8 Co 907/2021-923

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Tomáše Strouhy ve věci žalobců: a) [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí, o odvolání žalobců i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25.3.2021, č.j. 12 C 167/2017-808, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, zatímco ve zbytku se mění takto: Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci následující smlouvu o převodu pozemku: I. [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] (dále jen„ převodce“) a [příjmení] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa] (dále společně jen„ nabyvatelé“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělského majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto smlouvu o převodu pozemků.

I. Česká republika – Státní pozemkový úřad jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemky“): -) část pozemku parc. [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], obec Staňkov u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, o výměře 74 121 m, oddělená geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec dne 7. 8. 2020, kdy tato část bude podle nového stavu vedena i nadále pod parc. [číslo] -) část pozemku parc. [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], o výměře 5 727 m, oddělená geometrickým plánem [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 4. 9. 2020, kdy tato část bude podle nového stavu vedena i nadále pod parc. [číslo] -) část pozemku parc. [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] o výměře 5 469 m, oddělená geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] dne 4. 9. 2020, kdy tato část bude podle nového stavu vedena i nadále pod parc. [číslo].

II. Nabyvatelům vzniká nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě, který byl oceněn Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem.

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle článku II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v článku I. této smlouvy včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to [příjmení] [příjmení] v podílu o velikosti ideální 1/2 a [jméno] [příjmení] v podílu o velikosti ideální 1/2.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům včetně součástí přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce Česká republika - Státní pozemkový úřad Nabyvatelé [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení].

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 202 833,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec a číslo].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] (výrok I.), zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] k.ú. [obec] a parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec] (výrok II.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobcům 234 771 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok III.).

2. Z odůvodnění je zřejmé, že žalobce se domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby) nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu všech specifikovaných pozemků s odůvodněním, že se k žalobcům při vyřizování jejich restitučních nároků chová liknavě a svévolně. Žalovaná proti tomu popírala liknavé a svévolné chování, tvrdila, že žalobci nebyli dostatečně aktivní a nevěnovali dostatečnou péči a snahu o vypořádání svých restitučních nároků, neúčastnili se veřejných nabídek a pokud, tak pouze formálně, a nakonec rozporovala převoditelnost (některých) náhradních pozemků. 3. [příjmení] bylo, že žalobci jsou jako dědici restitučního nároku po [jméno] [příjmení] oprávněnými osobami každý v rozsahu jedné poloviny. Přechod restitučního nároku na základě rozhodnutí v dědickém řízení sdělili žalované a požádali o zaevidování restitučního nároku v jejich prospěch spolu se zasláním aktuálního přehledu nároku. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, jehož obsah pojal do rozsudku pod body 7. – 125. a odvolací soud na tuto reprodukční část odůvodnění napadeného rozsudku, pro stručnost odkazuje a z ní bez dalšího vychází, jakož i z toho, že aktuální výše nevyčerpaného restitučního nároku [jméno] [příjmení] je 1 030 208,13 Kč a [jméno] [příjmení] 1 036 247,72 Kč. Soud dále rozvedl, že je-li postup žalovaného při vyřizování restitučního nároku oprávněné osoby liknavý a svévolný, může se oprávněná osoba domáhat svého práva prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního pozemku (nahrazení projevu vůle). Postup žalované vůči žalobcům liknavým a svévolným shledal, neboť za dobu téměř třiceti let nebyl nárok žalobců (jejich právních předchůdců) uspokojen, na čemž se podílela řada skutečností. Předně žalovaná o restitučním nároku rozhoduje 26 let, kdy první zamítavé rozhodnutí bylo vydáno 14.5.1992 a poslední 10.4.2018, o restitučním nároku bylo bez zjevného důvodu rozhodováno postupně. Žalovaná nesprávně ocenila restituční nárok žalobců a k přecenění restitučního nároku přistoupila až po urgencích ze strany žalobců, kteří požádali o přecenění nároku s poukazem na konkrétně uvedená rozhodnutí Pozemkového úřadu. O přecenění bylo rozhodováno postupně v několika krocích, dále žalovaná nesprávně evidovala restituční nárok, který až po řadě urgencí převedla z právní předchůdkyně [jméno] [příjmení] na žalobce, žalovaná blokovala žalobcům restituční nárok a tím omezila možnost žalobců účastnit se veřejných nabídek, k odblokování došlo až po opakovaných urgencích. V neposlední řadě byla žalovaná pasivní, co se týče veřejné nabídky pozemků, a to pokud jde o kvalitativní i kvantitativní parametry nabídky, jež byla nedostatečná (k tomu srov. v podrobnostech bod 43). Aktivita žalobců přitom nepostrádala vážnou vůli ani vážný zájem a byla vedena snahou o uspokojení nároku předvídaným způsobem (cestou veřejných nabídek) a okolnost, že nenabídli nejvyšší cenu, případně odstoupili nebo byli odloučeni, nesvědčí o tom, že by neměli reálný zájem. Jednání žalované a její argumenty o náročnosti procedury uspokojování nároku, nedostatečném navýšení nabídek žalobců, o podávání neplatných přihlášek soud hodnotí jako přesouvání povinností žalované na žalobce. Povinností žalované totiž je v co nejkratší době a co nejkomplexněji napravit nežádoucí stav, avšak žalovaná nic zásadního neučinila, přestože žalobci disponují rozsáhlým restitučním nárokem.

4. Dále soud posuzoval převoditelnost nárokovaných náhradních pozemků, a to p. [číslo] v k.ú. [obec] v nesporné hodnotě 30 986 Kč, p. [číslo] v nesporné hodnotě 21 175 Kč, p. [číslo] v nesporné hodnotě 5 471 Kč a p. [číslo] v nesporné hodnotě 1 536 Kč, všechny tři v k.ú. [obec]. Vypořádal se s námitkou, že se nacházejí v CHKO Třeboňsko, což však netvoří překážku převoditelnosti podle ust. § 6 odst. 1 písm. f) zákona o státním pozemkovém úřadu a vydání nebrání ani nevhodnost zemědělského využití, neboť to neznamená jeho nemožnost. V případě pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] v nesporné hodnotě 100 499 Kč byla namítána funkční souvislost se sousedními pozemky a skutečnost, že pozemek nemá samostatnou přístupovou cestu. Soud uvedl, že funkční souvislost se sousedními pozemky je ve smyslu vztahů obou věcí dána tehdy, kdy jedna umožňuje plnit funkci druhé, avšak neshledal, že okolnost, že pozemek má v nájmu vlastník sousední nemovitosti, by bránila vydání, ostatně na možnost jeho převodu bylo poukazováno i v uzavřené nájemní smlouvě a dále bylo prokázáno tvrzení, že žádost [územní celek] o koupi pozemku byla zamítnuta. Vydání pozemku žádná zákonná ani jiná překážka nabrání.

5. Ohledně geometrickým plánem oddělených částí pozemku p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] a pozemků p. [číslo] p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] shledal závadu v jejich převoditelnosti s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19, neboť část pozemku (nově) vymezená geometrickým plánem nemůže být na oprávněnou osobu převedena, pokud povinná osoba nevyjádří svůj souhlas s rozdělením tohoto pozemku. V tomto rozsahu žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. tak, že žalované uložil zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení celkem 239 771 Kč (pokud jde o specifikaci přiznaných nákladů viz body 161. – 163.).

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasnými a přípustnými odvoláními jak oba žalobci, tak i žalovaná (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Po obsahové stránce obě strany namítaly nesprávné právní posouzení činěné na podkladě nesprávných (neúplného) skutkových zjištění.

7. Žalovaná napadla dotčený rozsudek ve výroku I. a v závislém výroku III., kdy pokud jde o vydané pozemky, směřovala její argumentace pouze proti vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Odvolatelka namítá, že pozemek je funkčně spojen se stavbou ve vlastnictví třetí osoby, což bylo i prokázáno, je užíván jako zahrada stavby stojící na sousedním pozemku na základě doložené nájemní smlouvy a je zde tedy dána překážka dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Současné uspořádání vztahů k tomuto pozemku je také chráněno dlouhodobým pokojným stavem, pozemek nemá samostatnou přístupovou cestu k veřejné komunikaci a mohlo by dojít ke způsobení dalších křivd, což je v přímém rozporu se smyslem restitucí. Předmětný pozemek tedy k vydání vhodný není. Ve vztahu k nákladům řízení odvolatelka především namítala, že se bránila původní žalobě, kdy z původních třinácti pozemků bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto o vydání pouze pěti, žalovaná pak odvoláním nenapadá rozhodnutí ve vztahu ke čtyřem z nich a žalobci tak byli úspěšní pouze v rozsahu 38,45 %, resp. 30,76 % s přihlédnutím k podanému odvolání. Pokud by soud nezohlednil tyto skutečnosti, je namístě aplikovat ve prospěch žalované § 150 o.s.ř. a žalobcům právo na náhradu nákladů řízení odepřít. Z důvodu procesní jistoty poukazuje odvolatelka i na to, že každý z žalobců nabývá spoluvlastnický podíl pouze v rozsahu jedné poloviny, a proto by tarifní hodnota měla vycházet pouze z poloviční hodnoty vydávaných pozemků, tedy 79 847 Kč a odměna za jeden úkon právní služby by tak měla být 3 440 Kč. Žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku, zamítnutí i ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] s tím, že žalobci jsou povinni žalované zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobci své odvolání směřovali proti výroku II. a III., tedy v meritu věci proti té části rozhodnutí, kde soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Především zdůrazňovali, že nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19, který aplikoval soud prvního stupně, je v rozporu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu a dále v doplnění odvolání ze dne 10.11.2021 poukazovali na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS st. 54/21 ze dne 12.10.2021 jímž byl zmíněný nález překonán. Soudy mohou v daném řízení rozhodovat o dělení pozemků na základě k rozsudku přiloženého geometrického plánu, a proto soudem akcentované závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 nelze aplikovat a žalobci navrhují změnu napadeného rozsudku ve výroku II. a nahrazení projevu vůle i ve vztahu k pozemkům v něm uvedeným. Odvolací soud by měl změnit i výrok nákladový a žalobcům proti žalované přiznat právo na náhradu nákladů řízení ve výši 375 325,06 Kč včetně DPH.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců uvedla, že zde sice je zde názorový spor mezi Ústavním soudem a Nejvyšším soudem, ovšem názory Ústavního soudu vyjádřené v odkazovaném pozdějším nálezu Ústavního soudu nebyly překonány s tím, že rozhodnutí o dělení pozemků navrhované žalobci by odporovalo stavebním předpisům a pominout nelze ani to, že zde není souhlas současného vlastníka jako podstatná podmínka pro rozdělení pozemku a ten nelze nahradit rozdělením pozemku soudem v rámci náhradového řízení. Podle žalované proto oddělené části pozemku specifikované ve výroku II. vydat nelze a rozsudek soudu prvního stupně by měl být v tomto rozsahu potvrzen.

10. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované uvedli s poukazem na obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu, že překážky převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] dány nejsou, není zde tvrzená funkční souvislost, respektive funkční spojení náhradního pozemku se stavbou stojící na sousedním pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Nárokovaný pozemek lze bez jakýchkoliv dopadů užívat samostatně a nájemkyni vydávaného pozemku je od počátku zřejmé, že jeho užívání je pouze dočasného charakteru, což vyplývá i z nájemní smlouvy a nájemní vztah není překážkou převoditelnosti náhradního pozemku. Nájem jako dočasný institut také nemůže představovat překážku z důvodu ochrany dlouhodobého pokojného stavu. Mělo by být upřednostněno právo restituentů na částečné odčinění majetkových křivd. Účelová je i argumentace absencí přístupové cesty k veřejné komunikaci a není třeba brát i v úvahu nutnost povolení nezbytné cesty. [jméno] žalovaná ve veřejných nabídkách běžně nabízí pozemky bez přístupové cesty. Žalobci nesouhlasí ani s námitkami týkajícími se výroku o nákladech řízení. Především v daném případě jde o předmět řízení penězi ocenitelný, je známa hodnota vydávaných náhradních pozemků, která byla mezi účastníky nesporná a v této hodnotě je uspokojován restituční nárok žalobců. [příjmení] nehraje ani částečné zpětvzetí žaloby ve vztahu k některým pozemkům, neboť předmětem řízení je žaloba o nahrazení projevu vůle z důvodu liknavosti a svévole a nelze žalobcům klást k tíži, že vzali v průběhu řízení svoji žalobu částečně zpět. Učinili tak v zájmu hospodárnosti soudního řízení a zejména tak reagovali na procesní vývoj. Soud také není vázán žalobním petitem ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. a pokud by se prokázalo, že některý pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného, a proto na částečné zastavení (zpětvzetí žaloby) nelze hledět jako na procesní neúspěch. Výběr náhradních pozemků je v daných řízeních obtížný, je omezen existencí řady zákonných překážek z důvodu nevhodnosti, kterou oprávněné osoby v době zahájení řízení nemohou znát, a proto mají žalobci za to, že i rozhodnutí o nákladech je správné.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání žalobců a nedůvodnosti odvolání žalované.

12. Žalobci jsou nesporně oprávněnými osobami jako právní nástupci [jméno] [příjmení] (usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 15.2.2016, č.j. 24 D 1018/2015-102) podle § 4 zákona o půdě a svůj nárok uplatňují s tím, že původně odňaté pozemky nelze pro zákonné překážky vydat. Prvotně bylo na odvolacím soudu posoudit, zda skutkové okolnosti případu (dosavadní vývoj restitučního řízení a postup státu v něm) svědčí pro závěr, že žalovaná postupovala liknavě a svévolně a zda je tedy přípustné, aby svůj nárok uplatnili u soudu v podobě žaloby na vydání konkrétních náhradních pozemků mimo účast ve veřejné nabídce (k tomu srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 uveřejněný pod [číslo] Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Odvolací soud zde ještě úvodem v obecné rovině poukazuje na to, že již původní restituční řízení klade na účastníka mimořádné nároky, kdy nejprve uplatňuje svůj nárok u správního orgánu a v případě, že správní orgán dospěje k závěru, že sice restituční nárok oprávněné osoby je dán, ovšem pozemek nelze pro zákonné překážky vydat, nastupuje další fáze, kdy se účastník (bez jistého výsledku) musí ucházet o vydání náhradního pozemku cestou veřejné nabídky. Tento krok, zejména je-li restituční nárok vyšší, musí často podstupovat opakovaně, neboť nabídky pozemků v rámci veřejných nabídek nemusí vždy postačovat k uspokojení restitučního nároku ať už proto, že se v ní nenachází dostatek vhodných pozemků nebo pro mnohost dalších oprávněných osob (zpravidla jde o kombinaci obou faktorů). Nezbytným předpokladem pro možnost řádně uplatnit svůj nárok v rámci veřejné nabídky, pak je i jeho správné vyčíslení (ocenění).

14. V dané věci již samotné postupné rozhodování o restitučním nároku žalobců trvalo stěží uvěřitelných 26 let, kdy první rozhodnutí ve věci vydal [datum narození] úřadu Hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a poslední Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a Hlavní město Praha dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; jednotlivá rozhodnutí správního orgánu vyzněla negativně pro nemožnost vydání původně odňatých pozemků z důvodu zákonných výluk (viz body 81. – 102. napadeného rozsudku). Již uvedený postup správního orgánu při rozhodování o restitučním nároku oprávněných osob vykazuje znaky liknavosti a libovůle.

15. Dalším podstatným momentem je správný závěru soudu o nesprávném ocenění restitučního nároku žalobců, kdy k jeho přecenění žalovanou (přecenění dílčích restitučních nároků) došlo až po urgencích a opět postupně v několika krocích (k tomu srovnej závěr soudu prvního stupně vyjádřený v bodě 143. b/ ve spojení s body 37., 38., 58., 59.). Správné stanovení výše restitučního nároku oprávněné osoby je úkolem a odpovědností státu a za chybný postup při vyčíslení (ocenění) restitučního nároku, musí nést odpovědnost stát. Správně stanovená výše restitučního nároku je jedním ze základních předpokladů pro jeho uplatnění, (opět viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 363767/2009). Ustálená judikatura přitom standardně nesprávné ocenění restitučního nároku (jež fakticky brání řádné realizaci restitučního nároku) považuje za postup liknavý a svévolný, zvláště v situaci, kdy ve vztahu postupu spočívajícímu v ocenění pozemků jako zemědělských, jestliže byly určeny k zastavění, se ustálená judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu opakovaně vyjádřila ve prospěch oprávněných osob v tom smyslu, že pozemky určené fakticky k zastavění (byť třeba vedené v době odnětí ještě jako zemědělské) je třeba ocenit jako stavební. Je proto zřejmé, že stát v takových případech vědomě a cíleně postupuje v neprospěch oprávněných osob způsobem, který je poškozuje.

16. K uvedeným skutečnostem je nutné připočíst i již notoricky známou nedostatečnou kvalitu i kvantita pozemků nabízených do veřejných nabídek, jichž se žalobci prokazatelně účastnili (viz soudem citované přihlášky oprávněných osob do veřejných nabídek či jejich žádosti o převod zemědělského pozemku). Jinak řečeno žalobcům jistě nelze vyčítat pasivitu či nezájem o vyřízení neuspokojeného restitučního nároku v podobě převodu náhradních pozemků 17. Lze tedy uzavřít, že závěr soudu prvního stupně o existenci liknavosti a svévole na straně žalované při realizování restitučního nároku žalobců je správný a postup žalobců spočívající v uplatnění nároku na nahrazení projevu vůle ve vztahu ke konkrétně označeným pozemkům ve vlastnictví žalované je legitimní a proto je možné zabývat se převoditelností konkrétně vybraných náhradních pozemků, a to jak ve vztahu k odvolacím námitkám žalované, jež se týkají pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] (který byl žalobcům vydán), tak i ve vztahu k pozemkům p. [číslo] v k.ú. [obec] a p. [číslo] p. [číslo] oba v k.ú. [obec], kde byla naopak žaloba zamítnuta.

18. V případě požadavku na vydání pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [obec] zde není žádná zákonná překážka ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě, ani podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, a proto bylo nutné se zabývat možnou existencí jiných překážek, jež by vydání tohoto pozemku bránily, avšak žádnou takovou překážku ani odvolací soud zcela ve shodě se soudem prvního stupně neshledal. 19. [jméno] okolnost, že je pozemková parcela [číslo] v k.ú. [obec] bez přístupu sice vlastnické právo fakticky omezuje, ovšem nevylučuje jeho převod oprávněné osobě a ani bez dalšího neznamená například nutnost zřízení nezbytné cesty, jak namítala odvolatelka. Ostatně ani žalovaná nezbytné cesty neřešila, nýbrž své vlastnické právo realizovala v podobě nájmu, což je zcela legitimní způsob, který není vyloučen případně ani u žalobců. [příjmení] toho stát s možností převodu vlastnického práva počítal, což je vyjádřeno i ve zmiňované nájemní smlouvě, kterou uzavřel s vlastníky sousedních pozemků. Žalobci tedy nezískávají vyprázdněné vlastnické právo, nýbrž právo pouze limitované shora popsanými okolnostmi.

20. Za účelovou považuje odvolací soud i námitku existence funkční souvislosti s jinými (sousedními) pozemky. Zde je možné k argumentaci okresního soudu doplnit, že tzv. funkční souvislost je shledávána typicky v případech různých areálů, například uzavřených sportovišť, kdy by oddělením (vydáním) jednoho pozemku se zhoršila funkčnost respektive smysluplné využití celého areálu. K něčemu takovému zde však nedochází. Pouhé sousedství a shodný či obdobný způsob využití předmětného pozemku jeho nájemcem, který má v sousedství dům a zahradu, tzv. funkční souvislost, jež by vydání předmětného pozemku bránila, nevytváří, přičemž nájemci již při uzavírání nájemní smlouvy věděli o možnosti převodu pozemku na třetí osobu. Ostatně nelze vyloučit ani další trvání nájmu a v tomto smyslu zachování dosavadního způsobu využití a využívání.

21. V průběhu řízení nechali žalobci (za souhlasu soudu prvního stupně – viz protokol o jednání ze dne [datum], [číslo listu] – [číslo listu]) na podkladě námitek žalované o nevydatelnosti pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], vyhotovit oddělující geometrické plány [titul] [jméno] [příjmení]; jedná se o geometrický plán [číslo] ze dne [datum] a o geometrický plán [číslo] – [číslo] ze dne [datum], oba odsouhlasené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec (první dne [datum], druhý [datum]), kterými byly od citovaných pozemků odděleny části, jež bránily jejich vydání z důvodu zamýšlené veřejně prospěšné stavby, respektive z důvodu vodního díla a odvodňovacího kanálu. Oba tyto plány soudu předložili, aby je při svém rozhodování (dospěl-li k závěru o vydatelnosti geometrickým plánem oddělených parcel) učinil součástí rozsudku. Soud prvního stupně geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] geometrickým plánem [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] provedl důkaz zjevně v úmyslu na jeho podkladě rozhodnout, ovšem posléze s ohledem na vývoj judikatury Ústavního soudu (viz dále) je nevyužil, neboť ve vztahu k předmětným pozemkům žalobu zamítl.

22. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vydal Ústavní soud dne 5.1.2021 nález sp. zn. III. ÚS 3804/19, jenž vyloučil možnost vydání (převedení oprávněné osobě) části pozemku vymezeného nově geometrickým plánem, a to jednak pro absenci souhlasu vlastníka pozemku, jednak s odkazem na stavební zákon (tj. pro absenci odsouhlasení rozdělení pozemků stavebním úřadem). Šlo o jediný důvod, pro který soud prvního stupně žalobu ve vztahu k těmto nově geometrickým plánem odděleným pozemkům, zamítl.

23. Proti nálezu sp. zn. III. ÚS 3804/19 se nejprve odmítavě v argumentačně bohatém rozsudku ze dne 27.4.2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, vymezil Nejvyšší soud a především následně Ústavního soud v plenárním stanovisku ze dne 12.10.2021, sp. zn. Pl ÚS-st [číslo] (a dále ještě v nálezu ze dne 25.10.2021, sp. zn. I. [číslo]), dospěl k závěru, že neshledává jako neústavní takový právní závěr, …„ podle kterého obecné soudy v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby k bezúplatnému převodu náhradního pozemku na oprávněnou osobu podle zákona o půdě současně mají pravomoc rozhodnout o dělení pozemku. Rozhodnou-li soudy v takovém řízení o dělení pozemku na základě přiloženého geometrického plánu, nepostupují ultra vires a neporušují princip dělby moci dle [číslo] odst. 1 a 3 Ústavy, zásadu zákonnosti při výkonu veřejné moci dle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a ani ve svých důsledcích práva dosavadního vlastníka pozemků na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny a na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, jak tvrdí nález sp. zn. III. ÚS 3804/19. Zvolení opačného výkladu by vedlo k odepření práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny“ 24. Lze tedy uzavřít, že odpadly důvody, pro které soud prvního stupně žalobu částečně ve vztahu k pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] a dále pozemkům p. [číslo] p.č.. [číslo] oba v k.ú. [obec] zamítl, a proto zbývalo se zabývat již pouze jejich (ne) vydatelností z obecných hledisek ve smyslu ustálené judikatury. Současně odvolací soud zvážil (ve prospěch možného vydání těchto pozemků, že aktuální zůstatek restitučního nároku [jméno] [příjmení] je 1 030 208,13 Kč a [jméno] [příjmení] 1 036 247,72 Kč a hodnota všech pozemků, o nichž je v tomto řízení rozhodováno soudem, je podle znaleckých posudků 1 008 373,10 Kč (viz dále), tedy nedosahuje ani poloviny dosud nevypořádaného nároku.

25. Pokud jde o hodnotu pozemků, ta byla v případě pozemku parc [číslo] stanovena ve výši 65 112,15 (znalecký posudek [číslo] vypracovaný 12.10.2017 [titul] [jméno] [příjmení]) respektive v částce 64 959,15 Kč v případě nově odděleného (zmenšeného) pozemku, v případě pozemku parc. [číslo] byla stanovena ve výši 435 333 Kč před oddělením geometrickým plánem a ve výši 400 890 Kč v případě nově odděleného (zmenšeného) pozemku a pozemek parc. [číslo] byl ohodnocen částkou 417 830 Kč respektive částkou 382 830 Kč v případě nově odděleného (zmenšeného) pozemku (znalecký posudek [číslo] vypracovaný 11.10.2017 [titul] [jméno] [příjmení]). Uvedenými znaleckými posudky soud prvního stupně provedl důkaz a účastníci hodnoty nárokovaných pozemků učinili při jednání dne 20.1.2021 nespornými (č.l. 756) a z této skutečnosti pak odvolací soud bez dalšího vychází. S ohledem na snížení výměr nakonec vydávaných pozemků došlo také k přiměřenému snížení ocenění těchto pozemků, a to ponížením o hodnotu odpovídající násobku počtu oddělených metrů a cena za jeden metr vyplývající ze znaleckého posudku.

26. Pro zkoumání možnosti vydat uvedené oddělené pozemky pozemek parc. [číslo] o nové výměře 74121 m2 (oddělen byl pozemek parc. [číslo] o výměře 204 m2 a pozemek parc. [číslo] o nové výměře 5727 m2 (byl z něj oddělen pozemek parc. [číslo] o výměře 492 m2) a nakonec pozemek parc. [číslo] v nové výměře 5566 m2 (byl z něj oddělen pozemek parc. [číslo] o výměře 403 m2) v řízení dále nebylo rozporováno, že zůstatek hodnoty restitučního nároku [jméno] [příjmení] ke dni vyhlášení rozsudku byl 1 030 208,13 Kč a hodnota zůstatku restitučního nároku [jméno] [příjmení] byl 1 036 247,72 Kč (viz protokol o jednání ze dne [datum] [číslo listu]) zatímco celková hodnota restitučního nároku, o němž bylo v tomto řízení rozhodováno i po zohlednění hodnoty pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] spolu s nárokem, o němž soud prvního stupně rozhodl pozitivně v napadeném výroku I., je celkem 1 008 373,10 Kč, a proto nic nebrání tomu, aby žalobcům, bude-li shledáno splnění všech podmínek (viz ještě dále) byly vydány i tyto tři pozemky.

27. Jestliže před oddělením části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], bylo nutné zabývat se argumentací žalované o jejich nevydatelnosti v případě prvního s ohledem na existenci odvodňovacího kanálu a vodovodního řadu (pod zemí) a zamýšlenou výstavbou přečerpávací stanice a v případě druhých dvou s ohledem na tvrzenou plánovanou výstavbu místní komunikace (chodník a cyklostezka při samé hranici obou pozemků), pak po oddělení příslušných částí těchto pozemků specifikovaných shora tato tvrzená překážka převoditelnosti zcela odpadla a v situaci, kdy byla dovozena možnost oddělení těchto„ zatížených“ částí pozemků geometrickým plánem, jako legitimní, shledal odvolací soud, že lze vydat i uvedené pozemky a v tomto směru tedy shledal podmínky pro nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemku s žalobci. Pro úplnost pak ještě odvolací soud k pozemku p. [číslo] v k.ú [obec] dodává, že vodovodní řad je stavbou podzemní a netvoří tak překážku vydání v žádném případě a uváděná technická infrastruktura se týkala pouze malé okrajové části uvedeného pozemku; zde se odvolací soud ztotožňuje s podrobnou argumentací vyjádřenou v podáních žalobců ze dne 19.1.2020 a ze dne 11.3.2020.

28. Ze všech shora rozvedených důvodů proto odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu tam specifikovaných pozemků za věcně správný a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil, zatímco ve vztahu k meritornímu výroku II. dospěl k závěru o nesprávnosti rozsudku soudu prvního stupně (zejména s ohledem na změnu judikatury Ústavního soudu) a ve vztahu k tam specifikovaným pozemkům rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že i ve vztahu k těmto pozemkům rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o jejich bezúplatném převodu. S ohledem na to se stávají součástí rozsudku i shora specifikované geometrické plány. V souvislosti se změnou rozsudku v meritorní části rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř.).

29. V případě náhrady nákladů řízení soud prvního stupně správně dovodil, že je třeba aplikovat ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., jestliže žalobě vyhověl (byť ne zcela) s tím, že dílčí zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby ohledně části pozemků je vypořádáno aplikací ustanovení § 146 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 150 o.s.ř., a to ve prospěch žalobců a naopak aplikace § 150 o.s.ř. ve prospěch žalovaného státu, je zcela vyloučena, a to z důvodů podrobně rozebraných soudem prvního stupně (bod 158. a 159. jeho rozsudku). I podle odvolacího soudu by šlo o zjevnou nespravedlnost a poškození práv žalobců, coby dlouhodobě neuspokojených věřitelů, kdyby soud ještě krátil, případně odepřel jejich právo na náhradu nákladů řízení, v němž se domáhají svého dlouhodobě neuspokojeného nároku. Nicméně s ohledem na nesprávný způsob výpočtu nákladů řízení odvolací soud přistoupil i ke změně rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

30. Předně je třeba uvést, že na výpočet odměny advokáta při zastupování dvou účastníků (žalobců) je třeba aplikovat ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tedy určit odměnu za každého z žalobců samostatně z předmětu řízení, který odpovídá jeho nároku (každý žalobce by mohl svůj nárok uplatňovat samostatně) s tím, že takto stanovenou odměnu je třeba snížit u každého žalobce o 20 %. Samotná hodnota odměny advokáta vyplývá ze změněné hodnoty předmětu řízení, který již není pouze 159 694 Kč (rozsah v jakém vyhověl soud prvního stupně ve výroku I.), nýbrž je zvýšen o celkem 848 679,15 Kč (viz výše bod 25.) na celkových 1 008 373,10 Kč, kdy na pak každého žalobce následně připadá 504 186,55 Kč, čemuž odpovídá odměna advokáta (u každého žalobce) 10 340 Kč a po snížení o 20 % jde o částku 8 272 Kč za každý jeden úkon.

31. V řízení před soudem prvního stupně bylo vykonáno 15 úkonů právní služby (zde odvolací soud zcela odkazuje na podrobnou a přiléhavou specifikaci soudu prvního stupně rozebranou v bodě 163. jeho rozsudku), čemu odpovídá částka 124 080 Kč a po připočtení 4 500 Kč za 15 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, jde o 128 580 Kč, resp. 155 581,80 Kč po připočtení 21% DPH. K těmto nákladům je pak nutno připočíst jednak specifikované jízdné a jednak částku za ztrátu času, kdy celková částka 11 527 Kč musí být dělena dvěma při existenci dvou žalobců, a proto každému žalobci nutno k nákladům řízení spočívajícím v odměně advokáta připočíst dalších 5 763,50 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně každého jednoho žalobce je 161 345,30 Kč.

32. V odvolacím řízení vykonal zástupce žalobců celkem čtyři úkony (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalovaných, doplnění odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) čemu odpovídá částka 33 088 Kč (4 x 8.272 Kč), ke které je třeba připočíst 1 200 Kč (4 x 300 Kč) a 21 % DPH ve výši 7 200,50 Kč Celkem tedy odvolací náklady každého z žalobců představují 41 488,50 Kč.

33. Odvolací soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit každému žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem 202 833,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobců.