83 C 13/2023 - 165

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Zavrtálkovou v právní věci žalobkyně: [žalobce] sídlem [sídlo] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [účastník] sídlem [sídlo] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] v řízení o žalobě podle páté části o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí [správní orgán] ze dne 29. 6. 2023, č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Žaloba o nahrazení rozhodnutí [správní orgán] ze dne 29. 6. 2023, č. j. [číslo jednací] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastníku k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 11. 9. 2023 žalobkyně navrhla vydání rozsudku, kterým bude určeno, že se žalobkyni vydává I. - pozemek [hodnota], lesní pozemek, původní parc. č. [hodnota], - pozemek [hodnota], lesní pozemek, původní parc. č. [hodnota], - pozemek [hodnota] ostatní plocha, původní parc. č. [hodnota], - pozemek [hodnota], ostatní plocha, původní parc. č. [hodnota], - pozemek [hodnota], lesní pozemek, původní parc. č. [hodnota], - pozemek [hodnota] lesní pozemek, původní parc. č. [hodnota], - pozemek [hodnota], ostatní plocha, původní parc. č. [hodnota] a - pozemek [hodnota], lesní pozemek, původní parc. č. [hodnota], všechny tyto pozemky vedené na LV č. [hodnota]. Součástí žalobního žádání byl dále požadavek na vydání pozemků: II. - parc. č. [hodnota] dnes část pozemku [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku [hodnota] a - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku [hodnota], všechny tyto pozemky v k. ú. [adresa]. Součástí žaloby byl návrh na odložení právní moci a vykonatelnosti. Žaloba obsahovala žalobní tvrzení o tom, že žalobkyně je církevní právnickou osobou zapsanou v rejstříku vedeném Ministerstvem kultury pod č. [číslo], a oprávněnou osobou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi… Podle § 9 odst. 10 ZMV se žalobkyně domáhá žalobou podle páté části o. s. ř., aby krajský soud nahradil svým rozhodnutím rozhodnutí [správní orgán] ze dne 29. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], k jehož doručení žalobkyni došlo dne 10. 7. 2023. Předmětem tohoto řízení byly původní pozemky zapsané v pozemkových knihách v KV č. [hodnota] jako parc. č. [hodnota] a v KV č. [hodnota] jako parc. č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]. Dalším účastníkem řízení byly [účastník]. příslušné hospodařit s částí majetku České republiky, jmenovitě s parcelami parc. č. [hodnota], zčásti lesní pozemky, zčásti ostatní plocha zapsané na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], původně parc. č. [hodnota]. Části těchto pozemků jsou dnes součástí parc. č. [hodnota] zapsané na LV č. [hodnota], jehož vlastníkem je Česká republika s právem hospodaření pro [právnická osoba]. O tomto pozemku uvedl správní orgán, že bude řešen samostatným rozhodnutím. Pozemek je součástí návrhu evidovaného pod sp. zn. [spisová značka] a povinnou osobou je [právnická osoba]. Pozemky (označené pod č. II. žalobního návrhu) jsou zapsány v katastru nemovitostí jako vlastnictví města [adresa]. [právnická osoba] dovodil, že město [adresa] není povinnou osobou a pozemky nelze žalobkyni vydat. O jejich vydání nerozhodl. Žalobkyně hodlá v nejbližší době podat samostatnou určovací žalobu na určení, že jde o nemovitosti České republiky, nikoli [právnická osoba] a města [adresa]. Žalobkyně navrhla, aby z tohoto důvodu bylo řízení o žalobě přerušeno. Po vydání rozhodnutí o určení vlastnického práva povinné osoby na základě soudní žaloby podané žalobkyní samostatně bude žaloba doplněna. Žalobkyně považuje za neúčelné, aby řízení proběhlo a nedošlo k jeho přerušení, neboť o předběžné otázce bude vedeno samostatné řízení. Žalobkyně zaslala [správní orgán] návrh na vydání zemědělských nemovitostí ze dne 26. 9. 2014, v němž se domáhala vydání pozemků v k. ú. [adresa] zapsaných podle pozemkové knihy v knihovní vložce č. [hodnota] a č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsané pro k. ú. [adresa]. Povinná osoba se žalobkyní neuzavřela dohodu o vydání zemědělských nemovitostí. [právnická osoba] rozhodl, že k vydání pozemků nedojde, o nemovitostech ve vlastnictví města [adresa] nerozhodl, stejně jako o těch pozemcích, které jsou dnes součástí p. č. [hodnota], o němž uvedl, že bude řešen samostatným rozhodnutím. Žalobkyně dovozuje, že jí náleží vydání nemovitostí [adresa] a nemovitostí ČR, neboť se jedná o jejich funkční souvislost. Podmínka funkční souvislosti je splněna rovněž v případě funkční souvislosti již neexistující, historické. Nemovitosti ČR a nemovitosti [adresa] byly užívány jako jeden celek pro hospodářské účely. Jejich součástí jsou zatravněná území (louky), lesy a k nim přiléhající uměle vytvořená vodní plocha, kterou sloužila historicky jako zdroj vody pro obhospodařování zemědělských pozemků. Původní vlastník předchůdce žalobkyně, [předchůdce], patřil mezi význačné odpůrce nacismu a v době německé okupace došlo ke konfiskaci jeho majetku. Statutární orgán [jméno FO] se ještě v průběhu roku 1945 domáhal vrácení tohoto majetku. Žalobkyně se dovolávala ust. § 2 písm. a) ZMV a zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu… 2. Na základě výzvy u jednání dne 13. 2. 2024, aby žalobkyně doplnila žalobní tvrzení o existenci funkční souvislosti týkající se pozemků, které jsou předmětem řízení a označeny důkazy o její existenci, žalobkyně v písemném doplnění žaloby ze dne 26. 2. 2024, kromě citace zákonných ustanovení a judikatury Ústavního soudu uvedla, že samostatně podala určovací žalobu, kterou se domáhá určení, že nemovitosti ve vlastnictví města [adresa], jsou vlastnictvím povinné osoby dle § 6 ZMV a bezprostředně funkčně souvisejí s pozemky označenými v žalobě jako nemovitosti České republiky. Nezbytným předpokladem pro prokázání funkční souvislosti je meritorní rozhodnutí o pozemcích Okresním soudem v [adresa]. Pokud by krajský soud rozhodl, že nebyla dovozena funkční souvislost, dopustil by se protiústavního právního formalismu (viz nález Pl. ÚS 21/96, II. ÚS 3168/09, I. ÚS 663/06). „V souladu se smyslem a účelem zákona je nepovažovat striktní naplnění podmínky funkční souvislosti, to však pouze v případě, že nebude funkční souvislost dovozena z vlastnického práva žalobkyně váznoucího k nemovitostem [adresa] na základě rozhodnutí o určovací žalobě.“ Žalobkyně u jednání dne 19. 3. 2025 doplnila žalobní tvrzení přednesem svého advokáta o funkční jednotě mezi pozemky, které jsou předmětem žaloby a pozemky, které jsou předmětem řízení před Okresním soudem v [adresa].

3. Další účastník řízení, [účastník]., ve vyjádření ze dne 16. 10. 2023 uvedl, že nespatřuje důvod pro přerušení řízení ani pro odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Žalobu a její nárok účastník neuznal ani zčásti, neboť nejsou splněny předpoklady tzv. funkční souvislosti dle § 7 ZMV. Tvrzení žalobkyně o tom, že nemovitosti byly užívány pro hospodářské účely a tvoří jeden celek, je nedostatečné. Žaloba nespecifikuje nemovitosti, od kterých měla být funkční souvislost odvozena. Ani sousedství nemovitostí nezakládá automaticky nárok na jejich vydání. Hlavní nemovitost, od které má být funkční souvislost odvozena, nebyla dostatečně specifikována. Přednesem advokáta u jednání dne 13. 2. 2024 a 19. 3. 2025 účastník doplnil své vyjádření k obsahu žaloby tak, že zpochybnil aktivní legitimaci žalobkyně. Jako právní nástupce [předchůdce] není žalobkyně oprávněna domáhat se vrácení nemovitostí, neboť v důsledku činnosti státu po ukončení 2. světové války žalobkyni nevznikla škoda. K odnětí nemovitostí právního předchůdce žalobkyně došlo v roce 1939 a po skončení 2. světové války žalobkyně, resp. její právní předchůdce, o vrácení odňatých nemovitostí nepožádali. Namítl, že [jméno FO] uplatnil právo na navrácení nemovitostí za právního předchůdce žalobkyně [předchůdce] dopisy, jejichž obsahem je prosba, nikoli způsob upravený zákonem č. 128/46 Sb. Zpochybnil dále existenci funkční souvislosti. 4. [správní orgán] ve vyjádření ze dne 26. 10. 2023 odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

5. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 11. 2023, č. j. 83 C 13/2023-51, které nabylo právní moci 6. 12. 2023, nevyhověl návrhu žalobkyně na přerušení řízení a zamítl návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí [správní orgán] ze dne 29. 6. 2023. Usnesením ze dne 13. 2. 2024, č. j. 83 C 13/2023-65 nevyhověl dalšímu návrhu žalobkyně na přerušení řízení přednesenému advokátem žalobkyně u jednání dne 13. 2. 2024. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 1 Co 4/2024-100 usnesení krajského soudu potvrdil. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci nabylo právní moci dne 6. 6. 2024. O dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 10. 12. 2024, č. j. 28 Cdo 2483/2024-144, kterým dovolání odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 1. 2025.

6. Krajský soud dovodil svou věcnou a místní příslušnost k projednání žaloby s odkazem na ust. § 249 odst. 2 a § 250 odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř.

7. Účastníky řízení podle části páté o. s. ř. jsou žalobkyně, církevní právnická osoba, která uplatnila v řízení před pozemkovým úřadem nárok na vydání pozemků jako oprávněná osoba podle zákona č. 428/2012 Sb. a [účastník]., účastník řízení před pozemkovým úřadem.

8. Krajský soud žalobu projednal a na základě listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Ze žaloby na určení vlastnického práva k nemovitostem ze dne 5. 11. 2023 adresované Okresnímu soudu v [adresa] zjistil, že stejná žalobkyně podala proti 1) [právnická osoba]. a 2) městu [adresa] žalobu na určení, že 1) žalovaný je vlastníkem pozemků - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota], - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota] a - parc. č. [hodnota], dnes část pozemku parc. č. [hodnota], všechny pozemky v k. ú. [adresa] zapsané ve vlastnictví města [adresa]. Z odůvodnění žaloby plyne, že žalobkyně se domáhá určení vlastnictví 1) žalovaného k označeným pozemkům, neboť jde o povinnou osobu podle § 4 písm. c) ZMV. Existence naléhavého právního zájmu na určení je dána skutečností, že zápis 2) žalovaného v katastru nemovitostí jako vlastníka je nesprávný a chybný a má přímý dopad do sféry práv žalobkyně. 2) žalovaný není povinnou osobu dle ZMV a není povinen označené pozemky žalobkyni vydat. 2) žalovaný domnělé vlastnické právo k nemovitostem dovozuje z § 1 zákona č. 290/2002 Sb., vlastnické právo však nemohl nabýt, neboť tomu bránily blokační paragrafy, zejména § 29 zákona č. 229/91 Sb., o půdě a § 3 odst. 1 zákona č. 92/91 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Ze sdělení Okresního soudu v [adresa] ze dne 4. 2. 2025 bylo zjištěno, že řízení o žalobě žalobkyně směřující proti [právnická osoba] a městu [adresa] zapsané pod sp. zn. [spisová značka] není skončeno. Ve věci byl zadán znalecký posudek pro účely vymezení částí pozemků, které mají být předmětem řízení.

10. Z obsahu spisu [správní orgán] sp. zn. [spisová značka], č. j. [číslo jednací] byly zjištěny následující skutečnosti. Návrh na vydání zemědělských nemovitostí podala navrhovatelka [žalobce] dne 1. 10. 2014 (viz oznámení pozemkového úřadu o zahájení řízení ze dne 9. 10. 2014). Návrhem jsou označeny [účastník]. jako další účastník řízení. Návrh byl podán s odkazem na § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi… Navrhovatelka výzvou ze dne 27. 9. 2013 účastníka vyzvala k vydání pozemků zapsaných v knihovní vložce [hodnota] pro k. ú. [adresa]. parc. č. [hodnota] – lesy a [hodnota] – louka, části pozemků parc. č. [hodnota], a dále pozemky zapsané v knihovní vložce č. [hodnota] parc. č. [hodnota] – cesta, [hodnota] – louky, [hodnota] – lesy a [hodnota] – role, části pozemků parc. č. [hodnota]. V návrhu je tvrzeno, že mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou nedošlo k uzavření dohody o vydání nemovitostí. Do roku 1950 byl jako vlastník uváděn [název]. Žalobkyně je jeho právním nástupcem. V rozhodném období došlo k majetkovým křivdám dle § 5 písm. a), i), j) a k) ZMV. K odnětí nemovitostí došlo na základě výměru ONV v [adresa] [spisová značka] ze dne 1. 8. 1950 podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. V knihovní vložce je nesprávně obsažena poznámka „konfiskováno podle dekretu č. 108/45 Sb.“, ačkoli konfiskace dle tohoto dekretu v obci [adresa] neproběhla. Až do roku 1950 je jako vlastník uveden právní předchůdce [název].. Nemovitosti sloužily svými výnosy k duchovním, pastoračním, charitativním a vzdělávacím účelům. Z jejich výnosu byly financovány řádové nemocnice, řádová školská zařízení, pastorační a duchovní činnost řádu.

11. Z výpisu z rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury ze dne 14. 5. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsána v rejstříku pod ev. č. [číslo]

12. Z potvrzení a prohlášení [název] v ČR ze dne 17. 1. 2001 a 21. 5. 2013 plyne právní kontinuita žalobkyně s právnickými osobami, kromě jiného s [název]. Ministerstvo kultury ČR v potvrzení ze dne 3. 3. 1995 potvrdilo, že právnická osoba zařazená k 1. 1. 1994 do rejstříku právnických osob pod názvem [žalobce] se sídlem v [adresa] užívala před tímto datem název, kromě jiného, [název].

13. Z vyjádření [účastník]. k výzvě k vydání nemovitostí ze dne 26. 9. 2013 bylo zjištěno, že povinná osoba je vázána povinností vydat věc ve vlastnictví státu, pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo která se vydává podle ZMV. Účastník se domnívá, že nebyla splněna povinnost oprávněné osoby k výzvě přiložit listinu či jinak doložit skutečnost osvědčující některou z podmínek § 7 odst. 1 písm. a) nebo b) ZMV. Navrhovatelka ve vyjádření z 31. 10. 2013 adresovaném advokátu účastníka uvedla, že ze specifikace nemovitostí v k. ú. [adresa], je zřejmé, že tvořily jeden funkční celek s nemovitostmi, které jsou předmětem výzvy. S nemovitostmi hospodařil právní předchůdce oprávněné osoby a výnosy z nich sloužily k provozu jeho činností duchovních, léčebných a charitativních. Nemovitosti tvořily jeden funkční celek minimálně do roku 1951, což dokládají dokumenty, které jsou přílohou výzvy. Advokát účastníka v reakci na vyjádření dopisem ze dne 31. 10. 2013 uvedl, že výpisy z knihovních vložek č. [hodnota] a [hodnota] pro k. ú. [adresa] prokazují pouze skutečnost, že oprávněná osoba uvedené pozemky vlastnila, nikoli funkční souvislost. Navrhovatelka v doplnění výzvy ze dne 19. 3. 2014 uvedla, že v době majetkové křivdy platila na území ČSR nařízení vlády č. 35/1944 Sb., o zařízení lesů a podle § 2 písm. b) měly církve povinnost hospodařit podle lesních hospodářských plánů a vytvářet lesní hospodářské celky. Nařízení bylo platné do 1. 1. 1961. Jednalo se o právní a faktický stav v době, kdy došlo k odnětí lesních pozemků státem, přičemž pozemky tvořily funkční celek. Advokát účastníka v reakci na toto doplnění ve vyjádření ze dne 19. 3. 2014 uvedl, že zdůvodnění funkční souvislosti navrhovatelkou není dostatečné.

14. Z výměru ONV v [adresa] ze dne 1. 8. 1950 zn. [spisová značka]. bylo zjištěno, že ONV v [adresa] rozhodl podle § 10 odst. 1 zákona č. 46/48 Sb., o nové pozemkové reformě, o tom, že stát vykupuje z pozemkového vlastnictví [název] v [adresa] nemovitosti ležící v k. ú. města [adresa] zapsané ve vložkách č. [hodnota] pozemkové knihy Katastrálního území města [adresa]., kromě jiných, pozemky parc. č. [hodnota].

