81 C 4/2025 - 187

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem JUDr. Dominikem Židkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 410 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 410 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky 410 000 Kč ročně od 1. 9. 2024 až do úplného zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 76 202,52 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení státu ve výši 2 931 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 410 000 Kč jako vrácení kupní ceny za ojeté vozidlo [Anonymizováno], VIN [VIN kód], s tvrzením, že vozidlo mělo již v době koupě podstatné vady znemožňující jeho řádné užívání, a proto žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila; současně se domáhá úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 410 000 Kč od 1. 9. 2024 do úplného zaplacení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že vozidlo bylo prodáno jako ojeté při stáří a nájezdu, které logicky předpokládají různé projevy opotřebení, že žalobkyně byla při koupi seznámena se skutečností, že na přístrojové desce svítila kontrolka motoru, přesto vozidlo koupila, a že žalobkyně neprokázala, že vytýkané vady existovaly již v době předání; dále namítal opožděné uplatnění práv z vadného plnění a poukazoval na to, že žalobkyně s vozidlem po koupi najela přes 1 000 km, což podle žalovaného odporuje tvrzení o neprovozuschopnosti a vylučuje odstoupení.

3. Mezi stranami je po skutkové stránce nesporné, že účastníci řízení uzavřeli listinu označenou jako „kupní smlouva“ na předmětný automobil dne 7. 6. 2024 ve znění, jak je založena na č. l. 7 a 8 soudního spisu, a to na základě nabídky žalovaného učiněné prostřednictvím inzerátu ve znění, jak je založen na č. l. 6 soudního spisu. Dále je mezi stranami nesporné zaplacení kupní ceny ve výši 410 000 Kč, skutečnost, že předmětný automobil je v tuto chvíli v držení žalobkyně, též je nesporný fakt, že předmětný vůz byl dne 22. 3. 2024 shledán na Stanici technické kontroly jako způsobilý provozu na pozemních komunikací, a to bez jakýchkoliv závad (viz protokol č. [Anonymizováno] na č. l. 126 soudního spisu). Konečně je nesporný fakt, že žalobkyně zaslala žalovanému listinu označenou jako odstoupení od smlouvy ze dne 15. 8. 2024, jak je založena na č. l. 4 p.v. a 5 soudního spisu a též je nesporná proběhlá elektronická komunikace mezi žalobkyní a žalovaným ve formě SMS zpráv a fotografií, jak je založena na č. l. 68 až 82 a též 10 až 12 soudního spisu.

4. K prokázání technického stavu vozidla soud provedl důkaz znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2025 (jak je založen v originále na č. l. 101 – 135 soudního spisu), vypracovaným na základě objednávky žalobkyně ze dne 19. 9. 2024, a výslechem téhož znalce. Znalec provedl dne 8. 10. 2024 vizuální prohlídku vozidla a krátkou zkušební jízdu a vycházel též ze servisního protokolu servisu [právnická osoba]., z inzerátu, z poskytnuté fotodokumentace a z dokumentace k STK a k LPG. Znalec zjistil zejména aktivní kontrolku závady motoru (závada elektronického řízení motoru byla aktivní i po krátké jízdě), dále výrazné úniky provozních kapalin ze skupiny motor a hnacího ústrojí (prakticky celá přední spodní část vozidla byla znečištěna olejem, místy byly patrné kapky), nesprávnou funkci převodovky projevující se „cukáním“ a dále další, méně závažné závady (úniky výfukových plynů, koroze spodní části a úroveň protikorozní ochrany, nedostatky v ochraně elektroinstalace a opotřebení silentbloku stabilizátoru). Znalec závady rozdělil do dvou kategorií, přičemž aktivní kontrolku motoru, výrazné úniky provozních kapalin, nesprávnou funkci převodovky a úniky LPG zařadil mezi závady závažné, ovlivňující funkční vlastnosti vozidla a znemožňující jeho používání; v tomto stavu vozidlo nedoporučil provozovat a uvedl, že závady znemožňují úspěšné absolvování prohlídky a měření emisí na STK. Znalec dále uzavřel, že je z technického hlediska přijatelné, že klíčové závady (aktivní kontrolka, úniky provozních kapalin, nesprávná funkce převodovky, koroze, ochrana elektroinstalace a uložení stabilizátoru) se vyskytovaly již v čase koupě; u úniků LPG a úniků výfukových plynů uvedl, že se k jejich výskytu v době koupě nelze zcela jednoznačně vyjádřit, avšak jejich výskyt je vysoce pravděpodobný. Znalec současně uvedl, že jde o závěr v rovině technické přijatelnosti (pravděpodobnosti), a že nelze u některých závad stanovit příčinu a tím ani časový okamžik jejich vzniku se stupněm jistoty. K nákladům na opravu znalec uvedl, že bez další diagnostiky a demontážních úkonů nelze částku stanovit s jistotou, nicméně odhad servisu ve výši cca 150 000 až 200 000 Kč bez DPH považuje vzhledem k povaze zjištění za přibližně odpovídající. Při výslechu znalec vysvětlil, že závěr o dlouhodobějším charakteru úniků provozních kapalin opírá o jejich rozsah, charakter znečištění a o srovnání se stavem zachyceným fotodokumentací servisu, a že některé závady (např. koroze a stav některých konstrukčních celků) nemohly vzniknout v řádu několika málo tisíc kilometrů; současně zdůraznil limity posudku tam, kde by bez demontáže a diagnostiky šlo o spekulaci (zejména příčina cukání převodovky či konkrétní příčina rozsvícené kontrolky).

5. Z SMS zpráv a fotografií, jak jsou založeny na č. l. 68 až 82 a též 10 až 12 soudního spisu, soud zjistil, že žalobkyně již dne 8. 6. 2024 informovala žalovaného, že podle jejího mínění je to fakt „kompletně od oleje“.

6. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Servisní protokol“ vystaveném společnosti [právnická osoba] (založen na č. l. 9 soudního spisu) soud zjistil, že tento servis podle označeného dokumentu provedl „částečnou demontáž a zpětnou montáž převodovky“, uvedl množství závad a konstatoval, že „v tomto stavu nedoporučujeme provoz vozidla na pozemních komunikacích“. K tomuto pak soud provedl jak důkaz fakturu č. [hodnota] na č. l. 137 soudního spisu, ze které se podává, že tato byla vystavena dne 1. 8. 2024 a obsahuje stejnou textaci jako servisní protokol. K tomu pak žalobkyně předložila nedatovanou listinu označenou jako „doplněk k faktuře č. [hodnota]“ (na č. l. 154 soudního spisu), kde je uvedeno „převodovka nebyla vůbec demontována z vozu, pouze se sundal nosný most převodovky, sundali (sic!) kryty a vrátil zpět z důvodu vrácení vozu prodávajícímu.“ 7. Z protokolu č. [Anonymizováno] o technické prohlídce (založeném na č. l. 149 soudního spisu) soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo dne 11. 4. 2022 na opakované technické prohlídce, kde byly zjištěny 4 lehké závady. Žalobkyně se tímto důkazem snaží prokázat, že vozidlo již v roce 2022 mělo technické problémy a je tedy s podivem, že v roce 2024 prošlo STK zcela bez závad.

8. Pro posouzení věci se musel soud zabývat skutkovou otázkou, kolik km bylo ujeto s předmětným vozidlem od doby jeho koupě po provedení znaleckého posudku, tj. v období od 7. 6. 2024 do 8. 10. 2024. Vzhledem k faktu, že v kupní smlouvě ze dne 7. 6. 2024 není uveden počet ujetých km v době koupě (a faktického předání) vozidla, musel tuto otázku posoudit tak, že vzhledem k faktu, že v době zkoumání vozu znalcem bylo množství ujetých km ve výši 285 875 km (viz č. l. 107 soudního spisu) a vzhledem k faktu, že soud z listiny označené jako „nabídka pojištění číslo [hodnota]“) ze dne 21. 6. 2024 a přiložených fotografií, tak jak jsou založeny na č. l. 152 –153, zjistil, že byl počet ujetých km ve výši 284 719 km, je zřejmé, že žalobkyně s předmětným vozidlem ujela minimálně 1 156 km, nicméně je více než pravděpodobné, že reálná ujetá vzdálenost bude vzhledem k rozestupu mezi 7. 6. 2024 a 21. 6. 2024 ještě větší. Jisté však je, že žalobkyně s vozidlem nemohla ujet více než 3 601 km (viz protokol z STK ze dne 22. 3. 2024, č. [Anonymizováno] na č. l. 126 soudního spisu, kde je uveden počet ujetých km ve výši 282 274 km). Soud tak činí skutkový závěr, že od doby koupě a předání předmětného vozidla do jeho zkoumání znalcem žalobkyně s vozidlem ujela minimálně cca 1 250 km (výše uvedený rozdíl 1 156 km a cesta od žalovaného k žalobkyni ve výši 100 km – viz dále výpověď žalobkyně).

9. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], kamaráda a souseda žalovaného, soud zjistil, že svědek se žalovaným udržoval běžný kamarádský kontakt (vídali se přibližně jednou za týden až čtrnáct dní) a k projednávané věci byl přítomen při předání prodávaného vozidla žalobkyní (resp. žalobkyní a jejím doprovodem), přičemž na žádost žalovaného pro něj také zajistil vytištění kupních smluv, které na místo předání dovezl. Svědek popsal, že auto žalobkyně nejprve viděl při první prohlídce/zkušební jízdě (sám v autě se žalobkyní nejel, pouze je míjel v protisměru), následně po určité době (řádově týden až čtrnáct dní) došlo k převzetí vozidla, kdy žalobkyně a její doprovod vozidlo na místě předání podrobně prohlíželi, řešili zejména ovládání některých prvků výbavy (např. výsuvné prahy, zadní sedadla), nahlíželi do motorového prostoru a doprovod se díval i pod vozidlo (nikoli však na zvedáku), přičemž předání proběhlo standardně. Ke stavu vozidla svědek uvedl, že poslední jízdu s vozidlem absolvoval on (zhruba týden před první jízdou žalobkyně), a při této jízdě nevnímal žádné nestandardní projevy převodovky – naopak hodnotil řazení jako bezproblémové; o údajném úniku oleje nevěděl, vnímal jen občasné rozsvícení kontrolky motoru, které bylo dle jeho sdělení přičítáno instalaci plynu (LPG), a nezaznamenal ani žádný neobvyklý zápach. Dále svědek vypověděl, že žalovaný vozidlo před prodejem užíval v běžném soukromém provozu (do práce a v okolí), v době prodeje měl mít nejvýše zhruba do tří osobních vozidel, která střídal, a důvodem prodeje podle svědka bylo spíše to, že si žalovaný pořídil jiné (úspornější) vozidlo a „Amerikou“ na každodenní dojíždění nemělo smysl jezdit, takže prodávané auto více stálo.

10. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], kamaráda žalovaného, soud zjistil, že svědek se s žalovaným zná delší dobu v přátelském vztahu a k věci byl předvolán proto, že předmětné vozidlo znal z osobní zkušenosti, přičemž s žalovaným před jednáním neřešil „jak má vypovídat“, pouze se s ním zhruba měsíc před výslechem bavil o fotografiích, které žalobkyně zaslala jako podklad reklamace, a sdělil k nim svůj odborný názor. Svědek dále uvedl, že se živí v oboru automotive (momentálně jako mechanik, dříve servisní technik) a je zaměstnán v autorizovaném servisu, avšak do předmětného vozidla žádným servisním zásahem nezasahoval. K vozidlu vypověděl, že se jím svezl opakovaně (cca pětkrát až sedmkrát) zejména z důvodu zájmu o auta a jako „vítanou změnu“, přičemž zdůraznil, že jde o typickou „Ameriku“, která se chová odlišně od běžných evropských vozů (houpavější jízdní projev) a u automatických převodovek tohoto typu a období je obvyklé citelnější, „hrubší“ řazení dané menším počtem převodových stupňů, takže vnímané „škubnutí/ráz“ při přeřazování podle něj samo o sobě neznamená vadu převodovky. Svědek si nevzpomněl, zda při jeho jízdách svítily kontrolky, uvedl však, že u starších aut je rozsvícení některých kontrolek časté a bez diagnostiky nelze z kontrolky motoru spolehlivě určit konkrétní příčinu. Dále uvedl, že vozidlo bylo provozováno na LPG (primárně benzín s přepínáním na plyn po dosažení provozní teploty) a výrazný únik plynu by byl cítit; současně uvedl, že po únicích provozních kapalin při jízdách cíleně nepátral, a obecně má za to, že při „rapidním“ úniku by vozidlo situaci signalizovalo. K samotnému prodeji svědek vypověděl, že u předání vozidla žalobkyni přítomen nebyl. Z fotografií předložených žalobkyní svědek popsal zejména korozi podvozku jako korozi povrchovou (nikoli „prorezlou skrz“), dále stáří a možné zpuchření silentbloků jako projev opotřebení gumových dílů; za problematické naopak označil, pokud servis bez diagnostiky a bez prokázání konkrétní závady uzavírá na „špatnou převodovku“. Svědek současně uvedl, že korozi podvozku běžný kupující bez zvednutí vozidla (resp. bez aktivní prohlídky pod vozem) zpravidla neodhalí, zatímco po zvednutí na hever je takový stav zpravidla rozpoznatelný i laikem. K fotografiím zachycujícím „mastnotu/šmír/mokro“ svědek vysvětlil, že může jít i o běžné usazeniny nečistot a vlhkosti strhávané prouděním vzduchu, přičemž pro seriózní posouzení případného úniku je podle něj typickým postupem motorový prostor nejprve omýt a teprve poté dohledat zdroj úniku; z hlediska STK připustil, že případný únik by technik STK zaznamenal (minimálně jako lehkou závadu), avšak konkrétní kvalifikace by závisela na posouzení technika a na reálném stavu vozidla při přistavení.

11. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], manžela žalobkyně, soud zjistil, že svědek byl přítomen při koupi předmětného vozidla dne 7. 6. 2024 a vylíčil, že s manželkou hledali „větší“ vůz obdobného typu, přičemž předtím vlastnili americký vůz s automatickou převodovkou a LPG, u něhož se jim již dříve objevovalo rozsvícení kontrolky související s LPG, které však po ujetí krátké vzdálenosti zhasínalo, a proto jim při koupi nepřipadalo neobvyklé, že na kupovaném vozidle kontrolka svítí (podle svědka šlo o červenou kontrolku motoru), neboť prodávající (žalovaný) měl uvádět, že jde o projev související s LPG a že kontrolka „zhasne“. Soud dále z jeho výpovědi zjistil, že při první prohlídce/zkušební jízdě (kterou řídila manželka, zatímco svědek hlídal děti) svědek osobně zkušební jízdu neabsolvoval a podle jeho sdělení mu manželka bezprostředně po zkušební jízdě nepopisovala zásadní problém, přičemž k vlastnímu převzetí a odjezdu došlo po podpisu kupní smlouvy v relativně krátkém čase a bez zvednutí vozidla či podrobné prohlídky „podvozku“, přičemž svědek zmínil, že si při převzetí všimli i kosmetického stavu kol (odlupující se lak), k němuž prodávající uváděl, že kola byla lakována a lze je případně znovu řešit. Soud z výpovědi svědka dále zjistil, že po převzetí vozidla odjela nejprve manželka, po zhruba 50 km se manželé vystřídali a další část cesty řídil svědek, přičemž právě při jízdě svědek začal vnímat nepravidelné projevy chování vozidla, které popsal jako rány/cukání/otřesy (nejprve zvažoval i příčiny v kolech či podvozku), a následující den zahájili řešení závady: kontaktovali prodávajícího, zajistili diagnostiku („napíchnutí“) a podle sdělení svědka jim bylo sděleno, že rozsvícení kontrolky nesouvisí s LPG, ale s automatickou převodovkou (uváděl hydroměnič a související závadu), přičemž současně byly pořizovány a prodávajícímu zasílány fotografie spodku vozidla. Soud rovněž zjistil, že svědek popsal i zjištění stop oleje po příjezdu domů (nejprve kapky pod vozidlem, následně po nahlédnutí pod vozidlo i „ostříkaný“ olej zespodu), přičemž svědek uvedl, že kontrolka nedostatku oleje se mu nerozsvítila a únik plynu svědek necítil. Z výpovědi svědka soud dále zjistil, že manželé nejprve vyhledali specialistu na automatické převodovky, který provedl diagnostiku, avšak opravu na místě nebyl schopen realizovat (z kapacitních důvodů), načež následně řešili další servisní postup; svědek popsal, že se při hledání řešení jezdilo i do servisů a k otázce příčiny potíží prověřovali mimo jiné i kola (včetně cest za koly), přičemž rozsah následných nákladů a doba bez vozidla podle informací ze servisu narostly (svědek uváděl řádově až kolem 200 000 Kč a delší odstavení), což vedlo k rozhodnutí vozidlo dále nechat odstavené a usilovat o vrácení vozidla/odstoupení od smlouvy. Soud z výpovědi svědka rovněž zjistil, že svědek tvrdil, že prodávající byl o problémech informován bezprostředně po převzetí (nejpozději druhý den), včetně žádosti, aby vozidlo ještě nepřepisoval, avšak prodávající přepis provedl; svědek dále uvedl, že komunikace s prodávajícím postupně vázla a že prodávající podle něj odmítal situaci řešit s tím, že „auto jede/jezdí“, a manželé následně věc řešili i prostřednictvím právního zástupce a formálním odstoupením. Konečně soud z jeho výpovědi zjistil, že vozidlo je v současnosti odstaveno u bydliště manželů a běžně se s ním nejezdí (vyjma krátké jízdy v rámci znaleckého zkoumání), svědek připustil, že při koupi by dnes postupoval obezřetněji a vzal by s sebou osobu se zkušeností s kontrolou vozidla (např. mechanika), a uvedl také, že si před výslechem pustil zvukový záznam předchozího jednání, nicméně popřel, že by mu někdo „diktoval“, jak má u soudu vypovídat[Anonymizováno]

12. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně s manželem hledali „velké“ vozidlo a před koupí si prohlíželi i jiná dvě vozidla, která se jim nezdála pro zjištěné vady; předmětné vozidlo nalezli na inzerci (Bazoš) a k první prohlídce přijeli i s dětmi, přičemž žalobkyně absolvovala zkušební jízdu v délce přibližně 5–10 km v okolí obce, v rychlostech zhruba 50–60 km/h. Žalobkyně uvedla, že při zkušební jízdě nezaznamenala nic zvláštního kromě rozsvícené kontrolky motoru, které nepřikládala zásadní význam s ohledem na svou zkušenost s americkými vozy na LPG (že při špatně seřízeném plynu kontrolka svítí), a k barvě kontrolky uvedla, že ji vnímala jako červenou; žádný zápach (např. plynu) při jízdě nezaznamenala. Žalobkyně dále popsala, že mezi zkušební jízdou a samotným převzetím vozidla uplynula přibližně doba kolem jednoho měsíce, a to z důvodu zajištění financí; s prodávajícím se dohodli na zaslání rezervace a následném doplacení kupní ceny, přičemž platby proběhly bezhotovostně. K převzetí dne 7. 6. 2024 žalobkyně uvedla, že na místě došlo k podpisu smluv a řešily se i otázky kol (včetně možnosti jejich řešení v Polsku), přičemž výpověď jejího manžela v zásadě potvrdila a nic podstatně odlišného neuváděla. Žalobkyně dále uvedla, že místo převzetí bylo přibližně 100 km od jejich bydliště, po cca 50 km jízdy se s manželem vystřídali při řízení (manžel si chtěl vůz vyzkoušet), přičemž v její části cesty jí nepřipadal žádný problém markantní; následně však již po příjezdu domů manžel upozorňoval na převodovku a žalobkyně popsala, že druhý den po odstavení vozidla zaznamenali pod vozidlem olej (nikoli velkou louži, ale více než jen pár kapek) a po nahlédnutí pod vůz i stopy „ostříkaného“ oleje zespodu. Žalobkyně uvedla, že zjištěnou mastnotu posuzovali i hmatem a čichem a zároveň komunikovali se servisem doporučeným prodávajícím, aby si ověřili, zda jde o olej a zda souvisí s převodovkou. Dále žalobkyně popsala, že postupně konzultovali více servisů a byli objednáni ke specialistovi na automatické převodovky v [Anonymizováno], kde byla provedena diagnostika a zjištěna závada vyžadující opravu hydroměniče a související elektronické části; specialista však nemohl vozidlo kapacitně držet na zvedáku delší dobu, proto měli zajistit jiný servis pro demontáž a montáž, přičemž žalobkyni bylo sděleno, že do té doby lze s vozidlem ještě jezdit. Žalobkyně dále uvedla, že vozidlo původně nepojistili hned, avšak prodávající jej na ně přepsal, takže je následně museli pojistit; současně tvrdila, že prodávajícího na závadu upozorňovali včas a žádali jej, aby přepis neprováděl, a že komunikace s prodávajícím postupně vázla (telefonické hovory nezvedal, následně je podle ní ignoroval zejména poté, co se odhad nákladů na opravu zvýšil z původně uvažovaných cca 50 000 Kč na částku v řádu dalších cca 150 000 Kč a vyvstala potřeba výměny dalších dílů). Žalobkyně rovněž uvedla, že po určité době s vozidlem jezdili už jen v nezbytném rozsahu (servisy, řešení kol – pořízení náhradních kol, aby původní mohla být narovnána, a následné přezutí zpět), a že prodávajícímu byly předány podklady ze servisů (záznamy z diagnostiky a z demontážního servisu) i fotografie; dále potvrdila, že se účastnila prohlídky znalcem, kdy bylo vozidlo zvednuto na hever v jedné z poboček servisu [právnická osoba] a znalec vozidlo zároveň projížděl.

13. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný se dlouhodobě zajímá o automobily a od roku 2010 měl podle svého vyjádření v držení zhruba 10–15 vozidel, přičemž předmětný Cadillac pořídil již jako ojetý vůz (uváděl nájezd kolem 240 000 km) a sám s ním následně najel přibližně dalších 40 000 km, a to převážně jako „výletové“ vozidlo. Žalovaný uvedl, že vůz původně pořídil pro potřeby rodiny (sedmimístné vozidlo), avšak po změně osobních poměrů vozidlo z větší části stálo; běžnou údržbu dle svého vyjádření řešil tak, že pravidelně jezdil na STK a vady uvedené při kontrole následně odstraňoval, přičemž k dřívějším závadám z STK (rok 2022) uvedl, že řešil zejména brzdy/kotouče, zatímco na další STK v roce 2024 měl vůz projít bez závad, a místo STK volil podle dostupnosti termínů (např. [adresa] nebo [adresa]). K prodeji žalovaný vypověděl, že vozidlo nabízel prostřednictvím inzerce ([Anonymizováno]) a ozývali se mu různí zájemci; žalobkyně s manželem jej kontaktovali s tím, že jedou z jiné prohlídky, na první prohlídku přijeli vozem [Anonymizováno] a žalovaný popsal, že jej překvapilo, že mění novější vůz za starší. Žalovaný uvedl, že při první návštěvě žalobkyně absolvovala zkušební jízdu (zhruba několik kilometrů tam a zpět) v rychlostech přibližně 50–70 km/h, přičemž žalovaný nejprve nechal žalobkyni jet samotnou a následně s ní jel kvůli navigaci; podle žalovaného vůz při zkušební jízdě řadil standardně pro „starší americký automat“ (čtyřstupňová převodovka, citelnější projevy řazení považoval za typické) a choval se stejně jako při jeho předchozím užívání. K výstražné kontrolce motoru žalovaný uvedl, že kontrolka motoru svítila „oranžově/žlutě“ a spojoval ji s provozem na LPG, přičemž výslovně popřel, že by mu kdy svítila červeně (červenou by dle něj řešil okamžitým zastavením); uváděl, že při delším stání se kontrolka někdy rozsvítila a po zahřátí a přepnutí na plyn (po ujetí několika kilometrů) zhasla. Žalovaný dále popsal průběh obchodu tak, že po zkušební jízdě žalobkyně avizovala, že si věc rozmyslí, následně (druhý či třetí den) projevili zájem, avšak neměli ještě finance, proto dohodli zálohu a žalovaný měl inzerát stáhnout; doplatek podle něj trval déle, přibližně ještě kolem 14 dnů, poté mu kupní cena přišla na účet v pátek a kupující trvali na rychlém převzetí ještě téhož dne, takže předání proběhlo narychlo a kupní smlouva byla vytištěna z internetu. Žalovaný uvedl, že před předáním vůz narychlo umyl, byl pod přístřeškem zaprášený, a současně zmínil kosmetický problém kol (slezlá barva/lak), který podle něj řešil (resp. měl řešit) lakováním, s tím, že se to případně „dořeší“. Žalovaný také uvedl, že při prodeji poskytl slevu v řádu desítek tisíc (uváděl cca 30–40 000 Kč) jako obecnou rezervu „na budoucí problémy“ u staršího auta (např. silentbloky a běžné opotřebení). K otázce možných úniků kapalin vypověděl, že u staršího vozidla mohou být „běžné“ drobné úniky, avšak žádný významný únik v době prodeje nepozoroval. K následné reklamaci žalovaný uvedl, že kupující začali komunikovat problém s převodovkou, a podle jeho vyjádření se zprvu hovořilo o nákladu v řádu jednotek tisíc, načež se komunikace vyhrotila poté, co kupující uváděli výrazně vyšší částku (cca 200 000 Kč) a žalovaný přiznal, že v té fázi již komunikaci omezil, zejména pokud mu bylo sdělováno, že převodovka byla rozebrána. Žalovaný rovněž uvedl, že kupujícím nabízel kontakt na svého mechanika (specialistu na „Ameriky“), který však měl být vytížen a mohl se na vozidlo podívat až s delším odstupem, a pokud jde o fotografie spodku vozidla/oleje, tvrdil, že vozidlo v takovém stavu při prodeji nebylo a uvedl možnost, že k projevu/úniku mohlo dojít až následným užíváním (např. „naložením“ vozidlu při jízdě, čímž myslel vyzkoušením vozidla manželem žalobkyně ve vysokých rychlostech).

14. Na základě všech provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že účastníci dne 7. 6. 2024 uzavřeli kupní smlouvu na předmětný automobil za kupní cenu 410 000 Kč, kterou žalobkyně uhradila, přičemž vozidlo je dosud v držení žalobkyně; dále je prokázáno, že vozidlo dne 22. 3. 2024 absolvovalo STK jako způsobilé provozu bez závad, a že mezi stranami následně po koupi probíhala elektronická komunikace, v níž žalobkyně již dne 8. 6. 2024 žalovanému vytýkala, že vozidlo je „kompletně od oleje“, a posléze žalobkyně dne 15. 8. 2024 učinila odstoupení od smlouvy. Soud má dále za prokázané, že při prohlídce znalcem dne 8. 10. 2024 byla na vozidle zjištěna aktivní závada elektronického řízení motoru (kontrolka závady motoru aktivní i po krátké jízdě), výrazné úniky provozních kapalin v oblasti motoru a hnacího ústrojí, nesprávná funkce automatické převodovky projevující se „cukáním“ a další dílčí závady. Za prokázané má soud rovněž to, že žalobkyně od převzetí vozidla do jeho zkoumání znalcem ujela nejméně cca 1 250 km, přičemž celkově nemohla v tomto období ujet více než 3 601 km. Z provedených důkazů soud má dále za prokázané, že po koupi bylo vozidlo předmětem servisních úkonů; rozsah a konkrétní dopad těchto úkonů na vznik či zhoršení později zjištěných projevů závad však nebyl v řízení spolehlivě objasněn. Naopak soud nemá za prokázané (a pro rozhodnutí ani nepovažuje za zjistitelné jinak než spekulací) přesný stav tachometru v okamžiku koupě a předání vozidla, ani konkrétní technickou příčinu rozsvícené kontrolky motoru a „cukání“ převodovky bez provedení další diagnostiky a demontážních úkonů; stejně tak soud nemá za prokázané, že rozsah a původ zjištěných úniků provozních kapalin (zejména z oblasti motoru/hnacího ústrojí) existoval již při předání vozidla žalobkyni v žalobkyní tvrzené intenzitě, ani že by barva kontrolky motoru byla při zkušební jízdě či při předání „červená“ (prokázána je existence aktivní závady/aktivní kontrolky, nikoli spolehlivě její barevné určení), a neprokázal se ani tvrzený mechanismus žalovaného, že zásadní úniky oleje a projevy závady měly vzniknout až následným užíváním vozidla po prodeji.

15. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žaloba není důvodná.

16. Podle § 2100 odst. 1 občanského zákoníku právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později; později vzniklá vada zakládá právo kupujícího jen tehdy, způsobil-li ji prodávající porušením své povinnosti. Pro vznik práv z vadného plnění tedy nestačí, že je vada zjištěna až s časovým odstupem, nýbrž musí být prokázáno, že v rozhodné intenzitě existovala již při převzetí vozidla, případně že její pozdější vznik byl způsoben porušením povinnosti prodávajícího. Důkazní břemeno ohledně těchto předpokladů nese žalobkyně.

17. Podle § 2106 odst. 1 občanského zákoníku je odstoupení jedním z práv kupujícího při podstatném porušení smlouvy. I právo odstoupit však předpokládá, že jsou naplněny základní podmínky odpovědnosti za vady, zejména že vada v rozhodné intenzitě existovala již při přechodu nebezpečí škody na kupující, případně že později vzniklá vada byla způsobena porušením povinnosti prodávajícího. Pokud se nepodaří prokázat tuto rozhodnou časovou vazbu vady podle § 2100 občanského zákoníku, nelze dospět k závěru, že kupující má právo odstoupit od smlouvy a domáhat se vrácení celé kupní ceny.

18. Žalovaný v řízení namítal, že žalobkyně musela závadu poznat již při uzavření smlouvy, neboť při zkušební jízdě svítila žlutá kontrolka motoru. Soud k tomu uvádí, že podle § 2103 občanského zákoníku sice kupující nemá práva z vadného plnění, jde-li o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy, avšak tato výluka se neuplatní, ujistil-li prodávající kupujícího výslovně, že věc je bez vad, nebo zastřel-li vadu lstivě; při posouzení ujištění je třeba hodnotit celý proces uzavírání smlouvy, nikoli jen její text. V posuzované věci je přitom prokázáno, že žalovaný při jednání o koupi svítící kontrolku žalobkyni výslovně „vysvětloval“ jako projev související se systémem LPG, a proto soud nepovažuje za důvodné založit zamítnutí žaloby pouze na § 2103 občanského zákoníku. Uvedené však samo o sobě neznamená, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za vady ve smyslu § 2100 občanského zákoníku; rozhodující zůstává, zda žalobkyně prokázala, že vady, z nichž dovozuje podstatné porušení smlouvy a právo odstoupit, existovaly již při předání v intenzitě odůvodňující odstoupení, případně že později vzniklá vada byla způsobena porušením povinnosti prodávajícího.

19. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že závady, z nichž dovozuje podstatné porušení smlouvy a právo odstoupit, existovaly již při přechodu nebezpečí škody na žalobkyni v kvalitě a intenzitě odůvodňující odstoupení. Znalec sice popsal technický stav zjištěný při prohlídce vozidla, avšak ve vztahu k rozhodné časové otázce nevyslovil jednoznačný závěr; u části závad pracoval s kategorií technické přijatelnosti či pravděpodobnosti a současně zdůraznil, že bez diagnostiky a demontáže nelze u některých závad určit příčinu, a tím ani spolehlivě vymezit jejich genezi v čase. V řízení tak nebyl k dispozici natolik určitý odborný podklad, aby bylo možné učinit spolehlivé skutkové zjištění, že podstatné vady vázly na vozidle již v okamžiku jeho předání žalobkyni.

20. Pochybnosti o časové vazbě tvrzených vad soud dále hodnotil v souvislosti s protokolem technické kontroly ze dne 22. 3. 2024, v němž nebyly zaznamenány závady; ačkoli tento protokol sám o sobě nevylučuje existenci vad, představuje v dané věci relevantní protiindicii, zejména pokud znalec nedokázal rozpor s pozdějším nálezem kvalifikovaně vysvětlit a posudek nedospěl k jednoznačnému závěru o stavu vozidla v okamžiku předání. Soud současně zdůrazňuje, že protokol STK nepovažuje za důkaz „bezvadnosti“ vozidla v soukromoprávním smyslu, nýbrž za jeden z dílčích podkladů hodnocených v souvislostech s ostatními důkazy. Jinými slovy řečeno, STK sice není důkazem bezvadnosti, nicméně v kombinaci s absencí jednoznačného závěru znalce o stavu k datu předání snižuje míru přesvědčení soudu o tom, že tvrzené podstatné vady existovaly již při předání. Pokud by totiž vozidlo již v březnu/červnu 2024 vykazovalo takové úniky a funkční vady, jež podle znalce v říjnu 2024 vylučovaly úspěšné absolvování STK a emisí, soud očekává alespoň odborné vysvětlení, proč STK dne 22. 3. 2024 žádnou závadu nezaznamenala; takové vysvětlení však z provedeného dokazování nevyplynulo v míře, jež by odstranila pochybnosti o časové vazbě vady.

21. Soud dále zohlednil, že žalobkyně po koupi vozidlo dále užívala v rozsahu přesahujícím minimálně cca 1 250 km a že po koupi byly na vozidle prováděny servisní úkony společností [právnická osoba]. Znalec připustil možnost vzniku nebo zhoršení závady v důsledku neodborného zásahu; rozsah servisních zásahů a jejich konkrétní dopad na vznik či zhoršení později tvrzených projevů závad však nebyl v řízení spolehlivě objasněn. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že žalobkyně předkládá dvě protichůdné listiny od společnosti [právnická osoba], když jedna uvádí, že servis provedl „částečnou demontáž a zpětnou montáž převodovky“ a druhá pak uvádí, že „převodovka nebyla vůbec demontována z vozu.“ Z předložených listin tak nelze jednoznačně zjistit rozsah zásahů na převodovce, což zvyšuje nejistotu ohledně vývoje závad po předání. Za tohoto stavu zůstává reálně otevřeno alternativní vysvětlení, že část později zjištěných závad mohla vzniknout nebo se zásadně zhoršit až po převzetí v důsledku provozu či zásahů, což brání závěru, že žalobkyně unesla důkazní břemeno k rozhodnému okamžiku. Soud tím nepožaduje absolutní jistotu o příčině závady, nýbrž toliko takovou míru přesvědčení z provedených důkazů, aby mohl učinit skutkový závěr o existenci vady při předání; této míry přesvědčení však v řízení dosaženo nebylo.

22. Nadto soud (nad rámec důvodů, pro něž žalobě nelze vyhovět pro neunesení důkazního břemene ohledně existence a intenzity vady při předání ve smyslu § 2100 občanského zákoníku) shledává, že i při hypotetickém splnění podmínek odpovědnosti za vady by bylo třeba zohlednit omezení práva odstoupit podle § 2110 občanského zákoníku, podle něhož kupující nemůže odstoupit od smlouvy, nemůželi věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel, přičemž zákon připouští jen taxativně stanovené výjimky. Žalobkyně přitom sama uvedla, že s vozidlem po zjištění závady jezdila i v běžném provozu (nikoli pouze v režimu nezbytné diagnostiky), a současně byly prováděny servisní zásahy, jejichž rozsah nelze ze spisu jednoznačně určit. K tomu Nejvyšší soud dovodil, že kupující nemůže odstoupit od kupní smlouvy pro vadu věci, došloli ke změně stavu věci v důsledku užívání věci po objevení vady (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2938/2020). V projednávané věci žalobkyně vozidlo po projevení tvrzených vad dále užívala a současně na něm byly prováděny servisní zásahy, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by šlo o užití či zásahy spadající pod výjimky uvedené v § 2110 občanského zákoníku; proto ani z tohoto (subsidiárního) hlediska nelze bez dalšího dovodit účinky odstoupení požadované žalobkyní.

23. Žalobkyně se v řízení domáhala pouze vrácení celé kupní ceny a úroku z prodlení, tedy plnění odpovídajícího restituci po odstoupení od smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala předpoklady, za nichž by odstoupení mohlo vyvolat zamýšlené účinky, soud nemohl žalobě vyhovět. Soud se proto nezabýval tím, zda by za jiného skutkového stavu přicházela v úvahu jiná práva z vadného plnění, neboť taková práva nebyla žalobou uplatněna. Za takto zjištěného skutkového stavu a právního posouzení soudem je pak nerozhodná i otázka, zda žalobkyně od smlouvy platně a zejména včas odstoupila (viz námitka žalovaného ohledně opožděného uplatnění práv z vadného plnění). Nad rámec nutného odůvodnění jen soud doplňuje, že má za prokázané, že žalobkyně alespoň některé vady vůči žalovanému oznámila bez zbytečného odkladu po jejich projevení (viz výše uvedená SMS konverzace), což však na samotném posouzení věci nemůže ničeho změnit.

24. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala rozhodnou skutkovou premisu svého nároku, tj. že podstatné vady, z nichž dovozuje právo odstoupit, existovaly již při přechodu nebezpečí škody na kupující v intenzitě odůvodňující odstoupení, a že v řízení zůstaly důvodné pochybnosti o jejich původu a vývoji. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl; vzhledem k zamítnutí žaloby nebylo namístě přiznat ani požadované příslušenství.

25. O náhradě nákladů řízení (výrok II) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalobkyně proto nese povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalovaného sestávají z nákladů právního zastoupení vyčíslených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna advokáta byla určena podle § 7 bodu 6 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu částkou ve výši 9 940 Kč vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 410 000 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalovaného učinil šest úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to převzetí a přípravu zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu vč. odůvodnění, účast u dvou jednání soudu, vyjádření ve věci samé a závěrečný návrh. Zástupce žalovaného pak požadoval i paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu výslovně ve výši 6 x 300 Kč, tedy 1 800 Kč, kterou mu soud přiznal (právní zástupce žalovaného tedy požadoval částku nižší než předpokládá § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále byla přiznána náhrada cestovních výdajů za cesty k jednáním soudu dne 1. 10. 2025 a 6. 1. 2026 na trase [adresa] a zpět, a to na základě korektního výpočtu předloženým žalovaným podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 466,67 Kč a 470,62 Kč. Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu byla přiznána za cestu k jednáním a zpět v celkovém rozsahu 600 Kč (šest započatých půlhodin po 100 Kč). K těmto částkám byla připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 13 225,23 Kč, neboť zástupce žalovaného je plátcem DPH. Celková výše nákladů řízení tak činí 76 202,52 Kč. Soud shledal všechny tyto náklady jako účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť byly nezbytné k řádnému uplatnění práva žalovaného a odpovídají zákonným sazbám stanoveným advokátním tarifem. Proto soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v plné požadované výši.

26. O náhradě nákladů řízení státu (výrok III) soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně, která ve věci neměla úspěch, je povinna nahradit státu náklady, které mu vznikly v souvislosti s prováděním důkazů. Tyto náklady činí celkem 2 931 Kč a spočívají v náhradě znalečného vyplaceného soudem znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] za jeho osobní účast při jednání soudu a podání vysvětlení k vypracovanému znaleckému posudku. Soud má za prokázané, že tyto náklady byly účelně vynaloženy k provedení důkazů nezbytných pro rozhodnutí ve věci, a proto je žalobkyně povinna je státu nahradit v plné výši.

Poučení