí žádosti o uvolnění vystavené žalovaným na základě oboustranně podepsaného protokolu o splnění garantovaných hodnot ověřovacího měření. První výzvou k uvolnění zádržného, u níž bylo prokázáno doručení do dispozice žalované, byla až předžalobní výzva ze dne 26. 9. 2017.

3. Skutková zjištění podřadil okresní soud pod ust. § 536 odst. 1 obch. zákoníku a § 546 odst. 1 věta prvá a § 548 odst. 1 obch. zákoníku. V posuzované věci bylo prokázáno, že žalobkyně dílo řádně provedla a předala žalované. V článku 4.3 smlouvy o dílo byla stanovena splatnost zádržného do 45 kalendářních dnů po přijetí žádosti o uvolnění vystavené žalovanou na základě oboustranně podepsaného protokolu o splnění garantovaných hodnot ověřovacího měření. Protokol byl oběma účastníky podepsán [datum] a první výzva k uvolnění zádržného byla doručena žalované dne 26. 9. 2017 Lhůta k plnění uplynula 10. 11. 2017. Pokud se týká námitky započtení ze strany žalované, okresní soud ji hodnotil v souladu s ust. § 580 o. z. a § 358 až § 364 obch. zákoníku a uvedl, že v případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo kompenzační úkon činí, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. V tomto směru odkázal okresní soud rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Odo 932/2006 a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2018 ve věci sp. zn. 15 Co 158/2017. Dospěl k závěru, že z projevu vůle směřujícího k započtení ze strany žalované nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Dále okresní soud v souladu s ust. § 1987 odst. 2 o. z. uvedl, že neurčitost projevu vůle žalované obsažené v zápočtu je umocněna i tím, že se nejedná o homogenní pohledávku. Vyčíslená smluvní pokuta ve výši 255.564 Kč je pohledávkou určitou, zcela konkrétně definovanou, avšak dluh z titulu náhrady škody z důvodu nevýroby po dobu 4 dnů prodlení ve výši 623.936 Kč je naopak pohledávkou neurčitou a nejistou, kdy z hlediska současné právní úpravy k zápočtu není způsobilá pohledávka neurčitá nebo nejistá.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že nesouhlasí s názorem okresního soudu, že se jedná o neurčitou a nejistou pohledávku. Spornost pohledávky musí být objektivní z pohledu hmotněprávního, kdy zjištění takové pohledávky vyžaduje rozsáhlejší dokazování, přičemž žalovaná má vůči pohledávce věcné argumenty. Naproti tomu za spornou nelze považovat takovou pohledávku, která se jen jeví jako neurčitá, přičemž soud by měl vždy náležitě zkoumat veškeré okolnosti posuzované pohledávky a své závěry o její nejistotě patřičně odůvodnit. Za nejistou či neurčitou nelze považovat pohledávku pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu. Soud I. stupně nikterak neodůvodnil svůj názor, z jakého důvodu považuje pohledávku žalované z titulu náhrady škody za neurčitou a nejistou, když s ohledem na dosavadní průběh řízení a obsah spisu lze uzavřít, že tato pohledávka požadovaný kvalifikovaný znak objektivní neurčitosti či nejistoty nevykazuje. Žalovaná ve svých jednotlivých písemných podáních předložila soudu dostatek relevantních argumentů a podkladů k tomu, aby bylo možné se otázkou náhrady škody a jejím zjišťováním náležitě procesně zabývat. Ve svých dosavadních tvrzeních a předložených důkazních návrzích byla žalovaná dostatečně určitá a konkrétní, nejednalo se pouze o ničím nepodložené domněnky či dohady. Je překvapivé rozhodnutí okresního soudu, aby následně byla procesní obrana žalované zpochybněna neplatností kompenzačního úkonu jako takového. Novou skutečností pak v odvolacím řízení je, jakožto relevantní odvolací důvod, že žalovaná spatřuje v zápočtu své pohledávky vůči pohledávce žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení, oznámení o započtení pohledávky ze dne 7. 6. 2022, doručeného žalobkyni dne 9. 6. 2022. Tímto kompenzačním úkonem žalovaná započítala svoji pohledávku spočívající v nároku na zaplacení smluvní pokuty v částce 255.564 Kč a nároku na náhradu škody v částce 623.936 oproti pohledávce žalobkyně na zaplacení 10% z celkové smluvní ceny ve výši 638.910 Kč. Jako důsledek realizovaného zápočtu zcela zaniká pohledávka žalované ve výši 255.564 Kč spočívající v neuhrazené smluvní pokutě a pohledávka spočívající v nároku na náhradu škody zaniká v částce 383.346 Kč. V důsledku toho zcela zaniká pohledávka žalobkyně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 4182/2016 ze dne 28. 8. 