15. Ze zápisu z 25. 5. 1951 v kanceláři MNV v [adresa] bylo zjištěno, že na základě výkupního výměru ONV v [adresa] (viz výše) bylo rozhodnuto o vykoupení lesní půdy v k. ú. [adresa], které tvoří tři lesní částice, a) [hodnota], b) [hodnota] a c) [hodnota]. Lesní částice v k. ú. [adresa] uvedené pod a), b) a c) se přidělují [právnická osoba].

16. Z výpisu z knihovní vložky č. [hodnota] k. ú. [adresa]. bylo zjištěno, že výpis obsahuje, kromě jiného, zápis pozemků parc. č. [hodnota] – louky, [hodnota] – lesy, [hodnota] – role a [hodnota] – cesta. Podle zápisu v oddíle B pod poř. č. [hodnota] došlo 13. 2. 1941 k zápisu vkladu vlastnického práva pro [název]. Z výpisu z knihovní vložky č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]. bylo zjištěno, že výpis obsahuje zápis pozemků parc. č. [hodnota] – lesy a [hodnota] – louka. Podle zápisu v oddíle B poř. č. [hodnota] došlo 13. 2. 1941 došlo ke vkladu práva vlastnického pro stejný subjekt – [název]

17. Ze srovnávacího sestavení parcel bylo zjištěno, že pozemky zapsané dříve v knihovní vložce č. [hodnota] pod parc. č. [hodnota] jsou zapsány na LV č. [hodnota] pro [účastník]. a tvoří části pozemků parc. č. [hodnota]. Pozemky původně zapsané v knihovní vložce č. [hodnota] pod parc. č. [hodnota] – lesy a [hodnota] – louka jsou zapsány jako vlastnictví ČR, [účastník] a části parcel parc. č. [hodnota]. 18. [správní orgán] po vydání oznámení o zahájení řízení ze dne 9. 10. 2014 usnesením ze dne 10. 9. 2015 prodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí. Usnesením ze dne 23. 3. 2016 pozemkový úřad řízení přerušil s odůvodněním, že u Krajského soudu v Ostravě byla podána žaloba pod č. j. [spisová značka] ve věci, o níž bylo pozemkovým úřadem rozhodnuto o vydání nemovitostí v k. ú. [adresa] a obci [adresa]. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 4. 2019 bylo zjištěno, že žaloba téže žalobkyně směřující proti 1) žalovanému [právnická osoba]. a 2) žalované ČR – [právnická osoba] o nahrazení projevu vůle byla zamítnuta. Podle výrokové části zamítavého rozsudku mělo být předmětem dohody dohoda o vydání pozemků původně zapsaných v knihovní vložce č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], tj. pozemky parc. č. [hodnota] a v knihovní vložce č. [hodnota] parc. č. [hodnota], aktuálně zapsané na LV č. [hodnota] jako část pozemků parc. č. [hodnota]. Zamítnuta byla dále žaloba o nahrazení souhlasu 2) žalované týkající se pozemků původně zapsaných v pozemkové knize č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] jako pozemky parc. č. [hodnota], aktuálně zapsané na LV č. [hodnota] jako část pozemku parc. č. [právnická osoba] soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 12. 2019, č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 6. 12. 2019 rozsudek okresního soudu ve výrocích o věci samé potvrdil a změnil v jednom výroku o náhradě nákladů řízení.

19. Pozemkový úřad podáním ze dne 16. 1. 2023 účastníky řízení vyrozuměl o pokračování v řízení. Stejný úřad se na to obrátil na [právnická osoba] [adresa], [právnická osoba] a [adresa]. úřad [adresa] ke sdělení existence překážek, které brání vydání nemovitostí dle § 8 odst. 1 ZMV. [právnická osoba] ve zprávě ze dne 16. 1. 2023 uvedlo, že pozemky parc. č. [hodnota] nejsou užívány k plnění úkolů bezpečnostního sboru či k přípravě naplnění těchto úkolů dle § 8 odst. 1 písm. d) ZMV. [právnická osoba] ve zprávě ze dne 18. 1. 2023 potvrdilo, že neužívá k plnění svých úkolů či k přípravě na plnění těchto úkolů pozemky parc. č. [hodnota]. [právnická osoba] [adresa] ve zprávě ze dne 1. 2. 2023 uvedl, že stejné pozemky (viz výše) nejsou zastavěny, nedošlo k jejich vynětí ze zemědělského půdního fondu a nejsou potřebné pro veřejně prospěšnou stavbu.

20. Pozemkový úřad ve sdělení před vydáním rozhodnutí ze dne 21. 3. 2023 vzal v úvahu skutečnost, že ověřenými výpisy z knihovní vložky č. [hodnota] a [hodnota] pro k. ú. [adresa] K. před. bylo potvrzeno, že posledním knihovním vlastníkem před přechodem majetku na stát podle zápisu ze dne 13. 2. 1941 byl právní předchůdce žalobkyně [název]. Oprávněná osoba je dle potvrzení [právnická osoba], [název] a rejstříku evidence právnických osob Min. kultury vedena jako právnická osoba existující k 25. 2. 1948, jejíž právní kontinuita s právním předchůdcem nebyla přerušena. Majetek přešel na stát na základě zákona č. 46/48 Sb., o nové pozemkové reformě bez náhrady, správnímu orgánu je známo, že náhradový předpis nebyl vydán. Vydání nemovitostí nebrání některá z překážek dle § 8 odst. 1 ZMV. Nemovitosti dle grafických předpokladů netvoří funkční celek, ačkoli na sebe navazují.

21. Z rozhodnutí [správní orgán] ze dne 29. 6. 2023, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že oprávněné osobě se nevydávají nemovitosti v k. ú. [adresa] – město parc. č. [hodnota], původní parc. č. [hodnota]. Z odůvodnění rozhodnutí lze zjistit, že pozemek parc. č. [hodnota] je zapsán na LV č. [hodnota] vlastníka ČR s právem hospodaření pro Státní pozemkový úřad. Tento pozemek bude řešen samostatným rozhodnutím, neboť je součástí návrhu evidovaného pod sp. zn. [spisová značka], v němž povinnou osobou je [správní orgán].

22. Z obsahu listinných příloh žalobkyně krajský soud zjistil, že žádostí ze dne 22. 7. a 30. 7. 1945 opat [jméno FO] adresoval prezidentu republiky, Úřadu předsednictva vlády, Ministerstvu školství a národní osvěty, Zemskému národnímu výboru v [adresa] žádost o navrácení majetku zkonfiskovaného nacistickými okupanty. Z hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku ze dne 1. 1. 1965 včetně přílohy bylo zjištěno, že smlouvou došlo k předání nemovitostí, kromě jiného, v k. ú. [adresa] do národní správy [účastník], mezi jiným pozemků parc. č. [hodnota].

23. Nad uvedený rámec krajský soud jinými listinami důkaz neprovedl pro jejich nadbytečnost.

24. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř., rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

25. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř., k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

26. Podle § 250i o. s. ř., soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

27. Podle § 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků, tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen „registrované církve a náboženské společnosti“), v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 (dále jen „rozhodné období“), a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

28. Podle § 2 téhož zákona, pro účely tohoto zákona se rozumí b) zemědělskými nemovitostmi 1. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely, 2. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily lesní půdní fond.

29. Podle § 3 téhož zákona, oprávněnou osobu je a) registrovaná církev a náboženská společnost, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

30. Podle § 4 téhož zákona, povinnou osobou d) státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

31. Podle § 5 téhož zákona, skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou a) odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

32. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona, povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

33. Ve vztahu k předmětu řízení, jak jej žalobkyně vymezila petitem žaloby, krajský soud odkazuje na ust. § 244 odst. 1 ve spojení s § 250f o. s. ř. Předmět žaloby podle části páté o. s. ř. je vymezen tím, o čem rozhodl pozemkový úřad v řízení podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (dále jen ZMV). Pokud zamítavé rozhodnutí pozemkového úřadu nezahrnuje pozemky zapsané v pozemkové knize pod parc. č. [hodnota], aktuálně jako součásti pozemků KN pod parc. č. [hodnota] (pozemky označeny pod č. II), nelze o nich rozhodovat v řízení podle části páté o. s. ř. Z téhož důvodu nemohla žalobkyně v tomto rozsahu se žalobou uspět.

34. Ve vztahu k pozemkům, o nichž pozemkový úřad rozhodl zamítavým rozhodnutím (pro rozlišení označeny č. I), tj. pozemky parc. č. [hodnota] zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], původně zapsané v pozemkové knize pod parc. č. [hodnota], pozemky ve vlastnictví ČR s právem hospodařit s majetkem státu pro [účastník]., zaujal krajský soud následující stanovisko. Krajský soud nemá pochybnosti o existenci vlastnického práva právního předchůdce žalobkyně, [název] k pozemkům zapsaným v PK pod č. vložky [hodnota] jako pozemky parc. č. [hodnota] a pod č. vložky [hodnota] jako pozemky parc. č. [hodnota]. K odnětí vlastnického práva právního předchůdce žalobkyně k těmto pozemkům došlo výměrem ONV v [adresa] ze dne 1. 8. 1950 v rozhodném období bez poskytnutí finanční náhrady (§ 5 písm. a) ZMV). Povinnou osobou dle § 4 písm. d) ZMV jsou [účastník] oprávněný hospodařit s majetkem státu. Stejné pozemky jsou předmětem žalobního žádání v řízení o žalobě podle části páté o. s. ř. a o stejných pozemcích rozhodl pozemkový úřad zamítavým rozhodnutím.

35. Podmínkou pro vydání pozemků dle § 7 písm. a) ZMV je existence funkční souvislosti v době, kdy došlo k odnětí vlastnického práva k pozemkům právnímu předchůdci žalobkyně, nebo funkční souvislosti aktuální a k existenci této podmínky měla žalobkyně přednést skutková tvrzení a označit k nim důkazy. Žalobkyně bez bližší konkretizace jen v obecné rovině tvrdila existenci funkční souvislosti mezi těmito pozemky pod bodem č. I a pozemky č. II, které nevlastní, avšak v řízení vedeném před Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (viz zpráva č. l. 154 a stejnopis žaloby č. l. 80) žalobkyně usiluje o určení jejich vlastnického práva.

36. Podle obsahu žaloby (viz č. l. 80) žalobkyně usiluje o určení, že vlastníkem zde označených pozemků (pozemky č. II) jsou [účastník]., ale jako vlastník pozemků je dosud zapsáno město [adresa], které nemá postavení povinné osoby podle § 4 písm. a) – d) ZMV. Ze žalobních tvrzení žalobkyně tedy plyne, že žalobkyně uplatnila požadavek na navrácení pozemků pod č. I ve vlastnictví ČR, ke kterým právo hospodaření vykonává účastník – [účastník]. a žalobkyně dovozuje jejich funkční souvislost s pozemky, které jsou zapsány ve vlastnictví města [adresa]. Žalobkyně předpokládá, že se žalobou na určení uspěje. Tato žalobní tvrzení k prokázání funkční souvislosti ovšem nestačí. K otázce funkční souvislosti nemovitostí, o jejichž vydání usiluje oprávněná osoba, se vyjádřil Nejvyšší soud ČR opakovaně v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, 28 Cdo 4170/2017, 28 Cdo 380/2019 a dalších a Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 287/21. Z rozhodnutí plynou následující závěry. Funkční souvislost ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. nelze dovozovat pouze z toho, že nemovitosti měly historickou souvislost vlastnickou, spotřební, popř. prostorovou. Může vyplývat pouze ze skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, což může souviset s jejich vzájemnou polohou. Z ekonomického hlediska se souvztažnost může projevovat zpravidla tím, že jedna nemovitost je předpokladem fungování či řádného využití nemovitostí jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení… Oddělením jedné věci od druhé by byla jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně zúžena.

37. Žalobkyně dostatečná tvrzení pro prokázání existence funkční souvislosti neposkytla a důkazy k její existenci neoznačila. V reakci na výzvu u jednání dne 13. 2. 2024, aby žalobkyně doplnila tvrzení o existenci funkční souvislosti týkající se pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, v čem je funkční souvislosti spatřována a označila důkazy o její existenci, žalobkyně v doplňku k žalobě ze dne 26. 2. 2024 uvedla, že určovací žalobou se domáhá určení, že pozemky dosud zapsané ve vlastnictví města [adresa] jsou vlastnictvím „povinné osoby“ a funkčně souvisejí s pozemky označenými jako nemovitosti České republiky. Žalobkyně požadovala, aby „v souladu se smyslem a účelem zákona ZMV nebylo požadováno striktní naplnění podmínky funkční souvislosti pro případ, že nebude odvozena od vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem [adresa]“. Ze všech žalobních tvrzení plyne jediný závěr, že žalobkyně k podmínce funkční souvislosti nepřednesla srozumitelná a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno odvodit, že ve vztahu mezi konkrétními pozemky ve vlastnictví žalobkyně a pozemky, o nichž rozhodl pozemkový úřad zamítavým rozhodnutím (pozemky označené pod č. I), existuje funkční souvislost. Žalobkyně nevymezila konkrétními tvrzeními existenci funkční souvislosti spočívající v hospodářském využití pozemků s ohledem na jejich přírodní ráz a vzájemnou polohu nebo tvrzení o tom, že v rozhodné době konkrétní pozemky sloužily ke konkrétním účelům a neoznačila žádné důkazy k prokázání jejich existence. Z téhož důvodu není pro výsledek tohoto řízení právně významný výsledek řízení vedeného před Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Rovněž v případě procesního úspěchu žalobkyně v řízení před Okresním soudem v [adresa] by platily závěry o absenci konkrétních tvrzení o existenci funkční souvislosti mezi pozemky pod č. I a č. II a důkazů k prokázání funkční souvislosti mezi nimi. Krajský soud na základě těchto závěrů zamítl žalobu s odkazem na ust. § 250i o. s. ř.

38. V řízení podle části páté o. s. ř. vznikly účastníku řízení náklady spojené s jeho zastoupením advokátem a k jejich náhradě krajský soud zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni. Náklady tvoří A) odměna advokáta v sazbě určené dle § 7 odst. 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a j) a odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/96 Sb., ve znění před účinností vyhlášky č. 258/2024 Sb. v částce 1 500 Kč/1 úkon. - za přípravu a převzetí zastoupení ze dne 9. 10. 2023 – [hodnota] Kč, - za účast u jednání dne 13. 2. 2024 – [hodnota] Kč, - za vyjádření ze dne 22. 3. 2024 k odvolání žalobkyně proti usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu na přerušení řízení odměna ve výši – [hodnota] Kč, - za doplňující vyjádření účastníka k žalobě ze dne 7. 8. 2024 – [hodnota] Kč, - za vyjádření k dovolání žalobkyně ze dne 26. 8. 2024 odměna ve výši – [hodnota] Kč, - za účast u jednání dne 19. 3. 2025 odměna stanovená podle advokátního tarifu ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025 v částce [hodnota] Kč, tj. celkem [hodnota] Kč, B) paušální náhrada v částce [hodnota] Kč/1 úkon za 5 úkonů právní služby, celkem [hodnota] Kč a 1x paušální náhrada v částce [hodnota] Kč, celkem na paušálních náhradách částka [hodnota] Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, poslední paušální náhrada dle advokátního tarifu ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., C) náhrada za promeškaný čas - při cestě k jednání dne 13. 2. 2024 v rozsahu 14 započatých půlhodin a [hodnota] Kč, celkem [hodnota] Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, - při cestě k jednání dne 19. 3. 2025 v rozsahu 14 započatých půlhodin a [hodnota] Kč, celkem [hodnota] Kč dle AT ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., D) náhrada hotových výdajů - při cestě ze sídla advokáta v Praze do sídla Krajského soudu v Ostravě k jednání dne 13. 2. 2024, celkem [hodnota] km vozidlem [název] SPZ [SPZ] s průměrnou spotřebou benzinu natural 95 7,9 l/100 km, v ceně pohonných hmot 38,20 Kč/1 l dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., účinné od 1. 1. 2024, o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. na náhradě pohonných hmot částka [hodnota] Kč a na základní náhradě ve výši 5,60 Kč/1 km, celkem [hodnota] Kč, celkem náhrada hotových výdajů – [hodnota] Kč, - při cestě k jednání dne 19. 3. 2025 stejným vozidlem za stejnou vzdálenost podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025 náhrada pohonných hmot v ceně 35,80 Kč/1 l, tj. částku 2 081,55 Kč a základní náhrada v sazbě 5,80 Kč/1 km, celkem [hodnota] Kč, tj. na náhradě hotových výdajů celkem [hodnota] Kč, E) náhrada DPH ze součtu odměn, paušálních náhrad, náhrady za ztráty času a náhrady hotových výdajů, tj. 21 % z částky [hodnota] Kč, částka [hodnota] Kč (po zaokrouhlení). Celkové náklady tvoří částka [hodnota] Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit účastníku řízení k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení