80 C 64/2024 - 142

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Královou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] [Adresa žalobce] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno advokátky] [Anonymizováno] [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalované A], [Anonymizováno] [IČO žalované A] [Anonymizováno][Anonymizováno][Adresa žalované A] [Anonymizováno] [Adresa žalované B] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] o náhradu škody ve výši 50 000 Kč způsobené nezákonným rozhodnutím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 44 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 6 000 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 644 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 1. 2024 se žalobce domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s odůvodněním, že tato částka představuje odškodnění nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena nezákonným [podezřelý výraz] stíháním. [podezřelý výraz] stíhání žalobce pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku bylo zahájeno usnesením [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 24. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. Dne 9. 6. 2021 byla podána na žalobce obžaloba u Okresního soudu [Anonymizováno] [adresa], kdy rozsudkem ze dne 22. 10. 2021, č. j. [spisová značka] byl uznán vinným z přečinu výtržnictví a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Na základě odvolání byl rozsudek Krajským soudem [Anonymizováno] [adresa] dne 4. 4. 2023 pod sp. zn. [spisová značka] zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Okresní soud v [adresa] rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2021, č. j. [spisová značka] o zproštění od obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce, odvolání bylo usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 25. 1. 2023 pod sp. zn. [spisová značka] podle § 256 trestního řádu zamítnuto. V této věci bylo tedy proti žalobci vedeno bez dvou měsíců dva roky trestní stíhání, kdy skončilo zprošťujícím rozsudkem. Žalobce uplatnil svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti návrhem ze dne 24. 7. 2023, byla mu přiznána dne 24. 1. 2024 náhrada na náklady obhajoby ve výši 26 060 Kč, nárok na nemajetkovou újmu žalovaná odmítla, kdy konstatovala, že nezákonným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo nebýt trestně stíhán, jinak než z důvodu a způsobem, kterým stanoví zákon, a za to se mu omluvila. Žalobce poukazoval na to, že vinu od samého začátku odmítal, sám se účastnil hlavních líčení, odsuzující rozsudek byl k jeho odvolání zrušen, věc byla znovu okresním soudem projednána. Poukazoval na to, že k předmětnému incidentu dne 23. 10. 2020 sám zavolal policejní hlídku, kdy mu údajný poškozený bránil v odjezdu vozidla a navíc mu poškodil čelní sklo. Přesto přivolaná policejní hlídka zadržela žalobce, podle jeho názoru zcela bezdůvodně, kdy byl tři hodiny omezen na osobní svobodě. Byla vyslýchána na policii dvakrát i jeho bývalá přítelkyně [jméno FO], matka jeho syna [jméno FO], ročník [Anonymizováno], neboť řídil auto, které bylo evidováno na její osobu. S přítelkyní se často hádali, když byl neustále naštvaný, jak se celá věc vyvíjela v trestním řízení. Nakonec tuto krizi neustáli a rozešli se. Pokud u soudu prvního stupně předložil stěžejní důkaz – kamerový záznam z předmětného incidentu, přesto byl okresním soudem odsouzen k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel, který by byl pro něj likvidační, neboť v té době dojížděl za prací do Rakouska a vozidlo často používal. Na hlavní líčení dojížděl vždy asi 570 km; skutečnost, že je trestně stíhán, byla v jeho zaměstnání zjištěna, byl donucen podat výpověď, kdy jej jeho nadřízený začal označovat za gaunera v září 2021, neví, jak se dozvěděl o tomto trestním stíhání. Pokud si našel jinou práci s obdobným ohodnocením v Německu, přesto byla ztráta zaměstnání stresujícím faktorem, kdy myslel na to, že mu může být udělen trest zákazu činnosti a práce by pro něj z důvodu zákazu řízení motorových vozidel byla neakceptovatelná, kdy ze zahraničí každé dva týdny dojížděl na prodloužený víkend, aby mohl trávit čas se svým nezletilým synem. Cítil se ukřivděný, kdy soud nepřihlédl k jednoznačnému důkazu prokazujícímu jeho nevinu. Další rok a tři měsíce čekal, než dojde k jeho zproštění. V průběhu řízení měl problémy se spaním, byl nepříjemný na své okolí a své blízké, což vyústilo v rozpad jeho vztahu. V současné době nemůže sdílet společnou domácnost se svým synem. Krajský soud v [adresa] dovodil, že se jednalo o nutnou obranu, kdy mu údajný poškozený bezdůvodně bránil v osobní svobodě a jeho obrana, tedy popojíždění autem, nebyla zjevně přehnaná. Žalobce poukazoval na obdobnou kauzu projednávanou u stejného soudu, kdy rozhodoval Krajský soud v Ostravě pod sp. zn. 57 Co 309/2020, kdy ve srovnávané kauze byl žalobce odsouzen k 10 měsícům s podmíněným odkladem a bylo mu přiznáno 15 000 Kč, kdežto on sám byl potrestán 200 hodinami obecně prospěšných prací a zákazem činnosti řízení motorových vozidel. V obdobném případě se jednalo o celkem 7 měsíců trestního stíhání, u žalobce pak trestní stíhání trvalo 22 měsíců, domáhá se tedy adekvátně vyšší náhrady než ve srovnávaném případu.

