8 Co 231/2022-741

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Tomáše Strouhy v právní věci žalobkyní: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] obě zastoupeny advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle (smlouva o převodu pozemků), o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3.12.2021, č.j. 5 C 21/2019-692, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II., pokud jde o zamítnutí žaloby žalobkyně b), kterou se domáhá nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], potvrzuje.

II. Řízení o odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně, a to do jeho výroku I. a III., se zastavuje.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl o žalobě doručené dne [datum] ve znění následujících změn, když žalobkyně žádaly nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků v situaci, kdy jsou dědičkami zemřelé oprávněné osoby, jejich matky [jméno] [příjmení] (nárok PÚ [číslo], PÚ [číslo]) a současně jsou oprávněnými osobami dle rozhodnutí PÚ [číslo], když hodnota nevydaných pozemků žalobkyň činila dle znaleckého posudku celkem [částka]. Matka žalobkyň byla ze strany„ totalitního“ režimu nucena odprodat veškerý majetek v městě [obec]. Pozemky žalobkyň byly vykupovány za účelem výstavby sídliště [část obce] a [část obce], které bylo na předmětných pozemcích posléze vybudováno a tyto pozemky tedy nemohly být žalobkyním vráceny z důvodu zastavěnosti. V roce 1992 uplatnila právní předchůdkyně žalobkyň své restituční nároky, které nebyly doposud saturovány, když žalovaná vede výši restitučního nároku v nesprávné (podhodnocené) výši.

2. O žalobě rozhodl soud prvního stupně poprvé rozsudkem ze dne 16.9.2020, č.j. 5 C 21/2019-444, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.2.2021, č.j. 8 Co 1502/2020-521 Odvolací soud v tomto usnesení především konstatoval, že v plném rozsahu sdílí právní argumentaci soudu prvního stupně o výkladu rozhodných právních norem a citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu o tom, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami, že soudem prvního stupně popsaný postup žalované (nesprávné ocenění odňatých pozemků) představuje liknavý a svévolný postup státu, pro který žalobkyně mohou žádat uspokojení restitučního nároku mimo veřejné nabídky pomocí uplatněné žaloby. Ztotožnil se také se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně o tom, v jaké výši trvá restituční nárok žalobkyň. Ztotožnil se současně se závěry soudu prvního stupně, pro které (přes shora uvedené) zamítl žalobu, když (byť z jiných důvodů) považoval uplatněné náhradní pozemky za nevhodné pro vypořádání restitučního nároku. Rozsudek soudu prvního stupně však byl zrušen proto, že s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 4048/2016 ze dne 27.6.2017 v případě nevhodných pozemků, které jsou předmětem uplatněného nároku k uspokojení restitučního nároku, měl soud prvního stupně vyzvat žalobkyně, aby především z nabídky žalované označily jiné vhodné pozemky způsobilé k vykrytí restitučního nároku, k čemuž nedošlo.

3. V další fázi řízení před soudem prvního stupně učinily žalobkyně předmětem svého nároku (ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně) ve výrocích napadeného rozsudku zmíněné pozemky. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] (řešen ve výroku I. napadeného rozsudku), v této části nebyl napaden rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, totéž pak platí o pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], ohledně něhož byl nárok žalobkyň zamítnut ve výroku II. Předmětem odvolacího řízení (viz dále) tedy je z hlediska meritorního toliko zamítavá část rozsudku (II.) ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsáno u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště].

4. Pokud jde o vhodnost vydání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], ve vztahu k danému pozemku učinil soud prvního stupně po provedeném dokazování následující skutkový závěr: Žalobkyní b) požadovaný pozemek parc. [číslo] je zapsán na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] jako druh pozemku trvalý travní porost, způsob ochrany chráněná krajinná oblast, kdy vlastníkem je Česká republika, příslušnost hospodařit s tímto pozemkem má Státní pozemkový úřad (informace o pozemku). Ze sdělení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky ze dne [datum], ve spojení s přípisem Ministerstva životního prostředí ze dne [datum] plyne, že se jedná o pozemek, který leží ve IV. zóně odstupňované ochrany chráněné krajinné oblasti [název], zároveň se nachází v Evropsky významné lokalitě [název] a není vyloučen z převodu dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 503/2012 Sb. Pozemek navazuje na další pozemky v příslušnosti hospodařit Státního pozemkového úřadu, o jejichž převod usiluje [státní instituce] [anonymizována tři slova]. Vláda České republiky opětovně uložila svým usnesením ze dne [datum] [číslo] Státnímu pozemkovému úřadu dokončit převody do příslušnosti AOPK ČR a správ NP, a to do roku 2023. [státní instituce] [anonymizována tři slova] požaduje tento pozemek převést do své příslušnosti hospodaření, proto Ministerstvo životního prostředí nesouhlasí s převodem tohoto pozemku ze státního vlastnictví. Ze sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne [datum] se podává, že pokud dochází k převodu pozemků, které leží v některé z kategorií zvláště chráněného území, podléhá tato smlouva schválení Ministerstvem životního prostředí, který se uděluje k již uzavřené smlouvě na základě zdůvodněné a doložené žádosti Státního pozemkového úřadu. Poloha pozemku je zřejmá ze snímku katastru nemovitostí. Dne [datum] byla Státnímu pozemkovému úřadu doručena Žádost obce o bezúplatný převod zemědělského pozemku podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 503/2012 Sb., podaná [územní celek], [IČO], jejímž předmětem je i pozemek parc. [číslo] který je využit pro realizaci zeleně/veřejně prospěšných opatření.

5. Pokud jde o existenci náhradového nároku žalobkyň, dospěl soud prvního stupně k tomuto skutkovému závěru: Žalobkyně jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě, a to jako dědičky po paní [jméno] [příjmení] (jejich matce) na základě rozhodnutí [číslo jednací] a [číslo jednací], a taktéž oprávněnými osobami dle zákona o půdě přímo z rozhodnutí [číslo jednací]. Restituční nárok uplatnila v roce 1992 jejich matka. Rozsáhlé nemovitosti, které měla původně ve vlastnictví (zdědila po manželovi), a které v tísni za nápadně nevýhodných podmínek převedla Československému socialistickému státu za účelem výstavby sídlišť [část obce] a [část obce], nebylo možné vydat pro zastavěnost (pozemky jsou zastavěny nebo bezprostředně souvisí s výstavbou; jsou součástí sídlišť, pro jejichž stavbu byly vykoupeny). Celkový restituční nárok žalobkyň činí [částka], tedy [částka] pro každou z žalobkyň; dosud byl uspokojen jen zčásti - v případě žalobkyně a) co do výše [částka] (pravomocně), co do výše [částka] (nepravomocně), celkem do výše [částka]; v případě žalobkyně b) co do výše [částka] (pravomocně), co do výše [částka] (nepravomocně), celkem do výše [částka]. Žalobkyně se bezúspěšně účastnily nabídkových řízení, jejich žádostem o bezúplatný převod jiných pozemků žalovaná nevyhověla s tím, že jejich restituční nároky jsou nedostatečné. Žalovaná evidovala restituční nárok žalobkyně a) ve výši [částka] a žalobkyně b) ve výši [částka].

6. Po právní stránce pak soud prvního stupně odkázal na ust. § 11a zákona o půdě, podle kterého oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby (odstavec 1). S oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádá, uzavře neprodleně pozemkový úřad smlouvu o bezúplatném převodu. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti (odstavec 8). Požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odstavce 14. Podle výše nabídek stanoví pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy (odstavec 9). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (která reflektuje judikaturu Ústavního soudu – srovnej zejména rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 495/02, III. ÚS 495/05, Pl. ÚS 6/05) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (jež je nástupkyní Pozemkového fondu ČR a jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž důvodnost takové žaloby lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). V nálezu Ústavního soudu ze dne sp. zn. IV. ÚS 176/03 se podává, že za odňaté pozemky je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, byť pozemky byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, za situace, kdy v době prodeje existovala územně plánovací dokumentace (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, 28 Cdo 427/2018 a 28 Cdo 5345/2017). Z judikatury vážící se k restitučnímu zákonodárství je současně zřejmé i to, že za zastavěné nutno v daných souvislostech považovat i ty pozemky, jež sice bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost – viz přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál); srovnej k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, nebo jeho usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014 – usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1723/2020. Soud má za prokázané, že pozemek dle PK část parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byl odkoupen kupní smlouvou ze dne [datum], a to za účelem výstavby sídliště [část obce]. V době uzavření kupní smlouvy byl schválen podrobný územní plán [anonymizováno] obytné čtvrti z roku 1967, na jehož základě bylo dne [datum] vydáno územní rozhodnutí, v jehož příloze byl jako dotčený pozemek zahrnut též pozemek PK 846 (bez bližší specifikace výstavbou dotčených částí pozemku). V následujících letech zde bylo sídliště realizováno. Pozemek dle PK část parc. [číslo] v katastrálním území. [část obce] byl odkoupen na základě kupních smluv uzavřených dne [datum], dne [datum], dne [datum], vždy za účelem výstavby sídliště [část obce], s tím, že dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby pro 0. a 1. stavbu [část obce], ve kterém byl jako stavbou dotčený pozemek uveden pozemek PK 620 (bez bližší specifikace výstavbou dotčených částí pozemku). V následujících letech zde byla výstavba sídliště [část obce] realizována. Byly tak splněny veškeré podmínky specifikované výše uvedenou judikaturou pro to, aby předmětné pozemky byly oceněny jako stavební ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky. K ocenění pozemků vykupovaných za účelem výstavby sídliště [část obce] srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 346/2019. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze [anonymizováno] i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), kdy bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 837/2017 či sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). Žalovaná evidovala restituční nároky žalobkyň v částce nepřiměřeně nízké (původně ve výši [částka], po částečném přecenění ve výši [částka]), i když ví a věděla, že pozemky byly vykoupeny pro účely výstavby sídlišť, a zároveň měla již od roku 2008 k dispozici znalecké posudky [titul] [jméno] [příjmení], v nichž znalec ocenil pozemky jako určené pro stavbu na částku celkem [částka] (při uplatnění jím uvedených srážek). Na svém názoru žalovaná setrvala přes shora uvedenou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně shrnul, že žalovaná lpěla na ocenění restitučních nároků v nesprávné výši. Jsou tedy nepochybně splněny podmínky pro výjimečný postup žalobkyň k uspokojení jejich restitučních nároků cestou podané žaloby na nahrazení projevu vůle.

7. Pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] leží v [anonymizována čtyři slova] Chráněná krajinná oblast je zvláště chráněné území – ustanovení § 14 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen:„ zákon o ochraně přírody“). Převod toho pozemku vyžaduje schválení Ministerstvem životního prostředí – ustanovení § 22 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích; souhlas udělen nebyl. Ve spojení s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 per analogiam (ač si je soud vědom překonáním stanoviskem pléna ÚS sp. zn. Pl ÚS-st. 54/21), má podepsaný soud má za to, že v tomto řízení nelze obejít souhlas příslušného správního úřadu. Zároveň bylo zjištěno, že o bezúplatný převod pozemku podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 503/2012 Sb., požádalo [územní celek], [IČO], s tím, že pozemek je využit pro realizaci zeleně/veřejně prospěšných opatření. V ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 503/2012 Sb. je upraven bezúplatný převod zemědělských pozemků, s nimiž je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky vyjmenované v odstavci 1 pod písmeny a) až f) a o pozemky vyjmenované v odstavci 2) pod písmeny a) a b). Podle ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů. V poznámce 26 pod čarou k tomuto ustanovení je uveden odkaz například § 7 nebo 10 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 20 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ze systematického umístění tohoto ustanovení (ustanovení § 11a bezprostředně navazuje na předchozí § 11, který stanoví výčet výlukových důvodů pro vydání náhradních pozemků), je zřejmé, že ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě rozšiřuje výčet výlukových důvodů uvedených v předchozím ustanovení. Jestliže o určitém pozemku nelze uzavřít dohodu o bezúplatném převodu, pak bezesporu není vhodným pozemkem zařaditelným do veřejné nabídky, a tato skutečnost způsobuje nevhodnost tohoto pozemku jako náhradního pozemku k uspokojení restitučních nároků. Bylo-li tedy v daném případě zjištěno, že [územní celek] uplatnilo podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. právo na převod, pak tento pozemek nelze podle ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě bezúplatně převést na žalobkyni b), neboť jeho převod je zapovězen zákonem (a nelze jej zahrnout do veřejné nabídky), a nejde tudíž o pozemek vhodný k převodu na oprávněné osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 393/2019).

8. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, odkázal soud prvního stupně na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž žalobkyni a) přiznal částku [částka] proti žalované, když tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, tedy odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] přesahující dvě hodiny, z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], z částky [částka] za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. po snížení o 20 % (ustanovení § 12 odst. 4 a. t.), tj. celkem [částka] včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 270 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 270 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] a dále při zohlednění ust. § 12 odst. 4 AT. Při určení výše tarifní hodnoty soud prvního stupně vycházel z částky, o kterou se vydáním náhradního pozemku snížil restituční nárok žalobkyně a) s odkazem na rozsudek NSČR sp. zn. 28 Cdo 2423/2008 nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 19 Co 1071/2021.

9. Pokud jde o náhradu nákladů řízení žalované žalobkyní b), odkázal soud prvního stupně opět na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., takže přiznal žalované nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši [částka] s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 2929/07). Účelně vynaloženými náklady žalované v tomto řízení nejsou náklady na její právní zastoupení advokátem. Žalovaná [název] [anonymizována čtyři slova] je specializovaným státním orgánem pověřeným především vykrýváním restitučních nároků a oprávněných osob podle zákona o půdě. Za jeho standardní agendu lze považovat jak spory týkající se hodnoty restitučního nároku, tak uplatňování restitučního nároku žalobou na nahrazení projevu vůle žalobou na nahrazení projevu vůle u smlouvy o převodu konkrétních náhradních pozemků podle zákona o půdě, když v této činnosti má žalovaná tým specializovaných úředníků, kteří se s danou problematikou podrobně seznámili. Za účelně vynaložené náklady proto soud prvního stupně s odkazem na vyhlášku č. 254/2000 Sb. v částce [částka] za úkon považoval 15 účelně vynaložených úkonů spočívajících v v písemných podáních (ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] - doplněného [datum]) a účasti u jednání před soudem ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], přičemž jednání dne [datum] bylo delší než 2 hodiny). K problematice účelně vynaložených nákladů v dalších sporech vedených mezi žalobkyněmi a žalovanou srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3790/19-3. Žalobkyně b) je povinna zaplatit tuto odměnu ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.).

10. Proti výroku I. a III. podala odvolání žalovaná, která jej v celém rozsahu však vzala zpět podáním došlým soudu prvního stupně [datum] Odvolací soud proto s odkazem na ustanovení § 207 odst. 2 o.s.ř. zastavil v této části odvolací řízení (výrok II.).

11. Proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, a to v části, ve které byla žaloba zamítnuta ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podala odvolání žalobkyně b). Namítala, že žalovaná v rámci soudního řízení nedoložila existenci zákonných důvodů uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nebo § 6 a 7 zákona č. 503/2012 Sb., které by bránily tomu, aby předmětný pozemek mohl být převeden do vlastnictví žalobkyně. Okolnost, že by se pozemek měl nacházet v chráněné krajinné oblasti nebo evropsky významné lokalitě jeho převoditelnost na žalobkyni nijak neomezuje ani nevylučuje. Jednak se jedná o zemědělský pozemek, trvalý travnatý porost součást zemědělského půdního fondu, se kterým je rovněž zemědělsky hospodařeno, jednak jsou pobírány dotace za toto hospodaření, to vše žalobkyně soudu doložila. Dále soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o závěr, že v daném případě bude výhodnější (lepší) pozemek převést obci na úkor žalobkyně, která je restituentkou. Přitom ze závěru soudu prvního stupně vyplývá, že žalobkyně nemá žádné jiné možnosti jak získat náhradní pozemky nacházející se na území hlavního města, kde se nacházely původní žalobkyním nevydané pozemky. Pokud by byl tento pozemek převeden městu [obec], bylo by to znovu učiněno na úkor žalobkyně, oprávněné osoby dle zákona o půdě. Žalobkyně b) má zato, že takto postupovat nelze. Žalobkyně b) proto navrhla, aby ve vztahu k danému pozemku byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a vrácen soudu k dalšímu řízení nebo změněn tak, že bude žalobkyni b) k jinak důvodně prokázanému nároku pozemek vydán.

12. Žalovaná k odvolání žalobkyně b) navrhla, aby věcně správný rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Zdůraznila, že u daného pozemku byla uplatněna žádost [územní celek] o bezúplatný převod zemědělského pozemku dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona 503/2012 Sb. o státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Tato žádost přitom splňuje veškeré podmínky pro vyhovění. Na pozemek dopadá překážka převoditelnosti ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) bod 1 ve spojení s ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) ZSPÚ. Dále je u pozemku souběh se třemi soudními řízeními vedenými. Pozemek je současně vedený jako chráněná krajinná oblast a nebude možné ho plně obhospodařovat. Nad rámec uvedeného pak brání převodu judikaturní překážka vzhledem k tomu, že na území pozemku je souběh chráněné krajinné oblasti a evropsky významné lokality a je zřejmé, že jde z hlediska ochrany přírody o důležitou oblast, když podle § 25 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. hospodářské využití těchto pozemků se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Současně bylo odkázáno na rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 393/2019-444 ze dne 27.3.2019 a 28 Cdo 592/2013 ze dne 12.12.2013.

13. Odvolací soud vyhodnotil odvolání jako podané oprávněnou osobu v režimu § 201 o.s.ř., přípustné ve smyslu § 202 o.s.ř. a včasné ve smyslu § 204 odst. 1 o.s.ř. Přezkoumal jej proto, a to při jednání odvolacího soudu v intencích ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

14. Podle § 213 odst. 4 o.s.ř. odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Podle § 213 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud může zopakovat dokazování na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci. Dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že z nich je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.

15. Odvolací soud se v zásadě ztotožňuje se způsobem, kterým soud provedl jednotlivé důkazy, jejich hodnocení považuje za přiměřené a odpovídající pravidlům daným ustanovením § 132 a § 133 o.s.ř. a v zásadě tedy vychází i ze skutkového závěru zjištěného soudem prvního stupně. Odvolací soud však pouze konstatuje, že z jednoho důkazu, který byly obsahem spisu, bylo možné učinit širší skutkový závěr než, který učinil soud prvního stupně, přičemž toto rozšíření skutkového závěru má význam z hlediska nejen odvolacím, ale i soudem prvního stupně přijatého právního závěru. Soud prvního stupně zcela správně poukazuje na ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 503/2012 Sb. v situaci, kdy zjistil, že [územní celek] požádalo o vydání předmětného pozemku ([číslo]), který má být využit pro realizaci zeleně (veřejně prospěšných opatření). Správně také konstatuje, že v ustanovení § 7 odst. 1 a 2 citovaného zákona je upraven bezúplatný převod zemědělských pozemků, s nimiž je státní pozemkový úřad příslušný hospodařit na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomuto nebrání právo třetích osob, a to jde-li o pozemky vyjmenované v odstavci 1 pod body písm. a) až f) a o pozemky vyjmenované v odstavci 2 pod písmeny a) a b). Správně také s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu projevenou v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 393/2019 dovozuje, že v důsledku uplatnění nároku na převod [územní celek] podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. podle ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě nelze předmětný pozemek bezúplatně převést na žalobkyni, neboť převod je zapovězen zákonem (nebylo by možné zahrnout jej do veřejné nabídky a nejde tudíž o pozemek vhodný k převodu na oprávněné osoby). Dle názoru odvolacího soudu však nepostačuje pro přijetí takového právního závěru toliko sama skutková okolnost, že žádost o bezúplatný převod předmětného pozemku byla [územní celek] podána (přičemž ze žádosti vyplývá, že má být využit pro realizaci zeleně a veřejně prospěšného opatření), ale musí takovému záměru odpovídat i územní plán dané obce, neboť z ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zák. č. 503/2012 Sb. vyplývá, že Státní pozemkový úřad bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit v obci na základě písemné žádosti do jejího vlastnictví, pokud se nachází v jejím katastrálním území, pokud tomu nebrání právo třetích osob, a to„ jde-li o pozemky v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše určené územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně nebo k realizaci veřejně prospěšných opatřením anebo jich k těmto účelům využité“. Nejde tedy o jakýkoliv pozemek, ale pouze o takový, který v územním plánu uvedené parametry splňuje. Soud prvního stupně přitom provedl, a to k návrhu strany žalující důkaz znaleckým posudkem [číslo] za účelem ocenění nemovitostí v k.ú. [část obce], [územní celek], okres [okres], tedy právě i předmětného pozemku [číslo] když předpokladem pro ocenění znalcem bylo i jeho zjištění o zařazení daného pozemku v rámci územního plánu. Odvolací soud tedy zopakoval tento důkaz, nezpochybňuje a souhlasí se skutkovými závěry, které pokud jde o ocenění a další výstupy znaleckého posudku, z něho učinil soud prvního stupně, nicméně toliko dodává, že z obsahu tohoto důkazu (strana 14 znaleckého posudku) vyplývá ještě ta skutečnost, že předmětný pozemek [číslo] je v územním plánu [územní celek] z větší části ([výměra]) veden jako přírodní plocha – veřejná zeleň a z menší části ([výměra]) pak jako zahrada, plocha s charakterem soukromého využití u objektu ve všeobecně obytném území. Odvolací soud tedy konstatuje, že všechny zákonné předpoklady využití pozemku [číslo] k realizaci veřejné zeleně, za jehož účelem převod do vlastnictví žádá [územní celek], a to žádostí podanou ještě předtím, než se domáhala tohoto pozemku žalobkyně b) v předmětném řízení, odpovídají zákonnému vymezení (což navíc žalobkyně b/ učinila u jednání odvolacího soudu nesporným) a v takovém případě není věcí soudu, aby posuzoval čí zájem je oprávněnější, zda tedy náhrada restitučního nároku žalobkyně nebo realizace veřejné zeleně ve městě [obec], jak uvažují žalobkyně v odvolání. Jak správně uzavírá soud prvního stupně, jde o to, že při splnění daných předpokladů je nutno nahlížet na pozemek jako nevhodný k uspokojení restitučního nároku, neboť by nebylo možné jej podle zákonných pravidel zařadit do nabídkového řízení.

16. Jakkoliv pak není pozemek v chráněné krajinné oblasti nebo evropsky významné lokalitě bez dalšího možno považovat za nevhodný pro krytí restitučního nároku, pokud je na něm, byť jen částečně, hospodařeno, jak strana žalující dokládá, tak právě ona kombinace (důvodná žádost obce o převod předmětného pozemku do vlastnictví za účelem realizace veřejné zeleně, která samozřejmě zemědělské využití předmětného pozemku /již nyní omezené/ bude ještě více omezovat, ne-li vylučovat, tak právě i zvláštní způsob ochrany životního prostředí v dané lokalitě) ve svém spojení posiluje správnost závěru soudu prvního stupně o nevhodnosti předmětného pozemku k uspokojení restitučního nároku žalobkyně b) / odvolací soud má však za to, že už sama důvodná žádost obce o převod do vlastnictví je základním a dostatečným důvodem - viz výše).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným rozhodnuto s odkazem na ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., tedy zastavení řízení zavinila strana žalovaná, ale náklady řízení žalující straně nevznikly, neboť v souvislosti s podáním odvolání nerealizovala žádné úkony či jinou procesní aktivitu.

18. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným, náleží náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. procesně úspěšné straně žalované, když stejně jako soud prvního stupně má odvolací soud za to (a v daném směru plně odkazuje na jím přijatou právní argumentaci), že právní zastoupení advokátem v daném odvolacím řízení (které pojmově bylo mnohem užší a méně složité než řízení před soudem prvního stupně, když se týkalo pouze jednoho ze tří pozemků) nepředstavovalo účelné vynaložení obrany procesních práv. Náhradu je tedy nutno odvozovat od úkonů daných vyhláškou č. 254/2015 Sb. (§ 2 odst. 3 o.s.ř.) v částce 300 Kč/úkon, tedy za vyjádření ve věci samé ze dne [datum], přípravu k jednání a účast u jednání dne [datum], tedy tři úkony právní služby, celkem tedy [částka], resp. [částka] včetně DPH 21 %, jehož je právní zástupce žalovaného plátcem. Dále cestovné ve výši [částka] včetně DPH, celkem tedy [částka].

Poučení