2018 vyplývá, že kompenzační námitka je procesní námitkou a soud je k ní proto povinen přihlédnout vždy, tedy i poté, co nastaly účinky koncentrace řízení, přičemž námitku započtení může vznést žalovaný nejen za řízení před soudem I. stupně, ale i v odvolacím řízení. Žalovaná tak v rámci řízení jako svou procesní obranu započítala svou pohledávku spočívající v nároku na zaplacení smluvní pokuty dle článku 12 odst. 12.1 smlouvy o dílo ze dne [datum] za prodlení s provedením díla v částce 255.564 Kč a dále nárok na náhradu škody dle článku 12 odst. 12.1 smlouvy o dílo za prodlení s provedením díla v částce 623.936 Kč oproti pohledávce žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že žalovaná proti pohledávce žalobkyně ve výši 638.910 Kč započetla svou pohledávku v celkové výši 879.500 Kč, tj. pohledávky převyšující pohledávku žalobkyně, která sestává z pohledávky 255.564 Kč z titulu smluvní pokuty a z pohledávky ve výši 623.936 Kč z titulu náhrady škody. Ve světle judikatury zmiňované v napadeném rozhodnutí se jednalo a jedná o neurčitý právní úkon, neboť z provedeného oznámení o započtení není patrno, které konkrétní pohledávky a do jaké výše se vzájemně setkaly a v důsledku provedeného zápočtu zanikly. Pokud se týče tvrzení žalované ve věci jejích důkazních návrhů ve smyslu vyjádření žalované ze dne 13. 7. 2020, k nim se žalobkyně vyjadřovala ve svém vyjádření ze dne 31. 7. 2020, na něž odkazuje. V této souvislosti je na místě připomenout, že řízení u soudu I. stupně bylo koncentrováno na jednání dne 19. 5. 2020. Žalobkyně zpochybňuje autenticitu, pravost a pravdivost důkazních prostředků, které žalovaná předkládá ke svým vyjádřením ze dne 3. 5. 2022, když ve svém vyjádření ze dne 13. 7. 2020 žalovaná tvrdí, že nelze dohledat provozní deníky [anonymizována tři slova] za období roku [rok] [anonymizováno] [rok], jelikož archivace u žalované již byla ukončena a po roce a půl je najednou dohledat lze. Navíc se jedná o nepodepsané dokumenty, neoriginální dokumenty, kdy není konkretizován ani nosič těchto dat vyčleněný do listinné podoby. Žalobkyně namítá i tu skutečnost, že žalovaná do uplynutí koncentrace řízení nenavrhla, a tedy neoznačila jako důkaz žádný znalecký posudek k prokázání svých tvrzení ohledně výše škody. Žalovaná své odvolání do předmětného rozsudku opírala o novou skutečnost ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř. Touto novou skutečností je, že žalovaná provedla nově zápočet své údajné pohledávky vůči pohledávce žalobkyně, a to oznámením o započtení pohledávky ze dne 7. 6. 2022. Zároveň žalovaná ve svém doplnění odvolání ze dne 26. 8. 2022 znovu uplatňuje námitku započtení jakožto svoji procesní obranu proti nároku žalobkyně. V této souvislosti se v rámci provedeného nového započtení pokouší žalovaná o vyvolání hmotněprávních účinků zániku pohledávky žalobkyně až po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně ve věci samé a zároveň se v rámci procesní obrany žalované jedná i o uplatnění kompenzační námitky až v rámci odvolacího řízení. Pokud žalovaná odkazuje v tomto směru na rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 4182/2016 ze dne 28. 8. 2018, pak toto rozhodnutí bylo překonáno rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 ze dne 13. 1. 2021, kdy velký senát výslovně vyloučil další použitelnost závěrů obsažených v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4182/2016. Velký senát se ve svém rozhodnutí vyloženě zabýval otázkou započtení po vyhlášení rozhodnutí a sjednotil poněkud nejednotnou rozhodovací činnost, kdy najisto postavil, že po vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně lze započíst pohledávku, která se stala způsobilou k započtení až po vyhlášení rozhodnutí. V takovém případě lze uvádět i nové skutečnosti. Pokud jde však o pohledávku, která se stala způsobilou k započtení ještě před vyhlášením rozhodnutí, takovou pohledávku lze započíst pouze v případě, pokud by byly v prvním stupni tvrzeny a prokázány všechny skutečnosti vzniku, výše a splatnosti takto započítávané pohledávky. Jestliže tyto skutečnosti tvrzeny a prokázány nebyly, nejenže soud k takovému započtení nepřihlédne, takové započtení nebude účinné ani v rovině hmotněprávní. Žalovaná tak doposud neprokázala veškeré skutečnosti ohledně výše své tvrzené pohledávky, navíc k jejímu prokázání nenavrhla do uplynutí lhůty koncentrace řízení relevantní důkazy a její uplatnění v rámci odvolacího řízení by bylo spojeno právě s uplatněním důkazů již nepřípustných v rámci nastavené koncentrace řízení, např. žalovanou v jejím odvolání tvrzený důkaz znaleckým posudkem. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovanou avizovaný postup je zjevným zneužitím žalovanou tvrzených práv a k námitce započtení pohledávky žalované nelze přihlížet, neboť by se jednalo o zjevně zneužívající, a tedy nepřípustný procesní úkon.