2. U jednání žalobce setrval na žalobě, doplnil, že byl v psychické nepohodě z tohoto probíhajícího trestního řízení, rozpadl se mu vztah s přítelkyní, měl potíže se spaním. V současné době pracuje v České republice jako osoba samostatně výdělečně činná. Pro své psychické problémy uváděné v žalobě, stres a nespavost, pak žalobce lékaře nenavštívil. S družkou žil od roku 2017, narodilo se jim dítě, žili v jedné domácnosti, pak vztah ukončili, tedy rozešli se na konci roku 2021. Příčinou rozpadu vztahu byla situace, kdy žalobce byl nervózní z probíhajícího trestního řízení, byl nepříjemný jako partner a ukončili vztah. Žalobce byl nevrlý, nepříjemný, podrážděný, agresivní, proto s ním dále partnerka již nechtěla setrvávat ve vztahu. Doplnil, že žalobci nebyl zadržen v souvislosti s trestním řízením řidičský průkaz, a to ani na krátkou dobu. S partnerkou nyní žijí každý v jiné domácnosti, stýkají se v souvislosti s tím, že mají dítě, má soudním rozhodnutím určené výživné, syna si vyzvedává jednou za 14 dnů. V závěru hlavního líčení v trestním řízení žalobce reagoval neadekvátně, byl ve stresu, po vyhlášení rozsudku došlo k tomu, že vypověděl plnou moc svému zástupci a zvolil si zástupce nového.

3. Ke srovnávanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č. j. 57 Co 309/2020-94 ze dne 8. 6. 2021 zástupkyně žalobce uvedla, že podobnost shledává v tom, že žalobce zde uvedený byl dříve opakovaně trestně stíhán, měl zkušenost s trestním stíháním a shodně měl potíže ve vztahu, které však v citovaném rozsudku žalobce ustál, rovněž měl psychické problémy, avšak vyhledal pomoc. Trestní stíhání ve srovnatelném případu bylo kratší, bylo pro krádež, žalobce byl zde ohrožen podobně vysokou trestní sazbou, tedy nehrozilo mu nepodmíněné odsouzení, nehrozilo mu ani odebrání řidičského průkazu.

4. K rozsudku Městského soudu v Praze k porovnání, č. j. 70 Co 254/2023-105 ze dne 26. 9. 2023 zástupkyně žalobce uvedla, že má za to, že žaloba byla zamítnuta zejména z důvodu, že proti tomuto žalobci byla ve stejnou dobu vedena další dvě trestní řízení, byl odsouzen k nepodmíněným trestům a bylo velice těžké rozlišit, jaký dopad mělo konkrétní řízení. K srovnávanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 37 C 8/2020-107 ze dne 3. 9. 2020 zástupkyně žalobce uvedla, že rovněž má za to, že byla zamítnuta žaloba z důvodu, že probíhala další trestní řízení souběžně pro závaznější trestnou činnost a špatné vztahy v rodině byly již před trestním stíháním, má za to, že není třeba řešit až tolik charakter trestného činu, kdy se rovněž jednalo o výtržnictví a podstatné jsou dopady do života lidí, kteří byli stíhání neoprávněně.

5. Ke srovnávanému rozsudku Okresního soudu v Olomouci, č. j. 27 C 238/2020-120 ze dne 25. 3. 2021 zástupkyně žalobce uvedla, že nebyl zde prokázán zásah do rodinného života v takové intenzitě, nedošlo mezi partnery k rozchodu. Navíc v daném případě byl žalobce zproštěn dle § 226 písm. c) trestního zákona, tedy nebyl prokázán skutek. Oproti tomu žalobce byl zproštěn dle § 296 písm. b) trestního řádu a dle judikatury Nejvyššího soudu ČR je vnímána intenzita zásahu vůči žalobci jako daleko vyšší.

6. Ke srovnávanému rozsudku sp. zn. 13 Co 287/2015 Městského soudu v Praze zástupkyně žalobce uvedla, že zde rovněž byla přiznána částka 20 000 Kč. Jednalo se rovněž o výtržnictví a ublížení na zdraví, hrozila stejná sazba, maximálně tři roky, trestní stíhání trvalo 18 měsíců oproti delší době v tomto řízení. Žalobkyně byla odsouzena nepravomocně, probíhaly dva stupně odvolacího řízení, tedy dvakrát odvolací řízení, stejně jako v tomto případě, kdy shodně i v případě zprošťujícího rozsudku podal státní zástupce znovu odvolání. Došlo k zásahu do osobního života žalobkyně, nikoliv tak významnému jako u žalobce, kdy je uváděn rozpad rodinného vztahu.

7. Ke srovnávanému rozsudku č. j. 27 Co 395/2009 Městského soudu v[Anonymizováno]Praze zástupkyně žalobce uvedla, že rovněž se jednalo o výtržnictví, byla přiznána částka 40 000 Kč, trestní řízení trvalo 14 měsíců, tedy dobu kratší. Došlo k zásahu do profesního života, nikoliv do rodinného života a v odůvodnění soud konstatoval, že za rok trestního stíhání považuje za odpovídající částku 15 000 Kč plus k tomu zhodnocení dalších zásahů.

8. Zástupkyně žalobce poukazovala na to, že u žalobce trestní stíhání trvalo 22 měsíců, byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. d) trestního řádu, tedy bylo soudem shledáno, že žalovaný skutek není trestným činem. Trest, ke kterému byl odsouzen, tedy 200 hodin prospěšných prací a zákaz řízení motorových vozidel na dobu tří let, byl pro žalobce zdrcující z důvodu, že pracoval v zahraničí, konkrétně v Rakousku. V případě výkonu obecně prospěšných prací by nezvládal tyto vykonávat současně se svým zaměstnáním, navíc by měl významné potíže v dopravě, pokud by platil zákaz řízení. Z tohoto důvodu byl žalobce velmi zklamaný a rozzlobený, kdy se obával o svou existenci, stejně jako o existenci své rodiny, kdy byl jediným živitelem. Pokud bylo namítáno, že žalobce již v minulosti byl trestán zákazem řízení motorových vozidel, pak tento trest byl poloviční ve srovnání s trestem, který mu byl uložen v tomto řízení a do práce tehdy jezdil vlakem. Trest uložený Okresním soudem v [adresa] byl oprávněný a byl přijímán jinak než jako trest neoprávněný, jako trest za něco, co nespáchal. V tomto trestním řízení se jednalo o zbytečné odsouzení, kdy žalobce předložil jednoznačný důkaz, který jeho osobu vyviňoval, ale z nepochopitelných důvodů soud dospěl k závěru o vině. Po podaném odvolání krajský soud jednoznačně tento důkaz vyhodnotil a dal pokyn okresnímu soudu, jak má dále postupovat. Ačkoli byl žalobce v druhém rozhodnutí zproštěn, přesto státní zástupce podal odvolání a řízení se tak natáhlo na dobu 22 měsíců, kdy žalobce byl nucen žít v nejistotě, trpěl nespavostí a jeho nevraživost a nepohoda se projevila v jeho chování vůči okolí a nejbližším, což dospělo k rozchodu vztahu. Jednalo se tedy o významný zásah do rodinného života žalobce, který se rozešel se svou životní družkou a se synem se nyní vídá pouze o víkendu.

9. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Potvrdila, že Ministerstvu spravedlnosti bylo dne 25. 7. 2023 doručeno podání žalobce, kdy obsahem byla žádost o náhradu škody nemajetkové újmy, ve které žalobce žádal zaplacení částky 76 060 Kč sestávající z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 26 060 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním ve výši 50 000 Kč, jednalo se o nárok ve vztahu k trestnímu řízení vedenému u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Podání bylo doplněno podáním žalobce ze dne 27. 11. 2023. V rámci mimosoudního projednání žalovaná ve svém stanovisku ze dne 24. 1. 2024, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] vyhověla nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 26 060 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy žalovaná zamítla, kdy nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžité formě. Žalobci bylo poskytnuto morální zadostiučinění ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy 24. 3. 2021 vydala Policie ČR, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, usnesení bylo žalobci doručeno dne 29. 3. 2021. Dne 11. 6. 2021 podalo Okresní státní zastupitelství v [adresa] obžalobu, hlavní líčení se konalo u Okresního soudu v [adresa] dne 6. 9. 2021 a 22. 10. 2021, kdy byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], žalobce byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Na základě odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne 4. 4. 2022, č. j. [spisová značka], napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Hlavní líčení proběhla u Okresního soudu v [adresa] ve dnech 18. 8. 2022, 6. 9. 2022 a 16. 9. 2022, kdy byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Dne 25. 1. 2023 se konalo u Krajského soudu v [adresa] veřejné zasedání o odvolání podaném státním zástupcem a bylo vyhlášeno usnesení č. j. [spisová značka], jímž bylo odvolání zamítnuto, usnesení nabylo právní moci dne 25. 1. 2023.

10. Žalovaná uvedla, že má za to, že nebyly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, kdy za daný trestný čin hrozil trest odnětí svobody až na tři roky, už rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 22. 10. 2021 byl žalobce odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Předmětné řízení trvalo rok a 10 měsíců, což je délka přiměřená. Žalobce, pokud uvedl, že se v důsledku trestního stíhání rozešel s přítelkyní a přišel o možnost bydlet se svým synem, nepředložil důkazy prokazující příčinnou souvislost daných skutečností s trestním stíháním. Sám uvedl, že byl nepříjemný na své okolí a blízké, byl nucen změnit zaměstnání, přičemž sám podal výpověď kvůli konfliktu s nadřízeným. Uváděl, že trpěl problémy se spaním. Žalovaná poukazovala na to, že z opisu rejstříku trestů bylo zjištěno, že žalobce má zde pět záznamů, z toho dvakrát nepodmíněný trest odnětí svobody. U žalobce nelze bez dalšího předpokládat závažné dopady trestního stíhání jako u osoby dosud netrestané. Lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby s větší či menší intenzitou, nicméně peněžité zadostiučinění lze poskytnout jen tehdy, je-li nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. K případu označenému žalobcem ke srovnání, vedenému u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 Co 309/2020, poukázal na to, že bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 15 000 Kč, kdy žalobce byl trestně stíhán pro přečin krádeže poškození cizí věci, byl ohrožen trestem odnětí svobody až na dva roky. Trestním příkazem byl nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 12 měsíců, trestní stíhání trvalo necelých 7 měsíců. Žalobce byl stíhán v době, kdy již několik let docházel na psychiatrickou ambulanci, přičemž k podstatnému zhoršení psychického stavu v době stíhání nedošlo. Žalobce byl v minulosti pětkrát pravomocně odsouzen. Nynější žalobce s ohledem na delší dobu trvání trestního stíhání a závažnost tvrzených dopadů navrhl navýšení na částku 50 000 Kč.

11. U jednání žalovaná setrvala na zamítnutí žaloby s tím, že poskytnutí omluvy považuje za dostatečné, kdy má za to, že žalobce neprokázal, že by trestní stíhání způsobilo zásadní zásah do jeho osobní sféry. Žalobce byl již dříve pětkrát soudně stíhán, má tedy zkušenost s trestním stíháním a nelze brát jeho problémy v důsledku trestního stíhání za tak vážné, jako by byl u osoby, která byla stíhána poprvé. Má za to, že nelze automaticky aplikovat z jednoho komparativního rozsudku přiznanou nemajetkovou újmu za měsíc trestního stíhání pro toto jiné řízení, žalobu považuje za nedůvodnou. Poukázala na to, že považuje za zásadní, že uvedenému poškozenému byla přiznána nemajetková újma zejména z důvodu, že tento se léčil v psychiatrické ambulanci a za této situace trestní stíhání snášel hůře než osoba, která nebyla po psychické stránce léčena.

12. K rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 70 Co 254/2023-105 ze dne 26. 9. 2023 žalovaná uvedla, že je zde doložena možnost, že stačí omluva, nemusí být přiznáno žádné odškodnění v případě nespravedlivého stíhání a zde rovněž byl žalobce trestně stíhán i v jiných věcech. K rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 k porovnání, č. j. 37 C 8/2020-107 ze dne 3. 9. 2020 žalovaná uvedla, že podobnost shledává v tom, že se jednalo o stejný trestný čin a to ublížení na zdraví a výtržnictví. K rozsudku Okresního soudu v Olomouci k porovnání, č. j. 27 C 238/2020-120 ze dne 25. 3. 2021 žalovaná uvedla, že zde došlo k nezákonnému zadržení, domovní prohlídce, byl konstatován zásah do osobnostní sféry žalobce, přesto soud konstatoval, že omluva je dostatečná a nebylo přiznáno finanční odškodnění.

13. K rozsudku Městského soudu v Praze k porovnání, sp. zn. 13 Co 287/2015, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 395/2009 a rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 124/2010 žalovaná uvedla, že je nutno přihlédnout, že se jednalo ve všech těchto případech o osoby bezúhonné, dosud netrestané. U rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. 27 Co 124/2010 mělo trestní stíhání zásadní zásah do profesního života, kdy se jednalo o vojáka z povolání, který byl částečně zproštěn služby a pobíral pouze 50 % platu. U rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 54 Co 47/2013 se jednalo o strážníka městské policie, tento byl přeřazen na pozici vrátného a byl mu podstatně snížen plat.

14. Žalovaná setrvala na stanovisku, že žaloba není důvodná, kdy žalobce neprokázal zásadní a konkrétní nezaměnitelný zásah do jeho osobnostní sféry. U pracovní sféry žalobce neuvedl ani konkrétního zaměstnavatele, neunesl zde břemeno tvrzení. Pokud jde o zásah do rodinné sféry, svědkyně [jméno FO] vypověděla, že věřila od začátku v nevinu žalobce, nevadilo jí předchozí trestní stíhání a odsouzení, nezajímala se o to, jak nakonec trestní řízení dopadlo. Bezprostřední příčinou rozchodu tak nebylo trestní stíhání žalobce, ale jeho nevhodné chování vůči svědkyni [jméno FO], kdy dospělý, svéprávný jedinec nemůže omlouvat své nevhodné chování tím, že má důvod v jiné skutečnosti, musí být schopen se ovládat. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že žalobce byl v minulosti již soudně trestán, a nemůže tak pociťovat negativa spojená s trestním stíháním v takové míře, jako osoba dosud bezúhonná. Omluvu a konstatování porušení práva považuje za dostatečný způsob odškodnění nemajetkové újmy.

15. Shodnými tvrzeními účastníků má soud za nesporné, že žalobce svým podáním, které bylo doručeno žalované dne 25. 7. 2023, uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, kdy z toho částka 26 060 Kč činila náhradu nákladů trestního řízení a nemajetková újma způsobená žalobci v trestním řízení částku 50 000 Kč. Oba nároky se vztahovaly k trestnímu řízení vedenému u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná vyplatila žalobci částku 26 060 Kč, tedy uplatněné náklady na náhradu nákladů trestního řízení. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, pak v tomto žalovaná nároku žalobce nevyhověla. Ve svém stanovisku konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, omluvila se žalobci za nezákonné trestní stíhání a uvedla, že má za to, že nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžité formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci.

16. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázáno, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie ČR, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 24. 3. 2021, a to pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kdy žalobce usnesení převzal dne 29. 3. 2021. Žalobce podal proti tomuto usnesení stížnost 1. 4. 2021, o této bylo rozhodnuto Okresním státním zastupitelstvím v [adresa] usnesením ze dne 26. 4. 2021 tak, že se stížnost zamítá jako nedůvodná. Žalobce pak byl vyslechnut jako obviněný dne 16. 4. 2021. Dle opisu z evidence rejstříku trestů byl žalobce trestán jako mladistvý u Okresního soudu v [adresa] odnětím svobody podmíněně; Okresním soudem v [adresa] dne 15. 2. 2005 odnětím svobody podmíněně; Okresním soudem v [adresa] dne 30. 3. 2005 odnětím svobody podmíněně na 182 dnů, kdy původně dostal trest obecně prospěšných prací na 400 hodin, byl přeměněn na trest odnětí svobody; dále Okresním soudem v [adresa] s datem rozhodnutí 30. 7. 2008 trest obecně prospěšných prací v počtu 400 hodin, přeměněn na odnětí svobody nepodmíněně na 153 dnů; Okresním soudem v [adresa] dne 19. 8. 2019 byl uložen za úmyslný trestný čin peněžitý trest a zákaz činnosti řízení motorových vozidel. Dne 11. 6. 2021 byla podána státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [adresa] obžaloba na obviněného [jméno FO] [Anonymizováno] pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku pod sp. zn. [spisová značka]. Hlavní líčení proběhlo dne 6. 9. 2021 u Okresního soudu v [adresa], 22. 10. 2021 byl vyhlášen rozsudek, podle něhož byl [Jméno žalobce] (žalobce) odsouzen pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Proti rozsudku podal žalobce (v trestním řízení obžalovaný) odvolání, ve věci rozhodoval Krajský soud v [adresa] v neveřejném zasedání dne 4. 4. 2022, kdy z podnětu odvolání obžalovaného byl napadený rozsudek zrušen a vrácen soudu prvého stupně k dalšímu řízení usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 4. 4. 2022 s podstatnými důvody uvedenými v tomto odůvodnění. Okresní soud v [adresa] pak ve věci jednal znovu u hlavního líčení dne 18. 2. 2022, 6. 9. 2022 a 16. 9. 2022, kdy bylo ve věci znovu rozhodnuto a to rozsudkem, kdy byl žalobce zproštěn skutku uvedeného v obžalobě okresního státního zastupitelství. Proti rozsudku podal odvolání státní zástupce, a to podáním ze dne 25. 11. 2022. Ve věci opět rozhodoval Krajský soud v [adresa], který usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 25. 1. 2023 dle § 256 trestního řádu odvolání státního zástupce zamítl. Okresní soud v [adresa] ve zrušujícím rozsudku konstatoval, že má za prokázáno, že podstatná část skutkového děje se stala tak, jak je uvedeno v obžalobě kromě zranění poškozeného, kdy však nebyly naplněny obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu, nebyly naplněny znaky přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ani žádného jiného trestného činu, a soud rozhodl v souladu s ustanovením § 226 písm. b) trestního řádu o zproštění obžalovaného skutku, který mu byl kladen za vinu. Objektivně nebyla u poškozeného [Anonymizováno] zjištěna žádná zranění, vše bylo založeno pouze na subjektivních stescích poškozeného a nebyla zde ani pracovní neschopnost. Z kamerového záznamu nebylo v žádném případě zřejmé, že by svědek [Anonymizováno] upadl na přední kapotu vozidla obžalovaného, naopak bylo zřejmé, že poškozený [Anonymizováno] udeřil do kapoty vozidla obžalovaného.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] má soud za prokázáno, že je bývalou přítelkyní žalobce, mají spolu dítě a jsou spolu v kontaktu. Jejich vztah trval od roku 2017 do roku 2022, kdy žili ve společné domácnosti, plánovali budoucnost, měli partnerský vztah, dne 12. 9. 2019 se jim narodil syn z jejich soužití. Žalobce pracoval po celou dobu v zahraničí, jezdil nepravidelně domů, většinou co 14 dnů, někdy to bylo i déle, pak zůstal na delší dobu. Takto to fungovalo po celou dobu soužití. Po incidentu, ke kterému došlo před nákupním centrem, byl v rodině neklid, bylo to náročné psychicky, žalobce byl podrážděný, bál se o svou existenci do budoucna, kdy pracoval v zahraničí a pak došlo k něčemu s jeho šéfem. Došlo k nějaké domněnce, neví, jak šéf zjistil, že je žalobce trestně stíhán, dostal výpověď, byl pak asi dva tři týdny doma, než si našel novou práci, zase pracoval v zahraničí a domů dojížděl. V době, kdy byl bez práce, museli si půjčit nějaké peníze od rodiny, kdy byli odkázáni na tento jediný příjem v domácnosti, ona žila sama s dvěma dětmi, kdy má ještě syna z dřívějšího vztahu, bylo to náročné psychicky, žalobce měl strach, že může přijít o řidičské oprávnění, bylo by pro něj horší uživit rodinu, měl z toho obavy. Nastaly pak hádky, kdy byl žalobce prchlivý, podrážděný, neustále to rozebíral, mluvil o tom, nebo to pak v sobě dusil. Pak nastaly hádky, kdy žalobce rozbíjel věci v domácnosti, hodně se hádali, bál se o práci. Ona mu navrhovala návštěvu psychologa, k tomu nedošlo. Nemohla s dětmi žít v tomto prostředí, a proto vztah ukončila. Přítel se odstěhoval ke své matce asi v létě 2022, bylo to jedinou příčinou rozvratu jejich vztahu, neměli jiné neshody, nikdo z nich neměl jiného partnera, hádky byly na denním pořádku. Pokud byl žalobce doma, pořád to řešil, pokud pracoval v zahraničí, telefonovali si, tuto situaci stále řešil. Měl obavy, že nebude moci být zaměstnán, že nebudou mít žádný příjem. Ona byla v té době na mateřské, měli příjem pouze od žalobce jako rodina. K situaci, kdy došlo k rozbíjení nádobí musela volat policii, děti byly vystrašené, bylo to v noci, byla to stresující situace. Žalobce ji fyzicky nenapadl, ale chtěla chránit děti, které plakaly a byly vystrašené. Situace takto trvala dlouho, neměla žádné řešení, vleklo se to, a i psychický stav žalobce se zhoršoval, bylo to pro ni více náročné. Svědkyně věděla, že měl žalobce dostat zákaz řízení a podmínku, prospěšné práce, neměl být zavřený. Asi dvakrát k nim domů přišla policie, byla také předvolána na policii, jako rodina tuto situaci špatně snášeli. Partnerovi věřila, viděla videozáznam o incidentu, sama nevěděla, jak soud pak skončil. Věděla, že byl žalobce dříve trestně stíhán, odsouzen v roce 2019 Okresním soudem v [adresa] pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, bylo to dávno, protože řídil opilý. V té době byl jejich vztah normální, neměli problémy, těšili se na narození dítěte. Měla za to, že každý může někdy udělat chybu. Další trestní stíhání však zasahovalo do jejich života jako rodiny, i z finančních důvodů, i z toho důvodu, že měla strach, že přijde o staršího syna, který se svému otci svěřil s tím, že jsou u nich hádky. V trestním řízení v [adresa] zaplatil pokutu, měl nějakou dobu zákaz řízení, vyřešilo se to. V tomto trestním řízení pak byl dlouhodobý přetrvávající problém.

18. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení má soud za prokázáno, že sám volal policii k incidentu, byla mu hned dána pouta, byl zadržen, měl obavy, jak to bude dál, kdy už byl v mládí trestně stíhán dvakrát. Měl psychické obavy, nevěřil policii, psychicky situaci nezvládal, kdy byl odsouzen k obecně prospěšným pracím, které už znal dříve z mládí, věděl, jak to funguje, věděl, že se dají vykonávat jen v pracovních dnech a on jezdil pracovně do zahraničí, kde pracoval od pondělí do čtvrtka nebo do pátku. Pokud by měl vykonávat prospěšné práce, musel by práce v Rakousku skončit. Nevěděl, jak by to skloubil s rodinou, s financemi, byl podrážděný. Dříve nebyl na přítelkyni nikdy zlý, ale v této situaci věděl, že to bude horší. Potvrdil, že došlo k situaci, kterou popisovala jeho bývalá přítelkyně, že s jídlem mrsknul o zem. Přítelkyně věděla, že byl dříve dvakrát odsouzen, nic jí nezatajoval. Pokud v roce 2019 byl odsouzen za řízení v podnapilém stavu, bylo mu odebráno řidičské oprávnění na 16 měsíců, ale za osm měsíců zažádal o vrácení a řidičský průkaz mu byl vrácen. V té době pracoval ve Vídni, jezdil vlakem, pak tato ztráta průkazu nevadila, pracoval na montážích. Pokud byla situace s tímto trestním stíháním, měl soud 5. 9. v pondělí a volal mu stavbyvedoucí, že má přijet na dílnu, že má podepsat výpověď, že je gauner, nezbylo mu, než tuto výpověď podepsat a vrátil se domů, hledal si novou práci. Má za to, že se to stavbyvedoucí dozvěděl od policie. Měl problémy s nespavostí, kdy se budil v noci a nemohl spát, nevěděl, co bude dělat, kdy byl jediným živitelem rodiny. Dodnes má potíže, kdy cítil bezmoc, měl psychické problémy, kdy třeba celé dny nevěděl, co bude dělat, co s ním bude. K psychologovi nešel, neboť lékařům nevěří, nevěří na braní prášků, že by mu to pomohlo. Potíže se spánkem měl v roce 2021, 2022. Jeho matka, která je neslyšící, věděla o trestním stíhání, nemohla tomu uvěřit. Kolegům v práci se s trestním stíháním nesvěřoval, byl na tuto situaci sám, kamarády neměl. Následně znovu pracoval po výpovědi v zahraničí, o řidičský průkaz v souvislosti s tímto trestním řízením nepřišel, nebyl mu odebrán, ale měl obavu, že o něj přijde, pokud bude muset vykonávat obecně prospěšné práce, nemohl by ani pracovat v zahraničí. Celé trestní stíhání považoval za velkou nespravedlnost, věděl, že má pravdu. V případě odsuzujícího rozsudku cítil beznaděj. Mrzelo ho, že se rozešel s přítelkyní, původně chtěli spolu žít do budoucna, chtěli se přestěhovat do Rakouska. Při rozchodu se odstěhoval se svými věcmi ke své matce, se synem je v kontaktu. Ke zprošťujícímu rozsudku došlo až v roce 2023, kdy už s přítelkyní nežil v jedné domácnosti, pracoval v zahraničí, řekl jí o tom dodatečně.

19. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 14. 11. 2022, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2022, má soud za prokázáno, že byla schválena dohoda rodičů ohledně nezletilého [jméno FO], syna [jméno FO] a [jméno FO] [Anonymizováno], tak, že nezletilý [jméno FO] se svěřuje do péče matky, otec se zavázal platit na jeho výživu částku 5 000 Kč měsíčně. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že nezletilý se narodil ze vztahu rodičů, který byl ukončen 30. 7. 2022, kdy od té doby žije matka ve společné domácnosti pouze s nezletilým [jméno FO] a dále s nezletilým [jméno FO], ročník [Anonymizováno], narozeným z předchozího vztahu matky.

20. Dle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

23. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Dle 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Soud posoudil předmětný nárok dle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., kdy žalobce se po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč. V řízení má soud za prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. návrhem ze dne 27. 4. 2023, kdy uplatnil náhradu za náklady obhajoby ve výši 26 060 Kč, tato částka mu byla přiznána a dále bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a učiněna písemná omluva. Finanční odškodnění ve výši 50 000 Kč přiznáno nebylo, v řízení tak může být nárok projednán před soudem (dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobce byl stíhán na základě usnesení Policie ČR, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 24. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, usnesení bylo žalobci doručeno dne 29. 3. 2021. Obžaloba ve věci byla podána dne 11. 6. 2021 a trestní stíhání bylo skončeno usnesením Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 25. 1. 2023, kdy rozhodoval krajský soud o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 16. 9. 2022, č. j. [spisová značka], kdy byl obžalovaný zproštěn obžaloby a krajský soud rozhodl tak, že podle § 256 trestního řádu odvolání státního zástupce zamítl.

26. Soud se zabýval nárokem na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí a to zahájením trestního stíhání, kdy ze strany žalované bylo konstatováno nezákonné rozhodnutí a byla poskytnuta omluva, avšak nebylo přiznáno žalobci finanční odškodnění. Ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání je zde existence nezákonného rozhodnutí, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy musí být bezpečně prokázán, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. Je na žalobci, aby v řízení tvrdil a prokázal nejen existenci nezákonného rozhodnutí, ale i skutečnost, kterou lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, které způsobilo vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s touto skutečností. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění dle § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

27. Obecně je možno konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterou je do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinnou, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání významně zasahuje do soukromého i osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem, jako v tomto daném případě (viz rovněž pro srovnání nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

28. Trestní stíhání žalobce bylo vedeno po dobu 22 měsíců, jednalo se o trestní stíhání pro spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v [adresa] uznán vinným z přečinu výtržnictví, byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Ve věci rozhodoval Krajský soud v [adresa] k odvolání žalobce, kdy tento soud konstatoval, že před okresním soudem nebylo provedeno úplné dokazování odpovídající trestnímu řádu a hodnocení důkazů bylo nedostatečné, což vedlo k pochybnostem o správnosti skutkových zjištění. Dále konstatoval, že okresní soud v odůvodnění nevěnoval skutečnostem prokázaným protokolem o ohledání místa činu a fotodokumentací a z nich zjištěné skutečnosti pominul, rovněž pominul lékařskou zprávu z prvotního ošetření poškozeného, rovněž pominul zjištění z kamerového záznamu z vozidla žalobce, rovněž pominul výpověď obžalovaného z přípravného řízení. Rozsudek okresního soudu byl zrušen a bylo uloženo další dokazování. Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne 16. 9. 2022 obžalovaného, tedy žalobce v tomto řízení, zprostil od skutku uvedeného v obžalobě okresního státního zastupitelství, proti tomuto však podal odvolání státní zástupce a rozhodoval opět Krajský soud v [adresa], který odvolání zamítl. Trestní stíhání žalobce tedy oproti citovaným rozsudkům v obdobných řízeních trvalo o něco delší dobu než je průměr, trestní stíhání se týkalo trestného činu, za který žalobci hrozil trest odnětí svobody podmíněný, trestní řízení v prvém stupni skončilo odsouzením se zákazem činnosti řízení motorových vozidel a uložením trestu obecně prospěšných prací, trestní stíhání nebylo medializováno, žalobce byl stíhán na svobodě, byl tedy fakticky ohrožen pouze podmíněným trestem nebo tresty, které byly uloženy v prvém stupni u Okresního soudu v [adresa].

29. V řízení byl prokázán dopad do osobní sféry žalobce, kdy tento neunášel situaci a reagoval tím, že byl podrážděný, nervózní, hádal se denně se svou partnerkou, situace trvala řadu měsíců, a ač je zřejmé, že žalobce měl tuto situaci zvládat lépe, případně i za pomoci odborníka, psychologa. Žalobce však toto neučinil a konflikty s jeho družkou pokračovaly, až došlo k jejich rozchodu a ukončení soužití, což je podstatný zásah do osobního života, kdy žalobce nyní se setkává se svým synem pouze o víkendech. Zhoršení pozice žalobce u zaměstnavatele v souvislosti s tímto trestním řízením nebylo prokázáno, žalobce k tomu další tvrzení a důkazy nedoložil, neuvedl ani svého zaměstnavatele, ani neprokázal důvod skončení pracovního poměru. Žalobce sám uváděl, že neměl v dané době žádné kamarády, neřešil situaci s kolegy v zaměstnání a měl podporu pouze ve své matce a přítelkyni, se kterou však došlo k narušení vztahu. V řízení byly zjištěny zásahy do osobnostní sféry žalobce týkající se nespavosti, psychické nepohody vyplývající z dlouhodobého stresu způsobeného trestním stíháním, obavami žalobce o zajištění rodiny, kdy byl v té době jediným živitelem rodiny a v době, kdy ukončil jeden pracovní poměr, musel si půjčovat peníze od příbuzných. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že toto trestní řízení žalobce ovlivnilo, částečně si však za zvýšené zásahy do osobnostní sféry mohl žalobce sám tím, že nenavštívil odborníka, psychologa či terapeuta, jak mu navrhovala i jeho družka, aby řešil své chování vůči ní a nespavost, dopady stresu do osobního života. Zároveň musel soud přihlédnout i k tomu, že žalobce již dříve byl trestně stíhán, ač od této doby již uplynula nějaká doba a tedy znal postupy a souvislosti v trestním řízení, toto nebyla pro něj zcela nová situace.

30. Forma a výše zadostiučinění přiznaná dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcech shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Soud přitom neopomene uvést podstatné, společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (viz rozsudek ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

31. Soud v daném případě porovnával dopady u žalobce s rozsudkem vedeným u Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 57 Co 309/2020, který nabídla ke srovnání zástupkyně žalobce, kdy v porovnání v tomto srovnávaném řízení byl žalobce odsouzen k 10 měsícům s podmíněným odkladem, bylo mu přiznáno 15 000 Kč; kdy oproti tomu žalobce v tomto řízení byl stíhán 22 měsíců, byl původně potrestán 200 hodinami obecně prospěšných prací a zákazem činnosti – řízení motorových vozidel, kdy žalobci ve srovnávaném případě bylo přiznáno 15 000 Kč za 7 měsíců trestního stíhání. U žalobce trvalo trestní stíhání déle, necelé dva roky bez dvou měsíců, a z toho důvodu se domáhal žalobce adekvátně vyšší náhrady než v porovnávaném případu s tím, že žil ve stresu a nejistotě po delší dobu. Soud porovnal tyto rozsudky i rozsudky další, které byly předloženy ke srovnání v tomto řízení, a konstatoval, že žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. d) trestního řádu, tedy bylo shledáno, že žalovaný skutek není trestným činem. Trestní stíhání žalobce trvalo 22 měsíců, v průběhu řízení byl odsouzen k obecně prospěšným pracem ve výši 200 hodin a zákazu řízení motorových vozidel v délce tří let, k zabavení řidičského průkazu u žalobce nedošlo. Vidina trestu byla pro žalobce stresující, protože pracoval v zahraničí a nezvládl by vykonávat trest obecně prospěšných prací současně se svým zaměstnáním, navíc by měl problém s tím, že se nemůže do zaměstnání dostávat osobním automobilem, důvodně se tedy obával o existenci rodiny a její finanční zabezpečení. Pokud jde o situaci, že byl již dříve žalobce trestně stíhán tak, jak poukazovala žalovaná, pak je pravdou, že každé trestní řízení představuje zásah do osobního a soukromého života; u žalobce byl zásah v daném případě významnější, neboť se prokázalo, že skutek nebyl trestným činem. Pokud předkládala žalovaná pro srovnání rozsudky, kde odkazovala na řízení, ve kterých byl žalobce rovněž již trestně stíhán, pak v těchto případech šlo o trestní řízení, která probíhala i souběžně a nebylo tedy možno odlišit, ze kterého konkrétního trestního řízení, jaké zásahy do osobnostní sféry těmto žalobcům vznikla (viz rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 70 Co 254/2023-105 ze dne 26. 9. 2023, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 37 C 8/2020-107 ze dne 3. 9. 2020). V rozsudku Okresního soudu v Olomouci, č. j. 27 C 238/2020-120 ze dne 25. 3. 2021 nebyl prokázán zásah do rodinného života v takové intenzitě, nedošlo mezi partnery k rozchodu a žalobce byl v daném případě zproštěn dle § 226 písm. c) trestního zákona, tj. nebyl tedy prokázán skutek, oproti tomu žalobce byl zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, kdy skutek nebyl trestným činem a dle judikatury Nejvyššího soudu ČR je vnímána intenzita zásahu vůči žalobci jako vyšší.

32. Soud tedy vycházel především z rozsudku, který ke srovnání nabídla zástupkyně žalobce, tedy citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 309/2020, a přihlédl k tomu, že trestní stíhání žalobce trvalo delší dobu, tedy 22 měsíců oproti 7 měsícům, v obou případech nebyli žalobci ohroženi nepodmíněným trestem. Shodně s tímto řízením se jednalo o osobu s trestní minulostí, kdy rovněž obžalovaný v porovnávaném případě měl několik záznamů v rejstříku trestů (ve srovnávaném případě pět záznamů). Za podstatné pak soud považuje to, že žalobce byl zproštěn obžaloby z popsaného trestného činu s tím, že uvedený skutek není trestným činem, oproti tomu trestní stíhání trvalo po dobu téměř dvou let. Po tuto dobu byl žalobce v nejistotě, jak trestní stíhání skončí, po celou dobu byl tedy ovlivněn tímto řízením ve svém osobním životě. Původní trest uložený Okresním soudem v [adresa] by pak podstatně ovlivnil jeho život i možnost finančního zabezpečení. Soud tedy za odpovídající odškodnění považoval částku přiznanou v odstavci I. tohoto rozsudku, tedy částku 44 000 Kč.

33. Ve zbývající části 6 000 Kč žalobu zamítl, kdy žalobci již byla přiznána a vyplacena částka za majetkovou újmu, tedy náklady na obhajobu v trestním řízení a byla mu poskytnuta omluva ze strany žalované. Není možno zohledňovat znovu a znovu, že byl žalobce již dříve trestně stíhán, kdy toto trestní stíhání bylo již skončeno, po uložení trestu tento žalobce vykonal.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě se žalobce domáhal zaplacení částky 50 000 Kč, byla mu přiznána částka 44 000 Kč, a co do částky 6 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl tedy v dané věci úspěšný co do 88 %, neúspěšný co do 12 %, tedy po odečtení úspěchu a neúspěchu, 88 % - 12 % = 76 %, byly žalobci přiznány náklady tohoto řízení ve výši 76 %. Žalobce požadoval v daném řízení náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem a to za celkem 6 úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření žalobce k vyjádření žalované a účast u tří jednání), k tomu režijní paušály, nepožadoval úhradu DPH, kdy zástupkyně žalobce není plátcem DPH. Náklady právního zastoupení takto představují 6 úkonů právní pomoci, z toho čtyři byly poskytnuty ještě v roce 2024, tedy za účinnosti vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) před účinností změny advokátního tarifu učiněné vyhláškou č. 258/2024 Sb., která je účinná od 1. 1. 2025. Byly tedy přiznány čtyři úkony dle advokátního tarifu v rozhodném znění ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. z tarifní hodnoty 50 000 Kč, po 3 100 Kč za čtyři úkony (převzetí zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření a jedenkrát účast u jednání dne 26. 11. 2024), tj. celkem 12 400 Kč. Dále byly přiznány k tomu čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v rozhodném znění, tj. 1 200 Kč, a dále dva úkony právní pomoci za účast u jednání dne 28. 1. 2025 a 6. 3. 2025 dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., tj. dle § 9 odst. 3 písm. d) z tarifní hodnoty 65 000 Kč a § 7 bod 5, jeden úkon právní pomoci činí 3 700 Kč, byly počítány dva úkony za tato dvě jednání, tj. 7 400 Kč a k tomu dva režijní paušály dle § 13 odst. 4 po 450 Kč, tj. 900 Kč. Náklady právního zastoupení tak činí celkem 12 400 Kč + 1 200 Kč + 7 400 Kč + 900 Kč, tj. 21 900 Kč, z toho bylo přiznáno 76 % dle úspěchu věci, tj. 76 % z částky 21 900 Kč činí 16 644 Kč. Tuto částku byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně a to v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

35. Lhůta k plnění je dána v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení