8 CO 202/2022 - 418

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 829.300 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 5. 2022, č. j. 10 C 357/2019-369, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I., III. a V. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 829.300 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím od 22. 1. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 829.300 Kč od 8. 7. 2015 do 21. 1. 2019, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 41.465 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud dospěl k závěru, že dne [datum] převedla dlužnice na účet žalované dvě platby v částce 1.009.927 Kč a 150.373 Kč pod variabilním symbolem [číslo] (IČO žalované) bez uvedení účelu platby. Žalovaná si tuto platbu zúčtovala prostřednictvím své účetní ve svém účetnictví, když částku 1.009.927 Kč rozúčtovala na částky 331.000 Kč a 678.127 Kč. Právní titul výše uvedených převodů žalovaná v řízení neprokázala, když nebyla prokázána rámcová smlouva [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ani smlouvy o [anonymizováno] z [datum] a [datum], které měly být uzavřeny mezi dlužnicí a žalovanou a na základě kterých měla dlužnice povinnost převedené částky žalované zaplatit. Dále okresní soud uvedl, že rozhodnutí ve věci [číslo jednací] není překážkou věci rozsouzené ve vztahu k částce 678.927 Kč, když tato částka měla představovat plnění mezi dlužnicí a žalovanou z titulu zápůjček, a nikoliv převodu finančních prostředků mezi žalovanou - [jméno] [příjmení] a žalobkyní - [jméno] [příjmení]. Po právní stránce soud věc posoudil ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala, že dlužnice dne [datum] převedla na účet žalované celkem částku 1.160.300 Kč a bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala důvodnost těchto plateb, když předloženými důkazy žalovaná toto své důkazní břemeno neunesla, neboť z předložených důkazů nebyly zjištěny právní důvody plnění dlužnicí ve prospěch žalované ze dne [datum]. Z toho důvodu bylo žalobě žalobkyně vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku, s výjimkou odstavce II. výroku, podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta, příp. že věc bude zrušena a vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytýkala soudu I. stupně, že se dostatečně nevypořádal s námitkou rei iudicatae vznesenou ve vztahu k žalované části nároku žalované v průběhu řízení, resp. soud se s touto námitkou nevypořádal správně. V rámci trestního řízení [spisová značka] byla rozsudkem ve spojení s odvolacím rozsudkem [číslo jednací] žalobkyni přiznána v adhezním řízení částka 621.000 Kč, přičemž na straně 3 trestního rozsudku Krajského soudu Ostrava je konstatován konkrétní majetkový prospěch žalované ve výši 500.000 Kč a dále majetkový prospěch [jméno] [příjmení] ve výši 121.000 Kč, celkem tedy 621.000 Kč. Majetkový prospěch žalované je definován převodem částky 1.009.927 Kč z bankovního účtu dlužníka dne [datum] na účet žalované, což je právě žalobkyní napadaný neexistující právní důvod, o který opírá svoji civilní žalobu na bezdůvodné obohacení. Konstrukce prvoinstančního soudu spočívající v tom, že přisouzený nárok se týkal jiné osoby, než žalované, a to osoby [jméno] [příjmení], není správná, když bezdůvodné obohacení již bylo v trestním řízení posuzováno na základě shodných tvrzení žalobkyně jako poškozené a na základě shodných zjištění orgánů činných v trestním řízení u soudu v rámci hlavního líčení a následně i odvolání. Jedná se o totožnost skutku, když žalobkyně v civilním řízení nárokuje bezdůvodné obohacení a v trestním řízení uplatnila škodu. Původně v tomto civilním řízení byl jako první žalovaný osoba [jméno] [příjmení], tedy osoba obžalovaného a odsouzeného v trestním řízení na základě stejných skutkových tvrzení žalobkyně a pro shodnou částku bezdůvodného obohacení 1.160.300 Kč. Plněním jednoho z žalovaných dochází ke snížení dluhu druhého žalovaného vůči žalobkyni, kdy se u samotné žalobkyně jedná o propojené nároky. Následně podáním ze dne 10. 10. 2018 bere žalobkyně vůči tehdy žalovanému 1. [jméno] [příjmení] žalobu zpět o částku 331.000 Kč pro překážku litispendence a později pak žalobkyně bere zpět tuto částku 331.000 Kč i vůči žalované. Dle výkladového stanoviska R 22/1979 (s. 192) - NS Cpjn 35/78 platí, že:„ výrokem trestního rozsudku o náhradě škody není sice soud v občanském soudním řízení vázán ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř., ale pravomocné přisouzení nároku na náhradu škody v adhezním řízení brání projednání stejné věci v občanském soudním řízení v tom rozsahu, v jakém bylo o náhradě škody rozhodnuto.“ Žalovaná má za to, že v částce 500.000 Kč se jedná o věc pravomocně rozsouzenou, kdy žalobkyně opírá civilní nárok vůči žalované o naprosto shodná skutková tvrzení a důkazy, jak byly zjištěny trestním soudem. Pokud se týká bezdůvodného obohacení u částky 150.353 Kč, byl právní důvod této platby jednoznačně dán. Existence [anonymizováno] žalované pro dlužníka žalovaná prokázala jednak jednotlivými fakturami za tuto [anonymizováno] včetně dokladu o [anonymizováno 5 slov], kdy je všude na pozici [anonymizováno] uvedena žalovaná a jednak to, že obsahem svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří oba potvrdili, že žalovaná skutečně na základě předložených faktur, dokladů a [anonymizována čtyři slova] provedla [anonymizováno] pro dlužníka, nikoliv přímo pro [příjmení], přičemž v těchto případech [příjmení] pouze prodávala zboží [anonymizována dvě slova] Tyto [anonymizováno] byly doloženy výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v trestním řízení [spisová značka]. Oba svědci potvrdili, že [příjmení] [příjmení] přislíbil vyrovnat dluh vůči [příjmení] tak, že prostředky, které byly blokovány na termínovaném vkladu, uhradí [příjmení]. [příjmení] závazku se měl uhradit službami v [anonymizováno], kdy [příjmení] [příjmení], resp. [anonymizována dvě slova] měl [příjmení] realizovat [anonymizováno] na Slovensko i po ČR, [anonymizována dvě slova] zákazníkům [příjmení]. Později tuto dopravu řešila firma [právnická osoba] Tyto služby jim [právnická osoba] neplatila, byly prováděny zápočty nebo trojzápočty. Nějakou dobu prováděla [anonymizována dvě slova] pro [příjmení], poté došlo k nějakému zlomu v [anonymizováno], kdy [anonymizována dvě slova] byla převedena na [právnická osoba] a nově [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení] [jméno] probíhaly trojzápočty. Soud neprovedl výslech žalovanou navrženého svědka [jméno] [příjmení] a spokojil se pouze s výslechem [jméno] [příjmení], ačkoliv i tato osoba [jméno] [příjmení] v rámci výslechu v trestním řízení potvrdila, že systém probíhá tak, že [anonymizováno] prováděla žalovaná a probíhaly trojzápočty, tedy i [anonymizováno] žalované hradili dlužník [jméno] [příjmení] svůj dluh vůči [příjmení], který [anonymizováno] pro [příjmení] poptávala a měl hradit žalované právě dlužník [anonymizována dvě slova]. Žalovaná vyúčtovala v částce 150.353 Kč svoje řádně a včas poskytnuté plnění vůči dlužníkům fakturami se všemi náležitostmi. Z pohledu existence či neexistence bezdůvodného obohacení v částce 150.353 Kč je úplně nepodstatné, zda byla sjednána jakákoliv rámcová smlouva o přepravě písemně či ústně, nebo zda byla taková smlouva sjednána vůbec. Právním důvodem byla reálně uskutečněná přeprava pohonných hmot žalovanou pro dlužníka, což prokázáno žalovanou bylo.

4. Pokud se týká tvrzených zápůjček v částkách 420.000 Kč a 363.000 Kč, pak jejich existenci žalovaná doložila výpisem plateb ze svého účtu na účet dlužníka ve dnech [datum] a [datum], existenci těchto zápůjček potvrdil jednoznačně svědek [příjmení] [příjmení] a z jeho svědectvím koresponduje i svědectví [jméno] [příjmení]. Žalovaná navíc prokázala soudu i tvrzené vrácené částky první ze zápůjček výpisy ze svého účtu. Dále tvrzení o konečné částce z obou zápůjček vrácení ve výši 678.927 Kč doložila žalovaná trojzápočtem dlužníka, žalovaného a firmy [příjmení] ze dne [datum]. Výsledná částka obou zápůjček pro trojzápočtu a částečných úhradách dlužníka ve výši 678.927 Kč spolu s částkou 331.000 Kč, která byla konečnou sumou z navrácené půjčky přímo osoby [jméno] [příjmení], opětovně přesně koresponduje s částkou 1.009.927 Kč vrácenou dne [datum] dlužníkem žalované. Není možné, aby obě částky zase seděly na koruny, pokud by tvrzení a důkazy žalované nebyly pravdivé. Dřívější judikatura vycházela ze závěru, že žalobci postačí prokázat vlastní plnění žalovanému a je pak na žalovaném, aby pro takové plnění prokázal právní důvod. Toto důkazní břemeno však mění nový § 2997 odst. 1 věta druhá NOZ:„ právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastane, nebo odpadl.“ Jinak řečeno, právo na vrácení nemá ten, kdo plnil, aniž by jednal v omylu. Takový omyl by měl prokazovat ten, kdo se jej dovolává, a to i proto, že omyl spočívá v jeho sféře. Právo na vrácení nemá, kdo jinému plnil na dluh bez takového omylu, ať už s úmyslem jej obdarovat, s úmyslem podvodným nebo s úmyslem jiným. Je prokázáno především výslechem [jméno] [příjmení], že dlužník neplatil v jakémkoliv omylu, a to bez ohledu úmyslu dlužníka těchto plateb. Existence případného omylu v platbách se musí zjišťovat u dlužníka, resp. jejího jednatele [jméno] [příjmení] v době provádění žalobkyní napadených plateb, tedy dne [datum]. Dlužník nebyl v době činění plateb v jakémkoliv omylu o důvodu těchto plateb.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. V trestní věci se nejednalo o věc pravomocně rozsouzenou, žalobkyni v rámci trestního řízení byl přiznán nárok na náhradu škody, kdy se jednalo o plnění vůči obžalovanému [jméno] [příjmení], nikoliv vůči žalované a již tato skutečnost dokládá, že se nejedná o totožné plnění. To jednoznačně plyne z doloženého uplatnění nároku na náhradu škody, částka 621.000 Kč se skládá z plnění ve výši 331.000 Kč, kdy se jednalo o úhradu soukromého dluhu [jméno] [příjmení], tato skutečnost byla v proběhlém řízení zohledněna a žalovaná částka byla ponížena, a dále z plnění ve výši 290.000 Kč, což představuje plnění převedené na účet [jméno] [příjmení] platbou ze dne [datum]. Nejedná se tak v žádném ohledu o plnění jakkoliv související s vedeným sporem. V dané věci je žaloba založena na vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované [právnická osoba], žaloba projednávaná před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 85/2020 je založena na porušení povinnosti žalovaného [jméno] [příjmení] a vzniku škody. V tomto směru žalobkyně odkazuje na rozhodnutí NS ČR 31 Cdo 20137/2013. Pokud jde o úhradu částky 150.373 Kč, k prokázání svých tvrzení žalovaná předložila pouze faktury vystavené za provedení [anonymizována tři slova] pro dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, jejichž přílohou mají být doklady o [anonymizováno] Tyto však v žádném ohledu neprokazují provedení tvrzené [anonymizováno] pro dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, když faktury představují pouze jednostranný úkon žalované, aniž by byly schopny objektivně prokázat existenci důvodu pro její vystavení, z dokladů [anonymizována dvě slova] nelze nikterak dovodit, že by [anonymizována tři slova] měla být realizovaná pro dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, či jiného nákladu. V dodacích listech, předložených žalovanou, vždy figuruje na straně vlastníka zboží a odesílatele [právnická osoba] [anonymizováno], osoba nabyvatele [anonymizována dvě slova] je pak vždy uvedena osoba odlišná od dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, a ani dodací adresa neprokazuje dodání dlužníku [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“. Z doložených dokladů o [anonymizováno] je tak zřejmé, že [anonymizováno] sice měla být uskutečněna žalovanou, ale nikoliv pro dlužníka. Tuto skutečnost potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že pokud byla na [anonymizováno] dokladu uvedena jako [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], tedy žalovaná, pak následnou fakturaci za [anonymizováno] na [právnická osoba] [anonymizováno] prováděla právě žalovaná, které byly faktury rovněž propláceny. [jméno] svědkyně výslovně uvedla, že ona sama viděla faktury vystavované žalovanou za [anonymizováno] na [právnická osoba] [anonymizováno], jakož i výslovně uvedla, že dluhy [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ již v té době žádné faktury za [anonymizováno] na [právnická osoba] nevystavovala. Ze svědecké výpovědi tedy vyplynulo, že za [anonymizováno], kterou žalovaná dokládala doloženými doklady o [anonymizováno], byly vystavovány faktury žalovanou přímo na [právnická osoba] [anonymizováno] a že také tato společnost za tuto činnost žalované uhradila. Nebyl dán důvod pro to, aby žalovaná za totožnou činnosti vystavovala faktury na dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ a požadovala jejich opakované proplacení. Ve vztahu k neúročným zápůjčkám vážícím se k platbě 678.927 Kč žalovaná doložila toliko bankovní výpisy o provedení plateb na účet dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ z její strany, ze kterých však není seznatelný právní důvod pro jejich provedení, když doložené bankovní výpisy pouze dokládají, že byla provedena platba na účet dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ v určité výši, důvod pro její provedení však nedokládají, tedy nelze z nich zjistit a jimi doložit, že se jednalo právě o tvrzenou bezúročnou zápůjčku. Jiné listiny, jako zejména smlouvy o zápůjčce, žalovaná nedoložila, jakož ani poskytnutí zápůjček nevyplynulo z provedených svědeckých výpovědí. Jde-li o poslední z námitek žalované, a to o námitku vědomého plnění nedluhu, pak žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která se uvedeným již zabývala a která jednoznačně dospěla k závěru, že k přípustnosti aplikovatelnosti této výjimky z bezdůvodného obohacení je jednak její vznesení ze strany obohaceného a dále pak prokázání obohaceného o vědomosti ochuzeného o tom, že plní nedluh. Žalovaná tuto námitku v řízení před soudem I. stupně nevznášela a současně ani neuváděla žádná tvrzení, na nichž by měla být její aplikovatelnost založena a nikterak tato tvrzení neprokazovala. Uvedené skutečnosti byly tvrzeny a namítány až v řízení odvolacím a z toho důvodu se nejedná o tvrzení přípustné.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. s výjimkou odstavce II. výroku, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem, jako na úplná a správná. Důkazní břemeno stran důvodnosti přijetí plateb bylo na žalované. Žalovaná v řízení neprokázala důvodnost jak přijetí platby 150.373 Kč, tak neprokázala existenci zápůjček v celkové hodnotě 678.927 Kč.

8. Ohledně úhrady částky 150.373 Kč byly předloženy faktury za provedení [anonymizována tři slova] pro dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, které neprokazují provedení tvrzené [anonymizováno] pro dlužníka. Faktury představují jednostranný úkon vázaného, aniž by byly schopny objektivně prokázat existenci důvodu pro jejich vystavení, z dokladů o [anonymizováno] nelze nikterak dovodit, že by [anonymizována tři slova] měla být realizována pro dlužníka. V dodacích listech předložených žalovanou vždy figuruje na straně vlastníka zboží odesílatel [právnická osoba], osoba nabyvatele [anonymizována dvě slova] je vždy uvedena osoba odlišná od dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, ani dodací adresa neprokazuje dodání dlužníku. Z doložených dokladů o přepravě je zřejmé jen to, že [anonymizováno] měla být uskutečněna žalovaným 2, ale nikoliv pro dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, ale pro osobu nabyvatele uvedenou na dokladu od dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ odlišnou. Pokud měly být [anonymizována dvě slova] dodány koncovému zákazníkovi, toto se projevilo v označení dodací adresy a to nic nemění na tom, že dodávky nebyly uskutečněny pro koncového zákazníka dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, ale pro koncového zákazníka osoby nabyvatele uvedené na dokladu o přepravě. Podstatnou částí dokladu o přepravě jako nabyvatel figuruje společnost [právnická osoba], což je osoba personálně přímo propojená s dodavatelem [právnická osoba], proto i z toho lze dovozovat, že dodání nebylo zprostředkováno přes třetí osobu dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“. Rovněž z trestního spisu vyplynulo, že dodavatel [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ukončil s dlužníkem [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ spolupráci v [anonymizováno] [rok], zastavil veškeré dodávky pro neplnění platebních závazků ze strany dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, přičemž dodací listy předložené žalovanou se vztahují výlučně k období [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [rok], tedy po ukončení spolupráce. Rovněž nebyl důvod, aby žalovaná za totožnou činnost vystavila faktury na dlužníka [anonymizováno] a požadovala opětovné proplacení, z předložených dokladů neplyne, že by přeprava měla být uskutečněna pro dlužníka nebo na jeho náklady. Ani svědecké výpovědi, na které žalovaná odkazuje, neprokazují konkrétní skutečnosti, ani k tvrzeným fakturám za [anonymizována tři slova]. Skutečnost, že [anonymizováno] měla být uskutečněna žalovanou, ale nikoliv pro dlužníka [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“ potvrdila ve své výpovědi rovněž svědkyně [jméno] [příjmení], která výslovně uvedla, že pokud byla na [anonymizováno] dokladu uvedena jako [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], tedy žalovaná, pak i tuto [právnická osoba] fakturovala, byla to právě žalovaná, které byly také faktury propláceny. Následně uvedla, že ona sama viděla faktury vystavované žalovanou za přepravu na [právnická osoba], dlužník [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova]“ již v té době žádné faktury za přepravu [právnická osoba] nevystavoval. Na tomto závěru ničeho nemohla zvrátit ani výpověď svědka [jméno] [příjmení], když není zřejmé, jak by tento svědek ze své pozice mohl o obchodních transakcích čehokoliv vědět a věrohodně vypovědět. Tento svědek v trestním řízení uvedl, že [anonymizováno] byla převedena na žalovanou a probíhaly trojzápočty, což nepotvrzuje tvrzení žalované o tom, že tuto [anonymizováno] prováděla právě dlužnice.

9. K zápůjčkám v celkové výši 678.927 Kč byly doloženy jen bankovní výpisy o provedení plateb na účet dlužníka, důvod plateb bankovní výpisy neprokazují a nelze tedy z nich zjistit a jimi doložit, že se jednalo právě o tvrzené zápůjčky, a tedy zápůjčky z ústně uzavřených smluv ze dne [datum] na částku 420.000 Kč a ze dne [datum] na částku 363.000 Kč, jak tvrdila žalovaná. Tato skutečnost nebyla prokázána ani výpovědí jednatele žalované [jméno] [příjmení], když sám uvedl, že ho [příjmení] [příjmení] párkrát požádal o zápůjčku peněz za účelem udržení firmy [anonymizována dvě slova], ale kdy to bylo a o jaké částky se konkrétně jednalo, si nevzpomněl, uvedl, že [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] sliboval, že peníze vždy vrátí do týdne, poté splatnost upravoval a vrácení půjček vždy dělala účetní. Zejména pak zápůjčka ze dne [datum] nemohla být již poskytována za účelem udržení firmy dlužnice - [jméno] [příjmení], když rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] byla zrušena registrace firmy jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a následně ke dni [datum] [příjmení] [příjmení] ukončil veškerou svou účast ve společnosti dlužnice.

10. Jak vyplývá z výpovědi [jméno] [příjmení] (č. l. 329), nevěděl ani kdy a ani jaké částky si zapůjčil, když tyto zápůjčky měl vrátit v celkové platbě ve výši 1.200.000 Kč. Je tedy zřejmé, že jak výpověď svědka [jméno] [příjmení], tak jednatele [jméno] [příjmení] neprokazují tvrzené smlouvy o zápůjčkách, neprokazují, kdy konkrétně měly být smlouvy uzavřeny, jaký byl konkrétní obsah těchto smluv, na jakou částku, jak byla sjednána splatnost a kdy konkrétně byly poskytnuty a kdy případně vráceny, a nevyplývá to, jak uvádí okresní soud, ani z výpovědí uvedených osob v rámci trestního řízení ve věci [jméno] [příjmení], a ani z trestních spisů nevyplývá jakákoliv zmínka o těchto konkrétních zápůjčkách, když v trestním řízení byla zmíněna jiná písemná zmínka o zápůjčce s datem [datum] na částku 590.000 Kč. Svědek [příjmení] [příjmení] netvrdil, za jakým účelem zápůjčky potřeboval a příp. na co je použil.

11. Okresní soud pak správně nárok žalobkyně posoudil dle ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení, když se v daném případě jedná o získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. V souladu s ust. § 2993 o. z. pak, pokud strana plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Ust. § 2991 navazuje na § 451 o. z. ve znění do 31. 12. 2013, od nějž se formulačně odchyluje. Stejně však jako v dosavadní právní úpravě je vyjádřením obecné zásady občanského práva, dle níž se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. Dopadá tedy na situace, v nichž se jeden subjekt obohatí na úkor druhého, aniž by ho k tomu opravňoval řádný, právem akceptovaný důvod (spravedlivý důvod).

13. Pokud se týká námitky žalované a odkaz na ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z., dle kterého právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl, dále na námitku posuzování otázky omylu při poskytnutí platby ze strany dlužníka straně žalované, lze souhlasit s námitkou žalobkyně, že tuto skutečnost nově tvrdí žalovaná až v odvolacím řízení, tedy že dlužník nebyl v době činění plateb v jakémkoliv omylu o důvodu těchto plateb. Ve smyslu ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. je předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Vědomé plnění na dohodu (vnucené obohacení) je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení; výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Bylo na žalované, aby již v řízení před soudem I. stupně namítala výluku zakotvenou v ust. § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., tedy že k obohacení došlo s vědomím toho, na jehož úkor se tak mělo stát. Jeden z předpokladů výluky je, že žalobce žalovanou obohatil, tedy obohatil jiného. Ustanovení platí jen pro případ, kdy někdo plní, nejsa nijak v pochybnosti o tom, že plnit není povinen. Neprokázání žalobkyní tvrzeného plnění na účet žalované z titulu zápůjčky neumožňuje bez dalšího aplikaci § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., není-li v řízení taktéž prokázáno, že plnitel (žalobkyně) si byl v okamžiku, kdy poskytl plnění, vědom toho, že nemá povinnost plnit. Účastník, v daném případě žalovaná, která v rámci své procesní obrany tvrdí, že jí pro přijetí sporných majetkových hodnot svědčil právní důvod, musí daný titul náležitě specifikovat. Nepostačí pouhé tvrzení, že předmětný přesun majetku činil důvodný blíže neupřesněný právní vztah. Je nutno tvrdit a prokázat, o jaký poměr se jedná, identifikovat právní skutečnost, jíž byl založen, apod. V daném případě se tak v žádném případě nemůže jednat o vědomé plnění nedluhu (vnucené obohacení), který by byl důvodem výluky z bezdůvodného obohacení (NS ČR 28 Cdo 5089/2017). Jak správně dále namítá žalobkyně ve vyjádření k odvolání, aplikovatelnost této výjimky z bezdůvodného obohacení je její vznesení ze strany obohaceného, a dále prokázání obohaceného o vědomosti ochuzeného o tom, že plní nedluh. Za situace, kdy žalovaná vznesla tuto námitku až v řízení před soudem I. stupně a současně neuváděla žádná tvrzení, na nichž by měla být její aplikovatelnost založena, a nikterak tato tvrzení neprokazuje, pak vůbec nelze k takovéto námitce v odvolacím řízení přihlížet.

14. Pokud se dále týká námitky překážky věci rozsouzené, kterou mělo být rozhodnutí v trestní věci, kdy žalobkyni vůči obžalovanému [jméno] [příjmení] byla přiznána náhrada škody ve výši 621.000 Kč, nemůže řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] činit překážku věci rozsouzené ve smyslu ust. § 159a odst. 4 o. s. ř., neboť zde není totožnost skutku a zejména totožnost osob, když v daném případě žalobkyně požaduje plnění vůči žalované, tedy osobě odlišné od [jméno] [příjmení] a požaduje plnění z titulu bezdůvodného obohacení, nikoliv z titulu náhrady škody. Žalobkyně správně argumentovala ve vyjádření k odvolání rozhodnutím NS ČR 31 Cdo 2307/2013 ze dne 14. 10. 2015, kdy případná existence nároku poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo jej získal, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu, způsobenou odčerpáním peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmínila vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení… Jsou-li splněny předpoklady vzniku obou těchto nároků, je poškozený oprávněn vyžadovat plnění od kteréhokoliv subjektu, příp. i od obou (všech), samozřejmě s tím, že se mu celkově může dostat pouze té částky, o kterou přišel; v rozsahu plnění jednoho povinného subjektu zaniká nárok oprávněného (věřitele) i vůči druhému povinnému (tzv. falešná solidarita).

15. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to rovněž ve výroku odstavce IV., kdy dochází k přenosu poplatkové povinnosti z žalobkyně na žalovanou podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb., neboť žalobkyně je od placení soudního poplatku osvobozena a dle daného ustanovení platí, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soudní poplatek pak byl vyměřen pouze z přiznané částky, tedy z částky 829.300 Kč a toto je výsledek řízení.

16. Žalobkyně byla rovněž v odvolacím řízení zcela úspěšná, náklady odvolacího řízení však nepožadovala, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Poučení