8 Co 505/2025 - 183

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A], se sídlem [Adresa žalobkyně A], proti žalovaným: 1) [právnická osoba]., IČO [IČO žalované A], se sídlem [Adresa žalované A], zastoupené [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [Adresa], 2) [jméno FO], narozený [datum], [Adresa], zastoupenému [Jméno zástupce], advokátem se sídlem [Adresa], 3) [jméno FO], narozená [datum], bytem [Adresa], o určení vlastnického práva [jméno FO], zemřelé dne [datum], k nemovitostem, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.11.2024, č.j. 10 C 391/2022-141, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala proti žalovaným určení, že vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo], pozemku, parc. č. [číslo], jak jsou tyto zapsány [Zainteresovaná osoba] a obec [adresa] na LV č. [číslo] je [jméno FO], narozená [datum], a ve výroku IV., potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 58 467,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované č. 1).

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci III. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaného č. 2) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 169 604,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného č. 2).

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 927,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované č. 1).

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovaného č. 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 29 516,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného č. 2).

VI. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou č. 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, která byla uzavřena dne [datum] mezi [jméno FO] a [jméno FO] jako prodávajícími a žalovanou č. 1) jako kupující, kterou bylo převedeno na žalovanou č. 1) z prodávajících vlastnické právo mimo jiné k nemovitostem vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla připuštěna změna žaloby (navržená žalobkyní) tak, že má být určeno, že vlastníkem vyjmenovaných pozemků (viz výše) je [jméno FO], narozená [datum], původní žalovaná č. 2). Žalobkyně argumentovala nejprve tím, že kupní smlouva je neplatná, neboť nemovitosti spadaly do společného jmění manželů, které nebylo vypořádáno, v roce 2015 byl teprve podán návrh na jeho vypořádání před rakouským soudem. Naléhavý právní zájem dovozovala žalobkyně z toho, že předmětné nemovitosti užívala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] až do [datum]. Ke dni podání žaloby však žalobkyni hrozilo, že z důvodu nedokončení řádného pětiletého dotačního období bude nucena vyplacené dotace od SZIF vrátit, a to v souhrnné částce 443 000 Kč. Dále pak tvrdila, že posouzení platnosti kupní smlouvy má vliv i na existenci (či neexistenci) aktivní legitimace žalobkyně v řízení vedeném u [Zainteresovaná osoba] pod sp. zn. [spisová značka], které však bylo skončeno před rozhodnutím v této věci. Po změně žaloby žalobkyně tvrdila, že ji svědčilo předkupní právo k předmětným nemovitostem, a to právě z nájemní smlouvy ze dne [datum], a poté co by soud určil vlastnictví žalované č. 2), mohla by uplatnit své předkupní právo vůči tehdejší žalované č. 2), případně z tohoto neuplatnění žádat náhradu škody. Žalobkyně měla za to, že opětovným nabytím vlastnického práva žalovanou č. 2) by tato byla povinována nejprve nabídnout předmětné pozemky žalobkyni ke koupi, když tato by nepochybně svého práva na odkoupení, využila. Původní žalovaná č. 1) a původní žalovaná č. 2) navrhly žalobu zamítnout, když především odmítly existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení a současně i důvody tvrzené neplatnosti.

2. Žalovaná č. 2) [jméno FO] zemřela [datum], načež soud prvního stupně přerušil svým usnesením ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] řízení. Na základě odvolání žalobkyně však [Zainteresovaná osoba] toto usnesení změnil dne [datum] (č.j. [číslo jednací]), když neshledal prozatím důvody pro takový postup a upozornil mimo jiné na nutnost vypořádání se soudu prvního stupně (potažmo žalobce) s neodpovídajícím žalobním nárokem v situaci, kdy je požadováno určení vlastnictví osobě v průběhu řízení zemřelé. Při jednání dne [datum] soud prvního stupně poučil žalobkyni o nevyhovujícím žalobním nároku, a to ještě za přítomnosti předchozího právního zástupce žalobkyně, který však následně ústně do protokolu vypověděl žalobkyni plnou moc z důvodu, že je v kolizi, jelikož v dědickém řízení po [jméno FO] právně zastupuje žalovanou č. 3). Soud prvního stupně zamítl žalobu, aniž by ve věci prováděl dokazování, jednak proto, že žalobkyně neupravila přes poučení soudu prvního stupně žalobní nárok (a ten je tak neprojednatelný, neboť nelze měnit vlastnictví zemřelé osobě), jednak proto, že soud prvního stupně neshledal na požadovaném určení existenci naléhavého právního zájmu, a to od počátku řízení, když odkázal na rozsudky sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze kterých dovodil krátce řečeno, že oprávněnému z předkupního práva nesvědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva původního vlastníka, neboť se může domoci tzv. retraktu (převodu věci dle § 2144 odst. 1 o.z.).

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náklady řízení žalované 1) představují náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 18 180 Kč dle § 7, 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušné 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. (Úkony právní služby jsou: převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ze dne 9. 11. 2022, účast na jednání dne 12. 11. 2024.) Celkem částka 67 082,40 Kč. Náklady řízení žalovaného 2) představují náklady právního zastoupení advokátem za 9 úkonů právní služby po 18 180 Kč dle § 7, 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradu za 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (Úkony právní služby jsou: převzetí a příprava zastoupení 19. 10. 2022, písemné vyjádření ze dne 24. 10. 2022, 24. 11. 2022, 17. 2. 2023, nahlížení do spisu dne 18. 7. 2023, vyjádření ke změně žaloby ze dne 15. 8. 2024, převzetí a příprava zastoupení procesního nástupce dne 5. 11. 2024, písemné vyjádření ze dne 11. 11. 2024, účast na jednání dne [datum].) Jízdné dle § 156 a násl. zák. č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 467/2022 Sb. ve výši 916 Kč za cestu dne [datum] z Prachatic do [adresa] a zpět a jízdné dle § 156 a násl. zák. č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 398/2023 Sb. ve výši 934 Kč za cestu dne [datum] z [adresa] do [adresa] a zpět, náhradu za promeškaný čas strávený na cestě dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (100,- Kč/každá započatá půlhodina) za 8 půlhodin a příslušné 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem částka 204 065,20 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení za poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 10. 2. 2023, 19. 7. 2023, 11. 11. 2024, jelikož o ní nebyl soudu doložen zápis. Nepřiznal odměnu ani za písemné sdělení soudu ze dne 26. 6. 2023 a 30. 8. 2023 (2x úkon), jelikož se jedná o krátká sdělení o kolizi termínů či úmrtí žalované 2) a nejsou podřaditelná pod ust. § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud prvního stupně žalované 3) nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož jí žádné náklady nevznikly.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním žalobkyně, která shledala odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d) a g) o.s.ř. a navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně především vytkla zmatečný procesní postup, v jehož rámci tento nerespektoval pokyn odvolacího soudu, daný usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], tedy vypořádat se s nevyhovujícím žalobním petitem, což soud prvního stupně dle odvolatelky neučinil zákonným způsobem. Soud prvního stupně pouze vyslovil ve vztahu k odvolatelce právní názor o tom, že vlastnické právo ke dni rozhodnutí soudu nelze určit zemřelé osobě, když toto neformální vyzývání při jednání soudu nemůže mít žádné právní účinky. Na místě bylo postupovat podle § 43 odst. 1 o.s.ř., tedy formou vytýkacího usnesení, neboť neprojednatelnost předmětné žaloby je nedostatkem podmínek řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. Pokud takto neučinil, nemohl soud prvního stupně rozhodnout ve věci ani rozsudkem. Protiprávní postup soudu prvního stupně dále spočíval v tom, že nebyla žalobkyni poskytnuta lhůta pro sjednání nového právního zastoupení po „nucené“ výpovědi plné moci ze strany předchozího advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], s čímž souvisí i nepřezkoumatelnost (kvůli absenci odůvodnění) rozhodnutí soudu o nepřipuštění účasti žalované č. 3) na straně žalující, což založilo střet zájmů na straně [tituly před jménem] [jméno FO] a vedlo k výpovědi jeho plné moci V tom žalobkyně spatřuje porušení rovnosti práv účastníků a porušení ústavně zakotveného práva na spravedlivý proces. K výzvě odvolacího soudu pak podáním ze dne 3. 4. 2025 žalobkyně odvolání doplnila tak, že poukázala na zjednodušující závěry okresního soudu při jím prezentované aplikaci usnesení NS sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Žalobkyni totiž nešlo pouze o naléhavý právní zájem dovozovaný z institutu předkupního práva, ale vůbec o odstranění nejistoty týkající se pokračování nájemního vztahu. Kdyby totiž došlo k určení vlastnictví původní žalované č. 2), odvíjel by se závěr o právu žalobkyně užívat pozemky, o které v žalobě jde, až do 31. 12. 2020 z této skutečnosti a následně by pak mohla uplatnit institut automatického prodloužení doby nájmu na dalších pět let (§ 2230 o.z.), respektive účinně se bránit proti vyklizení, jehož se žalovaná č. 1) domáhala proti žalobkyni v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu v Českých Budějovicích.

5. K náhradě nákladu řízení pak žalobkyně poukázala na nesprávnou aplikaci § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle které se za hodnotu peněžitého plnění považuje cena věci nebo práva v době započetí úkonů právní služby. Kupní smlouva byla datována [datum], je v cizí měně a dle přesvědčení žalobkyně představuje neobjektivní a neaktuální údaj, který by neměl být využit ke stanovení hodnoty nemovitostí, když tento by musel být v jednotlivých letech (2022 až 2024 aktualizován). Poukázal současně, že žalovaný č. 2) se jako dědic původní žalované č. 2) v tomto řízení de facto brání zvětšení svého majetku, kdy cena prodaných nemovitostí se „samozřejmě od roku 2015 zvýšila“. Ve věci přitom nešlo o skutkově ani právně složitou věc. Pokud jde o některé z úkonů spočívající v písemných podáních, šlo většinou o rekapitulaci a několik desítek řádků vyjádření, často o kompilaci, tedy tyto úkony byly právně i obsahově málo složité. Dále je nutno vzít v úvahu, že předmětem řízení byly jenom některé z parcel, které jsou obsahem kupní smlouvy (vyjádřeno v poměru plochy, kupní smlouva převáděla pozemky v rozsahu [číslo] m2, zatímco výměra pozemků dotčených žalobou činí pouze [číslo] m). Z toho je zřejmé, že určení tarifní odměny pro potřebu stanovení nákladů řízení nemůže mít legitimní oporu v aplikaci § 8, odst. 1 ve spojení s § 7, bod 6 advokátního tarifu.

6. Žalovaná č. 2) se vyjádřila k odvolání žalobkyně negativně, považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že žalobkyně byla soudem poučena o nutnosti změnit petitu, o tom, že není dán naléhavý právní zájem, který skutečně i podle právní argumentace žalovaného č. 2) přednesené v průběhu řízení, dovodit nelze. Pokud jde o nákladové výroky, bylo na místě aplikovat § 8 odst. 1 odvolacího tarifu, a to s ohledem např. na rozsudek NS sp. zn. [spisová značka].

7. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] žalující strana k další výzvě odvolacího soudu doplnila, že pokud by nedošlo k tvrzeným procesním vadám na straně soudu prvního stupně, tedy neodročení jednání k návrhu žalobkyně, která nebyla právně zastoupena, tato by následně (s novým právním zastoupením) přistoupila ke změně žaloby na určení, že původní žalovaná č. 2) [jméno FO] byla vlastníkem předmětných pozemků ke dni [datum], tedy ke dni o jeden den předcházející její smrti. V případě dosažení tohoto rozsudečného určovacího výroku by bylo najisto postaveno, že výzva, která zabránila prolongaci nájemního vztahu ve prospěch žalobkyně jako nájemkyně, adresovaná jí ze strany žalované č. 1), by byla právně neúčinná (nebyla by, zpětně nahlíženo, realizována oprávněným pronajímatelem a tedy vlastníkem věci, nýbrž pouze domnělým vlastníkem a pronajímatelem). V tu chvíli by bylo tedy jisté právní postavení žalobkyně, coby nájemce. Současně potvrdila, že v současné době předmětné pozemky již neužívá, neboť je vyklidila na základě pravomocného usnesení o schválení smíru, vydaného Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka].

8. Žalovaní odmítli tuto argumentaci žalující strany a poukázali na nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení a zjevně spekulativní úvahu o případném vlivu takového určovacího výroku na již pravomocné řízení o vyklizení žalobkyně.

9. V replice žalobkyně namítla, že není potřeba měnit výrok usnesení o schválení smíru ve věci sp. zn. [spisová značka]. Postačí, že se daným výrokem soudu automaticky obnoví právní postavení žalobkyně jako nájemkyně předmětných pozemků, a to od počátku.

10. Odvolání je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201, § 202 a § 204 o.s.ř.). Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích ust. § 212 a § 212a o.s.ř. při jednání odvolacího soudu a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

11. K tvrzeným vadám okresního soudu:

12. Usnesením ze dne [datum] Krajský soud v Českých Budějovicích změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „se nepřerušuje předmětné řízení do pravomocného skončení pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka]“. V odůvodnění tohoto usnesení mimo jiné konstatoval, že v daném případě zatím není důvodu vyčkávat skončení dědického řízení. Problém, se kterým se bude muset soud prvního stupně (potažmo žalobkyně) vypořádat, je neodpovídající žalobní nárok (vlastnické právo nelze určit ke dni soudního rozhodnutí zemřelé osobě), který bude potřeba upravit. Okresní soud na toto reagoval tím, že při jednání dne [datum], při kterém vydal napadený rozsudek, vysvětlil, že žalobu považuje za „takto neprojednatelnou“ a je proto nadbytečné provádět jakékoliv dokazování ve věci. Tuto myšlenku (vedle nedostatku naléhavého právního zájmu na podané žalobě) vzal jako základní důvod pro zamítnutí žaloby i v odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Odvolatel na to zareagoval poukazem na nesprávný procesní postup, když „neprojednatelnost žaloby“ měla být podle jeho názoru odstraňována postupem podle § 43 o.s.ř., k čemuž ovšem okresní soud nepřistoupil a zatížil tak řízení vadou. Další vada řízení měla spočívat v neodročení jednání k žádosti žalobkyně v situaci, kdy při posledním jednání ve věci ztratila právního zástupce (tento jí z důvodu kolize vypověděl plnou moc). Dále pak okresní soud nepostupoval správně při zamítnutí a neodůvodnění v průběhu řízení žalující stranou navrhované záměny, když žalovaná č. 3) [jméno FO] měla z pozice žalované vstoupit na pozici žalobkyně, s čímž sama souhlasila.

14. Odvolací soud předně odmítá, že by postup okresního soudu založil, jak uvádí v odvolání žalobkyně, kolizi na straně původního advokáta žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], neboť podle ust. § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, tedy zák. č. 85/1996 Sb. ve znění účinném do 31.3.2025, byl advokát povinen odmítnout poskytnutí právních služeb jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o postoupení služeb žádá, tedy v daném případě nebylo na místě spoléhat na to, že následně (při existující kolizi) v průběhu řízení soud vyhoví procesnímu návrhu, který kolizi zájmů zastoupených osob odstraní. Okresní soud správně vysvětlil, proč nebylo možné takovému návrhu vyhovět, pojmově strana žalující totiž vůbec nenavrhla záměnu účastníka řízení, neboť ta podle § 92 odst. 2 o.s.ř. spočívá v tom, že se souhlasem žalovaného lze připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit. Žalující strana se nedomáhala záměny, která pojmově řeší situaci, která nastala již před zahájením řízení, zatímco role žalované č. 3) [jméno FO] vyplývá až z jejího nástupnictví po žalované č. 2) [jméno FO], která v průběhu řízení zemřela a spočívá v jejím nahrazení jinou osobou, zatímco žalobkyně navrhla změnu procesní pozice žalované č. 3). Krom toho okresní soud předmětný procesní návrh nezamítl, pouze vysvětlil svůj právní náhled na tento institut a v důsledku toho, jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne [datum], vzala žalobkyně „zpět návrh na záměnu účastníků ze dne [datum]“.

15. Stejně tak nelze souhlasit s úvahou žalující strany, že „neprojednatelnost žaloby“ měla být řešena postupem podle § 43 odst. 1, 2 o.s.ř., tedy výzvou žalobci, aby opravil nebo doplnil podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. Ke dni rozhodnutí okresního (totéž platilo i ke dni rozhodnutí odvolacího) soudu se strana žalující domáhala určení vlastnického práva k nemovitosti osobě, která v průběhu řízení zemřela. Odvolací soud vyjádřil právní názor, že takové žalobě nelze věcně vyhovět, nikoliv, že by byla neprojednatelná, tedy ve smyslu § 42, resp. § 79. o.s.ř. trpěla nějakými nedostatky či vadami. Není proto správná úvaha žalobkyně o nutnosti výzvy dle ust. § 43, o čemž vyrozuměl odvolací soud žalobkyně již přípisem ze dne [datum], když odkázal na nález Ústavního soudu [spisová značka], podle kterého formulace žalobního petitu není věcí občanskoprávního soudu ve sporném řízení, nýbrž žalobce, a pokud žalobce sám vymezil předmět řízení nesprávně zvoleným petitem, pak v postupu obecných soudů nelze spatřovat porušení práv chráněných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nutno zdůraznit, že přes toto vyrozumění a další procesní výzvy směřované k žalující straně (viz dále) nedošlo ze strany žalující ani v průběhu odvolacího řízení k procesnímu úkonu, kterým by se žalobou bylo jakkoliv disponováno, a to přesto, že ve smyslu § 211 o.s.ř. je změna žaloby podle § 95 o.s.ř. v odvolacím řízení přípustná.

16. Z výše popsaných procesních vad okresního soudu je tedy na místě považovat za relevantní pouze procesní postup okresního soudu, který v situaci, kdy po poučení, kterých se žalující straně dostalo, došlo k výpovědi plné moci advokátem žalující strany a její žádost o odročení jednání za účelem sjednání nového právního zastoupení (soudem prvního stupně nevyslyšená) se v kontextu dané procesní situace jevila jako legitimní. S ohledem na výše uvedené pak považuje odvolací soud za pochybné také pojetí odůvodnění okresního soudu, které [krom relevantní argumentace odkazující na judikaturu NS (sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]) s tím, že neexistoval naléhavý právní zájem na podané žalobě od samého počátku, pokud žalobkyně dovozuje tento z existence předkupního práva] odůvodňuje zamítnutí žaloby „neprojednatelností nároku“. Správný postup okresního soudu měl spočívat v širším poučení žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o tom, že není dán naléhavý právní zájem na (aktuálně) formulovaném petitu, respektive žalobce měl být vyzván, aby tvrzení o existenci takového naléhavého právního zájmu dotvrdil.

17. Podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. odvolací soud zruší rozhodnutí okresního soudu, jestliže jsou tu takové vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Z uvedené citace je tedy zřetelné, že nepostačí pro zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, kterého se domáhá v daném odvolacím řízení žalující strana, identifikace konkrétní procesní vady, nýbrž je také nutné vysvětlit, proč taková vada mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak řečeno, žalující strana měla vysvětlit, proč by mohla v řízení uspět, nebýt procesní vady, kterou tvrdí. Tuto argumentaci dotvrdila žalovaná strana až u jednání odvolacího soudu (viz 7. bod odůvodnění).

18. Nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení:

19. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Obecně soudní praxe předpokládá, že pokud je výsledkem naléhavého právního zájmu zápis žalobce jako vlastníka nemovitosti do katastru nemovitostí, naléhavý právní zájem existuje. Podle názoru odvolacího soudu však není dán (a v zásadě se s tím s ohledem na svou další argumentaci ztotožnila i žalobkyně), pokud by měla být jako vlastník nemovité věci k datu rozhodnutí soudu ve sporném řízení zapsána již zemřelá osoba, navíc odlišná od žalobce. Strana žalující vysvětlila, že jejím zájmem by bylo (pokud by jí po právní poradě s novým advokátem okresní soud připustil takovou změnu žaloby) pouze určení vlastnického práva již zemřelé [jméno FO] ke dni [datum], tedy ke dni o den předcházející její smrti, a to právě pro vyjasnění její pozice jako vlastníka předmětných nemovitostí, logicky tedy vyloučení jako vlastníka žalované č. 1), z čehož by bylo lze dovodit, že žalovanou č. 1) učiněná výzva k vyklizení nemovitosti ze dne [datum], která založila překážku prolongace nájemního vztahu dohodnutého na dobu určitou a tedy způsobila zánik nájemního práva žalobkyně by nebyla právně účinná. Žalující strana, jak výše uvedeno, potvrdila, že souběžně s tímto řízením probíhalo řízení, ve kterém se žalovaná č. 1) po skončení nájemního vztahu na dobu určitou právě v důsledku této citované výzvy domáhala, a to úspěšně, vyklizení předmětných nemovitostí, a to ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka]. Mezi účastníky je přitom nesporné, že v dané věci byl uzavřen a soudem schválen smír, v jehož rámci se zavázala žalovaná (žalobkyně v tomto řízení) vyklidit předmětné nemovitosti, což také reálně učinila.

20. Výše naznačené úvaze žalující strany je předně nutno vytknout, že zcela pomíjí úpravu držby v ust. § 987 a násl o.z., zejména ust. § 996 odst. 1 o.z., podle kterého poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat a není z toho nijak odpovědný. Jinak řečeno úvaha, že případné zpětné vyslovení (implicitní) neexistence vlastnického práva žalované č. 1) k předmětným nemovitostem (jako důsledku žalobcem požadovaného výroku o určení, že vlastníkem k určitému dni byla zemřelá [jméno FO]) by vedlo k posouzení jako neexistujícího či neplatného úkonu výzvy k vyklizení a odevzdání předmětných nemovitostí, kterou, jak je mezi účastníky nesporné, zaslala žalovaná č. 1) žalobkyni dne [datum], aniž by současně tvrdila jakékoliv důvody pro to, že do té doby nebyla žalovaná č. 1) poctivým či řádným držitelem předmětných nemovitostí [jakkoliv smlouva kupní byla uzavřena již v roce 2015 a žalující strana tento stav nijak nezpochybnila, naopak řádně platila žalované č. 1) nájemné] je sama o sobě věcně nesprávná.

21. Krom výše uvedené poznámky je však základním důvodem pro zamítnutí takové případné žaloby (určující vlastnické právo zemřelé [jméno FO] ke dni předcházejícímu dni její smrti, tedy ke dni [datum]) nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, který lze dovodit už ze skutkového vyjádření, jímž existenci naléhavého právního zájmu žalující strana odůvodňuje. Je totiž nutno zdůraznit, že právní praxe se zřetelně shoduje na závěru o preventivní povaze určovací povahy, jejímž účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba na plnění. V případě, že lze žalovat na splnění povinnosti, může však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění, nebo jestliže žaloba na plnění neřeší ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva (občanský soudní řád, Komentář – první díl autorů Bureš, Drápal, Krčmář a Mazanec, výklad ust. § 80 o.s.ř.).

22. K výše uvedenému je nutno zdůraznit, že předmětná žaloba byla podána v době, kdy již běželo řízení o vyklizení předmětných pozemků, jehož se domáhala žalovaná č. 1) [viz věc sp. zn. [spisová značka]] s tvrzením, že dané určení (tehdy ještě neplatnosti kupní smlouvy) umožní žalující straně „lepší postavení právě v souběžném sporu o vyklizení“. Ve skutečnosti právě toto soudní řízení bylo platformou pro procesní obranu tehdejší žalované (v tomto řízení žalobkyně), spočívající v tom, že nájemní vztah sjednaný na dobu určitou nezanikl, neboť (jak uvádí v současné chvíli v argumentaci existence naléhavého právního zájmu na daném určení) byl zákonným způsobem prolongován s ohledem na neúčinnost výzvy zaslané žalovanou č. 1) žalující straně dne [datum]. Otázka vlastnického práva a případné oprávněnosti této výzvy by byla řešena jako otázka předběžná. Jestliže sama žalující strana nakonec v pozici žalované v řízení o žalobě na vyklizení (tedy žalobě na plnění) uzavřela smír a dobrovolně vyklidila předmětné pozemky, tím spíše není možné uvažovat tak, že i po skončení daného řízení a dokonce po smrti žalované č. 2) [jméno FO] a navíc po pravomocném ukončení dědického řízení po této osobě by mohl být dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V daném směru je totiž nutné poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, který stanoví, že oprávněný dědic se může domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu určení, že věc nebo právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z.ř.s., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel. Jinak řečeno, tím spíše nemůže takové určení požadovat žalobce, který pozici oprávněného dědice nemá, když oprávněná dědička, jež mu měla stát po boku [viz navrhovaná záměna účastníků, tedy žalovaná č. 3)] sama v průběhu odvolacího řízení upozornila odvolací soud, že její účast v dědickém řízení byla ukončena pravomocně usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] neboť žalovaná č. 3) uznala závěť a prohlášení o vydědění za pravé a platné, a to včetně důvodu svého vydědění.

23. Žalující strana dedukuje, že v důsledku daného určení by se vrátila zpět do práv nájemce a v podstatě by nemuselo probíhat žádné další soudní řízení (reagovala tak na poznámku žalovaných, že došlo k pravomocnému skončení řízení o vyklizení pozemků a že tedy by patrně muselo dojít k podání žaloby na obnovu řízení). Přehlíží přitom ovšem, že pokud by se měla skutečně ujmout práv nájemce a žalovaná č. 1) by disponovala pravomocným soudním rozhodnutím ukládajícím žalobkyni vyklidit předmětné pozemky, nezbylo by žalující straně ničeho jiného (pokud by tedy žalovaná č. 1) nesplnila požadavek žalobkyně dobrovolně), než opět za použití žaloby na plnění požadovat po žalované, aby jí umožnila výkon práv nájemce. Jinak řečeno, bylo by nutné využít žalobu na plnění, pro kterou by otázky, které činí žalobkyně předmětem daného určení, byly opět otázkami předběžnými, tak jako tomu mělo a mohlo být v řízení o vyklizení (viz výše). V obou případech by tedy navrhovaná určovací žaloba nesplňovala onen požadavek „sloužil potřebám praktického života“ a vedla by ke zbytečnému rozmnožování sporů. Neměla by preventivní charakter, protože tvrzené právo žalobkyně, jež má být chráněno předmětnou určovací žalobou (nájemní právo k předmětným nemovitostem), již bylo porušeno. Nutno říci, že žalující strana v průběhu řízení si vlastně není jista, které z jejích tvrzených práv má být chráněno, protože argumentuje také svým právem předkupním, nicméně v daném případě okresní soud správně odkazem na jím citovanou judikaturu vysvětlil, že žalující straně by náleželo právo „retraktu“, a že tedy způsobem ochrany předkupního práva není určovací žaloba na neplatnost kupní smlouvy, kterou uzavřel vlastník v rozporu se zájmy osoby oprávněné z předkupního práva s jinou osobou, ale přímo žaloba na plnění vůči nabyvateli (viz výše).

24. Ze všech výše uvedených důvodů dovodil odvolací soud, že není dán naléhavý právní zájem ani na určení, které je předmětem řízení [že zemřelá žalovaná č. 2) je vlastníkem předmětných nemovitostí], ani na formulaci žalobního nároku, o kterém v průběhu odvolacího řízení žalující strana prohlásila, že nebýt procesních vad, které akcentuje ve svém odvolání na straně okresního soudu, by učinila předmětem řízení postupem podle § 95 odst. 1 o.s.ř. (že žalovaná [jméno FO], zemřelá dne [datum], byla vlastníkem předmětných nemovitostí ke dni [datum]). Proto případné vady postupu okresního soudu (především tedy zdůrazňované neodročení jednání ve věci samé poté, co žalující straně vypověděl advokát plnou moc přímo při jednání) nemohly vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Naléhavý právní zájem se posuzuje podle § 154 o.s.ř. ke dni rozhodnutí soudu a ke všem argumentům, které svědčily proti existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném nebo uvažovaném určení (viz výše) v okamžiku, kdy ve věci rozhodoval okresní soud, přistupuje navíc v průběhu odvolacího řízení skutečnost pravomocné ukončení dědického řízení po zůstavitelce [jméno FO] (usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], kterým byl veškerý majetek po zůstavitelky potvrzen jedinému dědici ze závěti, a to manželovi zůstavitelky, tedy žalovanému č. 2).

25. Ve vztahu k žalované č. 3) pak je žaloba zamítána primárně pro nedostatek její pasivní legitimace, neboť i ta je logicky podmínkou možnosti určovací žalobě vyhovět. Žalovaná č. 3), jak výše vysvětleno, přestala být účastníkem dědického řízení a nestala se dědicem po zůstavitelce [jméno FO], když dědické řízení bylo pravomocně skončeno. Není tedy účastníkem právního vztahu, o který v řízení jde. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že o nedostatku věcné legitimace není nutno účastníka poučovat. Přesto však byla žalobkyně seznámena se skutečností ukončení účasti žalované č. 3) v dědickém řízení, když na tuto skutečnost žalovaná č. 3) soud výslovně upozornila a s tímto upozorněním byla seznámena soudem i žalující strana, a to s dovětkem odvolacího soudu, že okruh účastníků řízení je v dispozici žalobkyně. Přesto toto upozornění zůstalo bez procesní reakce žalující strany.

26. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud v režimu § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., o zamítnutí žaloby, a dále ve výroku IV., pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou č. 3).

27. Pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou č. 1) a 2), odvolací soud souhlasí s žalobkyní (v rámci odvolacího řízení vyjádřili souhlas v tomto směru i oba dotčení žalovaní), že hodnota předmětu řízení postupem podle § 8 advokátního tarifu není stanovena správně, pokud jde o úkony realizované po [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], kterým byla připuštěna změna žaloby a předmětem řízení se stalo určení konkrétních pozemků (viz výrok I. tohoto rozsudku) namísto dosavadního předmětu, kterým bylo určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené dne [datum], a které skutečně zahrnovalo, jak správně uvádí v odvolání žalující strana, výrazně větší rozsah pozemků a právě ty byly celkově oceněny na částku 100 000 EUR, která následně byla učiněna předmětem tarifní hodnoty vyúčtovaných nákladů. V případě žalovaného č. 1) šlo o jeden ze tří účtovaných úkonů, tedy účast na jednání před soudem dne [datum], v případě žalovaného č. 2) šlo o 5 úkonů realizovaných v druhé polovině roku 2023 a v roce 2024. Odvolací soud přes nesouhlas žalující strany došel k úvaze, že pokud sama žalující strana v souladu s obsahem spisu poukazuje na skutečnost, že výměra všech pozemků uvedených v kupní smlouvě byla [číslo] m a výměra dotčených pozemků po změně žaloby pouze [číslo] m, že cena jednoho metru čtverečního podle této kupní smlouvy činila v průměru [částka], což tedy při [číslo] m2 bylo 27 865,1 EUR (namísto 100 000 EUR, které odpovídaly ceně všech pozemků uvedený v kupní smlouvě) a při kurzu 24,635 Kč za Euro, který okresní soud (v souladu s návrhem žalovaných) použil legitimně jako nejnižší z kurzů v době vedení předmětného řízení, činí předmět řízení a tedy i tarifní hodnota částku 686 457 Kč po zaokrouhlení na celé koruny. Z této pak postupem podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 advokátního tarifu je hodnota jednoho úkonu právní služby určena na 11 060 Kč, namísto 18 180 Kč. Odvolací soud proto za přiměřeného použití § 220 o.s.ř. změnil nákladové výroky okresního soudu tak, že náklady přiznané žalované č. 1) po tomto ponížení činí 58 467,20 Kč, zatímco v případě žalovaného č. 2) 169 604,4 Kč. S tím se oba žalovaní ztotožnili, žalující strana nikoliv, neboť především i nadále zpochybňovala určení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a naopak zdůrazňovala, že bylo na místě použít § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, dle něhož lze považovat za tarifní hodnotu částku 35 000 Kč.

28. S žalující stranou nelze souhlasit. Ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu stanoví tarifní hodnotu 35 000 Kč ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné, nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné. Žalující strana však pomíjí, že ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 stanovuje za tarifní hodnotu částku 50 000 Kč ve věcech uvedených v § 9 odst. 3 písm. a), pokud jde o právní vztah k nemovité věci. I z tohoto hlediska je tedy argumentace žalující strany nesprávná a bylo by nutné použít tarifní hodnotu 50 000 Kč, ovšem pouze za předpokladu, že by nebylo lze postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci nebo práva v době započetí úkonů právní služby. Z ust. § 9 advokátního tarifu totiž vyplývá, že se aplikuje pouze tehdy, pokud nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích (je neocenitelná), nebo tak lze učinit jen s nepoměrnými obtížemi. V daném případě přitom je zřejmé, že ať již jde o určení neplatnosti kupní smlouvy nebo o určení vlastnického práva, hodnota nemovitých věcí, konkrétně pozemků, je nepochybně ocenitelná, v poměrech dané věci dokonce velmi snadno, a sice odkazem na stěžejní důkaz nabídnutý samotnou žalující stranou, tedy kupní smlouvu obsahující kupní cenu předmětných nemovitostí. Proti tomuto postupu se žalující strana ohrazuje s ohledem na neaktuálnost kupní ceny (smlouva je z roku 2015). Současně ovšem upozorňuje na to, že žalovaný č. 2) se vzdává majetku (pokud se brání předmětné žalobě), jehož hodnota v mezidobí narostla. Jinak řečeno to, že došlo ke změně hodnoty předmětu řízení v souvislosti s jednotlivými úkony právní služby směrem vzhůru, odpovídá nejen obecné realitě českého trhu s nemovitostmi v posledních letech, a zejména tedy se zemědělskými pozemky, kterou lze považovat v podstatě za notorietní (nikoliv konkrétní částku, ale obecně nárůst cenové hladiny), ale především je to sama strana žalující, která toto tvrdí. Pokud tedy žalovaní pro zjednodušení věci účtují náklady z kupní ceny, která dnes již zjevně neodpovídá realitě (je nižší) a z nejmenšího zjištěného kurzu za řešené období ve vztahu eura a české koruny, pak je takový postup žalovaných legitimní a naopak argumentace žalující strany, která proti němu brojí a dovolává se aplikace ust. § 9 advokátního tarifu, nepřípadná. Odvolací soud v daném směru odkazuje především na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2688/15, ze kterého vyplývá, že pojem „nepoměrné obtíže“ ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu implicitně předpokládá proporcionální poměřování mezi úsilím vynaloženým na zjištění hodnoty předmětu sporu a významem, který takové zjištění pro průběh sporu má. Jinými slovy řečeno, čím větší je disproporce mezi odměnou určenou podle § 8 advokátního tarifu ve srovnání s odměnou podle § 9 téhož předpisu, tím spíše lze tolerovat „jisté časové a finanční náklady vynaložené na ocenění předmětu sporu“. Znalecký posudek přitom představuje v daném směru nepochybně nejpřesnější způsob stanovení hodnoty předmětu sporu, nejedná se však o způsob jediný. Soud může s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu vycházet i z jiných důkazů, shledá-li je hodnověrnými. Není tedy vyloučeno, aby soud pro účely ocenění sporem dotčených nemovitostí využil například účastníkem předložené stanovisko realitní kanceláře, a to zejména za situace, kdy ostatní účastníci řízení toto stanovisko nerozporují. Obecným soudům nic nebrání ani v tom, aby případně na základě vlastní úvahy údaj uváděný účastníkem dále korigovaly. Pro právo vítězného účastníka na náhradu nákladů řízení je totiž i významně podhodnocený odhad ceny nemovitostí mnohem šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje. Podle náhledu odvolacího soudu tato argumentace Ústavního soudu v zásadě odpovídá na všechny námitky žalující strany, pokud jde o aplikaci § 8 advokátního tarifu v poměrech dané věci, i o způsob, kterým byla legitimně stanovena tarifní hodnota určením poměrné částky s úvahou o průměrné hodnotě[Anonymizováno]1 m2 prodávaných pozemků v roce 2015, když lze předpokládat a žalující strana netvrdí opak, že šlo o pozemky typově obdobné, zemědělského charakteru, jejíž cena se vzájemně významně nelišila.

29. Pokud pak žalující strana brojí, a to zejména ve vztahu k nákladům žalovaného č. 2), proti účelnosti některých úkonů právní služby, argumentujíc jednak tím, že se nejednalo o skutkově ani právně složitou věc, jednak tím, že některá z podání právního zástupce žalovaného č. 2) měla minimální rozsah a složitost, pak odvolací soud s tímto nesouhlasí. Došlo k výrazné redukci vyúčtovaných nákladů na straně žalovaného č. 2) již okresním soudem, kdy byly přiznány cca 2/3 úkonů právní služby, jednak předmětná věc byla složitá mimo jiné i specifickým postupem žalující strany v jednotlivých procesních otázkách a postupnou dispozicí s předmětem řízení a vůbec vyvíjející se definicí existence naléhavého právního zájmu (viz výše). Z obsahu spisu je zřetelné, že jednotlivá podání (rozporovaná žádoucí stranou v odvolání) reagují vždy na konkrétní kroky žalující strany a její podání a počet úkonů právní služby zřetelně souvisí s procesním postupem strany žalující v tomto řízení. Odvolací soud tedy nepřistoupil, s ohledem na zásadu účelnosti, k další redukci úkonů právní služby, které přiznal žalovaným na náhradě nákladů řízení již okresní soud.

30. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, postupoval při určení hodnoty úkonu právní služby odvolací soud stejně jako v rámci výše zmíněné úvahy o tarifní hodnotě náhrady nákladů před soudem prvního stupně, tedy postupem podle § 8 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, když i v daném případě dospěl k hodnotě úkonu 11 060 Kč, dále navýšení o DPH a 450 Kč režijního paušálu podle § 13 advokátního tarifu ve znění po 1. 1. 2025. Hodnota jednoho úkonu právní služby činila tedy celkem 13 927,10 Kč. Ve věci přitom právní zástupce žalované č. 1) realizoval právě 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu), právní zástupce žalované č. 2) pak 2 úkony právní služby (vyjádření ve věci a účast u jednání odvolacího soudu, tedy celkem na odměně částku 27 854,20 Kč a dál cestovné 936,54 Kč včetně DPH za 2 jízdy ve vzdálenosti celkem 90 km (45 km / 1 jízda). Cestovné je vypočteno v souladu s § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. zákoník práce, v platném znění, a podle vyhl. č. 467/2022 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví se průměrná cena pohonných hmot a promeškaný čas 726 Kč (4 x 150 Kč) za cestu k procesnímu soudu a zpět, dohromady 29 516,75 Kč.