6. Odvolací soud odmítl odvolání žalované proti odstavci II. výroku, a to v souladu s ust. § 218 písm. b) o. s. ř., neboť v této části jí bylo vyhověno a není tedy subjektivně legitimována ve smyslu § 202 o. s. ř. k podání takovéhoto odvolání a jako takové tedy bylo odvolání odmítnuto.

7. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

8. Pokud se týká částky přiznané v odstavci I. výroku, zde odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem, jako na správná a úplná. Účastníci řízení se v odvolacím řízení shodli na tom, že ke zpoždění s předáním díla došlo v rozsahu 4 dnů. Ačkoliv dílo mělo být odevzdáno dne [datum], předáno žalované bylo dne [datum], přičemž zpoždění s předáním díla bylo způsobeno okolnostmi, které vznikly na straně žalované. Spočívalo právě v prodlení žalované s odsouhlasením postupu žalobkyně a prací dle dodatku [číslo]. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zádržného ve výši 638.910 Kč dle článku 4.3 smlouvy, přičemž dopisem ze dne 26. 9. 2017 byla žalovaná vyzvána řádně k zaplacení této částky ve lhůtě do 10. 11. 2017. Článek 12 upravuje sankce pro případ nedokončení díla v termínu. Zhotovitel není v prodlení po dobu, po kterou nemohl dílo předat v důsledku okolností na straně objednatele. V článku 12.9 byla sjednána povinnost nahradit škodu v případě porušení povinnosti mající za následek vznik škody, nárok na zaplacení smluvní pokuty v rozsahu 1 % z celkové smluvní ceny díla za každý započatý den prodlení vyplývá z článku 12.1 smlouvy a výše této smluvní pokuty za 4 dny činí 255.564 Kč. Žalovaná dále tvrdila vznik škody ve výši 623.936 Kč, přičemž dle názoru odvolacího soudu výši této škody žalovaná neprokázala. Výpočet výše škody totiž provedla sama žalovaná a k postupu při výpočtu škody pak navrhla výslech svých zaměstnanců, kteří měli provádět výpočet, přičemž i excelové tabulky jsou dokumenty, které byly vytvořeny přímo žalovanou. Žalovaná byla poučena, aby tvrdila a prokázala všechny rozhodné skutečnosti ohledně výše škody. Žalobkyně navrhla k důkazu provozní deníky, o nichž uvedla, že nejsou k dispozici z let [rok] až [rok], resp. že je nelze dohledat - tj. [anonymizována tři slova]. Řízení bylo koncentrováno u jednání, konaného dne 19. 5. 2020 a žalované bylo uloženo, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání nejpozději do 17. 7. 2020. Pokud žalovaná odkazuje na výstupy z databázového serveru ETB, který sbírá a archivuje provozní data a parametry z jednotlivých řídících systémů, jedná se o tvrzení a důkazy uvedené po koncentraci řízení, přičemž žalovaná nenavrhla k důkazu znalecký posudek. Dle názoru odvolacího soudu je tak zřejmé, že neprokázala výši škody.

9. Pokud se týká právního hodnocení věci, okresní soud správně uzavřel, že v souladu s ust. § 536 obch. zákoníku byla platně uzavřena smlouva o dílo, když na daný spor je nutno aplikovat ustanovení obchodního zákoníku, a to s ohledem na datum uzavření smlouvy o dílo (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

10. V souladu s ust. § 548 odst. 1 obch. zákoníku nárok na zaplacení ceny díla vzniká až reálným provedením díla a jeho předáním, k čemuž v daném případě došlo dne [datum].

11. Žalovaná pak dle článku 4.3 měla vyplatit zádržné ve lhůtě do 45 dnů po přijetí žádosti o uvolnění.

12. Spornou v řízení zůstala otázka započtení žalovanou uplatněných pohledávek. Pokud žalovaná započítávala vůči pohledávce žalobkyně svou pohledávku jednak ohledně smluvní pokuty ve výši 255.564 Kč a škody ve výši 623.936 Kč, i ohledně těchto zápočtů je nutno aplikovat ustanovení právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013, tedy ustanovení občanského zákoníku, § 580 a § 358 až 364 obch. zákoníku.

13. V tomto směru je správný názor okresního soudu, že v případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo kompenzační úkon činí, určit, které pohledávky mají započtením zaniknout v případě, že se započítává více vzájemných pohledávek, které ve svém souhrnu přesahují žalovanou částku. V tomto směru okresní soud správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Odo 932/2006, a rovněž na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, např. v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2018 ve věci sp. zn. 15 Co 158/2017. Jak navíc vyplývá ze zápočtu, který učinila žalovaná dopisem ze dne 19. 8. 2014 ve spojení s dopisem z 10. 12. 2013 a fakturou [číslo] kdy žalovaná proti pohledávce žalobkyně ve výši 638.910 Kč započetla svou pohledávku v celkové výši 879.500 Kč, tj. pohledávku převyšující pohledávku žalované, jednoznačně se jedná o právní úkon neurčitý, neboť z něj není patrné, které pohledávky a v jaké výši se vzájemně setkaly a došlo tedy k jejich zániku.

14. V souladu s ust. § 358 obch. zákoníku, který je doplňující povahy k základní právní úpravě zániku závazku započtením, jak je obsahují ust. § 580 a § 581 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013, započtení (kompenzace) je zákonem upravený způsob zániku vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka (28 Cdo 2091/2016). K započtení nestačí pouhá existence proti sobě stojících pohledávek, k tomu, aby došlo k započtení, je nezbytný kompenzační projev. Jednostranně lze započíst splatnou pohledávku proti pohledávce nesplatné. Jednostranný kompenzační projev se musí dostat druhé straně do oblasti její dispozice, aby byl projev účinný. Podmínkou započitatelnosti pohledávky je však její existence K zániku pak dochází okamžikem, kdy se obě pohledávky setkaly, tj. v okamžiku, kdy jsou obě splatné (32 Cdo 545/2017).

15. Zápočet pak je nutno posuzovat podle úpravy, kterou se řídí smlouvou založený závazkový poměr, z něhož pohledávka vznikla, tj. dosavadní právní úpravou dle § 3028 odst. 3 o. z. (32 Cdo 5234/2016). Proto okresní soud nemohl při úvaze o určitosti či neurčitosti započítávané pohledávky použít ust. § 1987 odst. 2 platného občanského zákoníku o neurčitosti a nejistotě pohledávky.

16. Nicméně, jak je již shora uvedeno, rozhodující pro to, aby došlo v důsledku zápočtu k zániku pohledávky, je jednak úkon, který směřuje k započtení, který musí být zcela určitý, srozumitelný a další podmínkou je existence takové pohledávky. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaná neprokázala existenci výše škody, tedy nemohla tuto neexistující pohledávku započítat vůči pohledávce žalobkyně uplatněné touto žalobou.

17. Proto, i pokud řádně žalovaná započítává svou pohledávku vůči žalobou uplatněné částce v odvolacím řízení, mohla tak učinit, to však při existenci pohledávky z titulu škody a dále pohledávky z titulu smluvní pokuty.

18. V daném směru se však uplatní pro zápočet rozhodnutí velkého senátu 31 Cdo 1475/2020 ze dne 13. 1. 2020, jak uvádí žalobkyně ve vyjádření k odvolání, když tímto rozhodnutím byl překonán dosavadní právní názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4182/2016 ze dne 28. 8. 2018, na který žalovaná odkazuje. Rozhodující tak je, že žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, které se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 odst. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu I. stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku pohledávky, výše a splatnosti pohledávky žalované užité k započtení, jež nastaly, vznikly před vyhlášením rozhodnutí soudu I. stupně nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky. Posouzení důvodnosti započtení je tak spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů, a tím je současně také deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo.

19. Jak je zřejmé, jak škoda, tak smluvní pokuta, kterou si žalovaná řádně započítává až v odvolacím řízení, jsou pohledávkami, které vznikly ještě před vyhlášením rozhodnutí soudu I. stupně, a proto všechny skutečnosti a důkazy ohledně vzniku, výše a splatnosti pohledávky bylo nutno tvrdit a označit důkazy již v řízení před soudem I. stupně. Jak je shora uvedeno, žalovaná především neoznačila řádně důkazy k prokázání výše škody a v souladu se zásadou neúplné apelace již v odvolacím řízení nebylo možno jakékoliv další důkazy ohledně existence a výše škody činit, zejména za situace, kdy žalovaná do koncentrace řízení před soudem I. stupně nenavrhla znalecký posudek. Její tvrzení o výši škody vychází pouze z jí vytvořených přehledů a výpočtů a je tak možné dospět k závěru, že výše škody není řádně podložena a prokázána.

20. Z toho důvodu má odvolací soud za to, že nemohl přihlédnout k zápočtu částky ve výši 383.346 Kč, které měly představovat částku za škodu.

21. Naopak tedy platí, pokud se týká smluvní pokuty, že všechny skutečnosti a důkazy ohledně smluvní pokuty ve výši 255.564 Kč, které si žalovaná započítává vůči pohledávce žalobkyně uplatněné žalobou, byly tvrzeny a výše takovéto smluvní pokuty byla prokázána již za řízení před soudem I. stupně, proto odvolací soud k této kompenzační námitce přihlédl.

22. S ohledem na shora uvedené odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu ohledně částky 255.564 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím tak, že ohledně této částky byla žaloba žalobkyně zamítnuta, ve zbytku, tj. ohledně částky 383.346 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

23. Pokud se týká výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, bylo postupováno v souladu s ust. § 244 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 19 %, když byla úspěšná v rozsahu 59,6 %, neúspěšná v rozsahu 40,4 %. V daném případě žalobkyně požadovala včetně úrokového příslušenství zaplacení částky 876.484,75 Kč, přiznána jí byla částka včetně úrokového příslušenství 522.340 Kč.

24. Za řízení před soudem I. stupně náleží žalobkyni náhrada nákladů tak, jak k ní dospěl okresní soud, a to celkem ve výši 133.894 Kč 19 % z této částky činí 25.440 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

25. Pokud se týká odvolacího řízení, pro to platí stejný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, přičemž zástupce žalobkyně v odvolacím řízení učinil 3 úkony právní služby, a to je vyjádření k podanému odvolání a účast u dvou jednání před krajským soudem. Za 1 úkon právní služby mu tak náleží odměna ve výši 10.860 Kč v souladu s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. za 3 úkony právní služby 32.580 Kč, a dále mu náleží 3 režijní paušály po 300 Kč v souladu s ust. § 13 odst. 4 citované vyhlášky, tj. 900 Kč, a dále cestovné ve výši 3.184,32 Kč za cestu k ústnímu jednání konanému dne 10. 11. 2022 na trase [obec] - [obec] a zpět, při ujetí [anonymizováno] km [značka automobilu], [registrační značka], při spotřebě 11,8 l [číslo] km benzínu Natural, ceně 44,50 Kč a paušální sazbě 4,70 Kč/km, cestovné ve výši 3.219,71 Kč za cestu k ústnímu jednání konanému dne 16. 1. 2023, shodným vozidlem, ceně benzínu 41,20 Kč a paušální sazbě 5,20 Kč/km Celkem tak činí cestovné 6.604 Kč za obě cesty. Dále zástupci žalobkyně náleží 2x náhrada za ztrátu času za cestu [obec] - [obec] a zpět ke shora uvedeným ústním jednáním, tj. celkem 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1.200 Kč Celkem činí náklady odvolacího řízení 41.084 Kč, 19 % z této částky činí 7.806 Kč a tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení