8 Co 23/2019-1120

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizováno 5 slov], [IČO] sídlem [adresa] adresa pro doručování: [anonymizováno 7 slov], územní pracoviště [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] - [obec] proti žalovaným: 1. [název] [obec], [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 8. 2018, č. j. 9 C 210/2005-820, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ve vztahu k 1. žalovanému ohledně podílu v rozsahu [číslo] k pozemku parc. č. st. [číslo], ohledně podílu v rozsahu [číslo] k pozemku parc. č. st. [číslo ], ohledně podílu v rozsahu [číslo] k pozemku parc. č. st. [číslo ], ohledně podílu v rozsahu [číslo] k pozemku parc. [číslo] ohledně rozsahu [číslo] k pozemku parc. [číslo] dále k pozemku parc. [číslo] které jsou evidovány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], okres [okres], [územní celek] a [katastrální uzemí], potvrzuje, ve vztahu k 2. žalovanému a 3. žalovanému se rozsudek mění tak, že žaloba na určení vlastnictví v rozsahu každého k podílu [číslo] k pozemku parc. č. st. [číslo ], v rozsahu podílu [číslo] k pozemku parc. č. st. 607, v rozsahu podílu [číslo] k pozemku parc. č. st. 660, v rozsahu podílu [číslo] k pozemku parc. [číslo] v rozsahu podílu [číslo] k pozemku parc. [číslo] které jsou evidovány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], okres [okres], [územní celek] a [katastrální uzemí], se v této části zamítá. II. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa]. IV. 1. žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení v částce [částka] na účet Okresního soudu [okres] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud určil, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemků, jak jsou specifikovány v odstavci I. výroku, dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaní 1., 2., 3. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na nákladech státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Tento rozsudek byl rozsudkem krajského soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 8 Co 23/2019-887, v odstavcích I. a II. výroku potvrzen, v odstavci III. výroku byl změněn tak, že žalovaní 1., 2. a 3. jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech státu každý částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na skutková zjištění učiněná okresním soudem jako na správná a úplná. Pokud se týká právního posouzení věci, odvolací soud se řídil závěry uvedenými ve zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. j. 22 Cdo 1611/2014-595 a zabýval se předpokladem dobrověrného nabytí vlastnického práva na straně žalovaných ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2219/2012 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1743/2000 a dospěl k závěru, že byť [právnická osoba] převáděla vlastnický podíl v době, kdy ještě neprobíhalo toto řízení o určení vlastnického práva, činila tak v době, kdy v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] byla poznámka, že se vede řízení o určení vlastnictví u Okresního soudu ve Frýdku-Místku ohledně parcely stavba [číslo ], parcely stavba [číslo] parcely [číslo] parcely stavba [číslo ], přičemž k námitce žalovaných 2. a 3., že poznámka se netýkala všech pozemků, ale pouze pozemků ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] (původní vlastník [jméno] [příjmení]), [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] (původní vlastníci [jméno] a [jméno] [příjmení]) a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (původní vlastník [jméno] [příjmení]) a nemohla tak způsobit pochybnosti ve vztahu k ostatním pozemkům, odvolací soud zdůraznil, že veškeré pozemky tvořily jednotnou souvislou plochu [anonymizováno], proto námitka 2. a 3. žalovaného, že poznámka nemohla způsobit pochybnosti ve vztahu k ostatním pozemkům, shledal jako nedůvodnou. Stejně tak k námitce 2. a 3. žalovaného, že si ověřili, že poznámka byla zapsána na základě oznámení o zahájení soudního řízení o určení vlastnictví, kdy žalobcem a navrhovatelem zápisu poznámky byl [název]„ [název] [obec]“ (právní předchůdce žalovaného 1.), a že toto řízení již neprobíhá, neboť bylo v důsledku zpětvzetí žaloby zastaveno a pravomocně skončilo dne [datum] (soudní řízení o určení vlastnictví vedené před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 194/97 a 18 C 200/97 na základě žalob podaných dne [datum]), v době uzavírání kupních smluv se [právnická osoba], nicméně tato poznámka existovala a nelze tak dospět k závěru, že nabyvatelé nemohli mít důvodné pochybnosti o tom, že [právnická osoba], a potažmo nabyvatelé od [právnická osoba], jsou skutečnými vlastníky předmětných nemovitostí. Dále odvolací soud uvedl, že pro rozhodnutí ve věci je dle současné judikatury rozhodné, zda tato poznámka mohla ovlivnit v době nabytí vlastnického práva dobrou víru nabyvatelů, či nikoliv. Pokud poznámka odkazovala na vedení sporu o určení vlastnického práva, pak se nelze omezit na to, že tento byl pravomocně skončen a ke dni rozhodování ať už okresního či krajského soudu již poznámka neexistovala. Závěru o dobré víře dobrověrných nabyvatelů by sloužila pouze rozhodnutí v jejich prospěch. V daném případě však skončilo řízení na základě zpětvzetí žaloby. Jestliže Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí vyslovil názor, že dobrou víru je nutno posuzovat objektivně, přičemž nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v kvalifikované dobré víře, a druhá nikoliv, pak i s ohledem na tento závěr, pokud předmětné pozemky žalovaných jsou v podílovém spoluvlastnictví, nelze dospět k závěru o dobré víře 2. a 3. žalovaného, pokud u 1. žalovaného dobrá víra absentovala. 1. žalovaný věděl, že se vede spor o určení vlastnictví u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 199/97, byť k jinému pozemku, který tvořil jednotnou [anonymizováno] plochu s ostatními pozemky, vlastníkem byla určena Česká republika. Samotný 1. žalovaný vyzýval Českou republiku, aby si podala žalobu na určení vlastnického práva. V žádném případě tak nelze dospět k závěru o dobré víře nejen u 1. žalovaného, ale ani u 2. a 3. žalovaného, kdy navíc všechny pozemky tvořily jednotnou plochu [anonymizováno]. I 1. žalovanému muselo být zřejmé, že původní vlastníci a jejich potomci - právní nástupci, s pozemky fakticky nenakládali. Navíc svědek [příjmení], nabyvatel vlastnického práva od [právnická osoba], připustil, že nějaké spory předtím o vlastnictví byly. Rovněž svědek [příjmení] uvedl, že při uzavírání smluv narazil na problém, což byly žaloby [název] na majitele pozemků, o určení vlastnictví. Dále uvedl, že jakmile [název] odkoupil od majitelů pozemky, [název] [anonymizováno] žaloby stáhl. Dále odvolací soud uvedl, že skutečnost, že byla zpochybněna dobrá víra nabyvatelů pozemků, konkrétně dále 2. a 3. žalovaného a rovněž jejich předchůdců, nemůže ovlivnit ani ujištění ze strany [právnická osoba] [anonymizováno] právních předchůdců, aby, pokud požádali o restituci dle zákona č. 229/91 Sb., byli ujištěni, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí, když se nejedná o rozhodnutí ve věci, ale pouze o sdělení, které nemá právní relevanci. Stejně tak na dobrou víru nemůže mít vliv ani rozhodnutí Ministerstva dopravy, neboť tento orgán je příslušným k rozhodování ohledně [anonymizována dvě slova], nikoliv se závazně vyjadřovat k otázce vlastnického práva. Žalovaným tak originární nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem nesvědčí, neboť v žádném případě u nich nelze dovodit dobrou víru. Žalovaní při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po nich požadovat, mohli mít důvodné pochybnosti o tom, že jim vlastnické právo k pozemkům patří. Nemůže jim tak svědčit oprávněná držba předmětných nemovitostí. Rovněž nemohli nabýt vlastnické právo ani na základě vydržení.

3. Rozsudek odvolacího soudu, jak je shora citován, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, č. j. 22 Cdo 3962/2019-1008 a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud neshledal zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že žalovaný 1. nemohl nabýt vlastnické právo k příslušným spoluvlastnickým podílům na předmětných nemovitostech na základě kupních smluv ze dne [datum] a [datum]. Žalovaný 1. byl v době uzavření těchto smluv účastníkem tohoto řízení a bylo mu známo, že žalobce vlastnické právo osob, od nichž je měl nabýt na základě shora uvedených smluv, zpochybňuje. Za těchto okolností nelze uzavřít, že žalovaný 1. při běžné obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, popř. nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu odpovídají skutečnému právnímu stavu.

4. Pokud se týká 2. a 3. žalovaného, zde naopak Nejvyšší soud uzavřel, že neobstojí v dovolacím přezkumu závěr odvolacího soudu, že žalovaní 2. a 3. nemohli být na základě kupní smlouvy ze dne [datum] při běžné normální opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, dobrověrnými nabyvateli vlastnického práva k příslušným spoluvlastnickým podílům na předmětných nemovitostech a nabýt tak vlastnické právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitosti od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí. Za zjevně nepřiměřenou považoval Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu, že pokud dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, protože za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře a druhá nikoliv, a proto ani žalovaní 2. a 3. nemohli být v souvislosti s nabytím vlastnických podílů na předmětných nemovitostech vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vlastnické právo k těmto pozemkům nabyli.

5. Krajský soud poté, co byl jeho rozsudek dovolacím soudem zrušen, opětovně z podnětu podaného odvolání žalovaných přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání 1. žalovaného není důvodné, odvolání žalovaných 2. a 3. důvodné je.

6. Krajský soud opětovně přejímá skutková zjištění okresního soudu, že právním předchůdcům žalovaných stát v roce [rok] [anonymizováno] pozemky postupem dle vládního nařízení č. 15/59. Vlastnictví k těmto pozemkům si stát nenechal zapsat do evidence nemovitostí. 1. žalovaný nabyl nemovitosti v průběhu tohoto řízení, a to na základě darovací smlouvy z [datum] a kupních smluv ze [datum] a [datum] 2. a 3. žalovaní nabyli pozemky v rozsahu vlastnictví, jak jsou uvedeny ve výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 613) na základě kupní smlouvy z [datum] od [právnická osoba]. Tak jako nalézací soudy, rovněž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dle § 28b odst. 1 zákona o půdě nebylo možno nabýt vlastnické právo k pozemku, který k rozhodnému dni, tj. k [datum], příp. k [datum], nenáležel do zemědělského půdního fondu ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o půdě. Proto nemohli původní vlastníci pozemků, tj. [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], [obec] a [jméno] [příjmení] a dále jejich nástupci, jak je popsáno v bodu 16. rozsudku okresního soudu, vlastnické právo k těmto pozemkům na základě § 28b odst. 1 zákona o půdě nabýt. Proto nejsou opodstatněné námitky žalovaných, že jejich právní předchůdci je nabyli dle § 28b odst. 1 zákona o půdě, protože se jednalo o pozemky způsobilé k zařazení do kategorie zemědělských pozemků. Předmětné pozemky nemohly být v minulosti součástí zemědělského původního fondu, protože v době, kdy zemědělský půdní fond na základě zákona č. 48/59 Sb. vznikl, již tvořily [anonymizována dvě slova], nepředstavovaly obhospodařovanou zemědělskou půdu, ani nebyly pozemky nepostradatelnými pro zemědělské hospodaření, které byly za součást zemědělského půdního fondu prohlášeny (§ 2 citovaného zákona) Okresní soud vyšel ze závěrů uvedených v rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 18 C 199/97 Nejvyšší soud tak uvedl, že nejsou opodstatněné námitky žalovaných, že jejich právní předchůdci nabyli vlastnické právo k pozemkům na základě § 28b odst. 1 zákona o půdě a uvedl, že závěr odvolacího soudu odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu.

7. Pokud tedy nabývali vlastnické právo žalovaní k příslušným spoluvlastnickým podílům na předmětných nemovitostech, pak nabývali vlastnické právo od nevlastníka (neoprávněného).

8. V případě 1. žalovaného, jak uvedl ve svém zrušovacím rozhodnutí Nejvyšší soud, kdy 1. žalovaný uzavíral kupní smlouvy dne [datum] a [datum], z nichž dovozuje své vlastnické právo, je nutné na dané skutkové okolnosti aplikovat příslušná ustanovení, a to konkrétně § 984 zákona č. 89/2012 Sb.

9. Dle § 984 o. z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

10. Za stanovených podmínek tak je možné, aby došlo k nabytí práva od neoprávněného, tedy od osoby, která, ačkoliv je ve veřejném seznamu zapsána jako osoba oprávněná, podle skutečného stavu věci osobou oprávněnou není. Právní úprava tedy sleduje ochranu těch, kdo nabydou věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby, která je podle stavu zápisu ve veřejném seznamu oprávněna takové právo zřídit. Podmínkou takového nabytí práva je úplatnost nabývacího právního jednání a dobrá víra nabyvatele v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem. Otázku dobré víry pak je nutno posuzovat nejen ze subjektivního hlediska, tedy osobního přesvědčení smluvní strany, ale především se zřetelem k objektivním okolnostem. Je třeba vždy brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popř. nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu, tedy i o tom, že osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí je skutečným vlastníkem věci. [obec] víra tak svědčí tomu, kdo nevěděl a při obvyklé opatrnosti vědět nemohl, že došlo ke změně oprávněné osoby v důsledku mimoknihovního nabytí práva, že zde nebyl způsobilý právní důvod nabytí vlastnického práva, nebo že tento právní důvod dodatečně odpadl. Zároveň však platí, že běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisu ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem, a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se tato změna promítla ve veřejném seznamu. Požadavek takového ověření souladu mezi zápisem ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem by byl v rozporu s ust. § 980 odst. 2 o. z., které zakládá domněnku souladu stavu zapsaném ve veřejném seznamu se skutečným stavem.

11. S ohledem na shora uvedené 1. žalovaný nemohl nabýt vlastnické právo k příslušným spoluvlastnickým podílům na předmětných nemovitostech na základě kupních smluv ze dne [datum] a [datum], když dané smlouvy uzavíral v době, kdy bylo vedeno toto řízení a bylo mu tedy známo, že žalobce vlastnické právo osob, od nichž je měl nabýt na základě shora uvedených kupních smluv, zpochybňuje, a za těchto okolností nelze uzavřít, že žalovaný 1. při běžné obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, popř. nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu odpovídají skutečnému právnímu stavu. Na základě darovací smlouvy ze dne [datum] nemohl 1. žalovaný nabýt vlastnické právo, neboť předpokladem dobrověrného nabytí vlastnického práva je, že šlo o nabytí úplatné.

12. Pokud se týká otázky vydržení vlastnického práva na straně 1. žalovaného, ani k tomuto nemohlo dojít, neboť právní předchůdce [právnická osoba] nabývá nemovitosti v roce 1998 od nevlastníků, čehož si musel být vědom, neboť probíhala řízení o určení vlastnického práva, kde účastníkem řízení byla [právnická osoba], za tři roky [právnická osoba] převádí nemovitosti na původní žalované v tomto sporu, ti rovněž nemohli vlastnické právo vydržet, neboť od roku 2005 se vede tento spor a dobrá víra tak byla přerušena.

13. Pokud se týká dobrověrného nabytí vlastnického práva u 2. a 3. žalovaného, ti dovozovali vlastnické právo od smlouvy uzavřené se [právnická osoba] dne [datum]. Proto bylo nutné na dané skutkové okolnosti aplikovat ustanovení občanského zákoníku ve znění do [datum]. Je zřejmé, že žalovaní 2. a 3. nabývali vlastnické právo od nevlastníka, neboť pokud [právnická osoba] zakupovala pozemky od původních majitelů, kterým byli pozemky státem [anonymizováno], a od jejich právním nástupců, nemohla se [právnická osoba] stát vlastníkem předmětných nemovitostí, když pokud [právnická osoba] uzavírala kupní smlouvy, tak ve všech kupních smlouvách byla poznámka, že je stav dotčen zápisem poznámky v katastru nemovitostí. Proto bylo na místě posuzovat, zda 2. a 3. žalovaný mohl nabýt vlastnické právo od nevlastníka na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, tedy zda se mohli stát dobrověrnými nabyvateli vlastnického práva. Tuto situaci řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 31 Cdo 353/2016 a Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 4. 2014, I. ÚS 2219/2012. Jak dále vyplývá ze závěrů uvedených ve zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. j. 22 Cdo 1611/2014-595 v této věci, platí, že předpokladem dobrověrného nabytí vlastnického práva je, že šlo o nabytí úplatné. Ten, kdo nabyl nemovitosti od nevlastníka bezúplatně, neutrpí ve většině případů poskytnutím ochrany skutečnému naturálnímu vlastníkovi újmu. Dobrověrné nabytí předpokládá převod práva, např. kupní smlouvu, nikoliv jen přechod práva a povinností ze zůstavitele na dědice. Podmínkou dobrověrného nabytí vlastnického práva je především dobrá víra, která se posuzuje s ohledem na existenci držby (bod 56. nálezu I. ÚS 2219/2012). Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, nebo kdo vykonává právo pro sebe podle § 129 odst. 1 o. z. V souladu s ust. § 130 odst. 1 o. z., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Držba zahrnuje faktické ovládání věci (corpus possessionis) a držební vůli, tedy úmysl věc držet pro sebe, nikoliv pro jiného (anemos possessidendy). Pro vznik držby je tak nezbytné naplnění dvou předpokladů, a to je vůle s věcí nakládat jako s vlastní a faktické ovládání věci. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné normální opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (NS ČR 22 Cdo 1843/2000). Držitel není vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Dobrou víru je třeba hodnotit objektivně. Pokud se týká postupného nabývání vlastnického práva právních předchůdců žalovaných a rovněž [právnická osoba], v tomto směru odkazuje odvolací soud na závěry, jak jsou učiněny v rozsudku krajského soudu č. j. 8 Co 23/2019-887, a to v bodu 20. - 26. 14. 2. a 3. žalovaní při nabývání spoluvlastnických podílů si ověřili, že soudní řízení, na základě kterého byla na příslušném LV zapsána na návrh [název], tj. předchůdce 1. žalovaného, poznámka o probíhajícím soudním řízení o určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, to bylo pravomocně skončeno na základě zpětvzetí žaloby a nelze klást k tíži žalovaným 2. a 3., že tato příslušná poznámka nebyla z katastru nemovitostí vymazána, jak vyplývá ze zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž zároveň Nejvyšší soud vyslovil názor, že neobstojí závěr odvolacího soudu, že dobrou víru žalovaných 2. a 3. vylučuje skutečnost, že [právnická osoba], se kterou 2. a 3. žalovaný uzavřeli kupní smlouvu dne [datum], byl účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 199/97, o určení vlastnického práva k pozemkům, které bezprostředně souvisí s pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu a tvoří plochu letiště. To, že [právnická osoba] byl k [datum] účastníkem řízení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve věci sp. zn. 18 C 199/97, nevylučuje z objektivního hlediska dobrou víru žalovaných 2. a 3. Žalovaní si ověřili, že někteří předchůdci [právnická osoba] po roce 1989 si požádali dle restitučních předpisů o vydání předmětných pozemků a příslušný orgán je informoval, že nabyli nemovitosti na základě § 28b odst. 1 zákona o půdě. Pokud se týká poznámky spornosti, ta nebyla zapsána ve prospěch žalobce, proto nemohla způsobit nedostatek dobré víry na straně 2. a 3. žalovaného. Dále je nutno zdůraznit, že není zřejmé, kde se měli žalovaní přesvědčit, že [právnická osoba] není vlastníkem, když [právnická osoba] převáděla předmětné pozemky na další nabyvatele a ti byli řádně zapsáni jako vlastníci. Jak uvedl Nejvyšší soud (str. 7), běžná opatrnost nezahrnuje povinnost činit aktivní kroky - šetření směřující k tomu, aby se kupující ujistil, že stav zápisu ve veřejném seznamu je vskutku v souladu se skutečným stavem a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se tato změna promítla ve veřejném seznamu. [obec] víra tak svědčí tomu, kdo nevěděl a při obvyklé opatrnosti vědět nemohl, že došlo ke změně oprávněné osoby v důsledku mimoknihovního nabytí práva, že zde nebyl způsobilý právní důvod k nabytí vlastnického práva. Odvolací soud dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu 21 Cdo 4540/2018, 21 Cdo 1353/2019, 22 Cdo 1980/2020.

15. Pokud se týká sporu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 13/2002, je zřejmé, že tato žaloba byla podána dne [datum], kde [název] [anonymizována čtyři slova] uplatňuje své vlastnické právo k části pozemku p. [číslo]. Žalovaní 2. a 3. při uzavírání kupní smlouvy dne [datum] nevěděli o této žalobě, když tato byla podána až 10 měsíců po uzavření kupní smlouvy. Toto řízení tak objektivně nemohlo žádným způsobem zpochybnit dobrou víru žalovaných 2. a 3. při nabývání spoluvlastnických podílů dne [datum].

16. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu ve vztahu k 1. žalovanému jako věcně správný potvrzen, a to co do rozsahu podílu [číslo] u pozemku parc. č. st. 349, parc. č. st. 607, parc. č. st. 660, parc. [číslo] parc. [číslo] v celém rozsahu pak ve vztahu k pozemku parc. [číslo] když rozsah tohoto vlastnického práva vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 613 a na č. l. 490).

17. Ve vztahu ke 2. a 3. žalovanému pak byl rozsudek okresního soudu v rozsahu vlastnických podílů k pozemkovým parcelám, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozhodnutí v rozsahu podílu [číslo] pro každého z žalovaných změněn tak, že žaloba byla zamítnuta (§ 220 odst. 1 o. s. ř).

18. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Žalobce byl úspěšný ve vztahu k 1. žalovanému, proto mu v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

20. Žalobci za řízení v I. stupni náleží paušální náhrada ve výši [částka] dle ust. § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za: -) sdělení aktuálního procesního stanoviska ze dne [datum] -) částečné zpětvzetí žaloby vůči žalovaným 2., 3., 4., 6., 7. ze dne [datum] -) sdělení stanoviska žalobce k argumentaci žalovaného 1. dne [datum] -) příprava účasti na jednání soudu konaném dne [datum] -) účast na jednání před soudem dne [datum] -) příprava účasti na jednání soudu konaném dne [datum] -) účast na jednání před soudem dne [datum] -) replika žalobce k vyjádřením žalovaných ze dne [datum] -) příprava účasti na jednání soudu konaném dne [datum] -) účast na jednání před soudem dne [datum] -) příprava účasti na jednání soudu konaném dne [datum] -) účast na jednání před soudem dne [datum] -) písemný závěrečný návrh žalobce ze dne [datum] -) příprava účasti na jednání soudu konaném dne [datum] -) účast na jednání před soudem dne [datum], tj. 15x [částka], tj. [částka], dále mu náleží náhrada cestovného v souvislosti s účastí na jednáních u Okresního soudu ve Frýdku-Místku za cestu z [obec] do [obec] a zpět, ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], tj. celkem 8x 50 km = 400 km: -) za cestu na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 451/2008 Sb., použitý [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno], při spotřebě 6,1 l nafty [číslo] km, při ujetí 50 km a při ceně nafty [částka], tj. 6,1 l x [částka] x (50 km [číslo]) = [částka] a dále náhrada za použití vozidla při sazbě 3,90 Kč/km x 50 km = [částka], tj. celkem [částka] -) za cestu na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 429/2011 Sb., použitý [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizována tři slova], při spotřebě 4,5 l nafty [číslo] km, při ujetí 50 km a při ceně nafty [částka], tj. 4,5 l x [částka] x (50 km [číslo]) = [částka] a dále náhrada za použití vozidla při sazbě 3,70 Kč/km x 50 km [částka], tj. celkem [částka] -) za cestu na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 472/2012 Sb., použitý [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizována tři slova], při spotřebě 4,5 l nafty na 100 km, při ujetí 50 km a při ceně nafty [částka], tj. 4,5 l x [částka] x (50 km [číslo]) = [částka] a dále náhrada za použití vozidla při sazbě 3,60 Kč/km x 50 km = [částka], tj. celkem [částka] -) za cestu na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 440/2016 Sb., použitý [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizována tři slova], při spotřebě 5,5 l benzínu [číslo] km, při ujetí 50 km a při ceně benzínu [částka], tj. 5,5 l x [částka] x (50 km [číslo]) = [částka] a dále náhrada za použití vozidla při sazbě 3,90 Kč/km x 50 km = [částka], tj. celkem [částka] -) za cestu na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., použitý [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizována tři slova], při spotřebě 5,6 l nafty [číslo] km, při ujetí 50 km a při ceně nafty [částka], tj. 5,6 l x [částka] x (50 km [číslo]) = [částka] a dále náhrada za použití vozidla při sazbě 4,00 Kč/km x 50 km = [částka], tj. celkem [částka] -) za cestu na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., použitý [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizována tři slova], při spotřebě 4,5 l nafty [číslo] km, při ujetí 50 km a při ceně nafty [částka], tj. 4,5 l x [částka] x (50 km [číslo]) = [částka] a dále náhrada za použití vozidla při sazbě 4,00 Kč/km x 50 km = [částka], tj. celkem [částka] -) za cestu na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., použitý [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizována tři slova], při spotřebě 5,2 l nafty [číslo] km, při ujetí 50 km a při ceně nafty [částka], tj. 5,2 l x [částka] x (50 km [číslo]) = [částka] a dále náhrada za použití vozidla při sazbě 4,00 Kč/km x 50 km = [částka], tj. celkem [částka] -) za cestu na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., použitý [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizována tři slova], při spotřebě 4,7 l nafty [číslo] km, při ujetí 50 km a při ceně nafty [částka], tj. 4,7 l x [částka] x (50 km [číslo]) = [částka] a dále náhrada za použití vozidla při sazbě 4,00 Kč/km x 50 km = [částka], tj. celkem [částka], celková náhrada nákladů jízdného v souvislosti s účastí na jednáních Okresního soudu ve Frýdku-Místku z [obec] do [obec] a zpět činí částku [částka] Celkem tak činí náklady řízení před soudem I. stupně částku [částka]. Za odvolací řízení náleží žalobci náhrada celkem za 9 úkonů po [částka], tj. [částka] za: -) přípravu účasti na jednání odvolacího soudu konaném dne [datum], -) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], -) vyjádření žalobce ze dne [datum], -) přípravu účasti na jednání odvolacího soudu konaném dne [datum], -) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], -) vyjádření žalobce ze dne [datum], -) doplnění vyjádření žalobce ze dne [datum], -) přípravu účasti na jednání odvolacího soudu konaném dne [datum], -) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum].

21. Pokud se týká 2. a 3. žalovaného, ti byli ve vztahu k České republice plně úspěšní, proto jim v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

22. Za řízení před soudem I. stupně při stanovení odměny zástupce žalovaných 2. a 3. je nutno vycházet z ceny nemovitostí ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Nemovitosti, které jsou předmětem řízení, byly zakoupeny [právnická osoba] za cenu [částka] v roce [rok], [datum] tato společnost prodala nemovitosti do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2. a 3. za stejnou cenu a tarifní hodnota vychází z této ceny až do roku [rok]. Spoluvlastnický podíl u každého z žalovaných 2. a 3. činil [číslo], což odpovídá hodnotě podílu [částka]. V [anonymizováno] [rok] původní žalovaní [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] prodali spoluvlastnické podíly 1. žalovanému. Kupní cena za spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] byla dohodnuta [částka] s účinností od [anonymizováno] [rok], tedy hodnota podílu žalovaného 2. a 3. činila [částka], do [anonymizováno] je tedy nutno vycházet z tarifní hodnoty [částka] a od [anonymizováno] [rok] z tarifní hodnoty [částka]. Z tarifní hodnoty [částka] činí do [datum] odměna advokáta za 1 úkon právní služby [částka], po snížení při zastupování dvou a více osob dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % činí snížená odměna za každou zastupovanou osobu [částka]. Paušální náhrada nákladů činí [částka] za 1 úkon právní služby. Od [datum] činí odměna advokáta z tarifní hodnoty [částka] za 1 úkon [částka], po snížení o 20 % činí [částka] a režijní paušál [částka]. Od [datum] činí odměna advokáta z tarifní hodnoty [částka] za 1 úkon [částka], po snížení dle § 12 odst. 4 o 20 %, tj. [částka].

23. Zástupci žalovaných náleží za přípravu a převzetí věci dne [datum] odměna ve výši [částka], dále mu náleží odměna ve výši [částka] za 1 úkon právní služby, a to za vyjádření k žalobě [datum], další písemné podání [datum], účast u jednání dne [datum], poradu s klienty po vypracování znaleckého posudku dne [datum], za vyjádření k posudku [datum], dále za účast u jednání [datum], které trvalo od [číslo] do 11.10 hod. ve výši [částka], dále za účast na jednání soudu [datum], [datum], u krajského soudu [datum]. Dále náleží zástupci žalovaných odměna ve výši [částka] za poradu s klientem [datum], za vyjádření po rozhodnutí dovolacího soudu [datum], účast na jednání soudu [datum], za vyjádření dle výzvy soudu [datum], za účast na jednání soudu od [číslo] do 11.25 hod. [datum] náleží [částka], dále za účast na jednání soudu [datum], vyjádření k podání žalobce z [datum], za účast na jednání soudu [datum], účast na jednání [datum], písemné podání ve věci samé - závěrečný návrh [datum] Celkem tak činí za tyto úkony odměna ve výši [částka] za jednu zastupovanou osobu. Dále náleží zástupci žalovaných paušální náhrada ve výši [částka], 21x paušální náhrada po [částka], tj. [částka], dále náleží zástupci žalovaných 1/6 cestovného [datum], [datum], [datum] a [datum] ve výši [částka], půlka cestovného [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] ve výši [částka] dle vyúčtování cestovní náhrady, jak je uvedena na č. l. 797 - 801, takto činí cestovné [částka] Celkem pak odměna a náklady bez DPH činí [částka], z této částky činí 21% DPH [částka]. Náhrada nákladů řízení za jednu zastupovanou osobu činí [částka], za dvě zastupované osoby tj. [částka], když tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupce.

24. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, zde je nutno rovněž odměnu advokáta počítat z tarifní hodnoty ve výši [částka], jak je uvedeno shora, tedy z ceny nemovitostí. Odměna advokáta tak za 1 úkon právní služby činí [částka], po snížení dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % činí odměna za jednu zastupovanou osobu [částka]. Za odvolací řízení tak náleží zástupci žalovaných odměna v této výši za poradu s klientem dne [datum], za odvolání proti rozsudku okresního soudu dne [datum], za účast u odvolacího jednání dne [datum], za další poradu s klientem [datum], za dovolání proti rozsudku krajského soudu [datum], za vyjádření z [datum], za účast u odvolacího jednání dne [datum], za doplnění tvrzení na výzvu soudu dne [datum] a za účast u odvolacího jednání dne [datum], tj. celkem 9x [částka], což je [částka]. Dále zástupci žalovaných náleží 9 režijních paušálů po [částka], tj. [částka], celkem [částka]. Z této částky 21% DPH činí [částka] a celkem tak činí náklady odvolacího řízení částku [částka] za jednu zastupovanou osobu. Dále náleží žalovaným náhrada za polovinu soudního poplatku z dovolání za jednu osobu ve výši [částka], tj. celkem odměna za jednu osobu [částka] a za dvě osoby činí náklady odvolacího řízení částku [částka], kterou je žalobce povinen zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaných 2. a 3.

25. Pokud se týká nákladů státu, které jsou tvořeny částkou za znalecký posudek, celkově činilo znalečné [částka]. Žalobce zaplatil zálohu ve výši [částka], když byl k jejímu zaplacení chybně vyzván, neboť žalobce je osvobozen od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/91 Sb., a tedy i z povinnosti platit zálohu na náklady státu. Proto je nutno žalobci tuto částku vrátit. Jestliže byl 1. žalovaný zcela neúspěšný ve vztahu k žalobci a žalobce byl neúspěšný ve vztahu ke 2. a 3. žalovanému, dle názoru odvolacího soudu by měl 1. žalovaný zaplatit náklady státu v rozsahu , tj. částku [částka], v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

Poučení