8 Co 87/2024 - 107

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [advokát] sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [advokát] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnického práva k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 8 C 255/2022-70, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8.228 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [advokát], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [číslo] - rodinný dům, pozemku parc. č. [číslo] zahrada a pozemku parc. č. [číslo] - zahrada, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota], vedeno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], je žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 54.697,20 Kč k rukám zástupce žalobce.

2. Okresní soud vzal za prokázáno, že žalobce jako prodávající uzavřel s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu dne [datum] o převodu předmětných nemovitostí a dle kupní smlouvy měl žalovaný uhradit kupní cenu ve výši 750.000 Kč ve třech splátkách po 250.000 Kč, a to dne [datum], [datum] a [datum]. Žalovaný zaslal žalobci na účet částku 210.000 Kč dne [datum], částku 50.000 dne [datum] a částku 100.000 Kč dne [datum]. Sám žalovaný potvrzoval, že splátky neplatil včas a platil je opožděně. Soud prvého stupně vzal v řízení za prokázáno, že žalobce peníze potřeboval, upomínal žalovaného k jejich zaplacení. Žalobce telefonicky urgoval žalovaného o zaplacení dlužné částky dne 24. 2. 2022. Rovněž kontaktoval žalovaného v březnu 2022 z [anonymizováno] a spojil se s ním telefonicky na Velikonoce 2022 a rovněž ho upomínal o zaplacení zbytku kupní ceny a uváděl termín do konce června 2022, což bylo prokázáno provedenými důkazy. Dříve v roce 2021 žalobce rovněž upomínal žalovaného o vrácení kupní ceny, konkrétně 500.000 Kč s tím, že splátka 50.000 Kč žalobci nepomůže a že finanční prostředky potřebuje, o čemž svědčí SMS textové zprávy zaslané žalovanému v době od 10. 4. 2021 do 12. 11. 2021, které se dostaly minimálně do jeho dispozice v telefonu žalovaného na čísle [tel. číslo] Z důvodu nezaplacení kupní ceny žalovaným ve výši 750.000 Kč žalobce odstoupil od kupní smlouvy přípisem ze dne [datum] doručeným žalovanému dne [datum]. Žalovaný byl vyzýván k vrácení nemovitých věcí s tím, že žalobce je připraven vrátit veškeré uhrazené finanční prostředky žalovaným. Po odstoupení od smlouvy žalobcem žalovaný dne 12. 7. 2022 zaplatil žalobci částku 380.000 Kč převodem na účet žalobce a následně dne 26. 9. 2022 převedl částku 10.000 Kč. Před uzavřením kupní smlouvy dne [datum] byla žalobci sice zaslána částka 10.000 Kč, ovšem při uzavírání kupní smlouvy dne [datum] se o této částce účastníci nezmiňovali, kupní cena nebyla snížena a soud proto uzavřel, že tuto částku ve výši 10.000 Kč nelze započítávat jako částku na zaplacení předmětné kupní ceny. Upomínkami žalobce byla dána dostatečná přiměřená lhůta žalovanému k zaplacení kupní ceny. S ohledem na skutečnost, že poslední splátka byla stanovena na [datum] a žalobce odstoupil od kupní smlouvy [datum], tj. po čtyřech měsících, nelze uzavřít, že jde o bezodkladné odstoupení od smlouvy při podstatném porušení smlouvy žalovaným ve smyslu ust. § 1977 o. z. Okresní soud tak posuzoval odstoupení od smlouvy dle ust. § 1978 o. z., kdy žalobce prokázal, že poskytl žalovanému lhůtu k plnění do [datum] a do té doby žalovaný zaplatil pouze částku 360.000 Kč. Žalovaný nesplnil ani v dodatečné přiměřené lhůtě stanovené žalobcem do [datum] svou povinnost zaplatit kupní cenu ve výši 750.000 Kč a žalobce tak účinně odstoupil od kupní smlouvy. K datu odstoupení dne [datum] žalovaný sice částečně plnil, ale nezaplatil podstatnou část kupní ceny ve výši 390.000 Kč, kterou zaplatil až po odstoupení od smlouvy. S ohledem na názor okresního soudu se pak okresní soud již nezabýval tvrzením žalobce, že ke dni [datum] byla zaplacena pouze částka 50.000 Kč dne [datum], když ostatní částky žalovaný nezaplatil na kupní cenu za prodej nemovitých věcí, ale šlo o platby jiné, a to za převod movitých věcí.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba na určení vlastnického práva se zamítá, případně, že bude rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Vytýkal soudu prvého stupně nesprávně zjištěný skutkový stav, když okresní soud neuvěřil skutečnostem uváděným žalovaným, a to jak v jeho vyjádření, tak během jeho účastnického výslechu dne 14. 11. 2023, kdy tato tvrzení se týkala absence výzev žalobce žalovanému a skutečnosti, že mezi účastníky existovala dohoda o tom, že žalovaný nebyl povinen uhradit kupní cenu ve lhůtách uvedených v kupní smlouvě, ale prakticky „až bude mít“. Pokud by nebylo prokázáno, že žalobce žalovanému skutečně sděloval, že žalovaný s úhradou kupní ceny za nemovitosti nemusí spěchat a tedy, že v otázce splatnosti kupní ceny za nemovitosti došlo dohodou obou účastníků řízení k úpravě splatnosti, žalovaný se přiklání k právnímu názoru okresního soudu v tom, že žalobce nevyužil svého práva odstoupit od kupní smlouvy včas ve smyslu ust. § 1977 a násl. o. z., v důsledku čehož vzniklo žalobci pouze právo jako při nepodstatném porušení kupní smlouvy, a to z důvodu, že k tvrzenému odstoupení od kupní smlouvy došlo [datum], tedy více než čtyři měsíce po datu splatnosti poslední splátky dne [datum].

4. Z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by SMS zprávy, kterými měl žalobce upomínat žalovaného o zaplacení částek, byly skutečně zasílány na telefonní číslo [tel. číslo] které žalovaný vlastní. Ve snímku SMS zprávě je uvedeno pouze V. Hasal bez uvedení telefonního čísla, přičemž označení osoby V. Hasal lze provést u jakéhokoliv telefonního čísla, případně upravit i prostřednictvím výpočetní techniky. Okresní soud i přes námitky žalovaného k žalobcovým tvrzením o nicneříkajících obrázcích přihlédl a vzal tato tvrzení za prokázána. Z žádného důkazu nevyplývá, z jakého čísla byly zasílány uvedené SMS zprávy a že byly zasílány na číslo žalovaného. Odůvodnění nevěrohodnosti tvrzení žalovaného učiněné okresním soudem v bodě 6. rozsudku není přesvědčivé.

5. Žalobce během celého řízení u okresního soudu uváděl nepravdivá skutková tvrzení, která nebyla ničím prokázána. Tvrzení žalobce ohledně úhrady kupní ceny za stroje, za truhlářské práce, za vozík za auto apod., považuje žalovaný za absurdní a nepravdivé. V žalobcem uváděných informacích je zásadní rozpor, když žalobce nejprve lživě uvedl, že společně s [jméno FO] a [jméno FO] šli v uvedeném termínu upomenout žalovaného, kterého zastihli, přičemž žalovaný se měl vymlouvat a přislíbit úhradu. Následně jak žalobce, tak [jméno FO] ve svých výpovědích ve zjevném rozporu s předchozím tvrzením žalobce uvedli, že tam nebyli, přičemž [jméno FO] ani žalovaného osobně nikdy nepotkal. Okresní soud zásadní rozpory a další uvedené rozpory naprosto ignoroval a přiklonil se k tvrzením o telefonátech, kterým byly vždy účastny nějaké osoby, které si zároveň pamatují přesnou lhůtu k plnění. Žalovaný popírá, že by ho žalobce prakticky neustále telefonicky upomínal na povinnost uhradit kupní cenu, jak žalobce opakovaně uvádí, k čemuž navrhoval zejména výslechy osob, které měly být účastny těmto hovorům. Těmito osobami měly být např. [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Navržené důkazy výslechem [jméno FO] a [jméno FO] nebyly provedeny, neboť soud již měl skutečnosti tvrzené žalobcem za prokázané. Dle žalovaného je nevěrohodný postup žalobce, který neustále tvrdí, že žalovaného telefonicky vyzýval k úhradě dlužné částky za kupní cenu za nemovitosti a k tomu mu poskytl lhůtu do konce června 2022, přičemž téměř každý hovor měl žalobce zapnutý na hlasitý odposlech a každému hovoru měli být účastni svědci, kteří si dokonce přesně pamatují poskytnutou lhůtu do konce června 2022, a to aniž by žalobce k úhradě dlužné částky vyzval písemně, prakticky jedinou nevyvratitelně prokazatelnou cestou. Z tvrzení žalobce tak vyplývá, že kamkoliv přišel, volal žalovanému prostřednictvím hlasitého odposlechu, aby ho upomenul o úhradu kupní ceny, přičemž někteří svědci, konkrétně [jméno FO] a [jméno FO] dokonce poskytly čestné prohlášení, které má uvedená tvrzení podporovat. Z žádného provedeného důkazu, ani z žádného vyjádření žalobce vůbec nevyplývá, jak vlastně všichni uvádění svědci měli vědět, že žalobce telefonuje právě s žalovaným. [jméno FO] při výslechu uvedl, že žalovaného osobně nepotkal, nemohl tedy znát jeho hlas. Svědkyně [jméno FO] na otázku, zda má jistotu, že žalobce s žalovaným určitě hovořil, odpověděla, že nemá, neviděla telefonní číslo, neviděla komu volá, jen slyšela hovor. Rovněž uvedla, že telefon neměl žalobce nahlas, jen slyšela, že telefonuje a upomíná, a připomíná se za zaplacení zbytku částky. Soud nezkoumal, zda telefonní hovory vůbec proběhly a zda-li skutečně žalobce hovořil s žalovaným.

6. Dále vytýkal okresnímu soudu, že při provádění důkazů vyšel z čestných prohlášení, jako listinného důkazu [jméno FO] a [jméno FO], aniž by provedl jejich výslech, což je ve zjevném rozporu se zásadou přímosti a bezprostřednosti.

7. Okresní soud se žádným způsobem nevypořádal s rozpory ve vyjádření žalobce ze dne 18. 5. 2023 (č. l. 38), ve výpovědi žalobce při účastnické výpovědi na jednání konaném dne 10. října 2023, zaznamenaném na protokolu č. l. 50 a ve výpovědi [jméno FO] na jednání ze dne 14. listopadu 2023 (č. l. 52). Okresní soud přijal závěry svědecké výpovědi [jméno FO] oproti tvrzením žalobce ve vyjádření ze dne 18. 5. 2023, aniž by odstranil uvedený rozpor mezi vyjádřením žalobce s účastnickou výpovědí žalobce a svědeckou výpovědí [jméno FO], a tento náležitě odůvodnil.

8. Tím, že žalobce žalovaného ujišťoval, že s platbami, resp. úhradou kupní ceny nemusí spěchat, že peníze nepotřebuje, došlo ke změně ujednání kupní smlouvy o splatnosti ceny za nemovitosti. Změna některých ujednání kupní smlouvy, ač na nemovitosti se zákonnou písemnou formou, je přitom dle o. z. přípustná, neboť ustanovení o splatnosti kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy na nemovitost a jedná se o vedlejší ustanovení kupní smlouvy (MS ČR 33 Odo 399/2005).

9. Dále vytýkal soudu prvého stupně nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, pokud věřiteli vznikne právo požadovat po dlužníkovi plnění dluhu, mělo by v souladu s § 142a o. s. ř. až následně dojít k upomenutí dlužníka, který neplní dobrovolně. Žalobce žádnou předžalobní výzvu ve smyslu uvedeného ustanovení nezaslal, v důsledku čehož nemůže být součástí soudního spisu a nemohou být přiznány náklady řízení. Dále nemělo být postupováno dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1990 Sb.

10. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že nelze pominout, že kupní smlouva mohla být měněna pouze písemnými dodatky ke smlouvě, žalovaný si byl moc dobře vědom, kdy měla být kupní cena uhrazena. Tvrzení žalovaného, že došlo k dohodě o změně splatnosti kupní ceny, je novým tvrzením žalovaného, učiněným po koncentraci řízení, žalobce nikdy nesouhlasil se změnou splatnosti kupní ceny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil kupní cenu v souladu se smlouvou, nebyla uhrazena do dnešního dne, a že žalobce řádně a včas odstoupil od kupní smlouvy v souladu s ust. § 2002 o. z. Pokud se jedná o dodatečně poskytnutou lhůtu ze strany žalobce, pak její poskytnutí bylo zcela jednoznačně prokázáno SMS zprávami a výpovědí účastníka a rovněž slyšených svědků. Z účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že nejméně dne 12. 3. 2022 volal žalovanému a dával mu poslední dodatečnou lhůtu k zaplacení do konce června 2022, toto mu opakoval rovněž v dubnu a květnu 2022, čemuž byly přítomny třetí osoby. Dodatečně poskytnutou lhůtu potvrdil i svědek [jméno FO] a rovněž svědkyně [jméno FO], která byla přítomna hovoru, kdy žalobce žalovaného upomínal a poskytl mu dodatečnou lhůtu do konce června 2022. Toto vyplývá rovněž z čestných prohlášení založených ve spise a mohou to potvrdit i další navržení svědci, které však soud pro jejich nadbytečnost nevyslýchal, když skutečnosti jsou již nadevší pochybnost prokázány. Pokud žalovaný tvrdil, že kupní cena je uhrazena, pak toto jeho tvrzení nebylo ničím potvrzeno, naopak bylo vyvráceno účastnickou výpovědí žalobce a rovněž slyšenými svědky.

11. Pokud se týká náhrady nákladů řízení, ust. § 142a o. s. ř. směřuje k řízení o splnění povinnosti, přičemž v tomto řízení bylo řešeno určení vlastnického práva a nikoliv splnění povinnosti, tudíž argumentace žalovaného je zcela lichá a účelová, kdy v tomto případě předžalobní výzva ani zaslána být nemusela, ačkoliv z důvodu možnosti mimosoudního a smírného vyřešení věci, byla.

12. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Odvolací soud přebírá skutková zjištění učiněná okresním soudem z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] s tím, že kupní cena byla sjednána ve výši 750.000 Kč a měla být zaplacena ve splátkách po 250.000 Kč dne [datum], [datum] a [datum]. Okresní soud dospěl dále k závěru, že do odstoupení od smlouvy dne [datum] byla zaplacena významná část kupní ceny ve výši 360.000 Kč. Přestože okresní soud dospěl k těmto závěrům, nezabýval se v tomto směru tvrzením žalobce, že na kupní cenu z této částky byla zaplacena pouze částka 50.000 Kč dne [datum], když platby ve výši 100.000 Kč ze dne [datum] a ze dne [datum] ve výši 210.000 Kč nebyly úhradami na kupní cenu za nemovité věci, ale za věci movité. Přestože okresní soud neprováděl v tomto směru dokazování stran rozdílného tvrzení účastníků řízení, nemá tato skutečnost vliv na právní posouzení věci. Rozhodující totiž je, že do odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum] nebyla zaplacena částka 380.000 Kč, kterou žalovaný uhradil až dne [datum] a částka 10.000 Kč, kterou zaplatil dne [datum] Celá kupní cena měla být zaplacena dle dohodnutých splátek [datum], když k tomuto datu celá kupní cena žalovaným zaplacena nebyla.

14. Odvolací soud se pak s ohledem na právní názor, který bude uveden následně, nezabýval tím, zda na základě provedeného dokazování bylo prokázáno tvrzení žalobce, že tento vyzýval žalovaného k úhradě kupní ceny do 30. 6. 2022. Tato skutečnost je pro právní posouzení věci bez právního významu.

15. Pokud žalovaný namítal, že okresní soud neprovedl výslech všech svědků a že se spokojil s čestným prohlášením [jméno FO] a [jméno FO], což je v rozporu se zásadou přímosti a bezprostřednosti řízení, rovněž tato skutečnost nemá význam pro právní posouzení věci, byť okresní soud pochybil, pokud nevyslechl [jméno FO] a [jméno FO], když tak měl učinit. Nicméně tato vada řízení nemá za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

16. Odvolací soud má dále za to, že nebyla uzavřena mezi účastníky dohoda ohledně změny splatnosti ceny. Navíc tuto skutečnost tvrdí žalovaný až v odvolání. Do té doby tvrdil, že mu žalobce řekl, že nemusí se zaplacením spěchat. Takovéto sdělení není dohodou o změně splatnosti kupní ceny.

17. Okresní soud správně posoudil věc dle ust. § 1978 občanského zákoníku.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

20. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením své smluvní povinnosti podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

21. Dle § 1978 odst. 1 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.

22. Dle § 1979 o. z. poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupil-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž by dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

23. V kupní smlouvě si strany nesjednaly možnost odstoupení od smlouvy, v tom případě může žalobce odstoupit od smlouvy za podmínek stanovených zákonem. Mohl tak učinit v souladu s ust. § 1977 nebo § 1978, a to podle toho, zda se jedná o podstatné porušení smlouvy nebo o nepodstatné porušení smlouvy. Tato ustanovení jsou speciálními ustanoveními k ust. § 2001 až 2005, kdy tato ustanovení se aplikují v případě prodlení druhé strany. Případy, kdy je možno od smlouvy odstoupit pro jiné porušení povinnosti některou ze stran závazku, jsou upraveny v obecné úpravě odstoupení od smlouvy jako jednoho z důvodu zániku závazku v § 2001 až 2005. Při odstoupení pro prodlevu s plněním je tak nutno aplikovat ust. § 1977 a § 1978. Vymezení pojmu podstatné a nepodstatné porušení smlouvy je pak obsaženo v ust. § 2002 odst. 1 věta druhá o. z., dle kterého podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Pro posouzení, zda tato strana věděla či musela vědět o tom, jaké důsledky její porušení pro druhou stranu může mít, bude rozhodný především obsah porušené smlouvy, z něhož bude patrný účel sledovaný stranami.

24. Při podstatném porušení smluvní povinnosti jednou stranou, může druhá strana od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dotčená strana ztrácí právo odstoupit od smlouvy, pokud oznámení o odstoupení neučiní v rozumné době poté, kdy se o porušení dozvěděla nebo měla dozvědět. Žalovaný se mohl o porušení povinnosti ze strany žalovaného dozvědět právě posledním dnem poslední splátky dluhu, tj. 2. 3. 2022. Pokud bez zbytečného odkladu žalobce od smlouvy neodstoupil, pak mohl odstoupit v souladu s ust. § 1978 odst. 1 o. z., kdy na prodlení žalovaného je nutno pohlížet jako na nepodstatné porušení jeho smluvní povinnosti. Nepodstatné porušení smluvní povinnosti je definováno v § 2002 v relaci k definici porušení podstatného, a to vyvratitelnou domněnkou, že ve všech ostatních případech se má za to, že jde o porušené nepodstatné. V takových případech může dotčená strana odstoupit poté, co prodlévající strana svou povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou ji druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Ke vzniku oprávnění odstoupit se tedy vyžaduje poskytnout druhé straně ještě možnost porušení napravit v dodatečné lhůtě. Dodatečná lhůta přitom může být poskytnuta výslovně nebo mlčky. Vychází se z toho, že dlužník ví, kdy podle smlouvy má plnit a ví tudíž také, že projitím lhůty k plnění se ocitl v prodlení. Proto není povinností věřitele na to dlužníka upozorňovat a oznamovat mu dodatečnou lhůtu k plnění. Nicméně mu musí ponechat lhůtu přiměřenou pro dodatečné splnění dluhu. Účinky odstoupení nastanou po marném uplynutí přiměřené lhůty.

25. Tento závěr odvolacího soudu je plně v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023. V bodě 53. odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že: „…podmínky odstoupení od smlouvy při nepodstatném prodlení více chrání zájmy prodlévajícího než při podstatném. Za této konstelace proto musí platit, že při podstatném prodlení si může věřitel zvolit, zda závazek ukončí odstoupením od smlouvy (§ 1977 o. z.), nebo ještě dá dlužníkovi druhou šanci (§ 1978 o. z.). Postavení dlužníka tím nebude nikterak nepříznivě dotčeno. Zatímco v prvním případě půjde o důsledek závažnosti poruchy, tak ve druhém případě bude dlužník stále povinen k tomu, k čemu povinen již byl. Rozhodnutí věřitele poskytnout dlužníku druhou šanci může být ostatně racionální nejen proto, že má zájem na opožděném plnění, nýbrž i proto, že tak činí z důvodu opatrnosti (tj. nejistoty o podstatném prodlení). Jinak řečeno, v případě podstatného prodlení má věřitel již od počátku právo odstoupit od smlouvy nejen podle § 1977 o. z., ale též za podmínek § 1978 a § 1979 o. z. pro dlužníka příznivější. Lze se tedy ztotožnit s názorem vyjádřeným v odborné literatuře, podle kterého mezi ustanovením § 1977 a 1978 o. z. existuje komplementární vztah v tom smyslu, že vznikne-li právo podle § 1977 o. z., je v něm současně zahrnuto i právo podle § 1978 o. z.“ V bodě 54. rozsudku Nejvyšší soud uvádí, že: „… neodstoupí-li pak věřitel při podstatném prodlení podle § 1977 o. z. včas, přichází o právo odstoupit od smlouvy za podmínek tam stanovených, tj. o možnost přivodit okamžitý zánik závazku bez toho, aby měl dlužník možnost dodatečně splnit. Jeho liknavost při odstoupení od smlouvy se totiž dotýká zájmů dlužníka, jenž je lhůtou bez zbytečného odkladu chráněn. Možnost odstoupit od smlouvy za podmínek § 1978 a § 1979 o. z. věřitel neztrácí, tvá-li dlužníkovo prodlení i nadále.“ 26. Velký senát v bodě 56. odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel, že: „…při podstatném prodlení dlužníka záleží na věřiteli, zda od smlouvy odstoupí za podmínek pro podstatné prodlení (§ 1977 o. z.), nebo pro nepodstatné prodlení (§ 1978 a 1979 o. z.). Marným uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu podle § 1977 o. z. věřitel ztrácí možnost odstoupit od smlouvy za podmínek pro podstatné prodlení. Pokud prodlení dlužníka stále trvá, může věřitel i nadále od smlouvy odstoupit za podmínek pro nepodstatné prodlení. Oznámí-li v takovém případě dlužníku, že odstupuje od smlouvy, aniž mu předtím poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění, účinky odstoupení od smlouvy nastanou teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být dlužníku poskytnuta ke splnění povinnosti. Její běh počíná okamžikem, kdy se odstoupení dostalo do dispoziční sféry dlužníka.“ 27. Závěr Nejvyššího soudu uvedený v bodě 56. rozsudku se týká případu, kdy věřitel neposkytne dlužníku dodatečnou lhůtu ke splnění nebo nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu ke splnění povinnosti dlužníka. V daném případě byla ze strany věřitele – žalobce poskytnuta dlužníku – žalovanému mlčky dostatečně dlouhá lhůta ke splnění dluhu, a to od doby poslední splátky, tj. od 2. 3. 2022, žalobce odstupuje od kupní smlouvy dne 7. 7. 2022 a žalovaný tak měl dostatek času k plnění. Nebyla mu tedy poskytnuta dodatečně nepřiměřeně krátká doba ke splnění dluhu. Žalovaný tak měl dostatek času do doby, než žalobce odstoupil od smlouvy kupní cenu doplatit. Odstoupení od smlouvy bylo doručeno žalovanému 8. 7. 2022, bezprostředně poté žalovaný nedoplatil kupní cenu, tu doplatil až dne 12. 7. 2022, a to částku ve výši 380.000 Kč a dne 26. 9. 2022 částku 10.000 Kč.

28. S ohledem na shora uvedené, má odvolací soud za to, že odstoupení žalobce od smlouvy bylo zcela po právu ve smyslu ust. § 1978 odst. 1 o. z., když prodlévající strana, tedy žalovaný, svou povinnost nesplnil ani v dodatečné přiměřené lhůtě, tedy do doby odstoupení od dané smlouvy. Danou lhůtu nelze považovat za nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění, když se jedná o dobu delší než 4 měsíce od doby, kdy měla být kupní cena zaplacena (§ 1979 o. z.).

29. S ohledem na shora uvedené, byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen, a to včetně nákladového výroku v souladu s ust. § 219 o. s. ř. Nelze souhlasit s názorem odvolatele, že pokud žalobce nezaslal žalovanému předžalobní výzvu, že nemá nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení. Dopis ze dne [datum] označený jako „Odstoupení od smlouvy, výzva k vrácení nemovitých věcí, předžalobní upomínka – poslední pokus o smír,“ je řádnou předžalobní upomínkou.

30. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný, proto mu v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení.

31. Za odvolací řízení náleží zástupci žalobce odměna za dva úkony právní služby, a to za podané vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, tj. 2x po 3.100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, tj. celkem 6.800 Kč a z této částky 21% DPH, tj. 1.428 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 8.228 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Poučení