8 Co 40/2022-454

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 1.373.065 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 10. 2021, č. j. 208 C 7/2017-425, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I., III. a IV. výroku, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28.955 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.287.319 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4. 2. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Řízení bylo částečně zastaveno co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 85.746 Kč od 4. 2. 2017 do zaplacení. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Bruntále soudní poplatek ve výši 68.654 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Bruntále. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 278.603 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Okresní soud smlouvu [anonymizována dvě slova] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 8. 9. 2009, posoudil v souladu s ustanovením obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb. Žalobce přitom nepovažoval za spotřebitele, v tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1295/2018 a smlouvu posuzoval dle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku, když dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena ústně s obsahem tak, jak je uvedena v písemném znění smlouvy [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 9. 2009, kdy smlouva byla za žalobce podepsána pouze [jméno] [příjmení], záruka byla sjednána v délce 60 měsíců od předání a převzetí díla, když tato běžela od data 17. 6. 2011, kdy došlo k převzetí díla. Záruční doba tak běžela do 17. 6. 2016. Dodatkem k předmětné smlouvě [anonymizována dvě slova] [číslo] byla snížena záruční doba na 36 měsíců, tento však soud považuje za neplatný, když tento byl podepsán za žalobce [jméno] [příjmení], před podpisem neprobíhala jednání v rámci SVJ, nebyl podepsán osobou pověřenou jednat za žalobce. Dílo vykazovalo vady, které se začaly objevovat od jara 2014, a od dubna 2014 měl žalovaný povědomí o tom, že žalobce vady zjistil a reklamuje je u žalovaného a žádá odstranění vad. Písemně byly vady reklamovány 29. 5. 2014 a žalovaný byl upozorněn na vady parapetů a prasklin na omítce. 24. 6. 2015 žalovaný písemně potvrdil, že obdržel reklamaci vad, a že žalobce od začátku požadoval odstranění zjištěných vad. Výslovně uvedl, že se závěry předloženého posudku souhlasí a je ochoten opravu provést v létě 2015 dle doporučeného postupu. Toto jednání posoudil soud dle § 323 obchodního zákoníku jako uznání závazku žalovaným, když žalovaný svůj závazek písemně uznal. V souladu s ust. § 407 odst. 1 obchodního zákoníku tak počala od 24. 6. 2015 běžet nová čtyřletá promlčecí doba. Žaloba byla podána ještě před uplynutím této čtyřleté lhůty a byla podána včas. Následně došlo ze strany žalovaného opětovně k uznání vady stávajících parapetů a fasády dne 28. 6. 2016 a žalovaný se zavázal opravu provést do 30. 11. 2016. Ve sjednané době zjištěné závady neodstranil, proto žalobce změnil svou volbu z opravy vad na přiměřenou slevu z ceny díla a současně na nárok na náhradu škody, a to dopisem ze dne 16. 1. 2017.

3. Žalobce oznámil vady díla včas v souladu s ust. § 562 odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku, když vady byly zjištěny na jaře 2014 a v květnu byly písemně vady vytčeny. Žalovaný odpovídá za vady dle § 560 obchodního zákoníku, kdy dílo má vady a neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě, žalovaný při provádění díla porušil příslušné normy ČSN. Porušení smlouvy soud vyhodnotil jako podstatné porušení s ohledem na závěry zjištěné v odborném posudku ATELIER DEK a v předloženém znaleckém posudku znaleckého ústavu [název], protože žalovaný věděl, že žalobce nebude mít zájem na plnění povinnosti při takovém porušení smlouvy, jedná se o porušení podstatným způsobem dle § 345 odst. 2 obchodního zákoníku. Žalobce v souladu s § 436 odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku požadoval odstranění vad, když vady jsou opravitelné, a protože žalovaný vady neodstranil v přiměřené dodatečné lhůtě, má žalobce nárok na slevu a částečně na náhradu škody. Námitku promlčení vznesenou žalovaným soud posoudil jako nedůvodnou. Navíc žalovaný si byl vědom toho, že při provádění díla postupuje v rozporu s dokumentací a s příslušnými normami ČSN, proto nemohou nastat účinky opožděného oznámení vad žalovanému a je třeba postupovat dle ust. § 562 odst. 3 ve spojení s ust. § 428 odst. 3 obchodního zákoníku. Co se týče výše škody, tu posoudil okresní soud dle předloženého znaleckého posudku znaleckého ústavu současně s použitím § 136 o. s. ř. Přiměřenou slevu z ceny díla soud dovodil jako výši rovnající se rozdílu mezi hodnotou díla bez vad a hodnotou díla s vadami ve výši 532.133 Kč dle předloženého znaleckého posudku, jako důvodný shledal nárok na náhradu škody ve výši 755.186 Kč. Nárok na náhradu škody posuzoval soud dle § 373 obchodního zákoníku, v tomto směru odkázal okresní soud na rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 3945/2016, 23 Cdo 4167/2014, 32 Cdo 4980/2014 a 23 Cdo 1299/2008.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání proti odstavcům I., III. a IV. výroku rozsudku a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Vytýkal soudu prvého stupně, že je otázkou, zda vůbec přihlížet k přípisu žalobce ze dne 29. 5. 2014 a rovněž k přípisu nazvanému Dodatek k reklamaci ze dne 29. 5. 2014, kdy jsou podepsané paní [jméno] [příjmení], která v rozhodné době nebyla za žalobce oprávněna jakkoliv jednat, nakolik její funkční období předsedkyně výboru bylo započato až o 2 měsíce později, tedy 17. 7. 2014. Žalovaný má za to, že 20 dní před uplynutím sjednané tříleté záruční doby vytkl žalobce vady osobou, která nebyla oprávněna za žalovaného jednat, spočívající v prasklinách na omítce u balkónů, avšak nedal žalovanému na vědomí, jaké právo v souvislosti s reklamovanými vadami zvolil, což měl v souladu s ustálenou judikaturou učinit. Reklamace dalších vad, tj. reklamace parapetů ze dne 28. 7. 2014, byla opožděná a nevyvolala žádné právní účinky. Žalovaný souhlasí se závěrem okresního soudu, že se jedná o oddělitelné a samostatné části díla, kdy vada jedné části omítky nezpůsobuje nemožnost užívat jiné části díla (parapety). Vytknutí jedné takové vady nestaví běh záruční doby vady jiné. Práva z odpovědnosti za vady tak v souladu s ustálenou judikaturou zanikla, a ani případným pozdějším návrhem na smírčí odstranění těchto vad ze strany žalovaného se tato práva neobnovují. Žalovaný připouští, že po uplynutí záruční doby sám nabídl žalobci bez jakéhokoliv protiplnění odstranění vad parapetů, a to přes to, že zde již neexistoval právní nárok žalobce na toto odstranění vad. Žalobce tak nemůže z titulu vad díla uplatňovat jakékoliv nároky, či tyto měnit, jak učinil např. dopisem ze dne 16. 1. 2017, kdy volbu odstranění vad pozměnil na přiměřenou slevu z ceny díla a uplatnil blíže nespecifikovanou a neurčitou náhradu škody, neboť tento právní nárok zde již neexistoval. Žalovaný nikdy neuznal, a doposud neuznává, že by byl odpovědný za praskliny vzniklé na omítce. Balkony, které byly vystavěny jinou firmou, trpěly a trpí podle všeho extrémní tepelnou roztažností. Žalovaný není v prodlení s dobrovolným plněním spočívajícím v odstranění vad díla (fasáda), když s tímto započal, avšak na pokyn předsedkyně výboru musel práce přerušit, nakolik mu bylo sděleno, že přístup k balkónům mu nadále nebude přes byty umožněn. Stejně tak vzorové osazení parapetů, provedené opět dobrovolně žalovaným, žalobce nikdy neschválil a neumožnil žalovanému v pracích pokračovat. Žalovaný má za to, že v souladu s ust. § 437 odst. 5 obchodního zákoníku mohl žalobce pro případ existence tvrzených vad díla uplatnit nárok na odstranění vad, slevu z ceny díla, případně mohl od smlouvy [anonymizována dvě slova] odstoupit, což však řádně a včas neučinil, namísto toho se nyní nepřípustně domáhal uspokojení uplatněného nároku na náhradu škody. Ohledně náhrady škody vznáší námitku promlčení nároku, na kolik dle ust. § 398 obchodního zákoníku u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. Žalovaný má rovněž za to, že oprávněně vznesl námitku nesplnění oznamovací povinnosti vytknout případné vady plnění žalobce včas dle § 562 odst. 2 písm. a), b), c) obchodního zákoníku a rovněž námitku zániku práva z odpovědnosti za vady díla, neboť vady nebyly vůči žalovanému uplatněny řádně a v záruční době. Pokud by se odvolací soud neztotožnil s těmito námitkami, má žalovaný nadále za to, že v řízení bylo i v rámci výslechu znalců jednoznačně prokázáno, že částky požadované stran slevy z ceny díla, resp. nároku na náhradu škody opírajíce se o znalecký posudek, neodpovídají materiálům a rozsahu práce nabídnuté vysoutěžené a následně dojednané v počáteční smlouvě o dílo. Měl-li by být žalovaný skutečně odpovědný z titulu náhrady škody nebo slevy z ceny díla, není možné vycházet ze znaleckého posudku, který bezdůvodně volí několikanásobně dražší materiály. Z výpovědi znalců ostatně vyplynulo, že vady je možné opravit levněji a bez nutnosti celofasádové výměny, kdy znalci rovněž připustili, že je technicky možné, že trhliny na balkónech vznikly v důsledku tepelné roztažnosti balkónů. Z těchto důvodů žalovaný opakovaně navrhoval zpracování znaleckého posudku, neboť si je sám ze své praxe vědom, že opravy lze učinit v rozsahu jím nabízené částky ke smírnému řešení věci, tedy v částce do 350.000 Kč.

5. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl k tvrzení žalovaného, že v květnu 2014, tj. v době činěných reklamací, nebyla [jméno] [příjmení] oprávněna jednat za žalobce je zcela nepravdivé tvrzení, neboť [jméno] [příjmení] vznikla funkce předsedy výboru i členství ve výboru již dne 21. 2. 2014, jak vyplývá z obchodního rejstříku. O této skutečnosti - o změně členů výboru i o nových osobách ve funkcích tohoto výboru - žalovaný věděl a byl o tom v té době zpraven. Uvádí-li soud I. stupně datum 17. 7. 2014, kdy měla započít funkce [jméno] [příjmení], pak se jedná o chybu, poněvadž došlo ze strany soudu k záměně data vzniku funkce ve výboru a členství ve výboru s datem zápisu vzniku členství a funkce do obchodního rejstříku, která však není s to zvrátit (zrušit) napadený rozsudek soudu prvního stupně. Současně je třeba veškerou polemiku žalovaného plynoucí z uvedeného vadného data považovat za irelevantní, zejména uvedenou v bodě 3. odvolání žalovaného ze dne 13. 1. 2022. [jméno] [příjmení] byla oprávněná jednat za žalobce navenek. [jméno] [příjmení] jednala a uplatnila právo z vadného plnění po pověření celého výboru, s vědomím i souhlasu všech členů výboru, nota bene i s vědomím a souhlasu schůze členů SVJ, protože výbor na den 12. 5. 2014 svolal schůzi členů SVJ na základě pozvánky ze dne 28. 4. 2014, ve které bylo mimo jiné uvedeno, aby si všichni prohlédli fasádu kolem svých oken na lodžiích, dlažbu na lodžiích, případně další místa a pokud shledají nějaké praskliny či trhliny nebo jiné vady, aby to sepsali a na plánované schůzi to předali. Na schůzi SVJ žalobce dne 12. 5. 2014 byly vady od majitelů bytů písemně převzaty a na jejich podkladě byl dne 29. 5. 2014 žalovanému zaslán dopis s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Z pozvánky na schůzi SVJ, protokolu schůze SVJ, apod. se podává, že [jméno] [příjmení] vystupovala jako předsedkyně výboru. K žádné prekluzi práva z odpovědnosti za vady nedošlo, když záruční doba činila 5 let, bylo uplatněno právo za vady v záruční době, došlo ke stavení záruční doby vlivem opožděných oprav řádně a včas vytknutých vad žalovaným, žalovaný řádně a včas vytknuté vady písemně uznal, písemně se zavázal je odstranit, a to v několika žalobcem umožněných lhůtách, avšak pro nečinnost žalovaného k odstranění vytknutých vad nakonec nedošlo. Proto po několika urgencích žalobce, na které žalovaný nereflektoval, v souladu s judikaturou změnil žalobce učiněnou volbu v podobě opravy na přiměřenou slevu. Žalovaný byl opakovaně urgován k zahájení oprav, ale žalovaný byl nečinný a nekomunikoval. Žalobce tvrdil a prokázal, že žádný pokyn k přerušení práce předsedkyně výboru [jméno] [příjmení] neučinila. K žádnému promlčení nároku nedošlo, poněvadž promlčecí doba neuběhla, žalovaný nároky uznal, tento uznávací úkon znamená, že běh promlčecí doby se prodloužil o další 4 roky. Napadá-li žalovaný znalecký posudek, pak znalecké závěry byly soudními znalci potvrzeny i vysvětleny, čímž obrana žalovaného je vyvrácena. Jestliže žalovaný uvádí ve svém odvolání obranu k posudku, k tomu žalobce uvádí, že žalovaný nesprávně vykládá závěry ze znaleckého posudku i výslechu znalců. Není pravda, že soudní znalci připustili tepelnou roztažnost balkonů, když naopak z výslechu znalců vyplývá, že příčinou nemůže být tepelná roztažnost. Praskliny způsobil žalovaný, který při provádění díla nedodržel správný technologický postup a prováděl dílo v rozporu s příslušnými normami ČSN, byť se ve smlouvě o dílo zavázal postupovat mimo jiné s příslušnými normami ČSN. S touto obranou se soud I. stupně náležitě v rozsudku vypořádal, zejména v bodě 18. Jestliže žalovaný poukazuje na jakousi částku 350.000 Kč, pak se jedná toliko o tvrzení žalovaného.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. vyjma odstavce II. výroku, v souladu s ust. § 212 věta prvá, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Pokud se týká skutkových zjištění, jak je učinil okresní soud, na ta krajský soud jako na správná, úplná zcela odkazuje, neboť odpovídají obsahu provedených důkazů. Stejně tak okresní soud dospěl ke zcela správným právním závěrům.

8. Rozhodující tak pro posouzení žaloby žalobce je, že dne 8. 9. 2009 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva [anonymizována dvě slova] [číslo] v písemné podobě, za objednatele byla podepsaná paní [jméno] [příjmení]. Přestože v záhlaví této smlouvy je uveden jako další oprávněný zástupce jednat za žalobce pan [příjmení] [jméno], jeho podpis na smlouvě chybí. Jak vyplývá ze stanov žalobce, které byly přijaty dne 22. 10. 2002 (č. l. 120) v čl. 6 bod 3 je uvedeno, že za výbor jedná navenek předseda výboru nebo výborem písemně pověřený člen výboru. Je-li pro právní úkon zapotřebí písemná forma, je nezbytný podpis předsedy a dalšího člena výboru.

9. Okresní soud správně v souladu s ust. § 40 odst. 1 občanského zákoníku dovodil neplatnost uzavřené smlouvy [anonymizována dvě slova] pro absenci písemné formy, když dle § 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále citovaný zákon) nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Tento závěr je rovněž v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 23 Cdo 3229/2014 ze dne 9. 3. 2015, dle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán; teprve podpisem jednající osoby je písemný projev platný. Nedodržení zákonem předepsaného způsobu jednání jménem společnosti, vede bez dalšího k neplatnosti právního úkonu pro nedostatek formy.

10. Smlouva mezi účastníky tak byla uzavřena ústně s obsahem, jak je uvedena v písemném znění smlouvy. V této smlouvě si účastníci ujednali, že se smlouva bude řídit ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku a okresní soud tak správně nároky žalobce z této smlouvy posuzoval dle ustanovení obchodního zákoníku ze zákona č. 513/1991 Sb., nikoliv dle občanského zákoníku, jak žalobce namítal, tedy že žalobce, co by společenství vlastníků, vystupoval jako spotřebitel. Okresní soud správně uvedl, že žalobce není spotřebitelem. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1295/2018 ze dne 16. 1. 2019 pojem„ osoby, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti,“ nutno vykládat restriktivním způsobem, což znamená, že spotřebitelem v tomto pojetí může být jen osoba fyzická.

11. Smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky pak má všechny náležitosti smlouvy [anonymizována dvě slova] ve smyslu ust. § 536 odst. 1 obchodního zákoníku, kdy smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dle odstavce 3 cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení. V dané smlouvě je jednoznačně dohodnut předmět dle projektové dokumentace [číslo] zpracovaný [titul] [jméno] [příjmení], vedoucí projektu [jméno] [příjmení]. Dále je uvedeno, že dílo bude provedeno dle položkového rozpočtu (č. l. 207) a cena díla byla sjednána částkou 1.639.787,55 Kč, což je cena včetně 9% DPH. Dále si účastníci sjednali záruku v délce 60 měsíců, když tato záruční doba počíná běžet dnem podepsání zápisu o předání a převzetí díla. Také bylo ujednáno, že v záruční lhůtě je zhotovitel povinen na základě písemné reklamace objednatele na vady nebránící užívání nastoupit k odstranění reklamace do 8 dnů od jejich písemného nahlášení. Zhotovitel se zavázal, že všechny práce provede v kvalitě dle ČSN a příslušných technologických předpisů.

12. Dodatkem ke smlouvě [číslo] je v čl. VII. uvedeno, že záruční doba je 36 měsíců, smlouva je datována k 1. 6. 2010 a obsahuje za žalobce pouze podpis [jméno] [příjmení], tehdejší předsedkyně výboru, a okresní soud správně dovodil, že [jméno] [příjmení] jednala sama s žalovaným a před uzavřením tohoto dodatku neprobíhala žádná jednání ohledně délky záruky a neprojednávala ho s nikým v rámci společenství, z toho důvodu nemohlo dojít ke změně záruky sjednané na 60 měsíců na dobu 36 měsíců.

13. K předání díla došlo 17. 6. 2011. Jak bylo dále prokázáno, dne 12. 5. 2014 se konala schůzka shromáždění vlastníků žalobce, na kterou byli vlastníci obeslání pozvánkou již dne 28. 4. 2014, na schůzi se projednávaly zjištěné stavební závady majitelů bytů a závěr k revitalizaci domu a byly zde převzaty podněty k reklamaci zjištěných závad od majitelů bytů [číslo] týkající se vad parapetů a prasklin na fasádě a nekvalitní spárování dlažby na balkónech. 25. 9. 2014 pak žalobce vytkl žalovanému vady spočívající v nekvalitně provedeném položení dlažby na balkonech a jejich spárování a praskliny na omítce nad balkonovými okny, když tuto reklamaci podepsala předsedkyně výboru [jméno] [příjmení] (č. l. 10). Dodatkem k reklamaci ze dne 28. 7. 2014 byly žalovanému vytčeny nekvalitně provedené parapety u veškerých oken všech 18 bytů. [příjmení] [jméno] [příjmení] vznikla funkce předsedy výboru členství ve výboru již dne 21. 2. 2014 a právo z vadného plnění, resp. vyčlenění vad uplatnila po pověření celého výboru s vědomím i souhlasu všech členů výboru i s vědomím a souhlasu schůze členů SVJ, o čemž svědčí právě svolaná schůze členů SVJ na základě pozvánky ze dne 28. 4. 2014, ve které bylo mimo jiné uvedeno, aby si všichni prohlédli fasádu kolem svých oken na lodžiích, dlažbu, případně další místa, aby to sepsali a na plánované schůzi to předali. Právě na základě písemně převzatých vad od majitelů bytů byl dne 29. 5. 2014 zaslán dopis, kde došlo k vytčení vad.

14. Dle § 560 odst. 1 obchodního zákoníku dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Dle odst. 2, druhé věty za vady díla, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky. Dle odst. 3 zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po době uvedené v odst. 2, jestliže byly způsobeny porušením jeho povinností.

15. Dle § 562 odst. 2 obchodního zákoníku soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla za a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí, za b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odst. 1, za c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče nejpozději však do 2 let a u staveb do 5 let od předání předmětu díla. U vad na nichž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba.

16. Dle § 428 odst. 1 obchodního zákoníku právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy za c) vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě až do dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. U vad, na něž se vztahuje záruka za jakost, platí místo této lhůty záruční doba. Dle odst. 2 k účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží. Dle odst. 3 účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží.

17. Dle § 432 obchodního zákoníku pro vady zboží, na něž se vztahuje záruka, platí též ustanovení § 426 - 428 a § 436 - 441.

18. Dle § 436 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§ 345 odst. 2), může kupující za a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad, za b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné, za c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny nebo za d) odstoupit od smlouvy. Dle odstavce 2 volba mezi nároky uvedenými v odstavci 1 kupujícímu náleží, jen jestliže ji oznámí prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad, nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Uplatněný nárok nemůže kupující měnit bez souhlasu prodávajícího. Jestliže se však ukáže, že vady zboží jsou neopravitelné nebo že s jejich opravou by byly spojeny nepřiměřené náklady, může kupující požadovat dodání náhradního zboží, požádá-li o to prodávajícího bez zbytečného odkladu poté, kdy mu prodávající oznámil tuto skutečnost. Neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě nebo oznámí-li před jejím uplynutím, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny. Dle odstavce 3 neoznámí-li kupující volbu svého práva ve lhůtě uvedené v odstavci 2, má nároky z vad zboží jako při nepodstatném porušení smlouvy.

19. Dle § 439 odst. 1 nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění. Dle odstavce 3 jestliže vada nebyla včas oznámena (§ 428 odst. 1 a § 435 odst. 1), může kupující pouze se souhlasem prodávajícího vykonat práva podle odstavce 2 nebo použít právo na slevu k započtení s pohledávkou prodávajícího. Toto omezení neplatí, jestliže prodávající o vadách věděl v době dodání zboží; u právních vad je rozhodující doba stanovená v § 435 odst. 1.

20. Dle § 440 odst. 1 obchodního zákoníku nároky z vad zboží se nedotýkají nároku na náhradu škody nebo na smluvní pokuty. Kupující, kterému vznikl nárok na slevu z kupní ceny, není oprávněn požadovat náhradu zisku ušlého v důsledku nedostatku vlastnosti zboží, na něž se sleva vztahuje. Dle odstavce 2 uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle § 436 - 437, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu.

21. Okresní soud správně vyhodnotil, že se jedná o porušení povinnosti ze strany žalovaného podstatným způsobem ve smyslu § 345 odst. 2 obchodního zákoníku, dle kterého pro účely tohoto zákona je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předpovídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné. Žalovaný si byl vědom toho, že při provádění díla postupuje v rozporu s dokumentací a s příslušnými normami ČSN. Z toho důvodu nemohou také nastat účinky opožděného oznámení vad žalovanému a je třeba postupovat dle ust. § 562 odst. 3 ve spojení s ust. § 420 odst. 3 obchodního zákoníku, proto také námitka žalovaného, že vady nebyly vytčeny včas, neobstojí. Navíc vady byly vytčeny v záruční době, tedy ve lhůtě 5 let od předání díla, když jak je shora uvedeno, dílo bylo předáno dne 17. 6. 2011, záruční doba uplynula 17. 6. 2016 a vady byly vytčeny dne 29. 5. 2014. Z toho důvodu nemohlo dojít k zániku nároku z vad, jak žalovaný uváděl. Jak vyslovil NS ČR v rozhodnutí 23 Cdo 3945/2016 nebo 23 Cdo 2771/2021, zákon rozlišuje z hlediska právních následků mezi oznámením vady (§ 428 obchodního zákoníku) a oznámením volby mezi nároky z těchto vad (§ 436 a § 437 obchodního zákoníku). Opomenutí prvého má za následek k námitce zhotovitele nemožnost domoci se nároku z odpovědnosti za vady soudní cestou. Neoznámení volby nároků z vad objednatele je spojeno s odlišnými důsledky, a to v závislosti na tom, zda vady představují porušení smlouvy podstatným či nepodstatným způsobem. Volba práva navíc vyplynula ze smlouvy o dílo, kdy od oznámení vad měl žalovaný do 8 dnů přistoupit k odstranění těchto vad. Jak dále vyplývá z provedeného dokazování, zejména ze zápisu z jednání s žalovaným, žalovanému bylo zřejmé, že má vady díla odstranit. I pokud by tato volba práva nebyla uskutečněna včas, z podstatných vad by se staly vady nepodstatné a i v tomto případě žalobce mohl uplatnit nárok na slevu z ceny díla.

22. Nelze rovněž přisvědčit žalovanému, že žalobce nemohl provést změnu volby práva, pokud požadoval odstranění vad. V případě, že vady nebyly odstraněny žalovaným v žalobcem poskytnuté lhůtě, když poslední lhůta byla stanovena do 30. 11. 2016, pak bylo zřejmé, že žalovaný nesplní svou povinnost a v tom případě mohl žalobce požadovat slevu z ceny díla (§ 436 odst. 2 - podstatné porušení smlouvy, § 437 odst. 5 - nepodstatné porušení smlouvy).

23. Pokud se týká promlčecí doby u práva z odpovědnosti za vady, je nutno postupovat dle § 393 odst. 2 obchodního zákoníku, dle kterého z vad věcí běží promlčecí doba ode dne jejich předání oprávněnému nebo osobě jím určené nebo ode dne, kdy byla porušena povinnost věc převzít. U nároků ze záruky za jakost běží promlčecí doba vždy ode dne včasného oznámení vady během záruční doby a u nároků z právních vad od uplatnění práva třetí osobou.

24. Dle rozhodnutí NS ČR 32 Odo 1616/2005„ Ustanovení § 393 odst. 2 obchodního zákoníku je speciálním ustanovením, které upravuje běh promlčecí doby v případě práv z odpovědnosti za vady. Toto ustanovení se aplikuje jak v případě, že strany se dohodly na termínu odstranění vad, tak i v případě, že mezi nimi k této dohodě nedošlo. V případě práv z odpovědnosti za vady tudíž nelze aplikovat ustanovení § 392 odst. 1 obchodního zákoníku“ 25. V daném případě došlo k oznámení vady během záruční doby, tyto vady byly oznámeny včas 29. 5. 2014. Od tohoto data tedy běží v souladu s ust. § 397 čtyřletá promlčecí doba pro uplatnění nároku. Žaloba byla podána dne 16. 2. 2017, tedy žaloba byla podána včas, co se týče nároku z titulu odpovědnosti za vady.

26. Pokud se týká nároku odpovědnosti za škodu, v souladu s ust. § 398 obchodního zákoníku u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

27. Žalobce se o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá, mohl dozvědět nejdříve až tehdy, jestliže žalovaný v řádném termínu, tj. do 30. 11. 2016, neprovedl opravu a již tedy v té době mohl žalobce vědět o tom, že změní svou volbu z nároku na odstranění vad díla na slevu z ceny díla. Rovněž zde neuplynula do podání žaloby čtyřletá promlčecí doba.

28. V souladu s ust. § 402 obchodního zákoníku promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení, tedy promlčecí doba přestává běžet podáním žaloby.

29. Pokud se dále týká počátku běhu promlčecí doby, dále odvolací soud odkazuje na rozhodnutí 23 Cdo 3107/2020 ze dne 28. 1. 2021.

30. Dle rozhodnutí 20 Cdo 792/2017 u práva na náhradu škody se počátek promlčecí doby podle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku pojí s okamžikem porušení povinnosti, která vedla ke vzniku škody (§ 398 obchodního zákoníku).

31. V daném případě tak žaloba na slevu z ceny díla a na náhradu škody s ohledem na shora uvedené byla podána včas. Navíc lze souhlasit se závěry okresního soudu, že pokud žalovaný uznal nárok z odpovědnosti za vady, kdy sám se zavázal vady díla odstranit, pak v souladu s ust. § 407 odst. 1 obchodního zákoníku počala od 24. 6. 2015 běžet nová čtyřletá promlčecí doba. V tomto směru ohledně uznání nároku ze strany žalovaného odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem (viz bod 3. odůvodnění rozsudku).

32. Dle § 439 odst. 1 obchodního zákoníku nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění.

33. Rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 1299/2008 ze dne 26. 5. 2010 vyplývá, že„ Výše slevy je určována rozdílem hodnoty díla bez vad a hodnotou vadného díla a časovým okamžikem pro určení těchto hodnot je uskutečnění plnění (dodání). Výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy bude zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, popř. jak vada či vady omezují či komplikují užívání nebo snižují životnost věci a dále lze při úvaze o výši slevy vzít v úvahu i další okolnosti. Výši slevy je tedy nutné stanovit s ohledem na rozhodné okolnosti případu, obvykle proto nelze slevu ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad. Přitom je však třeba mít na paměti, že základním požadavkem, který je třeba respektovat, je, aby byla objednateli prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena (zejména ekonomická) situace blížící se stavu, kdyby mu bylo plněno bez vad. Výše slevy je obvykle stanovena dohodou stran nebo znaleckým posudkem.“ 34. Okresní soud přitom správně při stanovení výše slevy vycházel ze znaleckého posudku a slevu z ceny díla dovodil jako výši rovnající se rozdílu mezi hodnotou díla bez vad a hodnotou díla s vadami ve výši 532.133 Kč. Znaleckým posudkem byla zjištěna celková částka opravy na 1.287.319 Kč, a proto okresní soud dovodil, že je přiměřené snížení ceny právě na 532.135 Kč, kdy žalobce v žalobě uvedl, že tato částka se rovná 45 % z ceny díla, což by činilo 617.879 Kč, nicméně ohledně částky 85.740 Kč byla žaloba vzata zpět, a to na základě zhotoveného znaleckého posudku ústavu [název], kdy byla zjištěna celková částka opravy ve výši 1.287.319 Kč. Pokud jde o úvahy o nároku na výši slevy, okresní soud uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, že při posuzováním výše přiměřené slevy vyšel z ceny díla, přičemž přihlédl ke všem vadám a popisu bránící mu řádnému užívání díla žalobcem, vycházel ze znaleckého posudku, také z vyjádření zhotovitelů v rámci provedeného výslechu osob, které se podílely na vypracování znaleckého posudku, rovněž přihlédl ke snížení funkčních vlastností, estetické hodnoty, k ceně nutných oprav a přihlédl i k tomu, jak se reklamované vady projevily při užívání věci, dále k tomu, že zjištěné vady se stále zhoršují a snižuje se životnost celé věci, tedy celé stavby. Okresní soud pak v souladu se závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] odůvodnil, proč při stanovení nutných nákladů na provedení opravy vyšel z kombinace varianty A2 a varianty B3. Znalci se rovněž vypořádali s tím, proč zvolili právě varianty A2 a B3, dle nichž se opraví dílo co nejlevněji, nejefektivněji a s pocitem nějakého zadostiučinění z tohoto kontraktu, kdy měli k dispozici smlouvu, ale dodací listy konkrétních materiálů neměli, nevycházeli tedy z položkových rozpočtů, ale z funkčního řešení. Jak správně pak uvádí ve svých závěrech okresní soud, o závěrech znaleckého posudku neměl pochybnosti, a tedy při svém rozhodování vycházel ze zpracovaného znaleckého posudku a vyjádření jeho zhotovitelů, i když z přiměřené slevy z ceny díla.

35. Kromě nároku na slevu z ceny díla se žalobce dále domáhal náhrady škody ve výši 755.186 Kč, a to právě s ohledem na celkovou část opravy 1.287.319 Kč, s přihlédnutím k částce, kterou požadoval na přiměřenou slevu ve výši 532.135 Kč.

36. Pokud se týká nároků na náhradu škody, je dán nárok na náhradu škody ve smyslu ust. § 373 obchodního zákoníku, dle kterého, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

37. Dle § 440 odst. 1 obchodního zákoníku nároky z vad zboží se nedotýkají nároku na náhradu škody nebo na smluvní pokutu. Kupující, kterému vznikl nárok na slevu z kupní ceny, není oprávněn požadovat náhradu zisku ušlého v důsledku nedostatku vlastnosti zboží, na něž se sleva vztahuje. Dle odstavce 2 uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároku z vad zboží podle § 436 - 437, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu.

38. V daném případě zde není kolize nároků, žalobce se může domáhat náhrady škody, a to v případě, že vady díla převyšují slevu z ceny díla. Tento závěr vyplývá rovněž z rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 3. 2016 32 Cdo 4980/2014, dle kterého jestliže zhotovitel nevyhoví důvodně uplatněnému požadavku objednatele na bezplatné odstranění vady díla opravou a náklady účelně a předvídatelně vynaložené na odstranění této vady převyšují slevu z ceny díla odpovídající této vadě, jsou tyto náklady v rozsahu převyšujícím slevu z ceny díla újmou reparovatelnou prostřednictvím náhrady škody.

39. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladových výroků.

40. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný, proto mu náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zástupce žalobce učinil 2 úkony právní služby, za což mu náleží odměna za 1 úkon právní služby ve výši 13.460 Kč, za 2 úkony 26.920 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, a to za písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, dále cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět při ujetí 128 km vozidlem [název] [anonymizováno], [registrační značka], při spotřebě benzinu Natural 7 l [číslo] km a ceně pohonných hmot 37,10 Kč, paušální sazbě 4,70 Kč, což je celkem cestovné ve výši 935 Kč a dále mu náleží náhrada za promeškaný čas, a to 5 půlhodin po 100 Kč, tj. 500 Kč Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 28.955 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Poučení